Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Az 17/2016 - 40Usnesení KSPH ze dne 02.01.2017

Prejudikatura

8 Azs 21/2009 - 91

7 Azs 91/2007 - 66


přidejte vlastní popisek

42 Az 17/2016 – 40

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Kocourkem v právní věci žalobců: a) S. S., narozená x, b) M. S., narozen x, a c) nezletilý A. S., narozen x, všichni státní příslušnost Íránská islámská republika, toho času neznámého pobytu, všichni zastoupeni Mgr. Tomaszem Heczkem, advokátem se sídlem Holandská 1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 11. 2016, čj. OAM-1500/DS-PR-P12-2016, a ze dne 3. 11. 2016, čj. OAM-1501/DS-PR-P12-2016,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která došla zdejšímu soudu dne 28. 11. 2016, domáhají zrušení shora označených rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž žalovaný podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 314/2015 Sb. (dále jen „zákon o azylu“), označil žádost žalobců o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k České republice za nepřípustnou a řízení podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žalovaný ve výrokové části dále uvedl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), je Bulharská republika.

Soud zjistil dotazem u Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra a Ředitelství služby cizinecké policie, že posledním známým místem pobytu žalobců je Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Z tohoto zařízení však byli žalobci dne 4. 10. 2016 propuštěni a další místo jejich pobytu na území České republiky není známo. Dotazem u Dublinského střediska Ministerstva vnitra soud ověřil, že předání žalobců dle napadených rozhodnutí do Bulharské republiky nebylo realizováno, ministerstvu není známa současná adresa pobytu žalobců, a to ani v zahraničí. Soud se dále obrátil na zástupce žalobců (jde o zastoupení na základě plné moci), aby soudu sdělil, kde se žalobci v současnosti zdržují. Zástupce žalobců však na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nereagoval, a to ani později do okamžiku vydání tohoto usnesení.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní předpis. Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, pokud nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).

Soud na základě provedeného šetření, při němž vyčerpal všechny dostupné prostředky, zjistil, že žalobci byli dne 4. 10. 2016 propuštěni ze Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová a jejich další (a zejména pak současné) místo pobytu není známo.

Ustanovení § 33 písm. b) zákona o azylu dopadá na všechny případy, kdy nelze zjistit aktuální místo pobytu žalobců. Žalobci věděli o tom, že podali k soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Bylo tedy v jejich zájmu, aby soudu oznámili místo svého pobytu. Ti tak ovšem neučinili a soud bezvýsledně vyčerpal všechny prostředky ke zjištění místa pobytu žalobců, které lze ve věci mezinárodní ochrany využít. Soud tedy konstatuje, že v současnosti není známo místo pobytu žalobců. Proto soud postupoval podle § 33 písm. b) zákona o azylu a řízení zastavil. Toto ustanovení lze aplikovat i na případ žalobců, byť jim nesvědčí postavení žadatelů o mezinárodní ochranu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Aplikované ustanovení totiž dopadá nejen na žadatele o mezinárodní ochranu (jde o žalobce, kterým po dobu soudního řízení náleží status žadatele o mezinárodní ochranu), ale též na žalobce (tj. žalobce, kteří nemají v průběhu soudního řízení postavení žadatele o mezinárodní ochranu).

Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků, jestliže řízení bylo zastaveno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 2. ledna 2017

Tomáš Kocourek, v. r.

soudce

Za správnost: Božena Kouřimová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru