Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

44 A 61/2010 - 25Usnesení KSPH ze dne 26.11.2010

Prejudikatura
7 Ans 1/2007 - 100

přidejte vlastní popisek


44 A 61/2010 - 25

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudkyň JUDr. Dalily Marečkové a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobce Ing. P. D., zastoupeného JUDr. Kateřinou Šebkovou, advokátkou se sídlem Na Pankráci 30, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Městský úřad Ú., se sídlem , za účasti K. Č. a V. Č., oba bytem , jako osob zúčastněných na řízení, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 13. 7. 2010 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému, kterým je Městský úřad Ú. [§ 79 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], rozhodnout o dodatečném povolení stavby, o kterém bylo žalovaným prvně rozhodnuto dne 23. 8. 2002 pod č.j. 5/3661/2002/SU/Šam, načež toto rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím orgánem rozhodnutím ze dne 7. 2. 2003 pod č.j. ÚSŘ/889/2003/Sv.

Žalobce v žalobě prostřednictvím právní zástupkyně uvádí, že vystupuje jako účastník ve stavebním řízení vedeném pod shora uvedenou spisovou značkou. Stavební řízení se týká odstranění, resp. dodatečného povolení nepovolené stavby tenisového kurtu na sousedním pozemku a stavby protihlukové stěny na hranici pozemku se žalobcem. Uvedená stavba byla vystavěna bez povolení stavebníky manžely V. (nyní jsou vlastníky manželé Č.). V řízení o dodatečném povolení stavby sice žalovaný rozhodl dne 23. 8. 2002, avšak toto rozhodnutí bylo odvolacím orgánem dne 7. 2. 2003 zrušeno a vráceno k novému projednání a rozhodnutí věci. Žalovaný však do dnešního dne nerozhodl a podle žalobce nečiní žádné úkony. V závěru pak ještě žalobce doplňuje, že dne 15. 6. 2010 podal u nadřízeného orgánu nečinného žalovaného žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, avšak tento do dne podání žaloby nijak nereagoval. Jako osoby zúčastněné na řízení, pak žalobce označil současné vlastníky stavby, K. a V. Č.. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že vzhledem k personálním změnám byl spis předáván několika referentkám. Žalobce podle něj svými neustálými stížnostmi řízení protahuje, neboť v důsledku toho spis neustále putuje k nadřízeným orgánům. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

K žalobě se vyjádřila i V. Č. jako osoba zúčastněná na řízení, která stručně uvedla, že žalobce na sousedním pozemku nikdy neviděli. Nerozumí, o co žalobci ve věci jde, neboť se na svém pozemku fakticky nevyskytuje, pouze jednou za rok poseká trávu.

Soud o věci uvážil následovně: Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to žalobou podle § 79 odst. 1 s. ř. s. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé, nebo osvědčení. Dovolání se ochrany u soudu je tak omezeno na případy, kdy ve správním řízení správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí, nebo má povinnost vydat osvědčení, má-li tak učinit v určité zákonem stanovené lhůtě a žalobce vyčerpal, pokud mu je ovšem zákon o správním řízení zakládá, zákonné prostředky správního řízení v ochraně před nečinností správního orgánu.

Takovým prostředkem je žádost o vydání opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 in fine zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to i v případě správních řízení vedených podle dosavadních předpisů, které institut ochrany proti nečinnosti neznají (viz § 180 odst. 1 správního řádu). Vyčerpáním prostředku ochrany je nutno rozumět nejenom samotné podání takové žádosti. Je totiž třeba vyčkat na její vyřízení, pokud se tak stane v zákonné lhůtě 30 dnů (§ 71 odst. 3 správního řádu), k níž je nutno připočíst dobu nezbytnou pro doručení rozhodnutí. Žalobu lze tedy podat až na základě rozhodnutí nadřízeného orgánu, který žádosti o vydání opatření proti nečinnosti nevyhověl, popř. vydal rozhodnutí, které není způsobilé zajistit ochranu účastníka proti nečinnosti orgánu prvního stupně (např. stanoví-li mu nepřiměřeně dlouhou lhůtu k provedení potřebných opatření). Žalobu lze později podat i v případě, kdy je zřejmé, že podřízený orgán uložená opatření proti nečinnosti neplní. Pokud ani nadřízený orgán na podání účastníka nereaguje, nelze vyloučit podání žaloby na nečinnost i bez vyčkání na jeho rozhodnutí, avšak žalobce musí v žalobě tvrdit a prokazovat, že též nadřízený orgán byl v přiměřené lhůtě nečinný. Jestliže však žalobce podá žalobu na ochranu proti nečinnosti dříve, než je zřejmé, že prostředek ochrany zakotvený v § 80 správního řádu byl v jeho případě bezvýsledně vyčerpán, je nutno uzavřít, že jeho žaloba je předčasná. V takovém případě je nutno žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

Jak vyplynulo z předloženého správního spisu, tak tomu je i v tomto případě, kdy žalobce se domáhal ochrany proti nečinnosti podáním, jež bylo doručeno nadřízenému správnímu orgánu dne 14. 6. 2010. Žalobce pak, aniž by vyčkal, zda mu bude ochrana poskytnuta, podal žalobu dne 13. 7. 2010, tedy dokonce jeden den před uplynutím lhůty pro rozhodnutí nadřízeného orgánu. Z předmětu projednávané věci přitom nevyplývá, že by se jednalo o věc natolik naléhavou, aby bylo nutno trvat na dřívějším vyřízení. Vzhledem k tomu, že shodou okolností téhož dne, tj. 13. 7. 2010 bylo nadřízeným orgánem vydáno opatření, kterým bylo žalovanému uloženo do 30 dnů pokračovat v řízení a následně rozhodnout ve věci, je navíc zřejmé, že návrh žalobce podle § 80 správního řádu byl úspěšný a nikoliv bezvýsledný, jak vyžaduje § 79 odst. 1 s. ř. s.

S ohledem na to, že žaloba byla podána předčasně, soud rozhodl o jejím odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení: Toto usnesení nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat ve lhůtě

dvou týdnů po doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Praze. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné právní zastoupení stěžovatele advokátem (§ 105 odst. 2, § 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 26. listopadu 2010

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Nešporová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru