Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 21/2011 - 26Rozsudek KSPA ze dne 18.08.2011

Prejudikatura

2 As 50/2004


přidejte vlastní popisek

52 A 21/2011-26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Pavla Peláka v právní věci žalobce: F. B. proti žalované: Univerzita Pardubice, IČ: 00216275, se sídlem Studentská 95, 532 10 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí rektora Univerzity Pardubice ze dne 21. 3. 2011 č.j. ovv/0167/11,

takto:

I. Rozhodnutí rektora Univerzity Pardubice ze dne 21. 3. 2011 č.j. ovv/0167/11 a

rozhodnutí děkana Dopravní fakulty Jana Pernera o vyměření poplatku za studium

ze dne 30. 1. 2011 č.j. sodf/0659/10 se pro nepřezkoumatelnost zrušují a

věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení

částku 2.000 Kč za soudní poplatek, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím děkana Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice ze dne 30. 1. 2011 č.j. sodf/0659/10 byl žalobci vyměřen poplatek ve výši 15.000 Kč za studium, které je delší než standardní doba studia zvětšená o jeden rok, a to pro akademický rok 2010/2011. Poplatek byl vyměřen na základě ustanovení § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), když žalobce dle údajů zjištěných ze Sdružených informací matrik studentů (SIMS) a z Informačního systému studijní agendy (IS STAG) překročil v akademickém roce 2010/2011 standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok. První překročení standardní doby studia žalobce zvětšené o jeden rok nastalo ke dni 12. 7. 2010. Poplatek byl stanoven za období od 12. 1. 2011 do 12. 7. 2011.

Proti výše uvedenému rozhodnutí děkana dopravní fakulty podal žalobce dne 28. 2. 2011 včasnou žádost o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku za studium, když namítl, že doba jeho studia dosud nepřekročila standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok, rozhodné období pro vyměření poplatku bylo posouzeno chybně. Možnost započtení doby předchozího studia v bakalářských a magisterských studijních programech, které nebylo řádně ukončeno, umožnila novela zákona o vysokých školách, konkrétně zákon č. 147/2001 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.7.2001. Žalobce studoval na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem od 18. 8. 2000 do 1. 10. 2003. Do rozhodného období tedy měla být počítána pouze doba od 1. 7. 2001 do 1. 10. 2003, nikoli celé toto nedokončené studium (jedná se o retroaktivitu naším právním řádem neumožněnou). Žalobce zároveň požádal z opatrnosti o prominutí, snížení, případně odložení splatnosti poplatku, když tuto žádost podrobně odůvodnil rozborem své rodinné a sociální situace, přičemž tuto rovněž doložil.

Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2011 č.j. ovv/0167/11 rektor Univerzity Pardubice rozhodnutí děkana Dopravní fakulty Jana Pernera potvrdil a zároveň snížil vyměřený poplatek podle § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách na částku 10.000 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí rektor toliko stručně a neúplně (zmínil toliko tu část žalobcovy žádosti, v níž hovoří o své sociální a rodinné situaci) rekapituloval žádost žalobce o přezkoumání rozhodnutí, konstatoval, že děkan postupoval při vyměření poplatku spojeného se studiem bakalářského studijního programu B 3709 v akademickém roce 2010/2011 správně, jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonnými předpisy, vnitřními předpisy Univerzity Pardubice a vnitřními předpisy Dopravní fakulty Jana Pernera, a uzavřel, že v souladu s vyjádřením děkana a prorektora pro vzdělávání a záležitosti studentů shledal sociální důvody uváděné žalobcem relevantní pro snížení poplatku a tento snížil.

Proti rozhodnutí rektora podal žalobce včasnou žalobu, navrhl napadené rozhodnutí a též rozhodnutí děkana zrušit a současně mu přiznat vůči žalované právo na náhradu nákladů soudního řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku. V části I. žalobce zrekapituloval skutkový stav věci. V části II. pak již uvedl tyto konkrétní žalobní námitky:

1. Nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí.

Podle § 68 odst. 3 zákona o vysokých školách musí být rozhodnutí ve věcech vyměření poplatku vyhotoveno písemně, musí obsahovat odůvodnění a poučení o možnosti podat žádost o přezkum. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť ani ono, ani rozhodnutí děkana se v odůvodnění vůbec nevyjadřuje k tomu, jaké konkrétní doby žalobcova studia se započítávají do celkové doby studia a proč je tato považována za delší než standardní zvětšená o jeden rok, pouhý odkaz na informační systémy je nedostačující. Napadené rozhodnutí pak se vůbec nevypořádává s žalobcovou námitkou týkající se právě posouzení rozhodného období, když tato není ani zmíněna.

2. Nezákonnost rozhodnutí. Tuto žalobce spatřuje v tom, že žalovaná do rozhodného období pro vyměření poplatku za studium, které je delší než standardní doba studia zvětšená o jeden rok, započítává i dobu studia, které nebylo řádně dokončeno před 1. 7. 2001. Dále pak prakticky opakuje argumentaci uvedenou již v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana, tedy že „možnost zápočtu doby předchozího studia v bakalářských a magisterských studijních programech, které nebylo řádně ukončeno, byla do zákona o vysokých školách zařazena až novelou provedenou zákonem č. 147/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), a to s účinností k 1. 7. 2001“, a že žalovaná se dopustila nepřípustné retroaktivity.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17. 6. 2011, jímž ji navrhla zamítnout v celém rozsahu. Sdělila, že obě rozhodnutí považuje za věcně i formálně správná. Má za to, že v obou rozhodnutích jsou v odůvodnění uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a na základě jakých dokumentů a vnitřních předpisů Univerzity Pardubice správní orgán rozhodoval. Vnitřní předpisy univerzity, na jejichž základě bylo rozhodováno, jsou volně přístupné každému studentovi na vnitřních webových stránkách, stejně tak mají studenti neomezenou možnost využívat výpočetní a informační techniku a zařízení Univerzity Pardubice, k čemuž slouží jednotný informační systém studijní agendy („IS STAG“) s informacemi týkajícími se studia.

Co se týče započtených dob studia, žalovaná uvedla, že zákon č. 147/2001 Sb. nestanovil žádná přechodová ustanovení, kterými by omezil použití novelizovaného § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách na stanovení poplatků za studium v akademických letech po účinnosti zákona č. 147/2001 Sb., tj. po 1. červenci 2001. Dle názoru žalované se rozhodnutí o stanovení poplatku za překročení standardní doby studia o jeden rok vztahuje na

akademický rok 2010/2011, tj. za účinnosti § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, který stanoví, že do doby studia se započtou též doby studia všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, která byla ukončena jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, přičemž období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítá jen jednou.

Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), soud přezkoumává napadané výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jim odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008 č.j. 7 Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní

soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2 s.ř.s.) a povinnost soudu zrušit napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2003 č.j. 2 Ads 33/2003-78). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovených v judikátu NSS ze dne 28. 7. 2009 č.j. 8 Afs 51/2007-87).

Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod pro to, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. V této souvislosti pak musel soud dát za pravdu žalobci, že obě rozhodnutí žalované trpí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti obou rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

Dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu.

Dle § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách na rozhodování o právech a povinnostech studenta se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Rozhodnutí musí být vydáno do 30 dnů ode dne přijetí žádosti nebo oznámení předmětné skutečnosti.

Dle § 68 odst. 3 písm. f) zákona o vysokých školách rozhodnutí ve věcech vyměření poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3 a 4 musí být vyhotoveno písemně, musí obsahovat odůvodnění a poučení o možnosti podat žádost o přezkoumání a musí být studentovi doručeno do vlastních rukou.

Dle § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách rektor může v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti s přihlédnutím zejména ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy.

Jak již několikrát judikoval NSS (např. rozsudek ze dne 30. 3. 2006 č.j. 2 As 50/2004-64, publikovaný pod č. 907/2009 Sb. NSS, www.nssoud.cz), stanovení poplatku studentovi dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách za studium delší, než je standardní doba zvětšená

o jeden rok, s vymezením výše tohoto poplatku, vzniku povinnosti hradit tento poplatek a termínu splatnosti, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., které je přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Aby takové rozhodnutí tedy mohl soud přezkoumat, musí jeho odůvodnění splňovat alespoň základní požadavky na formu rozhodnutí, tedy z něj musí být zcela jasné, aniž by se člověk musel pídit po dalších informacích, na základě jakých skutečností došla žalovaná k závěru, že žalobce překročil maximální dobu studia, kdy se tak stalo, o jakou dobu byla tato maximální doba studia překročena, z čeho žalovaná dovozuje výši stanoveného poplatku a dokdy má být vyměřený poplatek uhrazen. V tomto případě z rozhodnutí děkana Dopravní fakulty Jana Pernera pouze vyplývá, že údaje byly zjištěny

z Informačního systému studijní agendy (IS STAG) a ze Sdružených informací matrik studentů (SIMS). První překročení standardní doby studia žalobce nastalo ke dni 12. 7. 2010. Výše poplatku pak vyplývá z čl. 2 odst. 1 Směrnice Univerzity Pardubice č. 7/2009. V rozhodnutí rektora je pak toliko konstatováno, že děkan postupoval při vyměření poplatku spojeného se studiem bakalářského studijního programu B 3709 v akademickém roce 2010/2011 správně, jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonnými předpisy, vnitřními předpisy Univerzity Pardubice a vnitřními předpisy Dopravní fakulty Jana Pernera. V obou rozhodnutích tedy zcela chybí, a jak je vidno, způsobuje to značné obtíže při přezkumu rozhodnutí žalované, údaje o tom, jaká (resp. které doby) studia žalovaná žalobci započítala do standardní doby studia zvětšené o jeden rok. Informace o historii žalobcových studií sice nalezneme ve správním spise (výpis ze Sdružených informací matrik studentů), pouhý odkaz na informace zde uvedené, ač k nim má student neomezený přístup a měl by sám mít dostatečné povědomí o historii svého studia, však nestačí (viz rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2007 č.j. 9 As 8/2007-93). Ze sdružených informací matrik studentů vyplývá, že

žalobce absolvoval studium č. 1 a č. 2 (souběžné studijní programy fyzika a učitelství pro základní školy) na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem, do studia byl zapsán 18. 8. 2000, studium ukončil zanecháním studia ke dni 8. 10. 2001. Dále absolvoval studium č. 3 a 4 (souběžné studijní programy fyzika a učitelství pro základní školy) znovu na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem, do studia zapsán 16. 8. 2001, studium ukončil zanecháním studia ke dni 1. 10. 2003. A nakonec studium č. 5 na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice, zápis do studia dne 26. 8. 2009. První překročení standardní doby studia zvětšené o jeden rok dle žalované nastalo ke dni 12. 7. 2010. Součtem délek dob jednotlivých studií (souběžné studium č. 1 a 2, souběžné studium č. 3 a 4, studium č. 5), sice dojdeme k tomu, že žalobce k 12. 7. 2010 měl „odstudováno“ přesně 4 roky a 1 den, tento výpočet by však neměl student (ani soud v soudním řízení) dovozovat z informací, které by si musel opatřit jinde, ale, a to stejně tak i pro účely soudního přezkumu, by měly tyto informace být přímo zjistitelné ze žalovaného rozhodnutí. Rozepsat podrobně započítané doby studia je třeba o to víc v situaci, kdy zde jsou pochybnosti o tom, zda započítat studia, která žalobce absolvoval před účinností zákona č. 147/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2001. Pokud by totiž výše předestřený výpočet krajského soudu byl v souladu s postupem, jakým dobu studia vypočítala žalovaná (což však soud pouze nezávazně dovozuje), pak je tedy zřejmé, že žalovaná skutečně, jak namítal žalobce, započetla do standardní doby studia zvětšené o jeden rok také studia č. 1 a 2 žalobce v období 18. 8. 2000 až 8. 10. 2001, tedy studia, která žalobce absolvoval částečně před rozhodným datem 1. 7. 2001, tedy ještě před účinností novely zákona o vysokých školách, která byla provedena zákonem č. 147/2001 Sb. I Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí (výše již zmíněný rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2007 č.j. 9 As 8/2007-93) upozorňoval, že „v případě studentů, jejichž celková doba studia zasahuje před 1. 7. 2001, (…), je nutné se vypořádat s faktem, že možnost zápočtu doby předchozího studia v bakalářských a magisterských programech, které nebylo řádně dokončeno, byla do zákona o vysokých školách zařazena až novelou provedenou zákonem č. 147/2001 Sb., a to s účinností k 1. 7. 2001. Pouze na okraj k tomu Nejvyšší správní soud poukazuje na princip ochrany důvěry občanů v právo a s ním související princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem, který spočívá v tom, že není možné posoudit lidské chování, právní skutečnosti či právní vztahy, jež se uskutečnily dříve, než právní norma nabyla účinnosti. Zákaz zpětné účinnosti právních norem vychází z principu, podle něhož každý musí mít možnost vědět, které jednání je zakázané, aby mohl být za porušení zákazu předvolán k odpovědnosti.“

Rozhodnutí žalované pak postrádá základní odůvodnění i ve vztahu k výroku o snížení poplatku. Rektor má právo vyměřený poplatek snížit, prominout či odložit jeho splatnost, když důvody takového postupu jsou v zákoně o vysokých školách uvedeny toliko příkladmo (studijní výsledky, sociální situace - tzv. demonstrativní výčet). Nicméně rektorovo právo nemůže být vykládáno jako libovůle, jinými slovy řečeno, případné snížení, prominutí či odložení splatnosti poplatku musí být odůvodněno tak, aby bylo seznatelné, jaké důvody považoval rektor za zásadní pro zvolený postup, proč přistoupil právě ke snížení, resp. k prominutí či odložení splatnosti poplatku, a pokud dojde ke snížení poplatku či odložení jeho splatnosti, z jakého důvodu byl poplatek snížen právě na stanovenou částku, resp. proč byla jeho splatnost odložena o danou dobu. V odůvodnění rozhodnutí rektora je uvedeno toliko: „V souladu s vyjádřením děkana Dopravní fakulty Jana Pernera a prorektora pro vzdělávání a záležitosti studentů k žádosti studenta o přezkoumání vyměřeného poplatku, shledává rektor sociální důvody uváděné studentem relevantní pro snížení poplatku vyměřeného za studium a poplatek snižuje.“ Ve zmiňovaném vyjádření je pak uvedeno pouze doporučení poplatek snížit na 2/3. V rozhodnutí rektora nejsou rozvedeny konkrétní sociální důvody, ani z něj není seznatelné, proč je odpovídajícím snížením právě částka 5.000 Kč a z jakého důvodu rektor přistoupil právě ke snížení poplatku a ne k jinému postupu (prominutí, odložení splatnosti).

Aby tedy soud shrnul výše uvedené úvahy, z napadeného rozhodnutí rektora (toto tvoří s rozhodnutím děkana dopravní fakulty jeden celek a musí být takto posuzováno) není zřejmé, jakým způsobem žalovaná došla k závěru, že ke dni 12. 7. 2010 žalobce překročil standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok. Ze žalovaného rozhodnutí by mělo být seznatelné, která konkrétní studia byla žalobci započtena do celkové doby studia, neboť žalobce má poměrně složitou studijní historii, navíc část jeho studií spadá do doby před účinností zákona č. 147/2001 Sb., proto by z rozhodnutí mělo být i jasné, zda do celkové doby studia žalobce

započítává i studia, která žalobce absolvoval před 1. 7. 2001, a proč tak činí, případně proč tak nečiní. Z rozhodnutí rektora pak není ani zřejmé, proč byl poplatek snížen právě o částku 5.000 Kč a jaké konkrétní důvody ke snížení vedly, resp. proč nebylo přistoupeno

k prominutí či odložení splatnosti poplatku. Soud proto musel obě rozhodnutí žalované zrušit, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.

Protože z rozhodnutí není zcela jasné, zda žalovaná žalobci započetla i studia absolvovaná před 1. 7. 2001 (krajský soud toto pouze odhaduje na základě výše uvedeného výpočtu, nečiní o tom tedy žádný závazný závěr), nemohl se krajský soud meritorně zabývat námitkou žalobce týkající se nezákonnosti rozhodnutí (druhý žalobní bod žaloby). S uvedenou problematikou se však bude muset vypořádat žalovaná v novém rozhodnutí, což je plně v souladu se závěry NSS nastíněnými v jeho výše uvedeném rozhodnutí ze dne 25. 4. 2007 (viz citace kurzívou).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přičemž ze soudního spisu je zřejmé, že jeho důvodně vynaložené náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.000 Kč. Tuto částku mu soud vůči žalované na náhradě nákladů soudního řízení přiznal.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s., a contrario).

V Pardubicích dne 18.8.2011

JUDr. Jan Dvořák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru