Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 Ad 57/2015 - 41Rozsudek KSPH ze dne 07.12.2016

Prejudikatura

5 Ads 22/2003

4 Ads 81/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

43Ad 57/2015 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce J. B., nar. x, bytem x, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 06. 2015, č. j. x

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 18. 08. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18. 06. 2015, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 13. 04. 2015, č. j. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 267/2014 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost žalobce ze dne 11. 03. 2015 o změnu výše invalidního důchodu z důvodu tvrzeného zhoršení zdravotního stavu. Přitom vyšla z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Kolín (dále jen „OSSZ“) ze dne 25. 03. 2015, podle nějž byl žalobce nadále invalidní pro invaliditu v druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

Žalobce namítá, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť jeho zdravotní stav se zhoršuje a měl by mu být přiznán třetí stupeň invalidity. Konkrétně nesouhlasí s tím, co se v posudku o invaliditě z 25. 05. 2015 uvádí na str. 2 v odst. I o pohyblivosti levého kolena, a k tomu dokládá lékařské zprávy z chronické ortopedické ambulance ze dne 13. 02. 2015 a ze dne 03. 08. 2012. Dále nesouhlasí s údajem na str. 3 odst. 4, že měl být v roce 1971 uznán mladistvým se změněnou pracovní schopností. Žalobce uvádí, že si učební obor vybral sám a že jako spojař absolvoval v letech 1976-78 základní vojenskou službu bez zdravotního omezení, neboť u posudkové vojenské komise byl uznán po zdravotní stránce plně schopen. Poté nastoupil u Českých drah jako traťový dělník – pochůzkář (skupina 5 – bez pracovního omezení). Pracovní úraz se mu stal dne 28. 04. 1983, od 03. 02. 1984 byl uznán částečně invalidním a od té doby mu byla snížena pracovní schopnost na třídu 1.

Žalobce navrhl, aby jeho zdravotní stav byl znovu přezkoumán soudním znalcem. Dále bez dalších podrobností poukázal na text § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění, podle nějž se za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

Žalobce současně poukázal též na skutečnost, že rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ze dne 06. 03. 2015, č. j. MPSV-UM/4606/15/4S-SČK, sp. zn. SZ/269/2015/4S-SČK, mu byl trvale od 01. 10. 2014 přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením (dále jen „průkaz ZTP“), protože se není schopen sám dostavit k lékaři nebo na úřady a musí jej dopravovat syn autem. Konkrétně poukázal na to, že podle posledního odstavce na str. 3 rozhodnutí MPSV je osobou s těžkým funkčním postižením pohyblivosti při zachované schopnosti orientace a jde tedy o zdravotní stav uvedený v odst. 2 písm. f) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 388/2011 Sb.“).

Žalovaná konstatovala, že v otázce posouzení nepříznivého zdravotního stavu je při svém rozhodování vázána posudkem posudkového lékaře, neboť se jedná o otázku odbornou, vyžadující znalosti z oboru medicíny a z oboru posudkového lékařství. V námitkovém řízení byl posudek zpracován, přičemž podle jejího názoru splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádával se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. S ohledem na zpochybnění skutkového posouzení žalobcem navrhla provedení důkazu posudkem posudkové komise MPSV ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 589/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 267/2014 Sb. (dále jen „organizační zákon“). V dané chvíli žalovaná na napadeném rozhodnutí trvá.

V průběhu jednání žalobce poukázal na své aktuální zdravotní obtíže a na skutečnost, že lékaři do lékařských zpráv nenapíší to, co jim říká, takže je s nimi nespokojen. Poukázal na fakt, že se snažil sehnat práci, ale s ohledem na jeho zdravotní stav o něj nikdo nemá zájem a v případě práce z domova po něm chtějí nejdříve zaplatit peníze, takže se obává, že by mohl naletět podvodníkům. Zdůraznil též, že má přiznán jak průkaz ZTP, tak příspěvek na mobilitu. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, jak je jeho zdravotní stav hodnocen, a upozornil, že mu není jasné, co má dělat, aby mohl pracovat. Žalobce ještě nabídl k důkazu případně lékařské zprávy z roku 2016, které by mohly popsat další zhoršování jeho zdravotního stavu, mj. též snížení pohyblivosti kolena na 0 – 40°. Žalovaná se se naproti tomu ztotožnila se závěry posudkových lékařů.

Soud ze správního spisu zjistil, že se žalobcem byla dne 11. 03. 2015 sepsána žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení jeho zdravotního stavu. Posudková lékařka OSSZ v posudku ze dne 25. 03. 2015 na základě souboru předložených lékařských zpráv z let 2014 a 2015 (jedná se o zprávy, jež žalobce přiložil i k žalobě, s výjimkou pozdější lékařské zprávy z ambulance bolestí ze dne 09. 06. 2015 a několika starších zpráv z roku 2012) dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce trvale poklesla o 55 % a žalobce je tak invalidní ve II. stupni. Za rozhodující příčinu invalidity považovala středně těžké funkční postižení páteře (chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře) hodnocené podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), na horní hranici rozpětí mírou poklesu pracovní schopnosti o 45 %, do výše poklesu pracovní schopnosti pak promítla též další postižení žalobce plynoucí z omezené hybnosti kolenních kloubů, v důsledku nějž podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity navýšila toto hodnocení opět v maximálním rozsahu, tj. o 10 procentních bodů. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 13. 04. 2015 prvostupňové rozhodnutí, podle jehož výroku žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Žalobce se bránil námitkami, v nichž poukazoval na to, že se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil a v současné době není schopen jakékoliv výdělečné činnosti. Je nucen chodit o dvou francouzských holích, absolvoval již 7 operací kolen, má trvalé bolesti, není schopen vyjít a sejít schody. Dále má nález na páteři a hrozí mu operace. K námitkám přiložil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Příbrami, jímž mu byl přiznán příspěvek na mobilitu z důvodu nestability, a rozhodnutí MPSV, jímž mu byl přiznán průkaz ZTP. Z posudkového jednání se žalobce omluvil s odkazem na nemožnost dopravy k jednání.

Na základě shodné lékařské dokumentace jako v prvostupňovém řízení posudková lékařka žalované vydala dne 27. 05. 2015 posudek, v němž stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 50 %, čemuž odpovídá II. stupeň invalidity. Poukázala přitom na administrativní chybu posudku OSSZ spočívající v tom, že horní hranice rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity činí 40 %, proto po navýšení o 10 procentních bodů činí míra poklesu pracovní schopnosti žalobce 50 %, jinak však souhlasila s předchozími závěry o zdravotním stavu žalobce i o způsobu jeho hodnocení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je povšechná páteřní a kloubní bolestivost s polytopním postižením manuálně pracujícího muže se zohledněním dalších postižení, která sama o sobě invalidizující tíže nedosahují. Žalobce je po totální endoprotéze obou kolenních kloubů v důsledku artrózy 3. stupně, jeho stav je i přes subjektivně udávanou potřebu trvalé chůze o dvou francouzských holích a dosah chůze asi 150 metrů v důsledku bolesti ramen od berlí objektivně vcelku uspokojivý, klouby má stabilní s plnou extenzí vpravo a mírným deficitem vlevo, vpravo flexe 95°, vlevo 80°. Selhání endoprotetických operací nebylo zjištěno. U bolestí žeberní, hrudní, bederní a krční páteře, cervikobrachiálního syndromu a foraminostenózy posudková lékařka s odkazem na lékařské zprávy zmínila, že nedochází k útlaku nervových struktur a není zde jasná kořenová propagace. Konstatovala, že užívání holí není ortopedicky indikováno, vychází jen ze subjektivně uváděné nestability. Ostatně, že nejde o trvalou neschopnost pohybu, naznačuje fakt, že žalobci byl přiznán jen průkaz ZTP. Objektivně ani na základě výsledků vyšetření elektromagnetickou rezonancí nebylo zjištěno žádné podstatné postižení horních končetin. Horní hranice rozpětí, tj. 40 %, je stanovena jen s přihlédnutím k profesi žalobce, navýšení o 10 procentních bodů je pak činěno s ohledem na další souběžná zdravotní postižení. S citací závěrů tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 18. 06. 2015 námitky zamítla. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22. 06. 2015.

Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 14. 04. 2016. Pokud jde v této souvislosti o požadavek žalobce na zpracování znaleckého posudku, soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť podle § 4 odst. 2 organizačního zákona zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise MPSV. Jedná se o zvláštní právní úpravu, jež má před obecnou úpravou dokazování v soudním řízení správním přednost. K zadání znaleckého posudku soud ve věcech důchodového pojištění přistupuje jen výjimečně, zůstávají-li o zdravotním stavu posuzovaného pochyby i poté, co byl zpracován posudek posudkovou komisí MPSV, resp. srovnávací posudek jiné komise MPSV. Takové pochybnosti však v tomto případě soud neměl. Soud kromě toho neprovedl ani důkaz navrhovanými lékařskými zprávami, neboť ty měly podle sdělení žalobce dokladovat další vývoj jeho zdravotního stavu v roce 2016, tj. skutečnosti nastalé až v době po vydání napadeného rozhodnutí, které však pro rozhodnutí soudu v této věci nejsou významné. Lékařské zprávy přiložené k žalobě naopak zohledněny byly, a to právě prostřednictvím posudku posudkové komise MPSV, která se odbornými poznatky z nich plynoucími podrobně zabývala.

Z posudku posudkové komise MPSV soud zjistil, že komise po osobním vyšetření žalobce ortopedkou dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesla nejméně o 50 %, ne však více než o 69 %, a tedy že byla dána invalidita pouze v druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Z obsahu posudku je zřejmé, že se posudková komise MPSV zabývala obsahem všech dostupných lékařských zpráv, včetně zpráv doložených žalobcem až v řízení před soudem (zpráva z ambulance bolesti ze dne 09. 06. 2015) a pozdějších zpráv, které byly založeny v lékařské dokumentaci praktického lékaře. Posudková komise MPSV vyhodnotila zdravotní stav žalobce jako dlouhodobě nepříznivý, jehož rozhodující příčinou bylo postižení pohybového systému, přičemž nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti měl kombinovaný vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře a závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, hodnocený podle položky 1c oddílu E kapitoly XIII přílohy vyhlášky o posuzování invalidity mírou poklesu pracovní schopnosti o 40 % (tj. na horní hranici rozpětí 30-40 %) z důvodu kumulace nepříznivých důsledků více zdravotních postižení, navýšenou s ohledem na dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti žalobce podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity dále o 10 procentních bodů na celkových 50 %. Posudková komise uvedla, že interní onemocnění žalobce (hypertenzní nemoc, chronická obstrukční plicní nemoc, fibrilace srdečních síní) byla kompenzována, bolesti břicha byly řešitelné dietními opatřeními a lupénka nevykazovala žádné exacerbace. V případě pohybového systému žalobce trpí polytopními obtížemi s bolestmi kombinované příčiny, léčebně špatně ovlivnitelnými, nicméně pokud jde o kolenní endoprotézy, nebyly zjištěny závažné komplikace, jen zhoršená hybnost kolene vlevo v rozsahu 0-50°. Na páteři byly zobrazovacími metodami zjištěny povšechné degenerativní změny bez možnosti operačního řešení, mezi nimiž dominovala vadná statodynamika páteře, lehké kořenové oslabení horních končetin a snížená citlivost dolních končetin akcentovaná neúplným tibioperoneálním oslabením, nebylo však potvrzeno poškození periferních nervů ani postižení nervových kořenů, spíše jen lehčí chronická komprese. Pro hodnocení podle položky 1d oddílu E kapitoly XIII přílohy vyhlášky o posuzování invalidity však nebyly v neurologickém obraze popsány trvalé projevy kořenového dráždění, těžké poškození periferních nervů, svalové atrofie, závažné parézy či závažné poruchy svěračů. Žalobcem předkládané lékařské zprávy z ambulance bolesti, popř. od ortopeda jen dokládají skutečnosti již dříve doložené bez posudkově významných změn. I v případě, že by posudková komise zvolila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stav po implantaci endoprotéz obou kolenních kloubů s limitací pohybu na levém kolenu podřaditelný pod položku 8b oddílu B kapitoly XV přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, výsledné hodnocení by se nezměnilo, neboť i zde při využití horní hranice rozpětí 30 – 40 % a navýšení o 10 procentních bodů s ohledem na pracovní kvalifikaci žalobce by se jednalo o snížení o pracovní schopnosti o 50 % (vyšší položku 8c by přitom nebylo možné uznat, neboť nebyly zjištěny komplikace typu zlomeniny protézy, infikace endoprotézy či subluxace).

Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Podle § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění se za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

Podle § 43 odst. 2 věty první zákona o důchodovém pojištění se při změně stupně invalidity nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity.

Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, lze v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů (odst. 1). V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů (odst. 2). Zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů (odst. 3).

Příloha vyhlášky o posuzování invalidity vymezuje v kapitole XII oddílu E položce 1c s mírou poklesu pracovní schopnosti o 30 - 40 % bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, resp. degenerativní změny páteře či meziobratlových plotének se středně těžkým funkčním postižením, pro něž je charakteristické závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologií neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení a omezením některých denních aktivit. Položka 1d téhož oddílu pak vymezuje těžké funkční postižení s mírou poklesu pracovní schopnosti o 50 – 70 %, pro něž jsou charakteristická těžká postižení více úseků páteře s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, závažnými parézami, svalovou atrofií, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení a značné omezení některých denních aktivit.

Příloha vyhlášky o posuzování invalidity také stanovuje v kapitole XV Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích, oddílu B Postižení končetin kategorii 8 (endoprotézy na dolních končetinách) položky 8b (středně těžké poruchy s poruchou motorických funkcí končetiny, svalovými atrofiemi, podstatným omezením hybnosti v kolenním a/nebo kyčelním kloubu, se značným snížením celkové pohyblivosti, některé denní aktivity omezeny) míru poklesu pracovní schopnosti o 30 - 40 % a 8c (těžké poruchy s uvolněním jedné nebo obou komponent nebo progresí deformace nebo s neúplnou zlomeninou dříku nebo s úplnou zlomeninou nebo s recidivující subluxací nebo luxací endoprotézy nebo s infikovanou endoprotézou nebo stavy se závažnou pooperační poruchou motorických funkcí na obou dolních končetinách) míru poklesu pracovní schopnosti o 70 %.

Podle § 34 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 329/2014 Sb. (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“) má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem "TP" (průkaz TP) osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru (odst. 2). Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem "ZTP" (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže (odst. 3). Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem "ZTP/P" (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru (odst. 4).

Podle bodu 2 písm. f) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. lze za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace považovat mj. těžké omezení funkce dvou končetin.

Soud konstatuje, že posudkové závěry posudkové komise jsou přesvědčivé, logicky odůvodněné a vycházejí z úplných podkladů o zdravotním stavu žalobce včetně lékařských zpráv, jichž se žalobce dovolával. S ohledem na uvedené z nich lze v tomto řízení plně vycházet a není důvodu zadávat srovnávací posudek či revizní znalecký posudek. Jak posudková komise upozorňuje, zdravotní stav žalobce nebyl takového charakteru, aby jej bylo možné hodnotit podle shora citované položky 1d oddílu E kapitoly XIII, neboť i přes postižení více úseků páteře nebyly u žalobce diagnostikovány projevy kořenového dráždění, těžké poškození nervů nebo závažná ochrnutí. Přitom jen hodnocení podle této vyšší položky by umožňovalo při hodnocení pracovní schopnosti žalobce dosáhnout 70 % poklesu, který již odůvodňuje přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Takové hodnoty nebylo možné dosáhnout ani zvýšením hodnocení podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky, neboť odstavec 3 vylučuje kombinovat navýšení podle obou předchozích odstavců. Posudková komise také pro úplnost hodnotila i variantu, pokud by za hlavní zdravotní postižení považovala omezení hybnosti kolenních kloubů po jinak vydařené operaci endoprotéz, nicméně jak přesvědčivě vysvětlila, ani v této variantě by nemohlo být zdravotní postižení žalobce hodnoceno příznivěji. Tyto závěry považuje soud za správné, odpovídající ustanovením vyhlášky o posuzování invalidity, a proto uzavírá, že žalobní bod nesprávného posouzení zdravotního stavu žalobce je nedůvodný. I na základě doplněných lékařských zpráv je třeba konstatovat, že výrok napadeného rozhodnutí obstojí, neboť posudková komise ve svém posudku vycházela z toho, že hybnost levého kolene žalobce je skutečně omezena jen na 50°. Posudková komise už také nevycházela z rozporované skutečnosti, že žalobce měl mít změněnou pracovní schopnost již jako mladistvý a že tomu měl být uzpůsoben vybraný učební obor. Tyto namítané nepřesnosti ovšem neměly dopad na celkové závěry posudku, tj. nebyly posudkově významné. S ohledem na kritéria stanovená ve vyhlášce o posuzování invalidity i přes tyto změny ve výchozím skutkovém stavu byl žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidním pouze ve II. stupni.

K tomu je však třeba připomenout, že i tento závěr sám o sobě znamená, že zdravotní postižení žalobce je vážné, a nelze jej ztotožňovat s tím, že by snad žalobce byl považován za zdravého nebo téměř zdravého; jde jen o to, že přicházejí do úvahy ještě závažnější zdravotní potíže (např. popsané ve shora citovaných položkách 1d oddílu E kapitoly XIII, popř. 8b oddílu B kapitoly XV přílohy vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž teprve ty odůvodňují nejvyšší stupeň invalidity. I přiznání invalidního důchodu II. stupně odpovídá dřívějšímu plnému invalidnímu důchodu a neznamená, že by od žalobce bylo očekáváno, že bude pracovně činný.

Na věci nic nemění ani žalobcův odkaz na ustanovení § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění, neboť soud má za to, že posudek posudkové komise veškeré funkční poruchy spjaté s diagnostikovaným zdravotním postižením žalobcem zohledňuje. Pokud má snad přitom žalobce na mysli jím uváděnou skutečnost, že trvale užívá dvě francouzské hole a není schopen ujít vzdálenost přesahující 150 m, posudek ji v rámci zjištění o skutkovém stavu opakovaně zmiňuje, nicméně v této souvislosti je klíčová otázka, zda tento stav je objektivně odůvodněn projevy zdravotního postižení žalobce, popř. nakolik se jedná spíše o projev subjektivní reakce žalobce bez takto závažného objektivního podkladu, jak poukázala již posudková lékařka žalované.

S tím ostatně souvisí i žalobcem zmiňované rozhodnutí o přiznání průkazu ZTP, ve vztahu k němuž posudková komise poukázala na to, že žalobci nebyl přiznán nejvyšší stupeň průkazu (ZTP/P; blíže viz § 34 zákona č. 329/2011 Sb.), nýbrž jen průkaz ZTP. K tomu soud dodává, že žalobci byl průkaz přiznán na základě závěru, že je osobou s těžkým funkčním postižením pohyblivosti, které posudková komise MPSV v posudku ze dne 03. 03. 2015 shledala v pokročilé oboustranné artróze kyčlí, aplikaci oboustranné kolenní endoprotézy a vertebrogenních bolestech při poruše statodynamiky celé páteře s kořenovou iritací do horních i dolních končetin včetně iritačně-zánikového kořenového syndromu L5 včetně tibioperoneálního oslabení. Posudková kritéria pro vznik nároku na vydání průkazu ZTP jsou ovšem významně odlišná od výše citovaných kritérií, na základě kterých žalovaná rozhoduje o konkrétním stupni invalidity žalobce. Přiznání průkazu ZTP, resp. ztížená pohyblivost žalobce tedy není v žádném rozporu se závěrem žalované, že je žalobce nadále invalidní ve druhém stupni, neboť tato skutečnost ještě neodůvodňuje podřazení zdravotních obtíží žalobce pod vyšší položku podle přílohy vyhlášky o posuzování invalidity.

Není zde ani významný rozpor mezi posudky posudkových komisí MPSV, snad jen s výjimkou zde přítomného zdůraznění kořenového dráždění s odkazem na výsledky neurologického vyšetření ze dne 17. 07. 2014. Zde je ale patrné, že posudek posudkové komise MPSV ze dne 14. 04. 2016 vychází z širší lékařské dokumentace včetně pozdějších lékařských zpráv. Posudek ze dne 03. 03. 2015 navíc zjevně přehlíží údaje v lékařské zprávě o tom, že jde o cervikobrachiální syndrom bez jasné kořenové propagace, resp. další zmiňovanou zprávu neurochirurga ze dne 07. 05. 2014 o tom, že v případě žalobce je iritace do obou dolních končetin jen pseudoradikulární, tedy jen napodobující kořenové dráždění. V tomto směru tedy soud neshledává posudek posudkové komise MPSV ze dne 03. 03. 2015 dostatečně přesvědčivým (v kontrastu se soudem vyžádaným posudkem ze dne 14. 04. 2016), a to jak pro menší rozsah hodnocených podkladů, tak i pro nevysvětlené rozpory mezi závěry posudku a údaji v lékařských zprávách, z nichž vychází.

S ohledem na uvedené tedy soud pro nedůvodnost žalobních bodů žalobu jako celek podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení nevznikly. Případné náklady by však tak jako tak nebyly ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. nahraditelné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 07. prosince 2016

Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r.

samosoudce

Za správnost: Božena Kouřimová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru