Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 51/2010 - 29Rozsudek KSPA ze dne 10.01.2011

Prejudikatura

7 Afs 216/2006 - 63


přidejte vlastní popisek

52A 51/2010 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Pavla Peláka a Mgr. Moniky Chaloupkové v právní věci žalobce: K. Z., zast.: JUDr. Viliam Kováčik, advokát se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 22. 6. 2010, č.j. KrÚ 47102/2010/ODSHI/14,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto

právo nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 22. 7. 2010 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje (dále jen „žalovaný“) ze dne 22. 6. 2010, č.j. KrÚ 47102/2010/ODSHI/14 (dále jen „žalované rozhodnutí“), jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí Magistrátu města Pardubic, odboru dopravy (dále také jako „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 4. 2010, č.j. MAG-12B-288/SSÚ-2009-III, SZ MMP 19965/2010 OD-ODSA (dále také jako „prvostupňové rozhodnutí“). Žalovaný k odvolání žalobce svým rozhodnutím potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž byly zamítnuty

námitky žalobce proti provedení záznamů bodů v registru řidičů a tyto záznamy potvrdil. Žalobce ve své žalobě uplatnil následující argumentaci.

Žalobce namítl porušení zásady právní jistoty a dobré víry ve správnost listiny a důvěry občana ve stát a jeho orgány ve smyslu čl. 1 Ústavy. Žalobce totiž požádal o sdělení, jaký počet bodů má zaznamenán v registru řidičů. Na to mu bylo dne 8. 3. 2010 odpovězeno, že ke dni 8. 3. 2010 má v registru řidičů zaznamenáno 10 bodů. Dne 18. 3. 2010 mu však bylo doručeno oznámení ze dne 15. 3. 2010 o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, když dle tohoto oznámení žalobce dosáhl 12 bodů ke dni 3. 3. 2010. Žalobce tak soudí, že oznámení ze dne 15. 3. 2010 nemůže být správné, když ještě 8. 3. 2010 mu bylo sděleno, že k tomu dni má zapsáno pouze 10 bodů. Pokud tvrzení vystavené na žádost žalobce v registru řidiče ke dni 8. 3. 2010 informuje o stavu 10 bodů, pak obecně absence jakéhokoli záznamu nemůže být přičítána k tíži žalobce. Nelze klást na řidiče požadavek, aby každodenně preventivně zkoumal, jaké má v registru záznamy. Naopak je nutné vytvořit systém tak, aby řidič postupující v souladu se zákonem nebyl nepravdivě informován. Dále žalobce namítl, že se žalovaný dostatečně (dle žalobce vůbec) nevypořádal s otázkou, zda sdělením nesprávného počtu zapsaných bodů nebyla porušena žalobcova práva na informace a zda takové porušení mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tato otázka přitom představuje velmi vážný zásah do práv a postavení řidiče a může ohrozit jak jeho hospodářskou činnost (je-li podnikatelem), tak jeho samotnou existenci (ztratí-li jako zaměstnanec za bagatelní delikty řidičské oprávnění). Výše uvedené skutečnosti naznačují hrubý nepoměr postavení správního orgánu naděleného pravomocemi s postavením občana, který je naopak vystaven neúplnosti zápisu o aktuálním stavu v kartě řidiče. Žalobce je vystaven do situace, že pro případ, odkáže-li se správní orgán jen na dodržení třídenní a pětidenní lhůty, nemůže se občan domáhat nápravy ani při chybějícím záznamu v registru řidiče, tedy za situace liknavosti a průtahů se zápisem do evidenční karty řidiče.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. 11. 2010 odkázal na žalované rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

K tomu žalobce v replice ze dne 23. 11. 2010 znovu zopakoval argumenty uvedené v žalobě týkající se pravdivosti poskytnuté informace výpisem ze dne 8. 3. 2010 a jejího možného vlivu na správnost žalovaného rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), soud přezkoumává napadané výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadaného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezených v § 75 odst. 2

s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadané správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jím odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14.2.2008, čj. 7Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2) a povinnost soudu zrušit napadané rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov.např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003, čj. 2Ads 33/2003-78). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“ ).

Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod proto, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. V této souvislosti dospěl krajský soud k závěru, že žalované rozhodnutí netrpí vadou uvedenou v ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., žalované rozhodnutí není nicotné (§ 76 odst. 2) a rovněž se nejedná o zmíněné další případy průlomu do dispoziční zásady. Proto se krajský soud dále zaměřil na přezkoumání žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2).

V uvedené souvislosti je tedy dále nutné se zabývat tím, co vlastně lze rozumět pod žalobním bodem, v jehož mezích je povinen krajský soud přezkoumávat žalované rozhodnutí. K tomu, aby soud mohl meritorně žalobu projednat v mezích žalobních bodů, je totiž třeba, aby žalobce konkrétně v žalobě uvedl, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadané výroky rozhodnutí za nezákonné (§ 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s.). Obecné tvrzení o rozporu žalovaného rozhodnutí s právními předpisy není vůbec způsobilým žalobním bodem k tomu, aby soud se takovým obecným tvrzením zabýval a sám ex officio za žalobce vyhledával konkrétní skutkové a právní důvody, které by svědčily o rozporu žalovaného rozhodnutí s právními předpisy. Je totiž čistě věcí žalobce, který v souladu s dispoziční zásadou ovládající řízení před správním soudem, v duchu zásady „každý, nechť si střeží svá práva sám“, uvedl v žalobě konkrétní skutečnosti, které by svědčily o nezákonnosti žalovaného rozhodnutí. To jest žalobce je povinen uvést konkrétní právní argumentaci tak, aby bylo zřejmé, z jakých skutkových a právních důvodů konkrétně vymezených považuje žalobce napadané výroky jednotlivých rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, přičemž žalobní námitky musí být ve vztahu k projednávané věci a ve vztahu k žalobci individualizované, tj. nikoliv v obecné formě (srov.např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2004, čj. 4Azs 149/2004-52). Jinými slovy projednatelným žalobním bodem ve správním soudnictví je pouze takový, jenž obsahuje individualizovaná skutková tvrzení doprovázená konkrétní právní argumentací, z níž by bylo zřejmé, z jakých důvodů považuje žalobce napadané výroky rozhodnutí žalovaného za nezákonné nebo nicotné. Jestliže jsou žalobní body formulovány natolik obecně a vágně, že jsou pouhou parafrází zákonného textu, nelze je za řádné žalobní body považovat (srov.rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2007, čj. 8As 43/2006-74). Žalobní body tedy musí obsahovat

individualizovaná skutková tvrzení doprovázená konkrétní právní argumentací, přičemž líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých obvyklých nezákonností, k nimž při vyřizování věci určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností, jednoznačně odlišitelným popisem. V rámci uvedené dispoziční zásady totiž je žalobce povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti, přičemž právní náhled na věc se nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud by žalobce odkazoval pouze na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž se musí jednat o odkazu na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2005, čj. 2Azs 92/2005-58).

Žalobce ve své žalobě uvedl v podstatě pouze jedinou námitku, a to, že mu ke dni 8. 3. 2010 byla poskytnuta informace o aktuálním stavu bodů v registru řidiče (10 bodů), avšak v oznámení o dosažení 12 bodů ze dne 15. 3. 2010 mu bylo sděleno, že dvanáctibodové hranice dosáhl již dne 3. 3. 2010. Správní orgán prvního stupně i žalovaný pak vzaly za relevantní informace z oznámení ze dne 15. 3. 2010 a vůbec se nezbývaly pravdivostí sdělení ze dne 8. 3. 2010; tím se měly dopustit vady v řízení, která má za následek nezákonnost žalovaného rozhodnutí.

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 18. 3. 2010 bylo žalobci doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 15. 3. 2010. V tomto oznámení bylo sděleno, že dvanáctibodové hranice žalobce dosáhl ke dni 3. 3. 2010. Ve správním spise jsou také založena jednotlivá oznámení o uložení pokuty či rozhodnutí správních orgánů, kterými byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku. Takto se ze spisu dozvíme, že poslední přestupek žalobce spáchal dne 3. 3. 2010 v 1:45 hodin v Pospíšilově ulici v Hradci Králové, když jako řidič vozidla Citroën Jumper, r.z. 9A3 8650 překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h, když v úseku, na kterém je povolena maximální rychlost 50 km/h jel rychlostí 68 km/h po odečtení tolerance. Žalobci byla udělena pokuta ve výši 1.000,- Kč a vydán blok na pokutu na místě nezaplacenou číslo NA/2007 1700087. K bodovému hodnocení porušení povinností stanovených zákonem a započítávání těchto bodů je relevantní následující právní úprava v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“):

Řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku anebo trestný čin, spáchal jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů (§ 123b odst. 1 zákona o silničním provozu).

Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (§ 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu).

Oznámení nebo rozhodnutí uvedená v odstavci 2 příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doručí policie nebo obecní policie, jde-li o oznámení uvedené v odstavci 2 písm. a), a to do 3 pracovních dnů ode dne uložení pokuty v blokovém řízení (§ 123b odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu).

Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamenává řidičem dosažený počet bodů pouze do celkového počtu 12 bodů (§ 123c odst. 1 zákona o silničním provozu).

Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno (§ 123c odst. 3 zákona o silničním provozu).

„Poslední“ přestupek, tedy ten, jehož spácháním dosáhl hranice 12 bodů, spáchal žalobce 3. 3. 2010 a byl projednán v blokovém řízení. Dle výše citovaného § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu policie doručí oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení příslušnému úřadu do 3 pracovních dnů ode dne uložení pokuty v blokovém řízení. Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení (tedy ke dni 3. 3. 2010) a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení (§ 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Skutečnost, zda zákonné lhůty byly či nebyly dodrženy, žalobce nenamítá a k rozhodnutí ve věci to není ani podstatné; podstatné je, že počet bodů se zapisuje zpětně ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení (tedy ke dni spáchání přestupku), případně zpětně ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek (§ 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Když si tedy žalobce ke dni 8. 3. 2010 nechal pořídit výpis z evidenční karty řidiče, bylo zde uvedeno 10 bodů, protože doposud nebyly zapsány 2 body za přestupek spáchaný dne 3. 3. 2010, ale tyto další 2 body byly zapsány až dne 15. 3. 2010. Žalobce namítá, že mu byla poskytnutá špatná informace, pokud by totiž skutečně ke dni 8. 3. 2010 měl zapsaných „pouze“ 10 bodů, mohl se jako řidič začít chovat tak, aby předešel získání dalších 2 bodů. Navíc, jak uvedl, nelze řidiče nutit k tomu, aby si denně preventivně ověřoval, kolik bodů má zapsaných v registru řidičů; systém by měl být nastaven tak, aby v každém okamžiku byl

výpis z evidence řidičů pravdivý a řidič se mohl tímto výpisem řídit. K tomu však musí soud uvést, že požadavek žalobce na okamžitou správnost registru řidičů nelze reálně uskutečnit. Jestliže žalobce argumentoval ad absurdum, použije soud také tuto argumentaci na příkladu, kdy by žalobce spáchal přestupek, který by byl vyřešen v blokovém řízení, za přestupek by byly žalobci uděleny dva body a žalobce by za hodinu po spáchání přestupku šel požádat o výpis z registru řidiče. Samozřejmě, že by za hodinu od spáchání přestupku body za tento přestupek v registru ještě zaevidovány nebyly. Body do registru nezapisuje přímo policejní orgán, který pokutu uložil, navíc by tak nečinil nikde v terénu, aby v okamžiku uložení pokuty provedl také zápis v registru, ale zápis provádí až příslušný obecní úřad s rozšířenou působností, a to po té, kdy mu policejním orgánem bude oznámeno uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení (viz § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu). Aby v tomto zapisování nedocházelo k průtahům, stanoví zákon o silničním provozu lhůtu, ve které musí policejní orgán příslušnému obecnímu úřadu oznámit uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, a lhůtu, ve které příslušný obecní úřad na základě takového oznámení provede záznam v registru. Takže není žádným porušením zákona, pokud až 15. 3. 2010 byly žalobci zpětně ke dni 3. 3. 2010 připsány 2 body, kterými dovršil dvanáctibodovou hranici rozhodnou pro ztrátu řidičského oprávnění. Žalobce si musel být vědom, že dne 3. 3. 2010 spáchal přestupek. Z jeho jednání spočívajícího ve skutečnosti, že si požádal o výpis z registru řidičů, je možné vyčíst, že si nebyl sám jist, zda již náhodou dvanáctibodové hranice nedosáhl. Pokud by žalobce nahlédl do zákona o silničním provozu, mohl by si spočítat, že nejzazší termín pro zápis bodů za přestupek spáchaný dne 3. 3. 2010 bylo pondělí 15. 3. 2010 (3 pracovní dny pro oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze strany policie, tedy do 8. 3. 2010, a 5 pracovních dnů k provedení záznamu příslušným obecním úřadem, tedy 15. 3. 2010). Žalobce tak mohl a měl počítat s tím, že body za přestupek spáchaný dne 3. 3. 2010 nemusejí být ke dni 8. 3. 2010 v registru ještě zapsány. Postup správního orgánu byl tedy zcela v souladu se zákonem o silničním provozu. Navíc, dle § 120 odst. 2 zákona o silničním provozu se záznamy o spáchaných přestupcích do registru řidičů zapisují až po nabytí právní moci příslušných rozhodnutí, tedy v okamžiku, jak správně uvedl správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí, kdy je zcela jisté, že konkrétní osoba (řidič) spáchala konkrétní přestupek. V případě blokového řízení, jestliže řidič přistoupil na projednání přestupku v blokovém řízení, nastává právní moc okamžitě, protože proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat (§ 84 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), v případě projednání přestupku ve správním řízení se body zapíší až po právní moci příslušného rozhodnutí. Žalobce musel vědět o tom, kolik, kdy a jaké přestupky spáchal. Mohl si tedy sám spočítat, kolik bodů má v registru zapsáno. Navíc, žalobce se dle názoru soudu nemůže odvolávat na skutečnost, že důvěřoval počtu 10 bodů dle výpisu ze dne 8. 3. 2010, a proto poté mohl své jednání upravit tak, aby již nadále nepáchal další přestupky. Žalobce by správně neměl páchat žádné přestupky, a ne je přestat páchat až po té, kdy mu hrozí odebrání řidičského oprávnění. Rozhodné však je, a soud to znovu opakuje, že postup dle zákona o silničním provozu umožňuje zapsat body do registru řidičů zpětně ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, případně ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek. Jestliže tedy správní orgán prvního stupně postupoval dle zákona o silničním provozu, nelze v jeho jednání spatřovat žádné pochybení. Což ostatně seznal i žalovaný, když správně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil a odvolání žalobce zamítl.

Z výše uvedených důvodů krajský soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná, a proto ji musel zamítnout (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

V případě výroku o náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému toto právo soud nepřiznal, neboť mu žádné náklady řízení podle obsahu soudního spisu nevznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s., a contrario).

V Pardubicích dne 10. ledna 2011

JUDr. Jan Dvořák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru