Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 6/2014 - 130Rozsudek KSPA ze dne 05.03.2014

Prejudikatura

9 As 71/2008 - 109


přidejte vlastní popisek

52A 6/2014 - 130

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a JUDr. Aleše Korejtka ve věci navrhovatele T.K., nar. „X“, O. 354, P. 2, proti odpůrci obci Ostřešany, Ostřešany 202, 530 02 Pardubice, zastoupenému JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem Sladkovského 484, 530 02 Pardubice, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu obce Ostřešany, schváleného dne 30. 9. 2013 usnesením Zastupitelstva obce Ostřešany č. 9/2013,

takto:

I. Opatření obecné povahy – územní plán obce Ostřešany, schválený dne 30. 9. 2013 usnesením Zastupitelstva obce Ostřešany č. 9/2013, se v části týkající se zastavitelných ploch ve střední části obce označených jako Z4 a Z5 zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení a odpůrci se toto

právo nepřiznává.

Odůvodnění:

I.

Návrh a vyjádření odpůrce

Navrhovatel doručil dne 22. 1. 2014 Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále též „krajský soud“ či „soud“) návrh na zrušení opatření obecné povahy - územního plánu obce Ostřešany, schváleného dne 30. 9. 2013 usnesením Zastupitelstva obce Ostřešany č. 9/2013.

Navrhovatel tvrdil, že byl jakožto vlastník pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako pozemkové parcely č. 676, 675/2, 674/2, 672/2, 667/1, 666, vše v k. ú. a v obci Ostřešany, zkrácen na svých vlastnických právech tím, že

a) bez řádného odůvodnění a v rozporu s cíli a úkoly územního plánování,

b) ve větší než v nezbytně nutné míře a

c) s náznaky libovůle

územní plán obce Ostřešany omezil (nevytvořil) podmínky pro zástavbu plochy v územním plánu označené jako Z5 (plocha je tvořena p. p. č. 676, 675/2, 674/2, 672/2, 667/1, 666, vše v k. ú. a v obci Ostřešany), v důsledku čehož došlo k „finančnímu znehodnocení“ výše uvedených pozemků ve vlastnictví navrhovatele.

Konkrétně uvedl, že pozemky evidované v katastru nemovitostí jako pozemkové parcely č. 676, 675/2, 674/2, 672/2, 667/1, 666, vše v k. ú. a v obci Ostřešany, se nacházejí v lokalitě, která byla z hlediska podmínek její zástavby řešena předchozím územním plánem jako jeden celek označený jako lokalita č. 6 a vzhledem k rozsahu lokality (plocha 3,79 ha – cca 40 parcel) a nutné koordinaci s trasami inženýrských sítí bylo v předchozím územním plánu doporučeno před zahájením výstavby zpracovat zastavovací studii, která měla řešit zejména uspořádání území, umístění staveb a dopravní a technické infrastruktury. Důvodem byla skutečnost, že přístup do předmětné lokality (s pozemky - mimo jiné - ve vlastnictví navrhovatele) je umožněn pouze kapacitně nevyhovujícími komunikacemi - jednou z východní a druhou ze západní strany s tím, že se tyto komunikace novou komunikací vedenou přes toto území propojí a „zjednosměrněním“ provozu na těchto přístupových komunikacích bude zabezpečena vyhovující dopravní obslužnost celého území. Návrhem napadený územní plán – byť připouští složitost dopravní obslužnosti řešeného území - předmětnou lokalitu nepochybně účelovou úpravou hranic zastavěného území rozděluje na dvě z hlediska dopravního napojení a dopravní obslužnosti samostatné plochy, a to plochy Z4 a Z5, přičemž pro každou z nich jsou v územním plánu stanoveny jiné podmínky pro jejich zástavbu. Za specifickou podmínku plochy Z4 považuje územní plán tu skutečnost, že je možné tuto plochu dopravně napojit z místní komunikace při západním okraji této lokality, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o komunikaci nezpůsobilou pro obousměrný provoz s problémy i při jednosměrném provozu. Za specifickou podmínku plochy Z5 považuje územní plán tu skutečnost, že je možné dopravně tuto plochu napojit z místní komunikace při západním okraji lokality po vyřešení prostorových poměrů (šířka komunikace), ačkoliv se jedná (pokud jde o šířku a prostorové poměry) o komunikaci totožnou s tou při západním okraji plochy Z4, která je ale k dopravnímu napojení plochy Z4 kupodivu využitelná bez této podmínky. Dle navrhovatele se nejedná pouze o tuto podmínku limitující zástavbu plochy Z5. Návrhem napadený územní plán dále stanoví, že započetí výstavby na této ploše je podmíněno zpracováním zastavovací studie, která vyřeší zejména dopravní obsluhu lokality. Předchozím územním plánem doporučená podmínka zástavby celé lokality (nyní Z4 a Z5) se tak stala povinnou pouze v případě z původního celku účelově oddělené plochy Z5, pro kterou bude v důsledku toho, že příjezd k ní není možný po nevyhovující místní komunikaci při jejím západním okraji, velmi složité zabezpečit její odpovídající napojení na hlavní veřejnou pozemní komunikaci procházející obcí, mj. také proto, že rozšíření stávající přístupové komunikace s možností obousměrného provozu je možné pouze po sousedních pozemcích, což bez získání práva k nim nebude možné realizovat.

Navrhovatel připustil, že na část plochy Z4 bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu, tato skutečnost však dle jeho názoru nebrání tomu, aby byla tato lokalita, tedy plocha Z4 a Z5, řešena - zejména z hlediska její dopravní obslužnosti - jako jeden celek.

Podle navrhovatele důvody toho, proč došlo k úpravě hranic zastavěného území a v souvislosti s tím k nepochybně účelovému rozdělení posuzované lokality na dvě samostatné plochy, žalovaný územní plán neobsahuje, a proto navrhovatel tvrdil, že odpůrce se s těmito otázkami nevypořádal nestranně, ale naopak rozhodl arbitrárně, když zástavbu jedné z řešených ploch (Z4) umožnil bez dalších podmínek na úkor zástavby plochy sousední (Z5), neboť jednu z ploch lze dopravně obsloužit bez jakékoliv úpravy místní komunikace, ale druhou už ne, ačkoliv se jedná o místní komunikace naprosto stejných parametrů.

Navrhovatel dále tvrdil, že byl zkrácen i na svých procesních právech, neboť při projednávání návrhu územního plánu uplatnil námitky, o kterých nebylo v souladu se zákonem rozhodnuto, resp. tvrdil, že rozhodnutí o nich je nepřezkoumatelné. Navrhovatel podal při projednávání návrhu územního plánu následující námitky (následuje citace):

- územní plán zcela bezdůvodně mění podmínky zástavby pozemkových parcel č. 666 a 663/3 a části pozemkových parcel č. 677, 676, 675/2, 674/2, 672/2, 667/1, 665 a 663/1 v k. ú. Ostřešany tak, že původně jednu zastavitelnou plochu bydlení zcela účelově, evidentně ve prospěch vlastníka pozemkové parcely č. 677 v k. ú. Ostřešany, nově dělí na dvě samostatné zastavitelné plochy bydlení, z nichž zástavba jedné, té menší, o rozloze 0,7050 ha - v návrhu označena jako plocha Z4 zastavitelná plocha „střední část obce“, je zastavitelná v podstatě bez jakýchkoliv dalších podmínek, ale zástavba té druhé plochy o rozloze 2,7760 ha - v návrhu označena jako Z5 zastavitelná plocha „střední část obce“, je podmíněna zpracováním zastavovací studie a v této lokalitě je též nutné s ohledem na její velikost vymezit plochu veřejného prostranství, jak to stanoví § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů,

- mám za to, že návrh územního plánu v rozporu s cíli a úkoly územního plánování zcela evidentně zvýhodňuje vlastníky pozemkové parcely č. 677 v k. ú. Ostřešany oproti zbývajícím vlastníkům pozemků v předmětné lokalitě, když pořizovateli územního plánu je jistě dobře známo, že se jedná o lokalitu, jejíž zástavbu je třeba řešit jako celek zejména proto, že stávající komunikace nacházející se pří východní a západní hranici této zastavitelné plochy nejsou kapacitě vyhovující a oddělením plochy Z4 z tohoto kompaktního celku se tato situace jistě zhorší,

- rozdělením jedné zastavitelné plochy, jejíž součástí jsou i shora uvedené pozemky v mém vlastnictví, na dvě samostatné plochy Z4 a Z5 nastane situace, kdy bude velmi složité, a dovolím si tvrdit, že i nemožné, zástavbu těchto dvou ploch za stávajícího stavu vůbec zrealizovat, pokud zejména z hlediska dopravní obslužnosti nebudou řešeny a posuzovány jako jeden celek. Podle dosud platného územního plánu měly dopravní obslužnost předmětné plochy zajišťovat dvě místní komunikace, z nichž jedna ji ohraničuje ze západní a druhá z východní strany. Jedná se však o komunikace, které díky své nedostatečné šířce nevyhovují pro obousměrný provoz, proto měly být jednosměrné, jedna měla sloužit k příjezdu a druhá k odjezdu vozidel z řešené plochy. Rozdělením plochy na dvě samostatné části však nastává situace, kdy žádná z takto vzniklých ploch z hlediska jejich dopravního napojení nesplňuje požadavky dle § 22 odst. 2 a § 23 odst. 1 vyhlášky, přesto návrh územního plánu tuto situaci neřeší tak, aby zabezpečil podmínky pro realizaci zástavby těchto dvou zastavitelných ploch jako celku, ale naopak, zástavbu plochy Z4 oproti ploše Z5, jak uvádím výše, zvýhodňuje tím, že může být realizována bez ohledu na to, zda zástavba plochy Z4 neznemožní zástavbu plochy Z5 např. tím, že uzavře možnost jejího dopravního napojení z místní komunikace ohraničující posuzovanou plochu ze západní strany. Návrh územního plánu tedy nevytváří podmínky pro zástavbu plochy Z4 ani plochy Z5, jejíž cca polovinu vlastním, proto se návrhem územního plánu cítím dotčen na svých právech a požaduji, aby byl upraven či změněn tak, že zástavba obou navržených zastavitelných ploch Z4 a Z5 bude podmíněna pořízením územní studie, a pořizovatel v souladu s § 7 odst. 2, s odkazem na § 1 odst. 2 vyhlášky, v územním plánu vymezí plochu veřejného prostranství, aby se splnění této povinnosti týkalo i pozemku parc. č. 677 v k. ú. Ostřešany a ne pouze pozemků zbývajících,

- obsah návrhu územního plánu Ostřešany potvrzuje, že jím nejsou naplňovány cíle územního plánování dle § 18 stavebního zákona, zejména pokud se koordinace veřejných a soukromých záměrů změn v území a výstavby týče, jak to vyplývá z výše uvedeného,

- obsah návrhu územního plánu Ostřešany potvrzuje, že jím nejsou naplňovány úkoly územního plánování dle § 19 stavebního zákona, zejména pokud se týče stanovení podmínek pro provedení změn v území a stanovení požadavků na prostorové uspořádání území,

- zastavitelná plocha Z5 není v rozporu s ustanovením § 58 stavebního zákona zahrnuta do zastavěného území, ačkoliv se jedná o pozemky v intravilánu obce. Požaduji proto, aby bylo vymezení zastavěného území uvedeno do souladu se stavebním zákonem.

O námitkách rozhodl odpůrce následujícím způsobem (navrhovatelem zkrácený text):

- návrh ÚP Ostřešany nemění bezdůvodně stávající platný ÚP Ostřešany, ale je zpracován v souladu s platnou legislativou a aktuálním stavem v území,

- námitka je částečně přijata – projektant nově vymezí zastavěné území v souladu se stavebním zákonem,

- lokalita Z4 zůstane beze změny, v roce 2010 bylo na p. p. č. 677 povoleno oplocení a v roce 2013 stavba rodinného domu.

Dle navrhovatele je z výše uvedeného zřejmé, že o jeho námitkách nebylo prakticky vůbec rozhodnuto, resp. bylo rozhodnuto nepřezkoumatelným způsobem, neboť z odůvodnění rozhodnutí se nelze dozvědět nic konkrétního, zejména ne to, proč původně jednu lokalitu odpůrce rozdělil, proč pro každou nově vzniklou plochu stanovil zcela rozdílné podmínky zástavby, v čem spatřuje odpůrce proporcionalitu zásahu do vlastnických práv navrhovatele apod. Celou řadou námitek, kromě té, která se týká nesprávně vymezeného zastavěného území, odpůrce zcela opominul, když ani námitku týkající se nesprávného vymezení zastavěného území nevyřešil v souladu se stavebním zákonem, i když, jak uvádí, ji částečně přijal. V této souvislosti navrhovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, dle kterého na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky jako v případě typických správních rozhodnutí, tj. musí z něho být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené. Těmto požadavkům však odpůrce dle navrhovatele nedostál.

Z výše uvedených důvodů navrhovatel požadoval, aby soud zrušil opatření obecné povahy – územní plán obce Ostřešany, schválený dne 30. 9. 2013 usnesením Zastupitelstva obce Ostřešany č. 9/2013. Návrh neomezil ani po výzvě soudu ze dne 10. 2. 2014, č. j. 52A 6/2014 – 18 (srov. list číslo 18 a list číslo 26 soudního spisu).

Odpůrce ve vyjádření k návrhu potvrdil jako správné údaje týkající se přijetí opatření obecné povahy – územního plánu obce Ostřešany. Nečinil též sporným, že navrhovatel je vlastníkem jím zmíněných pozemkům v katastrálním území a v obci Ostřešany. Nesouhlasil však s tvrzením navrhovatele, že přijetím územního plánu (plně respektujícího cíle územního plánování) došlo k zásahu do jeho vlastnických práv a že o jeho námitkách proti návrhu územního plánu nebylo rozhodnuto přezkoumatelným způsobem.

Vzhledem obsahu podaného návrhu odpůrce navíc vyjádřil přesvědčení, že pokud by soud dospěl k závěru, že některá z námitek uplatněných v návrhu je důvodná, neměl by rušit celý územní plán (jak navrhuje navrhovatel), nýbrž pouze tu jeho část, proti které námitky směřovaly, tj. část týkající se ploch označených jako Z4 a Z5.

II.

Posouzení věci krajským soudem

Předně krajský soud připomíná, že dle ustálené judikatury správních soudů dochází při územním plánování k vážení zájmů soukromých i veřejných a výsledkem toho procesu musí být (logicky) rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými. Řešení zvolené územním plánem tedy může legitimně omezit (a často omezuje) výkon vlastnického práva vlastníků dotčených nemovitostí, přičemž rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území je politickým rozhodnutím konkrétního zastupitelského orgánu a je projevem ústavně garantovaného práva na samosprávu. Toto oprávnění však není bezbřehé, neboť existují zákonem stanovené podmínky a omezení a v rovině obecné také omezení plynoucí z ústavního pořádku (požadavek rovného zacházení, předvídatelnosti právní regulace, minimalizace zásahů do individuálních práv fyzických a právnických osob, dodržování principu proporcionality atd.). V tomto smyslu se vyjádřil Nejvyšší správní soud již například v odůvodnění rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 3/2007 - 73, kde uvedl, že v případě územního plánování jde vždy „o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno - není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto ´vejde´ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet.“ Obdobně v odůvodnění rozsudku ze dne 27. 7. 2010, č. j. 6 Ao 2/2010 - 102, Nejvyšší správní soud uvedl, že „výsledné funkční a prostorové uspořádání území musí vždy představovat rozumný kompromis a vyváženost mezi jednotlivými veřejnými zájmy navzájem, ale i mezi veřejnými zájmy na straně jedné a soukromými zájmy na straně druhé. Jak již bylo uvedeno, řešení zvolené územním plánem může legitimně omezit výkon vlastnického práva vlastníků dotčených nemovitostí (popř. též výkon dalších práv s těmito nemovitostmi spojených - např. práva na svobodné podnikání) a není-li zjištěno, že jde o řešení nezákonné či excesivní, soud se k vhodnosti a účelnosti takového postupu nevyjadřuje.

Proto je nezbytné (s ohledem na zásadu zdrženlivosti a minimalizace soudních zásahů do práva na samosprávu) trvat na tom, aby případné námitky vlastníků pozemků a staveb dotčených návrhem územního plánu příslušná politická jednotka - přezkoumatelným způsobem nejprve sama vypořádala. Není totiž možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu (ve smyslu vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatele), aniž by tuto úvahu před ním provedla příslušná politická jednotka (resp. její příslušný orgán). Takový postup by byl, jak již krajský soud naznačil výše, rozporný s ústavní zásadou dělby mocí a jeho důsledkem by byl nepřijatelný zásah do práva na samosprávu.

Krajský soud se proto nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách navrhovatele proti návrhu územního plánu, neboť tyto námitky byly totožné s námitkami vtěleným navrhovatelem do soudem projednávaného návrhu.

Na tomto místě soud připomíná, že pořizovatel územního plánu vypracuje spolu s určeným zastupitelem návrh rozhodnutí o včas uplatněných námitkách (§ 53 odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též „stavební zákon“). O námitkách rozhoduje stejný správní orgán, který vydává opatření obecné povahy. Rozhodnutí o námitkách musí obsahovat vlastní odůvodnění a je součástí odůvodnění opatření obecné povahy (§ 172 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též „správního řád“). Rozhodnutí o námitkách naplňuje formální znaky správního rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010, č. j. 2 Ao 5/2010 - 24). Jestliže je rozhodnutí o námitkách minimálně z formálního hlediska správním rozhodnutím, které musí dle § 172 odst. 5 správního řádu obsahovat vlastní odůvodnění, je třeba na odůvodnění rozhodnutí o námitkách klást stejné požadavky jako v případě jiných správních rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, publikovaný pod č. 2266/2011 Sb. NSS). V prvé řadě se jedná o požadavek přezkoumatelnosti rozhodnutí. Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí. V odůvodnění správního rozhodnutí je proto nutno uvést: (i) důvody výroku rozhodnutí, (ii) podklady pro jeho vydání, (iii) úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a (iv) informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí, tzn., že z odůvodnění rozhodnutí musí být mj. seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 - 109, či rozsudek téhož soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009 – 46). Ostatně stejné požadavky jsou kladeny i na odůvodnění opatření obecné povahy jako takového (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136 ve věci vymezení zastavitelného území obce Slapy, publ. pod č. 1795/2009 Sb. NSS). Současně platí, že nedostatek odůvodnění nelze nahradit podrobnou argumentací uvedenou ve vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy (srov. bod 157 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010 – 169).

V daném případě, jak již bylo uvedeno výše, uplatnil navrhovatel při projednávání návrhu územního plánu řadu námitek.

Zejména namítal (citace kurzivou), že „územní plán zcela bezdůvodně mění podmínky zástavby pozemkových parcel č. 666 a 663/3 a části pozemkových parcel č. 677, 676, 675/2, 674/2, 672/2, 667/1, 665 a 663/1 v k. ú. Ostřešany tak, že původně jednu zastavitelnou plochu bydlení zcela účelově, evidentně ve prospěch vlastníka pozemkové parcely č. 677 v k. ú. Ostřešany, nově dělí na dvě samostatné zastavitelné plochy bydlení, z nichž zástavba jedné, té menší, o rozloze 0,7050 ha - v návrhu označena jako plocha Z4 zastavitelná plocha „střední část obce“, je zastavitelná v podstatě bez jakýchkoliv dalších podmínek, ale zástavba té druhé plochy o rozloze 2,7760 ha - v návrhu označena jako Z5 zastavitelná plocha „střední část obce“, je podmíněna zpracováním zastavovací studie a v této lokalitě je nutné s ohledem na její velikost vymezit plochu veřejného prostranství, jak to stanoví § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů“.

Tuto námitku vypořádal odpůrce lakonickým konstatováním, že „návrh ÚP Ostřešany nemění bezdůvodně stávající dosud platný ÚP Ostřešany, ale je zpracován v souladu s platnou legislativou a aktuálním stavem v území“. Námitka tedy byla vypořádána nepřezkoumatelným způsobem, neboť z odůvodnění rozhodnutí o ní není (mimo jiné) zřejmé, co bylo důvodem pro stanovení rozdílných podmínek pro zástavbu jednotlivých ploch (závěr o nepřezkoumatelnosti platí bez ohledu na to, že si osoba s odbornými znalostmi důvody dokáže „domyslet“, neboť adresáti rozhodnutí /opatření obecné povahy/ nejsou povinni si důvody rozhodnutí /opatření obecné povahy/ „domýšlet“).

Dále navrhovatel namítl, že „návrh územního plánu je v rozporu s cíli a úkoly územního plánování zcela evidentně zvýhodňuje vlastníky pozemkové parcely č. 677 v k. ú. Ostřešany oproti zbývajícím vlastníkům pozemků v předmětné lokalitě… Pořizovateli územního plánu je jistě dobře známo, že se jedná o lokalitu, jejíž zástavbu je třeba řešit jako celek zejména proto, že stávající komunikace, nacházející se pří východní a západní hranici této zastavitelné plochy, nejsou kapacitě vyhovující a oddělením plochy Z4 z tohoto kompaktního celku se tato situace jistě zhorší. Rozdělením jedné zastavitelné plochy, jejíž součástí jsou i shora uvedené pozemky v mém vlastnictví, na dvě samostatné plochy Z4 a Z5 nastane situace, kdy bude velmi složité, a dovolím si tvrdit, že i nemožné, zástavbu těchto dvou ploch za stávajícího stavu vůbec zrealizovat, pokud zejména z hlediska dopravní obslužnosti nebudou řešeny a posuzovány jako jeden celek. Podle dosud platného územního plánu měly dopravní obslužnost předmětné plochy zajišťovat dvě místní komunikace, z nichž jedna ji ohraničuje ze západní a druhá z východní strany. Jedná se však o komunikace, které díky své nedostatečné šířce nevyhovují pro obousměrný provoz, proto měly být jednosměrné, jedna měla sloužit k příjezdu a druhá k odjezdu vozidel z řešené plochy. Rozdělením plochy na dvě samostatné části však nastává situace, kdy žádná z takto vzniklých ploch z hlediska jejich dopravního napojení nesplňuje požadavky dle § 22 odst. 2 a § 23 odst. 1 vyhlášky, přesto návrh územního plánu tuto situaci neřeší tak, aby zabezpečil podmínky pro realizaci zástavby těchto dvou zastavitelných ploch jako celku, ale naopak, zástavbu plochy Z4 oproti ploše Z5, jak uvádím výše, zvýhodňuje tím, že může být realizována bez ohledu na to, zda zástavba plochy Z4 neznemožní zástavbu plochy Z5 např. tím, že uzavře možnost jejího dopravního napojení z místní komunikace ohraničující posuzovanou plochu ze západní strany. Návrh územního plánu tedy nevytváří podmínky pro zástavbu plochy Z4 ani plochy Z5, jejíž cca polovinu vlastním, proto se návrhem územního plánu cítím dotčen na svých právech a požaduji, aby byl upraven či změněn tak, že zástavba obou navržených zastavitelných ploch Z4 a Z5 bude podmíněna pořízením územní studie, a pořizovatel v souladu s § 7 odst. 2, s odkazem na § 1 odst. 2 vyhlášky, v územním plánu vymezí plochu veřejného prostranství, aby se splnění této povinnosti týkalo i pozemku parc. č. 677 v k. ú. Ostřešany a ne pouze pozemků zbývajících.“

Tuto námitku vypořádal odpůrce tak, že „územní studie pro plochu Z5 prověří případnou zástavbu lokality z hlediska dopravního napojení z východní event. jižní strany“. Dále konstatoval, že „lokalita Z4 zůstane beze změny“ s odůvodněním, že „v roce 2010 bylo na pozemek p. č. 677 již vydáno územní rozhodnutí na stavbu oplocení, které je zrealizováno a v současné době je na tomto pozemku vydáno MmP – SÚ územní rozhodnutí na umístění rodinného domu ze dne 8. 1. 2013, které je potvrzeno Krajským úřadem, oddělení stavebního řádu dne 31. 5. 2013“. Námitka tedy byla opět vypořádána nepřezkoumatelným způsobem, neboť z odůvodnění rozhodnutí o ní není seznatelné, proč odpůrce považoval námitky navrhovatele za liché anebo vyvrácené (zejména námitku, žerozdělením plochy na dvě samostatné části nastává situace, kdy žádná z takto vzniklých ploch z hlediska jejich dopravního napojení nesplňuje požadavky dle § 22 odst. 2 a § 23 odst. 1 vyhlášky, přesto návrh územního plánu tuto situaci neřeší tak, aby zabezpečil podmínky pro realizaci zástavby těchto dvou zastavitelných ploch jako celku, ale naopak, zástavbu plochy Z4 oproti ploše Z5, jak uvádím výše, zvýhodňuje tím, že může být realizována bez ohledu na to, zda zástavba plochy Z4 neznemožní zástavbu plochy Z5 např. tím, že uzavře možnost jejího dopravního napojení z místní komunikace ohraničující posuzovanou plochu ze západní strany“), resp. proč považoval skutečnosti předestírané navrhovatelem za nerozhodné nebo nesprávné. Obdobně se odpůrce nijak nevyjádřil k požadavku navrhovatele, „aby byl návrh územního plánu upraven či změněn tak, že zástavba obou navržených zastavitelných ploch Z4 a Z5 bude podmíněna pořízením územní studie a pořizovatel v souladu s § 7 odst. 2 s odkazem na § 1 odst. 2 vyhlášky v územním plánu vymezí plochu veřejného prostranství, aby se splnění této povinnosti týkalo i pozemku parc. č. 677 v k. ú. Ostřešany a ne pouze pozemků zbývajících“.

Přezkoumatelným způsobem byla vypořádána pouze námitka týkající se nesprávného vymezení hranic zastavěného území v souladu se stavebním zákonem.

III.

Závěr a náklady řízení

Lze tedy uzavřít, že odpůrce se přezkoumatelným způsobem nevypořádal s většinou navrhovatelem uplatněných námitek týkajících se zastavitelných ploch (ve střední části obce) označených jako Z4 a Z5, a proto soud bez jednání (§ 76 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 101b odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s“) opatření obecné povahy – územní plán obce Ostřešany, schválený dne 30. 9. 2013 usnesením Zastupitelstva obce Ostřešany č. 9/2013, v části týkající se zastavitelných ploch ve střední části obce označených jako Z4 a Z5 zrušil dnem právní moci tohoto rozsudku (výrok I; § 101d odst. 2 s. ř. s.). Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením opatření obecné povahy nebo jeho části zůstávají nedotčena (§ 101d odst. 4 s. ř. s.).

Pro úplnost soud dodává, že se nemohl věcně zabývat dalšími námitkami navrhovatele, neboť ty se obsahově shodovaly s námitkami uplatněnými při projednávání návrhu územního plánu, o nichž však dosud odpůrce přezkoumatelným způsobem nerozhodl. Pokud by k nim soud zaujal stanovisko před tím, než tak učiní odpůrce, porušil by již výše zmíněný princip zdrženlivosti a minimalizace soudních zásahů do práva na samosprávu.

Jelikož se navrhovatele domáhal v návrhu (viz petit návrhu na straně 7 soudního spisu) zrušení celého opatření obecné povahy – územního plánu obce Ostřešany a tento návrh vzdor poučení soudu (srov. list číslo 18 a list číslo 26 soudního spisu) neupravil (neomezil), soud, který je vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.), musel návrh ve zbývající části zamítnout (výrok II), neboť proti zbývající části územního plánu nesměřovala žádná z námitek obsažených v návrhu.

Došlo tak k tomu, že navrhovatel byl v řízení převážně neúspěšný a byl by povinen hradit náklady řízení převážně úspěšnému účastníku – odpůrci (§ 60 odst. 1 a contrario s. ř. s.). Nicméně vzhledem k povaze řízení a účastníků (fyzická osoba x územní samosprávný celek s dostatečným majetkovým substrátem) soud v souladu s § 60 odst. 7 s. ř. s. rozhodl, že se odpůrci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Pardubicích dne 5. března 2014

JUDr. Jan Dvořák v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Michaela Jiroutová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru