Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 Ca 65/2009 - 310Rozsudek KSPA ze dne 13.06.2011

Prejudikatura

4 As 47/2003 - 125

2 Ads 33/2003


přidejte vlastní popisek

52 Ca 65/2009-310

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Pavla Peláka a Mgr. Moniky Chaloupkové v právní věci žalobce Ing. J.K., CSc., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému úřadu Pardubice, se sídlem Boženy Němcové 231, 530 02 Pardubice, za účasti: 1) Pozemkového fondu České republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3, 2) Obce Chvojenec, se sídlem 534 01 Chvojenec 30, zastoupené JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou, se sídlem Sladkovského 484, 530 02 Pardubice, 3) J.K., 4) A. P., 5) T. K., 6) A.Š., 7) A. K , o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. 4917 ze dne 18.9.2009 č.j. SÁ/10725,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného č. 4917 ze dne 18.9.2009 č.j. SÁ/10725 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce, Mgr. Jaroslava Čapka, advokáta, náklady řízení ve výši 14 100,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím č. 4917 ze dne 18.9.2009 č.j. SÁ/10725 žalovaný rozhodl výrokem I., že oprávněné osoby, konkrétně Ing. J.K. CSc., podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona o půdě, A. P., I.D., M. H., A. Š., J. K., A. B. všichni podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, a T. K.,J. K.a A.K., všichni podle § 4 odst. 4 zákona o půdě, jsou spoluvlastníky pozemku parcelní č. 1285/3, ostatní plocha, nacházejícího se v obci a katastrálním území Chvojenec, a to v podílech ve výroku I. rozhodnutí vymezených, kdy podíl Ing. J. K., CSc. (dále jen „žalobce“) činí½ s pecifikované nemovitosti. Výrokem II. citovaného rozhodnutí pak žalovaný zřídil podle § 9 odst. 5 zákona o půdě na pozemku parcelní č. 1285/3, ostatní plocha, v katastrálním území Chvojenec v rozsahu vyznačeném dle geometrického plánu č. 446-90/2004 ze dne 1.3.2005 věcné břemeno, spočívající v povinnosti spoluvlastníků této nemovitosti trpět právo přístupu a příjezdu pro vlastníka objektů postavených na pozemku označeném jako stavební parcela parcelním č. 41/6, zastavěná plocha a nádvoří, a na pozemku označeném jako stavební parcela parcelním č. 41/10 v obci a katastrálním území Chvojenec.

Žalobce podal proti výroku II. citovaného rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, kterou se domáhal jeho zrušení. Uvedl následující žalobní body: 1. Napadený výrok II. rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje řádnou specifikaci geometrického plánu, na němž je vyznačen rozsah věcného břemene, když nelze zjistit, kterého katastrálního území, které obce a kterého mapového listu se plán týká.

2. Výrok II. je zároveň nezákonný, když nerespektuje skutečnost, že věcné břemeno zásadně zasahuje omezujícím způsobem do vlastnického práva a tedy se využívá pouze v případech, kdy nelze dosáhnout sledovaného cíle jiným způsobem. Žalovaný své rozhodnutí o zřízení věcného břemene založil na závěru, že vlastník objektů na stavebních parcelách č. 41/6 a č. 41/10 neměl v době rozhodnutí jinou možnost přístupu ke svým objektům než přes pozemkovou parcelu č. 1285/3. Obec Chvojenec jakožto vlastník pozemku stavební parcely č. 41/6 je současně vlastníkem pozemku parcelní č. 1254, která na jedné straně přiléhá ke zmíněné stavební parcele a na druhé straně ke státní silnici, tedy k přístupu na veřejnou komunikaci může obec využít vlastní pozemky.

3. Přiznané vlastnické právo k pozemku parcelní č. 1285/3 bylo výrokem o zřízení věcného břemene znehodnoceno.

Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáními ze dne 23.9.2010 a ze dne 2.3.2011, kdy ji navrhl zamítnout jako nedůvodnou, neboť v daném případě ke dni vydání napadeného rozhodnutí neexistovalo jiné řešení, než zřízení věcného břemene. K jednotlivým žalobním bodům pak uvedl:

Ad 1. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí je citováno číslo geometrického plánu, který je navíc nedílnou součástí rozhodnutí, a pozemková parcela je řádně označena. Ad 2. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyl jiný možný způsob zajištění přístupu a příjezdu pro vlastníka objektů na pozemcích stavebních parcel č. 41/6 a č. 41/10, ke dni vydání rozhodnutí se na pozemkové parcele č. 1254 nacházela telefonní budka.

Na vyjádření žalovaného žalobce k výzvě soudu reagoval replikou ze dne 16.3.2011, kdy uvedl následující: Již v průběhu řízení před správním orgánem žalobce upozorňoval na skutečnost, že podle vyjádření odborníků projektujících dopravní stavby není vhodné zařadit pozemek parcelní č. 1285/3 jako přístupovou komunikaci z důvodu rozporu takového řešení s normami

upravujícími bezpečný výjezd a vjezd na frekventované státní komunikace.

Obec Chvojenec disponuje pozemky vhodnými pro zřízení přístupu k objektu – stodole na pozemcích stavebních parcel č. 41/6 a č. 41/10.

Prakticky shodně se žalobcovou replikou se vyjádřili podáními ze dne 19.3.2011 zúčastněné osoby T. K., A. Š., A. P., A.K. aj. J.K.

Osoba zúčastněná na řízení Obec Chvojenec se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 17.8.2010, jímž navrhla žalobu zamítnout. Především vznesla pochybnost, zda žaloba byla podána včas, resp. zda není namístě ji jako opožděnou odmítnout, a dále zda soud je vůbec pravomocný k jejímu projednání, resp. zda tato nemá být projednána civilním soudem v řízení vedeném podle občanského soudního řádu. K jednotlivým žalobním bodům pak uvedla následující:

Ad 1. Výrok II. je dostatečně přezkoumatelný, odkazuje na příslušné zákonné ustanovení, podle něhož se věcné břemeno zřizuje, specifikuje řádně nemovitost zatíženou tímto věcným břemenem, odkazuje na geometrický plán, který tvoří nedílnou součást rozhodnutí, a označuje i pozemky, v jejichž prospěch je věcné břemeno zřizováno. Na základě rozhodnutí žalovaného pak bylo věcné břemeno úspěšně zapsáno do katastru nemovitostí.

Ad 2. Z provedeného dokazování je zřejmé, že Obec Chvojenec nemá jinou možnost přístupu než po pozemku parc. č. 1285/3, na němž v minulosti vybudovala i přístupovou cestu, právě za účelem přístupu k objektu na pozemcích stavebních parcel č.41/6 a č. 41/10.

Ad 3. Námitka omezení vlastnického práva žalobce nemůže obstát, neboť v době zřízení věcného břemene žalobce ještě není vlastníkem vydávaného pozemku.

O žalobě soud rozhodl při jednání konaném dne 13.6.2011 za účasti žalobce, když žalovaný se z jednání omluvil a soud v souladu s § 49 odst. 3 zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Napadený výrok II. rozhodnutí žalovaného přezkoumal v řízení vedeném podle § 65 a násl. s.ř.s. v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ze stavu k datu 18.9.2009, kdy bylo rozhodnutí žalovaného vydáno. Dospěl přitom k následujícím skutkovým a právním závěrům:

Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumává napadený výrok žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší

žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jim odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14.2.2008 č.j. 7 Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví

představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2 s.ř.s.) a povinnost soudu zrušit napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003 č.j. 2 Ads 33/2003-78). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty,

uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovených v judikátu NSS ze dne 28.7.2009 č.j. 8 Afs 51/2007-87 ). Konečně, dle názoru krajského soudu, výjimkou z této zásady bude i případ, kdy se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod ze strany správního orgánu, které nebude předmětem žalobních námitek. Důvodem pro tuto výjimku je skutečnost, že ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. představuje normu procesněprávní, a pokud se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod, tak je třeba připomenout, že smysl procesních norem spočívá ve vytváření mechanismů k ochraně hmotného práva. Procesní normy nelze vnímat jako samoúčelné, a tím spíše nemohou představovat překážku pro aplikaci ústavně zaručené hmotněprávní normy. Proto může v takovém případě krajský soud aplikovat hmotněprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod i za situace, kdy žalobce tuto námitku v žalobě vůbec neuplatnil (podle rozsudku NSS ze dne 13. 6. 2008 č.j. 2 As 9/2008, který sice se vztahoval ke kasační stížnosti, ale lze jej argumentum a simili aplikovat i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, neboť základní úvaha aplikovaná v tomto případě je použitelná i v tomto řízení).

Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou. zda je dán důvod pro to, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek z dispoziční zásady. V této souvislosti dospěl krajský soud k závěru, že žalované rozhodnutí trpí vadou uvedenou v ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.

V dané věci, tedy o zřízení věcného břemene k pozemku parcelní č. 1285/3 v katastrálním území a obci Chvojenec, žalovaný rozhodoval již dvakrát. Nejprve rozhodnutím č. 4623 ze dne 25.5.2005 č.j. PÚ 1980/99/Sá/8972, které bylo Krajským soudem v Hradci Králové, pobočkou v Pardubicích (dále jen „soud“), zrušeno rozsudkem ze dne 31.1.2006 sp. zn. 52 Ca 53/2005 pro nezákonnost (omezení doby trvání věcného břemene do splnění rozvazovací podmínky) a vadu řízení (nezjištění skutkového stavu věci v dostatečném rozsahu tak, aby bylo postaveno najisto, zda jsou či nejsou splněny zákonné předpoklady pro zřízení věcného břemena). Druhé rozhodnutí č. 4767 ze dne 27.10.2006 č.j. SÁ/9698 pak bylo zrušeno rozsudkem téhož soudu ze dne 27.3.2007 č.j. 52 Ca 77/2006, a to opět pro nezákonnost a dále též pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Podle zjištění soudu žalovaný opětovně nezjistil dostatečně skutkový stav věci, když se spokojil se závěry znaleckého posudku vypracovaného Ing. Josefem Kosinkou pod č. 939-24/06 dne 14.8.2006, bez dalšího je převzal, ačkoliv se týkaly skutkového stavu v budoucí době, a tak zcela

rezignoval na zjištění skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí. Navíc jeho rozhodnutí v podstatě neobsahovalo skutkové důvody, když jediným zmíněným byla „shoda“ Obce Chvojenec s oprávněnými osobami týkající se věcného břemene, žalovaný však vůbec neodůvodnil, jak k závěru o „shodě“ dospěl (z jakých podkladů vycházel), a co je ještě závažnější, zcela opomenul, že údajná „shoda“ nemůže být oporou pro výrok o zřízení věcného břemene, neboť o tomto zřízení rozhoduje správní orgán ex-offo, a to pouze jsou-li splněny zákonné podmínky. Soud pak ve svém rozsudku prezentoval podrobně a jasně kroky, které musí žalovaný učinit, aby se vyvaroval vytknutých pochybení. Konkrétně žalovanému uložil zjistit účel užívání objektů, v jejichž prospěch je zřizováno věcné břemeno, a to ne do budoucna, ale k datu vydání rozhodnutí, neboť jen v takovém případě pak může dospět k závěru o tom, zda byly či nebyly splněny zákonné předpoklady pro zřízení věcného břemene. Pro případ, že žalovaný dospěje k závěru, že uvedené objekty jsou užívány jako sokolovna a kotelna, uložil mu soud, aby posoudil i otázku zabezpečení dodržování předpisů o požární ochraně.

Ze správního spisu je zřejmá počáteční snaha žalovaného se právním názorem soudu vysloveným v rozsudku sp. zn. 52 Ca 77/2006 řídit, z důvodů pro soud nepochopitelných však na ni žalovaný posléze rezignoval.

Ve sdělení ze dne 22.5.2008 adresovaném všem účastníkům řízení žalovaný nastínil kroky, které podnikne za účelem zjištění skutečného stavu věci. Konkrétně:

- znalecký posudek na stanovení a vymezení věcného břemene vycházející ze skutečného účelu a rozsahu užívání objektů na pozemcích stavebních parcel č. 41/6 a č. 41/10,

- vyjádření stavebního úřadu o účelu užívání stavby v současné době, - stanovisko orgánu požární ochrany, pokud se prokáže, že předmětné objekty jsou užívány jako sokolovna a kotelna. Dále jsou ve spise založeny – usnesení o ustanovení znalce pro stanovení a vymezení věcného břemene na pozemku stavební parcely č. 41/5, vyjádření Městského úřadu Holice, odboru životního prostředí a stavebního úřadu ze dne 11.8.2008 a ze dne 5.12.2008 ke stupni rozestavěnosti stavby na pozemcích stavebních parcel č. 41/6 a č. 41/10 a k účelu jejího užívání, sdělení Obce Chvojenec ze dne 28.10.2008 o nutnosti zřídit věcné břemeno spočívající v povinnosti vlastníků pozemku parcelní č. 1285/3 trpět právo přístupu a příjezdu pro vlastníka objektů na pozemcích stavebních parcel č. 41/6 a č. 41/10, rezignace žalovaného na vypracování znaleckého posudku s tím, že odpadl důvod pro zřízení věcného břemene, nesouhlas žalobce s takovým postupem a trvání na vypracování znaleckého posudku, nesouhlas žalobce se zřízením věcného břemene, sdělení Obce Chvojenec ze dne 5.1.2009, jímž trvá na zřízení věcného břemene k pozemku parcelní č. 1285/3, a to včetně vyjádření Ředitelství silnic a dálnic ČR ze dne 14.7.2003 a vyjádření Dopravního inspektorátu Pardubice ze dne 9.6.2003 (nesouhlas se zřízením nového sjezdu z pozemku parcelní č. 1254 s tím, že ze stávajícího sjezdu lze obsluhovat i objekt sokolovny).

Rozhodnutím č. 4197 ze dne 18.9.2009 č.j. SÁ/10725 žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno v úvodu odůvodnění rozsudku. Pokud se týká samotného rozhodnutí o vlastnictví pozemku parcelní č. 1285/3 (výrok I.), toto je řádně odůvodněno, když je uvedeno, kdo a kdy uplatnil restituční nárok a jakými důkazními prostředky byl tento restituční nárok oprávněných osob prokázán. Pokud se ovšem týká zřízení věcného břemene na předmětném pozemku, je rozhodnutí mnohem skoupější. V odůvodnění je nejprve fakticky zopakován

výrok II. a poté je uvedeno: „Nutnost zřízení věcného břemene ve výše uvedeném rozsahu vyplývá ze skutečnosti, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí nemá vlastník staveb na stp.č. 41/6 a stp.č. 41/10 v k.ú. Chvojenec (ke dni vydání tohoto rozhodnutí je vlastníkem staveb na stp.č. 41/6 a stp.č. 41/10 v k.ú. Chvojenec Obec Chvojenec) jinou možnost, jak k výše uvedeným objektům zajistit přístup. Pozemkový úřad tímto rozhodnutím o zřízení věcného břemene řeší pouze stávající situaci. Do blízké budoucnosti (do 1 roku) je tak zcela nezbytné, aby si vlastník staveb na stp.č. 41/6 a stp.č. 41/10, právě na základě odpovědnosti vlastníka (vlastnictví zavazuje) zřídil přístup k těmto objektům po vlastním nebo jiném pozemku a mohlo tak dojít ke zrušení věcného břemene. Uvedený vlastník by měl hledat důvody jak zajistit přístup a nehledat důvody proč přístup nelze zajistit. Jedině a jenom z těchto důvodů, že obec nemá momentálně jinou možnost přístupu a dále že se mohou vyskytnout technické překážky, které brání okamžité možnosti přístupu přes obecní pozemek, zřizuje pozemkový úřad věcné břemeno. Pro zřízení věcného břemene svědčí i skutečnost, že na základě geom. plánu vyhotoveného již v roce 2005 došlo mezi účastníky k dohodě v rozsahu uvedeném v geom. plánu. Tato dohoda svědčí o tom, že věcné břemeno až tak významné pro obě strany není, ale pouze slouží pro tlak na druhou stranu. Stanovisko Dopravního inspektorátu Pardubice ze dne 2. září 2009, že Policie ČR není oprávněna k vydání souhlasu s napojením sousedního pozemku č. 1254 s pozemkem restituovaným a že jde o věc vlastníka pozemku č. 1285/3, neřeší daný problém, protože vlastnictví k pp.č. 1285/3 získají oprávněné osoby právní moci tohoto rozhodnutí.“

Již jen z výše uvedené citace odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů.

Podle § 9 odst. 5 zákona číslo 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“): „Pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků.“ Na řízení před pozemkovým úřadem včetně požadavků na vydané rozhodnutí se použije z důvodu absence příslušných ustanovení v samotném zákoně o půdě zákon číslo 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když podle § 179 odst. 1 věty druhé zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů: „Bylo-li rozhodnutí před účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu orgánu, postupuje se podle dosavadních předpisů.“ Podle § 47 odst. 3 správního řádu: „V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.“

Napadené rozhodnutí trpí, ve vztahu k výroku II., nepřezkoumatelností, neboť v rozporu se zákonnou povinností řádného odůvodnění (§ 47 odst. 3 správního řádu, viz výše) žalovaný vůbec neuvádí, z jakých podkladů vycházel, jaké skutkové závěry z nich učinil a k jakým právním závěrům ho zjištěný skutkový stav vedl. Žalovaný se vůbec nevypořádává s listinami založenými ve spise vztahujícími se k otázce věcného břemene, přitom však hovoří o nutnosti zřízení tohoto věcného břemene s tím, že Obec Chvojenec coby vlastník staveb nemá momentálně možnost jiného přístupu. Podle § 9 odst. 5 zákona o půdě je pro zřízení věcného břemene nezbytné naplnění dvou zákonných předpokladů:

1) nezbytná potřeba věcného břemene, 2) důležitý zájem jiných vlastníků.

Žalovaný sice konstatoval nezbytnost zřízení věcného břemene s tím, že vlastník staveb na pozemcích stavebních parcel č. 41/6 a č. 41/10 nemá jinou možnost přístupu, nicméně tento svůj závěr nijak neodůvodnil a následně ho sám zpochybnil, když uvedl, že vlastník staveb musí do jednoho roku zřídit přístup po jiném pozemku tak, aby mohlo dojít ke zrušení věcného břemene, resp. zdůraznil, že nemožnost jiného přístupu je pouze „momentální“. V této části je odůvodnění zcela v rozporu se zákonem, neboť pozemkový úřad nemá oprávnění zřídit věcné břemeno na dobu určitou, resp. ukládat povinnosti ve snaze toto břemeno v budoucnu zrušit. Žalovaný si tohoto musel být vědom, neboť již v prvním svém rozhodnutí se snažil vázat věcné břemeno na rozvazovací podmínku, na což reagoval soud ve zrušujícím rozsudku ze dne 31.1.2006 sp. zn. 52 Ca 53/2005, v němž podrobně rozebral, proč je věcné břemeno možné zřídit pouze nepodmíněně a na dobu neurčitou. Tomuto charakteru věcného břemene pak odpovídá i zákonná úprava umožňující jeho zřízení pouze za splnění přísných zákonných předpokladů (nezbytná potřeba a důležitý zájem jiného vlastníka). Navíc, a i toho si žalovaný byl určitě vědom, ukládání povinností v odůvodnění rozhodnutí je fakticky zbytečným úkonem, neboť jejich splnění je právně nevynutitelné. Žalovaný se nevěnoval ani stanovisku Městského úřadu Holice coby stavebního úřadu, které hovoří o nedokončenosti staveb, neuvedl, jaký dopad má toto stanovisko na závěr o důležitém zájmu vlastníka staveb svědčícím pro nutnost zřízení věcného břemene. Rovněž se nevypořádal se sděleními Ředitelství silnic a dálnic ČR a Dopravního inspektorátu Pardubice ohledně možnosti využití stávajícího sjezdu na pozemku parc. č. 1254 a se žalobcovou námitkou existence přístupu přes pozemek parcelní č. 1254. Překvapující je pak konstatování žalovaného o dohodě účastníků ohledně věcného břemene, kdy není vůbec uvedeno, o co se takový závěr opírá. Odkaz na dohodu je zarážející o to více, že ve správním spise je založené několikeré nesouhlasné stanovisko žalobce se zřízením věcného břemene. Na vypracování znaleckého posudku, který by objasnil účel a rozsah užívání předmětných staveb, a tedy přispěl ke zodpovězení otázky, zda jsou či nejsou naplněny předpoklady zákona o půdě pro zřízení věcného břemene, žalovaný rezignoval, a to pro soud ze zcela nepochopitelných důvodů.

Soud tedy uzavírá, že napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), a to v celém rozsahu, nikoliv jen ve vztahu k výroku II., neboť zřídit věcné břemeno lze pouze na převáděné nemovitosti, tedy výrok II. je od výroku I. neoddělitelný. V dalším řízení se žalovaný bude věnovat zjištění skutkového stavu k datu vydání rozhodnutí, a to v takovém rozsahu, aby mohl jednoznačně zodpovědět otázku, zda jsou či nejsou splněny zákonné předpoklady pro zřízení věcného břemene vymezené ust. § 9 odst. 5 zákona o půdě, tedy zda jsou dány takové důležité důvody na straně vlastníka staveb nacházejících se na pozemcích stavebních parcel č. 41/6 a č, 41/10, které odůvodňují zřízení věcného břemene, a zda toto věcné břemeno je v dané situaci nezbytně nutné. Žalovaný ke svým zjištěním využije především aktuální stanovisko stavebního úřadu o účelu užívání staveb, případně znaleckého posudku, místního šetření, vyjádření Obce Chvojenec o rozsahu a účelu užívání staveb, případně i jiné podklady sloužící ke zjištění skutkového stavu věci. Pokud pak dospěje k závěru, že stavby jsou užívány jako sokolovna a kotelna, posoudí vymezení rozsahu věcného břemene i v souvislosti s nutností zajištění přístupu za účelem zabezpečení dodržení předpisů o požární ochraně. Své rozhodnutí pak náležitě odůvodní tak, aby dostálo požadavkům kladeným na odůvodnění ust. § 47 odst. 3 správního řádu, tedy

uvede podklady, z nichž vycházel, jaké skutečnosti z nich zjistil, jakými úvahami byl při jejich hodnocení veden a jaké právní závěry vyvodil.

Vzhledem k tomu, že soud zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, tedy pro vadu, pro niž je povinen rozhodnutí zrušit i bez návrhu, k jednotlivým žalobním bodům už se vyjádří pouze stručně:

Ad 1. Tuto žalobní námitku shledal soud nedůvodnou. Výrok II. je dostatečně určitý, je z něj zřejmé, který pozemek je zatížen věcným břemenem, ve prospěch jakých nemovitostí, podle jakého zákonného ustanovení je věcné břemeno zřizováno, že se jedná o věcné břemeno na dobu neurčitou, ničím nepodmíněné.

Ad 2. V tomto bodě žalobce prakticky namítá, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro zřízení věcného břemene, resp. že žalovaný přehlédl možnost jiného přístupu ke stavbám na pozemcích stavebních parcel č. 41/6 a č. 41/10. Zákonnými předpoklady pro zřízení věcného břemene se soud podrobně zabýval výše, vytknul žalovanému, že tyto řádně nehodnotil, resp. že z jeho rozhodnutí vůbec není zřejmé, z jakých podkladů dovodil závěr, že zřízení věcného břemene je jedinou možnou cestou, a dále že jeho úvahy si i navzájem odporují. Soud tedy se fakticky ztotožnil se žalobcem, že nebylo postaveno najisto, že věcné břemeno je nutné zřídit, resp. že neexistuje jiné řešení dané situace. Tento žalobní bod je důvodný.

Ad 3. Ke znehodnocení vlastnického práva zřízením věcného břemene pak lze uvést následující. Samozřejmě, že zřízení věcného břemene znamená určité omezení vlastnických práv vlastníka nemovitosti zatížené tímto břemenem, nicméně pocit znehodnocení vlastnického práva není pro rozhodování soudu relevantní a sám o sobě nemůže způsobit zrušení napadeného rozhodnutí. Rozhodující je, zda věcné břemeno je zřízeno v souladu se zákonnými požadavky či nikoliv. V prvém případě pak, i přes pocity vlastníka zatížené nemovitosti, není důvod napadené rozhodnutí rušit, v druhém naopak, což je ostatně právě projednávaný případ. Tedy samotné stesky nad znehodnocením vlastnického práva nemohou být důvodným žalobním bodem.

Již jen závěrem a zcela stručně soud k úvaze zúčastněné osoby Obce Chvojenec ohledně možného opožděného podání žaloby a ohledně neexistence pravomoci Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, coby soudu rozhodujícího ve správním soudnictví k projednání a rozhodnutí věci uvádí:

Ze správního spisu bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 30.10.2009. Žaloba byla podána osobně u soudu dne 21.12.2009. Tedy dvouměsíční lhůta k podání žaloby stanovená § 72 odst. 1 větou první s.ř.s. byla dodržena, žaloba byla podána včas. Příslušný k rozhodnutí o podané žalobě je pak soud rozhodující ve správním soudnictví, konkrétně Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jak vyplývá z konstantní judikatury NSS, například z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12.10.2004 č.j. 4 As 47/2003-50, které bylo uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS č. 2/2005 pod č. 448.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst.1 s.ř.s. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu tedy náhrada všech nákladů řízení před soudem důvodně vynaložených. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000,- Kč a z nákladů

zastoupení advokátem. Žalobce uplatnil na nákladech zastoupení advokátem odměnu za čtyři úkony právní služby po 2 100,- Kč za převzetí věci, podání žaloby, repliku ze dne 16.3.2011 učiněnou na výzvu soudu a účast při jednání dne 13.6.2011 (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7 bod 5., § 11odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), čtyři paušální částky po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), cestovné z Hradce Králové do Pardubic a zpět osobním automobilem tov. značky Volvo, RZ 3H0 3615 ve výši 283,- Kč, náhradu za čas promeškaný cestou k jednání a zpět za dvě půlhodiny, tj. 200,- Kč a 20% DPH z částky 10 083,- Kč (8 400,- Kč + 1 200,- Kč + 283,- Kč + 200,- Kč), tj. 2 017,- Kč (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celkem tedy náklady řízení vyčíslené žalobcem činí 14 100,- Kč (2 000,- Kč + 10 083,- Kč + 2 017,- Kč). Tyto náklady soud považuje podle obsahu spisu za důvodně vynaložené, proto jejich náhradu žalobci přiznal, tedy uložil žalovanému uhradit částku 14 100,- Kč k rukám zástupce žalobce.

Poučení:

Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozsudku je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozsudku prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 s.ř.s., a contrario).

V Pardubicích dne 13.6.2011

JUDr. Jan Dvořák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru