Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 A 10/2016 - 38Rozsudek KSPA ze dne 07.09.2016

Prejudikatura

1 As 51/2010 - 214


přidejte vlastní popisek

61A 10/2016 – 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: V.K., nar. dne „X“, bytem „X“, zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 137/9, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.2.2016, č.j. 10085/2016/ODSH/8,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo

nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalovaný v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím zamítl podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále „správní řád“), odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Žamberk (dále správní orgán I. stupně) ze dne 19.10.2015, č.j. MUZBK-8682/2015/SPDO/HASL/15-34, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f, bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“). Daného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 18.3.2015 v 16:17 hod. na ulici Ústecká v obci Letohrad ve směru jízdy od centra obce směrem na obec Ústí nad Orlicí jako řidič motorového osobního vozidla tov. zn. Audi, reg. zn. vozidla XY, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 10 km/hod. (po odečtení přípustné odchylky měřicího zařízení), čímž porušil ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. V souladu s ust. § 11 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění (dále „zákon o přestupcích“), mu za spáchání tohoto přestupku byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a na základě ust. § 79 odst. 1 téhož zákona mu byla uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Správní orgán I. stupně rozhodl ve věci po jejím projednání v nepřítomnosti žalobce, když omluvu žalobce z ústního jednání. Žalovaný rozhodnutí napadené žalobou odůvodnil zejména tím, že postup správního orgánu ve věci byl plně v souladu se zákonem, když byl žalobce k ústnímu jednání řádně a včas předvolán, jeho omluva byla včasná, avšak nikoli řádná, tedy byly naplněny podmínky uvedené v ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích pro konání ústního jednání v nepřítomnosti žalobce.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen s.ř.s.), jíž se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobce namítal, že řízení bylo stiženo podstatnou vadou, jelikož i přesto, že zaslal správnímu orgánu I. stupně omluvu z ústního jednání nařízeného na den 12.10.2015 z důvodu dlouhodobě plánované dovolené, správní orgán projednal věc v jeho nepřítomnosti, jelikož nevyhodnotil jeho omluvu jako řádnou. Žalobce má za to, že nebyly splněny podmínky pro takový postup ve věci podle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, neboť se jednalo o jeho první omluvu ve věci a nejednalo se o účelové podání s cílem mařit či oddalovat jednání ve věci. Správní orgán žalobce navíc ani nevyzval k doložení důvodnosti této omluvy. Tímto svým jednáním tak správní orgán I. stupně závažným způsobem porušil meze správního uvážení a jeho postup tak byl v rozporu se zásadami zákazu zneužití pravomoci, legality a nestranného přístupu, čímž došlo k porušení žalobcova základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na názoru, že postup správního orgánu I. stupně byl v souladu se zákonem. Žalobce byl řádně a včas předvolán k ústnímu jednání konanému dne 12.10.2015. Správní orgán I. stupně omluvu žalobce doručenou v den konání ústního jednání vyhodnotil jako včasnou, nikoli řádnou, kdy dovolenou nepovažoval za důležitý důvod pro neúčast na ústním jednání, přičemž žalobce tvrzený důvod ani řádně nedoložil. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozhodnutí nadepsaného krajského soudu ze dne 4.6.20123, sp. zn. 52 A 56/2012 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.1.2010, č.j. 2 As 8/2019-95 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nsssoud.cz).

Po zjištění, že žaloba proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného byla podána oprávněnou osobou (§ 65 s.ř.s.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 1 s.ř.s.) a po zjištění, že je žaloba přípustná (§ 68 s.ř.s.), přezkoumal krajský soud žalované rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d a § 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při

přezkoumávání rozhodnutí přitom krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s.ř.s., přičemž o věci rozhodl ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Z obsahu správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti:

Správní orgán I. stupně řádně předvolal žalobce k ústnímu jednání na den 12.10.2015. Toto předvolání bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu dne 29.9.2015, neboť dne 16.9.2015 mu byla na adrese bydliště zanechána výzva a poučení k vyzvednutí zásilky a následně dne 1.10.2015 byla zásilka vložena do domovní schránky. V předvolání byl žalobce řádně poučen v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o tom, že věc může být projednána bez jeho přítomnosti, jestliže se k jednání nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

Dne 9.10.2015 podal žalobce k poštovní přepravě svou omluvu z ústního jednání s tím, že se jednání nemůže zúčastnit kvůli dlouhodobě plánované dovolené. Svoje tvrzení nedoložil. Tato omluva byla správnímu orgánu I. stupně doručena dne 12.10.2015.

Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 15.10.2015, č.j. MUZBK-8682/2015/SPDO/HASL/15-34, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně mimo jiné uvedl, že bylo rozhodnuto v nepřítomnosti žalobce, jelikož se žalobce, ač byl řádně a včas předvolán, k ústnímu jednání bez řádné omluvy nedostavil. Žalobce sice zaslal správnímu orgánu I. stupně včasnou omluvu, v níž uvedl, že se nedostaví z důvodu dlouhodobě plánované dovolené,

avšak tento důvod blíže nespecifikoval, ani jej žádným způsobem nedoložil. Nadto je sporné, proč žalobce nesdělil tuto skutečnost správnímu orgánu I. stupně ihned, jakmile předvolání obdržel, ale podal jí k poštovní přepravě až 9.10.2015. Dle názoru správního orgánu I. stupně se tak jednalo o účelové jednání žalobce se snahou mařit řízení s ohledem na běh prekluzivních lhůt.

Žalovaný k odvolání žalobce, které je obsahově shodné s podanou žalobou v této věci, rozhodl podle § 90 odst. 5 správního řádu tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil s tím, že procesní postup byl v souladu se zákonem.

Krajský soud se po přezkoumání žalovaného rozhodnutí zcela ztotožňuje s právním závěrem žalovaného vysloveným v jeho rozhodnutí včetně jeho odůvodnění. Smyslem soudního přezkumu přitom není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody s názorem soudu a odůvodněním napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění, jak již setrvale rozhoduje Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudek NSS ze dne 27.7.2007, č.j. 8 Afs 75/2005-130).

V přestupkovém řízení se dle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích koná v prvním stupni ústní jednání. K danému ústnímu jednání je nutné obviněného předvolat v souladu s ust. § 59 správního řádu, které stanoví, že správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je pak povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.

Účast obviněného na ústním jednání v přestupkovém řízení je žádoucí, jelikož tento má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu a podávat návrhy a opravné prostředky. Až do pravomocného rozhodnutí, jímž byla vyslovena vina, se na obviněného hledí, jako by byl nevinen (§ 73 odst. 1, 2 zákona o přestupcích). Ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích stanoví výjimku, kdy

může správní orgán jednat v řízení o přestupku bez přítomnosti obviněného, a to jestliže obviněný odmítne, ač byl řádně předvolán, dostavit se k projednání nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Pokud je věc projednána bez přítomnosti obviněného, ačkoli k tomu nejsou splněny podmínky dle ust. § 74 odst. 1 správního řádu, pak je takové řízení postiženo podstatnou vadou zakládající porušení základního práva obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny na projednání věci v jeho přítomnosti a porušení práva na vyjádření se ke všem prováděným důkazům (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.3.2004, sp. zn. II. ÚS 788/2002, rozhodnutí ÚS dostupné na www. nalus.usoud.cz).

V dané věci byl žalobce řádně a včas předvolán v souladu s ust. § 59 správního řádu k ústnímu jednání konanému dne 12.10.2015 a v předvolání byl i řádně poučen o možnosti správního orgánu I. stupně jednat ve věci bez jeho nepřítomnosti za splnění zákonem stanovených podmínek. Následně,

dne 9.10.2015, žalobce zaslal správnímu orgánu I. stupně svou omluvu z jednání. Bylo na správním orgánu I. stupně, aby posoudil, zda se jedná o omluvu náležitou, tj. řádnou a důvodnou, resp. zda se jednalo o závažnou okolnost, jež bránila žalobci jako obviněnému v účasti na ústním jednání. Ohledně kritérií pro posuzování důležitosti důvodu omluvy lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (rozsudek NSS ze dne 14.5.2009, č.j. 7 As 28/2009-99): „Důležitost důvodu omluvy obviněného z přestupku z neúčasti u ústního jednání je přitom třeba posuzovat z hlediska jejího pořadí, obsahu, také v jakém stadiu řízení byla omluva uplatněna (zda v době zahájení řízení nebo v době, kdy se blíží zánik odpovědnosti za přestupek), zda ze spisu nevyplývá obstrukční snaha způsobovat průtahy v řízení nebo dosáhnout zániku odpovědnosti za přestupek. Přitom, i omluva s určitým časovým odstupem po události, která bránila obviněnému z přestupku v účasti u ústního jednání (např. náhlé onemocnění, úraz či hospitalizace), může podle konkrétních okolností splňovat znaky náležité či bezodkladné omluvy správnímu orgánu“.

Pokud jde o posouzení omluvy v dané věci dle obsahu, pak je zjevné, že žalobce svou omluvu odůvodnil pouze tím, že se k jednání nemůže dostavit z důvodu dlouhodobě plánované dovolené, aniž by ji časově vymezil, toliko uvedl, že bude k dispozici na konci října. Žalobce však zejména svoje tvrzení žádným způsobem nedoložil. Žalobce přitom svoji omluvu nedoložil ani k odvolání ani k žalobě, přestože mu bylo jak z rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak z rozhodnutí žalovaného známo, že je mu vytýkána právě ta okolnost, že omluva není řádně doložena, tedy že se nejedná o náležitou omluvu. Dále nelze přehlédnout, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci doručeno fikcí dne 1.10.2015, (dle textu omluvy žalobce dne 29.9.2015), žalobce s omluvou však vyčkal až do 9.10.2015, kdy ji podal prostřednictvím provozovatele poštovní služby, přestože tvrdil, že se jednalo o dlouhodobě plánovanou dovolenou, tedy nikoliv o událost, která by nastala nečekaně v posledních několika dnech před nařízeným ústním jednáním. Žalobce se přitom u správního orgánu I. stupně neinformoval, např. telefonicky, zda jeho omluva byla včas doručena a dále, zda byla akceptována jako náležitá, ačkoli v takovém postupu žalobci nic nebránilo. Ohledně posouzení tvrzeného důvodu omluvy, a to dovolené, jako soukromé a nadto nedoložené záležitosti žalobce, poukazuje krajský soud na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21.1.2010, č.j. 2 As 8/2009-95, v němž uvedený soud dospěl k závěru, že „ …omluva z účasti u ústního jednání ve věci přestupku z důvodu byť neodkladných služebních či soukromých záležitostí stěží mohou mít přednost před záležitostmi úředními.“ Dle názoru krajského soudu tak správní orgány postupovaly zcela správně a v souladu se zákonem, když posoudily omluvu žalobce jako nedůvodnou. V daném případě se nejedná o žádnou neodkladnou a nečekanou záležitost. Lze sice přisvědčit žalobci, že se jedná o skutečnost, jež ovlivnila jeho osobní i rodinný život, resp. jeho plány, na druhou stranu se však jedná o důležitou úřední záležitost, jež svými důsledky zasáhne přímo do osobní sféry a práv žalobce, takže je zcela v jeho zájmu, aby ji upřednostnil před všemi svými ostatními nikoli neodkladnými a nečekanými záležitostmi. Žalobce tak s ohledem na svoje tvrzení, že se jednalo o dlouhodobě plánovanou dovolenou a s ohledem na skutečnost, že se s předvoláním dle svého tvrzení seznámil již dne 29.9.2015, přesto zaslal omluvu až 9.10.2015, aniž by se o další průběh řízení zajímal, nemůže důvodně vytýkat správnímu orgánu I. stupně, že věc projednal v jeho nepřítomnosti, právě proto, že byly naplněny podmínky ust. § 74 správního řádu pro takový procesní postup.

Žalovaný tak ve shodě se správním orgánem I. stupně správně uzavřel, že se nejedná o omluvu náležitou, jelikož žalobce blíže nespecifikoval, proč se nemůže dostavit (od kdy je na dovolené, kdy se vrátí, od kdy ji má naplánovanou, zda má již delší dobu zaplacený zájezd, resp. od kdy, jaké následky jsou spojeny se změnou termínu dovolené atd.), a tuto skutečnost zejména nikterak nedoložil. Doložení tohoto tvrzení žalobcem je přitom nutné proto, aby mohl správní orgán řádně vyhodnotit pravdivost, resp. oprávněnost jeho omluvy. Důkazní břemeno v dané otázce bylo na straně žalobce, tj. měl povinnost řádně tvrdit a relevantními důkazy (např. objednávka dovolené apod.) i doložit, že se ústního jednání nemůže z důležitého důvodu zúčastnit, to se však v tomto případě nestalo. I kdyby tedy s ohledem na to, že se jednalo o první omluvu žalobce ve věci, bylo možno takovou prokázanou omluvu výjimečně akceptovat (a to zejména s ohledem na osobní poměry obviněného, na jeho přístup ke správnímu řízení), v dané věci se nejednalo o omluvu náležitou právě proto, že tvrzení žalobce nebylo ničím doloženo, a to ani v průběhu odvolacího, dokonce ani soudního řízení.

Správní orgán I. stupně přitom neměl povinnost žalobce k doložení tvrzeného důvodu vyzývat. Podle ust. § 4 odst. 2 správního řádu, správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.10.2010, č.j. 1 As 51/2010 - 214 však nelze k takové poučovací povinnosti přistupovat extenzivně: „Předmětná poučovací povinnost správního orgánu v sobě však nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit.“ V dané věci se jednalo o srozumitelné podání, které obsahovalo veškeré náležitosti dle ust. § 37 odst. 2 s.ř. (kdo je činí, které věci se týká, co navrhuje), takže nebylo nutné, aby správní orgán I. stupně žalobce vyzýval k doplnění neúplného podání. Lze přitom v této souvislosti odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3.7.2008, č.j. 2 As 27/2008-57: „Je tak potřeba připomenout, že veřejná správa je sice službou veřejnosti, avšak není třeba ji vykonávat paternalisticky vůči jejím adresátům. Rozhodně není úkolem správního orgánu, aby za žadatele domýšlel všechny okolnosti týkající se jeho žádosti vycházející z jen jemu známých potřeb.“ To, že omluva nebyla akceptována jako náležitá, byl důsledek vyhodnocení uplatněného důvodu, který nebyl prokázán. Nadto, jak již bylo uvedeno, žalobce byl podle § 74 správního řádu poučen již v předvolání k ústnímu jednání. Žalobce však důvod své neúčasti na jednání nedoložil ani v odvolacím řízení, ač mu byl názor správního orgán I. stupně již znám a ač byl v odvolacím řízení zastoupen právním zástupcem, přičemž mu bylo poskytnuto poučení za účelem doplnění blanketního odvolání podle ust. § 82 odst. 2 správního řádu.

S ohledem na shora uvedené krajský nutně dospěl k závěru, že správní orgány nikterak nevybočily z mezí a hledisek stanovených zákonem, správní uvážení bylo v souladu s pravidly logického usuzování a premisy úsudku správních orgánů byly zjištěny řádným procesním postupem. Žalovaný rozhodl v souladu se zákonem, když podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.. Žalobce nebyl ve věci úspěšný a úspěšnému žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť na jeho straně podle obsahu soudního spisu nevznikly takové náklady, které by přesahovaly rozsah jeho obvyklé úřední činnosti.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Pardubicích dne 7. září 2016

JUDr. Petra Venclová, Ph.D. v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vrabcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru