Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 A 5/2016 - 68Rozsudek KSPA ze dne 12.10.2016

Prejudikatura

8 Afs 75/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 301/2016

přidejte vlastní popisek

61A 5/2016 – 68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: I.B., nar. „X“, bytem „X“, právně zastoupena: Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 30.11.2015, č.j. KrÚ 76207/2015/ODSH/14,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci:

Rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně podané proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubic (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 1.7.2015, č.j. OSAP- 433/15-D/33, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), pro porušení ustanovení § 4 písm. c) téhož zákona, čehož se měla dopustit tím, že dne 23.2.2015 v 8:43 hod., na pozemní komunikaci, silnici I/36 v Pardubicích řídila ve směru jízdy od Hradce Králové osobní automobil tov. zn. Peugeot, reg. zn. vozidla XY, přičemž překročila v tomto místě (měřeno v km 24, 5) dopravní značkou B 20a) upravenou nejvyšší dovolenou rychlost 80 km/h o 32 km/h, když policejní hlídkou byla naměřena rychlost vozidla 112 km/h (po odečtu povolené odchylky měření). Za uvedený přestupek byla žalobkyni podle § 125c odst. 4 písm. e) zákona o provozu na pozemních komunikacích, v souladu s § 11, § 12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), uložena pokuta ve výši 3.500,- Kč a dále podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích, paušální náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu o přezkum zákonnosti žalovaného rozhodnutí podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s.ř.s.“).

Žalobní body:

Žalobkyně namítala neprůkaznost provedeného měření rychlosti vozidla. Dle žalobkyně záznam o přestupku vykazuje „nestandardnosti“, které vedou k pochybnostem o funkčnosti měřícího zařízení a o správnosti provedeného měření – záměrný kříž je na vozidle umístěn pouze částečně, žalobkyně se dovolává k žalobě přiloženého vyjádření Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) a rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS, “ rozsudky správních soudů jsou dostupné na www. nssoud.cz) č. j. 3 As 82/2012-27 ze dne 16.1.2013, když tvrdí, že záměrný kříž nemusí korespondovat se zaměřeným bodem, přičemž v bezprostřední blízkosti vozidla se v době měření nacházela čtyři další vozidla, snímky jsou ve snížené kvalitě, nelze seznat reg. zn. vozidla, nelze ani jinak řádně ztotožnit měřené a následně policejní hlídkou zastavené vozidlo (odkaz na rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2009, č.j. 9 As 54/2008 - 62), tudíž jsou dle žalobkyně dány pochybnosti o tom, zda bylo skutečně změřeno vozidlo žalobkyně.

Dále žalobkyně namítala nedostatky výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a jejich neodstranění žalovaným jako odvolacím správním orgánem. Žalobkyně považuje identifikaci místa spáchání přestupku „na pozemní komunikaci I/36 v Pardubicích ve směru jízdy od Hradce Králové…(měřeno v km 24,5)“ za nedostatečnou. Žalobkyně tvrdí, že pozemní komunikace I/36 nevede z Hradce Králové do Pardubic, za nesrozumitelné považuje rovněž uvedení „měřeno v km 24,5“ (odkaz na rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2013, č.j. 6 As 25/2013-23; ze dne 11. 9. 2015, č.j. 2 As 111/2015- 42). S tím souvisí námitka žalobkyně, že pokud snad bylo měřeno na pozemní komunikaci I/37, pak nebyl žalovaný ani správní orgán prvního stupně k řízení příslušný, nýbrž příslušným by byl Magistrát města Hradec Králové. Dále považuje výrok rozhodnutí za nesrozumitelný, neboť v něm v rozporu s ustanovením § 77 zákona o přestupcích absentuje údaj o zavinění žalobkyně a dále údaj o bodovém postihu za spáchaný přestupek (odkaz na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2015, č.j. 6 As 114/2014-69, jímž byl záznam v registru řidičů uznán za trest ve smyslu ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.)

Žalobkyně uplatnila námitku nedostatku sdělení obvinění. Žalobkyně namítá nedostatek spočívající v nesrozumitelném vymezení místa spáchání přestupku a dále v absenci sdělení případného postihu, který žalobkyni hrozil, čímž byla údajně zkrácena na svých procesních právech (odkaz na rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2003, č.j. 5 A 73/2002-34).

Žalobkyně brojila rovněž proti údajné absenci řádných úvah odůvodňujících výši uložené pokuty (odkaz na rozsudek NSS ze dne 4.12.2003, č.j. 2 Ad 58/2003-75.) Tvrdí, že okolnosti, které vzal správní orgán za přitěžující, jsou okolnostmi charakterizujícími samotnou skutkovou podstatu přestupku.

Žalobkyně dále uplatnila námitku proti neposkytnutí informací o oprávněné úřední osobě v rozporu s ustanovením § 15 správního řádu. Jestliže žalovaný vydal rozhodnutí ve věci, aniž by žalobkyni k její žádosti o oprávněné úřední osobě vyrozuměl, čímž tato nemohla uvážit okolnosti pro vznesení námitky podjatosti, stalo se pro žalobkyni takové rozhodnutí překvapivým.

Žalobkyně konečně brojila proti tzv. souhrnnému zjištění správního orgánu prvního stupně. Dle žalobkyně opřel správní orgán prvního stupně svůj výrok rozhodnutí o souhrn zjištění, aniž by objasnil, na základě kterých konkrétních důkazů tak učinil (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2009, č.j. 30 Cdo 3947/2007).

Žalobkyně navrhla zrušení žalovaného rozhodnutí včetně předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného:

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, přičemž setrval na skutkovém a právním zhodnocení věci, jak uvedeno v žalovaném rozhodnutí a v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Posouzení věci krajským soudem:

Krajský soud po zjištění, že žaloba byla proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného podána oprávněnou osobou (§ 65 s.ř.s.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 1 s.ř.s.) a po zjištění, že je žaloba přípustná (§ 68 s.ř.s.), přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§71 odst. 1 písm. d/ a § 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí přitom zdejší soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), přičemž o žalobě rozhodl po veřejném projednání věci.

Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné okolnosti.

Z úředního záznamu ze dne 23. 2. 2016 sepsaného pprap. R. H. vyplývá, že měření rychlosti vozidla prováděl měřícím zařízením MicroDigiCam LTI policista nstržm. J. B., přičemž jako řidička vozidla byla „bezpečně“ zjištěna žalobkyně, záměna řidičky nebo vozidla byla vyloučena, řidička neuvedla žádné okolnosti, z nichž by se dalo usuzovat na krajní nouzi, tedy na vyloučení protiprávnosti jejího jednání. Podle oznámení přestupku Policie České republiky, sepsaného dne 23. 2. 2015 pprap. R. H., překročila žalobkyně jako řidička nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou dopravní značkou č. B 20a na 80km/h, když jí byla naměřena rychlost vozidla 116 km/h (po odečtu přípustné odchylky 112 km/h). Podle přiložených fotografií (výstup z měřícího zařízení) je zachyceno uvedené vozidlo a změřená rychlost (116 km/h), střed záměrného kříže se nachází na spodní hraně přední části vozidla. Z detailu fotografie lze usuzovat na shodu s reg. zn. vozidla žalobkyně, byť je pravdou, že čitelnost je snížena. Kvalitnější detail reg. zn. vozidla je zachycen na fotografii vozidla po jeho zastavení. Dále je reg. zn. vozidla řádně uvedena v textu pod fotografií z měření a rovněž jak v úředním záznamu, tak v oznámení přestupku. Dle oznámení přestupku sepsaného na místě samém s žalobkyní jako řidičkou vozidla, kde je reg. zn. vozidla uvedena, žalobkyně s přestupkem nesouhlasila, avšak se k němu nijak nevyjádřila. Ve správním spisu je rovněž založen ověřovací list použitého měřícího zařízení MicroDigiCam LTI s platností ověření rychloměru do 10. 11. 2015 a dále osvědčení policisty nstržm. J. B. k měření, včetně volby stanoviště, metodiky měření a samotného provedení měření, nastavení měřiče a záznamového zařízení a přenosu fotografií a obsluhy softwaru Digiviewer.

Žalobkyni bylo sdělení o zahájení řízení ve věci přestupku doručeno dne 10. 6. 2015. Vymezení skutku, který je žalobkyni kladen za vinu, je zde uvedeno včetně právní kvalifikace shodně jako v následném výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a dále toto sdělení obvinění a předvolání k ústnímu jednání obsahuje obsáhlé poučení o procesních právech obviněného včetně poučení o tom, že při ústním jednání bude proveden výslech zasahujícího policisty. Výslovné poučení o hrozící sankci za daný přestupek sdělení obvinění neobsahuje. Žalobkyně byla v průběhu správního řízení zastoupena zmocněncem Ing. M. J. Dne 1.7.2015 se v nepřítomnosti řádně předvolané žalobkyně, avšak v přítomnosti jejího zmocněnce, konalo ústní jednání ve věci přestupku, při němž byl proveden výslech zasahujícího policisty nstržm. J. B., který prováděl měření vozidla žalobkyně. Ten jako svědek po řádném poučení o jeho povinnosti vypovídat pravdivě (ust. § 55 správního řádu) vypověděl, že prováděl měření vozidla žalobkyně, kterou identifikoval jako řidičku na pozemní komunikaci I/36, směr do Pardubic v místě omezení rychlosti svislou dopravní značkou B 20a) do 80 km/h a dále potvrdil překročení rychlosti vozidlem, jakož i správnost provedeného měření. Pokud byl dotazován na sníženou kvalitu snímku (jak uvedeno shora ve vztahu k reg. zn. vozidla), pak trval na tom, že k záměně vozidla ani řidičky dojít nemohlo. Svědek vyloučil chybnost měření v důsledku umístění záměrného kříže na spodním okraji vozidla či v důsledku reflexe. Svědek připojil situační nákres stanoviště policejní hlídky a přijíždějícího měřeného vozidla.

Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 1.7.2015, č.j. OSAP- 433/15-D/33 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku pro překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 20 km/h a více, jak již uvedeno shora, podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán prvního stupně odůvodnil svoje rozhodnutí zejména okolnostmi zjištěnými z výpovědi policisty J. B., který prováděl měření vozidla žalobkyně, přičemž jako nadbytečný vyhodnotil zmocněncem žalobkyně navrhovaný výslech dalšího zasahujícího policisty pprap. R. H.. Dále uvedl, že pokud jde o návod k obsluze měřícího zařízení, pak již z rozsudku NSS ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 3 As 82/2012 se podává, že došlo-li k změření laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI, pak průběh měření nebyl negativně ovlivněn jakýmikoliv vnějšími okolnostmi a naměřená hodnota je správná. Dále uvedl, že nemá žádné pochybnosti o spáchaném přestupku, neboť měření proběhlo měřícím zařízením s platným ověřením, obsluha měření byla řádně proškolena, pod fotografií z měřícího zařízení, kde je zachycena rychlost měřeného vozidla, jsou uvedeny řádné údaje, včetně odpovídajícího výrobního čísla použitého měřiče rychlosti. Správní orgán prvního stupně se vypořádal rovněž s otázkou objektu, subjektu, objektivní a subjektivní stránky přestupku, přičemž ve vztahu k výši ukládané sankce uvedl, že se jedná o frekventovanou komunikaci, rychlost byla překročena o 40 % (povoleno 80 km/h, žalobkyně jela rychlostí 112 km/h), tedy rychlost se blížila překročení, za které je ukládána sankce zákazu činnosti (překročení v obci o 40 km/h a více). Na druhé straně bylo přihlédnuto k tomu, že porušením pravidla silničního provozu nebyla způsobena újma na zdraví ani majetku. Proto byla pokuta uložena pod střední hranicí zákonné sazby (2.500,-Kč - 5.000,-Kč).

K blanketnímu odvolání žalobkyně, jehož součástí byla žádost o sdělení jména oprávněné osoby, která bude ve věci odvolání rozhodovat, a které nebylo přes řádnou výzvu podle § 37 správního řádu doplněno, přezkoumal žalovaný jako odvolací správní orgán naříkané rozhodnutí a jak již uvedeno, podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Ze správního spisu nevyplynulo, že by bylo zmocněnci žalobkyně sděleno, kdo je oprávněnou úřední osobou ve věci rozhodování odvolání.

Krajský soud se po přezkoumání napadeného rozhodnutí zcela ztotožňuje s právním názorem žalovaného vysloveným v jeho rozhodnutí. Smyslem soudního přezkumu přitom není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody s názorem soudu a odůvodněním napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění, jak již setrvale judikuje NSS (viz např. rozsudek NSS ze dne 27.7.2007, č.j. 8 Afs 75/2005-130). Na nezbytný rozsah zjišťování skutkového stavu správním orgánem je přitom třeba aplikovat v tomto ohledu klíčové ustanovení § 3 správního řádu, podle kterého nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 (zásady zákonnosti).

Při jednání soudu dne 12.10.2016 právní zástupce žalobkyně připustil, že předložená listina obsahující vyjádření ČMI se vztahovala k měření rychlosti vozidla v jiné věci, avšak trval na její použitelnosti v daném případě. Důkaz touto listinou jakož i výslechem zasahujících policistů krajský soud odmítl pro nadbytečnost, neboť se jednalo o vyjádření ČMI v jiné věci, k jinému skutkovému stavu, což potvrzuje vyjádření ČMI dodané žalovaným; výslech policisty, který měření rychlosti vozidla provedl, byl řádně a v dostatečném rozsahu pro zjištění skutkových okolností rozhodných ve věci proveden. Tedy pokud jde o námitku neprůkaznosti měření, krajský soud se plně ztotožnil s posouzením věci žalovaným, neboť měření bylo provedeno k tomu způsobilým, platně kalibrovaným laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI, a to k měření proškoleným policistou nstržm. J. B., který byl řádně vyslechnut a ve své výpovědi průběh měření, výsledek, ztotožnění vozidla i řidičky potvrdil, naopak jakoukoliv záměnu či chybu měření výslovně vyloučil. Proto není případný ani poukaz žalobkyně na uvedenou judikaturu NSS ve vztahu k identifikaci vozidla jiným způsobem než pomocí reg. zn. vozidla. Mimo to, jak žalovaný i správní orgán prvního stupně správně uvedly, jedná se o takový typ laserového měřícího zařízení, k jehož funkčnosti se již v minulosti NSS vyjádřil (rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 3 As 82/2012), když pokud by k chybě měření došlo, pak by výsledek provedeného měření nebyl zobrazen. Proto ani tvrzení žalobkyně o záměrném kříži na spodní hraně vozidla a o snížené kvalitě fotografií nemohou mít na posouzení použitelnosti výsledku provedeného měření vliv. Střed záměrného kříže byl umístěn na vozidle žalobkyně, nikoliv pod vozidlem či na jiném vozidle či snad v jeho bezprostřední blízkosti, to je z pořízené fotografie zjevné. Tudíž ani judikatura vztahující se k umístění záměrného kříže mimo vozidlo není případná. Kvalita fotografie by mohla mít vliv pouze na identifikaci reg. zn. vozidla, avšak výpovědí zasahujícího policisty byla jakákoliv rozumná pochybnost o identifikaci měřeného vozidla vyloučena. Žalobkyně sama se přitom na místě samém k přestupku nevyjádřila, pouze s ním obecně nesouhlasila, jak je prokázáno oznámením přestupku sepsaným na místě samém.

Pokud šlo o zpochybnění místa spáchání přestupku, pak byl proveden důkaz listinami obsahujícími výtisk výřezu mapy - pozemní komunikace I/36 v Pardubicích, včetně uvedení km (zdroj https://mapy.cz, http:/geoportal.jsdi.cz – str. 41-43 soudního spisu). Z těchto mapových podkladů vzal krajský soud za prokázanou existenci místa, které je uvedeno jako místo spáchání přestupku, neboť z nich je zjevný směr pozemní komunikace I/36 od Hradce Králové (Opatovice) do Pardubic. Rovněž tak byla prokázána existence 24,5 km této pozemní komunikace ve směru jízdy od Hradce Králové. Námitku právního zástupce žalobkyně vznesenou při jednání soudu, že snad žalobkyně mohla jet touto komunikací „opakovaně“ nelze ve spojení se zachycením času spáchaného přestupku hodnotit jinak než jako účelovou, nadto se jedná o námitku neuplatněnou řádně v žalobě. Tedy pokud jde o námitku nedostatečného vymezení místa spáchaného skutku, pak tato námitka není úspěšná, neboť bylo prokázáno dostatečné místní vymezení skutku, které s jeho časovým určením a popisem způsobu spáchání zajišťuje nezaměnitelnost skutku, což je klíčové z důvodu zachování zásady ne bis in idem. Tedy ani judikatura vztahující se k nedostatečnému vymezení místa skutku není případná, neboť místo měření bylo vymezeno zcela konkrétně (24,5 km na pozemní komunikaci I/36 v Pardubicích, směr od Hradce Králové). Nemůže být proto ani úspěšná námitka žalobkyně o nepříslušnosti dotčených správních orgánů, založená na hypotéze, že se snad mělo jednat o pozemní komunikaci I/37, a to právě proto, že se o komunikaci I/37, spadající do gesce Magistrátu města Hradce Králové nejednalo. Pokud jde o další dílčí námitky ve vztahu k výroku rozhodnutí o přestupku, kdy žalobkyně namítá absenci formy zavinění, pak je namístě připomenout, že tato povinnost je platná a účinná podle § 77 zákona o přestupcích od dne i 1.10.2015, zatímco rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno dne 1.7.2015. Pokud jde o neuvedení počtu zaznamenaných bodů v důsledku spáchaného přestupku, ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, pak takovou povinnost dle krajského soudu nelze dovozovat z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č.j. 6 As 114/2014-55, neboť takovou okolnost vyslovil rozšířený senát pouze ve vztahu k právní úpravě de lege ferenda z důvodu vhodnosti, nikoliv jako povinnost vyplývající z platné právní úpravy.

Pokud jde o námitku nedostatečného sdělení obvinění, a to z důvodu nedostatečného vymezení skutku a dále pro absenci hrozící sankce za přestupek, k tomu lze ohledně dostatečného místa určení přestupku odkázat na již uvedené shora a k hrozící sankci lze v tomto konkrétním případě uvést, že žalobkyně byla zastoupena zmocněncem, Ing. M. J., který, jak je známo krajskému soudu z jeho rozhodovací činnosti, opakovaně zastupuje přestupce v obdobných věcech dopravních přestupků, tj. v dopravních přestupcích způsobených překročením nejvyšší dovolené rychlosti v i mimo obec, tudíž dle názoru soudu se jedná o osobu této problematiky znalou, tudíž navíc ve spojení s právní kvalifikací skutku, jak byla uvedena ve sdělení obvinění, nesdílí krajský soud ten názor žalobkyně, že tato byla v důsledku uvedeného způsobu sdělení obvinění zkrácena na svých procesních právech, a to konkrétně na právu řádně a účinně se hájit v řízení o přestupku.

Pokud jde o odůvodnění výše uložené pokuty, má krajský soud za to, že ta byla řádně zdůvodněna, a to charakterem komunikace - rušná komunikace, intenzitou závažnosti protiprávního jednání dané typové skutkové podstaty (překročení rychlosti o 40 % povolené rychlosti), naproti tomu bylo zohledněno, že nedošlo k následku v podobě újmy na zdraví či majetku. Tedy je zřejmé, že sankce nemohla být uložena na spodní hranici, nejednalo se o překročení o 20 km/h, nýbrž o 32 km/h a současně nebyly přítomny významné polehčující okolnosti, tedy dle krajského soudu je uložení sankce ve středním pásmu - 3.500,-Kč (z možných 2.500-5.000,-Kč) odůvodněno. Krajský soud připomíná, že pokud jde o přiměřenost sankce, je v případě zákonnosti rozhodnutí, k čemuž v dané věci krajský soud dospěl, oprávněn přezkoumat tuto samostatnou otázku pouze k návrhu žalobce, tvrdí-li zjevnou nepřiměřenost trestu (§ 78 odst. 2 s.ř.s.), takový postup soudu však žalobkyně neuplatnila.

Žalobkyně naproti tomu uplatnila námitku proti neposkytnutí informací o oprávněné úřední osobě v rozporu s ustanovením § 15 odst. 4 správního řádu. Ustanovení § 15 odst. 4 správního řádu stanoví, že o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a dále, ve kterém organizačním útvaru správního orgánu je zařazena. Žalobkyně žalovaného výslovně požádala o sdělení, kdo je oprávněnou úřední osobou ve věci, což žalovaný neučinil, čímž porušil ustanovení § 15 odst. 4 správního řádu. Krajský soud tedy dává žalobkyni v této dílčí námitce za pravdu v tom, že žalovaný pochybil, pokud k její žádosti takovou informaci neposkytl. Nelze však přisvědčit žalobkyni v tom směru, že by v důsledku této procesní vady mělo být ve věci vydáno nezákonné rozhodnutí. Žalobkyně ani následně ve vztahu k žalovanému ani v žalobě, tedy poté, kdy jí bylo přinejmenším ze samotného rozhodnutí známo jméno oprávněné úřední osoby ve věci jejího odvolání rozhodující, neuvedla okolnosti, které by měly zpochybňovat nestrannost takové osoby. Tedy dle názoru krajského soudu nejsou dány žádné rozumné důvody, které by svědčily o tom, že v důsledku uvedeného chybného postupu bylo ve věci vydáno nezákonné rozhodnutí. Tato námitka, byť částečně důvodná, proto nemůže vyústit ve zrušení žalovaného rozhodnutí. Obdobnou věc s obdobným právním závěrem již posoudil NSS v rozsudku ze dne 6. 10. 2016, č.j. 2 As 161/2016-52: „Nejvyšší správní soud nepřistoupil ani na stěžovatelovu argumentaci, že mu bylo znemožněno účinně se bránit tím, že mu nebyla sdělena oprávněná úřední osoba. Stěžovatel podal blanketní odvolání, v němž zároveň požádal o toto sdělení. Správní orgán mu však následně zaslal výzvu k odstranění vad odvolání ve lhůtě 5 dnů s tím, že jej poučil, že za situace, nedoplní-li odvolání, bude toto postoupeno odvolacímu orgánu i bez doplněných náležitostí. Stěžovatel tak nemohl zůstat překvapen rozhodnutím žalovaného, nedoplnil-li sám odvolání, k čemuž byl řádně vyzván. Skutečnost, že mu správní orgán nesdělil oprávněnou úřední osobu, je sice pochybením, nemohlo však v stěžovateli vyvolat očekávání, že o odvolání nebude rozhodnuto. Tvrzení, že by případně podjatá úřední osoba mohla zneužít skutečnosti uvedené v doplnění odvolání, je nepodložená a neopodstatněná. Stěžovatel neuvádí, jakým způsobem by tato osoba mohla jeho tvrzení zneužít, a jeho tvrzení tak zůstává v poloze pouhé spekulace. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že rozhodnutí žalovaného nebylo překvapivé, a tato námitka proto není důvodná.“

Pokud jde o námitku údajného „souhrnného zjištění“ správního orgánu prvního stupně, s takovým tvrzením se krajský soud neztotožňuje, neboť z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, jak již vyloženo shora, že správní orgán prvního stupně opřel výrok rozhodnutí o výsledek měření, platnou kalibraci měřícího zařízení, osvědčení o způsobilosti osoby, která měření prováděla a o svědeckou výpověď nstržm. J. B., přičemž dále nadbytečností zdůvodnil, proč další důkazy ve věci, a to výslechem druhého policisty pprap. R. H. a návodem k obsluze měřícího zařízení, nebude provádět. Nejedná se tak o nepřípustná souhrnná zjištění, jak je má na mysli rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalobkyně odkazovala.

Krajský soud ze všech shora uvedených důvodů uzavřel, že správní orgán prvního stupně a rovněž tak žalovaný postupovaly v souladu s ustanovením § 3 správního řádu, když o zjištěném skutkovém stavu nejsou dány důvodné pochybnosti. Lze ještě jako obiter dictum připomenout, že žalobkyně v průběhu správního řízení nedoplnila svoje blanketní odvolání, ač k tomu byl její zmocněnec Ing. M. J. řádně vyzván, tedy námitky, které mohla uplatnit již v odvolání, si ponechala až do řízení před správním soudem. K takové procesní strategii se přitom NSS již opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že ji lze považovat s ohledem na povahu věci za účelovou (viz např. rozsudek NSS ze dne 27.4.2016, č.j. 7 As 10/20169-47).

Závěr a náklady řízení:

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích řádně uplatněných žalobních bodů, přičemž dospěl k závěru, že žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a úspěšnému žalovanému nevznikly dle obsahu soudního spisu takové náklady řízení, které by významně přesahovaly rozsah jeho obvyklé úřední činnosti.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Pardubicích dne 12. října 2016

JUDr. Petra Venclová, Ph.D. v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vrabcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru