Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 33/2010 - 93Rozsudek KSPA ze dne 21.03.2011

Prejudikatura

8 Afs 75/2006

2 As 45/2008 - 60


přidejte vlastní popisek

52 A 33/2010-93

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Pavla Peláka ve věci žalobce J.C., 530 09 Pardubice, zastoupeného Mgr. Michalem Nerudou, nar. 9.5.1984, bytem Nerudova 1881, 530 02 Pardubice, proti žalovanému Hasičskému záchrannému sboru Pardubického kraje, se sídlem Teplého 1526, 530 02 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2010 č.j. HZPA-84-7/2010,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému s e toto právo nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím č.j. HZPA-84-7/2010 ze dne 1.3.2010 ředitel Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje (dále jen „žalovaný“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil napadené rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru (dále jen „HZS“) Pardubického kraje (dále jen „ředitelka kanceláře“) ve věcech služebního poměru č. ŘK1000319 ze dne 22.12.2009, jímž byl žalobci na základě § 113 a násl. zákona číslo 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“), a podle nařízení vlády číslo 477/2009 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů na rok 2010, stanoven s účinností od 1.1.2010 základní tarif (§ 114 odst. 2 služebního zákona) v 3. tarifní třídě a v 9. tarifním stupni, do kterých je žalobce zařazen, 24 620,- Kč a s účinností od 1.1.2010

do 31.12.2010 tyto složky služebního příjmu: příplatek za vedení (§ 118 služebního zákona) 0,- Kč, zvláštní příplatek (§ 120 odst. 2 služebního zákona) 500,- Kč, zvláštní příplatek (§ 120 odst. 3 služebního zákona) 4 000,- Kč a osobní příplatek (§ 122 služebního zákona) 300,- Kč.

Žalobce se včasnou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jeho zrušení a současně zrušení prvoinstančního rozhodnutí a náhrady nákladů soudního řízení. Podanou žalobu odůvodnil následovně.

Podle napadeného rozhodnutí mu byla stanovena 3. tarifní třída a 9. tarifní stupeň a byl mu přiznán základní tarif 24 620,- Kč, příplatek za vedení 0,- Kč, osobní příplatek 300,- Kč, zvláštní příplatek 500,- Kč a zvláštní příplatek 4 000,- Kč. Dle § 116 odst. 1 služebního zákona se pro služební místo stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na místě vyžaduje, v jeho případě tomu tak však není. Žalobce má zato, že dle nařízení vlády číslo 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech (dále jen „katalog činností“), v souladu s § 116 odst. 1 služebního zákona měl být zařazen v 5. tarifní třídě – inspektor. Od roku 1996 funguje jako hasič-lezec se specializací pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou, od roku 2002 slouží jako hasič-potápěč 3.stupně, dále absolvoval kurzy obsluha výškové techniky, jeřábnický a vazačský, motorové a rozbrušovací pily, vůdce malých plavidel, bezpečné jízdy a posádek RZA a je osobou oprávněnou k provádění periodických prohlídek prostředků osobního zajištění dle ČSN 365. Od roku 2005 působí jako vedoucí potápěčské skupiny, kdy mu bylo uloženo zajišťovat výcvik, kvalifikační zkoušky, technické vybavení, vedení dokumentace potápěčské činnosti a kontrolu potápěčské techniky. Dle katalogu činností spadá výkon potápěčských činností pod vodou při zásahu v prostředí neumožňujícím přímý výstup k hladině do 4. tarifní třídy. Rovněž vykonává činnosti ve výchově a vzdělávání zařazené do 5. tarifní třídy, konkrétně výchovně vzdělávací činnosti zaměřené na odbornou přípravu a praktický výcvik ve speciálně zaměřených technických kurzech k získání návyků a dovedností pro výkon služby se získáním zákonného oprávnění. Tedy vykonává činnosti zařazené do 4., resp. 5. tarifní třídy.

Žalovaný vycházel z toho, že žalobce byl od 1.1.2007 zařazen na služební místo „hasič-strojní služba“, kterému náleží hodnost „asistent“ a tedy 3. tarifní třída. Toto zařazení je podle žalobce nesprávné, navíc i přes nesprávné zařazení mu v souladu s čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) náleží ohodnocení dle 5. tarifní třídy. Nelze odkazovat na systemizaci ze dne 13.12.2006 č.j. PO-13-26/GŘ-PE-2006, protože tato nedopadá na nejnáročnější činnosti, jejichž výkon je na žalobcově služebním místě vyžadován, vůbec v ní nebylo počítáno s existencí míst potápěčů, ačkoliv HZS Pardubického kraje je opěrným bodem HZS ČR pro práce pod vodní hladinou.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 3.1.2011, kdy ji navrhl zamítnout jako nedůvodnou. Svůj návrh podpořil touto argumentací. Žalobce namítá skutečnosti, které nebyly předmětem řízení. Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodováno pouze o složkách služebního příjmu, nikoliv o tarifní třídě a tarifním stupni, tyto skutečnosti tedy nemohl žalovaný přezkoumávat. Je tak naprosto evidentní, že žaloba svým obsahem nesměřuje proti rozhodnutí ze dne 1.3.2010 č.j. HZPA-84-7/2010. Přesto žalovaný k žalobcovým námitkám uvádí: Potápěčská činnost a činnost vedoucího potápěčské skupiny nejsou vázány ke služebnímu místu, ale k osobě žalobce, tedy neovlivňují zařazení do tarifní třídy, ale jsou důvodem pro ohodnocení žalobce jinými složkami služebního příjmu (zvláštní příplatek, osobní příplatek, kázeňská odměna, odměna dle § 123 služebního zákona). Činnost potápěčů je nepravidelná, její podíl na celkové činnosti HZS je velice nízký, se zřízením

těchto služebních míst nepočítá ani služební zákon. V tomto směru žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č.j. 4 Ads 97/2009-380 a rozsudek podepsaného soudu č.j. 52 A 50/2010-353. Dnem 1.4.2010 byl žalobce ustanoven na služební místo „vrchní asistent – hasič-technik spojové služby“ a od 1.8.2010 je zařazen jako „inspektor – velitel družstva“, vedoucím potápěčské skupiny je přitom nadále. Je tedy zřejmé, že tato činnost nebyla vázána ke služebnímu místu žalobce, ale je vázána k jeho osobě.

V replice k vyjádření žalovaného ze dne 31.1.2011 žalobce uvedl následující. I z vyjádření žalovaného je zřejmé, že žalobce fakticky vykonával činnosti zařazené ve 4. a 5. tarifní třídě. Rozsah těchto činností je v jeho případě velký. Napadené rozhodnutí žalovaného je tak nejen v rozporu s § 112 služebního zákona („příslušník a příslušnice mají nárok na stejný služební příjem za stejnou službu nebo za službu stejné hodnoty“), ale též s čl. 28 LZPS, resp. s čl. 141 Smlouvy o založení evropského společenství a navazující judikaturou Evropského soudního dvora. Žalobce vykonával činnosti, které jednoznačně přesahují činnosti dle 3. tarifní třídy, a měl tedy být odměňován dle 5. tarifní třídy, resp. výkon takto náročných činností měl být odpovídajícím způsobem promítnut ve služebním příjmu.

O žalobě soud rozhodl při jednání dne 21.3.2011, přičemž v souladu s § 75 s.ř.s. vycházel ze stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ze stavu k datu 1.3.2010, kdy bylo rozhodnutí žalovaného vydáno. Dospěl přitom k následujícím skutkovým a právním závěrům.

Ze správního spisu vyplynuly tyto důležité okolnosti. Rozhodnutím ze dne 22.12.2009 č. ŘK1000319 rozhodla ředitelka kanceláře o základním tarifu a dalších složkách služebního příjmu žalobce tak, jak je uvedeno shora, v úvodu odůvodnění.

Podáním ze dne 1.1.2010 se žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolal s tím, že základní tarif ve 3. třídě a příplatek za vedení jsou v rozporu se služebním zákonem, a on požaduje uvedení „platového výměru“ do souladu s katalogem prací a IA GŘ č. 65/2008.

Žalobce se dostavil na jednání senátu poradní komise dne 19.2.2010 a vyjádřil se v tom smyslu, že má nárok na základní tarif minimálně ve 4. a vzhledem k pedagogické činnosti v 5. tarifní třídě, když Pardubice jsou opěrným bodem. Při zařazení do 5. tarifní třídy by pak

měl mít příplatek za vedení alespoň v minimální výši.

Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí ředitelky kanceláře potvrdil. K žalobcovým námitkám uvedl:

Již rozhodnutím č. ŘK07 00092 byl žalobce dnem 1.1.2007 ustanoven na služební místo „hasič-strojní služba“, které je charakterizováno služební hodností „asistent“, pro niž je stanovena 3. tarifní třída. Žalovaný je přesvědčen, že žalobcova činnost v potápěčské skupině není vázána ke služebnímu místu, ale k osobě žalobce, proto nemůže být rozhodující pro zařazení do tarifní třídy. Napadeným rozhodnutím nebylo služební zařazení dotčeno, bylo rozhodováno pouze o složkách služebního příjmu, které náleží dle předpisů platných a účinných od 1.1.2010. Základní tarif byl přiznán podle nařízení vlády č. 477/2009 Sb., odpovídá tarifní třídě stanovené pro žalobcem zastávané služební místo, tarifnímu stupni danému délkou žalobcovy praxe a skutečnosti, že žalobce vykonává službu ve směnném provozu. Příplatek za vedení přiznán nebyl, neboť žalobcovo služební místo není místem vedoucího příslušníka. Činnost žalobce v potápěčské skupině je zohledněna zvláštním příplatkem dle § 120 odst. 3 služebního zákona a odměnami dle § 49 a § 123 téhož zákona,

když za rok 2009 byly žalobci vyplaceny odměny v celkové výši 56 000,- Kč. Prvoinstanční rozhodnutí je věcně správné, v souladu s právními předpisy a v řízení nebyly shledány žádné vady mající vliv na jeho zákonnost či správnost.

Žaloba není důvodná.

Žalobce v podané žalobě namítá, že: - byl nesprávně zařazen do 3. tarifní třídy, když vzhledem k nejnáročnější činnosti, kterou na služebním místě vykonává, měl být zařazen do tarifní třídy páté, - i přes toto nesprávné zařazení mu mělo být napadeným rozhodnutím přiznáno ohodnocení dle 5. tarifní třídy, a to právě s ohledem na náplň jeho činnosti.

První žalobní námitku je třeba zcela odmítnout, a to z důvodu uvedeného ve vyjádření žalovaného a též v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím, resp. rozhodnutím ředitelky kanceláře nebylo zařazení žalobce do tarifní třídy vůbec řešeno. Těmito rozhodnutími byly pouze určeny, s ohledem na nové vládní nařízení č. 477/2009 Sb., jednotlivé složky žalobcova služebního příjmu s účinností od 1.1.2010 (§ 113 služebního zákona – „Služební příjem příslušníka tvoří: a) základní tarif, b) příplatek za vedení, c) příplatek za službu v zahraničí, d) zvláštní příplatek, e) osobní příplatek a f) odměna.“). Žalovaný, potažmo správní orgán prvního stupně tedy správně vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl dnem 1.1.2007 ustanoven na služební místo hasič – strojní služba, jmenován do služební hodnosti asistent a byla mu stanovena 3. tarifní třída, a na základě takto již dříve určeného zařazení stanovil jednotlivé složky služebního příjmu žalobce. Žalovaný nebyl oprávněn zařazení žalobce do tarifní třídy hodnotit, neboť se jedná o otázku řešenou jiným rozhodnutím v jiném řízení. V opačném případě by vybočil z mezí daných prvoinstančním rozhodnutím, kdy v odvolacím řízení lze řešit, resp. přezkoumávat jen ty skutečnosti, které byly předmětem řízení před správním orgánem prvního stupně.

Pokud se týká druhé žalobcovy námitky, i tuto je třeba odmítnout jako nedůvodnou. Podle § 112 odst. 1 věty první služebního zákona „příslušník má nárok na služební příjem za výkon služby“. Výkon služby se pojí ke služebnímu místu, na něž je příslušník ustanoven, když podle § 19 odst. 1 věty druhé téhož zákona je služební místo „charakterizováno zejména systemizovanou služební hodností, stupněm vzdělání, oborem nebo zaměřením vzdělání, dalším odborným požadavkem, základním tarifem, náplní služební činnosti, rozsahem oprávnění a povinností příslušníka“. Podle § 7 odst. 4 služebního zákona jsou charakteristiky výkonu služby odpovídající služebním hodnostem uvedeny v příloze. Podle § 116 odst. 2 téhož zákona „v souladu s charakteristikami tarifních tříd uvedenými v příloze tohoto zákona stanoví vláda nařízením katalog činností v bezpečnostních sborech zařazených do jednotlivých tarifních tříd podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti“. Konečně pak pro služební místo příslušníka se v souladu s § 116 odst. 1 služebního zákona „stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje“.

Je tedy zcela zřejmé, že služební příjem se odvozuje od služebního místa, které příslušník zastává, přičemž toto služební místo je charakterizováno zejména služební hodností a tarifní třídou, které musí být stanoveny tak, aby odpovídaly nejnáročnější činnosti, která je po příslušníkovi na daném služebním místě vyžadována a jím vykonávána.

Soudu je známo z jeho činnosti, že žalobce byl ustanoven na služební místo „hasič – strojní služba“, jmenován do služební hodnosti „asistent“ a byla mu stanovena 3. tarifní třída

rozhodnutím ředitele kanceláře ze dne 1.1.2007 č. ŘK07 00092 ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 13.4.2007 č.j. HSPA-189-9/VO-PaM-2007. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou správní žalobu, v níž použil prakticky shodné argumenty jako v tomto řízení, tedy že nebyla brána v úvahu nejnáročnější činnost, kterou vykonává, konkrétně jeho činnost vedoucího potápěčské skupiny a činnosti v oblasti výchovy a vzdělání. Věc řešil nadepsaný soud pod sp. zn. 52 A 50/2010 (dříve 52 Ca 19/2007), původně dal zcela za pravdu žalobci, ovšem s konečnou platností rozhodl až rozsudkem ze dne 25.10.2010 č.j. 52 A 50/2010-353, když byl vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vysloveném v rozsudku ze dne 30.6.2010 +č.j. 4 Ads 97/2009-380. NSS se v tomto rozsudku k problematice obsáhle vyjádřil, jeho názor je znám a nadepsanému soudu nezbývá, než ho, s ohledem na zásady jednoty soudního rozhodování, předjímatelnosti soudních rozhodnutí a právní jistoty (k nim mimo jiné směřuje i § 52 odst. 2 s.ř.s.: „Soud je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu, může uložit účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal.“), respektovat. Ve shodě s tímto rozsudkem NSS tedy soud uzavírá, že ke služebnímu místu „hasič-strojní služba“, na které byl žalobce s účinností od 1.1.2007 ustanoven, nejsou vázány činnosti potápěče, vedoucího potápěčské skupiny či výchovné nebo vzdělavatelské, resp. tyto činnosti jsou vázány k osobě žalobce. Ačkoliv se tedy může jednat o činnosti nejnáročnější, nejsou na služebním místě vyžadovány a nelze je proto zohlednit při určování tarifní třídy. Pokud žalobce tyto činnosti vykonává, žalovaný je může zohlednit jinými složkami služebního příjmu, konkrétně zvláštním příplatkem podle § 120 odst. 3 služebního zákona, osobním příplatkem podle § 122 téhož zákona, odměnou podle § 123 písm. a) služebního zákona či kázeňskou odměnou podle § 49 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Z napadeného rozhodnutí ostatně vyplývá, že žalovaný této možnosti, jak ohodnotit výkon činností žalobcem nad rámec jeho služebních povinností, využívá.

S ohledem na závěry vycházející z rozsudku NSS č.j. 4 Ads 97/2009-380 soud musí odmítnout žalobcův názor, že mu žalovaný měl přiznat ohodnocení odpovídající 5. tarifní třídě. Žalobce je zařazen do 3. tarifní třídy a té musí odpovídat i přiznané složky služebního příjmu, neboť služební příjem je přímo odvozen od výkonu služby, jejíž náplň je odvislá od žalobcem zastávaného služebního místa charakterizovaného mimo jiné tarifní třídou. Žalobci nelze dát za pravdu ani v tom, že nebyla dodržena zásada stejného příjmu za stejnou službu, neboť jak již bylo opakovaně řečeno, to jaké činnosti je žalobce povinen vykonávat (k výkonu jaké služby je povolán), je dáno služebním místem, na němž je zařazen. Žalobce byl k datu rozhodování žalovaného zařazen na místě „hasič-strojní služba“, na němž není žádána ani potápěčská ani výchovná činnost, a tedy ji není možno ani zohlednit při stanovení základního tarifu či příplatku za vedení. Navíc je třeba zdůraznit, že námitka žalobce je značně obecná. Pokud by měla mít naději na úspěch, musel by žalobce uvést konkrétní příklad příslušníka, který vykonává stejné činnosti jako on, je zařazen na stejném místě a byl mu přiznán jiný (vyšší) služební příjem. Pak by bylo možno uvažovat o diskriminaci ve smyslu § 112 odst. 3 služebního zákona – „Příslušník a příslušnice mají nárok na stejný služební příjem za stejnou službu nebo za službu stejné hodnoty.“ Žalobce však žádný takový případ neuvedl.

Nezbývá tedy než uzavřít, že žaloba nebyla důvodná ani v jednom žalobním bodě. Soud proto postupoval podle § 78 odst. 7 s.ř.s. a žalobu v celém rozsahu zamítl.

Nad rámec uvedeného si soud závěrem dovoluje malou poznámku. Jak bylo opakovaně uvedeno, ve shodě s názorem NSS nejsou činnosti potápěče, vedoucího potápěčské skupiny či výchovné nebo vzdělavatelské, které žalobce vykonává, vázány k jím zastávanému služebnímu místu „hasič – strojní služba“, ale k žalobcově osobě. Z toho podle názoru podepsaného soudu vyplývá, že žalobce není povinen tyto činnosti vykonávat. Pokud je ovšem se souhlasem, resp. na základě pokynu žalovaného (těžko si lze představit, že by žalobce uvedené činnosti prováděl proti vůli žalovaného) vykonává, resp. žalovaný

po něm výkon těchto činností vyžaduje, jedná nezákonně a žalobce může využít možnosti podle § 46 odst. 2 služebního zákona. Stejně tak, podle názoru podepsaného soudu, přichází,

za předpokladu výkonu činností nad rámec činností vázaných ke služebnímu místu „hasič – strojní služba“, v úvahu možnost požadovat doplacení služebního příjmu.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a náleží mu tedy náhrada všech nákladů řízení před soudem důvodně vynaložených, nicméně ze spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady vznikly, proto soud vyslovil, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává.

Poučení:

Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozsudku je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozsudku prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 s.ř.s., a contrario).

V Pardubicích dne 21.3.2011

JUDr. Jan Dvořák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru