Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Az 1/2017 - 21Usnesení KSPH ze dne 10.02.2017

Prejudikatura

4 As 3/2008 - 78

6 Ads 175/2015 - 23

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 Azs 65/2017

přidejte vlastní popisek

42Az 1/2017 – 21

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Kocourkem v právní věci žalobce: H. G., narozen dne x, státní příslušnost Arménská republika, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2016, čj. OAM-181/LE-LE18-ZA14-R2-2012,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 5. 12. 2016, čj. OAM-181/LE-LE18-ZA14-R2-2012, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 314/2015 Sb. (dále jen „zákon o azylu“). Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 30. 12. 2016. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, která byla soudu doručena dne 6. 1. 2017.

Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žaloba musí obsahovat mimo jiné žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, nebo nicotné.

Podle § 71 odst. 2 s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby. Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany činí

15 dnů ode dne doručení rozhodnutí žalovaného (§ 32 odst. 1 zákona o azylu).

Žalobce ve včas podané žalobě datované dnem 4. 1. 2017 k důvodům žaloby uvedl pouze to, že správní orgán napadeným rozhodnutím porušil následující zákonná ustanovení:

- § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť žalovaný nepostupoval v souladu se zákony a ostatními předpisy; - § 3 správního řádu, neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu), v souvislosti s;

- § 12, 14 a 14a zákona o azylu; - § 50 odst. 2 a 3 správního řádu – správní orgán nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci, a napadené rozhodnutí tak nelze považovat za přesvědčivé;

- § 50 odst. 4 správního řádu – správní orgán nepřihlížel pečlivě ke všemu, co v průběhu řízení vyšlo najevo; - § 52 správního řádu, neboť žalovaný neprovedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci; - § 68 odst. 3 správního řádu – správní orgán ve svém odůvodnění neuvedl dostatečně, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů a výkladu ustanovení zákona o azylu.

Dle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z něhož plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 – 58). Na tomto právní názoru setrval rozšířený senát NSS i v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008 – 78, v němž s odkazem na své předchozí, výše citované usnesení potvrdil, že náležitost žaloby dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům bude směřovat jeho přezkum.

Těmto požadavkům ovšem tvrzení žalobce nedostála, neboť jde pouze o citaci ustanovení právních předpisů, která měla být porušena, aniž by žalobce uvedl konkrétní skutečnosti či právní argumentaci, o něž svá tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí opírá. Není na soudu, aby nahrazoval procesní aktivitu žalobce a dohledával ve správním spisu konkrétní nezákonnosti (viz rozsudek NSS čj. 4 As 3/2008 – 78, bod 31). Postup, jímž by soud na místo žalobce utvářel konkrétní obsah žalobního bodu, byť na základě obsahu správního spisu, by byl porušením nestrannosti soudu a principu rovnosti účastníků soudního řízení správního (§ 36 odst. 1 s. ř. s.). Pokud snad žalobce nemohl uvést řádně formulované, skutečné žalobní body z důvodu neznalosti právní úpravy či jazyka, mohl požádat o ustanovení zástupce pro řízení před soudem, což ovšem neučinil. Důsledkem včasné žádosti by navíc bylo stavění lhůty pro podání žaloby (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). S tímto procesním právem je žalobce dobře obeznámen, neboť v předchozím soudním řízení vedeným u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Az 81/2013 byl zastoupen soudem ustanoveným advokátem.

Na základě uvedeného soud vyzval žalobce usnesením ze dne 10. 1. 2017, čj. 42 Az 1/2017 – 15, k tomu, aby nedostatek žaloby spočívající v absenci žalobního bodu odstranil. Za tímto účelem mu stanovil lhůtu 15 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí žalovaného. V této lhůtě tedy měl žalobce formulovat žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., přičemž podle § 71 odst. 2 s. ř. s. lze žalobu rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby, která činí 15 dnů (§ 32 odst. 1 zákona o azylu). Proto byla lhůta v této délce stanovena i v uvedeném usnesení.

Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 30. 12. 2016. Lhůta pro podání žaloby, a tedy i pro doplnění žalobních bodů uplynula dnem 16. 1. 2017. Výzva k odstranění vad žaloby byla žalobci doručena dne 13. 1. 2017, tedy tři dny před uplynutím lhůty pro podání žaloby (pro vznesení žalobních bodů).

Žalobce ovšem ve lhůtě pro podání žaloby vadu žaloby neodstranil. Neuvedení ani jednoho žalobního bodu činí žalobu neprojednatelnou, neboť soud přezkoumává žalobou napadené rozhodnutí jen v mezích řádně a včas uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Nejsou-li tedy žalobní body vymezeny řádně a včas, není zřejmé, z jakého pohledu by se měl soud zákonností rozhodnutí žalovaného zabývat.

Žalobce podal doplnění žaloby osobně u soudu až dne 25. 1. 2017, tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby. K žalobním bodům uvedeným v tomto podání nelze s ohledem na § 71 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout. Doplnění žaloby tak nemění nic na tom, že žaloba trpí vadou, která nebyla odstraněna a brání jejímu věcnému projednání. Soud proto žalobu podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 10. února 2017

Tomáš Kocourek, v. r.

soudce

Za správnost: Božena Kouřimová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru