Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 A 4/2021 - 18Usnesení KSPH ze dne 01.02.2021

Prejudikatura

46 A 94/2017 - 140

5 Afs 10/2011 - 94

7 As 55/2007 - 71

1 Afs 52/2014 - 38


přidejte vlastní popisek

43 A 4/2021 - 18

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci

žalobkyně: A. B.

bytem X

zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Gawronem, LL.M. sídlem Drtinova 557/10, Praha 5

proti žalovanému: Městský úřad Mnichovice sídlem Masarykovo nám. 83, Mnichovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného – souhlasu se změnou v užívání stavby ze dne 5. 6. 2017, č. j. MUMN/3900/2017/trui,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 15. 1. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení souhlasu se změnou v užívání stavby ze dne 5. 6. 2017, č. j. MUMN/3900/2017/triu (dále jen „souhlas“), kterým žalovaný na základě oznámení vlastníka stavby, společnosti První dačická spol. s r.o., podle § 127 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017, souhlasil se změnou v užívání stavby rekreační chaty ev. č. X na pozemku p. č. st. X v k. ú. X (dále jen „stavba“ a „pozemek“) na zahradní sklad.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jí náleží věcné břemeno doživotního užívání pozemku, jehož součástí je i stavba. Pozemek a stavba jí minimálně po část roku slouží jako obydlí. Žalobkyni nebyl souhlas nikdy doručen, přestože měla být žalovaným „vyzvána“. Zástupce žalobkyně se seznámil s existencí souhlasu při nahlížení do správního spisu dne 27. 2. 2020. Následně proti němu žalobkyně brojila prostřednictvím podnětu na přezkum v přezkumném řízení a podnětu k rozhodnutí o nicotnosti, a to podáními ze dne 9. 3. 2020, jejichž kopie přiložila k žalobě. Jelikož byl nadřízený správní orgán nečinný, podala žalobkyně následně podnět k opatření proti nečinnosti ze dne 20. 8. 2020. Až poté jí Krajský úřad Středočeského kraje přípisem (žalobkyně nesprávně uvádí rozhodnutím – pozn. soudu) ze dne 19. 11. 2020 sdělil, že přezkumné řízení nelze zahájit z důvodu uplynutí lhůty a nelze ani vyslovit jeho nicotnost. Žalobkyně tak má za to, že využila všech prostředků ochrany, které jí právní řád umožňuje uplatnit.

3. Soud zkoumal, zda byla žaloba podána včas. 4. Podle závěrů vyslovených v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017 – 43, č. 3931/2019 Sb.NSS, jsou souhlasy vydávané stavebním úřadem, zejména podle § 96, § 106, § 122, § 127 a § 128 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, rozhodnutími správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s.

5. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

6. V daném případě žalobkyně uvedla, že jí souhlas nebyl doručen. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že v rozdělovníku uvedeném v jeho závěru je uvedeno, že souhlas má obdržet pouze společnost První dačická spol. s r.o., tj. vlastník stavby a pozemku. Právní úprava obsažená v § 127 odst. 3 stavebního zákona ostatně ani nepočítá s tím, že by souhlas se změnou v užívání stavby měl být doručován někomu jinému než dotčeným orgánům, vlastníkovi stavby, případně oznamovateli.

7. Počátek plynutí lhůty pro podání žaloby žalobci, jemuž se rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. nedoručuje, není zákonem určen. Judikatura však již dovodila, že v takovém případě počne lhůta pro podání žaloby plynout okamžikem, kdy se žalobce prokazatelně seznámil se skutečností, že napadené rozhodnutí bylo vydáno, i s jeho úplným obsahem (srov. rozsudky NSS ze dne 25. 6. 2014, č. j. 1 Afs 52/2014 - 38, či ze dne 17. 6. 2011, č. j. 5 Afs 10/2011 - 94).

8. Pro posouzení včasnosti žaloby je tedy podstatné, kdy se žalobkyně dozvěděla o vydání napadeného územního souhlasu a jeho obsahu. Žalobkyně sama uvedla, že se s existencí souhlasu seznámila prostřednictvím svého zástupce dne 27. 2. 2020. Zcela shodný údaj uvedla i v podáních ze dne 9. 3. 2020, jimiž se domáhala přezkumu souhlasu v přezkumném řízení, resp. vyslovení jeho nicotnosti. V obou podáních navíc uvedla i odpovídající údaje o čísle jednacím souhlasu, spisové značce věci i o předmětu věci, tj. změně v užívání rekreační chaty na zahradní domek. Není proto pochyb o tom, že k seznámení žalobkyně se souhlasem došlo prostřednictvím jejího zástupce dne 27. 2. 2020.

9. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby proto začala plynout dne následujícího po 27. 2. 2020 a její poslední den připadl na pondělí 27. 4. 2020. Žalobkyně však podala žalobu až více než osm měsíců po uplynutí žalobní lhůty. Nelze tedy než konstatovat, že žaloba je opožděná.

10. Žalobkyně se zřejmě mylně domnívala, že před podáním žaloby musí vyčerpat všechny v úvahu přicházející prostředky nápravy, včetně podnětu k vyslovení nicotnosti souhlasu a podnětu na jeho přezkum v přezkumném řízení, a následně vyčkat na jejich vyřízení. Tak tomu však není. Z § 68 písm. a) s. ř. s. (a obdobně i z § 5 s. ř. s.) vyplývá, že povinností žalobce je vyčerpat před podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu pouze „řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon.“ Podnět k vyslovení nicotnosti ani podnět k zahájení přezkumného nelze řadit mezi řádné opravné prostředky, neboť mají charakter dozorčího prostředku a směřují zpravidla proti již pravomocnému aktu správního orgánu. Proti souhlasu se změnou v užívání stavby nelze podat odvolání (ani jiný řádný opravný prostředek), jak vyplývá z § 127 odst. 3 první věty stavebního zákona, který vylučuje aplikaci druhé a třetí části zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení o nepřípustnosti odvolání je ostatně obsaženo i v souhlasu. Z tohoto důvodu měla žalobkyně podat žalobu bez dalšího již po jejím seznámení se souhlasem a jeho obsahem. Skutečnost, že chybně vyčkávala až na vyřízení obou zmíněných nenárokových dozorčích prostředků, jde plně k její tíži. Pro úplnost lze dodat, že přípis Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 19. 11. 2020, jímž byla žalobkyně vyrozuměna o nevyhovění oběma jejím podnětům, je ze soudního přezkumu vyloučen, neboť není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, č. 1830/2009 Sb.NSS).

11. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. 12. Rozhodnutí správního orgánu nelze napadat žalobou časově neomezeně, nýbrž pouze ve lhůtě stanovené zákonem. Pokud je žaloba podána po uplynutí žalobní lhůty, nelze ji věcně projednat. Měla-li žalobkyně za to, že souhlas je nezákonný a zasahuje do jejích práv, bylo na ní, aby dbala ochrany svých práv a podala žalobu včas. Zmeškání lhůty k podání žaloby nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.).

13. Soudu proto nezbylo než žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. 15. Pouze obiter dicta soud poukazuje na § 1 odst. 1 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného. Tvrdí-li tedy žalobkyně, že vlastník pozemku zasahuje svým postupem do jejích práv vyplývajících z věcného břemene (služebnosti), měla či stále má (dle okolností soudu neznámých) k dispozici prostředky práva soukromého, a to bez ohledu na existenci napadeného rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 1. února 2021

Mgr. Jan Čížek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru