Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

44 A 111/2010 - 26Rozsudek KSPH ze dne 08.02.2011

Prejudikatura

7 As 26/2009 - 58

10 Ca 310/2009 - 33


přidejte vlastní popisek

44 A 111/2010-26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudkyň JUDr. Jarmily Hanušové a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: A. K., nar. , zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Policie ČR, oblastní ředitelství služby cizinecké policie, inspektorát cizinecké policie Příbram, Žežlická 498, 261 23 Příbram V, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 10. 2010, čj. CPPH-21150/ČJ-2010-004066,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2010, čj. CPPH-21150/ČJ-2010-004066, se ve výroku, kterým byl vyloučen odkladný účinek odvolání, zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1, na náhradě nákladů řízení částku 10.640 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou u Krajského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, a to ve výroku, kterým byl podle ustanovení § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vyloučen odkladný účinek odvolání. Označeným rozhodnutím žalovaný uložil žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění s tím, že doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, se stanoví na 3 roky. Současně byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky do 5. 11. 2010. Dále bylo rozhodnuto, že na cizince se podle ustanovení § 120a zákona o pobytu cizinců nevztahují důvody znemožňující vycestování. Konečně bylo podle ustanovení § 85 odst. 2 správního řádu rozhodnuto, že se vylučuje odkladný účinek odvolání.

Žalobce v žalobě uvádí, že odůvodnění rozhodnutí je pro svoji stručnost zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné. V daném případě nemohl existovat a neexistoval naléhavý veřejný zájem na neodkladném ukončení protiprávního jednání žalobce. Žalobce se domnívá, že naléhavý veřejný zájem by měl být dovozován analogicky z ustanovení § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle něhož žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění nemá odkladný účinek v případě, kdy byl cizinec vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Jelikož zákon o pobytu cizinců je vůči správnímu řádu zákonem speciálním, měl by být naléhavý veřejný zájem vykládán pouze v intencích zákona o pobytu cizinců. S ohledem na to je zřejmé, že neoprávněný pobyt cizince na území nemůže sám o sobě znamenat takové porušení právních předpisů, aby v jeho důsledku bylo nutné vyslovit závěr o tom, že existuje naléhavý veřejný zájem na ukončení pobytu takového cizince .

Žalobce dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2008 čj. 2 As 73/2008-36, který se sice zabýval pouze otázkou možnosti soudního přezkumu výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání, z jeho obsahu lze nicméně dovozovat, že vyloučení odkladného účinku odvolání přichází v úvahu pouze v mimořádných případech. Zcela identickou problematiku řešily např. Městský soud v Praze pod sp. zn. 10 Ca 310/2009 (rozsudkem ze dne 22. 2. 2010 bylo napadené správní rozhodnutí zrušeno) a Krajský soud v Plzni pod sp. zn. 57 Ca 92/2009.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnuje okolnosti pobytu žalobce na území České republiky. Odkladný účinek odvolání byl vyloučen z toho důvodu, že žalobce na území České republiky pobýval neoprávněně, čímž porušoval zákon o pobytu cizinců. Platnost víza si neprodloužil a zcela vědomě na území České republiky pobýval po dobu osmi let nelegálně. Žalovaný proto spatřoval naléhavý veřejný zájem v neodkladném ukončení žalobcova protiprávního jednání a v zabránění jeho pokračování.

Při ústním jednání zástupce žalobce i pověřená pracovnice žalovaného setrvali na svých stanoviscích.

Ze správního spisu vyplynuly tyto pro věc podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 10. 2010 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce do České republiky přicestoval dne 30. 6. 2002 s turistickým vízem platným do 5. 7. 2002. Od následujícího dne až do 6. 10. 2010 se zde zdržoval nelegálně. Téměř po celou dobu svého pobytu pracoval u firmy Omega s. r. o. v Příbrami, v jejímž objektu také bydlel. Svůj pobyt se žádným zákonným způsobem nepokusil zlegalizovat. K napadenému výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání žalovaný uvedl, že odkladný účinek je vyloučen proto, že žalobce v době zahájení řízení o správním vyhoštění pobýval na území České republiky neoprávněně. Žalobce porušil zákon o pobytu cizinců tím, že si svůj pobyt po uplynutí platnosti víza nelegalizoval a zcela vědomě a úmyslně setrval na území České republiky. Tím porušil zákony České republiky a nerespektoval povinnosti, které mu ukládá zákon. Je zde tedy naléhavý veřejný zájem na neodkladném ukončení žalobcova protiprávního jednání a zabránění jeho pokračování.

Na úvod krajský soud konstatuje, že podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2010, čj. 7 As 26/2009-58, „výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 85 odst. 2 správního řádu obsažený v rozhodnutí správního orgánu o správním vyhoštění cizince podle § 119 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., jež nemá předběžnou povahu a ani se jím neupravuje vedení řízení před správním orgánem, a není proto vyňato ze soudního přezkumu podle § 70 s. ř. s.

Krajský soud proto přikročil k meritornímu projednání žaloby a přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle ustanovení § 85 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.

Podle ustanovení § 85 odst. 2 správního řádu správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit, a) jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem, b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.

Podle ustanovení § 85 odst. 4 správního řádu vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat.

Je tedy zřejmé, že vyloučení odkladného účinku odvolání je výjimečným opatřením, které je výjimkou ze zásady vyjádřené v ustanovení § 85 odst. 1 správního řádu. K vyloučení odkladného účinku může správní orgán přistoupit jen ve zcela výjimečných, zvláště odůvodněných případech, pokud jsou splněny podmínky v ustanovení § 85 odst. 2 správního řádu. Tím, že zákon výslovně zdůrazňuje, že vyloučení odkladného účinku musí být odůvodněno, dává zákonodárce zřetelně najevo, že správní orgán musí tento svůj postup pečlivě odůvodnit. Odůvodnění přitom musí spočívat ve specifických charakteristikách konkrétního případu a nelze je odůvodnit obecnými tezemi. V případech, kdy zákonodárce dospěje k tomu, že je třeba vyloučit odkladný účinek odvolání paušálně u určitých typů rozhodnutí, může tak stanovit ve zvláštním zákoně; učinil tak ostatně i v zákoně o pobytu cizinců v ustanovení § 169 odst. 4. Z toho, že zákonodárce do tohoto výčtu nezařadil rozhodnutí o správním vyhoštění, vyplývá, že ve standardním běžném případě není vyloučení odkladného účinku rozhodnutí o správním vyhoštění zapotřebí.

Pokud tedy správní orgán v daném případě vyloučil odkladný účinek odvolání jen z toho důvodu, že žalobce pobýval v době zahájení řízení o správním vyhoštění na území České republiky neoprávněně, jde o odůvodnění zcela nedostatečné, neboť tato skutečnost je obecným předpokladem pro zahájení řízení o správním vyhoštění a případ žalobce nijak neindividualizuje.

Soud musí dále zdůraznit, že zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví, že žaloba podaná proti pravomocnému rozhodnutí o správním vyhoštění má vždy odkladný účinek. Zákonodárce tedy tímto způsobem dal zřetelně najevo, že považuje za žádoucí, aby cizinec mohl dočasně setrvat na území České republiky až do doby, než o jeho správním vyhoštění bude rozhodnuto soudem. Pokud by tedy byl cizinec vyhoštěn již na základě předčasně vykonatelného (tj. nepravomocného) prvostupňového rozhodnutí o správním vyhoštění, byl by tím zcela popřen smysl ustanovení § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Výjimku v tomto směru může představovat jen případ naznačený v zákoně o pobytu cizinců v ustanovení § 172 odst. 3 věta za středníkem, tj. v případě, pokud byl cizinec vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Bude-li cizinec vyhoštěn z jiných důvodů, bude moci být vyloučen odkladný účinek odvolání jen v naprosto výjimečných a zcela ojedinělých případech, pokud vůbec.

Soud proto dospěl k závěru, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání je nezákonný, a proto v této části žalobou napadené rozhodnutí podle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobce byl ve věci úspěšný; náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci proto soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 10.640 Kč. Tyto náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2000 Kč a ve třech úkonech právní služby po 2.100 Kč [porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, písemné podání soudu ve věci samé (žaloby), účast u jednání soudu – § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], k čemuž byla přičtena paušální částka jako náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, to vše navýšeno o 20 % daň z přidané hodnoty v částce 1.440 Kč, jejímž je zástupce žalobce plátcem. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (§ 102 a následující s. ř. s.). Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné.

V Praze 8. února 2011

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Nešporová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru