Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

44 A 5/2011 - 27Usnesení KSPH ze dne 18.05.2011

Prejudikatura

5 Ans 6/2009 - 82


přidejte vlastní popisek

44 A 5/2011-27

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.Věry Šimůnkové a soudkyň Olgy Stránské a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyněP: hDr. M. J., zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Městský úřad Říčany, se sídlem Melantrichova 2000, 251 01 Říčany, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč k rukám jejího právního zástupce JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta se sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5. Částka 1.000 Kč bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, který o její žádosti o vydání rozhodnutí o dělení pozemků a oplocení oddělované části podané dne 19. 4. 2010 dosud s konečnou platností nerozhodl. Jeho zamítavé rozhodnutí ze dne 27. 8. 2010 bylo k odvolání žalobkyně zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 22. 11. 2010, čj. 185075/2010/KUSK, (odvolací orgán nevyhověl požadavku žalobkyně, aby rozhodnutí žalovaného sám změnil) a ani do dne podání žaloby, tj. do 6. 1. 2011 žalovaný o žádosti nevydal nové rozhodnutí.

Žalobkyně uvedla, že již první rozhodnutí ve věci bylo vydáno po více než čtyřech měsících od podání žádosti a i v řízení po zrušujícím rozhodnutí odvolacího orgánu žalovaný pokračuje v nedodržování zákonné lhůty k vydání rozhodnutí podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jejíž dodržení mu přitom bylo výslovně uloženo v rozhodnutí o odvolání. Žalobkyně dále uvedla, že má za to, že bezvýsledně vyčerpala prostředky, které jí správní řád dává k ochraně proti nečinnosti, a že tedy jsou naplněny podmínky pro podání této žaloby.

Žalovaný označil žalobu za nedůvodnou, neboť podle něj ze zákona ani z rozhodnutí odvolacího orgánu nevyplývá, že by žalovaný měl povinnost rozhodnout do ticřeti dnů po doručení oznámení o nabytí právní moci a navrácení spisového materiálu. Spisovaný materiál mu přitom byl navrácen odvolacím orgánem až se značnou prodlevou, dne 22. 12. 2010.

Krajský soud se zcela ztotožňuje s názorem správních soudů o subsidiaritě soudní ochrany poskytované správními soudy. K tomu například již v rozsudku ze dne 18. 10. 2007, č. j. 7 Ans 1/2007 - 100, publikovaném pod č. 1683/2008 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[n]ezbytnou podmínkou řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je podle ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. bezvýsledné vyčerpání procesních prostředků, které má žalobce k ochraně proti nečinnosti k dispozici ve správním řízení. (…) Uvedená podmínka vychází z celkové koncepce správního soudnictví v České republice, která je založena na subsidiaritě ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob ve správním soudnictví oproti ochraně, která je těmto právům poskytována v rámci veřejné správy. Před použitím některé z žalob ve správním soudnictví je tedy nutné vždy vyčerpat řádné opravné prostředky či jiné procesní prostředky nápravy, které jsou k dispozici v řízení před správním orgánem. Tato zásada je v obecné rovině vyjádřena v ust. § 5 s. ř. s. a je pak pro jednotlivé typy žalob konkretizována v ust. § 68 písm. a), § 79 odst. 1 a § 85 s. ř. s. Takovým prostředkem ochrany proti nečinnosti je ve správním řízení žádost k nadřízenému správnímu orgánu podle ust. § 80 odst. 3 správního řádu.“

Ze správního spisu krajský soud však zjistil, že žalovaná neuplatnila ke své ochraně prostředek podle ustanovení § 80 správního řádu. Žalobkyně v replice uvedla, že prostředek k ochraně proti nečinnosti uplatnila současně s opravným prostředkem přímo ve svém odvolání. Odvolání žalobkyně však pouze v závěru požadovalo, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí sám změnil [§ 90 odst. 1 písm.c) správního řádu].

Z právní úpravy institutu opatření na ochranu proti nečinnosti ale plyne, že jeho použití v podobě, jak uvádí žalobkyně, nepřichází v zásadě do úvahy. Smyslem institutu upraveného v ustanovení § 80 správního řádu je zajistit, aby správní orgán v případě nedodržení zákonné lhůty ve věci vydal rozhodnutí co nejdříve. Za tím účelem mu může být stanovena závazná lhůta, resp. její prodloužení, nebo o věci může rozhodnout přímo nadřízený orgán. Smyslem přijatých opatření je pouze vydání rozhodnutí, není však již jejich podstatnou otázkou správnost takového rozhodnutí – touto otázkou se totiž zabývají případné opravné prostředky v podobě odvolání, rozkladu apod.

Nadto ve chvíli, kdy již správní orgán rozhodnutí vydal, není důvodu podávat žádost o ochranu proti nečinnosti správního orgánu prvního stupně podle § 80 odst. 3 správního řádu, resp., taková žádost musí být až do doby zrušení takového rozhodnutí nutně neopodstatněná. V danou chvíli připadá do úvahy pouze obrana proti nečinnosti odvolacího orgánu, avšak nikoliv již v textu odvolání, neboť odvoláním se řízení o opravném prostředku teprve začíná a v daném okamžiku tedy ještě lhůta pro rozhodnutí o opravném prostředku ani nezačala běžet. Případné námitky týkající se pomalého postupu žalovaného tak mohl odvolací orgán vzít do úvahy pouze jako pomocné kritérium při zvažování postupu podle § 90 odst. 1 písm. b) nebo c) správního řádu, tj. má-li napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit zpět žalovanému k dalšímu řízení nebo zda s ohledem na již vzniklé průtahy není vhodnější napadené rozhodnutí změnit (umožňují-li to ostatní kritéria stanovená v odst. 3). Na tyto námitky žalobkyně však

nebylo možno nahlížet jako na žádost o opatření proti nečinnosti, neboť její podání v daný okamžik vůbec nepřicházelo do úvahy. Zejména pak nelze mít za to, že by tato žádost brojila proti průtahům v řízení vedeném žalovaným, jež navazovalo na zrušující výrok odvolacího orgánu, enboť taková žádost by mohla být učiněna až po uplynutí nově běžící lhůty k vydání rozhodnutí.

Žalobkyni tak lze pouze přisvědčit v tom, že žalovaný rozhodně nemá pravdu, jestliže tvrdí, že jej v novém řízení již žádná lhůta k vydání rozhodnutí neváže. Vt omto směru je třeba žalovaného poučit, že pokud je rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc je mu vrácena k novému projednání a rozhodnutí a pokud zároveň nelze vzhledem k rozsahu či charakteru vad, pro něž bylo předcházející rozhodnutí zrušeno, ve věci znovu rozhodnout bezodkladně, běží lhůta pro nové rozhodnutí správního orgánu podle § 71 odst. 3 správního řádu znovu ode dne právní moci zrušujícího rozhodnutí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, č.j. 5 Ans 6/2009-82, dostupný na www.nssoud.cz).

Pokud se pak žalovaný brání též tím, že spis se mu vrátil teprve dne 22. 12. 2010, tj. již po uplynutí třicetidenní lhůty, je třeba uvést, že povinnost zajistit řádný oběh spisů jde jednoznačně k tíži správních orgánů, neboť žalobkyně jej nemůže žádným způsobem ovlivnit. K této prodlevě by bylo možno

přihlédnout pouze, pokud by to zakotvil zákonodárce přímo v procesní úpravě nebo pokud by výjimečně toto zdržení bylo možno přičítat žalobkyni (např. pokud by žádala o nahlížení do spisu a u odvolacího orgánu po vydání rozhodnutí a tím zdržela spisový oběh). Jestliže však toto zdržení je přičitatelné státu (správní orgány nerozlišujíc) nemůže být vykládáno v neprospěch účastníka řízení. Lze tak pouze doporučit učinění potřebných organizačních opatření na straně odvolacího orgánu tak, aby se taková prodleva v jiných případech již neopakovala.

Jelikož žalobkyně před podáním žaloby bezvýsledně nevyčerpala prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeoh ochraně proti nečinnosti správního orgánu (žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu), krajský soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu pro nedostatek podmínky řízení odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením§ 60 odst. 3 soudního řádu správního tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl, že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek v částce 1000 Kč (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam). Soudní poplatek bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Praze k rukám jejího právního zástupce JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta se sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5, ve stanovené lhůtě.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (§ 102 a následující s. ř. s.). Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto usnesení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné.

V Praze dne 18. 5. 2011

JUDr. Věra Šimůnková,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Nešporová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru