Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

44 A 126/2011 - 23Rozsudek KSPH ze dne 30.03.2012


přidejte vlastní popisek

59A 23/2010-99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v senátě složeném z předsedy Mgr. Karla Kosteleckého a soudkyň Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Lucie Trejbalové v právní věci žalobců: a) Miroslav Mrňák a b) Irena Mrňáková, oba bytem Semily, Spálov 23, zastoupených JUDr. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem Semily, Nádražní 24, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem Liberec 2, U Jezu 642/2a, za účasti 1. Jaroslava Maška, 2. Jaroslavy Maškové, oba bytem Semily, Spálov 24, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18. 12. 2007, č. j. OD 1277/2007-2/280.9/Ca,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 18. 12. 2007, č. j. OD 1277/2007-2/280.9/Ca, s e pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům a), b) k rukám jejich právního zástupce JUDr. Miloslava Noska, advokáta v Semilech, Nádražní 24, náklady řízení ve výši 33.116,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali zrušení uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Semilech – odboru dopravy (dále jen „městský úřad“) ze dne 2. 11. 2007, č. j. OD/5142/07. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobců o omezení obecného užívání účelové komunikace na ppč. 1387 v k.ú. Spálov u Semil.

Provostupňovým rozhodnutím ze dne 2. 11. 2007 městský úřad podle § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vyslovil, že se nevyhovuje žádosti žalobců o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci na ppč. 1387. Městský úřad

2 Pokračování

59A 23/2010

konstatoval zjištěný průběh komunikace a uvedl, že komunikace byla používána jako přístupová a příjezdová k objektu, z něhož byl poté vybudován dvojdomek, když nebyl řešen přístup k jednotlivým částem dvojdomku. Rozhodnutí bylo odůvodněno dále tím, že navržená jiná přístupová komunikace je ošetřena věcným břemenem ve prospěch užívání manželů Mrňákových, nebyla však předložena smlouva o věcném břemeni k ppč. 1388 a ppč. 1386/4 ve prospěch manželů Maškových. Ti navíc s trasou náhradní přístupové komunikace nesouhlasí. Městský úřad dále uvedl, že v průběhu řízení nebyla prokázána nezbytnost omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci směřující k ochraně oprávněných zájmů vlastníka, který předpokládá § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Každodenní jízda a chůze středem pozemku mezi stavbami a podél domu po zpevněné účelové komunikaci, kterou rovněž využívají k přístupu a příjezdu na vlastní nemovitost žalobci, není důvodem k nezbytně nutné ochraně oprávněných zájmů vlastníka spočívající v omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci.

Žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí městského úřadu jako správního orgánu I. stupně potvrzeno. Žalovaný konstatoval, že jediným konkrétním důvodem uvedeným v žádosti o omezení užívání účelové komunikace je blízkost účelové pozemní komunikace od nemovitosti žalobců. Uvedl, že návrh vlastníka účelové komunikace na úpravu či omezení veřejného přístupu na tuto komunikaci je třeba projednat s orgánem Policie ČR, která doporučila omezení veřejného užívání komunikace za podmínky zřízení jiného přístupu k domu čp. 24 zřízením věcných břemen. Je však pouze na úvaze silničního správního úřadu, zda-li se k tomuto stanovisku přikloní či nikoliv. Přístup nelze podmiňovat vybudováním nové účelové komunikace ve vlastnictví fyzické a právnické osoby. Situace by podle žalovaného byla jiná, kdyby byl zajištěn přístup po pozemní komunikaci ve vlastnictví státu, kraje či obce, takový přístup však k nemovitosti čp. 24 v daném případě není. Závěrem odkázal na stanovisko silničního správního úřadu ze dne 24. 5. 2005, č. j. OV 274/2005, kterým bylo prohlášeno, že pozemní komunikace na pozemcích p. č. 1386/7, 1387 a 1386/2 v k. ú. Spálov u Semil je účelovou pozemní komunikací veřejně přístupnou. Na základě této skutečnosti silniční správní úřad posoudil naléhavou komunikační potřebu, charakter pozemku a užívání pozemku v minulosti a konstatoval, že přístup k nemovitosti na pozemku čp. 24 není možný z žádné jiné pozemní komunikace ve vlastnictví státu, kraje či obce.

Žalobci namítali, že správní úřady chybně zhodnotily provedené důkazy. Závěry o skutkovém stavu, který na základě těchto důkazů učinily, jsou nesprávné. Nesouhlasili s tvrzením městského úřadu a žalovaného o nutnosti existence jiné pozemní komunikace ve vlastnictví státu, kraje či obce, která by zajistila přístup k domu čp. 24, když takový přístup může být zajištěn jakoukoliv jinou pozemní komunikací, kterou mají vlastníci domu čp. 24 právo užívat. Žalobci upozornili na skutečnost, že městský úřad potvrdil existenci komunikace vedené po pozemcích ppč. 1611/2, 357/6 a 52 v k. ú. Bítouchov u Semil a dále po pozemcích ppč. 1394 a 1393 v k.ú. Spálov u Semil a konstatoval, že tato dopravní cesta je vesměs stejné kvality jako účelová komunikace na ppč. 1387. Žalobci však nesouhlasí s hodnocením správních úřadů, že některé části této účelové komunikace jsou založeny pouze na věcných břemenech. Skutečnost, že některé osoby mají k některým úsekům komunikace kromě obecného užívacího práva zřízeno také věcné břemeno, nic nemůže měnit na charakteru účelové komunikace. Správní úřady odmítly přihlédnout k existenci druhé přístupové komunikace k domu čp. 24 a ostatním nemovitostem, odmítly přihlížet k tomu,

3 Pokračování

59A 23/2010

že účelová komunikace pokračuje přes jejich pozemek ppč. 1386/4 k pozemku ppč. 1386/2 ve vlastnictví zúčastněných osob až k jejich domu, zdůraznili, že účelovou komunikaci na svém pozemku ppč. 1386/4 zpevnili štěrkem a dali najevo, že jsou srozuměni s tím, že ji budou zejména osoby zúčastněné užívat jako účelovou komunikaci. Druhá přístupová cesta tedy existuje, rozdíl je pouze v délce, což je okolnost bezvýznamná. Žalobci namítají, že žalovaný odmítá pokládat ochranu vlastnického práva za důvod k omezení provozu na účelové komunikaci, přičemž v této souvislosti odkazují na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 3. 2006, č. j. 59 Ca 168/2004 - 32.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že předmětem správního řízení nebylo určení, zda se jedná o pozemní komunikaci účelovou veřejně přístupnou, ale omezení přístupu na veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Podle stanoviska silničního správního úřadu ze dne 24. 5. 2005, č. j. OV 274/2005, je pozemní komunikace na pozemcích p. č. 1386/7, 1387 a 1386/2 v k. ú. Spálov u Semil účelovou pozemní komunikací. Žalovanému není známo, že by žalobci či jiná osoba s tímto stanoviskem nesouhlasili. Podle názoru žalovaného je přístup k nemovitosti po pozemní komunikaci ve vlastnictví státu či územně samosprávného celku nadřazen přístupu po účelové komunikaci ve vlastnictví fyzické či právnické osoby z důvodu existence právní úpravy užívání těchto komunikací. Žalovaný dále uvedl, že neodmítl pokládat ochranu vlastnického práva za důvod k omezení provozu na účelové pozemní komunikaci. Nutnost ochrany vlastnických práv žalobců však není z jejich strany ničím doložena, jedná se pouze o jejich subjektivní názor. Vzhledem k poloze pozemní komunikace a rozložení nemovitostí v okolí se dá předpokládat, že intenzita provozu na předmětné komunikaci je velice nízká. Závěrem upozornil na možnost žalobců podat podnět na zahájení přezkumného řízení u nadřízeného orgánu žalovaného, tedy Ministerstva dopravy jako mimořádný opravný prostředek. Žalobu navrhl zamítnout.

Manželé Maškovi jako osoby zúčastněné na řízení k žalobě písemně uvedli, že účelová pozemní komunikace vedoucí k jejich domu přes pozemek žalobců je užívána již více než 44 let a nikdy nedocházelo ke konfliktům. Na jaře roku 2007 jim však byl bez předchozího upozornění přístup po této komunikaci znemožněn, což jim velmi zkomplikovalo užívání domu. Nynější nezpevněný stav účelové komunikace je způsoben zbytky zátarasů z roku 2007. Žalobci navrhovaná alternativní přístupová cesta na jejich pozemek není stejné kvality jako doposud užívaná pozemní komunikace a nelze ji užívat celoročně.

Po provedeném ústním jednání krajský soud rozsudkem ze dne ze dne 22. 10. 2008, č. j. 59 Ca 9/2008 - 37, žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že ve správním řízení bylo prokázáno, že přístup po veřejně přístupné účelové komunikaci byl užíván historicky před rokem 1963, existence jiné komunikace jako veřejně přístupné účelové komunikace, která by mohla plnohodnotně nahradit přístup po komunikaci po pozemku parc. č. 1387, nebyla prokázána. Krajský soud se ztotožnil s hodnocením správních orgánů, že přístup způsobem, který navrhují žalobci, není dořešen, protože nebylo prokázáno, že by osobám zúčastněným na řízení svědčilo právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy přes pozemky parc. č. 1388 a 1386/4 ve vlastnictví žalobců. Také přístup po pozemcích parc. č. 357/6 a 1393 je ošetřen smlouvami o zřízení věcného břemene pouze ve prospěch žalobců, nikoli zúčastněných osob. Příslušný silniční správní úřad ve stanovisku ze dne 4. 5. 2005 náhradní přístup jako veřejně přístupnou účelovou komunikaci neposoudil, uvedl, že přístup po komunikaci po pozemcích parc. č. 1386/7, 1387 a 1386/2 je jedinou přístupovou

4 Pokračování

59A 23/2010

a příjezdovou komunikací k objektu dvojdomku. Krajský soud nedospět k závěru, že omezení veřejného přístupu na předmětnou účelovou komunikaci je ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů žalobců.

Tento rozsudek krajského soudu byl k podané kasační stížnosti žalobců zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č.j. 5 As 3/2009-83, a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že existovala-li by jiná srovnatelná alternativa pro zajištění plnohodnotného komunikačního spojení nemovitostí ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, která by současně šetrněji zasahovala do oprávněných zájmů žalobců, bylo by jí třeba dát na základě principu proporcionality přednost. Správní orgán byl při posouzení důvodnosti žádosti žalobců o omezení přístupu na předmětnou veřejně přístupnou účelovou komunikaci povinen učinit jednoznačný závěr mimo jiné o tom, zda skutečně existuje uvedená alternativní veřejně přístupná účelová komunikace či nikoli. Předpokladem takovéhoto jednoznačného závěru musí být zjištění, zda vlastníci příslušných pozemků či jejich právní předchůdci alespoň konkludentně souhlasili s obecným užíváním a zda je splněna podmínka komunikační nezbytnosti. Vznik obecného užívání nelze bez dalšího vyloučit ani u cest, které podle soukromého práva slouží oprávněným z věcného břemene. Skutečnost, že vlastník pozemku nebo jeho právní předchůdce upravil právo cesty a jízdy formou věcného břemene, sice svědčí spíše tomu, že neměl v úmyslu povolit neomezené užívání komunikace na jeho pozemku neurčitým okruhem třetích osob, na druhou stranu však nelze tuto možnost jednoznačně vyloučit. Krajský soud opomněl skutečnost, že žalobci tvrdili, že osobám zúčastněným na řízení svědčí právo veřejného obecného užívání komunikace přes uvedené pozemky parc. č. 1388 a 1386/4 ve vlastnictví žalobců a přes pozemky parc. č. 357/6 a 1393. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že vznik obecného užívání nelze bez dalšího vyloučit ani u cest, které podle soukromého práva slouží oprávněným z věcného břemene. Správní orgány se nezabývaly tím a nezjišťovaly, zda vlastníci pozemků parc. č. 357/6 a 1393 či jejich právní předchůdci alespoň konkludentně souhlasili s obecným užíváním, což je pro posouzení otázky existence nebo neexistence veřejně přístupné účelové komunikace vedoucí po těchto pozemcích rozhodné. Správní orgány se rovněž nevypořádaly s tvrzením žalobců, že vybudovali sami dopravní cestu po vlastních pozemcích parc. č. 1388 a 1386/4 až k pozemku parc. č. 1386/2 ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, po kterém dopravní cesta dále pokračuje až k domu č. p. 24, a že současně projevili souhlas, aby jimi vybudovaná dopravní cesta byla veřejně přístupnou účelovou komunikací. Z hlediska možností přístupu k nemovitostem ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení došlo k podstatné změně poměrů po vydání stanoviska silniční správní úřad ve svém stanovisku ze dne 24. 5. 2005.

Vysloveným právním názorem je krajský soud vázán, a proto konstatuje, že skutkový stav, ze kterého správní orgány vyšly při vydání svých rozhodnutí, je v rozporu se spisy a vyžaduje doplnění, soud proto žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení podle § 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s § 51 odst. 1, § 76 odst. 1 s. ř. s.

V dalším správním řízení bude nutné doplnit dokazování shora uvedeným směrem tak, aby správní orgán jednoznačně prokázal či vyvrátil existenci alternativní veřejné přístupové účelové komunikace k nemovitostem ve vlastnictví zúčastněných osob. Bude nutné zabývat

5 Pokračování

59A 23/2010

se tím, zda osobám zúčastněným svědčí k pozemkům ppč. 357/6 a ppč. 1393 také právo veřejného obecného užívání, dále bude nutné vypořádat se s tvrzením žalobců, že žalobci vybudovali po svých pozemcích ppč. 1388 a ppč. 1386/4 vlastní dopravní cestu a dali najevo souhlas s jejím užíváním jako veřejně přístupné účelové komunikace. Jestliže by v dalším správním řízení byla prokázána existence alternativní veřejné přístupné účelové komunikace k nemovitostem ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, Nejvyšší správní soud rozsudkem uložil, že „bude věcí správních orgánů zabývat se tím, zda je stejné nebo srovnatelné kvality jako předmětná veřejně přístupná účelová komunikace po pozemcích parc. č. 1386/7, 1387 a 1386/2, tj. zda tato případná alternativní dopravní cesta zajišťuje plnohodnotné komunikační spojení nemovitostí ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení. Předpokladem takového závěru musí být zejména zjištění, zda je případná alternativní veřejně přístupná účelová komunikace udržovaná, průjezdná i při špatném počasí a v zimním období, vhodná pro nezbytný obslužný provoz rodinného domu osob zúčastněných na řízení většími vozidly (např. popeláři, fekální vůz, dovoz paliva, hasiči, vůz záchranné služby apod.). Je přitom třeba přihlédnout k tomu, že osoby zúčastněné na řízení nelze spravedlivě nutit, aby svým nákladem upravili a následně udržovali a v zimním období ošetřovali případnou alternativní veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve větším rozsahu. Zohlednit je nutno také skutečnost, že na rozdíl od ostatních kategorií pozemních komunikací (místní komunikace, silnice a dálnice), jejímiž vlastníky jsou obce, kraje a stát (§ 9 zákona o pozemních komunikacích), jsou vlastníci veřejně přístupné účelové komunikace (resp. pozemku po ní) povinni v zásadě strpět jen její obecné užívání, tedy žádným způsobem nebránit ostatním uživatelům této komunikace ve výkonu jejich oprávnění používat veřejnou cestu obvyklým způsobem a k obvyklému účelu (srov. § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích), zatímco vlastníci ostatních kategorií pozemních komunikací jsou povinni o tyto komunikace aktivně pečovat tak, aby byla zajištěna jejich schůdnost a sjízdnost (srov. § 9 odst. 4 a § 27 zákona o pozemních komunikacích a prováděcí vyhlášku k tomuto zákonu č. 104/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).“

Podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Protože bylo k podané žalobě napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušeno, byli žalobci úspěšní a soud jim proto přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou jednak tvořeny náklady řízení před krajským soudem a jednak náklady řízení o kasační stížnosti, o nichž krajský soud rozhoduje

podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Náklady řízení před krajským soudem jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky ve výši 2 x 2.000,- Kč (položka 14a Sazebníku soudních poplatků). Dále jsou náklady řízení tvořeny odměnou právního zástupce u každého žalobce za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby soudu, účast při ústním jednání u soudu, tedy ve výši 6 x 1.680,- Kč, tedy 10.080,- Kč [§ 9 odst. 3 písm. f) a § 7, snížené o 20 % dle § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.]; dále náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 4 x 300,- Kč, tedy 1.200,- Kč (soud počítal 4 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení u každého žalobce, pak podání žaloby a účast při ústním jednání u soudu dohromady, neboť úkon právní služby byl poskytnut žalobcům společně); dále jízdním ve výši 263,- Kč a náhradou za promeškaný čas ve výši 100,- Kč a 20 % DPH ve výši

6 Pokračování

59A 23/2010

2.329,-Kč. V řízení před krajským soudem po zrušení původního rozsudku Nejvyšším správním soudem pak již žalobcům náklady nevznikly, celková výše nákladů řízení před krajským soudem je 17.972,- Kč.

Náklady řízení o kasační stížnosti jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky ve výši 2 x 3.000,- Kč (položka 14a Sazebníku soudních poplatků). Dále jsou náklady řízení tvořeny odměnou právního zástupce u každého žalobce za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání kasační stížnosti, tedy ve výši 4 x 1.680,- Kč, tedy 6.720,- Kč [§ 9 odst. 3 písm. f) a § 7, snížené o 20 % dle § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.]; dále náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 300,- Kč, tedy 900,- Kč (soud počítal 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení u každého žalobce, pak podání kasační stížnosti dohromady, neboť úkon právní služby byl poskytnut žalobcům společně); a 20 % DPH ve výši 1.524,-Kč. Náklady řízení o kasační stížnosti dosáhly výše 15.144,- Kč.

Celkové náklady soudního řízení správního ve výši 33.116,-Kč soud uložil žalovanému nahradit žalobcům k rukám jejich právního zástupce ve stanovené výši ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného, písemně, trojmo.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 11. května 2010.

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Kohútová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru