Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 27/2010 - 57Rozsudek KSPA ze dne 21.02.2011

Prejudikatura

6 A 49/2002


přidejte vlastní popisek

52 A 27/2010-57

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Pavla Peláka ve věci žalobkyně Mgr. P. P., zastoupené JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou, se sídlem Sladkovského 484, 530 02 Pardubice, proti žalovanému Řediteli Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje, se sídlem Teplého 1526, 530 02 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. HSPA-115-33/ŘK-2009 ze dne 1.3.2010,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení a žalovanému s e toto právo nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím č.j. HSPA-115-33/ŘK-2009 ze dne 1.3.2010 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a napadené rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje (dále jen „ředitelka kanceláře“) ve věcech služebního poměru č.j. HSPA-417-30/ŘK-2008 ze dne 30.12.2008 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla žalobkyně dle § 25 odst. 1 písm. a) a § 32 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru dnem 31.8 odvolána ze služebního místa „vrchní komisař – vedoucí organizačního oddělení“, dnem 1.1.2009 zařazena do zálohy pro přechodně nezařazené a po dobu zařazení v záloze jí byl podle § 124 odst. 3 zákona o služebním poměru přiznán služební příjem ve výši 80% průměrného služebního příjmu, potvrdil.

Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jeho zrušení a současně zrušení prvoinstančního rozhodnutí a náhrady nákladů soudního řízení. Podanou žalobu odůvodnila následovně.

Rozhodnutím ze dne 17.3.2009 č.j. HSPA-115-12/ŘK-2009 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí. Jeho rozhodnutí bylo správním soudem v řízení o žalobě žalobkyně zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že nebyl prokázán třetí zákonný předpoklad pro odvolání ze služebního místa spočívající v tom, že žalobkyni nelze ustanovit na jiné služební místo. Žalovaný dne 1.3.2010 vydal nové rozhodnutí č.j. HSPA-115-33/ŘK-2009, které žalobkyně napadá touto žalobou.

Pro přehlednost žalobkyně rekapituluje:

Od 1.1.2007 do 31.8.2007 existovalo právní pracoviště, v jehož čele stál pracovník s označením služebního místa 090000013 s kódem příplatku za vedení 798 s názvem služební hodnosti „rada – vedoucí pracoviště – právník“ a dále byl zařazen jeden občanský zaměstnanec s názvem „referent st. Správy a samosprávy – právník“.

Od 1.9.2007 do 31.12.2008 došlo na právním pracovišti ke změně v tom smyslu, že občanský zaměstnanec byl nahrazen pracovníkem ve služebním poměru s označením služebního místa 090000451 a názvem služební hodnosti „vrchní komisař – právník“.

Ode dne 1.1.2009 došlo k vytvoření právního a organizačního oddělení namísto dosavadních právního pracoviště a organizačního oddělení. Podle systemizace platné od 1.1.2009 existují na právním a organizačním oddělení čtyři místa občanských pracovníků a tři služební místa, a to s označením 090000454 s kódem příplatku za vedení 742 a s názvem hodnosti „rada – vedoucí pracoviště – právník“, s označením 090000455 a názvem hodnosti „vrchní komisař – právník“ a s označením 090000011 a názvem hodnosti „komisař – tiskový mluvčí“. Žalovaný doplnil systemizaci služebních míst HZS Pardubického kraje ze dne 31.8.2007 č.j. PO-13-12/GŘ-PE-2007, která nebyla předmětem úvah a hodnocení prvoinstančního orgánu. Žalobkyně v tomto duchu vznesla námitku, s níž se žalovaný srozumitelně nevypořádal. Pokud žalovaný doplnil spis o systemizaci a vypořádal se s ní sám, aniž by zrušil prvoinstanční rozhodnutí, porušil zásadu dvouinstančnosti řízení.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že došlo pouze k přesunu bývalých dvou služebních míst právního pracoviště na nově vytvořené právní a organizační oddělení, nevysvětluje však, proč se tak stalo pod jiným číselným označením a proč má i příplatek za vedení jiný kód. Jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné a nelze se s tvrzením o přesunu ztotožnit.

Doplněním chybějící systemizace je zřejmé, že bylo zrušeno celé právní pracoviště a vznikla dvě nová služební místa pod označeními 0900000454 a 090000455, přičemž na jedno z nich mohla být žalobkyně ustanovena. K 31.12.2008 bylo zrušeno jak služební místo žalobkyně, tak služební místo s označením 090000451 a názvem „vrchní komisař – právník“, na kterém byla zařazena Mgr. A., když ona i žalobkyně měly služební hodnost kpt. a obě tak splňovaly podmínku ustanovení na nové služební místo. Možnost ustanovení žalobkyně na volné nové služební místo však v celém řízení nebyla řešena, resp. byla zcela popírána a bylo řešeno pouze ustanovení Mgr. A.

Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění v otázce zrušení právního pracoviště a vzniku nejméně jednoho služebního místa a povinnosti na toto ustanovit žalobkyni. Z rozhodnutí žalovaného navíc nelze seznat jakými úvahami byl veden při hodnocení nově založených listin a jak tyto listiny vykládal.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 29.9.2010, kdy ji navrhl zamítnout jako nedůvodnou. Svůj návrh podpořil touto argumentací. Důvodem pro zahájení řízení o odvolání žalobkyně ze služebního místa bylo rozhodnutí o organizační změně. V návrhu této změny je výslovně vyjádřeno, že organizační změna k 1.1.2009 spočívá ve sloučení právního pracoviště a organizačního oddělení do jednoho právního a organizačního oddělení, zrušení služebního místa denního příslušníka, konkrétně místa vedoucího organizačního oddělení, tedy místa žalobkyně, vytvoření služebního místa ve 24 hodinové směně ve funkci asistent hasič ve 3. tarifní třídě, převzetí dosavadních služebních míst vedoucího pracoviště v 9. tarifní třídě, právníka v 8. tarifní třídě a tiskového mluvčí v 7. tarifní třídě. Návrh organizační změny byl projednán s odborovým orgánem a schválen Generálním ředitelem HZS ČR. Organizační změnou tedy nebylo vytvořeno nové služební místo, na které by bylo možné ustanovit žalobkyni. Všechna původní služební místa byla i po 1.1.2009 obsazená stejnými příslušníky, což odpovídalo obsahu a smyslu změny. K tomuto datu pak byla volná pouze místa v nižších služebních hodnostech, než byla hodnost žalobkyně. Prvoinstanční rozhodnutí o odvolání žalobkyně bylo vydáno v souladu se zákonem a s náležitým odůvodněním.

Při promítnutí organizační změny do systemizace platné od 1.1.2009 došlo k chybám v psaní, tyto však nebyly způsobilé ovlivnit průběh řízení o odvolání žalobkyně, neboť podkladem pro rozhodnutí bylo rozhodnutí o organizační změně, ne jeho promítnutí do zákonem stanoveného podkladu. Chyba v číselném označení služebního místa zastávaného Mgr. A. byla odstraněna systemizací č.j. HSPA-337/VPaM-2009. V případě Mgr. A. se jedná stále o totéž místo, které bylo pouze přesunuto. Sloučení právního pracoviště a organizačního oddělení do právního a organizačního oddělení odpovídá terminologii HZS ČR, kdy organizační jednotka o maximálně třech lidech je pracovištěm a o čtyřech a více lidech je oddělením. Pokud jde o číselníky, jedná se o čísla používaná v personálně-mzdovém programu, dle kterých generální ředitelství HZS ČR sleduje čerpání peněz u jednotlivých funkcí a rozhodlo se samostatně sledovat vedoucí oddělení v úseku kanceláří KŘ HZS krajů pod kódem 742.

V replice k vyjádření žalovaného ze dne 18.10.2010 žalobkyně uvedla následující. Podle § 4 zákona č. 361/2003 Sb. se systemizací rozumí stanovení počtu služebních míst včetně počtu míst příslušníků zařazených v zálohách a objemu prostředků na příslušný rok. Systemizace nevytváří místo pro příslušníka zařazeného do zálohy, žalovaný tedy nepočítal s tím, že bude nutno nějakého příslušníka do zálohy zařadit. Jen na základě systemizace mohl žalovaný provádět personální změny, nikoli na základě žádosti o změnu. Pokud žalovaný nyní zdůrazňuje právě tuto žádost o změnu, pak popírá právní závěry z odůvodnění napadaného rozhodnutí. Žalobkyně je přesvědčena, že nadále je sporný závěr žalovaného o nemožnosti nabídnout žalobkyni volné služební místo. Trvá na tom, že žalovaný porušil zásadu dvouinstančnosti řízení, když hodnotil jiné listiny než prvoinstanční orgán. Pokud by pak soud novoty v odvolacím řízení připustil, je žalobkyně přesvědčena, že se žalovaný nevypořádal s novými důkazy přezkoumatelným způsobem. Tvrzení o chybách v psaní se objevilo ze strany žalovaného až v souvislosti se soudním přezkumem.

Žalovaný reagoval podáním ze dne 22.11.2010 následovně. Systemizace platná od 1.1.2009 není systemizací ve smyslu § 4 zákona č. 361/2003 Sb., Pardubickému kraji jsou jí pouze schvalována potřebná místa nezbytná pro zabezpečení zákonem svěřených úkolů, nikoli místa v zálohách, neboť počty příslušníků v zálohách dost dobře ani plánovat dopředu nelze. Zákon o služebním poměru zná čtyři druhy záloh – činnou, pro studující, zvláštní, pro přechodně nezařazené, neplacenou. Důvody pro zařazení do záloh předem nelze znát a tedy ani plánovat.

Zásada dvouinstančnosti neznamená, že každý závěr musí být vždy vysloven první instancí a prověřen instancí vyšší, zajišťuje dvojí posouzení věci. Doklady doložené prvoinstančním orgánem dostatečně prokázaly, že k 1.1.2009 neexistovalo služební místo, na které by bylo možné žalobkyni ustanovit, a doklady doplněné odvolacím orgánem pouze potvrzují správnost zjištěného skutkového stavu. Žalobkyni byl dán prostor, aby se před vydáním rozhodnutí k těmto podkladům vyjádřila, což učinila.

Dále pak žalovaný zopakoval svá tvrzení o organizační změně spočívající ve sloučení dvou organizačních jednotek v jednu a zrušení toliko jednoho služebního místa, a to místa žalobkyně, a současně o nevytvoření a neexistenci služebního místa vhodného pro žalobkyni.

Ve vyjádření ze dne 6.12.2010 žalobkyně setrvala na názoru, že systemizace musí předcházet organizační změně, resp. že nemůže být důsledkem této změny, rozborem systemizací pak bylo prokázáno, že došlo ke zrušení služebního místa žalobkyně a dvou příslušníků právního pracoviště. Dále pak zdůraznila, že žalovaný provedl nové dokazování a tedy porušil zásadu dvouinstančnosti. Pokud by byl skutkový stav zjištěný prvoinstančním orgánem úplný, nebylo třeba dokazování doplňovat.

Vyjádření žalovaného ze dne 27.12.2010 nepřineslo nové skutečnosti, když žalovaný pouze zopakoval své předchozí argumenty, případně odkázal na předešlá vyjádření.

O žalobě soud rozhodl podle s § 51 odst. 1 zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem konkludentně souhlasili, když na výzvu soudu k vyjádření se ve lhůtě dvou týdnů od doručení nereagovali. Soud v souladu s § 75 s.ř.s. vycházel ze stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ze stavu k datu 1.3.2010, kdy bylo rozhodnutí žalovaného vydáno. Dospěl přitom k následujícím skutkovým a právním závěrům.

Ze správního spisu vyplynuly tyto důležité okolnosti. Dne 17.1.2008 žalobkyně převzala sdělení o zahájení řízení o odvolání ze služebního místa a zařazení do zálohy z důvodu organizační změny, k níž dochází na základě Organizačního řádu a systemizace služebních a pracovních míst HZS Pardubického kraje s účinností k 1.1.2009, a kterou se ruší služební místo „vrchní komisař – vedoucí organizačního oddělení“. Jako podklady pro vydání rozhodnutí byly ve sdělení uvedeny organizační řád a systemizace zmíněné výše, zápis o projednání organizačních změn s odborovou organizací, přehled o aktuálně volných služebních místech a rozhodnutí o ustanovení žalobkyně na služební místo č.j. ŘK07 00003 ze dne 1.1.2007.

Podle systemizace HZS Pardubického kraje platné od 1.1.2009 působí v rámci kanceláře krajského ředitele právní a organizační oddělení, které má čtyři občanské zaměstnance v pracovním poměru a tři příslušníky HZS ČR ve služebním poměru, kdy příslušníci jsou konkretizováni následovně:

- „rada – vedoucí pracoviště – právník“, identifikační číslo (dále jen „ID“) 090000454, část v katalogu dle nařízení vlády č. 104/2005 Sb. (dále jen „ČK“) 2.4.7., číslo funkce dle nařízení vlády č. 104/2005 Sb. (dále jen „ČF“) 09.01., kód příplatku za vedení (dále jen „PV“) 742, přičemž tento kód značí vedoucího oddělení v kanceláři GŘ nebo KŘ,

- „vrchní komisař – právník“, ID 090000455, ČK 2.4.7., ČF 08.01., - „komisař – tiskový mluvčí“, ID 090000011, ČK 2.4.1., ČF 07.01. Ze zápisu o projednání návrhu změny organizačního řádu a systemizace HZS Pardubického kraje vyplývá, že dne 25.11.2008 byl s předsedou KO OSH HZS Pardubického kraje projednán uvedený návrh změny s výsledkem „odborová organizace nemá připomínky“. Změna je v návrhu specifikována mimo jiné těmito slovy: „sloučení Právního pracoviště a Organizačního oddělení do jednoho Právního a organizačního oddělení“, „má být převzato dosavadní služební místo vedoucího pracoviště zařazené v 9. tarifní třídě, dále dosavadní služební místo právníka zařazené v 8. tarifní třídě a dosavadní služební místo tiskového mluvčí zařazené v 7. tarifní třídě“, „má dojít ke snížení počtu služebních míst pro příslušníky ve služebním poměru, a to o jedno místo vedoucího Organizačního oddělení, neboť pro toto služební místo po sloučení nezůstane náplň služební činnosti v rozsahu 37,5 hodiny týdně“.

Z přehledu o volných služebních místech ze dne 11.12.2008 vyplývá, že žádné volné místo nemá vyšší tarifní třídu než sedmou a vyšší služební hodnost než komisař.

Z rozhodnutí ze dne 1.1.2007 č. ŘK07 00003 vyplývá, že žalobkyně byla dnem 1.1.2007 ustanovena na služební místo a jmenována do služební hodnosti „vrchní komisař“ (vedoucí oddělení/nepřímý výkon služby), se základní náplní služební činnosti podle katalogu činností nařízení vlády č. 104/2005 Sb. 2.4.2. – 08.01., se zařazením na organizačním oddělení krajského ředitelství a s 8. tarifní třídou.

Ze systemizace služebních míst HZS Pardubického kraje platné od 1.1.2007 vyplývá, že v rámci kanceláře krajského ředitele působilo

- organizační oddělení se dvěma příslušníky ve služebním poměru, konkrétně „vrchní komisař – vedoucí oddělení“, ID 090000010, ČK 2.4.2., ČF 08.01. a PV 713 a „komisař – tiskový mluvčí“, ID 090000011, ČK 2.4.1., ČF 07.04.

- právní pracoviště s jedním občanským zaměstnancem v pracovním poměru a s jedním příslušníkem ve služebním poměru, konkrétně se jednalo o „radu – vedoucího pracoviště – právníka“, ID 090000013, ČK 2.4.7., ČF 09.01.

Ze záznamu ze dne 19.12.2008 vyplývá, že právní a organizační oddělení již existuje u HZS čtyř krajů a k 1.1.2009 dojde k jeho vzniku i u HZS Královehradeckého kraje.

Tuto skutečnost potvrzuje rovněž sdělení generálního ředitele HZS ČR z téhož dne, přičemž generální ředitel poukazuje na skutečnost, že vytvoření společného právního a organizačního oddělení se osvědčilo a náhradou za zrušené místo administrativního charakteru je vždy navýšení počtu služebních míst příslušníků, kteří se přímo podílejí na plnění úkolů stanovených zákonem, nikoli na administrativní činnosti.

Přípisem ze dne 19.12.2008 byla žalobkyně uvědoměna o doplnění spisu o některé podklady a o právu nahlížet do spisu a pořizovat z něj výpisy, opisy a kopie. Přípis žalobkyně převzala tentýž den a současně nahlédla do spisu a nechala z něj pořídit kopie v celkovém počtu 85 kusů, které převzala.

Žalobkyně dne 29.12.2008 založila do spisu své vyjádření, v němž obsáhle polemizovala s účelností organizační změny ve vztahu k minulým krokům a navrhla doložení dokladů, které by prokázaly, že její náplň práce neodpovídá 37,5 hodinám denně, na jaký rozsah byla její práce stanovena, proč byla k 1.1.2007 udělána organizační změna spočívající v zániku oddělení vnitřní správy a vzniku právního pracoviště a organizačního oddělení a jaký je důvod organizační změny u HZS Královehradeckého kraje ke dni 1.1.2009.

Rozhodnutím ředitelky kanceláře ze dne 30.12.2008 č.j. HSPA-417-30/ŘK-2008 byla žalobkyně dnem 31.12.2008 odvolána ze služebního místa „vrchní komisař (vedoucí oddělení/nepřímý výkon služby) a dnem 1.1.2009 zařazena do zálohy pro přechodně nezařazené. Rozhodnutí bylo odůvodněno schválenou organizační změnou spočívající ve sloužení právního pracoviště a organizačního oddělení do jediného právního a organizačního oddělení, v převodu tří služebních míst (vedoucí oddělení, právník, tiskový mluvčí) a ve zrušení služebního místa žalobkyně „vrchní komisař – vedoucí organizačního oddělení“ a existencí volných míst pouze ve služebních hodnostech komisař, inspektor, vrchní asistent a asistent. K námitkám žalobkyně pak bylo sděleno, že na základě změn platných k 1.1.2007 přešly jedna příslušnice z oddělení vnitřní správy a jeden občanský zaměstnanec z oddělení finančního do právního pracoviště a ostatní příslušnice a občanští zaměstnanci z oddělení vnitřní správy přešli do oddělení organizačního, tedy nedošlo k navýšení administrativních pracovníků, doklady k organizační změně u HZS Královehradeckého kraje nemá HZS Pardubického kraje k dispozici a tato změna nemůže ani mít vliv na řízení, pokud se pak týká dokladů k rozsahu náplně práce žalobkyně, není zřejmé, jaké konkrétní doklady má žalobkyně na mysli.

Proti rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, které vystavěla na následujících bodech: - nebyly předloženy důkazy prokazující věcnou opodstatněnost navrhované organizační změny k 1.1.2007 a k 1.1.2009, tj. proč se žalovaný po dvou letech vrací k organizaci před 1.1.2007,

- nepravdivost tvrzení generálního ředitele HZS ČR, že při zrušení služebního místa administrativního pracovníka je navýšen stav „výjezdových“ hasičů, když v roce 2007 po zrušení služebního místa na oddělení personálním a PaM bylo pouze změněno občanské místo právníka na místo služební,

- nevyhovění návrhu na doplnění dokazování a nezákonné odůvodnění tohoto postupu, - nepřezkoumatelnost odůvodnění, když prvoinstanční orgán se nevypořádal se všemi vznesenými námitkami, chybí úvahy, podklady pro rozhodnutí, apod. Rozhodnutím ze dne 17.3.2009 č.j. HSPA-115-12/ŘK-2009 žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a napadené prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. K námitkám pak uvedl:

- důvodnost organizační změny k 1.1.2009 vyplývá ze žádosti o provedení změny, ze zápisu o projednání změny s odborovým orgánem a ze zprávy o počteních stavech příslušníků na stanicích HZS Pardubického kraje,

- není pravdou, že nyní vzniká oddělení prakticky shodné s dřívějším oddělením vnitřní správy, právní pracoviště vzniklo spojením jednoho služebního místa z oddělení vnitřní správy a jednoho občanského místa z oddělení finančního, nedošlo k navýšení celkového počtu administrativních příslušníků, resp. došlo toliko ke změně režimu v jakém byla již existující místa zařazena, když bylo jedno místo příslušníka na oddělení personálním a PaM převedeno do režimu pracovního poměru a místo právníka na právním pracovišti bylo převedeno z pracovního poměru do služebního poměru,

- tvrzení o nenaplnění rozsahu práce 37,5 hodiny týdně je vytržené z kontextu, vztahuje se na situaci po 1.1.2009, tedy po provedení organizační změny, prokazování rozsahu náplně práce před provedením této změny není pro rozhodnutí ve věci relevantní,

- pokud se týká návrhu na doplnění podkladů, jeho nevyhovění je v prvoinstančním rozhodnutí řádně zdůvodněno, když tyto se týkají skutečností, které nemohou mít vliv na konečné rozhodnutí, resp. není vůbec zřejmé, jaké konkrétní doklady by měly být doplněny,

- nebylo uvedeno, v čem konkrétně spočívá nepřezkoumatelnost a nedostatečnost odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, odůvodnění popisuje a vysvětluje organizační změnu a její důsledky, osvětluje, proč nelze žalobkyni ustanovit na jiné služební místo, vyjadřuje se ke všem námitkám vzneseným v průběhu řízení i k návrhům na doplnění dokazování a žalovaný je přesvědčen, že je dostatečné a přezkoumatelné.

Na základě žaloby bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 17.3.2009 rozsudkem soudu ze dne 27.1.2010 č.j. 52 Cad 29/2009-62 zrušeno pro vady a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Soud přitom dospěl k následujícímu závěru:

Má-li být odvolání žalobkyně a jejího zařazení do zálohy zákonné, musí být prokázáno, že za 1) došlo k organizační změně, za 2) že touto změnou bylo služební místo žalobkyně zrušeno, za 3) že ji nelze ustanovit na jiné služební místo a že je ve služebním poměru na dobu neurčitou. Žalobkyně tedy není oprávněna namítat důvodnost a efektivnost organizační změny, tím spíše pak změn v předchozích letech. Bylo prokázáno, že žalobkyně je ve služebním poměru na dobu neurčitou, rovněž bylo prokázáno, že došlo k organizační změně a touto bylo zrušeno služební místo žalobkyně. Nebylo však prokázáno, že žalobkyni nebylo možno ustanovit na jiné služební místo. Žalobkyně tvrdila, že k 1.1.2009 bylo vytvořeno nové služební místo „vrchní komisař – právník“. Žalovaný sice doložil, že Mgr. A. byla přijata rozhodnutím ze dne 27.8.2008 do služebního poměru a ustanovena na služební místo a jmenována do služební hodnosti „vrchní komisař – právník“, nicméně dle systemizace platné od 1.1.2007 bylo na právním pracovišti pouze jediné služební místo „rada – vedoucí pracoviště – právník“. Není povinností soudu, aby tuto nejasnost odstraňoval, zjišťoval, zda místo zastávané Mgr. A. před 1.1.2009 na právním pracovišti bylo převzato do nové systemizace platné od 1.1.2009 či nikoliv. Žalovaný je povinen v dalším řízení doplnit skutkový stav v tomto směru, neboť jedině pak bude možné zodpovědět otázku, zda byl naplněn i poslední předpoklad pro odvolání žalobkyně ze služebního místa a jejího zařazení do zálohy, a to nemožnost jejího ustanovení na jiné služební místo.

Po zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17.3.2009 byly do správního spisu doplněny tyto podklady:

1. Systemizace HZS Pardubického kraje platná od 1.7.2009, z níž je patrná změna u oddělení organizačního a právního ve vztahu ke služebním místům pouze v tom smyslu, že služební místo s označením „rada – vedoucí pracoviště – právník“ je nadále označováno „rada – vedoucí oddělení“, ID u služebního místa „vrchní komisař – právník“, bylo změněno z 090000455 na 09000451.

2. Systemizace HZS Pardubického kraje platná od 1.9.2007, z níž je zřejmé, že na právním pracovišti bylo dosavadní místo obsazené občanským zaměstnancem v pracovním poměru změněno na služební místo obsazené příslušníkem ve služebním poměru s názvem „vrchní komisař – právník“, ID 090000451, ČK 2.4.7. a ČF 08.01.

3. Rozhodnutí ze dne 1.10.2007 č. KŘ07 00452 o přijetí Mgr. P. K. dnem 1.10.2007 do služebního poměru a jeho ustanovení na služební místo a jmenování do služební hodnosti „vrchní komisař (právník/nepřímý výkon služby)“.

4. Rozhodnutí ze dne 30.4.2008 č. ŘK08 00127 o odvolání Mgr. K. dnem 30.4.2008 ze služebního místa „vrchní komisař (právník/nepřímý výkon služby)“ a jeho ustanovení dnem 1.5.2008 na služební místo „rada (vedoucí pracoviště – právník/nepřímý výkon služby)“.

5. Rozhodnutí ze dne 27.8.2008 č. KŘ0800379 o přijetí Mgr. A. A. dnem 1.9.2008 do služebního poměru a jejím ustanovení na služební místo a jmenování do služební hodnosti „vrchní komisař (právník/nepřímý výkon služby)“.

Sdělením ze dne 5.2.2010 byla žalobkyně uvědoměna o doplnění spisu, o složení senátu poradní komise, o jednání senátu dne 19.2.2010 v 8,30 hodin a o jejích procesních právech. Sdělení bylo žalobkyni doručeno dne 5.2.2010.

Dne 11.2.2010 žalobkyně obdržela od žalovaného jí požadované kopie částí spisu. Podáním ze dne 17.2.2010 žalobkyně polemizovala s dosavadním postupem ředitelky kanceláře i žalovaného, vyjádřila názor, že do spisu nově založené podklady podstatným způsobem mění skutkový stav, původně zjištěný skutkový stav jednoznačně vypovídal o tom, že u HZS Pardubického kraje existovalo volné služební místo, na které měla být žalobkyně ustanovena.

K jednání senátu poradní komise dne 19.2.2010 se žalobkyně nedostavila. Rozhodnutím ze dne 1.3.2010 č.j. HSPA-115-33/ŘK-2009 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění žalovaný stručně rekapituloval dosavadní průběh řízení, vypočetl veškeré podklady shromážděné ve spise, z nichž vycházel, a poté se věnoval jednotlivým odvolacím námitkám žalobkyně, když uvedl:

Nezkoumají se důvody, pouze důsledky organizační změny (viz rozsudek soudu), je třeba prokázat, že došlo k organizační změně, že touto změnou bylo zrušeno služební místo žalobkyně, že žalobkyně je ve služebním poměru na dobu neurčitou a že neexistuje jiné služební místo, na které by mohla být ustanovena. Organizační změna a zrušení služebního místa byly prokázány systemizací k 1.1.2009, zápisem o projednání návrhu změny, organizačním řádem, rozhodnutím o zařazení žalobkyně, žádostí o změnu, záznamem telefonátu a dopisem generálního ředitele. Služební poměr žalobkyně na dobu neurčitou byl prokázán rozhodnutím ŘK07 00003. Neexistence volného místa byla prokázána sdělením o volných služebních místech, zápisem o projednání změny, systemizací a rozhodnutím ŘK07 00003, když je zřejmé, jaká služební místa byla přesunuta na nové právní a organizační oddělení, jaká místa byla volná a že vzhledem k dosavadnímu zařazení nelze žalobkyni na žádné z volných míst ustanovit. Z písemných vyjádření žalobkyně je zřejmé, že jí bylo známo, že již v roce 2007 bylo vytvořeno na právním pracovišti služební místo právníka a že na toto byla v září 2008 přijata nová příslušnice. Doklady založené do spisu po zrušení původního rozhodnutí soudem nesvědčí o novém skutkovém stavu, potvrzují pouze správnost zjištění skutkového stavu, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, doklady shromážděné v průběhu prvostupňového řízení byly dostačující. Z nových dokladů jednoznačně vyplývá, že služební místo „vrchní komisař – právník“ existuje od 1.9.2007, organizační změnou bylo pouze přesunuto z právního pracoviště na právní a organizační oddělení, od 1.10.2007 do 30.4.2008 bylo obsazeno Mgr. K.a od 1.9.2008 ho zastává Mgr. A. Žalovaný se dále obsáhle věnoval požadavkům žalobkyně na doplnění dalších podkladů průběžně vznášených v průběhu řízení, přičemž uvedl konkrétně, jak na ně bylo reagováno (doložením dokladů, nedoložením z důvodu nekonkrétnosti návrhu či bezpředmětnosti návrhu, kdy doklady se vztahovaly ke skutečnostem, které nebyly pro věc podstatné). Žalovaný pak uzavřel, že prvoinstanční rozhodnutí podle něj splňuje všechny zákonné náležitosti, je dostatečné a přezkoumatelné, proto ho jako věcně správné potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl.

Žaloba není důvodná.

Věc byla již jednou zdejším soudem projednávána, přičemž původní rozhodnutí žalovaného ze dne 17.3.2009 č.j. HSPA-115-12/ŘK-2009 potvrzující prvoinstančního rozhodnutí bylo zrušeno z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že žalobkyni nebylo možno ustanovit na jiné služební místo. Soud k tomuto závěru dospěl poté, co zjistil, že z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, zda Mgr. A. „přešla“ k 1.1.2009 na místo označené „vrchní komisař – právník“ či její místo bylo k 31.12.2008 zrušeno a uvedené služební místo vzniklo nově, neboť na jedné straně žalovaný tvrdil, že místo zrušeno nebylo, nicméně na straně druhé systemizace platná k 1.1.2007 uváděla na právním pracovišti pouze služební místo „rada – vedoucí pracoviště – právník“ a dále občanské místo právníka. Věc tedy byla vrácena žalovanému k doplnění skutkového stavu.

V žalobě proti novému rozhodnutí žalovaného žalobkyně namítá především porušení zásady dvouinstančnosti řízení, které spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný vycházel z nových listin, které nebyly předmětem zkoumání prvoinstančního orgánu. Dále pak namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, když z něj není zřejmé, jakými úvahami byl žalovaný při hodnocení nově založených listin veden, jak je vykládal, resp. proč dospěl k závěru, že organizační změnou došlo pouze k přesunu obou služebních míst právního pracoviště na nově vzniklé právní a organizační oddělení, když číselné označení míst i kód příplatku za vedení jsou jiné. Z celé žaloby je pak seznatelné, že žalobkyně trvá na tom, že organizační změnou došlo ke zrušení bývalých právního pracoviště a organizačního oddělení a ke vzniku nového právního a organizačního oddělení, nikoliv pouze ke sloučení obou jednotek do jedné při současném zrušení místa žalobkyně.

Řízení ve věcech služebního poměru je upraveno v zákoně číslo 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“), konkrétně v § 169 a násl.

Podle § 174 odst. 1 písm. a) a b) služebního zákona má účastník právo za a) „nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů, vyjádřit v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům“ a za b) „vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění.“

Podle § 180 odst. 1 téhož zákona „služební funkcionář je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí“.

Podle § 180 odst. 2 služebního zákona „důkazem je vše, co může přispět k zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob, doklady a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyjádření, znalecké posudky, potvrzení, listiny, protokoly o ohledání a pořízená dokumentace skutkového děje“.

Podle § 181 odst. 5 věty první téhož zákona „v odůvodnění služební funkcionář uvede důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí“.

Podle § 190 odst. 8 služebního zákona „odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí“.

Pokud se týká první žalobní námitky spočívající v porušení zásady dvouinstančnosti řízení, nemůže se s ní soud ztotožnit. Žádné zákonné ustanovení nezakazuje odvolacímu orgánu doplnit další podklady rozhodnutí, naopak takováto právní úprava by degradovala význam odvolacího řízení, kdy by odvolací orgán i při potřebě doplnění jen jediné listiny musel rušit prvoinstanční rozhodnutí a věc vracet orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Lze si samozřejmě představit situaci, kdy odvolací orgán zcela zásadně doplní dokazování, na základě něj pak rozhodne o změně prvostupňového rozhodnutí a zachová se tak pro účastníka „překvapivě“ s nemožností proti tomuto novému rozhodnutí se odvolat. Pak by bylo namístě takové rozhodnutí zrušit pro vady řízení, neboť takovýmto způsobem nelze účastníka zbavit jeho práva bránit se odvoláním proti rozhodnutí, s nímž nesouhlasí. V daném případě ovšem o tuto situaci nešlo. Žalovaný pouze doplnil několik listinných pokladů a řádně poučil žalobkyni o jejích procesních právech, včetně práva účasti na jednání senátu poradní komise. Žalobkyně si následně nechala pořídit kopie listin a reagovala na ně písemným podáním ze dne 17.2.2010, svého práva účastnit se jednání senátu poradní komise nevyužila. Žalovaný i s přihlédnutím k novým listinám prvoinstanční rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl, přičemž skutkový stav vyhodnotil stejně jako správní orgán prvního stupně. Nejednalo se o žádné pro žalobkyni překvapující rozhodnutí.

Rovněž námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí vypočetl všechny podklady, z nichž vycházel, uvedl, jak je vyhodnotil a jakými právními ustanoveními se přitom řídil, přehledně se vypořádal též s veškerými námitkami, návrhy a vyjádřeními, které byly žalobkyní v průběhu celého řízení vznášeny. Je pravdou, že jeho hodnocení nově založených listin je poněkud kusé, nicméně jednoznačně z něj vyplývá, že žalovaný ze systemizací k 1.7.2009 a k 1.9.2007 a z rozhodnutí ze dnů 1.10.2007, 30.4.2008 a 27.8.2008 dovodil, že organizační změnou došlo pouze k přesunu služebního místa „vrchní komisař – právník“ z dosavadního právního pracoviště na nové právní a organizační oddělení, a dále jaké osoby v jakých obdobích toto místo zastávaly. Byť je tedy jeho úvaha stručná, v odůvodnění rozhodnutí nechybí a je z ní zcela zřejmé, jakým způsobem se žalovaný k nově doloženým podkladům postavil. Procesní práva žalobkyně přitom byla plně zachována – žalobkyně se mohla seznámit (a rovněž se seznámila) s novými listinami, na její žádost jí byly pořízeny i jejich kopie, mohla rovněž využít svého práva účastnit se jednání senátu poradní komise a tam vznést veškeré své argumenty a je jen jejím rozhodnutím, že tohoto práva nevyužila. Ze spisu je zřejmé, že její procesní práva byla plně respektována po celou dobu řízení, jak prvoinstanční orgán, tak žalovaný reagovaly na její návrhy a připomínky a zcela se s nimi vypořádaly. Právo vznášet námitky pak nelze ztotožnit s právem na vyhovění těmto námitkám. Je zcela běžným jevem, že správní orgán má jiný právní názor než účastník řízení, a v případě, že se s opačným názorem účastníka řádně vypořádá, odůvodní, proč jeho návrhům nevyhověl, jeho námitky nevyslyšel, k žádnému porušení procesních práv nedochází (viz např. rozsudek NSS ze dne 27.10.2004 č.j. 6 A 49/2002-41). Jedinou výtku může soud snad vznést pouze proti argumentaci žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že již správní orgán prvního stupně zjistil úplně a správně skutkový stav věci a jím shromážděné důkazy jsou plně dostačující. Kdyby toto tvrzení bylo správné, pak by jistě nedošlo ke zrušení předcházejícího rozhodnutí žalovaného, resp. soud by nedospěl k závěru, že skutkový stav je třeba doplnit. Až systemizace k 1.9.2007 objasnila složení právního pracoviště od tohoto data do 31.12.2008, resp. fakt, že na právním pracovišti byla dvě služební místa, kdy jedním z nich bylo místo „vrchní komisař – právník“. Samotná bagatelizace nově založených listin ovšem nemůže stačit ke zrušení rozhodnutí, neboť na druhé straně žalovaný tyto listiny vyhodnotil, dovodil z nich správné závěry a tedy dostál své povinnosti na odůvodnění rozhodnutí.

Konečně soud nemůže dát žalobkyni za pravdu ani v tom, že nedošlo k prokázání skutečnosti, že ji nebylo možno k 1.1.2009 ustanovit na jiné služební místo. Podle § 25 odst. 1 písm. a) služebního zákona „příslušník je odvolán z dosavadního služebního místa, jestliže jeho dosavadní služební místo bylo v důsledku organizačních změn zrušeno“.

Podle § 25 odst. 5 téhož zákona „příslušník, který je odvolán z dosavadního služebního místa podle odstavce 1, 2 nebo odstavce 4, je ustanoven na jiné služební místo, pro které je stanovena stejná služební hodnost, a to i v jiném místě služebního působiště“.

Podle § 32 odst. 1 písm. a) služebního zákona „do zálohy pro přechodně nezařazené se zařadí příslušník ve služebním poměru na dobu neurčitou, jehož dosavadní služební místo je v důsledku organizačních změn zrušeno, a nelze jej ustanovit na jiné služební místo.“.

V řízení tedy bylo nutné prokázat organizační změnu, zrušení služebního místa žalobkyně touto organizační změnou, služební poměr žalobkyně na dobu neurčitou a nemožnost ustanovení na jiné služební místo, pro které je stanovena stejná služební hodnost. Splnění tří citovaných předpokladů žalobkyně nezpochybňovala, resp. námitku vznášela pouze proti závěru o splnění čtvrtého. Žalobkyně dovozuje, že organizační změnou k 1.1.2009 došlo ke zrušení právního pracoviště a organizačního oddělení a vytvoření zcela nového právního a organizačního oddělení, tedy i služebního místa „vrchní komisař – právník“, na které mohla a měla být ustanovena. Správními orgány shromážděné a vyhodnocené podklady však o tomto nesvědčí. Ze systemizace platné od 1.9.2007 je zřejmé, že v rámci kanceláře krajského ředitele existovalo organizační oddělení se dvěma služebními místy, a to „vrchní komisař – vedoucí oddělení“, ID 090000010, ČK 2.4.2., ČF 08.01., kód PV 713 a „komisař – tiskový mluvčí“, ID 090000011, ČK 2.4.1., 07.01., a právní pracoviště se dvěma služebními místy, a to „rada – vedoucí pracoviště – právník“, ID 090000013, ČK 2.4.7., ČF 09.01. a „vrchní komisař – právník“, ID 090000451, ČK 2.4.7., ČF 08.01. Podle systemizace platné od 1.1.2009 působí v rámci kanceláře krajského ředitele právní a organizační oddělení se třemi služebními místy, a to „rada – vedoucí pracoviště – právník“, ID 090000454, ČK 2.4.7., ČF 09.01., kód PV 742, „vrchní komisař – právník“, ID 090000455, ČK 2.4.7., ČF 08.01. a „komisař – tiskový mluvčí“, ID 090000011, ČK 2.4.1., ČF 07.01. Z rozhodnutí ze dne 27.8.2008 č. KŘ0800379 vyplývá, že Mgr. A. A. byla dnem 1.9.2008 přijata do služebního poměru a ustanovena na služební místo a jmenována do služební hodnosti „vrchní komisař (právník/nepřímý výkon služby)“. Podle soudu tyto listiny jednoznačně svědčí o tom, že k 1.1.2009 došlo ke sloučení dosavadních právního pracoviště a organizačního oddělení do jediného právního a organizačního oddělení při zachování obou služebních míst právního pracoviště, služebního místa „komisař – tiskový mluvčí“ organizačního oddělení a při zrušení služebního místa organizačního oddělení „vrchní komisař – vedoucí oddělení“. Z rozhodnutí ze dne 1.1.2007 č. ŘK07 00003 pak vyplývá, že žalobkyně zastávala právě toto služební místo v osmé tarifní třídě. Z přehledu volných míst k 11.12.2008 pak vyplývá, že není žádné vhodné volné služební místo pro žalobkyni, když žádné z míst nemá vyšší tarifní třídu než sedmou a vyšší služební hodnost než „komisař“. Tedy žalovaný správně uzavřel, že organizační změnou došlo ke sloučení dosavadních dvou jednotek do jedné a k přesunu služebních míst, resp. ke zrušení pouze jediného služebního místa žalobkyně, a tedy že žalobkyni nebylo možno ustanovit na jiné služební místo, neboť místo „vrchní

komisař – právník“ nebylo volné, jednalo se o místo zastávané od 1.9.2008 Mgr. Awwadovou

a pouze přesunuté do nově vzniklého právního a organizačního oddělení, a volná místa existovala jen pro nižší služební hodnosti.

Nezbývá tedy než uzavřít, že žaloba nebyla důvodná ani v jednom žalobním bodě. Soud proto postupoval podle § 78 odst. 7 s.ř.s. a žalobu v celém rozsahu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a náleží mu tedy náhrada všech nákladů řízení před soudem důvodně vynaložených, nicméně ze spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady vznikly, proto soud vyslovil, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává.

Poučení:

Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozsudku je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozsudku prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 s.ř.s., a contrario).

V Pardubicích dne 21.2.2011

JUDr. Jan Dvořák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru