Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 28/2013 - 39Rozsudek KSPA ze dne 30.09.2013

Prejudikatura

7 Afs 216/2006 - 63


přidejte vlastní popisek

52 A 28/2013-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudkyň Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Petry Venclové, Ph. D., ve věci žalobce: J. M., zastoupen Mgr. Radkem Látem, advokátem, se sídlem Smilova 547, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2013, č. j. KrÚ – 17302/37/2013/OMSŘI/Dr,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení a žalovanému s e toto právo nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2013, č. j. KrÚ – 17302/37/2013/OMSŘI/Dr, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Přelouč (dále jen „stavební úřad“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 2. 2013, č. j. MUPC 2241/2013, kterým byla žalobci stanovena podmínka pro odstranění nepovolených stavebních úprav stavby „Zemědělská stavba – hala pro výkrm drůbeže, Přelouč, Škudly“ na pozemcích označených jako st. parc. č. 47/1 a 47/2 v kat. území Škudly (dále jen „nepovolená stavba“ nebo „nepovolené stavební úpravy“).

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného z důvodu vad řízení vymezených v § 76 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), včasnou žalobu, kterou se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a náhrady nákladů soudního řízení. V žalobě uvedl žalobce dva žalobní body:

1. Lhůta stanovená pro odstranění nepovolené stavby odporuje § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť faktické odstranění nepovolené stavby je v této lhůtě objektivně neproveditelné. Žalovaný nevzal v úvahu žalobcovo sdělení, že nejvhodnější nejbližší lhůtou, kdy dojde k vyskladnění drůbeže, je, s ohledem na co nejmenší ztráty, konec měsíce srpna 2013. Předčasná likvidace chovu drůbeže má nejen ekonomický dopad, ale rovněž není vhodná z veterinárního hlediska. Pokud žalovaný uvedl, že lhůtu pro vyskladnění nelze posunout do letních měsíců z důvodů ochrany zdraví osob žijících v sousedních domech, poukazuje žalobce na skutečnost, že dne 10. 5. 2012 bylo Krajskou hygienickou stanicí Pardubického kraje provedeno měření hluku, přičemž nebyla zjištěna nadlimitní hranice hluku, a to ani ve dne, ani v noci, tedy ohrožení zdraví z důvodu zvýšené hladiny hluku nehrozí.

2. Žalovaný nevzal v úvahu před správním orgánem I. stupně a pod sp. zn. ST/19365/Ný probíhající řízení o povolení stavby – změna systému odvětrávání haly. V tomto řízení žalobce žádá o povolení změny systému odvětrávání haly, kdy se jedná o totožnou halu, v níž má žalobce nařízeno provést odstranění nepovolených ventilátorů. Stanoviska dotčených správních orgánů jsou kladná.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 24. 7. 2013, jímž navrhl žalobu zamítnout, přičemž k jednotlivým žalobním bodům uvedl: 1. Především je třeba zmínit, že rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 12. 2012, č. j. KrÚ – 2320/7/2012/OMSŘ/Dr2, bylo rozhodnutí stavebního úřadu ve výrocích I., II., III. a IV. bodech 2-5 potvrzeno a ve výroku IV. bodě 1 vráceno k novému projednání. Stavební úřad následně určil žalobci lhůtu v délce 10 dnů ke sdělení informací o časovém průběhu chovu drůbeže v hale. Žalobce sdělil, že chov má být vyskladněn v měsíci srpnu 2013. Krajská veterinární správa pro Pardubický kraj k žádosti stavebního úřadu sdělila, že naskladnění drůbeže proběhlo dne 19. 9. 2012. Dne 29. 1. 2013 obdržel stavební úřad sdělení vlastníka sousední nemovitosti o tom, že ve dnech 23. 1. a 24. 1. 2013 proběhlo vyskladnění haly č. 1. Stavební úřad požádal ředitele společnosti halu provozující o potvrzení této informace, nicméně odpověď neobdržel. Následně vydal rozhodnutí, jímž žalobci určil lhůtu k odstranění nepovolené stavby do 30. 6. 2013. Lhůta byla stanovena tak, aby nebyl neúměrně protahován protiprávní stav, když stavební úřad vycházel především ze stanovisek Krajské veterinární správy a Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, v nichž se uvádí délka chovného cyklu kuřic, a zohlednil termín předpokládaného vyskladnění na základě podkladů, které měl k dispozici.

2. Řízení o povolení stavby nemohlo být bráno v potaz, neboť předmětem odvolacího řízení bylo toliko rozhodnutí o stanovení lhůty k odstranění nepovolených stavebních úprav, když samotné rozhodnutí o nařízení odstranění těchto úprav nabylo právní moci dne 6. 12. 2012.

Replika nebyla žalobcem podána.

O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (žalovaný výslovně podáním ze dne 15. 7. 2013 a žalobce konkludentně, když nereagoval ve lhůtě dvou týdnů na výzvu ze dne 1. 7. 2013 k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, ačkoliv byl ve výzvě poučen, že v případě, že nevyjádří v dané lhůtě svůj nesouhlas, bude se mít zato, že s takovým postupem souhlasí). Vycházel přitom v souladu s § 75 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, tj. ze stavu k datu 11. 4. 2013, kdy bylo rozhodnutí žalovaného vydáno, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. Dospěl přitom k následujícím skutkovým a právním závěrům:

Předně je nutné uvést, že krajský soud již v dané věci jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, č. j. 52 A 18/2012-60, jímž zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2012, č. j. KrÚ – 2320/7/2012/OMSŘ/Dr, a výrok IV. bod 1. rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14. 12. 2011, č. j. MUPC 20412/2011. Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2011 stavební úřad žalobci nařídil odstranění nepovolené stavby a obnovení předcházejícího stavu stavby (výrok I.), uložil povinnost předložit návrh technologického postupu prací (výrok II.), uložil povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000 Kč (výrok III.) a stanovil podmínky pro odstranění nepovolené stavby, včetně provedení odstranění nejpozději do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí (výrok IV., resp. IV. bod 1.). Žalovaný pak odvolání žalobce do tohoto rozhodnutí zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Soud při posuzování věci dospěl k závěru, že odstranění nepovolené stavby bylo nařízeno v souladu se zákonem, ve vztahu ke stanovené lhůtě pro odstranění této stavby a obnovení předcházejícího stavu ovšem shledal prvoinstanční rozhodnutí nepřezkoumatelným, když toto postrádalo řádné odůvodnění stanovené lhůty. Vzhledem k tomu, že žalovaný rozhodl o rozhodnutí stavebního úřadu jediným výrokem, jímž odvolání žalobce zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil, nezbylo soudu než zrušit rozhodnutí žalovaného jako celek. Současně pak soud přistoupil i ke zrušení té části výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jíž se týkala vada spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

Ze správního spisu vyplynuly tyto skutečnosti: Po obdržení zrušujícího rozsudku citovaného shora žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 4. 12. 2012, č. j. KrÚ – 2320/7/2012/OMSŘ/Dr2, jímž potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14. 12. 2011 ve výrocích I., II., III. a IV. bodech 2-5 a v tomto rozsahu současně zamítl žalobcovo odvolání. Toto rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 6. 12. 2012.

Městský úřad pak pokračoval v řízení za účelem stanovení nové lhůty k odstranění nepovolené stavby a obnovení předcházejícího stavu. Nejprve usnesením ze dne 19. 12. 2012 žalobci uložil ve lhůtě 10 dnů poskytnout informace o časovém průběhu chovu drůbeže v hale na pozemcích st. p. č. 47/1 a 47/2, přičemž specifikoval, jaké konkrétní informace je žalobce povinen sdělit. Žalobce na usnesení reagoval dne 2. 1. 2013 takto: „V současné době se nachází v hale stojící na st. p. č. 47/1 a 47/2 v k. ú. Škudly chov, který má být vyskladňován v měsíci srpnu.“ Ve spise jsou dále založena dvě e-mailem, bez elektronického podpisu, zaslaná podání z adresy „x“ (ze spisu je zřejmé, že M. Š. je jedním z vlastníků sousední nemovitosti), ze dne 25. 12. 2012 a ze dne 29. 1. 2013, v nichž se uvádí, že u žalobce proběhlo vyskladnění ve dnech 7. a 8. 9. 2012, naskladnění pak do 10 dnů a další vyskladnění se uskutečnilo ve dnech 23. a 24. 1. 2013, přičemž do 29. 1. 2013 neproběhlo čištění hal, ač se tak stát mělo, není zřejmé, zda jsou haly prázdné či v nich zůstala nějaká zvířata, provoz ventilátorů probíhá v omezené míře nadále. Na e-mailovou výzvu stavebního úřadu ze dne 30. 1. 2013, adresovanou řediteli odchovny, ke sdělení skutečného stavu chovatelské činnosti a plánům, nebylo reagováno. Krajská veterinární správa Pardubického kraje podáním ze dne 31. 1. 2013 stavebnímu úřadu sdělila, že od žalobce obdržela informaci, že naskladnění drůbeže proběhlo dne 19. 9. 2012, na další otázky ohledně délky chovatelského cyklu, krmení, atd. pak nemůže odpovědět, neboť tyto jsou plně v kompetenci chovatele, vyjma případů, kdy je porušen zákon. Po poučení žalobce o právu seznámit se s podklady rozhodnutí vydal stavební úřad dne 11. 2. 2013, pod č. j. MUPC 2241/2013, rozhodnutí, jímž stanovil žalobci povinnost odstranit nepovolené stavební úpravy nejpozději do 30. 6. 2013 a oznámit provedené odstranění stavebnímu úřadu do 7. 7. 2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítl, že jednotlivé lhůty, jimiž byla výsledná stanovená lhůta odůvodněna, jsou nepřiměřeně krátké, neboť technické řešení musí být v souladu s posledním existujícím stavem a musí zohledňovat hlediska péče o zvířata. Optimální pro co nejnižší ztráty je lhůta sdělená žalobcem, tj. konec srpna 2013, když předčasná likvidace chovu s sebou nese ekonomické dopady a není vhodná ani z veterinárního hlediska. Pokud se týká stavebním úřadem uváděného rizika ohrožení zdraví lidí v sousedních domech a tedy nemožnosti posunout termín odstranění do letních měsíců z důvodu zvyšování výkonu v závislosti na venkovní teplotě, poukazuje žalobce na měření provedené Krajskou hygienickou stanicí Pardubického kraje dne 10. 5. 2013, při němž nebyly zjištěny nadlimitní hranice hluku ani ve dne, ani v noci. Stanovená lhůta tak nezohledňuje všechny rozhodné okolnosti. Ze sdělení Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 27. 2. 2013, vyplývá, že tento úřad se dne 27. 2. 2013 zúčastnil spolu s Českou inspekcí životního prostředí neplánované kontroly, při které bylo zjištěno, že v obou halách probíhá odchovný cyklus kuřic, ve dnech 23. – 25. 1. 2013 došlo k roztřídění a přesunu drůbeže dle váhové kategorizace, přičemž chovný turnus nebyl ukončen, ani přerušen. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu o stanovení lhůty potvrdil.

Ad 1. Ze správního spisu vyplynulo, že odvolací námitky jsou shodné s prvním žalobním bodem, tedy pro přezkum napadeného rozhodnutí žalovaného je zásadní skutečností, jakým způsobem se žalovaný vypořádal s podaným odvoláním, zda reagoval na všechny odvolací námitky, dostatečně odůvodnil své stanovisko ke každé z nich a zda je jeho vypořádání se v souladu se zákonem. Soud totiž nemůže při přezkumné činnosti, v rámci soudního řízení správního, nahradit činnost žalovaného, neboť není další, třetí instancí ve správním řízení. Pouze v případě drobných odchylek, tj. jestliže se krajský soud zcela neztotožní s tím, jak se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami, může korigovat právní názor, o který se opírá napadené rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. 8 Afs 51/2007-87). Naopak, není oprávněn zcela změnit právní názor žalovaného, tedy uvést k žalobní (odvolací) námitce jiný právní názor, než žalovaný v napadeném rozhodnutí, protože by se jednalo o změnu právního názoru, přičemž podstatná změna právního názoru by mohla vést k nezákonnosti rozhodnutí soudu (srov. nález ÚS ze dne 18. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 279/99).

Žalovaný na žalobcovy odvolací námitky reagoval na stranách 10 a 11 svého rozhodnutí, kdy především odkázal na rozhodnutí stavebního úřadu s tím, že prvoinstanční správní orgán stanovenou lhůtu řádně odůvodnil. Dále pak poukázal na skutečnost, že žalobce v řízení nespolupracoval, na žádost stavebního úřadu nereagoval a na výzvu se s podklady rozhodnutí neseznámil, stavební úřad si tak na základě shromážděných podkladů učinil úsudek o lhůtě sám a žalovaný se s jeho názorem ztotožňuje, na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí odkazuje. V této souvislosti soud poznamenává, že odkaz na přezkoumávané rozhodnutí je ze strany žalovaného zcela v pořádku, v souladu se zákonem, neboť jeho rozhodnutí tvoří materiálně jeden celek s rozhodnutím stavebního úřadu, tato rozhodnutí nelze oddělovat a posuzovat je izolovaně, pokud některé skutečnosti řeší již prvoinstanční rozhodnutí a žalovaný se s tímto řešením ztotožní, nemusí již opakovat jednou vyřčené (viz rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, v němž se uvádí: „…sluší se uvést, že i NSS často odkazuje na závěry již v řízení učiněné, jak již krajským soudem či žalovaným, neb i v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně „opakovat“ již správně vyřčené, ale přezkoumat dříve učiněné závěry, přičemž pokud u přezkumného orgánu padne shoda na učiněných závěrech, není důvodu, proč by na ně nemohlo být odkázáno.“). Stavební úřad určení lhůty do 30. 6. 2013 odůvodnil na stranách 2 a 3 svého rozhodnutí. Především uvedl, že vycházel z toho, že 30 dnů je třeba na zpracování technického řešení odstranění nepovolených stavebních úprav, 30 dnů je případně nutných na vypsání a vyhodnocení zjednodušené formy výběrového řízení poptávkou u podnikatelů ve stavebnictví a 60 dnů postačí na stavební práce. Dále pak zdůraznil, že vycházel z předpokládaných termínů chovu a též rizika ohrožení zdraví lidí, kdy v letních měsících se výkon odsávání bude nutně zvyšovat v závislosti na venkovní teplotě. Dle 1. změny integrovaného povolení, která je součástí správního spisu, je chovný cyklus stanoven v délce cca 120 dnů, tedy termíny vyskladnění odpovídají září 2012 a lednu 2013, přičemž konec dalšího cyklu je přibližně v květnu 2013. Měření hluku provedené 31. 8. 2011 prokázalo překročení denních i nočních hlukových limitů. Na základě zadání vlastníka vypracovaná hluková studie prokazuje, že při maximálním výkonu ventilátorů dosáhne zvýšený hluk i do chráněných venkovních prostorů sousedních rodinných domů.

K uvedené argumentaci stavebního úřadu žalovaný doplnil ještě následující konkrétní reakci na žalobcovy odvolací námitky:

Žalobce necitoval konkrétní právní předpisy, které by byly stanovenou lhůtou porušeny, na výzvu k podrobnému rozepsání termínů reagoval pouze uvedením termínu vyskladnění v srpnu 2013, k podkladům rozhodnutí se nevyjádřil. Termín vyskladnění uvedený žalobcem neodpovídá délce chovu uvedené v 1. změně integrovaného povolení, neboť naskladnění drůbeže proběhlo v září 2012. Pokud žalobce naskladnil další drůbež v únoru či březnu 2013, vystavil se riziku nuceného přerušení chovu, příp. vyskladnění drůbeže do náhradních prostor. V té době si již žalobce musel být vědom existujícího pravomocného rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby. Stanovená lhůta je dostatečná.

Soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že lhůta do 30. 6. 2013 byla dostatečně odůvodněna, stavební úřad předestřel skutečnosti, na základě kterých dospěl k závěru, že tato lhůta je přiměřená a dostačující. Zohlednil všechny důležité skutečnosti, přičemž bral v úvahu jak zájmy žalobce (délka chovného cyklu drůbeže, úkony, které bude muset v souvislosti s odstraněním nepovolené stavby provést), tak zájmy vlastníků sousedních nemovitostí (riziko ohrožení hlukem). Stavební úřad dal žalobci dostatečný prostor pro hájení jeho zájmů, když ho nejprve vyzval k podrobnému rozboru chovného cyklu drůbeže a před vydáním rozhodnutí mu dal možnost vyjádřit se ke shromážděným podkladům. Bylo na rozhodnutí žalobce, jak bude či nebude se stavebním úřadem spolupracovat, a pokud byl prakticky nečinný (sdělil toliko, že cyklus drůbeže končí v srpnu 2013, aniž by to nějakým způsobem doložil), musel být připraven na důsledky své nečinnosti. Žalovaný pak adekvátně reagoval na žalobcovo odvolání, přičemž správně zdůraznil, že žalobce neuvádí žádné konkrétní předpisy, které by byly stanovením lhůty porušeny, a dále, že při dalším případném naskladnění drůbeže poté, co již bylo v právní moci rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby, si musel být vědom rizik.

K argumentaci správních orgánů dodává soud pouze následující: Pokud žalobce v prvním žalobním bodě uvádí, že odstranění nepovolené stavby je ve stanovené lhůtě objektivně neproveditelné a že lhůta je v rozporu s § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, jsou jeho námitky zcela obecné, nijak nekonkretizované. Stavební úřad ve svém rozhodnutí uvedl jednotlivé dílčí lhůty pro jednotlivé úkony, které musí žalobce provést, přičemž soud takto určené dílčí lhůty (30, 30 a 60 dnů) považuje za dostatečné, odpovídající realitě. Žalobce namítá, že jednotlivé dílčí lhůty jsou velmi krátké, nicméně neuvádí žádné konkrétní důvody, které ho k tomuto závěru vedou, nijak úvahy stavebního úřadu nezpochybňuje a nevyvrací. Rovněž tak námitky nezohlednění jím udaného měsíce vyskladnění (srpen 2013) správními úřady či ekonomických dopadů a veterinárního hlediska, jsou pouze nezdůvodněnými konstatováními. Žalobcem uvedený měsíc vyskladnění oba správní orgány v úvahu braly a správně poukázaly na délku chovného cyklu 120 dnů, na doložené naskladnění v září 2012 a žalovaný pak též na to, že pokud snad žalobce provedl naskladnění ještě v roce 2013, pak to bylo za situace, kdy již bylo pravomocné rozhodnutí o odstranění stavby a žalobce tudíž musel předvídat možné negativní důsledky. Údaje o délce chovného cyklu a naskladnění drůbeže v září 2012 žalobce nijak nezpochybnil, nedoložil, že by tento cyklus byl jiný či že naskladnění proběhlo v jiném termínu a neuvedl ani jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení lhůty k provedení odstranění nepovolené stavby. Takovou skutečností není fakt o provedeném měření hluku v květnu 2012. Protokol o měření hluku dne 10. 5. 2012 žalobce doložil již v průběhu správního řízení a z tohoto protokolu je zřejmé, že při měření dne 10. 5. 2012 nebylo v nočních hodinách shledáno překročení nočních hlukových limitů. Tento protokol však nemůže vyvrátit konstatování stavebního úřadu o možném riziku ventilátorů pro zdraví vlastníků sousedních nemovitostí v letních měsících, kdy se jejich vytížení v souvislosti s rostoucí teplotou zvyšuje, neboť se jedná o měření neaktuální, navíc provedené jen pro noční dobu a nijak se nevyjadřující k hladině hluku v případě zapojení všech ventilátorů najednou.

Soud tedy uzavírá, že námitky žalobce v prvním žalobním bodě shledal nedůvodnými, tyto jsou zcela obecné, nereagují nijak na konkrétní úvahy a skutečnosti předestřené správními orgány v jejich rozhodnutích.

Ad 2. Pokud se týká námitky nezohlednění probíhajícího řízení o povolení stavby, soud se plně ztotožňuje s vyjádřením žalovaného ze dne 24. 7. 2013 poskytnutým k žalobě. Ze správního spisu je zřejmé, že dne 6. 12. 2012 nabylo právní moci rozhodnutí o nařízení odstranění nepovolené stavby, jímž byly specifikovány podmínky tohoto odstranění, vyjma jediné – data, do kterého je žalobce povinen odstranění provést. Právě jen lhůta k odstranění nepovolené stavby pak byla předmětem dále probíhajícího řízení před stavebním úřadem a posléze před žalovaným. Na toto řízení nemá řízení o případném povolení stavby žádný vliv, neboť správní orgány musely vycházet z pravomocného rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby a z faktu, že k tomuto rozhodnutí zbývá doplnit pouze podmínku v podobě lhůty pro odstranění. Rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby je třeba respektovat, toto je nadáno presumpcí správnosti, a to až do jeho případného odstranění některým ze zákonných postupů. Správní orgány byly povinny rozhodnout o lhůtě, v níž je žalobce povinen nepovolené stavební úpravy odstranit, přerušování tohoto řízení z důvodu probíhajícího řízení o povolení stavebních úprav by nemělo oporu v zákoně.

Soud tedy konstatuje, že i druhý žalobní bod shledal nedůvodným.

S ohledem na nedůvodnost obou žalobních bodů soud postupoval podle § 78 odst. 7 s. ř. s. a žalobu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení neúspěšný, proto mu náhrada nákladů soudního řízení nenáleží. Úspěšný žalovaný se pak práva na náhradu nákladů soudního řízení podáním ze dne 15. 7. 2013 výslovně vzdal, proto mu soud náhradu vůči žalobci nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Pardubicích dne 30. 9. 2013

JUDr. Jan Dvořák v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Tereza Nováková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru