Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 A 77/2019 - 68Rozsudek KSPH ze dne 26.03.2021

Prejudikatura

1 Afs 38/2006

2 As 99/2010 - 67

9 As 27/2015 - 59

2 As 88/2019 - 29

5 As 204/2016 - 27

3 As 142/2014 - 34

... více

přidejte vlastní popisek

43 A 77/2019- 68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci

žalobce: P. M.,

bytem X,

proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2019, č. j. 119539/2019/KUSK,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu P. ze dne 25. 7. 2019, č. j. 864/19/OÚ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím Obecní úřad P. (dále jen „povinný subjekt“) podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 31. 7. 2020 (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) částečně odmítl žádost žalobce ze dne 2. 6. 2019 o poskytnutí informace.

Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 2. 6. 2019 podal žádost o informace, v níž pod bodem 2 požadoval informaci o tom, „kdo ve tvaru jméno příjmení případně název subjektu a identifikační číslo pro obec P. zpracovává účetnictví a jak vysoký je výdaj za rok za toto zpracování v Kč.“ Vznesl tím obecný dotaz na výši výdaje vynaloženého na zpracování účetnictví za rok. Nepožadoval informaci o tom, jaký plat pobírá osoba, která pro obec zpracovává účetnictví. Žalobce nevěděl, zda šlo o fyzickou osobu, podnikající fyzickou osobu nebo právnickou osobu. Ani v případě sdělení takové informace by nezjistil skutečný plat účetní, neboť nezná výši její daně, pojistného, osobního ohodnocení, příplatků, odměn atd. Povinný subjekt subjektivně bez řádného odůvodnění posoudil žádost o informace jako žádost o výši platu, ačkoliv šlo pouze o informaci o ročních nákladech na zpracování účetnictví. Povinný subjekt a žalovaný dospěli k závěru, že žalobce zná jméno osoby, která pro obec zpracovává účetnictví, neboť je uvedeno na internetových stránkách obce, které žalobce sleduje, z čehož dovodili, že žalobce jméno musí znát. Žalobce s tímto názorem nesouhlasí a považuje ho za nepřezkoumatelný, neboť nemá oporu ve spise. Žalobce až v současné době na stránkách obce hledal mezi kontakty zaměstnance obce. Zde je uvedeno pouze jméno účetní, z čehož není možné dovodit, že je osobou, která je zaměstnancem obce, a že pro obec zpracovává účetnictví. Žalobce neví, zda je osoba vykonávající účetnictví pro obec P. jejím zaměstnancem, brigádníkem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

3. Žalobce považuje prvostupňové rozhodnutí za vnitřně rozporné, nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Dle žalobce bylo vydáno v rozporu s právními předpisy i skutkovým stavem. Z výroku není zřejmé, jaké konkrétní informace se týká. Povinný subjekt a žalovaný nesprávně a subjektivně posoudili test proporcionality.

4. Dále žalobce namítá, že odůvodnění tohoto rozhodnutí nemá oporu ve spisové dokumentaci. Za nepřezkoumatelné považuje závěry povinného subjektu, že podal žádost „jako soukromá osoba nespadající ani do jedné ze dvou skupin žadatelů, které metodika za tzv. společenské hlídací psy považuje, když žadatel není ani novinář či člen nevládní organizace zabývající se veřejnou kontrolou veřejné správy a dle na internetu dostupných informací se ani soukromě nezabývá činností, kterou by mu bylo lze přiřadit roli tzv. společenského hlídacího psa, a nelze dovozovat, že by se takovou činností žadatel měl v úmyslu zabývat v budoucnosti“. Povinný subjekt nemůže doložit, že žalobce nespadá do žádné ze skupin, které metodika považuje za tzv. společenské hlídací psy. Dále žalobce poukazuje na to, že metodika není právním předpisem. Správní orgány měly použít tzv. platový nález Ústavního soudu, podle něhož je důležité, zda žadatel o informaci tak činí s cílem informovat veřejnost jako „veřejný hlídací pes“. To neznamená, že tato role může být vykonávána výlučně jen tiskem či nevládní organizací. Žalobce se domnívá, že správní orgány postupovaly účelově s cílem požadovanou informaci neposkytnout. Dle žalobce nemá oporu ve spise ani tvrzení povinného subjektu, že žalobce se dle informací dostupných na internetu ani soukromě nezabývá činností, která by naplňovala roli tzv. společenského hlídacího psa, a nelze dovozovat, že by měl v úmyslu se takovou činností v budoucnu zabývat. Žalobce poukazuje na to, že povinný subjekt má informace o tom, že žalobce v průběhu posledních dvou let pravidelně sleduje práci zastupitelstva obce, což lze doložit jeho žádostmi o informace, jimiž se povinného subjektu pravidelně dotazuje na výkon veřejné správy. Uvádí, že díky jeho žádostem došlo např. k opravě informací na webových stránkách obce, seřazení vyhlášek či zveřejňování povinně zveřejňovaných informací. Předmětná žádost dokládá, že zastupitelstvo zveřejnilo nesprávnou informaci o rozpočtu. Získané informace mají sloužit diskusi ve věcech veřejného zájmu, k čemuž lze využít například povinným subjektem zřízené diskusní fórum na webových stránkách obce. Veřejným zájmem je v tomto případě zjištění, zda obec nakládá hospodárně s veřejnými prostředky. Existuje veřejný zájem na transparentnosti poskytování veřejných prostředků a účinné veřejné kontrole. Zdůrazňuje, že přispění k diskusi je teprve účelem vyžádání informace. Žalobce poukázal na to, že ve výkazu pro hodnocení plnění rozpočtu je zveřejněn výdaj na dva zaměstnance obce, kteří obsluhují obecní čističku, z čehož lze dovodit, jaký mají roční plat, přičemž tato veřejně dostupná informace není v rozporu s ochranou osobnosti. Žalobce nesouhlasí se závěrem povinného subjektu a žalovaného o nesplnění podmínek k poskytnutí informace.

5. Žalobce dále uvádí, že proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání dne 19. 8. 2019 prostřednictvím veřejné datové sítě bez uznávaného podpisu. Povinný subjekt nevyčkal potvrzení podání a vyzval žalobce, aby do 7 dnů potvrdil odvolání doplněním elektronického podpisu nebo zasláním scanu listinného dokumentu s podpisem a současně aby doplnil odůvodnění odvolání. Žalobce namítá, že výzva byla vydána předčasně a žalobce byl nesprávně poučen o možnostech potvrzení podání. Dále namítl, že z výzvy není zřejmé, kdy počíná běžet lhůta sedmi dnů a jaké odůvodnění má být doplněno a co má být jeho obsahem. Povinný subjekt nerespektoval § 39 odst. 1 správního řádu, neboť určil lhůtu, jejíž počátek není zřejmý, aniž by o tom vydal usnesení, což je obligatorní podmínkou, neboť je zákonem vyžadována vyšší forma výzvy. Výzva je dále nezákonná, protože povinný subjekt žalobce řádným způsobem nepoučil o právech a povinnostech, když neuvedl zákonné důvody ke svým požadavkům. Absence poučení žalobce ve smyslu § 37 odst. 2 a 3 správního řádu, respektive § 82 správního řádu, činí výzvu nezákonnou a nepřezkoumatelnou pro nesrozumitelnost. Výzva neobsahuje ani poučení o následcích neodstranění nedostatků podání tak, jak správním orgánům ukládá § 4 odst. 1 a 2 správního řádu. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí, aniž umožnil žalobci vznést konkrétní odvolací námitky, čímž ho zkrátil na právech, zejména na právu na spravedlivý proces. Žalobce v důsledku postupu správních orgánů nemohou odvolání řádně doplnit a vznést konkrétní odvolací námitky. Za nepřijatelný považuje žalobce závěr žalovaného, že „s ohledem na obsah odůvodnění odvolání již odvolací orgán žadatele k doplnění odůvodnění odvolání nevyzýval, neboť by se jednalo o nadbytečný právní úkon, který by na obsahu rozhodnutí o odvolání nemohl nic změnit.“ Z toho dle žalobce plyne, že žalovaný učinil svůj závěr bez ohledu na podklady ve spisové dokumentaci.

Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že povinný subjekt odmítl požadované informace částečně poskytnout s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (dále též „platový nález“). Žalobce následně podal proti prvostupňovému rozhodnutí blanketní odvolání, které ani na výzvu nedoplnil. Správnost prvostupňového rozhodnutí nebylo možné s ohledem na pasivitu žalobce přezkoumat. S ohledem na koncentraci řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu nelze k žalobním námitkám přihlížet. Napadené rozhodnutí je přezkoumáváno k datu vydání. Tvrzení uvedená v žalobě nemohou být vadou ani nezákonností napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný neměl možnost se k nim vyjádřit.

7. Doplňuje, že Evropský soud pro liská práva (dále též „ESLP“) z čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) nedovodil oprávnění jednotlivců žádat informace pouze pro svou individuální potřebu, nýbrž výlučně za účelem naplnění určitého veřejného zájmu. Mezi takové případy spadá povinnost poskytnout informaci žurnalistům, resp. občanským sdružením (rozsudek ESLP ze dne 14. 4. 2009 ve věci Társaság a Szabadságjogokért proti Maďarsku, stížnost č. 37374/05, případně rozhodnutí o nepřijatelnosti stížnosti č. 19101/03 ve věci Sdružení Jihočeské matky proti České republice ze dne 10. 6. 2006) nebo za účelem historického bádání o chování autoritativního režimu (rozsudek ESLP ze dne 26. 5. 2009 ve věci Kenedi proti Maďarsku, stížnost č. 31475/05). Není povinností povinného subjektu v případě neprokázání veřejného zájmu informaci tazateli poskytnout.

8. Žalovaný dále poukazuje na platový nález, v němž Ústavní soud vymezil kritéria, která musí žadatel o informaci kumulativně splnit, aby mu mohla být informace poskytnuta. Podmínky vymezil takto: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; b) informace samotná se týká veřejného zájmu; c) žadatel plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa; d) informace existuje a je dostupná. Žalobce neprokázal, že by byl tzv. společenským hlídacím psem a hájí veřejný zájem. Informace týkající se platu zaměstnance není sama o sobě předmětem veřejné diskuse. Teprve výše platů všech zaměstnanců povinného subjektu může být předmětem veřejné diskuse, zda jsou veřejné prostředky vynakládány účelně. V případě samosprávného celku je tato diskuse bezpředmětná, neboť výše platu zaměstnanců se řídí právním předpisem a je věcí veřejně známou a dostupnou. Vynakládání veřejných prostředků na platy zaměstnanců samosprávných celků podléhá každoroční kontrole Ministerstva financí. Nehospodárné nakládání s prostředky na platy je téměř vyloučeno.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu

10. Žalobce žádostí ze dne 2. 6. 2019 požádal povinný subjekt podle § 14 zákona o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí informace: „1. Proč se liší příjmy a výdaje zveřejněné na webu obce v informaci o schválení rozpočtu pro rok 2018, kde v poli skutečnost 2017 – příjmy celkem – 15 598,80 v tis. Kč a výdaje celkem v poli skutečnost 2017 – 11 444,99 v tis. Kč, když ve výkazu pro hodnocení plnění rozpočtu tzv. FIN je ve výsledku od počátku roku v příjmech 19 949 405, 10 Kč a ve výdajích ve výsledku od počátku roku 18 593 422,44 Kč; 2. Kdo ve tvaru jméno příjmení případně název subjektu a identifikační číslo pro obec P. zpracovává účetnictví a jak vysoký je výdaj za rok za toto zpracování v Kč.“

11. Přípisem ze dne 10. 6. 2019 byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení výzvy doplnil žádost o údaj, za který rok informaci požaduje. S odkazem na tzv. platový nález Ústavního soudu byl žalobce vyzván k doplnění žádosti o údaj, jakým způsobem jsou v jeho případě splněny podmínky z citovaného nálezu, tj. že účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; informace samotná se týká samotného veřejného zájmu a žadatel plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa. Současně byl poučen, že v případě nesplnění výzvy bude žádost posouzena pouze na základě informací dostupných povinnému subjektu.

12. Součástí spisu je metodické doporučení Ministerstva vnitra k poskytování informací o platech a odměnách podle zákona o svobodném přístupu k informacím č. j. MV-138779-7/ODK-2017; výpis z živnostenského rejstříku na jméno žalobce; výtisk výsledků z internetového vyhledávače google.com ke jménu „P. M.“; výtisk titulní strany facebookového profilu „P. W. M.“ a výřez internetové stránky přestupkového odboru hl. m. Prahy, na které je uveden Bc. P. M., referent správního řízení - přestupky.

13. Povinný subjekt dne 19. 6. 2019 pod č. j. 712/19/OÚ žalobci k žádosti pod bodem 1 sdělil, že údaje se liší z důvodu administrativní lidské chyby, kdy byl špatně zadán vzorec výpočtu v tabulkovém procesoru. K bodu 2 žádosti byla informace poskytnuta v rozsahu jména a příjmení. K druhé části bodu 2 žádosti povinný subjekt vydal rozhodnutí (dále též „první rozhodnutí“), jímž rozhodl o odmítnutí poskytnutí informací dle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť předmětem žádosti jsou citlivé osobní údaje zaměstnance obce a povinný subjekt nemá za splněný tzv. platový test obsažený v platovém nálezu Ústavního soudu. V odůvodnění povinný subjekt konstatoval, že žalobce žádost na výzvu nedoplnil, proto ověřil splnění platového testu z veřejně dostupných zdrojů. Dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky platového nálezu, kdy žádost podal jako soukromá osoba neplnící úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa. Tato role nebyla prokázána ani při prověření internetovým vyhledávačem, žalobce nefiguruje v žádné organizaci, která by takovou roli plnila. Povinný subjekt nedisponuje souhlasem dotčené osoby, která je zaměstnankyní obce, k poskytnutí požadovaných údajů.

14. Žalobce podal dne 20. 6. 2019 stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, neboť mu po uplynutí lhůty nebyla informace poskytnuta a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti. V reakci na přípis ze dne 10. 6. 2019, který mu byl doručen 20. 6. 2019, doplnil, že žádal o sdělení výdaje za rok, čímž mínil jakýkoli běžný rok, k výzvě nicméně upřesnil, že žádá o informaci o výdajích za zpracování účetnictví za rok 2018.

15. Téhož dne podal žalobce proti prvnímu rozhodnutí povinného subjektu odvolání. Namítl, že rozhodnutí nemá zákonem požadované náležitosti. Výrok rozhodnutí považoval za zmatečný a vnitřně rozporný. Povinný subjekt řádně neodůvodnil, proč odmítá informaci poskytnout. Namítl, že povinný subjekt vycházel z toho, že výzva k doplnění žádosti byla doručena dodáním, výzva však žalobci byla doručena až dnem 20. 6. 2019. Doplnil, že nežádal informaci o platu konkrétní osoby, ale obecně výdaj za zpracování účetnictví za celý rok.

16. Součástí spisu je e-mailová komunikace mezi místostarostou a I. P., účetní obce P., v níž vyjádřila nesouhlas s poskytnutím informace o svém ročním příjmu.

17. Rozhodnutím ze dne 10. 7. 2019, č. j. 095288/2019/KUSK, žalovaný první rozhodnutí povinného subjektu zrušil v části odmítnutí poskytnutí informací a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění konstatoval, že rozhodnutí nevyhovuje § 68 správního řádu, protože neobsahuje označení účastníka řízení, ve výroku právní důvod odmítnutí žádosti a rozdělovník. Z hlediska věcného obsahu první rozhodnutí aproboval. Jevilo se pravděpodobné, že žalobce jako občan obce zná údaje o účetní, které jsou dostupné i na webových stránkách obce, které žalobce sleduje, což vyplývá i z jeho žádosti. Povinný subjekt proto správně žalobce vyzval k upřesnění splnění podmínek tzv. platového nálezu, což však není důvodem k prodloužení lhůty k vyřízení žádosti, a oslovil dotčenou osobu, zda souhlasí s poskytnutím informace. Není podstatné, že dotčená osoba odpověděla a vyjádřila nesouhlas až po vydání rozhodnutí, neboť povinný subjekt v době vydání rozhodnutí souhlasem nedisponoval. Konstatoval, že pouhé negativní posouzení skutečnosti, zda žadatel plní roli tzv. společenského hlídacího psa, je důvodem pro částečné odmítnutí žádosti o informace. Žalovaný zavázal povinný subjekt, aby vydal nové rozhodnutí o částečném odmítnutí informace, které bude splňovat náležitosti § 68 odst. 2 správního řádu, zejména ve výroku označí žalobce jako účastníka řízení a uvede právní důvod odmítnutí žádosti, jímž je § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále uložil povinnému subjektu vypořádat se i s dalšími aspekty tzv. platového nálezu, jejichž upřesnění po žalobci žádal.

18. Prvostupňovým rozhodnutím povinný subjekt žádost žalobce o poskytnutí informací částečně odmítl dle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. V odůvodnění shrnul dosavadní průběh řízení a posuzoval naplnění kritérií plynoucích z tzv. platového nálezu Ústavního soudu. Dospěl k závěru, že informace o výši příjmu dotčené osoby za rok 2018, která je současně žalobcem požadovanou informací o výši výdaje za zpracování účetnictví za rok 2018, existuje a je dostupná. S ohledem na skutečnost, že do dne vydání rozhodnutí povinný subjekt od žalobce neobdržel doplnění žádosti dle výzvy ze dne 10. 6. 2019, opětovně prověřil splnění zbylých podmínek. Shledal, že žalobce nelze považovat za tzv. společenského hlídacího psa. Žádost podal jako soukromá osoba nespadající ani do jedné ze skupin, které lze informaci poskytnout. Není novinářem, členem nevládní organizace zabývající se veřejnou kontrolou veřejné správy a dle informací dostupných na internetu se nezabývá činností, které by bylo možné přiřadit takovou roli. Nelze dovozovat, že by se takovou činností měl v úmyslu zabývat v budoucnu. K ostatním podmínkám platového nálezu povinný subjekt uvedl, že žalobce neprokázal, že by informaci o výši platu chtěl využít k otevření či přispění do diskuse ve věci veřejného zájmu. Byť se požadovaná informace obecně týká veřejného zájmu, dostačovalo by poskytnutí informace v obecnější či anonymizované podobě, což není v tomto případě možné, neboť výše výdaje za rok 2018 za zpracování účetnictví povinného subjektu odpovídá výši platu dotčené osoby za rok 2018. Povinný subjekt nedisponuje souhlasem dotčené osoby, která je zaměstnankyní obce, k poskytnutí údajů. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 4. 8. 2019.

19. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce prostřednictví emailu v pondělí 19. 8. 2019 blanketní odvolání.

20. Přípisem, který byl do datové schránky žalobce doručen dne 26. 8. 2019, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 7 dnů potvrdil, že odvolání zaslané emailem bylo učiněno žalobcem, což je možné učinit v případě emailové korespondence doplněním elektronického podpisu nebo zasláním naskenovaného listinného dokumentu s podpisem žalobce. Současně byl žalobce vyzván k doplnění odůvodnění odvolání. Téhož dne žalobce potvrdil podání odvolání prostřednictvím datové schránky.

21. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. V něm podrobně popsal předchozí průběh řízení. Konstatoval, že v prvostupňovém rozhodnutí povinný subjekt odstranil vytýkané vady, neboť vyhověl formálním požadavkům na rozhodnutí a věcně správně vyhodnotil, že nejsou splněny podmínky platového nálezu Ústavního soudu. Ústavní právo na ochranu soukromí dotčené osoby má přednost před ústavním právem na informace. Vzhledem k tomu, že žalobce odvolání neodůvodnil ani po výzvě k doplnění, žalovaný již žalobce k doplnění důvodů odvolání nevyzýval, neboť by šlo o nadbytečný úkon, který by na obsahu napadeného rozhodnutí nemohl ničeho změnit.

Jednání před soudem

22. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobce v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. Žalovaný při jednání soudu setrval na svém procesním stanovisku.

23. Soud při jednání provedl důkaz žádostmi žalobce o informace adresovanými Obecnímu úřadu P. ze dne 6. 5. 2018, 5. 6. 2018, 23. 6. 2018, 5. 7. 2018, 18. 8. 2018, 2. 9. 2018, 15. 9. 2018, 13. 4. 2019, 22. 4. 2019, 28. 4. 2019, 19. 5. 2019, 28. 5. 2019, 30. 5. 2019, 5. 6. 2019, 18. 7. 2019, 2. 10. 2020, 7. 2. 2021, 11. 2. 2021, 18. 2. 2021, 23. 2. 2021, včetně odpovědí s poskytnutými informacemi, a žádostmi ze dne 28. 2. 2021 a 5. 3. 2021.

24. Žalobce žádostí ze dne 6. 5. 2018 požádal o sdělení, pod jakým číslem jednacím bylo zaevidováno jeho podání zaslané do datové schránky dne 1. 5. 2018. Přípisem ze dne 18. 5. 2018 poskytl povinný subjekt informaci o čísle jednacím.

25. Žádostí ze dne 5. 6. 2018 týkající se výsadby dvou stromů na pozemku p. č. X v ulici N. č. p. X požádal o poskytnutí informací: 1. o jaké stromy se jedná, 2. jaká je výše jejich pořizovací ceny a jejich původ, 3. kolik stála jejich výsadba a kdo ji prováděl, 4. kolik korun bude ročně stát péče a údržba o tyto stromy. Pro případ, že by těmito informacemi Zastupitelstvo obce P. nedisponovalo, požádal o sdělení, zda zastupitelstvo ví o výsadbě těchto stromů, zda byl k jejich výsadbě vydán souhlas a komu, o poskytnutí obsahu takového souhlasu a sdělení, zda je možné na obecním pozemku zasadit libovolné rostliny či dřeviny bez povolení obce, jak bude zastupitelstvo řešit případnou neoprávněnou a nezákonnou sadbu dřevin na obecním pozemku a kdo bude hradit případné škody na majetku či zdraví způsobené v souvislosti s neoprávněně vysazenými stromy. Přípisem ze dne 14. 6. 2018 povinný subjekt žalobci sdělil, že zastupitelstvo nedisponuje informacemi, na jejichž základě by bylo možné odpovědět na otázky pod body 1 až 4 žádosti, a vyjádřil se ke zbývající části žádosti.

26. Žádostí ze dne 23. 6. 2018 se žalobce domáhal poskytnutí informace o tom, zda je v Zastupitelstvu obce P. pověřená osoba k projednávání přestupků obyvatel obce, které dle veřejnoprávní smlouvy nespadají do působnosti obecního úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, nebo zda je tento obecní úřad příslušný ke všem přestupkům. Odpovědí ze dne 4. 7. 2018 bylo žalobci sděleno, že není žádná pověřená osoba, veřejnoprávní smlouva pokrývá všechny přestupky.

27. Žalobce se žádostí ze dne 5. 7. 2018 domáhal poskytnutí internetového odkazu, kde jsou obcí zveřejňovány informace poskytnuté na žádost. Přípisem ze dne 11. 7. 2018 sdělil povinný subjekt žalobci odkaz, kde jsou zveřejňované informace dostupné.

28. Žádosti o informace ze dne 18. 8. 2018 a 2. 9. 2018, na které povinný subjekt reagoval přípisy ze dne 30. 8. 2018 a 14. 9. 2018, se týkaly výsadby dvou stromů v ulici N. před č. p. X. Dle odpovědi ze dne 14. 9. 2018 byly stromy vysazeny R. V.-M..

29. Žádostí ze dne 15. 9 2018 žalobce požadoval informace ohledně oznámení o podezření ze spáchání přestupku zastupitelem obce R. V.-M., které žalobce prostřednictvím policie adresoval příslušnému správnímu orgánu, a informace ohledně uzavření nové veřejnoprávní smlouvy s městem Odolena Voda. Na tuto žádost reagoval povinný subjekt přípisem ze dne 1. 10. 2018.

30. Dne 13. 4. 2019 požadoval žalobce poskytnutí kopie podrobného rozpočtu obce za rok 2017 včetně podkladů. Žalobci byla kopie rozpočtu poskytnuta dne 29. 4. 2019.

31. Dne 22. 4. 2019 žalobce požádal o souhlas s provedením opravy nájezdu na místní komunikaci z pozemku u domu č. p. X v ulici N. a v souvislosti s tím požádal dle § 14 zákona o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí odkazu na vyhlášku, případně jiný zdroj informace o stanovení výše poplatku za zábor veřejného prostranství. V odpovědi ze dne 29. 4. 2019 povinný subjekt uvedl odkaz na internetové stránky obce, kde je požadovaná informace způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejněna.

32. V žádosti ze dne 28. 4. 2019 žalobce požadoval vysvětlení, proč není většina vyhlášek na internetových stránkách obce řádně očíslována, chronologicky seřazena a pojmenována dle skutečného názvu a proč jsou v sekci určené vyhláškám umístěny odkazy na evakuační plán a návštěvní řád hřiště. Odpověď povinný subjekt poskytl v přípisu ze dne 13. 5. 2019.

33. Žalobce dále žádostí ze dne 19. 5. 2019 požádal o kopii veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi obcí P. a městem Odolena Voda týkající se projednávání přestupků a informaci, kolik přestupků pro obec P. řešilo na základě veřejnoprávní smlouvy město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav v letech 2015 až 2018. Informace byly povinným subjektem poskytnuty přípisem ze dne 27. 5. 2019.

34. V žádosti ze dne 28. 5. 2019 žalobce požádal o kopii výzvy k uzavření dohody o změně veřejnoprávní smlouvy 15/2007 ze dne 29. 10. 2007, jejímž obsahem je navýšení příspěvku na výkon předmětu smlouvy týkající se projednávání přestupků obcí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav a sdělení, z jakého důvodu byla usnesením zastupitelstva č. 8/27/2018 uzavřena nová veřejnoprávní smlouva s městem Odolena Voda, když mezi lety 2015 až 2018 bylo řešeno pouze sedm přestupků, přičemž při rozpočtu obce cca 20 milionů jde o zanedbatelný výdaj. Přípisem ze dne 12. 6. 2019 povinný subjekt žalobci sdělil, že požadovanou výzvou nedisponuje, a ke druhé otázce poskytl odpověď. Rozhodnutím ze dne 21. 6. 2019, č. j. 0722/19/OÚ, povinný subjekt částečně odmítl poskytnout informaci spočívající v kopii výzvy k uzavření dohody o změně veřejnoprávní smlouvy 15/2007 ze dne 29. 10. 2007, neboť jí nedisponuje. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 7. 2019, č. j. 103376/2019/KUSK, zamítl a rozhodnutí potvrdil.

35. Žádostí ze dne 30. 5. 2019 požádal žalobce o poskytnutí seznamu zaměstnanců obce P. ve tvaru jméno a příjmení v pracovním poměru souvisejícím s odváděním a čištěním odpadních vod a nakládání s kaly a v pracovním poměru souvisejícím s činností místní správy. V odpovědi ze dne 14. 6. 2019 byla žalobci poskytnuta požadována jména a příjmení zaměstnanců.

36. Žádostí ze dne 5. 6. 2019 požádal žalobce v souvislosti se záborem veřejného prostranství dne 24. 5.2019 v ulici N. před č. p. X o sdělení, zda byla splněna ohlašovací povinnost dle vyhlášky o místních poplatcích, zda a v jaké výši byl stanoven poplatek za užívání veřejného prostranství, kdy byl zaplacen a kolik m bylo záborem užíváno. V odpovědi ze dne 20. 6. 2019 bylo žalobci sděleno, že povinnost byla splněna před uskutečněním záboru v den jeho započetí, poplatek ve výši 45 Kč byl uhrazen dne 24. 5. 2019 a byly zabrány 3 m.

37. V žádosti ze dne 18. 7. 2019 požádal žalobce o informaci, proč je na internetových stránkách obce P. v povinně zveřejňovaných informacích zveřejněna odpověď na informaci včetně rozhodnutí o částečném odmítnutí poskytnutí informace ze dne 19. 6. 2019, č. j. 712/19/OÚ, když bylo žalovaným zrušeno rozhodnutím ze dne 10. 7. 2019. Odpověď poskytl povinný subjekt dne 25. 7. 2019.

38. K žádosti o poskytnutí informace ze dne 2. 10. 2020, proč nejsou na internetových stránkách obce povinně zveřejňované informace, povinný subjekt poskytl informaci v odpovědi ze dne 16. 10. 2020, v níž uvedl, že informace jsou zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup po kliknutí na název „Povinně zveřejňované informace“. K žádosti žalobce ze dne 7. 2. 2021 ohledně poškozeného stromu v ulici N. před č. p. X povinný subjekt žalobci zaslal dne 15. 2. 2021 odkaz na internetové stránky obce, kde jsou odpovědi na požadované informace. V žádosti ze dne 11. 2. 2021 žalobce požádal o poskytnutí informací o počtu zaměstnanců obce, jejich jmenného seznamu s uvedením data nástupu práce a rozsahu pracovní doby a uvedení hrubého nákladu obce na jejich platy včetně příplatků a odměn, odpověď mu byla poskytnuta přípisem ze dne 24. 2. 2021. Žádosti z 18. 2. 2021 a 23. 2. 2021, na které povinný subjekt reagoval odpověďmi ze dne 5. 3. 2021 a 10. 3. 2021, se týkaly dopravního značení v obci. Žádostí ze dne 28. 2. 2021 žádal žalobce o poskytnutí seznamu zaměstnanců a zastupitelů ve tvaru jméno a příjmení s uvedením nejvyššího dosaženého vzdělání a informace o tom, kdy a na jaké škole bylo dosaženo. Dále žalobce dne 5. 3. 2021 podal dvě žádosti o informace, z nichž jedna se týkala dohod o provedení práce a pracovní činnosti uzavřených povinným subjektem v roce 2020, druhá kontrol dopravního značení.

39. Soud dále provedl důkaz příspěvky do diskusního fóra na internetových stránkách obce P. dostupnými na adrese X účastníka diskusního fóra s uživatelským jménem P. M., který byl registrován před 5 roky a 7 měsíci. Soud dle jména předpokládá, že jde o uživatelský účet žalobce. Dle záznamů diskusního fóra P. M., vytvořil na fóru tři témata, v nichž dále učinil celkem šest příspěvků. Dne 3. 10. 2018 vytvořil téma „Volby 2018“, v němž s odkazem na zveřejňované informace na žádost komentoval výsadbu dvou stromů v ulici N. znovu kandidujícím zastupitelem R. V.-M., reakci zastupitelstva a starostky. Další dva příspěvky P. M. k tomuto tématu jsou ze dne 3. 10. 2018 a 12. 10. 2018 a týkají se sousedských vztahů v ulici N. s tímto zastupitelem. Dne 5. 10. 2019 vytvořil příspěvek k novému tématu „Řešení přestupků“, ve kterém komentoval uzavření veřejnoprávní smlouvy s městem Odolena Voda. K tomuto tématu doplnil tři příspěvky dne 27. 11. 2019 a jeden příspěvek dne 11. 2. 2021. Dne 11. 2. 2021 vytvořil P. M. příspěvek upozorňující na změnu způsobu zobrazování povinně zveřejňovaných informací na internetových stránkách.

40. Soud dále provedl důkaz prohlášením paní I. P. ze dne 22. 1. 2021, sdělením obce P. ze dne 26. 1. 2021 a pracovní smlouvou mezi obcí P. a I. P. včetně dodatků 1 až 4. Z nich vyplývá, že I. P. je ode dne 1. 10. 2010 zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou u obce P. na pracovním místě účetní.

41. Soud neprovedl navržený důkaz prvostupňovým a napadeným rozhodnutím, žádostí o informace ze dne 2. 6. 2019, výzvou ze dne 21. 8. 2019, č. j. 950/19/OÚ, a potvrzením odvolání ze dne 26. 8. 2019, neboť jsou součástí správního spisu, který měl soud k dispozici a jehož obsah není předmětem dokazování (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

Posouzení žalobních bodů

42. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí pro nesrozumitelnost. Žalobce namítl, že z výroku není zřejmé, jakou informaci povinný subjekt částečně odmítl poskytnout.

43. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, jestliže z něho nelze seznat, jak správní orgán rozhodl. To může být dáno absencí výroku, nedostatky jazykového vyjádření výroku nebo vnitřní rozporností. O nesrozumitelnost však nejde, pokud lze nedostatky odstranit výkladem, tj. nejsou-li po interpretaci rozhodnutí jako celku, a to i s přihlédnutím k obsahu správního spisu a úkonům správních orgánů a účastníků pochyby o jeho významu (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2006, č. j. 1 Afs 38/2006-72).

44. Ačkoli ve výroku prvostupňového rozhodnutí povinný subjekt uvedl pouze, že žádost žalobce o poskytnutí informace ze dne 2. 6. 2019 částečně odmítá, z obsahu prvostupňového i napadeného rozhodnutí a v kontextu správního spisu je zcela zřejmé, že žádost o informace byla prvostupňovým rozhodnutím odmítnuta v části, v níž se žalobce domáhal poskytnutí informace o výdaji za zpracování účetnictví za rok. To jednoznačně vyplývá z podrobného popisu jednotlivých úkonů, který je součástí napadeného i prvostupňového rozhodnutí a plně koresponduje s obsahem správního spisu. Z něj je zřejmé, že povinný subjekt žalobci k jeho žádosti ze dne 2. 6. 2019 dne 19. 6. 2019 pod č. j. 712/19/OÚ poskytl úplnou informace týkající se bodu 1 žádosti a částečně informaci k bodu 2 žádosti, a to v rozsahu jména a příjmení osoby, která vede pro obec P. účetnictví. Ve zbylém rozsahu, tedy pokud jde o informaci o ročním výdaji za zpracování účetnictví, která jediná nebyla poskytnuta, rozhodl o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 7. 2019, č. j. 095288/2019/KUSK, první rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o informace zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž mu uložil mu vydat nové rozhodnutí o částečném odmítnutí informace, což povinný subjekt učinil prvostupňovým rozhodnutím. Tomu odpovídá i odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, v němž povinný subjekt odůvodnil, proč nebylo možné poskytnout žalobcem požadovanou informaci o výši výdaje za zpracování účetnictví za rok 2018, která odpovídá výši příjmu zaměstnankyně obce P., která zpracovává účetnictví a jejíž jméno a příjmení k žádosti žalobce poskytl. O tom, že prvostupňové a napadené rozhodnutí nejsou nesrozumitelná, svědčí i žalobní námitky žalobce, které věcně směřují k otázce neposkytnutí informace o výši výdaje za zpracování účetnictví. Soud dodává, že smyslem a účelem ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je zrušení správního rozhodnutí stiženého vadou nepřezkoumatelnosti v takovém rozsahu, že soudu vůbec neumožňuje vypořádat se věcně s žalobními body zpochybňujícími právní posouzení věci (srov. např. rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2020, č. j. 4 As 280/2020-54). Soud neshledal napadené a prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelná pro vady výroku, jelikož je zřejmé, v jaké části byla žádost žalobce o informace odmítnuta. Námitka není důvodná.

45. Žalobce dále namítl procesní vady v souvislosti s výzvou k odstranění vad odvolání. Soud k těmto námitkám předesílá, že důvodem pro zrušení rozhodnutí správních orgánů jsou pouze takové vady, které mohou mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

46. Zákon o svobodném přístupu k informacím formu ani náležitosti odvolání neupravuje, je tedy třeba aplikovat správní řád.

47. Podle § 37 odst. 4 správního řádu je možno podání učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.

48. Pokud žalobce argumentuje tím, že byl vyzván, aby potvrdil své odvolání pouze dvěma nabízenými možnostmi, soud konstatuje, že žalobce odvolání řádně potvrdil v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu prostřednictvím datové schránky, které má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), a správní orgány považovaly odvolání za účinně a včas podané. Namítaný postup povinného subjektu tedy nemohl mít žádný vliv na rozhodnutí ve věci. Soud na okraj poznamenává, že správní orgán nemá povinnost vyzývat k doplnění podání dle § 37 odst. 4 správního řádu (srov. rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008-70, č. 2041/2010 Sb. NSS), a tedy ani poučovat účastníka o všech způsobech, jimiž lze podání potvrdit. Povinný subjekt nad rámec svých povinností žalobce poučil o nutnosti potvrdit podání zaslané emailem a předestřel dva způsoby, které by akceptoval v případě komunikace emailem, nevyloučil tím však možnost doplnění kteroukoli z kvalifikovaných forem podání, které zákon připouští.

49. Pokud žalobce namítá, že výzva k odstranění vad odvolání byla učiněna předčasně, je třeba připomenout, že pokud by podání žalobce nepotvrdil způsobem uvedeným v § 37 odst. 4 správního řádu in fine, nebylo by možné na jeho podání pohlížet jako na účinně podané (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Ans 5/2010-172). Za podmínky, že je podání, které bylo učiněno prostřednictvím veřejné datové sítě bez uznávaného podpisu, potvrzeno, bylo již jeho doručením řízení zahájeno. Žalobce podání učiněné prostým e-mailem řádně potvrdil, a na jeho odvolání je tedy třeba nahlížet jako na účinně podané již dnem 19. 8. 2019 (posledním dnem lhůty k podání odvolání). Žalobce nemohl být zkrácen na právech tím, že mu povinný subjekt po marném uplynutí lhůty k podání odvolání stanovil lhůtu k odstranění vad odvolání podaného prostým e-mailem s předpokladem, že toto podání bude řádně potvrzeno, a bude tedy možné k němu přihlédnout, aniž vyčkával jeho potvrzení.

50. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že výzva měla být učiněna formou usnesení.

51. Dle § 37 odst. 3 správního řádu, nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

52. Náležitosti odvolání jsou uvedeny v § 82 odst. 2 správního řádu, podle něhož odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

53. K postupu správních orgánů v případě odvolání, které neobsahuje zákonné náležitosti, se opakovaně vyjádřil NSS. V rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53, uvedl: „Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.“ Teprve pokud by k odstranění vad podání ve lhůtě stanovené správním orgánem podle § 37 odst. 3 správního řádu nedošlo, může být přistoupeno k rozhodnutí o odvolání i bez znalosti důvodů podání odvolání (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2011, č. j. 2 As 99/2010-67, či ze dne 29. 4. 2015, č. j. 3 As 142/2014-34).

54. Žalobce podal odvolání, v němž nebyly obsaženy žádné odvolací důvody. Odvolání tedy neobsahovalo náležitosti stanovené v § 82 odst. 2 správního řádu, neboť v něm nebylo uvedeno, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Správní orgán byl proto povinen dle § 37 odst. 3 ve spojení s § 93 odst. 1 správního řádu žalobce vyzvat k odstranění tohoto nedostatku a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Ustanovení § 37 odst. 3 však nestanoví, jakým způsobem tak má příslušný správní orgán učinit. Správní orgán může využít postup dle § 39 odst. 1 správního řádu a určit lhůtu k provedení úkonu usnesením, je-li toho zapotřebí. Tato formalizace však není nezbytná (srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2012, str. 414, 443 a 719, či rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2014, č. j. 5 Azs 118/2014-24). Námitka, že výzva nebyla učiněna formou usnesení, tedy není důvodná. Na okraj soud poznamenává, že ani v případě, kdy zákon formu usnesení k odstranění vad podání výslovně stanoví (§ 37 odst. 5 s. ř. s.), není její nedostatek sám o sobě takovou vadou, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2005, č. j. 6 Ads 13/2004-20, č. 616/2005 Sb. NSS). Podstatné je, zda výzva splňovala obsahové náležitosti.

55. Soud neshledal důvodnými ani námitky směřující proti obsahovým nedostatkům výzvy. Ačkoli správní orgán výslovně neuvedl počátek běhu lhůty k doplnění odvolacích důvodů, bylo možné výzvu rozumně vyložit tak, že časový úsek pro odstranění vad počíná doručením výzvy žalobci. Žalobce měl do vydání napadeného rozhodnutí dostatečný časový prostor, aby odvolací důvody doplnil. Žalobci tak byla dána ze strany správního orgánu možnost, aby v přiměřené lhůtě vady odvolání odstranil. Ačkoli povinný subjekt ve výzvě explicitně neuvedl, že odvolací důvody (tedy v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo) jsou jednou z náležitostí odvolání dle § 82 odst. 2 správního řádu, v souladu s § 37 odst. 3 ve spojení s § 93 odst. 1 správního řádu a výše uvedenými závěry Nejvyššího správního soudu vyzval žalobce k jejich doplnění. Neuvedení zákonných ustanovení, na jejichž základě byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání, nečiní výzvu nesrozumitelnou ani nezákonnou. Byť jistě bylo vhodnější, aby povinný subjekt zvolil přesnější formulaci výzvy, dle názoru soudu muselo být žalobci z výzvy k doplnění odůvodnění odvolání zřejmé, že je vyzván k doplnění důvodů odvolání, tedy v čem spatřuje rozpor prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy či jeho nesprávnost. Nelze přehlédnout, že v pořadí prvním odvolání týkajícím se přezkoumávané žádosti byl žalobce schopen uvést odvolací důvody i bez poučení ze strany správního orgánu. Poukazoval v něm na právní úpravu zákona o svobodném přístupu k informacím a argumentoval pojmy jako nepřezkoumatelnost či nicotnost. Žalobce se navíc na povinný subjekt s žádostmi o informace obracel již od roku 2018. Žalobce tedy bylo možné považovat za dostatečně znalého správního řízení dle zákona o svobodném přístupu k informacím. O tom ostatně svědčí i obsah podané žaloby, ve které žalobce poukazuje na § 37 a § 82 správního řádu. Žalobce tak neměl zůstávat v pozici pouhého pozorovatele správního řízení dle zákona o svobodném přístupu k informacím a vyčkávat, zda žalovaný či povinný subjekt výzvu upřesní. Žalobci byla ze strany správních orgánů dána možnost vadu odvolání spočívající v neuvedení odvolacích důvodů v přiměřené lhůtě dle § 37 odst. 3 správního řádu odstranit. Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu k doplnění odůvodnění nikterak nereagoval, mohl žalovaný přistoupit k rozhodnutí o odvolání i bez znalosti důvodů podání odvolání či konkrétních námitek. K námitce, že žalobce nebyl řádně poučen o následcích neuposlechnutí výzvy k doplnění odvolacích důvodů, lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 As 27/2015-59. Jestliže v § 37 odst. 3 správního řádu není stanovena povinnost o následcích neodstranění vad podaného odvolání poučovat, má správní orgán povinnost poučit účastníka řízení dle § 4 odst. 2 správního řádu, pouze je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Vzhledem k povaze úkonu poučovací povinnost snad do úvahy připadala (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 As 27/2015-59), nicméně v posuzované věci nebylo poučení s ohledem na výše popsané poměry žalobce nezbytné. V případě žalobce lze důvodně předpokládat, že chápal, jakou povinnost mu povinný subjekt ukládá a jaké mohou být následky neuposlechnutí výzvy (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2017, č. j. 5 As 204/2016-27). Námitky nejsou důvodné.

56. Žalobce dále namítl, že správní orgány chybně vyhodnotily naplnění podmínek k poskytnutí informace. Mezi účastníky není sporné, že obec P. je povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, který disponuje požadovanou informací, a že náklady vynaložené obcí P. za zpracování účetnictví spadají mezi vynaložené veřejné prostředky. Soud se musí předně obecně vyjádřit k tvrzení žalobce, že nepožadoval informaci o platu, nýbrž obecný údaj spočívající ve výdaji za zpracování účetnictví.

57. Dle § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Podle odst. 3 téhož ustanovení se základní osobní údaje podle odstavce 1 poskytnou pouze v tomto rozsahu: jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků.

58. Povinný subjekt poskytl žalobci požadovanou informaci o tom, kdo pro obec P. zpracovává účetnictví, přičemž již v prvním rozhodnutí poukázal na to, že jde o zaměstnance obce, což koresponduje s dokazováním provedeným soudem. Část žádosti týkající se výše výdaje za toto zpracování proto považoval za citlivý osobní údaj, tedy žádost spočívající v poskytnutí informace o platu zaměstnance obce. Z těchto důvodů již v přípisu ze dne 10. 6. 2019 po žalobci požadoval prokázání podmínek plynoucích z tzv. platového nálezu Ústavního soudu. Soud souhlasí s povinným subjektem a žalovaným, že pokud je účetnictví zpracováváno jedním k tomu určeným zaměstnancem na pracovním místě účetní (který jiné činnosti nevykonává), povinný subjekt sice disponuje informací o výdajích na zpracování účetnictví touto osobou, tato informace je však současně informací o výši platu daného zaměstnance. Byť výdaje zahrnují i zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnavatelem, s ohledem na způsob výpočtu je údaj o platu zaměstnance zjistitelný. Byl to přitom žalobce, kdo dotaz ohledně výdajů na zpracování účetnictví spojil s požadavkem na sdělení konkrétní osoby, která pro obec účetnictví zpracovává. Z prvního a prvostupňového rozhodnutí povinného subjektu i z přípisu ze dne 10. 6. 2019 vyplývá, že v poměrech obce P. roční výdaj na zpracování účetnictví I. P. odpovídá výši nákladů na tuto zaměstnankyni. Byť tato skutečnost nemusela být žalobci známa v době podání žádosti, v průběhu řízení o žádosti o informace vyšla tato skutečnost najevo, byť i v důsledku postupu povinného subjektu. Bylo proto na místě posuzovat poskytování informací o příjemcích veřejných prostředků dle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím za použití tzv. platového testu. Soud souhlasí s žalobcem, že jeho úmyslem nebylo primárně seznat výši platu zaměstnankyně obce, ale získat informaci o výši nákladů vynaložených na zpracování účetnictví. V posuzované věci nicméně dochází ke střetu ústavně garantovaného základního práva zaměstnankyně obce na ochranu před zasahováním do soukromého života dle čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy a práva žalobce na svobodu projevu (v rámci jeho práva na informace ve veřejném zájmu) chráněného čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy.

59. Soud v souladu s § 16 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím posuzoval, zda existovaly důvody pro odmítnutí poskytnutí informace žalobci, tedy zda povinný subjekt a žalovaný postupovali správně, když rozhodli o odmítnutí poskytnutí části informace. Soud považuje za potřebné nejprve předestřít východiska plynoucí z judikatury, z nichž při řešení této otázky vycházel.

60. Ústavní soud v tzv. platovém nálezu konstatoval, že „povinná osoba může odmítnout poskytnout žadateli informace o platu a odměnách zaměstnance vyžádané na základě ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; b) informace samotná se týká veřejného zájmu; c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa; d) informace existuje a je dostupná. Nejsou-li všechny tyto podmínky splněny, potom odmítnutí poskytnout žadateli informaci o platu a odměnách zaměstnance není porušením povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti, vyplývající z článku 17 odst. 5 Listiny. Článek 17 odst. 1 Listiny zaručuje (obdobně jako článek 10 odst. 1 Úmluvy) právo na přístup k informacím. Ustanovení článku 17 odst. 5 Listiny zavazuje státní orgány a orgány územní samosprávy poskytovat informace o své činnosti přiměřeným způsobem s tím, že podmínky a provedení tohoto závazku, resp. jemu odpovídajícího práva, stanoví zákon. Právo na informace ve veřejném zájmu není absolutní; pokud jeho výkon zasahuje do práva na ochranu soukromého života, chráněného článkem 10 Listiny a článkem 8 Úmluvy, je nutno v každém jednotlivém případě všechna tato práva poměřovat a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu. Požadavek přiměřenosti je nutno dle přesvědčení Ústavního soudu vykládat ve světle výše uvedeného testu, uplatňovaného ESLP při aplikaci článku 10 Úmluvy ve vztahu k poskytování informací ve veřejném zájmu (viz body 85 až 94 odůvodnění tohoto nálezu). Informace o platových poměrech zaměstnanců jsou osobní údaje, spadající pod ochranu článku 10 Listiny a článku 8 Úmluvy, zaručujících právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, a právo na informační sebeurčení, umožňujícího jednotlivci spoléhat na své právo na soukromí z hlediska dat, která jsou shromažďována, zpracovávána a šířena. V posuzovaném případě je poskytnutí těchto informací povinnou osobou (zaměstnavatelem) zřetelným zásahem do práva stěžovatelů na ochranu před zasahováním do soukromého života a do práva na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních dat. Dochází takto ke střetu ústavně garantovaných základních práv, tj. práva stěžovatelů na ochranu před zasahováním do soukromého života dle čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy – to na straně jedné, a práva žadatele na svobodu projevu (a v jeho rámci práva na informace ve veřejném zájmu), chráněného článkem 17 Listiny a článkem 10 Úmluvy – to na straně druhé. Při střetu základních práv nutno vycházet z principu, že všechna základní práva jsou rovnocenná. Orgány aplikující relevantní právní úpravu - tj. v posuzovaném případě osoby poskytující informaci, správní orgány a soudy v systému správního soudnictví - musí v každém jednotlivém případě porovnat dotčená základní práva, a posoudit, zda mezi nimi byla dodržena spravedlivá rovnováha. (…) Ústavní soud konstatuje, že poskytování informací o odměnách za práci není obecně protiústavní, nicméně případný zásah do základních práv dotčených osob je nutno posuzovat podle okolností každého jednotlivého případu.“ Tyto závěry pak Ústavní soud zopakoval v nálezu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1200/16.

61. Nejvyšší správní soud v návaznosti na citovanou judikaturu Ústavního soudu v rozsudku ze dne 27. 5. 2020, č. j. 2 As 88/2019-29, č. 4044/2020 Sb. NSS, uvedl, že „nemůže přehlédnout, že Ústavní soud v platovém nálezu pouze obecně předestřel čtyři podmínky [tj. 1) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, 2) informace samotná se týká veřejného zájmu, 3) žadatel plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. ‚společenského hlídacího psa‘, 4) informace existuje a je dostupná], které musejí být posuzovány, jejichž kumulativní splnění svědčí o přednosti práva na přístup k informacím před právem na ochranu soukromí dotčené osoby, čili umožňuje poskytnutí požadované informace. Ústavní soud však již v platovém nálezu (ani své pozdější judikatuře) tato výše zmíněná kritéria sám blíže nerozvádí a taktéž nikterak necharakterizuje pojmy v nich obsažené (např. plnění úkolů či poslání dozoru veřejnosti nebo tzv. ‚společenský hlídací pes‘), byť při jejich formulaci zjevně vychází (a tedy nepřímo odkazuje) na rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 8. 11. 2016 ve věci Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku, č. 18030/11, bod 168. Bližší interpretace těchto podmínek je ovšem ponechána na povinných subjektech, resp. následném soudním přezkumu prováděném správními soudy. (…)

Prvním kritériem k posuzování v rámci daného testu proporcionality jsou spolu vzájemně související podmínky týkající se otázky veřejného zájmu [tj. 1) aby účelem vyžádání informace bylo přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu a 2) aby se tato informace sama týkala veřejného zájmu]. Nejvyšší správní soud předně obecně konstatuje, že splnění podmínky druhé bude většinou znamenat i naplnění (i když tomu tak zdaleka nemusí být vždy) té prvé; pouze pokud se požadovaná informace týká veřejného zájmu, pak může být žadatelem vyžadována za účelem přispět s ní právě k diskusi o věcech veřejného zájmu. Zároveň však také obráceně platí, že pokud se požadovaná informace týká veřejného zájmu a žadatel plausibilně tvrdí, že s ní hodlá nějakým způsobem přispět k veřejné diskusi (získanou informaci chce např. zveřejnit třetím osobám k dalšímu posouzení, komentování či statistickému porovnání s jinými relevantními informacemi, nebo ji hodlá sám analyzovat a vzešlé výstupy sdělit veřejnosti), bude většinou (tj. ne nezbytně vždy) splněna také podmínka účelu vyžádání informace. Posouzení povahy samotné informace a toho, k čemu má být využita, zpravidla bude třeba provádět společně a uvážit, zda žadatel s touto informací hodlá přispět k veřejné diskusi a nedomáhá se jí například pouze ze soukromých důvodů, aby tak poškodil či diskreditoval dotčenou osobu nebo si s ní skrze zneužití tohoto práva vyřizoval vlastní spory osobního charakteru (podmínka první). Není již však na místě zkoumat, natož chtít po žadateli, aby sám prokázal, zda poskytnutá informace skutečně následně vzbudí žadatelem avizovanou veřejnou diskusi; relevantní pouze je, zda ji žadatel v podobě k tomu podle běžných zkušeností způsobilé hodlá veřejnosti k diskusi předložit a tím i potenciálně umožnit. (…)

Nejvyšší správní soud je tedy přesvědčen, že existuje velmi zřejmý a přirozený důležitý veřejný zájem na tom, aby veřejná sféra byla co možná nejvíce transparentní. Je totiž oprávněný požadavek veřejnosti jakožto neurčité množiny adresátů mocenského působení veřejné správy mít přehled a dostatečné množství relevantních informací o tom, jak veřejná správa funguje; co dělá, jaké a na co vynaložené finanční prostředky (získané z velké části právě od veřejnosti skrze její daňovou povinnost) stojí a zda jsou tyto náklady na její provoz přiměřené a rozumně odpovídající výstupům jejich příjemců. Jako prevence před korupcí a zneužitím moci je tedy legitimní, aby se veřejnost zajímala, zda se finanční zdroje distribuují uvnitř veřejné správy férovým způsobem na základě určitých racionálních a předvídatelných kritérií, a zda není nikdo svévolně obohacován či naopak neoprávněně znevýhodňován.

Nejvyšší správní soud má za to, že tento výše deklarovaný veřejný zájem na poskytování informací dle § 8b informačního zákona je dán v případě všech příjemců veřejných prostředků. S ohledem na potřebu důsledného uplatňování principu proporcionality v každém jednotlivém případě, kterou ve svém platovém nálezu zdůraznil Ústavní soud, však je nezbytné diferencovat míru osvědčení takového veřejného zájmu žadatelem o informace (tj. povinným subjektem požadované penzum argumentů ve prospěch existence veřejného zájmu) v případě různých, sdělením požadované informace dotčených, osob. Pro zjevnost existence veřejného zájmu na poskytnutí informace o vyplacených veřejných prostředcích je totiž klíčové, jaké postavení ve struktuře veřejné správy (a s tím související řídící a organizační kompetence, odpovědnost a patřičné finanční ohodnocení) dotčená osoba má. V případě žádosti o poskytnutí informace o platových poměrech zcela ‚běžné‘ úřední osoby bez jakýchkoli řídících pravomocí (referenta obecního či krajského úřadu, ale i ústředního orgánu státní správy nebo jiných veřejných institucí) je nezbytné, aby žadatel v žádosti uvedl rozumné důvody, pro něž by měl právě v dané konkrétní situaci existovat veřejný zájem na vyhovění jeho žádosti.

62. Dalším kritériem k posuzování v rámci Ústavním soudem předestřeného testu proporcionality je povaha žadatele o informaci (tj. otázka, zda žadatel plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti, resp. roli tzv. ‚společenského hlídacího psa‘). Ústavní soud při formulaci této podmínky zjevně vycházel z rozsudku velkého senátu ESLP ze dne 8. 11. 2016 ve věci Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku, č. 18030/11, který sám shrnul v odst. 89 – 92 platového nálezu tak, že soud již dříve přiznal zvláštní váhu roli žadatele jako novináře, společenskému kontrolnímu orgánu nebo nevládní organizaci, jejichž činnost je zaměřena na otázky veřejného zájmu. ESLP také uznal, že zřizování různých platforem pro veřejnou diskusi není omezeno na oblast tisku, a že k veřejné diskusi může docházet v nevládních organizacích, jejichž aktivity jsou zásadním prvkem informované veřejné diskuse. Soud akceptoval, že pokud nevládní organizace zaměřuje pozornost na věci veřejného zájmu, jde o výkon role veřejného „hlídacího psa“ podobného významu jako tisk a může být charakterizována jako sociální »hlídací pes« zasluhující stejnou ochranu podle Úmluvy, jako je přiznávána tisku. Způsob, jakým veřejní »hlídací psi« vykonávají své aktivity, může mít významný dopad na řádné fungování demokratické společnosti. Je v zájmu demokratické společnosti umožnit tisku vykonávat svoji nepostradatelnou roli veřejného »hlídacího psa« v rozšiřování informací o věcech veřejného zájmu, stejně jako umožnit nevládním organizacím kontrolujícím stát a dalším subjektům vykonávat obdobnou činnost. Jelikož přesná informace je nástrojem jejich činnosti, bude často nezbytné pro osoby a organizace vykonávající funkce hlídacího psa získat přístup k informacím. Překážky zabraňující přístupu k informacím mohou vyústit do stavu, kdy je bráněno výkonu jejich poslání. Důležité je tudíž posouzení otázky, zda žadatel o informaci tak činí s cílem informovat veřejnost jako »veřejný hlídací pes«. To neznamená, že tato role může být vykonávána výlučně jen tiskem či nevládními organizacemi.Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že požadavek specifické povahy žadatele o informaci (třetí podmínka) zásadně souvisí s výše posuzovaným kritériem veřejného zájmu; úkoly či poslání dozoru veřejnosti vykonává či tzv. ‚společenským hlídacím psem‘ je totiž v kontextu nyní projednávaného případu ten, kdo se zajímá o informace týkající se veřejného zájmu (druhá podmínka) a svou činností spočívající ve vyžadování těchto informací za účelem kvalifikovaně s nimi přispět k veřejné diskusi (první podmínka) naplňuje veřejný zájem na transparentnosti veřejné sféry. Jak ostatně naznačil sám Ústavní soud rekapitulací závěrů ESLP, nemusí se v případě tzv. ‚společenského hlídacího psa‘ zdaleka jednat pouze o profesionální novináře, nýbrž také o neziskové organizace či spolky věnující se otázkám transparentnosti, hospodaření a odměňování v rámci veřejné správy nebo tuto roli mohou naplňovat i jednotlivci (např. nejrůznější političtí aktivisté, blogeři či jinak se o veřejné záležitosti zajímající lidé), kteří relativně koncentrovaně (ať už v dlouhodobějším časovém horizontu nebo v širším záběru ‚hlídaných‘ povinných subjektů) do veřejného prostoru jakýmkoli kvalifikovaným způsobem vnášejí informace či názory ohledně fungování veřejného života, díky čemuž o nich může být zahájena a vedena diskuse, případně se s nimi širší veřejnost alespoň může seznámit. Podmínkou pro naplnění role tzv. ‚společenského hlídacího psa‘ tedy je, aby si žadatel jemu dříve poskytnuté informace (zde o příjemcích veřejných prostředků) nenechával výlučně pro sebe a svou vlastní soukromou potřebu, nýbrž s nimi veřejně ‚pracoval‘ (typicky s nimi seznamoval veřejnost, komentoval je apod.). Prezentování těchto informací veřejnosti by na jednu stranu nemělo být zcela nahodilé, naprosto nesystematické a výhradně sporadické. Zároveň je však třeba zdůraznit, že nelze trvat na tom, aby žadatel takto získané informace nutně sám přímo explicitně hodnotil, analyzoval či metodologicky dále zpracovával; jejich pouhé zveřejňování, zvláště má-li systematičtější povahu, je samo o sobě pro veřejnost přidanou hodnotou. Již jen tato činnost (způsob nakládání s poskytnutou informací) naplňuje dikci Ústavním soudem citovaného rozhodnutí ESLP, neboť tím žadatel vykonává ‚svoji nepostradatelnou roli veřejného »hlídacího psa« (spočívající) v rozšiřování informací o věcech veřejného zájmu“, což má ‚významný dopad na řádné fungování demokratické společnosti‘.

63. Soud neshledal důvod odchýlit se od shora citované judikatury. Z ní vyplývá, že při posuzování, zda má být na žádost poskytnuta informace o platu zaměstnance obce, je třeba provést test proporcionality, jenž je implementován do tzv. platového testu, a v jeho rámci posoudit naplnění následujících podmínek: 1. zda je účelem vyžádání informace přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; 2. zda se informace samotná týká veřejného zájmu; 3. zda žadatel plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa; 4. zda informace existuje a je dostupná. Pokud jsou všechny tyto podmínky současně (kumulativně) naplněny, lze informaci poskytnout.

64. Prvním kritériem posuzování v rámci testu proporcionality plynoucího z platového nálezu jsou spolu vzájemně související podmínky týkající se otázky veřejného zájmu [tj. zda účelem vyžádání informace bylo přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu a zda se tato informace sama týkala veřejného zájmu]. Existence veřejného zájmu na sdělení informace o vyplacených veřejných prostředcích musí být v souvislosti s žádostí patrná z důvodů uvedených v žádosti či dalších okolností (viz body 28 a 33 rozsudku NSS č. j. 2 As 88/2019-29). Jednou z podstatných skutečností, které je nutno v posuzované věci promítnout, je to, že osoba, jejíž výše platu měla být poskytnuta, je řadovou zaměstnankyní obce s pracovní smlouvu na pozici účetní uzavřenou na dobu neurčitou. Nejde tedy o vrchního představitele obce ani o úřední osobu ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu. Bylo proto nezbytné, aby žalobce uvedl rozumné důvody, pro něž by měl v dané konkrétní situaci existovat veřejný zájem na vyhovění jeho žádosti.

65. Žadatel o informaci není a priori povinen svoji žádost zdůvodňovat (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2008, č. j. 8 As 57/2006-67). Žalobci lze nicméně vytýkat, že ode dne, kdy mu byla doručena výzva ze dne 10. 6. 2019, do dne vydání napadeného rozhodnutí nereagoval doplněním, proč splňuje podmínky plynoucí z platového nálezu. Žalobce přitom znal náhled povinného subjektu i žalovaného na to, že předmětem jeho žádosti je informace o výši platu zaměstnance obce. Tento pohled plyne již z výzvy ze dne 10. 6. 2019 a z prvního rozhodnutí povinného subjektu. I když v odvolání proti prvnímu rozhodnutí povinného subjektu žalobce namítl, že nepožadoval informaci o platu konkrétní osoby, ale obecně výši výdaje za zpracování účetnictví za celý rok, žalovaný se v rozhodnutí o prvním odvolání žalobce s nutností posuzovat splnění podmínek dle platového nálezu ztotožnil. Uvedl, že se jeví jako vysoce pravděpodobné, že žalobce, který je občanem obce, sleduje internetové stránky obce, což je patrné i z jeho žádosti, a zná údaje o účetní. Považoval proto za správný postup povinného subjektu, který vyzval žalobce k upřesnění naplnění podmínek platového nálezu. Žalobce měl dostatečný časový prostor, aby předložil argumenty, že se požadovaná informace týká veřejného zájmu a účelem jejího vyžádání bylo přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu.

66. Žalobce až v žalobě konstatoval, že účelem vyžádání informace bylo přispět k diskuzi ve veřejném zájmu, jímž je zájem na hospodárném nakládání obce s veřejnými prostředky a transparentnosti poskytování veřejných prostředků. Přestože nepochybně existuje veřejný zájem na transparentnosti a hospodárnosti vynakládání veřejných prostředků, žalobce jen zcela obecně nastínil další možné nakládání s touto informací (diskuse s možným využitím diskusního fóra na webových stránkách obce). Nikterak nepřiblížil, jak konkrétně hodlá s informací naložit a přispět k veřejné diskusi, resp. jakým způsobem zamýšlí na základě požadované informace podrobit hospodaření obce veřejné kontrole, zda hodlá informaci promítnout do již získaných informací či zda podal další žádosti, například k jiným obcím, za účelem případného porovnání těchto údajů s jinými relevantními informacemi. Žalobce též netvrdí, že by měl jakékoli konkrétní pochybnosti o hospodárnosti nakládání s prostředky na zpracování účetnictví. Rovněž nevysvětlil, proč z hlediska deklarovaného účelu bylo nezbytné znát konkrétní osobu zpracovávající účetnictví. Soud ve shodě se správními orgány shledal, že ani z jiných okolností neplyne, že by žalobce s poskytnutou informací chtěl přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu, resp. hospodárnosti nakládání s prostředky obce. Právo na poskytnutí informací nemůže převážit nad ústavně garantovaným základním právem řadové zaměstnankyně obce na ochranu před zásahem do soukromého života pouze na základě strohého zcela obecného poukazu na hypotetické budoucí využití informace k diskuzi ve veřejném zájmu, k němuž se žalobce uchýlil až v žalobě, tím spíše, pokud žalovaný správní orgán ve věci rozhodoval vícekrát a žalobce měl dostatek příležitostí konkrétní záměr předestřít a vysvětlit, proč je pro zamýšlenou diskusi požadovaná informace potřebná. Informace o výši ročního výdaje vynaloženého na zpracování účetnictví se obecně veřejného zájmu týkat může. Pokud však tento výdaj tvoří plat zaměstnance obce, o jehož jméno a příjmení bylo současně požádáno, musí ze žádosti či jiných okolností plynout, zda jsou tyto informace vyžadovány za účelem přispění k diskuzi ve veřejném zájmu. Soud dospěl k závěru, že vzájemně související podmínky týkající se otázky naplnění veřejného zájmu nebyly v posuzované věci splněny.

67. Již tento závěr by postačil k odmítnutí poskytnutí informace. Soud se pro úplnost vyjádří i k otázce, zda lze žalobce považovat za tzv. společenského hlídacího psa, tj. zda splňuje třetí podmínku plynoucí z platového nálezu.

68. Ačkoli povinný subjekt v prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, že při naplnění třetí podmínky k poskytnutí informace vycházel z metodiky, kterou bylo myšleno Metodické doporučení Ministerstva vnitra č. j. MV-138779-7/ODK-2017, jež je součástí správního spisu, jeho odůvodnění vychází ze samotného platového nálezu. Povinný subjekt na základě obsahu žádosti a informací, které bylo možné získat o žalobci vyhledáváním na internetu, konstatoval, že žalobce podal žádost jako soukromá osoba, nevykonává činnost žurnalisty a není ani členem nevládní organizace zabývající se veřejnou kontrolou veřejné správy. Tato zjištění, která žalobce relevantně nezpochybňuje ani v žalobě, mají oporu ve správním spisu, neboť z žádosti neplyne, že by žalobce jednal jako novinář nebo člen nevládní organizace, což je plně v souladu s výsledky vyhledávání na internetu, které jsou součástí správního spisu, z nichž neplyne, že by žalobce takové činnosti vykonával. Dále uvedl, že žalobce se dle informací z veřejně dostupných zdrojů nezabývá činností, které by mohla být přiřazena role tzv. společenského hlídacího psa. Tyto závěry mají rovněž oporu ve správním spise. Správní spis obsahuje kopie výpisů z živnostenského rejstříku vedeného na jméno žalobce, kopii výsledků z internetového vyhledávače google.com ke jménu „P. M.“, kopii titulní strany facebookového profilu „P. W. M.“ a výřez internetové stránky přestupkového odboru hl. m. Prahy. Z těchto podkladů opravdu neplyne, že by žalobce mohl být považován za tzv. společenského hlídacího psa. Současně lze souhlasit s povinným subjektem, že v dané věci nelze dovozovat, že by se žalobce zamýšlel takové činnosti věnovat v budoucnu po získání požadované informace, jestliže žalobce v průběhu správního řízení přes výzvu povinného subjektu a znalost náhledu správních orgánů na tuto otázku žádné plausibilní tvrzení v tomto směru nedoplnil.

69. Žalobce v žalobě poukazoval na skutečnost, že prostřednictvím žádostí o informace sleduje činnost Zastupitelstva obce P., což povinný subjekt pominul. Soud za účelem ověření argumentace žalobce, že se v období dvou let před podáním žaloby žádostmi o informace dotazoval povinného subjektu na činnost zastupitelstva obce, vyžádal od povinného subjektu žádosti o informace podané žalobcem. Z těchto žádostí vyplývá, že žalobce se nejpozději ode dne 6. 5. 2018 obrací na povinný subjekt s žádostmi o informace různého zaměření. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí šlo o žádosti o informace ohledně zveřejňování informací na internetových stránkách obce, žádosti týkající se výsadby stromů na obecním pozemku před domem v ulici, v níž bydlí žalobce, jeho vlastníkem a současně zastupitelem, osudu oznámení žalobce o podezření ze spáchání přestupku tímto zastupitelem, žádost o poskytnutí kopie veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi obcí P. a městem Odolena Voda týkající se projednávání přestupků, místního poplatku za zábor veřejného prostranství před sousední nemovitostí, poplatku za zábor veřejného prostranství v souvislosti se zamýšleným záborem žalobcem, poskytnutí kopie rozpočtu obce za rok 2017 či jmenného seznamu zaměstnanců vykonávající určité činnosti v pracovním poměru. Ačkoli byl žalobce od první výzvy povinného subjektu ze dne 10. 6. 2019 nečinný ve smyslu tvrzení a prokázání, zda splňuje podmínky platového nálezu, zjišťoval-li povinný subjekt naplnění těchto podmínek z jemu dostupných informací, měl se vypořádat též s žádostmi o informace podanými žalobcem, které mu byly známy z jeho úřední činnosti. Soud však i přes předchozí žádosti žalobce o informace, které správní orgány výslovně nezohlednily ve svých úvahách, a příspěvky na diskusním fóru na webových stránkách obce souhlasí se závěry správních orgánů, že žalobce neplní roli tzv. společenského hlídacího psa. Soud připomíná názor Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku č. j. 2 As 88/2019-29, že je podmínkou pro naplnění role tzv. společenského hlídacího psa, aby si žadatel jemu dříve poskytnuté informace nenechával výlučně pro sebe a svou vlastní soukromou potřebu, nýbrž s nimi veřejně „pracoval“, typicky s nimi seznamoval veřejnost, komentoval je apod., přičemž prezentování těchto informací veřejnosti by nemělo být zcela nahodilé, naprosto nesystematické a výhradně sporadické.

70. Ačkoli žalobce jako občan obce sledoval činnost zastupitelstva, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by systematicky plnil úkoly či poslání dozoru veřejnosti a se získanými informacemi v tomto směru veřejně pracoval. Žalobce až do vydání napadeného rozhodnutí přispěl pouze třemi příspěvky do diskusního fóra na internetových stránkách obce, přičemž pouze jeden příspěvek se týkal určitého seznámení veřejnosti se získanými informacemi, kdy se žalobce dne 3. 10. 2018 před nadcházejícími volbami do zastupitelstva obce věnoval stávajícímu a znovu kandidujícímu zastupiteli a výsadbě dvou stromů tímto zastupitelem před jeho domem na obecním pozemku. Další dva navazující příspěvky se týkaly téhož zastupitele a sousedských vztahů v ulici N., v níž žije žalobce a uvedený zastupitel. Další seznámení veřejnosti se získanými informacemi obsahoval až příspěvek ze dne 5. 10. 2019, tedy po vydání napadeného rozhodnutí, v němž žalobce kriticky komentoval uzavření veřejnoprávní smlouvy s městem Odolena Voda. Lze konstatovat, že příspěvky žalobce představovaly pouze nahodilé a nesystematické komentování získaných informací, a žalobce tak nebylo možné ani s přihlédnutím k žádostem o informace a jeho příspěvkům považovat za osobu plnící úkoly či poslání dozoru veřejnosti, tedy tzv. hlídacího psa. Žalobce netvrdil, že by dozor nad veřejnou správou a nakládáním s veřejnými prostředky a seznamování veřejnosti se získanými informacemi či komentování těchto informací realizoval jiným způsobem. Tato skutečnost neplyne ani z obsahu správního spisu. Za naplnění této podmínky nelze považovat ani skutečnost, že žalobce svými žádostmi o informace inicioval blíže nespecifikovanou opravu informací na internetových stránkách obce či seřazení vyhlášek a povinné zveřejňování informací poskytovaných na žádost, kdy tato povinnost obci plynula z § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce navíc k tomuto tvrzení neoznačil žádné důkazy, přičemž z žádosti ze dne 5. 7. 2018 a odpovědi na ni nelze dovodit, že před tímto datem nebylo ustanovení § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím respektováno.

71. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že v daném případě nebyly kumulativně splněny všechny podmínky plynoucí z tzv. platového nálezu Ústavního soudu k poskytnutí informace, která se týkala výše platu zaměstnankyně obce. Povinný subjekt proto nepochybil, jestliže ji odmítl žalobci poskytnout. Námitky nejsou důvodné.

72. K obecným námitkám nepřezkoumatelnosti prvostupňového a napadeného rozhodnutí soud dále pouze v obecné rovině konstatuje, že rozhodnutí nejsou nesrozumitelná ani nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38). Takové vady soud neshledal. Z prvostupňového a napadeného rozhodnutí, která tvoří jeden celek, jsou zřejmé důvody výroků, podklady pro jejich vydání i úvahy, jimiž byly správní orgány vedeny. Soud připomíná, že smyslem a účelem vymezení jednotlivých žalobních námitek v žalobě [žalobních bodů ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] je především nastavení referenčního rámce soudního přezkumu, tj. určení toho, jaké skutkové a právní otázky má soud posuzovat z hlediska žalobkyní tvrzené nezákonnosti správního rozhodnutí. Míra precizace žalobních bodů předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí a posoudí ho. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci advokáta žalobkyně (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). Pokud žalobce nad rámec konkrétní argumentace, kterou se soud zabýval výše, obecně namítal rozpor rozhodnutí s právními předpisy a skutkovým stavem, nejde o samostatný řádný žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s, jímž by bylo možné se věcně zabývat, neboť z něj není zřejmé, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné (k požadavkům na formulaci žalobního bodu viz rozsudky rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, a ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78).

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

73. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobní body důvodnými a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

74. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 26. března 2021

Mgr. Tomáš Kocourek, Ph.D., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru