Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 A 11/2018 - 55Rozsudek KSPH ze dne 17.04.2019

Prejudikatura

5 As 7/2011 - 48

1 As 96/2008 - 115

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 155/2019

přidejte vlastní popisek

43 A 11/2018- 55

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci

žalobkyně: S. T. D. S., s.s r.o., IČO X sídlem X,

zastoupené obecným zmocněncem Mgr. P. B., bytem X,

proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2017, č. j. 361/2017-110-SDNA/3,

takto:

Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2017, č. j. 361/2017-110-SDNA/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný k odvolání žalobkyně změnil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru dopravy (dále jen „krajský úřad“) ze dne 3. 10. 2016, č. j. 145881/2016/KUSK-DOP/Šas (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) ve výroku II v části týkající se splatnosti pokuty a nákladů řízení. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím krajský úřad rozhodl, že žalobkyně porušila ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“) v návaznosti na ustanovení článku 34 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (dále jen „nařízení č. 165/2014“) tím, že nezajistila řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku u řidiče R. D. dne 7. 9. 2015, neboť v době zastavení vozidla hlídkou Policie ČR v 11:40 hodin dne 7. 9. 2015 neměl řidič R. D. v digitálním tachografu vloženou kartu řidiče a následným načtením karty řidiče R. D. č. X bylo zjištěno, že na kartě nejsou žádná data. Řidič nevedl ani záznam jiným způsobem. Za zjištěné porušení zákona krajský úřad podle § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě uložil žalobkyni jako dopravci pokutu ve výši 20 000 Kč.

2. Žalobkyně namítá, že řidič v době kontroly řídil vozidlo používané pro svoz mléka z hospodářství ve smyslu článku 13 odst. 1 písm. l) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (dále jen „nařízení č. 561/2006“) a svoz syrového kravského mléka též prováděl. Dle žalobkyně v takovém případě nemusí být ve vozidle zabudováno a užíváno záznamové zařízení, a proto žalobkyně nemohla porušit povinnosti dopravce způsobem uvedeným v prvostupňovém rozhodnutí. Pokuta jí proto byla uložena v rozporu s nařízením č. 3821/85, nařízením č. 561/2006 a českými právními předpisy. Namítá, že žalovaný chybně vyhodnotil předložený záznam o provozu vozidla nákladní dopravy, pokud dospěl k závěru, že se nejednalo o svoz mléka, ale odvoz mléka vždy pouze s jednou zastávkou. Z označení L-23 a L-10 v záznamu je totiž patrné, že se jednalo o linkový svoz, přičemž i z počtu ujetých kilometrů plyne, že doprava neprobíhala tak, jak popsal žalovaný v napadeném rozhodnutí, tedy že vozidlo odjelo ze zpracovatelského závodu pro mléko do obce Ch., odkud bylo mléko odvezeno přímo do zpracovatelského závodu, a poté vozidlo jelo do dalšího místa odběru ve V. V. a zpět do zpracovatelského závodu. K tomu označila k důkazu rozpisy linek č. X a č. X a kopii tzv. žurnálu, v němž jsou obsaženy údaje o svozu mléka ze dne 7. 9. 2015 předmětným vozidlem, jenž se předává mlékárně spolu s dovezeným mlékem, kterou si vyžádala od M. P., a.s. Dále namítá, že žalovaný nesprávně v napadeném rozhodnutí uvedl, že se jednalo o vozidlo s cisternou. Vozidlo registrační značky X, které bylo použito, je speciální svozové vozidlo na mléko vybavené čerpadlem na nasátí mléka na farmách a vypuštění v mlékárně, vzorkovacím zařízením na vyhodnocování parametrů sváženého mléka a zařízením na přenos dat, jehož použití pouze k převozu mléka by bylo neekonomické. Za tímto účelem žalobkyně disponuje dalšími vozidly bez speciálního vybavení.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že veškeré výjimky uvedené v článku 13 odst. 1 nařízení č. 561/2006 byly Českou republikou přijaty, avšak v daném případě se výjimka neuplatní, neboť se nejednalo o svoz mléka, ale pouze jeho přepravu. Ustanovení článku 13 odst. 1 písm. l) nařízení č. 561/2006 se dle žalovaného aplikuje například při svážení mléka z horských či jiných odlehlých farem, neboť dodržení denní doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku není z důvodu častých zastávek, terénu či odlehlosti možné, což má vliv na bezpečnost provozu s ohledem na nízký provoz v daných oblastech. Z tohoto důvodu je použit termín „svoz“ jakožto vícebodová činnost, nikoli „odvoz“, v anglické verzi „collection“, tedy sbírání či sběr. Na vozidla určená pro běžnou přepravu mléka výjimka nedopadá. Ačkoli v době kontroly bylo ve vozidle převáženo mléko, výjimka se neuplatní, neboť ve správním řízení bylo prokázáno, že šlo o odvoz mléka vždy pouze s jednou zastávkou, nikoli o svoz mléka s více zastávkami před jeho dopravou do zpracovatelského závodu. Uvedl, že žalobkyně v rámci řízení před krajským úřadem nedoložila žádný doklad o tom, že by prováděla svoz mléka, a že se tedy na ni výjimka vztahuje a není její povinností zajistit, aby řidič vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Žalobkyně až v rámci odvolání předložila záznam o provozu vozidla, který je však odlišný od záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Z něj dle žalovaného vyplývá, že na dané trase (do obce C. a poté V. V.) řidič vykonal vždy pouze jednu zastávku za účelem odběru mléka. Bylo tedy prokázáno, že šlo o odvoz mléka s jednou zastávkou, a nikoli svoz mléka s více zastávkami před jeho dopravou do zpracovatelského závodu. Poukázal též na to, že dle svých internetových stránek se M. P., a.s., zaměřuje na zpracování mléka s následnou výrobou trvanlivého mléka a dalších mléčných produktů. V daném případě se tedy nejednalo o svoz mléka z hospodářství, ale jeho přepravu k dalšímu zpracování, na níž výjimka článku 13 odst. 1 písm. l) nařízení č. 561/2006 nedopadá. Žalovaný zdůraznil, že nelze zaměňovat svoz mléka charakterizovaný více zastávkami a odvoz mléka, při němž se uskuteční pouze jedna zastávka s následnou dopravou do zpracovatelského závodu, o který se v daném případě jednalo. Na to nemá vliv ani skutečnost, že řidič vykonal během pracovní doby dvě zastávky, neboť byly vykonány během různých tras a řidič se mezi nimi vrátil zpět do zpracovatelského závodu, kde náklad mléka vyložil. Žalovaný upozorňuje, že žalobkyně ve správním řízení nedoložila rozpis linek č. X a č. X, ani tzv. žurnál, a proto žalovaný vycházel pouze z předloženého záznamu o provozu vozidla. Nesouhlasí s žalobkyní, že nebyla povinna mít ve vozidle zabudované záznamové zařízení a zajistit řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, neboť neprokázala, že by se na předmětnou přepravu vztahovala výjimka uvedená v článku 13 odst. 1 písm. l) nařízení č. 561/2006. Žalovaný nesouhlasí s námitkou, že nesprávně označil předmětné vozidlo. Z osvědčení o registraci vozidla a údajů v centrálním registru vozidel plyne, že předmětná jízdní souprava se skládala z cisternového nákladního automobilu a přívěsu s cisternou na mléko. Žalovaný nikterak nezpochybňoval technické vybavení vozidla ani jeho účel.

4. V replice žalobkyně uvedla, že není pravdou, že by řidič, ačkoli neměl vloženou svou kartu řidiče v digitálním tachografu, nevedl záznam o době řízení jiným způsobem. Řidič vedl záznam o provozu vozidla nákladní dopravy č. X, který však nebyl při kontrole požadován, a proto byl přiložen až k podanému odvolání. Z něj vyplývá, že se jednalo o svoz mléka z hospodářství. Žalovaný připouští, že výjimka uvedená v článku 13 odst. 1 písm. l) nařízení č. 561/2006 se v České republice uplatní, avšak pouze za splnění všech podmínek daného ustanovení. Tyto podmínky byly splněny. V daném případě se jednalo o svoz mléka k tomu speciálně vybaveným vozidlem, a to postupný svoz, což bylo zjistitelné i z předloženého záznamu o provozu vozidla. Dále poukázala na rozpis linek a kopii tzv. žurnálu, který byl řidičem vytištěn po ukončení sběru mléka z počítače v sací kabině nástavby vozidla, v němž jsou obsaženy údaje o svozu mléka předmětným vozidlem dne 7. 9. 2015. Žalobkyně též nesouhlasí s žalovaným, že by sběr mléka pouze z jedné farmy při současném naplnění celé kapacity svozového vozidla nepředstavoval svoz mléka, ale pouze jeho přepravu.

5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu žalobních bodů a včas uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední (viz rozsudek Nejvyšší správní soud totiž v rozsudku ze dne 10. 2. 2016, čj. 6 Afs 15/2015-31), soud neshledal.

6. Při jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

7. Soud v souladu s ustanovením § 77 odst. 2 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015-71) zopakoval důkaz záznamem o provozu vozidla nákladní dopravy č. X, a dále provedl důkazy výkazem jízdy s údaji o datu, vozidlu a množstvích sváženého mléka (tzv. žurnálem), přepisem žurnálu a fotografiemi a popisem vozidla.

8. Ze záznamu o provozu vozidla vyplývá, že řidič R. D. provedl pro žalobkyni dne 7. 9. 2015 dopravu nákladním motorovým vozidlem registrační značky X s přípojným vozidlem registrační značky X s nákladem mléka na lince X s uvedeným místem nakládky C.ť a místem vykládky K. a na lince X s místem nakládky V. V. a místem vykládky K.. Řidič odjel ze stanoviště v K. v 4:30 minut do ChX, na stanoviště se vrátil v 18:00, celkem ujel 379 km. Řidič vykonal nejprve cestu na trase K. – Ch. v době od 4:30 do 6:00, přičemž ujel 78 km, a poté na trase Ch. – K., v délce 129 km, celkový náklad mléka na lince X činil 23 316,7 litrů a M. P., a.s., X, potvrdila jeho převzetí. Poté řidič vykonal další cestu na trase K. – V. V. v délce 34 km v době od 9:25 do 10:25 hodin, a následně na trase V. V. – K. v délce 138 km, v době od 11:00 do 16:15 hodin. Celkový náklad mléka na lince X (V. V. – K.) činil 23 068,2 litrů. Z výkazů jízdy (tzv. žurnálů) plyne, že dne 7. 9. 2015 vozidlo registrační značky X při jízdě označené číslem X postupně načerpalo 5 332,8 litrů mléka pod číslem dodávky 503001, 7 283,4 litrů mléka podčíslem dodávky 570017 a 10 700,5 litrů mléka pod číslem dodávky 300278, celkem tedy bylo načerpáno 23 316,7 litrů. Poté téhož dne vozidlo při jízdě označené číslem 10 postupně čerpalo mléko v množství 2 800 litrů pod číslem dodávky 337100, 6 078,7 litrů pod číslem dodávky 300279, 5 968,3 litrů pod číslem dodávky 300304, 6 655 litrů pod číslem dodávky 303001 a 1 566,2 litrů pod číslem dodávky 326001, celkem tedy bylo načerpáno 23 068,2 litrů. Přepis žurnálu pak ztotožňuje čísla dodávek a načerpaná množství s konkrétními místy: na lince X postupně Ch., B., N. a na lince X V. V., Ch., K. V., M., L. T.. Z popisu vozidla, výkazu jízdy s údaji o načepeném mléku a předložených fotografií plyne, že předmětné vozidlo bylo speciálně vybaveno pro svoz mléka z hospodářství.

9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud uzavřel, že řidič R. D. dne 7. 9. 2015 vykonal dvě cesty (trasa linky X a X) s více zastávkami, při nichž postupně v jednotlivých hospodářstvích nakládal mléko, které odvezl do M. P., a.s. O tom svědčí již označení dvou linek a výrazně vyšší počty kilometrů na zpátečních trasách do mlékárny na obou linkách oproti cestě do místa první nakládky v Ch., respektive V. V., uvedené v záznamu o provozu vozidla, dále pak postupně zaznamenávaná množství nakládaného mléka pro jednotlivé číselně označené dodávky, respektive místa na trase linek X a X, ve výkazu jízdy (tzv. žurnálu) a jeho přepisu, přičemž celkové množství mléka tak, jak bylo zaznamenáno v žurnálu a jeho přepisu, bylo potvrzeno mlékárnou v záznamu o provozu vozidla. Tyto závěry jsou v souladu též s místem kontroly uvedeným v napadeném rozhodnutí, které polohou koresponduje s žalobkyní předloženým rozpisem linek (silnice č. X, K., ve směru B., se nachází na trase linky X mezi Chorušicemi a K. V.) a korespondují též se záznamy tachografu uvedenými v napadeném rozhodnutí, jež rovněž svědčí o víceru zastávek v rámci vykonaných cest.

10. Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobkyní navržený důkaz Metodikou kontroly dodržování sociálních předpisů v silniční dopravě vydanou Centrem dopravního výzkumu, v. v. i.

11. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě je tuzemský dopravce provozující silniční dopravu velkými vozidly povinen zajistit, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku podle tohoto zákona, přímo použitelného
4dpředpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo Sbírce mezinárodních smluv. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení způsob vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, náležitosti tohoto záznamu a období, za které musí být záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku ve vozidle, a doklady, které musí být k tomuto záznamu přiloženy, stanoví prováděcí právní předpis.

12. Podle ustanovení § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě ve znění účinném od 4. 10. 2017, které žalovaný použil v dané věci jako znění pro žalobkyni příznivější, se dopravce dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 3 odst. 2 nebo 3 nebo s § 27 nezajistí, aby v každém vozidle byl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku nebo nezajistí jeho řádné vedení, pokud je povinen jej vést, nebo tento záznam neuschová po stanovenou dobu. Podle odstavce 6 písm. b) citovaného ustanovení za přestupek lze uložit pokutu do 350 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 nebo 5.

13. Podle článku 34 odst. 1 nařízení č. 165/2014 řidič používá záznamové listy nebo kartu řidiče každý den, kdy řídí, od okamžiku, kdy převezme vozidlo. Záznamový list nebo karta řidiče nesmějí být vyjmuty před koncem denní pracovní doby, pokud není jejich vyjmutí jinak povoleno. Žádný záznamový list nebo karta řidiče se nesmí používat po dobu delší, než pro niž jsou určeny. Podle článku 3 bodu 2 tohoto nařízení tachografy musí být namontovány a používány ve vozidlech, která jsou registrována v členských státech a používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží a na která se vztahuje nařízení (ES) č. 561/2006 Podle článku 3 bodu 2 tohoto nařízení členské státy mohou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyjmout vozidla uvedená v čl. 13 odst. 1 a 3 nařízení (ES) č. 561/2006. Podle článku 33 bodu 3 tohoto nařízení dopravce odpovídá za porušení tohoto nařízení svými řidiči nebo řidiči, které má k dispozici. Členské státy však mohou tuto odpovědnost podmínit porušením odst. 1 prvního pododstavce tohoto článku a čl. 10 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 561/2006 dopravcem. Podle článku 47 se zrušuje nařízení (EHS) č. 3821/85. Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení. Podle článku 48 se s výhradou přechodných ustanovení v článku 46 toto nařízení použije ode dne 2. března 2016. Avšak články 24, 34 a 45 se použijí ode dne 2. března 2015.

14. Podle článku 3 bodu 1 nařízení (EHS) č. 3821/85 ve znění nařízení č. 561/2006 záznamové zařízení musí být zabudováno a užíváno ve vozidlech, která jsou registrována v členském státě a používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží, s výjimkou vozidel uvedených v článku 3 nařízení (ES) č. 561/2006. Vozidla uvedená v čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 561/2006, a vozidla vyňatá z oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 3820/85, která již nejsou vyňata podle nařízení (ES) č. 561/2006, musí tomuto požadavku vyhovět do 31. prosince 2007. Podle článku 3 bodu 2 citovaného ustanovení členské státy mohou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyjmout vozidla uvedená v čl. 13 odst. 1 a 3 nařízení (ES) č. 561/2006.

15. Podle článku 13 odst. 1 písm. l) nařízení č. 561/2006 jestliže nejsou dotčeny cíle stanovené v článku 1, může každý členský stát na svém území nebo po dohodě s jiným členským státem na jeho území udělit výjimky z článků 5 až 9 a stanovit individuální podmínky vztahující se na tyto výjimky týkající se přepravy vozidly používanými pro svoz mléka z hospodářství a zpětnou přepravu nádob na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení zvířat do hospodářství.

16. Podle ustanovení § 1a odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (dále jen „vyhláška č. 478/2000 Sb.“), ve znění účinném od 31. 8. 2012, nadepsaném „Způsob vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku u přeprav, na něž
3)se nevztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie ani mezinárodní smlouva, která je součástí právního 2)
3)řádu, a u přeprav uvedených v článku 13 odst. 1 a článku 14 přímo použitelného předpisu Evropské unie (K § 3 zákona)“ platí, že dopravce zajistí, aby záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku byl pořízen jako výstup z analogového nebo digitálního tachografu, nebo zajistí, aby jej řidič vedl ručně nebo formou výstupu ze záznamového zařízení. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení řidič vozidla musí mít s sebou ve vozidle záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku z právě probíhajícího a z
2apředchozího dne, pokud řídil, a paměťovou kartu řidiče, pokud mu byla vydána.

17. Podle ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 5. 2013 při provozování silniční dopravy na území České republiky při přepravách uvedených v článku 13 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 dopravce namísto podmínek uvedených v článcích 5 až 9 uvedeného nařízení zajistí dodržování doby bezpečnostních přestávek stanovené v odstavci 5. Podle odstavce 5 citovaného ustanovení doba řízení musí být nejdéle po uplynutí 4,5 hodiny přerušena bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 45 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi 2 směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do několika přestávek v trvání nejméně 15 minut zařazených mezi jednotlivé části doby řízení. Dopravce zajistí, aby během bezpečnostní přestávky, která je určená výhradně k odpočinku řidiče, řidič nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní směny.

18. Soud konstatuje, že v souladu s přechodným ustanovením článku 48 nařízení č. 165/2014 v době, kdy mělo dojít ke spáchání předmětného správního deliktu, bylo dosud platné a účinné nařízení č. 3821/85 ve znění nařízení č. 561/2006, tedy nikoli v původním znění, na jehož článek 3 poukázala žalobkyně, podle něhož platilo, že záznamové zařízení musí být zabudováno a užíváno ve vozidlech, která jsou registrována v členském státě a používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží, s výjimkou vozidel uvedených v článku 4 a v čl. 14 odst. 1 nařízení (EHS) č. 3820/85, v jehož článku 4 bodu 13 byla uvedena vozidla používanými pro svoz mléka z hospodářství a zpětnou přepravu kontejnerů na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení dobytka do hospodářství. Bylo tedy na členských státech, zda vozidla uvedená v článku 13 odst. 1 a 3 nařízení č. 561/2006, tedy včetně vozidel používaných pro svoz mléka z hospodářství a zpětnou přepravu nádob na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení zvířat do hospodářství, vyjmou z oblasti působnosti tohoto nařízení, obdobně jako je tomu dle článku 3 bodu 2 nařízení č. 165/2014, jehož článek 34 byl použitelný v době předmětné kontroly. Česká republika výjimky pro vozidla uvedená v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 561/2006 přijala, čemuž odpovídají zvláštní ustanovení vyhlášky č. 478/2000 Sb. upravující povinnosti pro tato vozidla (ustanovení § 1a a § 3 odst. 2 a 5).

19. Soud se neztotožnil s žalovaným, že by splnění podmínek článku 13 odst. 1 písm. l) nařízení č. 561/2006 bylo vyloučeno tím, že vozidlo vykoná více cest vždy pouze s jednou zastávkou v hospodářství, v němž odebere mléko, které poté přímo dopraví ke zpracovateli. Požadavek vícera zastávek při jedné cestě z pojmu „svoz“ neplyne, a to ani při srovnání s dalšími jazykovými verzemi, konkrétně s žalovaným poukazovaným termínem „collection“ (viz slovníkové definice pojmu např. https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/collection). Pojem „svoz“ nevyžaduje, aby sběr a odvoz do místa určení probíhal z vícera míst postupně v rámci jediné cesty. Svozem mléka je třeba rozumět jeho sběr v místě produkce syrového mléka a jeho odvoz do místa dalšího zpracování, přičemž dle názoru soudu se jedná o význam, který je jasný. Nejedná se též o ojedinělé užití výrazu v evropské legislativě, ale pojem vyskytující se zejména v právní úpravě hygienických požadavků na potravinářské výrobky (viz např. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu, oddíl IX, kapitola I, část II písm. B bod 2), z nichž vyplývá, že jeho podstatou je nabrání syrového mléka z hospodářství (zemědělského podniku určeného k produkci mléka, tj. zařízení, v němž je chováno jedno nebo více hospodářských zvířat za účelem produkce mléka určeného pro uvedení na trh jako potraviny) a jeho odvoz do místa další úpravy či zpracování. Zvýšené hygienické požadavky na podmínky uchování syrového mléka i potřebná rychlost dalšího zpracování mohou být logickým důvodem, pro který členské státy mohou pro vozidla používaná pro svoz mléka z hospodářství udělit výjimky z článků 5 až 9 nařízení č. 561/2006, stanovit individuální podmínky týkající se přepravy a vyjmout tato vozidla též z působnosti nařízení č. 3821/85, respektive nařízení č. 165/2014. Ostatně není žádný racionální důvod, aby v případě, kdy bude mléko sváženo do místa zpracování z hospodářství přímo (například proto, že svozové vozidlo bylo naplněno, nebo proto, že se jednotlivé hospodářství nenachází na jedné trase) a následně vykonána další cesta, byla aplikace výjimky vyloučena, zatímco v případě vícera zastávek na jediné cestě by se výjimka měla aplikovat. V daném případě je z předloženého záznamu o provozu vozidla, fotografií vozidla a výkazu jízdy obsahujícího údaje o datu, vozidlu a množstvích sváženého mléka (tzv. žurnálu) patrné, že se jedná o vozidlo používané ke svozu mléka z hospodářství, které bylo tímto způsobem užíváno i v době předmětné kontroly.

20. V konkrétním případě bylo nadto provedeným dokazováním zjištěno, že nešlo o cesty vždy pouze s jednou zastávkou, ale o postupný svoz mléka z vícera hospodářství. Soud nesouhlasí s tím, že by bylo možné na základě záznamu o provozu vozidla předloženého žalobkyní (též v kontextu záznamů z tachografu) učinit jednoznačný závěr o průběhu přepravy mléka ke zpracování tak, jak jej učinil žalovaný. V případě pochybností bylo na žalovaném, aby i bez návrhu zjistil všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být uložena povinnost (§ 50 odst. 3 věta druhá správního řádu ve spojení s přechodným ustanovením § 112 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Zásada koncentrace správního řízení upravená v § 82 odst. 4 správního řádu na řízení o správním deliktu nedopadá a správní orgán je povinen v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena, a to bez ohledu na míru procesní aktivity účastníka řízení (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 As 7/2011-48, č. 2412/2011 Sb. NSS, ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, č. 1856/2009 Sb. NSS, ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 As 136/2012-23). Žalovaný tedy nemůže úspěšně namítat, že žalobkyně v řízení v prvním stupni zůstala nečinná a v odvolacím řízení neoznačila dostatek důkazů k prokázání své obrany.

21. Soud pro úplnost konstatuje, že ustanovení článku 34 nařízení č. 165/2014 účinné od 2. 3. 2015 o povinnostech řidiče nelze aplikovat izolovaně od předmětu působnosti platného nařízení č. 165/2014 a v té době dosud platného a účinného nařízení č. 3821/85. Pokud Česká republika kontinuálně uplatňovala výjimku pro vozidla uvedená v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 561/2006 a stanovila pro ně zvláštní úpravu v § 1a vyhlášky č. 478/2000 Sb., pak je výjimku třeba uplatnit i v tomto období, a povinnosti dopravce provozujícího silniční dopravu těmito vozidly je třeba posuzovat s přihlédnutím k této zvláštní úpravě pro ně stanovené. Je na správních orgánech, aby skutek, pro který bylo řízení zahájeno, a otázku dodržení povinností žalobkyně jako dopravce posoudili dle příslušného ustanovení (§ 1a vyhlášky č. 478/2000 Sb.) s přihlédnutím k předloženému záznamu o provozu vozidla.

22. Námitka žalobkyně, že se v daném případě jednalo o svoz mléka ve smyslu článku 13 odst. 1 písm. l) nařízení 561/2006, je tedy důvodná.

23. Soud s ohledem na výše uvedené žalobou napadené rozhodnutí podle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost zrušil a podle ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Vysloveným právním názorem jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Správní orgán v dalším řízení zahrne soudem provedené důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Náklady jsou tvořeny náhradou zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně další náklady nevyčíslila, přičemž vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, na řízení vedená dle soudního řádu správního nedopadá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015 – 79). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 17. dubna 2019

Mgr. Jitka Zavřelová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru