Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 A 12/2016 - 60Rozsudek KSPA ze dne 11.11.2016

Prejudikatura

5 A 164/2002

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 278/2016

přidejte vlastní popisek

61 A 12/2016 - 60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: P.H., nar. dne „X“, bytem „X“, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.2.2016, č.j. KrÚ 12247/2016/ODSH/12

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada

nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci:

Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl v souladu s ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále s.ř.), odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Pardubic (dále správní orgán I. stupně) ze dne 4.11.2015, č.j. OSA/P-111/15-D/75. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále zákon o přestupcích), neboť porušil jinou povinnost stanovenou zvláštním předpisem, a to ust. § 123c odst. 3 a 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále zákon o silničním provozu). Daného přestupku se měl dopustit tím, že z nedbalosti neodevzdal řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla oznámena skutečnost dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a doručena výzva k odevzdání řidičského průkazu, tedy nejpozději do 26.1.2015. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena v souladu s ust. § 46 odst. 3 zákona o přestupcích a ust. § 11 odst. 1 písm. b a § 12 odst. 2 téhož zákona peněžitá pokuta ve výši 4.000 Kč. Na základě ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích byla žalobci uložena povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.

Své rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že správní orgán I. stupně vycházel při svém rozhodnutí ze spolehlivě zjištěných skutečností a žalobci bylo dostatečně prokázáno, že se daného přestupku dopustil z vědomé nedbalosti. Žalobce dosáhl ke dni 5.8.2014 celkem 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, proto mu bylo zasláno oznámení o této skutečnosti společně s výzvou, aby do 5 pracovních dnů na obecním úřadu obce s rozšířenou působností odevzdal svůj řidičský průkaz. Žalovaný měl přitom z doručenky obsažené ve správním spise za prokázané, že tyto písemnosti byly žalobci doručeny do datové schránky fikcí dne 19.1.2015, měl tedy povinnost odevzdat řidičský průkaz do 26.1.2015, odevzdal jej však až dne 29.6.2015, přičemž byl o této své povinnosti vyrozuměn několikrát, takže jednal z vědomé nedbalosti. Dle názoru žalovaného poté byla žalobci uložena přiměřená peněžitá pokuta při samotné spodní hranici zákonné sazby, když bylo možné mu uložit peněžitou pokutu do výše 30.000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě dle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s.ř.s.) žalobu ke zdejšímu soudu, jíž se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Žalobní body:

Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, a to pro vnitřní rozpornost, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též NSS) ze dne 4.12.2013, č.j. 2 Azs 47/2003-130. Ve výroku předmětného rozhodnutí je totiž dle žalobce uvedeno, že se měl daného přestupku dopustit z vědomé nedbalosti, z odůvodnění, v němž vzal správní orgán I. stupně za zjištěné, že chtěl žalobce svým jednáním zamezit zjištění, že nesmí řídit, však vyplývá zavinění úmyslné. V další části odůvodnění však správní orgán I. stupně uvedl, že žalobce spáchal daný přestupek z nedbalosti vědomé, ze zde uvedených úvah ale nelze tuto formu zavinění dovodit, protože zcela chybí úvaha správního orgánu I. stupně o naplnění volní složky předmětné formy zavinění. Žalobce je pak toho názoru, že správní orgán I. stupně v předmětném rozhodnutí vycházel ze svého dřívějšího rozhodnutí ve věci, kterým uznal žalobce vinného z úmyslného spáchání předmětného přestupku. Toto rozhodnutí ale bylo zrušeno s tím odůvodněním, že nebyla tato forma zavinění dostatečně prokázána – správní orgán tak pouze upravil dřívější rozhodnutí, aniž by skutečně změnil posouzení věci dle názoru nadřízeného správního orgánu - učinil tak toliko disimulativní úkon.

Dále žalobce namítl, že je výrok předmětného rozhodnutí nesrozumitelný, jelikož správní orgán ve svém rozhodnutí nikterak nezohlednil, že je daný přestupek trvajícím správním deliktem a ve výroku neuvedl v rozporu s ust. § 77 zákona o přestupcích jeho přesné časové ohraničení (nejen, kdy protiprávní stav počal, ale i kdy skončil). Takto formulované rozhodnutí je však k tíži žalobce, jelikož jednak nezakládá překážku věci rozsouzené a jednak nepokrývá dobu, kdy byl protiprávní stav udržován, nýbrž je žalobce postihován pouze za jednorázovou událost (neodevzdání řidičského průkazu).

Další námitka žalobce se týká částečného promlčení daného přestupku. Žalobce uvádí, že je období protiprávního jednání od 27.1.2015 do 11.2.2016 již promlčeno, protože od spáchání přestupku uplynula lhůta 1 roku (dne 26.1.2015 neodevzdal řidičský průkaz a napadené rozhodnutí nabylo právní moci až dne 12.2.2016).

Dále žalobce namítl, že bylo správní řízení stiženo podstatnou vadou řízení spočívající v opomenutém důkazu a v nevypořádání jeho námitky. Žalovaný se totiž dle jeho názoru ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkou žalobce týkající se nedoručení oznámení o dosažení 12 bodů žalobci prostřednictvím datové schránky fikcí dne 19.1.2015. Žalobce uvedl, že se s touto jeho námitkou vypořádával žalovaný pouze ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí, kdy uvedl, že má za prokázané, že k doručení oznámení tímto způsobem k tomuto dni došlo, a to z doručenky, jež je součástí správního spisu - žádné další dokazování proto nebylo namístě, když žalobce ve svém odvolání neuvedl žádné konkrétní důvody a ostatní dokumenty, jejichž doručování žalobce nezpochybňuje, mu byly doručeny rovněž do předmětné datové schránky. Žalobce přitom navrhl provedení důkazu skutečnou doručenkou, resp. dodejkou, výstupem její autorizované konverze. Žalobce je však toho názoru, že není jeho povinností podpořit své tvrzení o nedoručení písemnosti žádnými konkrétními důvody, jelikož je na odesílateli, aby doručení řádně prokázal. Daný závěr vyplývá mimo jiné i z negativní teorie důkazní, kdy není možné prokazovat skutečnosti, které se nestaly. Předmětná doručenka obsažená ve spise pak není veřejnou listinou, jíž by svědčila presumpce správnosti, jelikož není výstupem autorizované konverze dle §22 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Nesvědčí jí tudíž stejné právní účinky jako skutečné doručence. Žalobci proto postačí, pokud její pravdivost rozporuje, přičemž není možné se s touto jeho námitkou vypořádat pouze odkazem na skutečnost, že došlo k doručení ostatních písemností do stejné datové schránky.

Poslední námitkou žalobce je tvrzená neadekvátnost uložené sankce, její nedostatečná odůvodněnost a nezákonnost. Žalobci byla v prvním zrušeném rozhodnutí správního orgánu I. stupně uložena za úmyslné spáchání daného přestupku peněžitá pokuta ve výši 4.000 Kč, v předmětném rozhodnutí mu však byla stanovena za nedbalostní spáchání daného přestupku pokuta totožná, přičemž ale správní orgány vycházely při stanovení její výše mimo jiné právě i z formy zavinění jeho spáchání. V prvním zrušeném rozhodnutí správní orgány stanovily výši peněžité pokuty právě s přihlédnutím k vysoké společenské nebezpečnosti jednání žalobce, kterým chtěl údajně zamezit zjištění, že nesmí řídit, ale po změně formy zavinění na vědomou nedbalost tuto odpadnuvší okolnost do výše stanovené pokuty nikterak nepromítly. Rovněž žalobce namítá, že bylo žalobci k jeho tíži připočteno i časté porušování dopravních předpisů, ovšem tato provinění již byla zahlazena (k tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 28.1.2011, č.j. 8 As 82/2010-55) a není tedy možné, aby k této skutečnosti správní orgány přihlížely. Konečně pak považuje žalobce stanovení dané výměry pokuty za nepřezkoumatelné, protože z předmětných rozhodnutí nelze dovodit, proč považují správní orgány právě tuto výši peněžité pokuty za adekvátní, díky čemuž je nechán prostor pro libovůli správního uvážení. Bylo by přitom namístě, aby správní orgán popsal poměr přitěžujících a polehčujících okolností.

Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení žalovaného rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Vyjádření žalovaného:

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se s námitkami žalobce neztotožňuje a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný v prvé řadě považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné, kdy neshledává žádnou vnitřní rozpornost výroku a odůvodnění rozhodnutí. Ve výroku, jakož i v odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že došlo ke spáchání daného přestupku žalobcem z vědomé nedbalosti, kdy je tato forma zavinění v odůvodnění rozhodnutí blíže specifikována – úmyslné zavinění tak dle jeho názoru z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá. Žalobce byl navíc jako řidič motorového vozidla povinen znát příslušné právní předpisy a bylo tedy jeho povinností vědět, kdy a kam musí odevzdat řidičský průkaz. Dále se žalovaný neztotožňuje ani s námitkou nesrozumitelnosti výroku rozhodnutí týkající se neúplného časového ukotvení spáchaného přestupku. Dle jeho názoru je výrok, resp. skutkové i právní vymezení spáchaného přestupku dostačující, navíc s ohledem na skutečnost, že se v daném případě jednalo o první rozhodnutí ve věci. Námitky k možnému opakování trestání žalobce tak ze své podstaty zcela postrádají opodstatnění. Dále žalovaný uvedl, že v dané věci nedošlo ani k částečnému promlčení přestupku, když byl přestupek páchán ode dne 26.1.2015, řízení bylo zahájeno vydáním příkazu dne 26.3.2015, který byl žalobci doručen dne 30.3.2015, a předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.2.2016. Konečně žalovaný považuje za nedůvodnou i poslední námitku žalobce týkající se nevypořádání se s námitkou nedoručení oznámení o dosažení 12 bodů a výzvy k odevzdání řidičského průkazu prostřednictvím datové schránky a s tím spojeného opomenutého důkazu (originálu doručenky). Daná námitka byla totiž součástí pouze prvního odvolání žalobce a žalovaný se s ní v prvním zrušujícím rozhodnutí dostatečně vypořádal. Proti druhému rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci již bylo ze strany žalobce podáno pouze blanketní odvolání, které nebylo ani přes výzvu doplněno, proto se k této námitce žalovaný ve svém rozhodnutí blíže nevyjadřoval. I přesto má žalovaný nadále za to, že došlo k řádnému doručení těchto písemností, tak, jak je výše uvedeno, což dokládá doručenkou, jež je součástí správního spisu. Předmětnou doručenku přitom i nadále považuje za dostatečný důkaz doručení. Nakonec žalovaný uvedl, že změna formy zavinění automaticky neznamená změnu výše uložené peněžité pokuty, když není jediným kritériem, na základě kterého dochází k uložení pokuty. Správní orgán I. stupně řádně přihlédl i k dalším okolnostem případu, zejména ke skutečnosti, že žalobce min. od 30.3.2015 prokazatelně věděl, že je povinen řidičský průkaz odevzdat, ale učinil tak až o 3 měsíce později. Rovněž také přihlédl i k osobě pachatele, kdy za poslední 3 roky spáchal 3 dopravní přestupky. Výši peněžité pokuty tak žalovaný považuje za zcela přiměřenou s tím, že byla ze strany správního orgánu I. stupně v daném případě řádně odůvodněna.

Posouzení věci krajským soudem:

Krajský soud po zjištění, že žaloba byla proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného podána oprávněnou osobou (§ 65 s.ř.s.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 1 s.ř.s.) a po zjištění, že je žaloba přípustná (§ 68 s.ř.s.), přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí přitom krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), přičemž o věci rozhodl ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, jelikož žalobce vyslovil s takovým postupem souhlas a žalovaný se k takovému postupu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

Z obsahu správního spisu zjistil krajský soud následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti:

Podle evidenční karty řidiče dosáhl žalobce ke dni 5.8.2014 (právní moc rozhodnutí Magistrátu města Pardubice č.j. OSA/P-587/14-D/62) celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení, když má v EKŘ celkem 6 záznamů, z toho 3 přestupky v letech 2013-2014 (z toho dva přestupky za překročení povolené rychlosti). Dne 29.6.2015 pak žalobce odevzdal svůj řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu.

Z listiny označené jako oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 9.1.2015 vyplývá, že bylo žalobci Magistrátem města Pardubic sděleno, že ke dni 5.8.2014 dosáhl celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení. Současně byl poučen o tom, že po uplynutí 5 pracovních dnů od doručení této listiny pozbývá řidičské oprávnění a byl vyzván, aby ve stejné lhůtě odevzdal svůj řidičský průkaz příslušnému správnímu orgánu. Součástí správního spisu je doručenka - detail zprávy z datové schránky (čl. 2 p.v. správního spisu) - dle které byla tato listina dne 9.1.2015 podána k doručení do datové schránky adresáta/ žalobce a téhož dne byla do této schránky dodána. Uplynutím 10 dní, tj. dne 19.1.2015, se tak tato zpráva považovala za doručenou na základě fikce doručení, jelikož se v dané lhůtě do datové schránky nepřihlásila oprávněná osoba.

Na základě výše uvedených listin byl ve věci správním orgánem I. stupně dne 26.3.2015 vydán příkaz, č.j. OSA/P-111/15-D/6, jímž byl žalobce uznán vinným z výše uvedeného přestupku, a byla mu uložena peněžitá pokuta ve výši 4.000 Kč, přičemž při stanovení výše pokuty přihlédl správní orgán k zavinění ve formě nedbalosti, ke skutečnosti, že může dojít ke zneužití řidičského průkazu při případných silničních kontrolách i k osobě žalobce, která se vyznačuje sníženým respektem k povinnostem vyplývajícím ze zákona. V tomto rozhodnutí jej pak rovněž poučil o tom, že neodevzdá-li řidičský průkaz ani po právní moci tohoto rozhodnutí, bude s ním zahájeno další přestupkové řízení. Předmětné rozhodnutí bylo dle doručenky žalobci doručeno dne 30.3.2015 prostřednictvím datové schránky a dne 10.4.2015 proti němu žalobce podal odpor.

Žalobce se k ústnímu jednání nařízenému na den 2.8.5.2015 bez řádné omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán (předvolání doručeno zmocněnci Ing. J.), proto správní orgán v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích provedl ústní jednání bez jeho účasti.

Dne 28.5.2015 správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí, č.j. OSA/P-111/15-D/42, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku v úmyslné formě zavinění s tím, že byl žalobce ve věci několikrát vyzýván k odevzdání řidičského průkazu, ale žalobce se zjevně snažil zneužít řidičské oprávnění při případných silničních kontrolách. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta 4.000 Kč a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které po výzvě dle ust. § 37 odst. 3 a § 82 odst. 2 s.ř. doplnil. Na základě tohoto odvolání žalovaný vydal dne 14.9.2015 rozhodnutí, č.j. KrÚ 58587/2015/ODSH/12, kterým napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí s tím, že nemá za dostatečně prokázané, že žalobce spáchal daný přestupek úmyslně. V předmětném rozhodnutí se také vypořádal s námitkou žalobce týkající se nedoručení oznámení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu dne 19.1.2015 do datové schránky žalobce a výše uvedeným opomenutým důkazem. Uvedl, že má za to, že k řádnému doručení došlo, což je podloženo doručenkou obsaženou ve správním spise a není tedy nutné provádět ve věci další dokazování. Žalobce nadto neuvedl žádné konkrétní důvody, proč by k doručení dojít nemělo. Ze správního spisu navíc vyplývá, že další dokumenty byly žalobci rovněž zasílány prostřednictvím téže datové schránky a žalobce jejich doručení nikterak nezpochybňuje. Nakonec žalovaný uložil správnímu orgánu, aby se opětovně zabýval zaviněním žalobce a řádně odůvodnil stanovení výše uložené pokuty tak, aby zcela odpovídalo podkladům založeným ve správním spise.

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 4.11.2015, č.j. OSA/P-111/15-D/75, byl žalobce uznán vinným ze spáchání výše specifikovaného přestupku formou nevědomé nedbalosti. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že má nadevší pochybnost za prokázané, že se žalobce daného jednání dopustil, a to z vědomé nedbalosti, když byl prokazatelně o své povinnosti odevzdat řidičský průkaz několikrát uvědomen, ale učinil tak až 29.6.2015. Při stanovení výše sankce pak správní orgán I. stupně přihlédl k okolnostem případu, zejména k tomu, že jednání obviněného bylo zjevně motivováno snahou zneužít řidičského průkazu při případných silničních kontrolách a zamezit tak zjištění, že žalobce nesmí řídit, což považuje za vysoce společensky nebezpečné. K osobě žalobce pak správní orgán I. stupně uvedl, že tento se vyznačuje nulovým respektem k povinnostem vyplývajícím ze zákona (časté porušování dopravních předpisů).

Krajský soud se po přezkoumání napadeného rozhodnutí ztotožňuje se skutkovým závěrem a s právním posouzením věci žalovaným vysloveným v jeho rozhodnutí. Smyslem soudního přezkumu není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody s názorem soudu a odůvodněním napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění, jak již setrvale rozhoduje NSS (viz např. rozsudek NSS ze dne 27.7.2007, č.j. 8 Afs 75/2005-130).

K jednotlivým žalobním námitkám žalobce krajský soud uvádí následující argumentaci. Dle ust. § 46 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupkem proti pořádku ve státní správě i porušení jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až § 45, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí, okresních úřadů a krajů. V tomto konkrétním případě se jedná o zákon o silničním provozu. Tento právní předpis v ust. § 123c odst. 1, 3 uvádí, že příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamenává řidičem dosažený počet bodů pouze do celkového počtu 12 bodů. Následně při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. Řidič je přitom povinen tuto výzvu splnit (ust. § 123c odst. 5 téhož zákona) a řidičský průkaz, který je veřejnou listinou, jež osvědčuje řidičské oprávnění držitele a jeho rozsah a kterou držitel prokazuje své jméno, příjmení a podobu, jakož i další údaje v ní zapsané podle tohoto zákona (§ 103 odst. 1 zákona o silničním provozu), ve stanovené lhůtě odevzdat. Přestupek proti veřejné správě je tak spáchán v případě, kdy řidič pozbyde řidičské oprávnění, jelikož dosáhne celkového počtu 12 bodů, ale na výzvu příslušného správního orgánu mu v zákonem stanovené lhůtě neodevzdá svůj řidičský průkaz.

V této konkrétní věci žalobce dosáhl dle EKŘ a oznámení o dosažení hranice 12 bodů této hranice ke dni 5.8.2014. Příslušný správní orgán proto žalobci tuto skutečnost oznámil a vyzval jej k odevzdání řidičského oprávnění ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení této výzvy. Ta přitom byla žalobci doručena dne 19.1.2015, a to do jeho datové schránky formou fikce (viz dále). Žalobce však odevzdal svůj řidičský průkaz až dne 29.6.2015. K naplnění předmětné skutkové podstaty přestupku je nutné, aby byly ze strany žalobce naplněny všechny její obligatorní znaky, tj. objekt, objektivní stránka, subjekt i subjektivní stránka přestupku. Správní orgány naplnění všech těchto znaků v jednání žalobce shledaly, kdy jej uznaly vinným z jeho spáchání a to formou vědomé nedbalosti. K odpovědnosti za přestupek dle § 3 zákona o přestupcích přitom postačí právě zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Přestupek je pak v souladu s ust. § 4 odst. 1 téhož zákona spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí (jedná se o tzv. vědomou nedbalost) nebo b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (jedná se o tzv. nevědomou nedbalost).

Žalobce ve své žalobě namítá, že je příslušné rozhodnutí správního orgánu vnitřně rozporné, jelikož sice žalobce uznal vinným ze spáchání předmětného přestupku formou vědomé nedbalosti, v odůvodnění rozhodnutí však kooperoval se zaviněním úmyslným (§ 4 odst. 2 zákona o přestupcích). Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně i z rozhodnutí žalovaného však vyplývá, že byl žalobce uznán vinným ze spáchání daného přestupku formou vědomé nedbalosti (viz str. 3 rozhodnutí správního orgánu I. stupně), přičemž tento svůj závěr odůvodnily správní orgány tím, že byl žalobce o své povinnosti odevzdat řidičský průkaz několikrát uvědomen (např. oznámením o dosažení příslušného počtu bodů a výzvou k odevzdání řidičského průkazu, jakož i vydaným příkazem ve věci), a přesto jej odevzdal až dne 29.6.2015. Správní orgán tedy učinil závěr, že žalobce věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že tento zájem neporuší nebo neohrozí. Dle názoru zdejšího soudu tak z předmětného odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani z potvrzujícího rozhodnutí žalovaného nelze uzavřít, že by správní orgán kladl žalobci za vinu zavinění úmyslné. Pouze při stanovení výše sankce přihlédl ke skutečnosti, že jednání obviněného bylo motivováno snahou zneužít řidičského průkazu při případných silničních kontrolách a zamezení zjištění, že nesmí řídit. Krajský soud je však toho názoru, že právě i z této formulace vyplývá zavinění z vědomé nedbalosti, kdy správní orgán učinil závěr o tom, že si žalobce ponechal řidičské oprávnění, aby jej při případné kontrole mohl předložit, avšak spoléhal na to, že se tak nestane (tj. nebude „nucen“ tento průkaz předložit). Tato úvaha žalobce se však nezakládá na žádném přiměřeném důvodu, kdy není myslitelné, aby se za situace, kdy běžně řídí motorové vozidlo, „vyhnul“ všem silničním kontrolám. Zdejší soud má tedy za to, že již správní orgán I. stupně se zcela dostatečným a řádným zákonným způsobem v souladu s názorem odvolacího orgánu vypořádal s odůvodněním zavinění spáchání přestupku žalobce, neboť je v rozhodnutí obsaženo správní uvážení týkající se právě naplnění tohoto znaku skutkové podstaty daného přestupku. Zdejší soud tak považuje tuto námitku žalobce za nedůvodnou.

Dále žalobce namítl, že správní orgány ve svých rozhodnutích nezohlednily skutečnost, že se v daném případě jedná o trvající přestupek a ve výroku rozhodnutí tak řádně neuvedly přesné časové ohraničení přestupku. Dle ust. § 77 zákona o přestupcích musí výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, formu zavinění, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§ 11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§ 14 odst. 2), o uložení ochranného opatření (§ 16), o nároku na náhradu škody (§ 70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení (§ 79 odst. 1). V daném případě je ve výroku uvedeno, že je žalobce „vinen tím, že neodevzdal v zákonné lhůtě 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla oznámena skutečnost dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu, tedy do 26.1.2015, svůj řidičský průkaz…“

Dle rozhodnutí NSS ze dne 22.2.2005, č. j. 5 A 164/2002-44, (rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz), „je trvajícím správním deliktem takový správní delikt, jímž pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje, popřípadě, jímž udržuje protiprávní stav, aniž jej vyvolal. Jednání, jímž pachatel udržuje protiprávní stav, závadný z hlediska správního práva, tvoří jeden skutek a jeden správní delikt až do okamžiku ukončení deliktního jednání, tj. až do okamžiku odstranění protiprávního stavu. Lhůta pro uložení pokuty, případně pro zahájení řízení o uložení pokuty, začne běžet teprve od okamžiku ukončení trvajícího správního deliktu. Pokaždé, když se správní orgán dozví, že delikvent i nadále udržuje protiprávní stav, tj. že stále nedošlo k ukončení trvajícího jiného správního deliktu, počne vždy běžet nová subjektivní lhůta k uložení pokuty, resp. k zahájení řízení o uložení pokuty.“ Z rozhodnutí NSS ze dne 30.9.2014, č.j. 9 As 93/2014-27, přitom vyplývá, že neodevzdání řidičského průkazu ve stanovené lhůtě je trvajícím deliktem.

V dané věci lze tedy přisvědčit žalobci, že se jedná o trvající přestupek, není již však možné přisvědčit jeho námitce o nesrozumitelnosti, resp. neúplnosti výroku daného rozhodnutí. Z rozsudku NSS ze dne 8. 11. 2007, č. j. 9 As 40/2007-61, totiž vyplývá, že „ačkoli se trvající delikt (přestupek) posuzuje vždy jako jedno jednání a jeden skutek až do ukončení deliktního jednání, je třeba odlišit situaci, kdy je již v průběhu trvání deliktu (tj. dříve, než je protiprávní stav ukončen) uložena sankce. V takovém případě je, a to pouze z hlediska ukládání sankce, nutno trvající delikt považovat za ukončený, neboť se předpokládá, že právě uložení sankce pachatele donutí k ukončení protiprávního stavu. Pokud je však po uložení sankce protiprávní stav i nadále udržován a trvající delikt trvá dále, nejedná se z hlediska totožnosti skutku o skutek shodný, nýbrž o skutek nový, za který lze uložit další sankci. Existuje zde sice totožný pachatel i protiprávní stav, odlišnost je však dána časovým obdobím, po které delikt (přestupek) trvá a za které je sankce ukládána.“

Žalobce měl povinnost odevzdat svůj řidičský průkaz ke dni 26.1.2015, odevzdal jej však až 29.6.2015. K odevzdání řidičského průkazu ale došlo dříve, než bylo ve věci vydáno předmětné rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Jak je uvedeno výše považuje se dané jednání žalobce za jeden skutek a jeden správní delikt až do okamžiku ukončení deliktního jednání, tj. až do okamžiku odstranění protiprávního stavu, tj. je samotné skutečné neodevzdání řidičského průkazu dne 26.1.2015 považováno za jeden skutek spolu s udržováním daného stavu („zadržování“ řidičského průkazu žalobcem až do 29.6.2015). V daném případě tedy měl správní orgán faktickou možnost rozhodnout o spáchání předmětného přestupku až po 29.6.2015. Od této situace je však nutno odlišovat skutečnost, kdy by se správní orgán o páchání daného přestupku dozvěděl dříve a uložil za něj sankci dříve, než by došlo k odevzdání řidičského průkazu – za takové situace by se z hlediska ukládání sankce pokládal přestupek za částečně ukončený. Cílem takové „fikce“ přitom je donutit pachatele případného přestupku k ukončení protiprávního stavu (odevzdání řidičského průkazu) hrozbou, že mu za další období, kdy bude v páchání přestupku pokračovat, může být znovu uložena sankce.

Krajský soud tak dospěl k závěru, že byl předmětný přestupek, resp. daný protiprávní stav ukončen dříve, než byla žalobci za jeho páchání uložena sankce, čímž došlo k tomu, že je jednání žalobce (nepředložení řidičského průkazu a udržování protiprávního stavu do dne jeho odevzdání) jedním skutkem, za které lze uložit sankci pouze jednou. Výrok předmětného rozhodnutí je tak zcela srozumitelný a úplný a plně odpovídá ust. § 77 zákona o přestupcích, když je z časového hlediska předmětný přestupek určen toliko dnem, kdy měl žalobce povinnost řidičský průkaz správnímu orgánu předložit. Toto rozhodnutí přitom ve věci zakládá překážku věci rozsouzené. Navíc je nutné uvést, že v dané věci není ani logicky možné, aby žalobci byla uložena další sankce, neboť již došlo k odevzdání řidičského průkazu.

S předcházející námitkou trvajícího přestupku úzce souvisí námitka žalobce částečného promlčení, resp. prekluze daného přestupku v období od 27.1.2015 do 11.2.2016. Ust. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích stanoví, že přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie. § 20 odst. 2 téhož zákona stanoví, že se běh lhůty pro projednání přestupku podle odstavce 1 přerušuje zahájením řízení o přestupku, jakož i vydáním rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným; je-li prvním úkonem v řízení vydání příkazu o uložení pokuty, přerušuje se běh lhůty jeho doručením. Tímto přerušením začíná běh nové lhůty pro projednání přestupku; přestupek však nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky (§ 20 odst. 3 téhož zákona). V daném případě byl žalobce povinen odevzdat řidičský průkaz dne 26.1.2015, k tomuto dni tedy počal běžet protiprávní stav, jenž byl ukončen až dne 29.6.2015, kdy žalobce svůj řidičský průkaz odevzdal. V mezidobí však správní orgán I. stupně zahájil příkazem ze dne 26.3.2015, č.j. OSA/P-111/15-D/6, který byl žalobci doručen dne 30.3.2015, řízení v této věci (postihovalo tedy fakticky neodevzdání řidičského průkazu a udržování protiprávního stavu do dne vydání tohoto rozhodnutí). Jak je uvedeno výše, byl k tomuto kroku oprávněn, jelikož mohl v průběhu trvání protiprávního stavu uložit za daný přestupek sankci, jejímž cílem je „donutit“ žalobce protiprávní stav ukončit. Tímto rozhodnutím přitom správní orgán z hlediska ukládání sankce považoval delikt za částečně ukončený. Tím došlo dle názoru soudu k přerušení běhu lhůty k projednání přestupku. Žalobce však proti tomuto rozhodnutí podal odpor a dříve než bylo v dané věci pravomocně rozhodnuto, došlo k ukončení protiprávního stavu – v konečném důsledku tak byl přestupek jedním skutkem (viz výše). Rozhodnutí NSS ze dne 27.6.2007, sp. zn. 5 As 21/2007, uvádí, že „trvajícím přestupkem je takové jednání, jímž pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje, popřípadě, jímž udržuje protiprávní stav, aniž jej vyvolal. Toto jednání tvoří jeden skutek až do okamžiku ukončení deliktního jednání, tj. až do okamžiku odstranění protiprávního stavu; lhůta pro zahájení řízení o přestupku (srov. § 20 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) začne běžet teprve od okamžiku ukončení trvajícího přestupku.“ Jak je uvedeno výše, je daný přestupek přestupkem trvajícím, lhůta pro zahájení řízení dle ust. § 20 zákona o přestupcích o něm tedy počne běžet až od okamžiku ukončení, resp. až od okamžiku odstranění protiprávního stavu. V daném případě žalobce odevzdal řidičský průkaz příslušnému správnímu orgánu dne 29.6.2015, jednoroční lhůta k zahájení řízení ve věci by tedy počala běžet až od tohoto dne a skončila 29.6.2016, v mezidobí byl však ve věci vydán příkaz, který do běhu této lhůty zasáhl. Dle názoru zdejšího soudu proto došlo k přerušení běhu dané lhůty ke dni doručení příkazu, tj. ke dni 30.3.2015, kdy správní orgán užil fikci ukončení trvajícího přestupku a počala mu běžet nová lhůta k projednání přestupku. Nebyl-li by tedy řidičský průkaz ze strany žalobce v dané věci před pravomocným rozhodnutím ve věci odevzdán dříve, než došlo k pravomocnému uložení první sankce ve věci, došlo by ke konci jednoroční lhůty od spáchání přestupku ke dni 30.3.2016, resp. ke konci dvouleté lhůty ke dni 30.3.2017. Krajský soud je tedy toho názoru, že k prekluzi přestupku, a to ani částečně nedošlo, neboť napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.2.2016.

Předposlední námitkou žalobce byla námitka spočívající v opomenutém důkazu (neprovedení důkazu originálem doručenky) a nevypořádáním námitky žalobce ze strany žalovaného. K tomu však zdejší soud uvádí, že žalobce ve svém odvolání proti předmětnému rozhodnutí správního orgánu I. stupně (nikoli proti prvnímu odvolání ve věci) tuto námitku vůbec neuvedl - naopak se jednalo pouze o blanketní odvolání, které nebylo ani po zákonné výzvě doplněno a se kterým se žalobce vypořádal řádně zákonem stanoveným způsobem (nebylo jeho povinností se vypořádat s nevznesenou námitkou, resp. se opětovně vyjadřovat k námitce, se kterou se již vypořádal ve svém prvním rozhodnutí ve věci). Nadto soud k dané věci doplňuje, že dle ust. § 19 odst. 1 s.ř. se písemnost doručuje primárně prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Písemnost doručovaná do vlastních rukou se poté považuje za doručenou buď samotným přihlášením oprávněné osoby do datové schránky, nebo prostřednictvím fikce 10. dnem od uložení písemnosti (§ 24 s.ř. ve spojení s ust. § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Krajský soud dospěl na základě uvedeného k závěru, že doručenka, která je součástí správního spisu (čl. 2 p.v.) je dostatečným důkazem o tom, že byla žalobci daná písemnost řádně doručena, a to fikcí do datové schránky dne 19.1.2015, když se jedná o autorizovaný výstup orgánu poskytujícího služby datové schránky, České pošty, s.p. (blíže www.mojedatovaschranka.cz). Je také nutné přisvědčit žalovanému v tom, že žalobce neuvedl ve své námitce žádné konkrétní okolnosti. Správní orgán je sice povinen postupovat dle zásady materiální pravdy, tj. je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, (§ 3 s.ř.), a z úřední povinnosti proto zjišťuje všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného (žalobce), jakož i provádí důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci (rozsudek NSS ze dne 4.12.2013, č.j. 1 As 83/2013 – 60), avšak podle závěru obsaženého v usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14.1.2014, č.j. 5As 126/2011 to však ničeho nemění na tom, že je-li „tvrzením obviněného z přestupku některý z důkazů zpochybněn, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je pouze na něm, aby svá tvrzení prokázal (srov. § 52 správního řádu). Názor stěžovatele o nepřesunutí důkazního břemene by v podstatě znamenal, že jakékoli jeho tvrzení musí dokazovat správní orgán, což by vedlo ke zcela absurdním situacím (rozhodnutí NSS ze dne 2.5.2013, č.j. 3 As 9/2013 – 35).“ Bylo tedy na žalobci, aby své tvrzení prokázal, resp. uvedl a prokázal důvod, kvůli kterému mu nebyla tato listina doručena (např. prokázání nefunkčnosti datové schránky), přičemž tato skutečnost není skutečností negativní. Konečně lze přisvědčit žalovanému i v tom směru, že byly žalobci bez problémů prostřednictvím totožné datové schránky a stejným způsobem ve věci doručovány další listiny, u nichž však žalobce jejich nedoručení nenamítá. Lze tak mít za to, že se z jeho strany jedná pouze o účelové tvrzení. Ve správním řízení pak ze stejných důvodů nedošlo ani k pochybení spočívající v opomenutí navrženého důkazu, když nebyl shledán důvod tento důkaz provést.

Rovněž poslední námitku žalobce týkající se uložené sankce, její nezákonnosti a neodůvodněnosti považuje krajský soud za nedůvodnou. Za předmětný přestupek lze v souladu s ust. § 46 odst. 3 zákona o přestupcích uložit pokutu do 30 000 Kč, přičemž v dané věci byla uložena peněžitá pokuta při samotné spodní hranici, ve výši 4.000 Kč. Správní orgány přitom ve svém rozhodnutí přihlédly ke všem okolnostem případu, kdy zohlednily především dvě okolnosti – 1. motivaci žalobce ke spáchání daného přestupku a 2. osobu žalobce, přičemž neshledaly žádné okolnosti polehčující. Při hodnocení osobnosti žalobce přitom je možné přihlédnout i ke skutečnosti, že se jedná o osobu, která opakovaně porušuje právní předpisy, resp. páchá přestupky na úseku dopravy, jak je jednoznačné z jeho evidenční karty řidiče. Ve věci tak nebyla k tíži žalobce připočtena konkrétní protiprávní jednání bez ohledu na jejich zahlazení, nýbrž byla k jeho tíži připočtena právě opakovanost a mnohost porušování předpisů silničního provozu jako znak jeho osoby (nedisciplinovanost na úseku dopravy). Krajský soud tedy dospěl k závěru, že se správní orgány řádně zabývaly odůvodněním vyměřené výše uložené smluvní pokuty, resp. její adekvátností. Není totiž možné vkládat mezi formu zavinění a výši sankce rovnítko, když je právě naopak nutné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétního případu. V této věci správní orgány stanovily výši sankce právě s ohledem na další výše popsané okolnosti případu, které převážily nad změnou formy zavinění. Na okraj krajský soud poznamenává, že žalobce nepožádal soud o využití moderačního práva podle § 78 odst. 2 s.ř.s., tedy ani žalobce nepovažoval uloženou sankci za zjevně nepřiměřenou.

Krajský soud tak uzavírá, že se ztotožnil se skutkovým hodnocením i právním názorem věci uvedeným v žalovaném rozhodnutí, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení krajský soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, takže mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu nevznikly takové náklady, které by přesahovaly rozsah jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Pardubicích dne 11. října 2016

JUDr. Petra Venclová, Ph.D. v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Mgr. Lucie Marešová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru