Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 55/2015 - 27Rozsudek KSPA ze dne 19.11.2015

Prejudikatura
7 Afs 216/2006 - 63

přidejte vlastní popisek


52A 55/2015-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: J M R, spol. s r. o., IČ 27338100, 411 17 Libochovice, Vrchlického 838, zastoupeného: JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem AK Litoměřice, Palachova 14, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje se sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 5. 3. 2015, č.j. KrÚ 14386/2015- Ky,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 5. 3. 2015, č.j. KrÚ 14386/2015-Ky, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 9.800 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Petra Nováka.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou domáhal v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne

pokračování
- 2 -
52A 55/2015

8.12.2014, sp. zn. MmP/60362/2014 OD4, jímž byla žalobci podle § 40 odst. 4 písm. a) zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, uložena pokuta ve výši 28.000 Kč (výrok I), dále povinnost nahradit náklady vážení paušální částkou 6.000 Kč a dále ve výroku III. povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. Tato pokuta byla uložena žalobci jako provozovateli vozidla za překročení hodnot zjištěných při nízko rychlostním kontrolním vážení vozidla žalobce s přípojným vozidlem a žalovaným rozhodnutí bylo rozhodnutí o správním deliktu změněno tak, že výrok II. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně týkající se uložené povinnosti nahradit náklady vážení byl zrušen a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem:

Žalobce neodpovídá za správní delikt, neboť vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, když správní delikt se týkal překročení povolené hmotnosti zjištěné při nízko rychlostním vážení jeho vozidla tovární zn. SCANIA s přípojným vozidlem, kdy byla překročena povolená hmotnost připadající na skupiny náprav, celková hmotnost však překročena nebyla. Žalobce přepravoval volně ložený materiál – zrno pšenice a tento materiál při změnách rychlosti nebo při zabrzdění se přesunuje na volné nákladové ploše vozidla a tím může dojít ke krátkodobému nadměrnému zatížení skupiny náprav, což se v daném případě zřejmě i stalo, tomuto posunu materiálu však žalobce nemůže zabránit, k tomu nejsou nákladové prostory automobilu konstruovány a žalobce do konstrukce ložných ploch nesmí zasahovat. Správní orgán sice uvádí způsoby, jak by se mohl dopravce pokusit zabránit porušení povinnosti, sám správní orgán dokonce poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.2.2014, dle kterého ovšem nelze vždy zabránit tomu, že při zabrzdění silničního vozidla se může náklad posunout a dojde k překročení největší stanovené hmotnosti na nápravu. Tímto judikátem se však správní orgán neřídil, ačkoliv mu byl znám. Žalované rozhodnutí je navíc nesrozumitelné, protože ve výroku rozhodnutí se ruší povinnost nahradit náklady vážení, v odůvodnění se tvrdí, že se snižuje pokuta, ale přitom se pokuta nesnižuje. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě se s argumentací žalobce vypořádal tak, že odkázal na žalované rozhodnutí.

Krajský soud v řízení vedeném podle ustanovení § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí dle žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

Předmětem žalovaného rozhodnutí byl postih žalobce za správní delikt, kterého se dopustil tím, že provozoval vozidlo, které překročilo při nízko rychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním předpisem (§ 42b odst. 1 písm. r/ zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), přičemž se jednalo o vozidlo zn. SCANIA s přípojným vozidlem. Žalobce nepopírá, že při tomto vážení byla překročena největší povolená hmotnost vozidla o 3.145 kg (hmotnost připadající na skupinu náprav 1, 2), jak je uvedeno již v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobce však v žalobě, stejně jako v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tvrdil, že za tento správní delikt neodpovídá, když vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno po něm požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Poukazoval na druh nákladu, který v dané době převážel, tj. zrno pšenice, který má tendenci pokračování
- 3 -
52A 55/2015

k nerovnoměrnému přesouvání do různých částí nákladového prostoru, čímž může dojít k nadměrnému zatížení skupiny náprav. Tomuto jevu žalobce jako dopravce nemůže zabránit, neboť neexistuje výrobce, který by ložnou plochu upravil tak, aby nedocházelo k přesunu hmoty během jízdy. Žalobce si je tedy vědom toho, že jeho povinnost za výše zmíněný správní delikt je objektivní, zavinění se nezkoumá a pouze se žalobce může této odpovědnosti zprostit, o což se pokusil již v odvolání proti rozhodnutí o správním deliktu. S tím se žalovaný vypořádal tak, že uvedl způsoby, kterými by se dopravce mohl pokusit zabránit porušení právní povinnosti. Tyto uvedl příkladmo následujícím způsobem: jednak se jedná o provádění vizuálních prohlídek při nakládce, dále o používání zařízení instalovaných na motorovém vozidle a přípojném vozidle, prostřednictvím kterých lze sledovat hmotnost u jednotlivých náprav a dále vhodné rozmístění nákladu na vozidle, zejména s ohledem na těžiště nákladu, pokud je jím sypký materiál, používání externích přenosných vah, ponechání rezervy z celkové hmotnosti nákladu. K tomuto poslednímu uváděnému způsobu žalovaný v žalovaném rozhodnutí uvedl, že „posledním uváděným způsobem nelze ovšem vždy zabránit tomu, že při zabrzdění silničního vozidla se může nevhodně naložený náklad posunout a dojde k překročení největší stanovené hmotnosti na nápravu“, přičemž právě v této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 2. 2014, č.j. 76A 9/2012-137. Žalobce však tento judikát aplikoval jinak než žalovaný správní orgán, tj. nikoliv pouze k jednomu z výčtu způsobů výše zmíněných, ale tento zobecnil. Takový závěr však žalované rozhodnutí neobsahuje, tj. tento judikát nevztahuje žalovaný ke všem způsobům uvedeným ve výčtu prostředků, kterými se dopravce může pokusit zabránit porušení právní povinnosti, tj. dodržení povolené hmotnosti převáženého nákladu. Žalovaným citovaný judikát tak byl použit pouze ve vztahu k jednomu ze způsobů, kterými dle žalovaného se mohl žalobce pokusit zabránit porušení právní povinnosti (jednalo se o ponechání rezervy z celkové hmotnosti nákladu), navíc, jak vyplývá z žalovaného rozhodnutí, tímto způsobem nelze vždy zabránit tomu, že při zabrzdění silničního vozidla se může nevhodně naložený náklad posunout a dojde k překročení největší stanovené hmotnosti na nápravu. Předpokladem pro aplikaci tohoto závěru je tedy to, že dopravce nevyužije jiný z těchto způsobů, tj. vhodné rozmístění nákladu na vozidle, tj. k tomuto posunu a překročení největší stanovené hmotnosti na nápravu může dojít pouze v případě nevhodně naloženého nákladu. Navíc v této argumentaci žalovaný správně uvedl závěr, který žalobce ani nezpochybnil, a to na str. 5, čtvrtý odstavec: „Odvolací orgán si je vědom toho, že se jednalo o přepravu materiálu (zrna pšenice) tak, jak odvolatel uvádí, který v důsledku změny pohybu vozidla (klesání, stoupání, brzdění) může mít vliv na změnu polohy, což se může projevit změnou tonáže na nápravách, nicméně i provozovatel či řidič uvedené jízdní soupravy je vázán limitnímu hodnotami danými vyhl. č. 341/2002 Sb. a musí mít na zřeteli, že je povinen si v obdobných případech opatřit povolení o přepravě nadměrného nákladu – tzn. zvláštní užívání a zohlednit veškeré (možné) překročení limitních hodnot daných touto vyhláškou. Odvolací orgán k námitce odvolatele tedy uvádí, že není přesvědčen o tom, že učinil vše, aby porušení právní povinnosti zabránil. Přesto, že se jednalo o materiál, který se svou konzistencí může v rámci přepravy přesouvat, musí provozovat učinit taková opatření (odvolací orgán tyto shrnul na str. 3 rozhodnutí), aby uvedené porušení minimalizoval co nejvíce, ba vyloučil zcela.“

S tímto závěrem žalovaného se krajský soud ztotožňuje, když žalobce ani v odvolání či v žalobě neprokazoval a netvrdil, že využil všechny žalovaným zmíněné způsoby, kterými pokračování
- 4 -
52A 55/2015

by se mohl pokusit zabránit porušení zmíněné právní povinnosti spočívající v dodržení nejvyšší povolené hmotnosti vozidla při převozu zmíněného nákladu.

Tato námitka tak nebyla důvodná.

Krajský soud se však musel ztotožnit s námitkou týkající se výroku, který zahrnuje výši pokuty. Žalovaný totiž ve výroku v žalovaném rozhodnutí uvedl, že bod I. žalovaného rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 28.000 Kč, zůstává beze změny, avšak v rozporu s tím v odůvodnění žalovaného rozhodnutí uvedl následující závěr:

„Odvolací orgán vzal v úvahu snahu odvolatele o dodržování právní předpisů (samotná souprava byla včetně připojeného vozidla naložena o něco méně) a na základě těchto úvah rozhodl tak, že odvolateli – společnosti J M R, spol. s r. o. pokutu uloženou správním orgánem ve výši 35.000 Kč snížil na 29.000 Kč.“

Tento svůj závěr potvrdil i na straně 5. žalovaný, když opětovně zopakoval, že z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí byla pokuta snížena z 35.000 Kč na nových 29.000 Kč. Rozhodnutí žalovaného je tak nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, když jeho výrok je v rozporu s odůvodněním, z něhož není patrné, jak vůbec žalovaný rozhodl, tj. zda ponechal výši pokuty určenou rozhodnutím správního orgánu prvního stupně nezměněnou, nebo ji změnil a jakým způsobem. Z tohoto důvodu, pro tuto vadu žalovaného rozhodnutí, musel krajský soud žalované rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, přičemž tato vada zahrnuje nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost (§ 76 odst. 1 písm. a), § 78 odst. 1, 4 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšný žalobce měl právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, přičemž soud přiznal žalobci tyto náklady: odměna a paušální náhrada za 2 úkony právní služby (tj. příprava, převzetí věci, sepis žaloby, tj. 2 × 3.100 Kč, 2 × 300 Kč), zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, celkem 9.800 Kč (§ 3, 7, 9, 11, 12, 13, 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

pokračování
- 5 -
52A 55/2015

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Pardubicích dne 19. listopadu 2015

JUDr. Jan Dvořák v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Píchová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru