Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 76/2010 - 35Rozsudek KSPA ze dne 10.03.2011

Prejudikatura

7 Afs 216/2006 - 63


přidejte vlastní popisek

52A 76/2010-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Pavla Peláka a Mgr. Moniky Chaloupkové v právní věci žalobce: Ing. J.M., zastoupeného: JUDr. Olga Sovová, Ph.D., advokátka, Bartákova 34, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, Čechovo nábř. 1791, 530 86 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 21.6.2010, sp.zn. ZKI PU-O-50/154/2010/3 ve znění opravného rozhodnutí ze dne 2.7.2010, sp.zn. ZKI PU-0-50/154/2010/3,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 21.6.2010, sp.zn. ZKI PU-O-50/154/2010/3, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 2.7.2010, sp.zn. ZKI PU-0-50/154/2010/3, kterým bylo v řízení ve věci opravy chyb v katastrálním operátu podle ust. § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, v platném znění (dále jen „katastrální zákon“) změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, ze dne 24.3.2010, sp.zn. OR-401/2009-606, přičemž výrok tohoto rozhodnutí po výše uvedené změně rozhodnutí správního orgánu I. stupně zní takto:

„V souboru popisných informací operátu katastru nemovitostí v katastrálním území Neratov bude evidováno vlastnické právo společnosti CALLISTO-WOOD, spol. s.r.o. v likvidaci, Drnovská 194/14, Praha 6, Ruzyně, 160 00 Praha 6, IČ 16191535 k rozestavěné stavbě na pozemku označeném jako stavební parcela číslo 164 na základě Ohlášení rozestavěné budovy k zápisu do katastru nemovitostí ze dne 16.11.2009 a Rozsudku soudu o určení právního vztahu Okresního soudu v Pardubicích čj. 5C-275/2006-80 ze dne 4.3.2009, právní moc ke dni 12.3.2009. V souboru geodetických informací, v katastrální mapě pro katastrální území Neratov, bude nadále pozemek, pozemková parcela katastru nemovitostí číslo 15 rozdělen dle geometrického plánu číslo 132-32/96 na pozemek pozemkovou parcelu číslo 15 o výměře 940 m s druhem pozemku zahrada a na pozemek stavební parcelu číslo 164 o výměře 883 m² s druhem pozemku zastavěná plocha a nádvoří.“

Žalobu odůvodnil v podstatě žalobce následujícím způsobem:

Rozhodnutím žalovaného byl pozemek – pozemková parcela katastru nemovitostí č.15 rozdělen dle geometrického plánu č.132-32/96 na pozemek poz. parc. č. 15 o výměře 940 ms druhem pozemku zahrada a na pozemek stavební parcelu č. 164 o výměře 883 m2 s druhem pozemku zastavěná plocha a nádvoří. Uvedené pozemky jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a Ing. L.Š. Správní orgán I. stupně zjistil, že na pozemku st.p.164 je rozestavěná stavba ve vlastnictví společnosti CALLISTO-WOOD, s.r.o. v likvidaci, o odstranění stavby je vedeno řízení, dosud pravomocně neskončené. A právě uvedené rozhodnutí žalobce napadá z důvodu „nesprávného právního posouzení zjištěného skutkového stavu, ale i z důvodu nerespektování základních majetkových práv žalobce zaručených Listinou základních práv a svobod.“ Žalobce namítl, že žalovaný nesprávně posoudil skutková zjištění a provedl rozdělení pozemku v rozporu s právním stavem a bez ohledu na ochranu práv vlastníka pozemku. Stavební povolení bylo sice vydáno, avšak pouze na dobu existence nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že nájem předmětného pozemku a nemovitostí, k níž je prováděna přístavba vlastníkem rozestavěné stavby skončil ke 1.9.2007, zaniklo jeho oprávnění ke stavbě. Závěr správních orgánů o tom, že stavební povolení zavazuje i současné vlastníky, je nesprávný, zejména za situace, kdy současní vlastníci nebyli účastníky řízení ani ve věci stavebního povolení, ani ve věci určení vlastnictví stavby. Současný vlastník neměl a nemá zájem na tom, aby část pozemku byla stavební parcelou a v postupu obou správních orgánů spatřuje žalobce zásadní zásah do svých Ústavou chráněných práv, neboť jeho dispozice s majetkem byla rozhodnutím žalovaného nejen omezena, ale především následkem nezákonného postupu žalobci vzniká i opakovaná újma na jeho právech, kdy žalobce je nucen platit daň ze stavebního pozemku a žalobce neměl a nemá v úmyslu předmětný pozemek jako stavební využívat. Dále žalobce namítl, že ke stavebním parcelám, aby mohla být využívána nemovitost na nich stojící, musí být zajištěn nerušený přístup a tato podmínka splněna není, když údajná stavební parcela tvoří jeden celek se zahradou, nemá vlastní přístup ani formou dohody s vlastníky pozemku č. 15 a rovněž stavební parcela není připojena samostatně na elektrickou energii a ani nesplňuje další standardní požadavky na stavební parcely, jako jsou inženýrské sítě. Rozdělení pozemku a změna účelu užívání byla provedena ze strany žalovaného pouze na základě zjištění, že na pozemku je rozestavěná stavba, aniž žalovaný

řádně zhodnotil právní stav dané stavby. Dle názoru žalobce mělo být řízení u katastrálního úřadu přerušeno do doby, než stavební úřad rozhodne o tom, zda stavba má být odstraněna. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl následující skutečnosti:

Předně považoval za mylné tvrzení žalobce, že rozhodnutím žalovaného byl uvedený pozemek rozdělen dle zmíněného geometrického plánu na pozemkovou parcelu č. 15 a na pozemek stavební parcelu č. 164. V tomto směru žalovaný odkázal na žalované rozhodnutí a spisovou dokumentaci, z níž jednoznačně vyplývá, že žalovaný přezkoumal v uvedeném řízení rozhodnutí a postup katastrálního úřadu v řízení o opravě chyby podle § 8 katastrálního zákona, jež bylo vedeno katastrálním úřadem z podnětu žalobce a týkalo se zápisu údajů v katastru provedeného katastrálním úřadem v katastrálním území Neratov. Jak již žalovaný uvedl v žalovaném rozhodnutí, při zápisu nově evidované stavby se postupuje podle § 5 odst. 5 a 6 katastrálního zákona, když tato ustanovení určují, jaké listiny je třeba k zápisu nových staveb do katastru předložit. V případě rozestavěné stavby musí být předložen geometrický plán, čestné prohlášení vlastníka nebo jiného oprávněného s jeho úředně ověřeným podpisem, že se jedná o rozestavěnou stavbu, ohledně vlastnictví pak v případě, že vlastníkem stavby není vlastník pozemku, listinu, kterou je prokázáno, že vlastníkem stavby je jiná osoba a dále se vychází z územního rozhodnutí nebo z ohlášení stavby stavebnímu úřadu. Podle § 5 odst.1 katastrálního zákona v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musejí být rozestavěné budovy označeny označením pozemku, na němž jsou rozestavěny a označení, že se jedná o rozestavěnou stavbu. Při provedení záznamu je katastrální úřad povinen respektovat obsah listin a zápis provést v souladu s nimi. Zároveň záznam má pouze evidenční účinky, což znamená, že se jím zapisují do katastru práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla nezávisle na provedení záznamu. Listiny, jež jsou katastrálnímu úřadu předloženy k vykonání záznamu do katastru nemovitostí nepodléhají žádné přezkumné činnosti katastrálního úřadu s výjimkou zjišťování, zda neobsahují chyby v psaní nebo počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti. Katastrální úřad není vybaven žádnou rozhodovací pravomocí k rozhodování o právních vztazích k nemovitostem. Z tohoto pohledu jsou námitky žalovaného pro dané řízení bezpředmětné, neboť k jejich řešení není katastrální úřad příslušný. Návrh na záznam spolu s předloženými listinami obsahoval a osvědčoval všechny požadované náležitosti pro zápis vlastnického práva k rozestavěné budově na st.p. č. 164 ve prospěch výše zmíněné obchodní společnosti. Návrh žalobce, že by katastrální úřad měl řízení přerušit do doby, než stavební úřad rozhodne o odstranění stavby, nemá oporu v právních předpisech, neboť podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., v případě, že je listina vyhotovená státním orgánem nebo jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak listinu vrátí tomu, kdo ji vyhotovil. Dále žalovaný odkázal na žalované rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Na vyjádření reagoval ještě žalobce replikou a znovu zdůraznil, že nájemní smlouva žalovaného k pozemku skončila a tudíž bez souhlasu vlastníka pozemku nemohla být stavba zapsána do katastru nemovitostí, neboť žádné právo žalovaného k pozemku v době zápisu stavby neexistovalo. Stavební povolení nemůže nahradit právo k pozemku, žalobce trvá na tom, že podklad nezbytný pro zápis stavby do katastru nemovitostí, tj. v době podání návrhu existující právo vlastníka pozemku, na kterém stavba stojí, neexistovalo. Na tom nemění nic fakt, že byl žalovaný určen vlastníkem stavby. Žalobce odkázal na žalobu a argumentaci vznesenou v průběhu řízení.

Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“) přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumává napadané výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadaného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezených v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadané správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jím odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14.2.2008, čj. 7Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2) a povinnost soudu zrušit napadané rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov.např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003, čj. 2Ads 33/2003-78). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovaných v judikátu NSS ze dne 28.7.2009, čj. 8 Afs 51/2007-87 ). Konečně, dle názoru krajského soudu, výjimkou z této zásady bude i případ, kdy se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod ze strany správního orgánu, které nebude předmětem žalobních námitek. Důvodem pro tuto výjimku je skutečnost, že ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. představuje normu procesněprávní, a pokud se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod, tak je třeba připomenout, že smysl procesních norem spočívá ve vytváření mechanismů k ochraně hmotného práva. Procesní normy nelze vnímat jako samoúčelné, a tím spíše nemohou představovat překážku pro aplikaci ústavně zaručené hmotněprávní normy. Proto může v takovém případě krajský soud aplikovat hmotněprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod i za situace, kdy žalobce tuto námitku v žalobě vůbec neuplatnil (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2008, čj. 2 As 9/2008, který sice se vztahoval ke kasační stížnosti, ale lze jej argumentum a simili aplikovat i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, neboť základní úvaha aplikovaná v tomto případě je použitelná i v tomto řízení).

Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod proto, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. V této souvislosti dospěl krajský soud k závěru, že žalované rozhodnutí netrpí vadou uvedenou v ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., žalované rozhodnutí není nicotné (§ 76 odst. 2) a rovněž se nejedná o zmíněné další případy průlomu do dispoziční zásady. Proto se krajský soud dále zaměřil na přezkoumání žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2).

Ze správního spisu zjistil krajský soud následující skutečnosti:

Jak vyplývá z vyrozumění o zápisu změn jiných údajů do katastru ze dne 25.11.2009 vyhotoveném katastrálním úřadem pod čj. Z-10497/2009-606, byl proveden v katastru nemovitostí zápis budovy umístěné na st. p. č. 164 v katastrálním území Neratov, umístěné na st.p.č. 164 v tomto katastrálním území, a to záznamem na podkladě těchto listin:

Stavební povolení město Lázně Bohdaneč ze dne 5.5.1993 s datem právní moci ke dni 28.5.1993, dále rozsudek soudu o určení právního stavu – rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4.3.2009, čj. 5C-275/2006-80, kterým bylo určeno, že vlastníkem nově postavené stavby označené jako „chovná stáj dostihových koní“ postavené na p.p.č. 15 v kat. území Neratov je zmíněná obchodní společnosti CALLISTO-WOOD, s.r.o., v likvidaci, se sídlem v Praze 6, Drnovská 14/194 s datem nabytí právní moci dne 12.3.2009, dále souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášené stavby podle §106 zák. č. 183/2006 Sb. ze dne 12.10.2009 a ohlášení stavebníka – vlastníka stavby ze dne 16.11.2009 ze dne 30.4.2009. Konečně ve správním spisu je založen geometrický plán, který byl součástí ohlášení zmíněné budovy k zápisu do katastru nemovitostí záznamem, a to geometrický plán ze dne 27.3.1996, č. 132-32/96. Z tohoto geometrického plánu vyplývá, že uvedená budova je umístěna na pozemku parc.č. 15, zahrada, a to na části oddělené od této parcely tímto geometrickým plánem, tj. na pozemku nově označeném jako parc. č. 164, zastavěná plocha, o výměře 883 m, když zbývající pozemková parcela č. 15 má po tomto geometrickém oddělení výměru 940 m. A právě s tímto postupem katastrálního úřadu projevil žalobce nesouhlas, tj. projevil nesouhlas jak se zápisem uvedené budovy výše zmíněným záznamem do katastru nemovitostí (tj. vedeném jak změn údaj katastru pod sp.zn. Z10497/2009-606) a domáhal se nápravy v řízení o opravě chyb vedeném podle § 8 katastrálního zákona a v podstatě i zpochybňoval tento zápis záznamem potažmo i v žalobě. Jak vyplývá ze správního spisu podal totiž žalobce 4.2.2010 katastrálnímu úřadu nesouhlas, v němž nesouhlasil se zápisem rozestavěné budovy na výše zmíněné oddělené části pozemku parc.st. 164, když namítal, že nebyl účastníkem uvedeného soudního řízení (tj. o určení vlastnictví ke zmíněné stavbě – budově umístěné na původní pozemkové parc.č. 15, respektive na části z ní oddělené zmíněným geometrickým plánem, tedy na parc.č.st. 164), a že tedy nedal souhlas k oddělení části pozemku a že nesouhlasil se změnou druhu pozemku u oddělené části pozemku. Požadoval, aby celá záležitost byla uvedena v předešlý stav. Následně katastrální úřad zahájil správní řízení, tedy řízení o opravě chyb, jež bylo ukončeno vydáním žalovaného rozhodnutí. Ještě před tím, než se soud bude věcně zabývat námitkami uvedenými v žalobě, musel nejprve objasnit smysl a účel právní úpravy řízení o opravě chyb podle § 8 katastrálního zákona.

Podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly buď zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly

překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle odst. 2 téhož ust. katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu vyhotovil, nebo kdo je oprávněn opravu u listiny provést. Podle odst. 4 cit. ust. oznámení o provedené opravě nebo o tom, že opravu na návrh neprovedl, protože se nejedná o chybu, doručí katastrální úřad vlastníkovi a jinému oprávněnému. Podle odst. 5 cit. ust. pak poté vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci tehdy, sdělí-li do 30ti dnů od doručení oznámení vlastník nebo jiní oprávnění katastrálního úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí. Proti rozhodnutí je možno podat odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, v jehož obvodu je dotčená nemovitost (odst. 5 cit. ust.). Pro rozhodování platí správní řád (§ 27 a kat. zákona).

V projednávané věci by z hlediska případné aplikace ust. § 8 kat. zákona připadala v úvahu oprava chybných údajů katastru, které by vznikly zřejmým omylem při vedení a opravě katastru (§8 odst. 1 písm. a) kat. zákona).

Definice slovního spojení „zřejmý omyl“ dosud v judikatuře ani v obdobné literatuře nebyla provedena, přičemž neurčitý pojem „zřejmý omyl“ je proto potřeba vykládat vždy souvislosti s konkrétním případem. Podle konstantní soudní judikatury lze sem zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti, zejména případy chyb v psaní a počítání jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či například i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak i omyl právní (error iuris – např. zápis správního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, jenž nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Tento omyl bude přitom pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Omyl je totiž charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnost způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisu do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor ze skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu). Takto vymezuje pojem zřejmý omyl např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2008, č.j. 1As 40/2007-103 (www.nssoud.cz). Oprava chyby v katastru nemovitostí nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem, což vyplývá z § 8 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 5 odst. 7 katastrálního zákona, podle níž právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou. Provedením opravy zápisu se tedy skutečný právní vztah k nemovitosti nemění, když ten lze změnit jen na základě příslušné listiny. Podle usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 29.1. 2004, sp.zn. II.ÚS 45/03 nemůže rozhodnutím o opravě chyb dojít k zásahu do vlastnického práva, neboť oprava nevede ke vzniku, změně nebo k zániku práva, které je vyznačováno v katastru. Podstatné pro danou věc je konstatování Ústavního soudu o tom, že „stav v katastru je obrazem práv a závazků vážících se ke konkrétní nemovitosti, vyplývajících z listin, které splní zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu.“ Samozřejmě může vzniknout důvod pro opravu chyb i v případě uvedení nabývacích titulů a jiných podkladů zápisu vlastnického práva zapisovaného do katastru nemovitostí. V takovém případě by se však muselo jednat o zřejmý omyl, který by spočíval buď v rozporu údajů zapsaných do katastru nemovitostí s údaji obsaženými v podkladech, jenž sloužily pro zápis práva zapisovaného do katastru

nemovitostí, anebo by v těchto podkladech nebyly obsaženy údaje, které katastrální úřad do katastru nemovitostí zapsal. Zřejmým omylem tak může být například chybný přepis údajů z listin do písemného operátu katastru nemovitostí, chybný zákres do katastrální mapy učiněný v rozporu s měřičskými podklady, zápis na základě listiny, která zcela zřejmě nic neprokazuje a na jejíž základě zápis nikdy neměl být učiněn. Za zřejmý omyl naopak nelze považovat např. zápis podle pravomocného, byť dokonce zřejmě nesprávného rozhodnutí o povolení vkladu, rozhodnutí soudu, či jiného správního orgánu.

Institut opravy chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Mění se jím evidované údaje, aniž by se tak mohlo založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti, což plyne i z ust. § 5 odst. 7 katastrálního zákona, podle něhož právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou. Opravou chyb má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím o vkladu, či se jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů nebo z listin právní vztahy osvědčujících (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.8.2006, čj. 2As 58/2005-125).

Z výše uvedených skutečností týkajících se smyslu právní úpravy institutu opravy chyb podle §8 katastrálního zákona vyplývá, že katastrální úřad mohl v rámci zákonem mu dané pravomoci v projednávané věci pouze zkoumat, zda výše uvedený zápis záznamem do katastru nemovitostí odpovídá obsahu podkladů předložených k tomuto zápisu, jenž se týkal blíže zmíněné stavby na pozemku parc. st. 164 v kat. území Neratov, když vlastnictví této stavby (rozestavěné budovy umístěné na cizím pozemku) bylo zaevidováno v řízení shora uvedeném, tj. pod čj. Z-10497/2009-606. Katastrální úřad však v řízení o opravě chyb již nebyl povinen zkoumat zákonnost podkladů, na základě kterých byl uvedený zápis do katastru nemovitostí proveden, neboť takový postup již by překračoval již výše zmíněný smysl a účel právní úpravy týkající se institutu opravy chyb v katastru nemovitostí. Žalobce se proto mýlí, když vytýkal v žalobě žalovanému, že nesprávně posoudil skutková zjištění a provedl „rozdělení pozemku“ v rozporu s právním stavem a bez ohledu na ochranu práv vlastníka pozemku. Smyslem uvedeného institutu opravy chyb totiž není zajištění ochrany práv vlastníka pozemku a ani nelze v tomto správním řízení zajišťovat soulad se skutečným právním stavem, když rozhodující je stav vyplývající z podkladů uvedeného zápisu záznamem do katastru nemovitostí. Proto katastrální úřad nemohl v tomto řízení zkoumat a zjišťovat důvodnost námitek žalobce o tom, že zaniklo oprávnění vlastníka uvedené stavby ke stavbě, že současní vlastníci nebyli účastníky řízení ani ve věci stavebního povolení, ani ve věci určení vlastnictví stavby (tj. soudního řízení ukončeného vydáním výše citovaného rozsudku okresního soudu o určení vlastnictví ke zmíněné stavbě), že současný vlastník neměl a nemá zájem na tom, aby část pozemku byla stavební parcelou a že v postupu obou správních orgánů došlo k zásadnímu zásahu do majetkových práv žalobce zaručených Listinou základních práv a svobod. Žalovaným rozhodnutím totiž nikdy nemohlo dojít k zásahu do majetkových práv žalobce, když smysl a účel právní úpravy daného druhu rozhodnutí byl podrobně uveden výše a vyplývá z něj (a ostatně to vyplývá z platné právní úpravy přímo – viz. § 5 odst.7 katastrálního zákona), že oprava chyb v katastru nemovitostí nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem, přičemž oprava chyb pouze uvádí do souladu

stav evidovaný v katastru nemovitostí s podklady, jež sloužily pro zápis evidovaných údajů do katastru nemovitostí. K ochraně vlastnických práv pak slouží zcela jiný postup, a to v občanském soudním řízení, zejména na základě určovacích žalob (§ 80 o.s.ř.), když jestliže někdo tvrdí, že když podklad sloužící pro zápis údajů do katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu, čili popírá např. jeho platnost apod., tak jen v tomto občanském soudním řízení se může domáhat nápravy, nikoliv v řízení o opravě chyb, které slouží k jinému, již výše uvedenému účelu. Žalobce se v podstatě domáhá přezkoumání zákonnosti postupu katastrálního úřadu při provedení výše zmíněného záznamu, když zpochybňuje zákonnost podkladů sloužících pro tento záznam. Katastrální úřad v tomto řízení byl tedy oprávněn pouze zkoumat soulad údajů uvedených v těchto podkladech s údaji zapsanými do katastru nemovitostí a rovněž byl oprávněn zkoumat to, zda k tomuto zápisu záznamem byly doloženy všechny zákonem požadované podklady, což se v dané věci i stalo. Jak již soud výše uvedl, zápis uvedené budovy umístěné na pozemku parc. č. st. 164 v kat. území Neratov, v řízení vedeném pod čj.Z-10497/2009-606, byl proveden na základě ohlášení rozestavěné budovy k zápisu do katastru nemovitostí ze dne 26.10.2009, rozsudku Okresního soudu v Pardubicích o určení vlastnictví k této budově ze dne 4.3.2009, čj. 5C 275/2006-80, stavebního povolení města Lázně Bohdaneč ze dne 5.5.1993, vyjádření stavebního odboru Městského úřadu Lázně Bohdaneč o umístění stavby ze dne 12.10.2009 a geometrického plánu pro zaměření stavby č. 132-39/96 v kat. území Neratov. Katastrální úřad pak správně posuzoval soulad tohoto zápisu s uvedenými podklady, když tak učinil na straně 3 v rozhodnutí správního orgánu I. stupně a dále i žalovaný na straně 5 a 6 žalovaného rozhodnutí. Správně žalovaný dospěl k závěru, že dostatečným podkladem pro uvedený zápis vedle dále uvedených podkladů (geometrický plán, ohlášení rozestavěné budovy atd.) byl i zmíněný rozsudek Okresního soudu v Pardubicích, kterým bylo určeno vlastnické právo k uvedené stavbě označené jako chovná stáj dostihových koní postavená na p.p.č. 15 v kat. území Neratov, když podle ust. § 7 zákona č. 265/1992 Sb, o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v platném znění se práva zapisovaná do katastru k evidovaným nemovitostem podle § 1 odst. 1 téhož zákona (tj. i vlastnické právo), která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu atd., zapisují záznamem na základě listin vyhotovených státními orgány, atd. Z toho tedy správně žalovaný vyvodil závěr, že katastrální úřad mohl provést zápis rozestavěné stavby do katastru záznamem na základě zákonem předpokládaných listin, a že tyto listiny byly katastrálnímu úřadu předloženy. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaný změnil výrok správního orgánu I. stupně, když zjistil jeho pochybení v tom, že uvedená stavba, která byla podle ohlášení rozestavěné budovy k zápisu do katastru nemovitostí ze dne 16.11.2009 pouze rozestavěnou budovou na pozemku parc.st. 164 (tj. na pozemku parc.st. 164 odděleném od pozemkové parcely č. 15 geometrickým plánem ze dne 11.4.1996, č. 132-32/96). Zápis uvedené rozestavěné nemovitosti byl tedy doložen dostatečným podkladem a nelze zpochybňovat v tomto řízení jeho zákonnost, čili např., jak to činil žalobce, namítat, že žalobce nebyl účastníkem výše uvedeného soudního řízení. Pokud žalobce tvrdí, že právní stav neodpovídá uvedenému rozsudku okresního soudu, tak se nápravy nemůže domáhat v tomto řízení o opravě chyb. Katastrální úřad a potažmo i soud ve správním soudnictví nemohou přezkoumávat zákonnost pravomocného rozsudku vydaného v civilním soudním řízení, a to již z důvodu smyslu a účelu právní úpravy týkající se institutu opravy chyb v katastrálním operátu, a i kdyby soud odhlédl od tohoto smyslu a účelu, tak pravomocný rozsudek okresního soudu o určení vlastnictví k nemovitosti musí katastrální úřad respektovat, a to tím spíše, když tento rozsudek sám o sobě jako listina je závazným podkladem pro výše zmíněný záznam do katastru nemovitostí.

Ve vztahu k námitce žalobce týkající se rozdělení zmíněné parcely poz.č. 15, a to na základě zmíněného geometrického plánu, jímž byla oddělena od tohoto pozemku parcela označená nově jako st. 164, na níž je umístěna výše zmíněná stavba, soud uvádí následující:

Tuto námitku uplatnil žalobce již v průběhu řízení o opravě chyb, proto pro posouzení zákonnosti žalovaného rozhodnutí bylo podstatné, jak se s touto námitkou vypořádal správní orgán I. stupně a potažmo žalovaný, neboť krajský soud nemůže nahrazovat jejich činnost a uvádět svůj vlastní názor, který by byl zcela odlišný či podstatně změněný od názoru správních orgánů obsaženého v jejich rozhodnutích. Krajský soud jako soud ve správním soudnictví totiž není další třetí instancí ve správním řízení, ale přezkoumává pouze žalované rozhodnutí, v dané věci tedy pouze musel a mohl přezkoumat zákonnost právního názoru obou orgánu, když soud může pouze korigovat právní názor, o který se opírá žalované rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2009, čj. 8Afs 52/2007-87). Podstatná změna právního názoru správních orgánů soudem ve správním soudnictví by mohla vést k nezákonnosti rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.10.1999, sp.zn. IV. ÚS 279/99). Ve vztahu k této námitce proto soud zjistil následující:

Již správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí správně konstatoval, že stavební povolení je ve smyslu § 82 stavebního zákona i jiným rozhodnutím, které nahrazuje rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků. Z vyjádření stavebního úřadu – Městský úřad Lázně Bohdaneč ze dne 12.10.2009, správní orgán I. stupně zjistil, že uvedená stavba (chovná stáj dostihových koní) byla povolena stavebním povolením ze dne 5.5.1993 a stavba byla umístěna na pozemku parc. st. 164 v kat. území Neratov podle geometrického plánu pro zaměření stavby č. 132-32/96 ze dne 11.4.1996. Žalovaný pak rovněž správně konstatoval, že podle § 5 katastrálního zákona je k zápisu rozestavěné stavby nutné doložit též geometrický plán a podle § 5 odst. 6 katastrálního zákona se jako vlastník nově evidované stavby zapisuje vlastník pozemku, na kterém je stavba postavena, nebo stavebník, který na pozemku stavbu provedl, pokud listinou neprokáže, že vlastníkem je někdo jiný. Tento geometrický plán byl katastrálnímu úřadu předložen a jednoznačně z něj vyplývá, že uvedená stavba byla umístěna na výše zmíněném pozemku odděleném od pozemkové parcely č. 15, tj. na pozemku č.st. 164, tedy obsah zápisu koresponduje plně uvedenému podkladu. Zápis stavby byl pak podložen dalšími zákonnými náležitostmi, jak stanoví § 5 katastrálního zákona (§ 5 odst. 5), tedy čestným prohlášením vlastníka nebo jiného oprávněného s jeho úředně ověřeným podpisem, že se jedná o rozestavěnou stavbu, když této zákonné náležitosti odpovídá ohlášení rozestavěné budovy k zápisu do katastru nemovitostí ze dne 16.11.2009. Další podstatnou listinou jako podkladem pro zápis této stavby byl zmíněný rozsudek, který jako záznamovou listinu mohl katastrální úřad zkoumat pouze z hlediska, zda je způsobilá k záznamu do katastru, a zda nemovitosti v nich jsou označeny podle katastrálního zákona. Ve vztahu k tomuto rozsudku správně žalovaný konstatoval, že listinou způsobilou k vykonání záznamu podle §7 zákona č. 265/1992 Sb. je mimo jiné rozhodnutí soudu týkající se vzniku, změny nebo zániku právních vztahů k nemovitostem , a to pravomocné rozhodnutí, v jehož výroku se určuje, kdo je vlastníkem a konkrétně kterých nemovitostí, a že výrok rozhodnutí je závazný podle §159 odst. 2 o.s.ř. pro účastníky a pro všechny orgány (jedná se o citaci z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7.9.2000, čj. 30Ca 434/99-30).

Skutečnost, že v současné době je vedeno řízení o odstranění stavby , když podle žalobce mělo být řízení u katastrálního úřadu přerušeno do doby o tom, až se rozhodne o odstranění stavby, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Pokud skutečně stavební úřad pravomocně rozhodne o odstranění této stavby, tak zápis změny v katastru nemovitostí nelze učinit na základě rozhodnutí vydaného v řízení o opravě chyb, ale bude se již jednat o změnu údajů evidovaných v katastru nemovitostí, ke které je nutné doložit další zákonem stanovené podklady. Záznam odstranění stavby – zrušení stavby se v katastru provádí až na základě ohlášení vlastníka budovy nebo vlastníka pozemku, na kterém je budova evidována, je doloženo potvrzením stavebního úřadu, že budova na daném pozemku již neexistuje, pokud bylo stavebním úřadem podle § 129 či § 135 stavebního zákona (zák. č. 183/2006 Sb.) její odstranění nařízeno. Až budou takové podklady katastrálnímu úřadu předloženy, tak ten teprve může provést změnu v evidenci v katastru nemovitostí a pak již bude zcela nadbytečné zabývat se návrhem žalobce na opravu chyb, když stav evidovaný v katastru nemovitostí bude odpovídat uvedeným podkladům, takže nebude důvod pro provedení opravy chyb. Jestliže však dosud tyto podklady doloženy nebyly, nevznikl dosud důvod ke změně zápisu v katastru nemovitostí ve vztahu ke zmíněné stavbě a zmíněnému pozemku, na němž je tato stavba umístěna. V tomto řízení však nelze předjímat, zda tyto listiny budou obsahovat údaje potřebné pro odstranění stavby a pro provedení změn v zápisu v katastru nemovitostí již předtím, kdy ještě ani nebylo o odstranění stavby rozhodnuto a toto odstranění stavby nebylo provedeno, promítnout v katastru nemovitostí přání žalobce směřující k odstranění uvedené stavby.

Zápisem rozestavěné stavby na nově evidované stavební parcele, vzniklé na základě předmětného geometrického plánu, rozdělením pozemku a vytvořením zmíněné stavební parcely nedošlo k porušení postupu katastrálního úřadu při zápisu údajů týkajících se evidování těchto nemovitostí v katastru nemovitostí, když k tomuto zápisu byly doloženy potřebné podklady, jež obsahovaly ty údaje, jež se shodují s údaji zapsanými v katastru nemovitostí. Navíc, jak katastrální úřad správně uvedl, stavební řízení o povolení stavby, zhotovení stavby a následné zaměření stavby geometrickým plánem proběhlo dříve, než žalobce jako současný spoluvlastník nabyl vlastnické právo k pozemku, na němž je stavba umístěna, přičemž uvedené stavební povolení nahradilo rozhodnutí oddělení a scelování pozemků, když z něho i vyplývá, že ve stavebním řízení bylo řešeno i vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu. Katastrální úřad byl pak v případě záznamu do katastru nemovitostí povinen pouze zkoumat záznamovou listinu z hlediska, zda je či není způsobilá k záznamu do katastru a zda nemovitosti v nich označené jsou označeny podle katastrálního zákona. Zápis stavby do katastru záznamem je pouze činností evidenční a pro danou věc je rozhodující pouze obsah předložených listin, bez ohledu na to, zda tyto listiny ohrožují „dispozici s majetkem“ jiných osob, tj. v daném případě žalobce jako spoluvlastníka pozemku nacházejícího se pod uvedenou stavbou. Pokud žalobci nějaká újma vznikla, tak se mohlo jednat o újmu v důsledku stavby provedené v rozporu se stavebním povolením, a náhrady této újmy se může domáhat nikoliv po žalovaném a katastrálním úřadu, kteří postupovaly podle platné právní úpravy, ale po tom, kdo způsobil daný právní stav, tedy že postavil stavbu v rozporu se stavebním povolením. A tím rozhodně nebyl ani správní orgán I. stupně a ani

žalovaný. Kdyby ještě na tomto místě žalobce měl pochybnosti o zákonnosti žalovaného rozhodnutí, krajský soud uvádí následující příklad:

V případě opravy chyb podle § 8 katastrálního zákona je možné použít analogii s opravou chyb rozhodnutí soudů. Například podle § 54 odst. 4 s.ř.s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Opravou těchto chyb se však nelze domáhat změny rozhodnutí soudu a domáhat se posouzení právního stavu věci rozhodnuté rozsudkem. A přesně o takový postup se žalobci v dané věci jednalo, když se domáhal posouzení právního stavu celé věci, což bylo v rozporu s výše uvedeným smyslem a účelem právní úpravy institutu opravy chyb v katastrálním operátu.

Z výše uvedených důvodů musel krajský soud žalobu zamítnout jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s.ř.s).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust.§ 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému toto právo nevzniklo.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. Pomínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání § 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s., a contrario).

V Pardubicích dne 10.3.2011

JUDr. Jan Dvořák,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru