Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 Af 30/2014 - 64Rozsudek KSPA ze dne 14.11.2014

Prejudikatura

5 Afs 35/2008 - 53

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Afs 10/2015

přidejte vlastní popisek

52Af 30/2014-64

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: OXY TRADE GmbH, se sídlem Blumenstr. 59, 028 26 Görlitz, Spolková republika Německo, právně zastoupeného JUDr. Drahomírou Janebovou Kubisovou, advokátkou, se sídlem Olbrachtova 599/8, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28.5.2014, č.j. 12193-2/2014-900000-304.3,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto

právo nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení předmětu řízení:

Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj č.j. 53553-2/2013-590000-12, kterým celní úřad rozhodl o propadnutí vybraných výrobků podle § 42 odst. 1 písm. a) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“).

Žalobní body:

Žalobce tvrdí nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného z následujících důvodů.

Žalovaný překročil v neprospěch žalobce meze správního uvážení.

Žalované rozhodnutí zasahuje do ústavním pořádkem zaručeného práva na svobodu podnikání.

Žalobce tvrdí, že ověření skutečností, které žalovaný vymezuje jako ty, které měly být žalobcem ověřeny při uzavírání obchodní transakce, nestanoví žádný zákon. Minerální olej se nacházel ve vlastnictví žalobce a byl přepravován dne 17. 6. 2013 na základě objednávky společnosti ZÁKLADNA.CZ s.r.o., když téhož dne byla provedena kontrola dopravovaného zboží a minerální olej byl zadržen.

Žalobce tvrdí, že na základě výzvy celního úřadu ze dne 13. 12. 2013 byly předloženy veškeré dokumenty:

- Rámcová smlouva ze dne 15. 3. 2013, č. 03/2013, na základě které byly činěny jednotlivé objednávky. V této smlouvě bylo smluveno dodávané zboží – olej s kódem CN27101999, přičemž byly specifikovány jeho vlastnosti. Tedy žalobce má za to, že bylo nade vší pochybnost sjednáno, že bude dodáván minerální olej, který nepodléhá spotřební dani. Kupující byl v úvodních ustanoveních rámcové smlouvy informován o tom, že olej nesmí být požit jako motorové palivo, přičemž v dalších ustanoveních bylo deklarováno, že jej kupující nepoužije ani jako pohon motorů, tedy ani jako pohonnou směs či přísadu do pohonné směsi, stejně tak ne jako hořlavou náplň, nebo přísadu nebo příměs do paliva.

- Objednávka na dodávku zboží pro měsíc červen 2013 s upřesněním dodávky pět dní před požadovaným datem fyzické dodávky a s tím, že olej nebude využit v České republice, nýbrž bude dále exportován.

- Proforma faktura č. DE/20130080, cena zboží měla být uhrazena po dodání.

- Doklady o nabytí oleje žalobcem prokazující nabytí od EKO TRADING SPOLKA Z O.O. (faktura, obchodní smlouva, certifikát kontroly kvality a doklad o zaplacení žalobcem).

- Prohlášení společnosti EKO TRADNG SPOLKA O.O. jako výrobce zboží o parametrech zboží – odpovídá zařazení kódu 27101999, odpovídají vlastnostem zboží stanoveným věstníkem Evropské unie ze dne 31.10.2012.

K absenci značkovací látky odkazuje žalobce na ustanovení § 134 odst. 4 zákona o spotřebních daních, podle kterého nemusejí značkovány být minerální oleje, které jsou nebo mají být dopravovány do jiných členských států v režimu podmíněného osvobození od daně, ve volném daňovém oběhu nebo mimo tyto režimy, nebo které jsou nebo mají být vyváženy do třetích zemí.

Podle § 45 odst. 4 zákona o spotřebních daních vznikne povinnost daň přiznat a zaplatit u minerálních olejů uvedených do volného oběhu pouze tehdy, jsou-li určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v odstavci 2. To však bylo vyloučeno právě úvodními ustanoveními a dalšími prohlášeními obsaženými ve shora uvedené rámcové smlouvě uzavřené mezi žalobcem a objednatelem. Žalobce k tomu tvrdí, že výrobek nebyl uveden do volného oběhu překročením hranice České republiky, pokud se nenacházel ve volném daňovém oběhu na území jiného členského státu.

Žalobce odmítá neunesení důkazního břemene podle § 42 zákona o spotřebních daních, ohledně tvrzení účelu užití minerálního oleje. Žalobce má za to, že svá tvrzení plně prokázal rámcovou smlouvou. Tvrdí překročení mezí správního uvážení a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č.j. 6 A 25/20002 – 42, v němž je vyloučena možnost absolutního správního uvážení omezeného zásadou zákazu libovůle, principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou důstojnost a principem proporcionality. Žalobce nemůže vyloučit porušení závazků ze strany objednatele. Zákon o spotřebních daních přitom váže vznik daňové povinnosti až na okamžik určení nebo použití vybraných výrobků k zákonem vymezeným účelům.

Žalobce tvrdí, že na minerální olej se nevztahuje povinnost zjednodušeného průvodního dokladu, neboť minerální olej nepodléhá spotřební dani, a to právě podle § 45 odst. 4, § 45 odst. 3 písm. d) zákona o spotřebních daních.

Žalobce sporuje rozsah povinností, který žalovaný stanovil ve svém rozhodnutí ve smyslu péče řádného hospodáře, když žalobci přičítá k tíži, že vycházel z materiální publicity údajů zveřejněných v obchodním rejstříku ohledně osoby objednatele.

Žalobce považuje za stěžejní, že neporušil žádnou zákonnou povinnost.

S ohledem na uvedené žalobní body žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného:

Žalovaný setrval na právním názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout pro nedůvodnost. K rozšiřující ústavněprávní argumentaci svobody podnikání poukázal na zásadu „neminem laedere“ (nikomu neškodit). Žalovaný trvá na tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně průkaznosti požadovaných dokladů ve smyslu § 92 daňového řádu. Při rozhodování o propadnutí věci není významné, který z účastníků řízení, potažmo celé obchodní transakce má na nedovoleném stavu větší podíl, rozhodný je toliko výsledek. Předmětem řízení nebyla otázka barvení oleje, nýbrž absence značkovací látky. Překročení státních hranic nemělo vliv na to, že olej se nacházel ve volném daňovém oběhu. Za této situace musel být olej dopravován se zjednodušeným přepravním dokladem podle § 30 zákona o spotřebních daních nebo jeho ekvivalentem. Žádným takovým dokladem, u něhož by nebyly prokázány nepravdivé informace, dopravce nedisponoval.

Podstatné okolnosti ve věci:

Celní úřad odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že absentovala povinná značkovací látka, předložené průvodní doklady neobsahovaly všechny údaje podle § 30 zákona o spotřebních daních, deklarovaný údaj o účelu použití přepravovaného minerálního oleje se ukázal nepravdivým, neboť místo dodání bylo smyšlené a nezpůsobilé zásilku přijmout, místo podnikání příjemce v materiálním smyslu neexistuje a příjemce se neregistroval ke spotřební dani ani předmětnou dopravu neoznámil celnímu úřadu podle § 29 zákona o spotřebních daních.

Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, v němž uplatnil námitky v zásadě shodného charakteru s žalobními námitkami (rozšíření žalobních námitek o ústavněprávní argumentaci).

Z rozhodnutí napadeného žalobu se podává, že žalovaný nesporuje okolnost, že kupující si skutečně objednal nebarvený minerální olej s tím, že bude exportován mimo území České republiky. Zdůraznil však, že tato okolnost, tedy domnělá pochybnost žalobce o sporu o to, zda měl či neměl být olej barven, nebyla důvodem propadnutí předmětného minerálního oleje. Naopak jedním z důvodů byla okolnost, že olej dle laboratorních výsledků neobsahoval značkovací látku. Podle § 134m odst. 1 písm. e) zákona o spotřebních daních mazací oleje uvedené pod kódy Kombinované nomenklatury 27101999 musí být značkovány ve smyslu § 134 odst. 1 zákona o spotřebních daních, pokud splňují alespoň jednu vlastnost podle § 134m odst. 1 písm. e) bod 1 až 3. Podle laboratorních výsledků má přitom předmětný olej vlastnosti podle bodu 1 a 3.

Žalovaný dovodil, že předmětný minerální olej musel být označkován, měl-li být v souladu se zákonem, neboť se na něj vztahuje ustanovení §134m odst. 1 zákona o spotřebních daních. Výjimka dopadá pouze na situaci, kdy jsou minerální oleje dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně do daňového skladu. Podle § 134p odst. 2 je třeba zajistit značkování ještě před vstupem výrobků na daňové území České republiky. To, že značkování je povinností příjemce, nemůže být dle žalovaného důvodem pro to, aby nebylo rozhodnuto o propadnutí vybraných výrobků. Žalovaný přitom připomíná povinnosti řádného hospodáře, když se dle něj žalobce měl a mohl přesvědčit o tom, zda příjemce je registrován ke spotřební dani (v anglickém jazyce přístupné informace na http://www.celnisprava.cz). Ohledně tvrzené svobody podnikání žalovaný zdůraznil, že i ta podléhá právní regulaci v rámci celé Evropské unie.

Žalovaný opřel svoje rozhodnutí dále a zejména o argumentaci, že podle § 45 odst. 3 zákona o spotřebních daních jsou minerální oleje vybranými výrobky podléhajícími spotřební dani a podle § 30 odst. 1 zákona o spotřebních daních je lze pro účely podnikání dopravovat se zjednodušeným přepravním dokladem. Vzor takového dokladu stanoví nařízení Komise (EHS) č. 3649/92 ze dne 17. 12. 1992 o zjednodušeném průvodním dokladu pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě, uvnitř Společenství. Ten lze nahradit listinným dokladem obsahujícím základní údaje přepravního dokladu ve smyslu nařízení komise (ES) č. 684/2009 ze dne 24. 7. 2009, kterým se provádí směrnice Rady 2008/118/ES, pokud jde o elektronické postupy pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně. Obsahem přitom musí být základní údaj o celním úřadu určení, jemuž byla doprava oznámena. Žádný doklad, který by obsahoval základní údaj o celním úřadu určení, nebyl při kontrole předložen. Žalovaný se odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 4. 2014, č.j. 31 Af 47/2013-57,: „Je...zřejmé, že doklady předložené žalobkyněmi neobsahovaly všechny předepsané údaje anebo se zaznamenané údaje ukázaly nepravdivými. Lze se tak důvodně domnívat, že uvedené údaje tak měly zastírat skutečný stav.“ Dalším povinným údajem je údaj o místě dodání vybraných výrobků, který se ukázal nepravdivým, což žalobce nesporoval. Ohledně deklarovaného určení minerálního oleje odkázal žalovaný na důkazní břemeno žalobce podle § 42 zákona o spotřebních daních. Žalovaný zdůraznil, že žalobce obchodoval se subjektem, který se neregistroval ke spotřební dani, v materiálním smyslu slova nemá sídlo a nebyl ani schopen zásilku pro deklarované určení a použití přijmout. Žalovaný se ohledně nutnosti dbát dodržování náležitostí průvodních dokladů u minerálních olejů odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 35/2008-53. Závěr žalovaného je opřen o to, že doklady neobsahovaly všechny údaje zjednodušeného dokladu podle § 30 zákona o spotřebních daních, tudíž s předmětným olejem bylo nakládáno podle § 42 odst. 1 písm. a) resp. c) zákona o spotřebních daních, tedy jeho propadnutí je na místě.

Posouzení věci krajským soudem:

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, na základě skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.), a to bez jednání (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

Žaloba není důvodná.

Krajský soud se po přezkoumání napadeného rozhodnutí plně ztotožňuje s právním názorem žalovaného vysloveným v jeho potvrzujícím rozhodnutí a stejně tak s právním názorem vysloveným v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Smyslem soudního přezkumu není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Krajský soud se tak předně odkazuje na právní zhodnocení uvedené shora v části týkající se popisu rozhodnutí žalovaného, přičemž dodává následují právní argumentaci.

Žalobce v dané věci nepopírá, že objednatel nebyl registrován podle § 29 zákona o spotřebních daních, ani nesporuje to, že místo určení dopravy minerálního oleje se ukázalo být nepravdivým, ani nijak nesporoval skutkové zjištění o absenci značkovací látky v předmětném minerálním oleji. Jeho právní názor o nezákonnosti napadeného rozhodnutí se opírá zejména o ustanovení rámcové smlouvy uzavřené s objednatelem a o tvrzení, že minerální olej nepodléhal povinnosti zjednodušeného dokladu podle § 30 zákona o spotřebních daních.

Podle § 30 zákona o spotřebních daních:

(1) Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě a dopravované na daňové území České republiky pro účely podnikání nebo určené k plnění úkolů veřejnoprávního subjektu lze dopravovat se zjednodušeným průvodním dokladem.

(5) Vzor zjednodušeného průvodního dokladu a jeho náležitosti jsou uvedeny v příslušném předpisu Evropské unie.)

) Nařízení Komise (EHS) č. 3649/92 ze dne 17. prosince 1992 o zjednodušeném průvodním dokladu pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě, uvnitř Společenství.

Podle § 45 odst. 3 písm. d) zákona o spotřebních daních: Předmětem daně jsou také minerální oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 71 až 2710 19 99.

Předmětný minerální olej byl zařazen pod kód kombinované nomenklatury 27101991, což žalobce nesporoval, tedy podle § 45 odst. 3 písm. d) zákona o spotřebních daních je předmětem spotřební daně, přičemž podle § 45 odst. 4 zákona o spotřebních daních:

U minerálních olejů podle odstavce 3 vznikne při uvedení do volného daňového oběhu povinnost daň přiznat a zaplatit pouze tehdy, jsou-li určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v odstavci 2.

Tedy, nebylo-li v řízení prokázáno jiné užití, než které je uvedeno v § 45 odst. 4 zákona o spotřebních daních, pak předmětné minerální oleje, podléhaly spotřební dani, a to povinnosti daň přiznat a zaplatit.

Podle § 42 zákona o spotřebních daních:

(1) Správce daně zajistí vybrané výrobky, popřípadě i dopravní prostředek, který je dopravuje, jestliže zjistí, že a) vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu uvedeného v § 6, 27 a 27c, 30, 51, 100 nebo 100a s výjimkou uvedenou v § 50 odst. 8,

b) vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu uvedeného v § 5, c) údaje uvedené na dokladu podle písmene a) nebo b) jsou nesprávné nebo nepravdivé, nebo

d) doklad uvedený v písmenu a) nebo b) je pozměněný nebo padělaný.

Vzhledem k tomu, že v žádném z předložených dokladů nebyl uveden celní úřad určení, jakožto základní náležitost zjednodušeného dokladu podle § 30 zákona o spotřebních daních, jakož byl rovněž prokázán nepravdivý údaj místa určení příjemce, což žalobce nesporoval, nesporoval ani to, že by takové údaje takový doklad měl obsahovat (žalobce odmítal dopad ustanovení § 30 zákona o spotřebních daních), byly dány podmínky k zajištění předmětného oleje. Následné rozhodnutí o propadnutí minerálního oleje bylo v souladu s ustanovením § 42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, když vlastník minerálního oleje byl znám a důvody k uvolnění vybraných výrobků (§ 42c zákona o spotřebních daních) nenastaly.

Podle § 42c zákona o spotřebních daních: 1) Správce daně rozhodne o uvolnění a) zajištěných vybraných výrobků, pokud se prokáže, že s nimi nebylo nakládáno způsoby uvedenými v § 42 odst. 1 nebo 2,

Podle § 42d zákona o spotřebních daních: (1) Pokud správce daně nerozhodne o uvolnění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, rozhodne o jejich a) propadnutí v případě, že je vlastník těchto výrobků nebo dopravního prostředku znám.

Vzhledem k uvedené právní úpravě shledal krajský soud napadené rozhodnutí zcela zákonným, když postup žalovaného byl v souladu se zákonem. Argumentace žalobce rámcovou smlouvou nemůže v kontextu ostatních skutkových okolností obstát, neboť rámcovou smlouvou je toliko prokázáno, že touto smlouvou byl příjemce upozorněn na povahu výrobků a dále bylo oběma stranami deklarováno, že nebudou použity způsobem, který zakládá daňovou povinnost přiznání a zaplacení spotřební daně. Skutkové okolnosti, jejichž shledání bylo v řízení vzato za nosný důvod rozhodnutí, totiž absence náležitostí dokladů a nepravdivý resp. nevěrohodný údaj o místě určení dopravy minerálních olejů, žalobcem zpochybněny nebyly. Žalobce toliko tvrdil, že minerální oleje nebyly předmětem spotřební daně, což je vyvráceno právní úpravou obsaženou v § 45 odst. 3 písm. d) zákona o spotřebních daních, přičemž tyto podléhaly daňové povinnosti podle § 45 odst. 4 zákona o spotřebních daních, neboť žalobce tížen důkazním břemenem podle § 92 odst. 3 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání jiného využití, když toto tvrdil pouze na základě rámcové smlouvy, avšak neuvedl konkrétní způsob využití konkrétním subjektem, přičemž místo určení, jak již uvedeno, se ukázalo být smyšleným. Za dané důkazní situace se odkaz žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 4. 2014, č.j. 31 Af 47/2013-57, jeví zcela případným. Závěr žalovaného, že z důvodu absence požadovaného zjednodušeného průvodního dokladu, či nepravdivých náležitostí, bylo na místě rozhodnutí o propadnutí věci, je tak plně v souladu s citovanou právní úpravou spotřební daně, přičemž krajský soud neshledal prostor pro správní uvážení, tím pádem ani jeho zneužití či překročení, jak tvrdí žalobce. To, zda žalovaný měl či neměl žalobce poučovat o jeho povinnostech řádného hospodáře, není ve věci rozhodné, neboť nosným důvodem napadeného rozhodnutí byla prokázaná povinnost zjednodušeného průvodního dokladu. Argumentace ohledně značkovací látky byla plně vypořádána žalovaným, jak je uvedeno shora v části popisující rozhodnutí žalovaného (Žalovaný dovodil, že předmětný minerální olej musel být označkován, měl-li být v souladu se zákonem, neboť se na něj vztahuje ustanovení § 134m odst. 1 zákona o spotřebních daních. Výjimka dopadá pouze na situaci, kdy jsou minerální oleje dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně do daňového skladu. Podle § 134 p odst. 2 je třeba zajistit značkování ještě před vstupem výrobků na daňové území České republiky. To, že značkování je povinností příjemce, nemůže být dle žalovaného důvodem pro to, aby nebylo rozhodnuto o propadnutí vybraných výrobků.).

Pokud jde o námitky ústavněprávního charakteru, zde se rovněž krajský soud ztotožňuje s názorem žalovaného, neboť svoboda podnikání podléhá právní regulaci, přičemž ukládání daní na základě zákona je výslovně presumováno v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Tedy, jestliže krajský soud dospěl k závěru, že právní úprava spotřební daně nebyla porušena, naopak bylo postupováno v souladu s ní, pak je naplněna i ústavní maxima čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Na tomto místě je vhodné upozornit na relevantní soudní judikaturu ohledně rozsahu odůvodnění soudního přezkumu. Podstatné je, aby se správní soud vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13). Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www.nssoud.cz atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná(srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, bod 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17). Úkolem krajského soudu je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3.4.2014, č.j. 7 As 126/2013-19).

Tedy krajský soud se ztotožnil s právním názorem žalovaného, dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Náklady řízení:

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když z obsahu soudního spisu nebylo zjištěno, že žalovaný vynaložil náklady, které přesahují rozsah jeho běžné úřední činnosti.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Pardubicích dne 14. listopadu 2014

JUDr. Jan Dvořák v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Píchová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru