Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 17/2010 - 63Rozsudek KSPA ze dne 18.04.2011

Prejudikatura

7 Afs 216/2006 - 63


přidejte vlastní popisek

52A 17/2010-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Pavla Peláka a Mgr. Moniky Chaloupkové v právní věci žalobce: B.K., proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát Pardubice, se sídlem Čechovo nábřeží 1791, 530 86 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 18.3.2010, č.j. ZKI PU-O-19/55/2010/3,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 18. 3. 2010, sp.zn. ZKI PU-O-19/55/2010/3, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, ze dne 16. 12. 2009, sp.zn. OR-225/2009-610/8, jímž tento správní orgán I. stupně v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu vedeném podle ust. § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastrální zákon“) nevyhověl návrhu žalobce na opravu údajů v katastru, týkající se výměry pozemkové parcely č. 736/1 v katastrálním území Havlovice (dále jen „parc.č. 736/1“) s tím, že u tohoto pozemku bude v katastru
2

nemovitostí evidovaná stávající výměra 8.219 ma tato parcela bude nadále v katastrální mapě

vyznačena v hranicích dle polohového a geometrického určení daného geometrickým plánem č. 462-495/2000. Žalobu odůvodnil žalobce v podstatě následujícím způsobem:

Jak uvedl v závěru k žalobním námitkám, tyto námitky sám rozdělil do „dvou oblastí“. Do první oblasti patří nesprávný postup správního orgánu při vytvoření nové (digitalizované) mapy. Ten se vyznačuje tím, že tvorba této mapy byla upravena pouze jakýmsi prozatímním, veřejně nedostupným návodem ze dne 21. 12. 1998, č.j. 5238/1998-23. Podle tohoto návodu a podle právního názoru žalovaného bylo možno zrealizovat a v závěru procesu digitalizace katastrálního operátu vyhlášení jeho platnosti i právně zlegalizovat i ty činnosti při vedení katastrálního operátu, které byly v rozporu s tehdy platným katastrálním zákonem. Jde zejména o vklad nových údajů do katastrálního operátu a o nezákonný zásah do vlastnických a majetkových práv žalobce v procesu převodu údajů katastrální mapy z analogové do digitální podoby. Do druhé oblasti patří námitky související s chybami v podkladech použitých pro vklad nové parcely č. 736/1 do katastrálního operátu. Jednou chybou je nesprávné označení, respektive neoznačení dílu původní pozemkové parcely č. 733/5, který se měl stát součástí nově vzniklé parcely č. 736/1. Další chybou je neuvedení výměry tohoto dílu a nekonkrétní nebo lépe řečeno sporné vyznačení hranice tohoto dílu a s tím související sporné hranice nové pozemkové parcely č. 736/1 a dalším nedostatkem je chybějící číslo této nové parcely v geometrickém plánu č. 462-495/2000. K uvedeným skutečnostem uvedl pak žalobce jednotlivé konkrétní žalobní námitky, které soud pro přehlednost uvádí v následujícím pořadí:

1) Katastrální úřad využil k obnově katastrálního operátu výsledků geometrického plánu č. 462-495/2000 znehodnoceného poznámkou Obecního úřadu v Havlovicích. Zápis nové parcely č. 736/1 odůvodnil tím, že získal těsně před vyhlášením platnosti obnoveného katastrálního operátu souhlas s dělením pozemku ze dne 9. 11. 2000, avšak tento souhlas si vyžádal a katastrálnímu úřadu zřejmě předal Obecní úřad v Havlovicích a to bez souhlasu majitele, který byl mrtvý a bez souhlasu budoucích dědiců. Tito dědicové jsou v souhlasu jmenovitě uvedeni jako osoby, jimž má být dán tento úřední dokument na vědomí, avšak doručení nebylo provedeno. K tomuto žalobnímu bodu, který lze zjistit z bodu 3) písm. b) a c) žaloby na str. 2, se žalobce poněkud nepřehledně vrátil ještě na str. 4 žaloby, v bodech označených shodně 6), kde k tomuto žalobnímu bodu uvádí ještě následující námitky. Odbor výstavby žádost podanou dne 8. 11. 2000 vyřídil 9. 11. 2000 a toto sdělení a souhlas bylo ihned předáno pouze obci Havlovice, která si ho vyžádala, a která ho měla doručit katastrálnímu úřadu, avšak tento dokument byl vydán bez vědomí předpokládaných dědiců a nebyl jim doručen. Zdůvodnění, proč byl geometrický plán vložen do katastrálního operátu ještě před vyhlášením jeho platnosti a před ukončením dědického řízení jasně dokumentuje snahu Obecního úřadu v Havlovicích obejít dědice a poškodit je na jejich vlastnických právech. Náklady na pořízení nového geometrického plánu za účelem odprodeje jeho části totiž většinou hradí vlastník pozemku, kterému však také přísluší právo na vyjádření k zásahu do jeho vlastnických a majetkových práv, toto právo žalobce však bylo postupem katastrálního úřadu omezeno.

2) Pokud se týká požadavku žalobce na opravu chyby zobrazení pozemkové parc.č.736/1, tato chyba je „dokazatelná“ tím, že podle geometrického plánu č. 462-495/2000 nelze

jednoznačně identifikovat souvislou obrysovou čáru nově vytvořené parcely. Zjištění odvolacího orgánu týkající se chyby ve zobrazení nové pozemkové parcely uvedené v rozhodnutí se však opírají pouze o výpočet výměr a nikoli o samotný geometrický plán, tedy o grafickou část. Žalovaný potvrdil chybu, když na str. 4 uvedl, že při kontrole před potvrzením geometrického plánu si zaměstnanci tehdejšího střediska geodézie zřejmě nevšimli tohoto nedostatku, který by ve svém důsledku znamenal, že na mapě by po zákresu hranic vznikla plocha, jež by nebyla označena parcelním číslem nebo by nebylo zřejmé, se kterou jinou parcelou by předmětný díl zemského povrchu měl být sloučen. Tuto skutečnost považuje žalobce za chybu v listině, tj. ve výše zmíněném geometrickém plánu, na který se měla odvolávat listina, podle níž byl proveden zápis nové parcely do katastru nemovitostí. Současná výměra pozemkové parcely č. 736/1 byla podle tvrzení žalovaného určena grafickým způsobem, avšak graficky lze výměru parcely určit pouze za předpokladu, že jsou známé její přesné hranice a v daném případě tato nová parcela s velkou pravděpodobností sousedila s ještě další neoznačenou parcelou a hranice mezi ní a sousedící neoznačenou parcelou je proto sporná (viz výše uvedené konstatování žalovaného o zmíněném pochybení).

3) Změna výměry parc.č. 736/1 z hodnoty 8.334 m uvedené ve zmíněném geometrickém plánu na současnou hodnotu 8.219 m byla provedena při vkladu této parcely do katastrálního operátu a stalo se tak v rámci zápisu usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. D217/99-33 do katastrálního operátu a nikoli v rámci obnovy katastrálního operátu digitalizací, jak uvádí žalovaný. Výpočtem stanovená výměra uvedené parcely podle zmíněného geometrického plánu má hodnotu 8.334 m, když uvedený geometrický plán byl ověřen oprávněným geodetem a pověřeným pracovníkem katastrálního úřadu, a tím bylo potvrzeno i nepřekročení mezních odchylek, které v tomto případě mohly mít hodnotu 125 m. Avšak podle ust. čl. 13.3 přílohy č. 13 vyhlášky č. 190/1996 Sb. platilo, že není-li mezní odchylka podle bodu 13.2 překročena, vyrovnají se nově vypočtené výměry parcel a dílů tak, aby se jejich součet rovnal výměře skupiny. Odchylka od dosavadní výměry skupiny se při vyrovnání rozdělí úměrně výměrám vyrovnávaných parcel a dílů a zavádí se pouze u výměr určených graficky. Chyba stávající výměry vznikla tím, že po skončení vystavení nového souboru geodetických a popisných informací na základě zápisu zmíněného usnesení Okresního soudu v Trutnově podle zmíněného geometrického plánu se nově měnila pouze výměra samostatné par.č. 736/1, která byla součástí původní skupiny dělené a slučované podle tohoto geometrického plánu. Pro tuto změnu totiž neexistuje žádný právní důvod. Pokud má rozdíl mezi stávající výměrou parc.č. 736/1 (8.219 m) a výměrou této parcely uvedené ve zmíněném geometrickém plánu (8.334 m) hodnotu 115 m, potom téměř dvojnásobně přesahuje mezní odchylku stanovenou podle prováděcího předpisu, když mezní odchylka jednotlivé
). Proto je parcely je totiž v tomto případě oproti odchylce skupiny poloviční (62,5 m

výměra pozemkové parcely č. 736/1 ve smyslu ust. § 8 katastrálního zákona chybným údajem. Zároveň žalovaný dosud neuvedl, jakou výměru měla pozemková parcela č. 736/1 k poslednímu dni vystavení souboru nových geodetických a popisných informací, tedy ke dni 7. 11. 2000. Geometrický plán č. 462-495/2000 měl být podle předchozích dohod s budoucími nabyvateli technickým podkladem pro vyhotovení budoucí kupní smlouvy a měl být tedy součástí listiny (§ 62 odst. 1, 2 vyhlášky 190/1996 Sb.). Touto právní listinou se však nestala následná kupní smlouva, ale

vzhledem k průtahům v dědickém řízení pouze usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. D217/99-33, když toto usnesení nabylo „právoplatnosti“ dne 18. 12. 2000, tedy až po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu, ke které došlo již ke dni 1. 12. 2000. Překonáním skutečností, k němuž se žalovaný vyjadřuje v prvním odstavci na str. 7 svého rozhodnutí, bylo fakticky to, že byl obsah katastru změněn před doručením právní listiny, čímž byl hrubým způsobem porušen katastrální zákon. Při zápisu uvedeného usnesení Okresního soudu v Trutnově se nemohlo jednat o změnu obsahu právní listiny, když ano, tak není uvedeno které a z jakého důvodu (žalobce polemizuje s obsahem žalovaného rozhodnutí – první odst. na str. 7 - pozn. krajského soudu). Pokud byla provedena změna obsahu záznamu v katastru, není uvedeno, o který záznam se jednalo a na základě které listiny byl původní záznam proveden. Zdůvodnění, proč byl geometrický plán vložen do katastrálního operátu ještě před vyhlášením jeho platnosti a před ukončením dědického řízení jasně dokumentuje snahu Obecního úřadu v Havlovicích obejít dědice a poškodit je na jejich vlastnických právech. Náklady na pořízení nového geometrického plánu za účelem odprodeje jeho části totiž většinou hradí vlastník pozemku, kterému však také přísluší právo na vyjádření k zásahu do jeho vlastnických a majetkových práv. „Toto mé právo však bylo postupem katastrálního úřadu omezeno.“, zdůraznil žalobce.

4) Úvodem je nutno předeslat, že tento žalobní bod je uveden až v části III. označené jako „žalobní námitky“, tj. až za výše uvedenými žalobními body, v nichž žalobce též uvedl námitky proti žalovanému rozhodnutí. Je tedy poněkud nelogické, že označení nadpisu žalobní námitky uvedl až za výše zmíněnou částí. Soud však není vázán označením a formálním rozčleněním žalobních bodů podle žalobce, ale obsahem žaloby, proto žalobní námitky uvedené v části III. žaloby popsal v žalobním bodu ad) 5 a násl., jak dále bude uvedeno. V tomto žalobním bodu žalobce namítl, že žalovaný nedodržel při obnově katastrálního operátu pro obec Havlovice postup stanovený katastrálním zákonem. Namítl, že mu nebylo umožněno před vyhlášením platnosti obnoveného katastrálního operátu se vyjádřit k novému souboru vystavených geodetických a popisných informací, a v důsledku toho byl žalobce nesprávným postupem žalovaného zcela jednoznačně zkrácen na svých zákonných právech. Proto žalobce navrhl, aby soud potvrdil skutečnost, že vyhlášení „platnosti obnoveného katastrálního operátu pro obec Havlovice ke dni 1. 12. 2000 bylo vůči mé osobě ve smyslu ust. odst. 2 a 3 § 77 zák.č. 500/2004 Sb. v souvislosti s tímto soudním sporem rozhodnutím nicotným.“

5) Z ust. § 5 odst. 1 a 2 katastrálního zákona vyplývá, že v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musí být pozemky označeny parcelním číslem a dále, že pro případ, že má-li být část pozemku sloučena do pozemku sousedícího nebo má-li z více částí vzniknout nový pozemek, je přípustné též označení převáděné části pozemku v listině písmenem malé abecedy s odkazem na geometrický plán, kterým je vymezena. V případě vytvoření nové parcely č. 736/1 však neexistuje žádná listina, v níž by byla takto označená část pozemkové parcely č. 733/5 vyznačena. Podle geometrického plánu č. 462-495/2000 nebylo navíc možno realizovat nezbytné změny právních vztahů (vlastník pozemku uvedený na listu vlastnictví č. 215 byl totiž v době potvrzení geometrického plánu a při vydání souhlasu s dělením a slučováním pozemku mrtvý, a tudíž nebyl obyvatelem obce Havlovice). Dědické řízení nebylo v době

6)

vyhlášení obnovy platnosti katastrálního operátu právoplatně skončeno. Proto žalobce navrhl, aby soud potvrdil skutečnost, že nová parcela č. 736/1 byla zaregistrována do katastru nemovitostí pro obec Havlovice v rozporu s katastrálním zákonem, a že její stávající výměra 8.219 ² ma geometrické určíe unvedené v katastrálním operátu je chybným údajem. Na základě výše uvedených skutečností žalobce konstatoval, že byl tímto postupem Obecního úřadu v Havlovicích a Katastrálního úřadu v Trutnově při provádění obnovy katastrálního operátu „zcela evidentně zkrácen na svých právech.“ Obec Havlovice při provádění obnovy katastrálního operátu věděla o tom, že vlastník pozemků (otec žalobce Rudolf Král) je mrtvý a také o tom, že žalobce je pravděpodobným dědicem a znala i adresu jeho trvalého pobytu. Katastrální úřad nesplnil svou zákonnou povinnost podle § 16 odst. 2 katastrálního zákona, žalobce nemohl uplatnit své právo na podání námitky k obsahu obnoveného katastrálního operátu. Žalobce proto navrhl, aby soud potvrdil skutečnost, že v době mezi úmrtím majitele a ukončením dědického řízení ve věci jeho majetku, tedy i v době vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu pro obec Havlovice, nebyly vlastnické vztahy k původní pozemkové parcele č. 736/1 právně vyřešeny, a proto nemohlo v této době dojít ani k žádným zásahům do majetku po zůstaviteli. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl následující tvrzení:

Pochybení katastrálního úřadu, na které žalobce poukazuje, nesouvisí s tou okolností, že katastrálnímu úřadu byla k záznamu do katastru nemovitostí předložena právní listina, která stanovuje vlastnické vztahy k dotčeným nemovitostem, přičemž geometrické a polohové určení těchto nemovitostí nebylo obnovou operátu změněno a nadále trvá. Není pravdou, že listina předložená k zápisu do katastru nemovitostí, tj. zmíněné usnesení Okresního soudu v Trutnově, nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem. Tato listina stanovila právní vztahy k nemovitostem v listině citované, a to k nemovitostem podle označení a geometrického tvaru v přiloženém geometrickém plánu. Údaje o geometrickém tvaru předmětných nemovitostí přitom již byly v době doručení právní listiny katastrálnímu úřadu součástí katastrálního operátu. Žalovaný odmítá údajnou chybu v zobrazení hranic parcely č. 736/1. Pokud vznikla nejasnost v identifikaci hranic parcely, tj. v daném případě zapomenutým zákresem mapové značky slučky, lze případnou nejasnost objasnit pouze na základě kontroly výpočtu výměr. Z této kontroly plyne, že díl „R“ geometrického plánu č. 298-49/91 obsahuje i žalobcem zmiňovanou spornou část. Hranice parcel č. 736/1 vyplývají bez jakýchkoli pochyb z geometrického plánu č. 462-4-5/2000. Mapová značka slučky je uvedená na geometrickém plánu č. 303-631/91, který byl vyhotoven později než geometrický plán č. 298-49/91, a příslušnost sporné části je z plánu 303-631/91 jasná. Při vyhotovování každého geometrického plánu se vychází z aktuálního zobrazení mapy, a tak tomu bylo i při vyhotovení geometrického plánu č. 462-495/2000. Pokud by bylo tvrzení žalobce pravdivé, pak by se katastrální úřad nedopustil v roce 2000 pochybení. Znamenalo by to, že zákres nově vytvořených parcel geometrickým plánem č. 462-495/2000 byl do obnovené mapy proveden až po doručení usnesení Okresního soudu v Trutnově. Žalobce zaměňuje pravidla pro vyrovnání výměr při tvorbě geometrických plánů s tím, jak byly určeny výměry parcel v digitalizované mapě, tedy podle obrazu hranic v počítačové podobě, v případě parcely č. 736/1, která vznikla sloučením stávajících jiných parcel, na rozdíl od výměr parcel nově

vytvořených, respektive již v geometrickém plánu vypočtených s kódem kvality 1 a 2. Výměry parcel, které byly vytvořeny geometrickým plánem č. 298-49/91 a v geometrickém plánu č. 462-495/2000 sloučeny do parcely č. 736/1, byly určeny s kódem kvality 0. Výměra parcely č. 736/1 před zákresem geometrického plánu č. 462-495/2000 měla v digitalizované podobě hodnotu 2.124 m. K omezení vlastnických práv nedošlo, když tato práva k předmětným pozemkům nebyla postupem katastrálního úřadu nijak dotčena. Rovněž žalovaný odmítl zkrácení zákonných práv žalobce z důvodu obnovy katastrálního operátu. Za zemřelého vlastníka se může dostavit kterákoliv oprávněná osoba, pokud tak neučiní, neznamená to, že nemůže i po námitkovém řízení požádat o opravu případné chyby v katastrálním operátu, jak to žalobce učinil. K prohlášení nicotnosti nejsou stanoveny předpoklady ustanovené v § 77 odst. 2 správního řádu. V případě návrhu žalobce, aby soud potvrdil to, že nová parcela č. 736/1 byla zaregistrována do katastru nemovitostí v rozporu s katastrálním zákonem a že její stávající výměra 8.219 ma geometrické určení v katastrálním operátu je chybným údajem, a aby soud potvrdil, že v době mezi úmrtím majitele a ukončením dědického řízení nebyly vlastnické vztahy k původní pozemkové parcele č. 736/1 právně vyřešeny, tak k těmto návrhům nemá soud dostatek pravomoci podle soudního řádu správního. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Žalobce v replice k uvedenému vyjádření žalovaného ze dne 23. 7. 2010 uvedl, že tvrzení žalobce uvedené v bodě 5 písm. e) žaloby nebylo vyjádřením žalovaného vyvráceno. Nejasnost v identifikaci parcel totiž nevznikla zapomenutým zákresem mapové značky slučky, ale dodatečným zakreslením této značky do katastrálního operátu podle geometrického plánu č. 303-631/91. V původním geometrickém plánu č. 298-49/91 je však sporná hraniční čára pozemkové parcely č. 733/5, respektive jejího dílu „R“ vyznačena zcela jasně a jednoznačně tlustou plnou čárou. Proto žalobce nemůže akceptovat vyjádření žalovaného, že snad někdo na tuto tlustou plnou čáru zapomněl zakreslit slučku. Z geometrického plánu č. 298-49/91 totiž i neprofesionál pozná, že parcela č. 733/5 neměla nikdy společnou hranici s parcelou č. 733/4, jak to vysvětluje žalovaný. Proto žalobce trvá na tom, že stávající hranice pozemkové parcely č. 736/1 je chybná.

Žalobce ještě v přípisu soudu ze dne 4. 11. 2010 navrhl provedení důkazu geometrickým plánem č. 298-49/91, který žalobce předloží u jednání a zároveň navrhuje, aby též žalovaný předložil tento geometrický plán v jednání s tím, že tyto důkazy mají být provedeny k tvrzení žalovaného o tom, že nepochybně existují dvě verze zobrazení s tím, že na potvrzené verzi chybí mapová značka slučky na hranici nově vytvořené parcely č. 733/5. Souvislosti s chybným geometrickým určením, respektive s chybnou výměrou pozemkové parcely č. 736/1 vyplývají z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 4Ao 1/2008.

K replice podal žalovaný vyjádření ze dne 21. 11. 2010. V něm uvedl, že „neoznačená parcela“, která byla celá až do uzavření kupní smlouvy ze dne 15. 1. 2001 součástí bloku pozemků evidovaných ve vlastnictví žalobce či jeho právního předchůdce, se po uzavření této smlouvy jako malá část zemského povrchu stala součástí pozemku označeného parcelním číslem 733/5 dle geometrického plánu č. 462-495/2000. Podstatou řízení o opravě chyby v katastrálním operátu byla žalobcem uváděná chyba ve výměře pozemku p.č. 736/1 s tím, že tato chyba ve výměře je důsledkem chybného geometrického určení této parcely. Proto žalovaný přiložil k uvedenému vyjádření přílohu, v níž na kopii geometrického plánu výše zmíněného byly zvýrazněny mimo dalších i hranice pozemku p.č. 736/1, včetně uvedené

neoznačené parcely, když evidovanými vlastníky parcely č. 733/5 dotčené neoznačenou parcelou jsou manželé P.R: a M.R. a evidovanými vlastníky dalších sousedních pozemků, jejichž geometrické určení hranic je zpochybňováno, jsou manželé Ing. R.a H.D. v případě pozemku parcely č. 733/8 a manželé Ing. P. a L.D. v případě pozemku parcely č. 733/9. Všichni tito evidovaní vlastníci byly účastníky řízení o opravě chyby a žádný z nich nevyslovil se změnou hranic pozemku souhlas. „K neoznačené parcele“ žalovaný uvedl, že součástí spisového materiálu jsou kopie obou verzí geometrického plánu č. 298-49/91 a podle tohoto geometrického plánu nikdy nedošlo k převodu vlastnických práv k části zemského povrchu (tj. „neoznačené parcely“). Žalovaný pak odkázal na nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 45/03.

Žalovaný dále doplnil své vyjádření k žalobě přípisem ze dne 20. 1. 2011, v němž uvedl právní úpravu týkající se geometrického určení parcel a výměr pozemků. Uvedl, že výměra parcely č. 736/1 nemá hodnotu 8.334 m, jak byla ve výstupu geometrického plánu č. 462-495/2000 deklarována, když odchylka byla vyrovnána v geometrickém plánu dle pravidel uvedených v právních přepisech, které žalovaný ve svém vyjádření zmínil. K tomu dále doplnil, že žalobce sám stav zápisu údaje v katastru včetně zákresu hranic parcel vždy akceptoval, což je doloženo právě v usnesení o dědictví.

K tomuto vyjádření podal žalobce repliku ze dne 14. 2. 2011, kde uvedl, že hodnota týkající se výměry parcely č. 736/1 byla chybným údajem, neboť se nepohybovala 2.219 mv rámci mezních odchylek podle vyhlášky č. 190/1996 Sb., což vyplývá z vyjádření žalovaného o tom, že tato parcela měla k poslednímu dni vystavení obnoveného katastrálního operátu výměru 2.124 m. Žalovaný sám potvrzuje, že byly následně, tedy po vystavení návrhu změn obnoveného katastrálního operátu k původní parcele přisloučeny další díly. Tím byl žalobce fakticky zbaven svého zákonného práva na podání námitky. Nový geometrický plán č. 462-495/2000 nemohl být po ukončení vystavení návrhu změn obnoveného katastrálního operátu po 7. 11. 2000 vložen, neboť zcela nemohl vzít v potaz rozdíly ve výměrách parcel zjištěných v rámci obnovy katastrálního operátu. Před tímto termínem bránila jeho vložení skutečnost, že k němu nebyl v této době vydán platný souhlas s přisloučením dalších dílů. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že ke změně výměry uvedené parcely z 2.124 m na 8.219 m došlo již ke dni 1. 12. 2000, kdy byla vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu, a to nikoli na základě vkladu vlastnického práva pro žalobce při dědickém řízení, ale v rámci chybně provedené obnovy katastrálního operátu. Ze srovnání stavu na listu vlastnictví č. 215 ke dni 18. 12. 2000 se stavem po provedení vkladu vlastnického práva podle usnesení okresního soudu vydaného v dědickém řízení vyplývá, že byl při tomto vkladu v katastrálním operátu plně zachován stav platný již ke dni 18. 12. 2000, a to včetně již v té době chybné výměry parcely č. 736/1 v hodnotě 8.219 m. Na základě zmíněného usnesení měla být na LV č. 215 nově zapsána i pozemková parcela č. 736/1 o nové výměře 8.334 m, o této výměře však doposud nikdy tato parcela zapsána do katastrálního operátu nebyla. Pro zápis této parcely o výměře 8.219 m neexistuje žádný geometrický plán a ani žádná právní listina, jedná se o chybný údaj. V uvedeném geometrickém plánu je potvrzena její původní správná výměra 2.092 m.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení vedeném podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“) soud přezkoumává napadané výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadaného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezených v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadané správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jím odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14.2.2008, čj. 7Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2) a povinnost soudu zrušit napadané rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov.např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003, čj. 2Ads 33/2003-78). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovaných v judikátu NSS ze dne 28.7.2009, čj. 8 Afs 51/2007-87 ). Konečně, dle názoru krajského soudu, výjimkou z této zásady bude i případ, kdy se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod ze strany správního orgánu, které nebude předmětem žalobních námitek. Důvodem pro tuto výjimku je skutečnost, že ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. představuje normu procesněprávní, a pokud se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod, tak je třeba připomenout, že smysl procesních norem spočívá ve vytváření mechanismů k ochraně hmotného práva. Procesní normy nelze vnímat jako samoúčelné, a tím spíše nemohou představovat překážku pro aplikaci ústavně zaručené hmotněprávní normy. Proto může v takovém případě krajský soud aplikovat hmotněprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod i za situace, kdy žalobce tuto námitku v žalobě vůbec neuplatnil (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2008, čj. 2 As 9/2008, který sice se vztahoval ke kasační stížnosti, ale lze jej argumentum a simili aplikovat i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, neboť základní úvaha aplikovaná v tomto případě je použitelná i v tomto řízení).

Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod pro to, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. V této souvislosti dospěl krajský soud k závěru, že žalované rozhodnutí netrpí vadou uvedenou v ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., žalované rozhodnutí není nicotné (§ 76 odst. 2) a rovněž se nejedná o

zmíněné další případy průlomu do dispoziční zásady. Proto se krajský soud dále zaměřil na přezkoumání žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2).

Předmětem soudního přezkumu bylo rozhodnutí vydané v řízení podle § 8 katastrálního zákona, tedy v řízení o opravě chyb. Nejprve se soud tedy musel zabývat smyslem a účelem právní úpravy uvedeného institutu opravy chyb, neboť žalobní námitky již zjevně překračují dále uvedený smysl a účel opravy chyb, což lze zjistit již z vyjádření žalobce o tom, že žalovaným rozhodnutím byl žalobce zkrácen na svých vlastnických právech a dále z návrhu žalobce na přezkum zákonnosti obnovy řízení a z námitek týkajících se zpochybnění vlastnických hranic mezi dále uvedenými pozemky.

Podle ust. § 8 odst. 1 kat. zákona opraví katastrální úřad na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu, měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle ust. § 8 odst. 2 kat. zákona opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly nesprávností v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést.

Předně je nutné si uvědomit, že v citovaných ustanoveních je upraven postup katastrálních úřadů v případech, kdy katastrální operát obsahuje chybu v evidovaných údajích, přičemž za chybné údaje mohou být označeny všechny informace o věcech a právních vztazích, které jsou předmětem evidence v katastru, tj. informace, které jsou obsahem katastrálního operátu, tedy např. údaje o parcele, o vlastníku či jiném oprávněném a další podrobnější údaje katastru, mezi které patří i údaje o právních vztazích evidovaných v katastru. Podle ust. § 5 odst. 7 kat. zákona právní vztahy nemohou být dotčeny opravou chyby v katastrálním operátu, pokud jejich změna není doložena listinou .

Z výše citovaných ustanovení kat. zákona vyplývá, že předmětem opravy je údaj evidovaný v katastrálním operátu, ve kterém je uspořádán obsah katastru, přičemž katastrální operát tvoří soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu a ve stanovených katastrálních územích její číselné vyjádření, dále soubor popisných informací zahrnující údaje o katastrálním území, o parcelách, o stavbách, o bytech a nebytových prostorech, o vlastnících a jiných oprávněných, o právních vztazích a právech a skutečnostech uvedených v § 2 odst. 4 písm. b) až i) katastrálního zákona, dále souhrnné přehledy o půdním fondu s údaji katastru, dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací, včetně seznamu místního a pomístního názvosloví a dále sbírku listin, obsahující rozhodnutí státního orgánu, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru ( § 4 odst. 1 a 2 kat. zákona). Jak výstižně uvedl Ústavní soud České republiky v usnesení ze dne 29. 1. 2004, sp.zn. II.ÚS 45/03, „…stav katastru je odrazem práv a závazků, vážících se ke konkrétní nemovitosti, vyplývajících z listin, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu“. Tomu pak odpovídá i vymezení institutu opravy chyb v konstantní soudní judikatuře Nejvyššího správního soudu.

Institut opravy v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Mění se jím evidované údaje, aniž by se tak mohlo založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti – to plyne i z ust. § 5 odst. 7 katastrálního zákona. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím o vkladu, či se jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů nebo z listin právní vztahy osvědčujících (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2006, čj. 2As 58/2005-125). Podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona lze provést opravu pouze chyby vzniklé zřejmým omylem, nikoliv u záležitosti sporné či nejasné. Mezi příklady zřejmého omylu je uváděn např. chybný přepis údajů z listin do písemného operátu katastru nemovitostí, chybný zákres do katastrální mapy učiněný v rozporu s měřickými podklady, zápis na základě listiny, která zcela zřejmě nic neprokazuje a na jejímž základě zápis nikdy neměl být učiněn (Barešová, E., Baudiš, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, komentář, IV. vydání, Praha: C. H. Beck 2007, strana 272).

Výše uvedené skutečnosti již před konkrétní argumentací soudu ve vztahu k jednotlivým žalobním bodům svědčí o nedůvodnosti tvrzení žalobce o zkrácení jeho vlastnických práv v důsledku vydání žalovaného rozhodnutí, když smyslem a účelem institutu opravy chyb v katastrálním operátu je pouze uvedení údajů v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin, když změnou evidovaných údajů nelze založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitostem (§ 5 odst. 7 katastrálního zákona). Smyslem vedení katastru nemovitostí je, aby bez dalšího poskytoval veřejnosti informaci o vlastnických a dalších právech k jednotlivým nemovitostem a institut opravy chyb v katastrálním operátu umožňuje pouze opravu chybného údaje v katastru nemovitostí při splnění podmínek pro opravu chyby podle § 8 katastrálního zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, č.j. 9As 78/2007-118). Podrobnější podmínky a postup týkající se opravy chyb upravuje prováděcí vyhláška k zákonu č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a vyhláška ke katastrálnímu zákonu č. 26/2007 Sb. (dále jen „prováděcí vyhláška“). Z výše uvedených skutečností vyplývá, že smyslem a účelem uvedeného institutu opravy chyb v katastrálním operátu rozhodně není přezkum věcné správnosti dokladů pro zápis údajů do katastru nemovitostí a nelze jím ani řešit sporné údaje týkající se stanovení geometrického a polohového určení pozemků a určení hranic vlastnických mezi pozemky. Opravu zřejmých chyb týkající se geometrického a polohového určení může provést katastrální úřad jen na základě za a) výsledků zeměměřických činností, které jsou využívány pro účely katastru, podle potřeby součinnosti s osobou odborně způsobilou k výkonu zeměměřických činností a za b) písemného prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna; prohlášení není třeba, pokud z původního výsledku zeměměřické činnosti je chyba zřejmá, nebo pokud se jedná o opravu na podkladě opravy listiny (§ 52 odst. 3 prováděcí vyhlášky).

Ze správního spisu zjistil krajský soud následující skutečnosti:

Žalobce se podáním ze dne 28. 7. 2009 domáhal opravy chyb v katastrálním operátu, když tvrdil, že stávající geometrické určení pozemkové parcely č. 736/1 stanovené při obnově katastrálního operátu v roce 2000 a její výměra 8.219 m jsou chybné. Zároveň požadoval obnovu zápisu pozemkových parcel č. 733/10, 733/11, 733/12, 733/13, 733/14, 733/15, 733/ 16 a 733/17 (dále jen „733/10 – 17“) do svého vlastnictví na LV č. 215, když tyto nemovitosti se nacházejí v kat. území Havlovice. Uvedené parcely byly dle tvrzení žalobce v rozporu s platnou legislativou sloučeny podle geometrického plánu č. 462-495/2000 (dále jen „GP č. 462“) do parc. č. 736/1, a to před ukončením dědického řízení dle usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. D217/99-33, bez platného územního rozhodnutí a bez souhlasu vlastníka. Dále žalobce požadoval obnovu zápisu části pozemkové parcely č. 733/5, která byla dle GP č. 462

sloučena do parc.č. 736/1. Katastrální úřad žalobce vyrozuměl o tom, že neprovede navrhované opravy evidovaných údajů v KN dopisem ze dne 26. 8. 2009, žalobce nesouhlasil s neprovedením oprav údajů v KN a vyslovením jeho nesouhlasu doručeného dne 8. 9. 2009 správnímu orgánu I. stupně bylo zahájeno řízení o opravě chyby v katastrálním operátu (§ 8 odst. 5 katastrálního zákona). Správní orgán I. stupně dne 16. 12. 2009 vydal rozhodnutí, kterým nevyhověl návrhu žalobce na provedení opravy a zároveň ve výroku vyslovil, že parc. č. 736/1 zůstane nadále evidována dle geometrického a polohového určení daného GP č. 462 a nikoli tak, jak požadoval žalobce podle geometrického a polohového určení daného geom. plány č. 298-49/91 a č. 303-631/91. Toto své rozhodnutí odůvodnil následovně:

Parc.č. 736/1 je v katastru nemovitostí evidována na LV č. 215 ve výlučném vlastnictví Ing. Bohumila Krále v hranicích dle GP č. 462 s výměrou 8.219 m. Tento zápis do písemného operátu katastru je v souladu s usnesením Okresního soudu v Trutnově č.j. D-217/1999-33 ze dne 24. 11. 2000, které bylo katastrálnímu úřadu doručeno dne 3. 1. 2001. Přílohu tohoto usnesení o dědictví tvoří výše zmíněný GP č. 462 a sdělení a souhlas Městského úřadu v Úpici, odboru výstavby ze dne 9. 11. 2000 – jedná se o souhlas s navrženým dělením parcel dle GP č. 462. V uvedeném usnesení o dědictví po zemřelém R.K. (otci žalobce) bylo uvedeno, že dědicové požádali, aby dotčené nemovitosti byly v dědickém řízení projednány podle nového GP č. 462. V uvedeném dědickém řízení tedy soud uznal za prokázané, že došlo k novému zaměření nemovitostí před uzavřením dědického řízení a že nic nebrání zápisu nemovitostí podle uvedeného GP, dědicové o existenci tohoto GP věděli a schválili dohodu o vypořádání dědictví s ohledem na stav podle GP č. 462. Dědické řízení probíhalo v době obnovy operátu v kat. území Havlovice a výměry uvedené v GP č. 462 vycházely z výměr před obnovou operátu. V roce 2007 žalobce parc.č. 736/1 prodal a následně na základě rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 10. 2008, č.j. 5C 464/2007-210 vlastnické právo k této parcele nabyl zpět. V roce 2000 proběhla podle § 13 odst. 3 katastrálního zákona a podle vyhlášky prováděcí ke katastrálnímu zákonu (§ 57 vyhl.č. 190/1996 Sb.) v kat. území Havlovice obnova operátu přepracováním do digitálního vyjádření. V rámci obnovy operátu byl nový soubor geodetických a popisných informací vyložen na Obecním úřadě v Havlovicích v termínu od 10. 10. 2000 do 7. 11. 2000 a platnost obnoveného operátu byla vyhlášena pro k.ú. Havlovice dne 1. 12. 2000. Podle § 17 katastrálního zákona dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatným a nadále se používá obnovený katastrální operát. Uvedený GP č. 462 byl do katastru nemovitostí zanesen již při obnově katastrálního operátu v daném kat. území a byl na něm vyznačen souhlas Obecního úřadu v Havlovicích ze dne 7. 11. 2000 s dělením parcel dle tohoto GP. Všechny pozemky dotčené tímto GP byly tehdy v katastru evidované ve vlastnictví R.K., otce žalobce. Geometrickým plánem byly nově zaměřeny mimo jiné pozemkové parcely č. 733/9, 733/8, 733/5, 733/7, 733/20, 733/6, 733/22, 733/21, 733/23 a 733/2. Jedná se o pozemky v geometrickém plánu „ohraničené tučnou čarou“. Výměra těchto pozemků byla při obnově operátu stanovena ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných odchylkách a v důsledku tohoto došlo po vyhlášení platnosti operátu ke změnám výměr těchto parcel proti výměrám uvedeným v GP. Uvedené nově

zaměřené parcely s výměrami po obnově operátu byly po ukončení dědického řízení za účelem výstavby nových domů prodané žalobcem osobám uvedeným blíže v rozhodnutí správního orgánu I. stupně (mimo jiné P.a R.R. byl prodán pozemek parc. č. 733/5, R. a D.D. byla prodána parc.č. 733/8 a Ing. P. a L.D. byla prodána parc.č.733/9). Pozemkové parc. č. 733/10 – 733/17 a část parcely č. 733/5 byly na základě GP č. 462 sloučeny do stávající pozemkové parcely č. 736/1, jejíž výměra se tak změnila z původních 2.092 m na 8.334 m. Tato výsledná výměra pozemkové parcely č. 736/1 byla při obnově operátu stanovena ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných odchylkách na 8.219 m. Když po vyhlášení platnosti obnoveného operátu na základě výše uvedené obnovy operátu obdržel katastrální úřad zmíněné usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 11. 2000, provedl katastrální úřad identifikaci všech dědictvím dotčených parcel, včetně parcel dotčených přiloženým GP. Protože vlastnické hranice pozemku v katastru po obnově operátu byly v souladu se stavem uvedeným ve zmíněném usnesení okresního soudu, což je zřejmé ze skutečnosti, že GP byl v nezměněných hranicích již do katastru zapsán při obnově, katastrální úřad provedl zápis do katastru s ohledem na výměry stanovené při obnově operátu. Správní orgán I. stupně na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že stav dle GP č. 298-49/91 a dle GP č. 303-631/91, který byl do evidence nemovitostí zapsán v roce 1991, je již překonán GP č. 462 a že zápis katastru je v souladu s usnesením Okresního soudu v Trutnově výše zmíněným, jehož přílohou je uvedený GP č. 462 a následně též v souladu s rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 10. 2008. Geometrické a polohové určení parc.č. 736/1 dle GP č. 462, včetně její výměry nejsou v katastru vedeny chybně, když skutečnost, že tento GP byl do katastru zapsaný již v průběhu obnovy operátu, byla překonána v důsledku výše uvedených listin (zejména usnesení Okresního soudu v Trutnově, č.j. D-217/199-33, jehož přílohou byl uvedený GP č. 462). Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že geometrické a polohové určení parc.č. 736/1 dle zmíněného GP včetně její výměry nejsou v katastru uvedeny chybně, když výměra parc.č. 736/1 byla stanovena ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných odchylkách na 8.219 m. Ve vztahu k zpochybňované části parc.č. 736/1 (původně část pozemkové parcely č. 733/5 dle GP č. 298-49/91), dospěl katastrální úřad k závěru, že se nejedná o neoznačenou část pozemku. Slučka je mapová značka označující vnitřní kresbu pozemku, proto navrhovatelem označená část dnešní pozemkové parc.č. 736/1 byla dle GP č. 298-49/91 částí nově zaměřené pozemkové parc.č. 733/5. Zápis tohoto GP byl proveden v roce 1991 do tehdejší evidence nemovitostí na základě originálu GP, ve kterém zpochybňovaná slučka je vyznačena a následně dle GP č. 462 byla tato slučka a tím i vnitřní kresba zrušena.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. V něm předně namítl, že dosud katastrální úřad řádně nevysvětlil, co mělo být fiktivní vnitřní kresbou na pozemkové parc. č. 733/5 původně vyznačeno a co bylo tudíž dvojitým přeškrtnutím slučky

zrušeno. Na originálu GP č. 298-49/91, který měl žalobce k dispozici, není žádná slučka vyznačena. Do katastru nemovitostí byl vložen zcela jiný GP, než ke kterému se žalobce vyjadřoval v dědickém řízení a sloučení parcel bylo provedeno bez souhlasu vlastníka (resp. bez ohlášení vlastníka v rozporu s § 28 odst. 16 tehdy platné katastrální vyhlášky). Sloučení původní pozemkové parcely č. 736/1 s dalšími parcelami provedené v procesu digitalizace bylo z důvodu nedokončeného dědického řízení protiprávní, a tudíž neplatné. Dále v odvolání uvedl námitky týkající se parc. č. 736/1, když zpochybnil určení výsledné výměry této parcely při obnově operátu stanovené ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných

. Žalovaný se pak vyrovnal s jednotlivými uvedenými námitkami odchylkách na 8.219 m

následujícím způsobem:

Předně uvedl, že GP č. 298-49/91 byl vyhotoven v roce 1992 za účelem výstavby rodinných domů s tím, že záznam do katastru nemovitostí a zákres hranic dle tohoto GP byl proveden pod položkou č. 22/91 a byl do dokumentace katastrálnímu úřadu připojen i souhlas bývalého ONV v Trutnově s rozdělením parcel dle tohoto GP. Právní listiny pro přechod nově vzniklých pozemků však nebyly katastrálnímu úřadu či orgánům geodézie doručeny, takže vlastníkem nově vzniklých pozemků byl i nadále evidován otec žalobce, pan Rudolf Král. Žalovaný vyslovil souhlas s tvrzením žalobce o tom, že existují dvě verze grafického zobrazení uvedeného GP, jež se liší v tom, že na jedné verzi je mapová značka slučky na části hranice vymezující rozsah nově vytvořené parcely č. 733/5 vyznačena a na druhé verzi tato značka chybí. Potvrzen byl GP, na němž značka slučky chyběla a „při kontrole před potvrzením GP si zaměstnanci tehdejšího střediska geodézie zřejmě nevšimli tohoto nedostatku, který by ve svém důsledku znamenal, že na mapě by po zákresu hranic vznikla plocha, jež by nebyla označena parcelním číslem, nebo by nebylo zřejmé, ke které jiné parcele by předmětný díl zemského povrchu měl být sloučen.“ Protože GP je sám o sobě pouze technickým podkladem pro vyhotovení rozhodnutí a jiných listin o právních vztazích k nemovitostem a existuje též dokumentace GP, k níž mimo stejnopisu GP patří také záznam podrobného měření změn, jenž má obdobné náležitosti jako GP a součástí záznamu jsou rovněž výsledky měření a údaje, na jejichž podkladě dochází k zobrazení navrhovaných změn do mapy, tak v případě nejasností lze porovnat údaje záznamů a údaje GP. Žalovaný tak učinil a zjistil, že v tomto záznamu je slučka vyznačena, a to bezesporu v době, kdy byl záznam vyhotoven. Lze tedy uzavřít, že když byl prováděn zákres hranic do mapy, byla do mapy slučka vyznačena a následně doplněna i do kopií stejnopisů GP. Značka slučky je vyznačena i na GP č. 303-631/91 a z toho je evidentní, že takto byla zakreslena do mapy. Žalovaný odmítl námitku žalobce týkající se identifikace nově vytvořené parc. č. 736/1, když tato byla vypočtena ve velikosti 8.334 m sečtením výměr parcel č. 723/11-17 dle GP č. 298-49/91, výměr parc.č. 733/10 a č. 736/1 dle tvaru podle GP č. 303-631/91 a zbytku parc.č. 733/5 podle tvaru z GP č. 298-49/91, když části této parcely byly sloučeny do nově vytvořených parcel s jiným ohraničením č. 733/9, č. 733/8, č. 733/7 a č. 733/5. Tyto výměry byly ještě při vyhotovování GP č. 462 počítány grafickým způsobem podle zákresu hranic v katastrální mapě, a proto je nelze zaměňovat s výměrami posléze určovanými z obrazu mapy v počítačovém prostředí, kdy jsou již lomovým bodům přiřazeny souřadnice. Námitku týkající se sloučení parcel žalovaný vyvrátil tvrzením o tom, že ke sloučení došlo dle GP č. 462 v roce 2000, kdy nebyla účinná vyhláška č. 26/2007 Sb. V dané věci bylo postupováno podle § 25 odst. 4 tehdy platné vyhlášky č. 190/1996 Sb. a dle § 25 odst. 12 téže vyhlášky, podle které změna parcelního čísla se v katastru provádí na podkladě smluv, rozhodnutí a jiných listin, jejichž součástí je GP. K potvrzení GP nebylo nutné předkládat souhlas s novým dělením pozemku. Dále žalovaný vyvracel tvrzení o protiprávnosti sloučení pozemků, když zejména uváděl, že soud v dědickém řízení měl k dispozici GP bez textu, který žalobce rozporoval a měl k dispozici písemný souhlas s dělením pozemků oprávněným subjektem, tj. Městským úřadem v Úpici ze dne 9. 11. 2000. Ve vztahu k obnově katastrálního operátu v roce 2000 žalovaný uvedl, že v kat. území Havlovice bylo v roce 2000 přistoupeno k vyhotovení tzv. digitalizované mapy (KM-D) na podkladě přepracování souboru geodetických informací podle ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Při tomto přepracování nedochází ke změně zobrazovací soustavy a tvorba takové mapy byla upravena Prozatímním návodem pro obnovu katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací a pro jeho vedení ze dne 21. 12. 1998, když podle odst. 2.3 tohoto návodu se pro obnovu využijí dokumentované podklady, mimo jiné výsledky zeměměřických činností, tedy GP významnějšího rozsahu a výsledkem obnovy pak je mapa v počítačové podobě, přičemž souřadnice lomových bodů jsou určeny tzv. vektorizací rastrových souborů operátů dřívějších pozemkových evidencí. Katastrální úřad k obnově katastrálního operátu výsledku předmětného GP plánu využil, když měl k dispozici souhlas Městského úřadu v Úpici s dělením pozemků ze dne 9. 11. 2000, a stalo se tak již po vyložení obnoveného katastrálního operátu, ale ještě před vyhlášením platnosti obnoveného operátu. Důvodem byl nepochybně zájem obecního úřadu na vložení předmětného GP do obnoveného operátu, protože v případě jeho nevložení by se musel vyhotovený GP vyhotovit znovu, a to již podle výsledků obnoveného operátu. Proto byl katastrálnímu úřadu urychleně předán výše uvedený souhlas s dělením pozemků. Je sice pravdou, že katastrální úřad takto postupoval až v období po vyložení katastrálního operátu k veřejnému nahlédnutí, avšak období podání námitek podle § 16 katastrálního zákona, činilo ještě 15 dnů ode dne, kdy skončilo jeho vyložení. Avšak i po tomto období bylo možné podat kdykoliv návrh na opravu chyby, jak to žalobce učinil. Ke změně číslování parcel a jejich výměr došlo dnem vyhlášení obnoveného operátu 1. 12. 2000, kdy výměry již byly vypočteny podle zobrazení v počítačovém prostředí, a tak byla změněna i výměra parcely č. 736/1. Parc. č. 736/1 byla určena skórem kvality 0 (výpočet grafickým způsobem), a tak bylo možné změnit tuto výměru v rámci dopustné odchylky, neboť při digitalizaci způsobem KM-D se nezmění výměra parcel, pouze těch, které byly určeny skórem kvality 1 a 2, tj. vypočtených číselným způsobem. Změněná výměra byla tedy v dopustných odchylkách, když tato činila v daném případě podle platného vzorce pro výpočet mezní odchylky podle přílohy 13.1, sloupec 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb. 100 +/- 125 m. K námitce žalobce o tom, že geometrický tvar nové parc.č. 736/1 není v plánu jednoznačně vymezen tlustou plnou čarou a není do něho vepsáno nové číslo pozemkové parcely a že nejsou zakresleny ani označeny lomové body, žalovaný uvedl, že v GP musí být vyznačena plnou tlustou čarou jen taková hranice, která dosud v mapě zakreslena není a nikoli parcel, jejichž nový geometrický tvar je dán již hranicemi v mapě zobrazenými. Lomové body těchto hranic neměly v době pořízení předmětného plánu souřadnice, a proto nemohly být označeny např. čísly těchto lomových bodů. Ve vztahu k námitce k obnově katastrálního operátu uvedl žalovaný, že žalobce mohl rovněž podat námitku proti obnovenému operátu v době do 23. 11. 2000, když tak neučinil. Rovněž žalovaný odmítl jako nedůvodné tvrzení žalobce o zásahu do vlastnických práv mrtvého majitele pozemku, když dědicové vstoupili do práv zemřelého již okamžikem úmrtí a úkony spojené s vyhotovením GP jim byly známy.

Krajský soud k jednotlivým námitkám uvedeným ve výše zmíněných žalobních bodech uvádí následující argumentaci:

Ad 1)

Námitka uvedená v tomto žalobním bodu v podstatě napadá postup katastrálního úřadu při zápisu nové parcely č. 736/1, vzniklé na základě GP č. 462, který byl proveden v souvislosti s obnovou katastrálního operátu, provedenou v roce 2000 v kat. území Havlovice, a to podle tehdy platné vyhlášky č. 190/1996 Sb., když se jednalo o obnovu katastrální mapy digitalizací mapy grafické podle ust. § 13 písm. c) této vyhlášky. Jak správně uvedl žalovaný v žalovaném rozhodnutí, katastrální úřad k této obnově využil GP č. 462, „a to s ohledem na to, že měl k dispozici souhlas Městského úřadu v Úpici s dělením pozemků ze dne 9. 11. 2000“, když se

tak stalo po vyložení obnoveného katastrálního operátu, ale ještě před platností obnoveného operátu. Žalobce však přehlédl, že v té době neplatila ještě vyhláška č. 26/2007 Sb., podle níž sloučení parcel se zapisuje na podkladě ohlášení vlastníka doloženého rozhodnutím nebo souhlasem příslušného stavebního úřadu podle stavebního zákona, popřípadě jeho vyjádřením, pokud se takové rozhodnutí nebo souhlas nevydává. Proto katastrální úřad správně postupoval, jak uvedl žalovaný na str. 5, druhý odst. žalovaného rozhodnutí tak, že využil k obnově katastrálního operátu výsledků předmětného GP s tím, že plně postačoval souhlas Městského úřadu v Úpici s dělením pozemků ze dne 9. 11. 2000. Skutečnost, že v té době probíhalo dědické řízení, které se týkalo uvedeného pozemku, nemohla mít vliv na zákonnost uvedeného postupu katastrálního úřadu. Platná právní úprava totiž nikde nestanoví, že by v případě úmrtí vlastníka pozemku musel katastrální úřad zajišťovat souhlas „budoucích dědiců“. Jak správně uvedl žalovaný, dědic vstupuje do práv zemřelého již okamžikem úmrtí (dědictví se nabývá smrtí zůstavitele - § 460 občanského zákoníku). Byl to žalobce, nikoli katastrální úřad, kdo jako budoucí dědic měl si tuto skutečnost uvědomit a nic mu nebránilo podat námitku proti obnovenému operátu ve lhůtě stanovené v § 16 katastrálního zákona, případně mohl podat k příslušnému soudu návrh na ustanovení správce dědictví podle ust. § 175 písm. e) odst. 4 tehdy platného o.s.ř. Navíc, a to soud považuje za podstatné, tato námitka míří proti zákonnosti postupu katastrálního úřadu při obnově katastrálního operátu a při provedení zápisu zmíněného pozemku dle GP č. 462 a překračuje tak již smysl a účel institutu opravy chyb v katastrálním operátu. V takovém případě se již nejedná o chybu ve smyslu ust. § 8 katastrálního zákona, ale jedná se o námitku věcného charakteru, která již nemůže být předmětem řízení o opravě chyb. Proto tento žalobní bod shledal krajský soud za nedůvodný.

Ad 2)

V tomto žalobním bodu zopakoval žalobce svou námitku z řízení o opravě chyb, která se týkala „neoznačené parcely“, zakreslené na GP č. 462. Žalobce poněkud nepřehledně až v části žaloby označené jako „závěr k žalobním námitkám“ k tomuto žalobnímu bodu doplnil, že „jednou chybou je nesprávné označení, respektive neoznačení dílu původní pozemkové parcely č. 733/5, který se měl stát součástí nově vzniklé parcely č. 736/1“ a „další chybou je neuvedení výměry tohoto dílu a nekonkrétní nebo lépe řečeno sporné vyznačení hranice tohoto dílu, a s tím související sporné hranice nové pozemkové parcely č. 736/1“, když dalším nedostatkem je chybějící číslo této nové parcely v GP č. 462. K tomu uvádí soud následující:

Jak již žalovaný konstatoval ve svém rozhodnutí, jednalo se o námitku v grafickém zobrazení předmětného GP s tím, že žalobce namítal, že v originálu předchozího GP č. 298-49/91 není vyznačena slučka na části hranice vymezující rozsah nově vytvořené parcely č. 733/5, kterou považuje žalobce za „neoznačenou parcelu“. K tomu žalovaný uvedl, že existují 2 verze tohoto zobrazení, jež se liší jen v tom, že na jedné verzi je mapová značka slučky vyznačena a na druhé verzi tato značka chybí. Potvrzen však byl GP, na němž značka slučky chyběla. Žalovaný pak k tomuto uvedl, že zaměstnanci tehdejšího střediska geodézie si zřejmě nevšimli tohoto nedostatku, který by znamenal, že na mapě by po zákresu hranic vznikla plocha, jež by nebyla označena parcelním číslem, nebo by nebylo zřejmé, ke které jiné parcele by předmětný díl zemského povrchu měl být sloučen. A právě toto konstatování

žalovaného považoval žalobce rovněž za chybu. V tom se ale zmýlil. Chybou již z podstaty věci může být chybný zákres do katastrální mapy učiněný v rozporu s měřickými podklady, či chybný přepis údajů z listin do písemného operátu katastru. V dané věci tedy byl katastrálním úřadem chybně potvrzen GP ve verzi, na němž značka slučky chyběla, avšak zákres do katastrální

mapy nebyl učiněn podle takto potvrzeného GP, ale naopak toto pochybení (nikoli chyba ve smyslu § 8 katastrálního zákona) bylo napraveno dalším postupem katastrálního úřadu, a to tak, jak byl popsán v žalovaném rozhodnutí, který žalobce ostatně v žalobě ani nenapadl. Žalovaný totiž správně uvedl, že GP je pouze technickým podkladem pro vyhotovení rozhodnutí a jiných listin o právních vztazích k nemovitostem a mimo vlastního GP existuje také dokumentace GP, k níž mimo stejnopisu GP náleží též záznam podrobného měření změn. Ten má obdobné náležitosti jako GP, včetně grafického zobrazení změny, ke které má na podkladě GP dojít. Součástí záznamu jsou rovněž výsledky měření a údaje, na jejichž podkladě dochází k zobrazení navrhovaných změn do mapy. V případě nejasností lze tedy porovnat údaje záznamu a údaje GP. A jak žalovaný z tohoto záznamu podrobného měření změn zjistil, tak v tomto záznamu je slučka vyznačena, a to bezesporu v době, kdy byl záznam vyhotoven.

Soud připomíná, že se jedná o záznam podrobného měření změn ke GP č. 298-49/91, vyhotovený v roce 1990. Lze tedy považovat za věrohodné tvrzení žalovaného o tom, že když byl prováděn zákres hranic do mapy dle tohoto záznamu, byla do mapy slučka vyznačena a následně doplněna i do kopií stejnopisů GP, ale pouze do kopií těch plánů, které měl tehdejší orgán geodézie k dispozici. Proto je možné, že žalobce disponuje jinou verzí tohoto GP bez zmíněné slučky, což však nemění nic na tom, že v uvedeném postupu katastrálního úřadu nelze spatřovat chybu, která by existovala v době rozhodování žalovaného a potažmo v době rozhodování krajského soudu, když tato byla odstraněna výše zmíněným způsobem (argumentace viz výše). Krajský soud však musel posoudit námitku uvedenou v tomto žalobním bodu ještě z pohledu konstantní soudní judikatury Nejvyššího správního soudu. Z ní vyplývá, že pokud by byl průběh vlastnické hranice mezi vlastníky sporný, je o něm s konečnou platností oprávněn rozhodovat pouze soud v nalézacím řízení k návrhu některého z vlastníků; katastrální úřad však v takovém případě opravu chyby provést nemůže (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, č.j. 1As 46/2008-134). A právě o takový případ se dle tvrzení žalobce jedná, když v tomto žalobním bodu [odst. 3 písm. e) v žalobě] tvrdí, že hranice mezi touto „neoznačenou parcelou“ a sousedící parcelou č. 736/1 „je sporná“. Toto své tvrzení potvrdil žalobce i v posledním odstavci části označené jako „závěr k žalobním námitkám“ v žalobě, kdy za chybu považuje neuvedení výměry této „neoznačené parcely“ a s tím „související sporné hranice nové pozemkové parcely č. 736/1.“ Jak vyplývá z vyjádření žalovaného ze dne 12. 11. 2010, a v podstatě i z GP č. 462, a z výpisu z katastru nemovitostí, část této parcely, tj. neoznačené parcely ve smyslu tvrzení žalobce, se stala součástí parcely č. 733/5, jejímiž vlastníky jsou manželé Petr Roušavý a Monika Roušavá. Evidovanými vlastníky dalších sousedících pozemků, jejichž geometrické určení hranic je zpochybňováno, jsou manželé Ing. Radim a Hana Dufkovi v případě pozemku parc. č. 733/8 a manželé Ing. Pavel a Ludmila Dvořáčkovi v případě pozemku parc.č. 733/9. Jak vyplývá ze správního spisu, tito evidovaní vlastníci byli účastníky řízení o opravě chyby a žádný z nich nevyslovil se změnou hranic pozemků souhlas. Pokud tedy žalobce tvrdí, že podstatou řízení o opravě chyby v katastrálním operátu byla žalobcem uváděná chyba ve výměře pozemků parc.č. 736/1 s tím, že tato chyba ve výměře je důsledkem chybného geometrického určení této parcely v souvislosti se sporným vyznačením hranice této „neoznačené parcely“, tak v podstatě zpochybňuje i vlastnické hranice vyznačené dosud v katastru nemovitostí podle GP č. 462. A k novému geometrickému a polohovému určení týkajícímu se uvedených vlastnických hranic vyžaduje platná právní úprava písemné prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna, když z původních výsledků zeměměřické činnosti v projednávané věci nevyplývá, že by se jednalo o zřejmou chybu či o opravu na podkladě opravy listiny [srov. ust. § 52 odst. 3 písm. b) prováděcí vyhlášky č. 26/2007 Sb.]. Žalobce by tedy musel předložit ke změně stávajícího stavu zákresu vlastnických hranic zmíněné souhlasné písemné prohlášení všech výše uvedených vlastníků pozemků dotčených a sousedících s „neoznačenou parcelou“. Pokud tak žalobce neučinil, tak se nejedná o případ, který by bylo možné řešit prostřednictvím institutu opravy chyb v katastrálním operátu. Žalobce v podstatě zpochybňuje průběh vlastnické hranice mezi zmíněnými pozemky a takový požadavek žalobce přesahuje význam a účel právní úpravy týkající se rozhodování žalovaného v daném řízení. Z významu a účelu platné právní úpravy totiž vyplývá, že i kdyby zmíněná vlastnická hranice byla zakreslena nesprávně, tj. i kdyby bylo možné přisvědčit argumentům žalobce (což krajský soud vylučuje z důvodu, že s touto námitkou žalobce se vyrovnal již žalovaný v žalovaném rozhodnutí – viz argumentace výše), tak postupem podle ust. § 8 nelze změnit dosavadní průběh vlastnické hranice vyznačené v katastru nemovitostí na základě podkladů, které sloužily k vyznačení průběhu vlastnické hranice v katastru nemovitostí v dané věci. Pokud je průběh hranice mezi vlastníky sporný, respektive žalobce se domnívá, že by měl být jiný, než je zobrazen v katastru nemovitostí, je o něm s konečnou platností oprávněn rozhodnout jen soud v nalézacím řízení k návrhu některého z vlastníků, avšak katastrální úřad v takovém případě opravu chyby provést nemůže. Provedení opravy chyby v uvedeném správním řízení by bylo možné jen za splnění předpokladů uvedených v ust. § 52 odst. 3 prováděcí vyhlášky č. 26/2007 Sb., které však splněny nebyly, když ve spise není obsaženo prohlášení všech dotčených vlastníků sousedících pozemků s uvedenou „neoznačenou parcelou“. Uvedený závěr potvrzuje i judikatura civilních soudů, podle které „vznikne-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o hranice pozemku či parcely, nemůže se žalobce u soudu domáhat opravy výměry parcely v katastru nemovitostí ani určení průběhu hranice mezi parcelami či pozemky. V takovém případě je třeba sporný pozemek (jeho část) vymezit zásadně geometrickým plánem; vlastnictví takto identifikovaného pozemku může být předmětem soudního řízení“ (srov. judikatura NSS - sp.zn. 22Cdo2028/2008).

Navíc, jak uvedl žalovaný v žalovaném rozhodnutí a žalobce to nezpochybnil, značka zmíněné slučky je vyznačena i na GP č. 303-631/91, který byl vyhotoven později než GP č. 298-49/91 a příslušnost uvedené neoznačené části parcely je z tohoto plánu zřejmá. Při vyhotovování každého GP se pak vychází z aktuálního zobrazení mapy, a tak tomu bylo i při vyhotovení GP č. 462, který vycházel z aktuálního zobrazení mapy zahrnující i zobrazení hranic pozemků dle výše zmíněných předchozích GP (č. 298-49/91 a č. 303-631/91).

Soud musí na tomto místě v závěru k tomuto žalobnímu bodu pouze poznamenat, že není pravdou tvrzení žalobce uvedené v jeho přípisu soudu ze dne 4. 11. 2010, že „souvislosti s chybným geometrickým určením, respektive s chybnou výměrou pozemkové parcely č. 736/1 vyplývají z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. 4Ao 1/2008“. Opak je pravdou, když z rozsudku NSS ze dne 29. 4. 2008, č.j. 4Ao 1/2008-39 nejen, že tato skutečnost obsažená v tomto tvrzení žalobce nevyplývá, ale naopak v tomto rozsudku, kterým byl zamítnut návrh žalobce na zrušení opatření obecné povahy, bylo konstatováno na čl. 48, že

podmínku § 2 „samotný pozemek p.č. 736/1 k.ú. Havlovice splňuje svojí rozlohou 8.219 m

odst. 2 písm. e) bod 2 stavebního zákona“. A právě tato výměra 8.219 m je uvedena v katastru nemovitostí. Tento žalobní bod, stejně jako uvedený předchozí, neshledal soud za důvodný.

Ad 3) V tomto žalobním bodu jsou obsaženy námitky žalobce týkající se „změny výměry“ parc.č. 736/1 z hodnoty 8.334 m uvedené v GP č. 462 na současnou hodnotu 8.219 m, zapsanou v katastru nemovitostí. Námitky vztahující se k tomuto žalobnímu bodu uvedl žalobce v odst. 4. a 5. písm. a) – f) žaloby. Důvod výše uvedené změny výměry parc.č. 736/1 podrobně popsal již správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí. Podkladem pro zápis této pozemkové parcely do písemného operátu katastru bylo usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 11. 2000, č.j. D-217/1999-33, doručené katastrálnímu úřadu dne 3. 1. 2001, jehož přílohou byl i GP č. 462 a souhlas Městského úřadu v Úpici ze dne 9. 11. 2000, tj. souhlas s navrženým dělením parcel podle tohoto GP. Dědické řízení probíhalo v době obnovy operátu v kat. území Havlovice v roce 2000, kdy v rámci obnovy operátu byl nový soubor geodetických a popisných informací vyložen na Obecním úřadě v Havlovicích v termínu od 10. 10. 2000 do 7. 11. 2000 a platnost obnoveného operátu byla vyhlášena pro toto kat. území dne 1. 12. 2000. Je sice pravdou, že podle GP č. 462 činila výměra pozemkové parcely č. 736/1 8.334 m, přičemž tato výměra byla i uvedena v usnesení Okresního soudu v Trutnově vydaném v dědickém řízení dne 24. 11. 2000, které bylo podkladem pro zápis vlastnického práva pro žalobce do katastru nemovitostí, přičemž tato parcela vznikla sloučením parcel č. 733/10 – 17 a části 733/5 dle uvedeného GP do stávající p.č. 736/1, jejíž výměra se změnila z 2.092 m na 8.334 m. Avšak právě v souvislosti s výše uvedenou obnovou katastrálního operátu, kdy výměra pozemků byla stanovena ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných odchylkách, došlo po vyhlášení obnovení platnosti obnoveného katastrálního operátu ke změně výměry parc.č. 736/1 z údaje 8.334 m uvedeného v GP č. 462 na údaj 8.219 m. Výměry již byly vypočteny podle zobrazení v počítačovém prostředí a došlo tedy ke změně i výměry parc.č. 736/1, když způsob a právní podklad této změny popsal žalovaný ve svém rozhodnutí tak, že podle § 57 odst. 5 tehdy platné vyhlášky č. 190/1996 Sb., se v souboru popisných informací katastru při digitalizaci způsobem KM-D nezmění výměry parcel určených s kódem kvality 1 a 2 (tj. vypočtených číselným způsobem). Parcela č. 736/1 však byla určena s kódem kvality 0 (výpočet grafickým způsobem), a proto v důsledku obnovy katastrálního operátu v roce 2000, kdy v rámci této obnovy bylo v souladu s ust. § 13 odst.1 písm. c) vyhlášky 190/1996 Sb., přistoupeno k vyhotovení digitalizované mapy (KM-D) a výsledkem obnovy byla mapa v počítačové podobě, přičemž souřadnice lomových bodů byly určeny s tím, že při stanovení výměry pozemkových parcel v rámci zmíněné obnovy katastrálního operátu byla přípustná odchylka, která, jak uvedl žalovaný v žalovaném rozhodnutí, činila podle tehdy platného vzorce pro výpočet mezní odchylky dle přílohy 13.1, sloupec 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb. +/- 125 m². Žalobce však s tímto zdůvodněním žalovaného nesouhlasil, když poukázal na ust. bodu 13.3 zmíněné přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb. Čili žalobce zpochybnil správnost postupu při uvedené obnově katastrálního operátu. Předmětem této námitky žalobce je způsob zjištění výměry zmíněné parcely a určení odchylky při stanovení této výměry dle platné právní úpravy. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že postupoval při výpočtu mezní odchylky podle přílohy 13.1. sloupec 3 přílohy č. 13 zmíněné prováděcí vyhlášky, avšak žalobce v žalobě namítl, že mělo být postupováno podle čl. 13.3 této přílohy. V tom se ale zmýlil. Žalobce zaměnil pravidla pro vyrovnání výměr při tvorbě GP s tím, jak byly určeny výměry parcel v digitalizované mapě, tedy podle obrazu hranic v počítačové podobě v případě parcely č. 736/1, která vznikla sloučením stávajících jiných parcel, na rozdíl od výměr parcel nově vytvořených, respektive již v GP vypočtených s kódem kvality 1 a 2. Výměry parcel, které byly vytvořeny již v GP č. 298-49/91 a v GP č. 462 byly sloučeny do p.č. 736/1, byly určeny s kódem kvality 0 (vypočtenou grafickým způsobem). A podle přílohy č. 5 vyhlášky 190/1996 Sb. znamená kód 0, že výměra byla vypočtena graficky nebo v digitalizované mapě. Význam tohoto údaje spočívá v tom, jakou přesnost lze u výměry očekávat. Vzhledem k tomu, že výměra označená kódem kvality 0 je odrazem přesnosti zobrazení lomových bodů hranic parcel v mapě, znamená to, že pokud nejsou známé souřadnice těchto bodů, tak takto označená výměra se při každém novém výpočtu může lišit, když je zjištěna jiná. Tato odlišnost se může pohybovat v rámci mezních odchylek, které byly stanoveny v příloze č. 13 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Pokud nejsou tyto odchylky překročeny, údaj o výměře se při vyhotovování GP nově nemění, ale zůstává evidován stále stejný. Jak uvedl žalovaný v žalovaném rozhodnutí, při tvorbě digitalizované mapy v rámci obnovy katastrálního operátu v roce 2000 v kat. území Havlovice bylo postupováno podle pravidel stanovených Prozatímním návodem pro obnovu katastrálního operátu, kdy v tomto návodu bylo v odst. 2.11 pro výpočet výměr parcel stanoveno, že u KM-D se do souboru popisných údajů o parcelách zavedou údaje výměr zjištěných z grafického souboru. Výjimkou byly pouze parcely, které již byly před touto obnovou výměry evidovány s kódem kvality 1 nebo 2. To znamenalo, že došlo ke změnám evidovaných výměr podle skutečností zjištěných při překreslování stávající mapy do počítačové podoby, čímž došlo i k odstranění případných chyb či nepřesností v těchto dříve evidovaných výměrách. Tedy nemohlo být použito pravidel, která umožňovala vyrovnání rozdílů ve výměrách v návaznosti na velikosti jednotlivých dílů, jak žalobce tvrdil v tomto žalobním bodu. Navíc, zdůvodnění tohoto postupu podle uvedeného Prozatímního návodu na obnovu katastrálního operátu žalobce v žalobě ani nenapadl. K žádnému dvojnásobnému překročení mezní odchylky nedošlo, když mezní odchylka se v dané věci počítá podle vzorce uvedeného v příloze 13.1. a činí 125 m. Žalobce v žalobě neuvedl svůj vlastní výpočet podle zmíněného vzorce, konkrétně uvedeného v žalovaném rozhodnutí, jehož výsledek by zpochybňoval uvedený výpočet odchylky dle žalovaného rozhodnutí a soud ex officio nebyl proto povinen se zabývat správností tvrzení žalovaného a údajů uvedených v žalovaném rozhodnutí. K námitce vztahující se k tomuto žalobnímu bodu uvedenému v odst. 5 písm. f) žaloby soud uvádí, že není důvodem pro opravu chyb, že žalovaný „doposud nikde neuvedl, jakou výměru měla pozemková parcela č. 736/1 k poslednímu dni vystavení souboru nových geodetických a popisných informací, tedy ke dni 7. 11. 2000“. Předmětem opravy chyb je výměra nové parc.č. 736/1, tedy po sloučení původní parcely č. 736/1 s dalšími parcelami (733/10-17), když i předmětem zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě zmíněného usnesení Okresního soudu v Trutnově vydaného v dědickém řízení byla celá takto nově vzniklá parcela č. 736/1 a nikoli původní parcela č. 736/1, která podle GP č. 462 měla výměru 2.092 m.

Ve vztahu k námitce žalobce týkající se zpochybnění změny výměry parc. č 736/1 v souvislosti s výše uvedenou obnovou z hodnoty 8.334 m na hodnotu 8.219 m, které oba správní orgány mimo jiné zdůvodnily i tím, že nebyla překročena přípustná odchylka podle přílohy 13.1. vyhlášky č. 190/1996 Sb. [jedná se o námitku žalobce zpochybňující tento závěr správních orgánů týkající se nepřekročení mezní odchylky, přičemž tato námitka je uvedena v bodu 5. písm. c) žaloby], musí soud dále uvést, že tato námitka týkající se zpochybnění stanovení výše mezní odchylky, mohla být uvedena již v řízení před správním orgánem I.

stupně. Tím, že tuto námitku uvedl žalobce až v žalobě, nerespektoval koncentrační zásadu stanovenou v § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, podle něhož k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. A uvedenou skutečnost týkající se stanovení přípustné odchylky mohl nesporně žalobce uvést již v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně, když z oznámení o neprovedení opravy chyby ze dne 26. 8. 2009 vyhotoveného správním orgánem I. stupně musel žalobce nepochybně zjistit, že GP č. 462 byl zapsán do katastru nemovitostí při obnově katastrálního operátu v daném katastrálním území, kdy „její původní výměra 8.334 m v nezměněných hranicích byla upřesněna a byla stanovena ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných odchylkách na 8.219 m.“ Žalobci byla dána možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, měl možnost seznámit se s těmito podklady (viz např. usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 9. 11. 2009) a byl vyzván tímto správním orgánem k podání návrhů, vyjádření a stanovisek (viz např. usnesení katastrálního úřadu ze dne 5. 10. 2009). Této možnosti žalobce v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně využil, jak vyplývá např. z jeho vyjádření k podkladům ze dne 18. 11. 2009, z jeho dopisu ze dne 22. 9. 2009, z jeho nesouhlasu s oznámením o neprovedení opravy chyb ze dne 7. 9. 2009 atd. Avšak v žádném z jeho vyjádření není obsažena námitka týkající se stanovení a způsobu určení mezní odchylky při určení výměry zmíněné parcely při obnově katastrálního operátu. Judikatura Nejvyššího správního soudu stanoví, že lze sice připustit, aby v žalobě proti správnímu rozhodnutí mohly být účinně uplatněny i námitky, které nebyly uplatněny ve správním řízení, avšak nelze takový postup připustit tam, kde zákon umožňuje koncentraci řízení ve správním řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2007, č.j. 5As 66/2006-100). Protože žalobce mohl tuto námitku týkající se stanovení přípustné odchylky uplatnit již v řízení před správním orgánem I. stupně, avšak neučinil tak, není tato námitka v žalobě přípustná, když nad rámec tohoto závěru o nepřípustnosti námitky nezjistil krajský soud ani její důvodnost (argumentace viz výše).

Není pravdou, jak žalobce tvrdí v odst. 5 písm. d), že pro výše uvedenou změnu výměry parcely „neexistuje žádný právní důvod“. Tímto právním důvodem pro změnu výměry této parcely byl postup katastrálního úřadu podle § 13 odst. 3 katastrálního zákona při obnově katastrálního operátu v roce 2000, kdy došlo k obnově operátu přepracováním do digitálního vyjádření. A právě v rámci této obnovy byla v podstatě zpřesněna výměra zmíněné parcely na 8.219 m, když byla stanovena ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných odchylkách (tato skutečnost vyplývá již z oznámení o neprovedení opravy chyb ze dne 26. 8. 2009 a z obou rozhodnutí správních orgánů, přičemž skutečnost, že tato obnova byla realizována, nepopřel ani žalobce). Podle § 17 katastrálního zákona dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatným a nadále se používá obnovený katastrální operát. Katastrální úřad proto musel při zápisu změny vlastnictví dle usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 11. 2000, které nabylo právní moci až dne 18. 12. 2000, tedy po dni vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu, tedy již po dni vyznačení změny výměry zmíněné parcely, provést zápis změny výměry v souladu s určením nové výměry při obnově katastrálního operátu, tedy katastrální úřad musel provést identifikaci všech dědictvím dotčených parcel, tedy i zmíněné parc.č. 736/1. A protože se výměra této parcely uvedená v GP č. 462, jenž byl přílohou uvedeného usnesení Okresního soudu v Trutnově, lišila od stanovení výměry této parcely v mezích přípustné odchylky při obnově katastrálního operátu, přičemž se jednalo o údaj uvedený v tomto GP,

vyhotoveném ještě před obnovou katastrálního operátu, mohl a v podstatě i musel katastrální úřad zapsat tuto výměru s přihlédnutím k údaji zjištěnému při obnově katastrálního operátu a nemohl přihlížet k dosavadnímu stanovení této výměry v GP.

Krajský soud rovněž nepřehlédl, že žalobce na rozdíl od žaloby v návrhu na opravu chyb uvedl názor, že měly být zachovány hranice parcely č. 736/1 podle geometrických plánů č. 298-49/91 a č. 303-631/91 s tím, že podle výkazu výměr geom. plánu č. 303-631/91 je výměra této parcely 2.092 m. Katastrální úřad již v oznámení o neprovedení opravy chyb a následně ve svém rozhodnutí správně konstatoval, že v řízení o dědictví ukončeném výše zmíněným usnesením Okresního soudu v Trutnově, jehož přílohou byl GP č. 462, sami dědicové, tedy i žalobce, požádali, aby dotčené nemovitosti byly v dědickém řízení projednány podle nového GP č. 462. A podle tohoto nového GP došlo ke sloučení parc.č. 733/10-17 a části p.č. 733/5, přičemž tyto parcely byly přisloučeny do stávající parcely č. 736/1, když tato parcela o původní výměře 2.092 m se změnila na 8.334 m dle zmíněného GP, a tato výměra byla, jak soud výše uvedl, následně upřesněna v rámci obnovy na 8.219 m. Katastrální úřad tak správně vycházel z podkladů pro zápis vlastnického práva, kterým nebyly geom. plány předcházející GP č. 462, ale správně respektoval stav vyplývající z tohoto nového GP, z usnesení Okresního soudu v Trutnově a dále z obnovy katastrálního operátu v souvislosti s upřesněním výměry uvedené parcely. Pokud by totiž žalobce požadoval, aby výměra parcely č. 736/1 měla stále výměru 2.092 m, tak takový jeho požadavek je přímo v rozporu s výše uvedeným závazným podkladem pro zápis změny vlastnictví do katastru nemovitostí, tedy s usnesením Okresního soudu v Trutnově. Pokud nechtěl žalobce získat do svého vlastnictví, v rámci dědického řízení na základě uzavřené dědické dohody, pozemek vzniklý sloučením uvedených parcel, ale chtěl pouze získat do svého vlastnictví parcelu o původní výměře, pak měl a mohl projevit takovou svou vůli v rámci dědického řízení, přičemž o jeho návrhu by byl oprávněn rozhodovat pouze Okresní soud v Trutnově v rámci dědického řízení, a nikoli katastrální úřad, žalovaný či potažmo krajský soud v řízení o této žalobě. Katastrální úřad, žalovaný a ani krajský soud nemohou zasahovat do podkladů pro zápis změn vlastnictví a měnit podle přání žalobce údaje v nich uvedené. Pokud žalobce nesouhlasí s výše uvedeným závěrem, a trval by na svém návrhu na opravě chyb se stanovením výměry podle předchozích geom. plánů ve vztahu ke zmíněné parcele, má možnost podat určovací žalobu v občanském soudním řízení (§ 80 o.s.ř.) na určení, že je vlastníkem tohoto pozemku v jiném rozsahu, než byl stanoven v rámci dědického řízení.

K tomuto žalobnímu bodu uvádí ještě krajský soud následující závěr:

Jestliže se žalobce domáhá opravy chyby vzniklé podle jeho názoru chybným stanovením výměry zmíněné parcely, tak se jedná o tvrzení o chybě podle § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Toto ustanovení výslovně počítá se situací, kdy mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem byly překročeny v důsledku nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, a pro tyto případy ukládá katastrálnímu úřadu opravit chybné údaje v katastru, které takto vznikly. Překročení mezní odchylky je tedy zákonným předpokladem pro opravu chyby v katastrálním operátu, která vznikla nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel. Jinými slovy, opravuje se pouze taková chyba v geometrickém a polohovém určení, která přesáhne hodnotu mezní odchylky stanovenou v prováděcí vyhlášce. To znamená, že pokud by došlo ke snížení velikosti výměry parcely – v daném případě při obnově katastrálního operátu na základě nového geometrického a polohového určení nemovitosti a novým výpočtem provedeným s vyšší kvalitou (stanovením ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných odchylkách), a rozdíl ve velikosti dosavadní a nové výměry by nepřekročil mezní odchylku stanovenou prováděcí vyhláškou, nejedná se o chyby v katastrálním operátu, ale pouze o zpřesnění výměry (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2008, č.j. 9As 78/2007-118). A právě o zpřesnění výměry se v projednávané věci jednalo.

Proto krajský soud nemohl přisvědčit námitkám uvedených v tomto žalobním bodu a rovněž tento žalobní bod neshledal za důvodný.

Ad 4)
Pod tento žalobní bod lze zařadit námitky žalobce uvedené v odst. 5

písm. g) a námitky uvedené ve dvou odstavcích označených shodně za 6. K nim uvádí soud následující argumentaci:

Námitka „hrubého porušení katastrálního zákona“ již podle názoru krajského soudu přesahuje význam a účel institutu opravy chyb, když se jedná o námitku věcného charakteru, kdy v řízení o opravě chyb nelze posuzovat zákonnost postupu katastrálního úřadu při zápisu údajů do katastru nemovitostí. Jak již vyplývá z popisu způsobu provedení změn v katastru ve vztahu k parc.č. 736/1 uvedeného soudem výše (srov. ad 3), byl postup katastrálního úřadu v souladu s platnými právními předpisy, když zápis údajů podle nového GP č. 462 ještě před doručením usnesení Okresního soudu v Trutnově provedl v katastru nemovitostí na základě vyhlášeného a platného katastrálního operátu po obnově kat. operátu, přičemž právě v rámci tohoto postupu katastrálního úřadu došlo ke zpřesnění výměry tohoto pozemku. A jak již konstatoval soud výše (viz ad 3) a konstatovaly to ostatně oba správní orgány, podle § 17 katastrálního zákona dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatným a nadále se používá obnovený katastrální operát. Jak již soud uvedl výše ve vztahu k námitce žalobce o tom, že před vyhlášením platnosti obnoveného katastrálního operátu nebyl získán souhlas vlastníků, respektive dědiců této parcely s dělením a slučováním pozemků dle GP č. 462, když katastrálnímu úřadu postačoval pouze souhlas Obecního úřadu v Havlovicích, tak takový souhlas tehdy platná právní úprava nevyžadovala, když jak soud uvedl výše (viz ad 1), takový souhlas je nutný až podle vyhlášky č. 26/2007 Sb. Ostatně tuto námitku uvedl žalobce i v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, když žalovaný se s ní správně vypořádal tak, že § 28 odst. 16 vyhlášky 26/2007 Sb. v roce 2000 neplatil, a že k potvrzení GP nebylo tehdy nutné předkládat souhlas s novým dělením pozemků, když souhlas bylo nutné předložit až pro zákres do mapy, a to ještě za předpokladu, že GP není součástí listiny zhotovené soudem, která se do KN zapisuje záznamem. Ve spisové dokumentaci katastrálního úřadu se pak nalézá písemný souhlas odboru výstavby Městského úřadu v Úpici ze dne 9. 11. 2000 a tento souhlas je i citován ve zmíněném usnesení okresního soudu ze dne 24. 11. 2000, přičemž žalobce toto usnesení ani v řízení o opravě chyb a ani v žalobě nezpochybňoval. Výše uvedený postup katastrálního úřadu není v rozporu s platnou právní úpravou, a proto není pravdivé tvrzení žalobce o „poškození na svých vlastnických právech“. Ostatně jak již soud uvedl výše, zápisy v katastru nemovitostí mají pouze evidenční charakter a nemohou se tak dotknout vlastnických práv. Z § 5 odst. 7

katastrálního zákona totiž vyplývá, že právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů katastru, opravou chyb katastrálního operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena

listinou. Ani provedením opravy zápisu se nemění skutečný právní vztah, když ten lze změnit jen na základě příslušné listiny. Opětovně je nutné připomenout, že stav katastru je pouze odrazem práv a závazků, vážících se ke konkrétní nemovitosti, vyplývajících z listin, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2004, sp.zn. II ÚS 45/03). Proto i případný nesprávný zápis, respektive chybný zápis v katastru nemovitostí nemůže být ani způsobilý krátit žalobce na jeho vlastnických právech. Pokud se žalobce domnívá, že je vlastníkem pozemku v jiném rozsahu a v jiném určení (tedy na základě jiného geometrického a polohového určení vlastnických hranic dotčených pozemků), má možnost určovací žalobou v občanském soudním řízení se domáhat vydání rozsudku, který by odpovídal jeho představě o rozsahu jeho vlastnického práva a v takovém případě, nechť tuto listinu, tedy rozsudek vydaný v civilním řízení na základě určovací žaloby, předloží po jeho případném vydání katastrálnímu úřadu, který by byl povinen nový stav podle tohoto rozsudku respektovat a provést zápis do katastru nemovitostí záznamem. Katastrálnímu úřadu totiž nepřísluší rozhodovat o vlastnickém právu k nemovitostem, přičemž rozhodováním v řízení o opravě chyb se řeší pouze otázka, kdo bude evidován jako vlastník určitých nemovitostí. Rozhodnutí z takového řízení vzešlé tak nemá hmotněprávní, nýbrž jen evidenční účinky a nezasahuje se jím do soukromoprávních vztahů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2005, sp.zn. 22Cdo 1840/03). Žalobce má ještě další možnost změny zapsaných údajů v katastru, a to na základě postupu upraveného v § 52 odst. 3 písm. b) prováděcí vyhlášky č. 26/2007 Sb., tedy na základě písemného prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna. Rovněž tento žalobní bod nebyl shledán důvodným.

Ad 5) Krajský soud poté, kdy se nenechal zmást označením dále uvedených žalobních námitek, a to v části označené jako III. „žalobní námitky“ na str. 4, tedy až po výše zmíněných námitkách obsažených v předchozích žalobních bodech, přičemž se s těmito předchozími námitkami vypořádal (argumentace viz výše), zabýval se věcně dále i těmito dalšími námitkami, které podřadil pod žalobní body 5. a 6. Jak již soud podrobně výše uvedl, nelze v řízení o opravě chyb a potažmo v žalobě proti rozhodnutí v tomto řízení vydaném, přezkoumávat zákonnost postupu katastrálního úřadu, tedy ani zákonnost postupu při vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu. Pokud žalobce měl námitky proti obnově katastrálního operátu, mohl tyto námitky, a to jako budoucí dědic v době obnovy katastrálního operátu, kdy probíhalo dědické řízení, podat podle § 16 katastrálního zákona proti obnovenému operátu. Rovněž je nedůvodný návrh žalobce, aby soud „potvrdil skutečnost, že nová parc.č. 736/1 byla zaregistrována do katastru nemovitostí pro obec Havlovice v rozporu se zákonem č. 344/1992 Sb., a že její stávající výměra 8.219 m a geometrické určení uvedené v katastrálním operátu je chybným údajem“. Uvedená námitka byla již v podstatě obsahem předchozích žalobních bodů, se kterými se soud již vypořádal (ad 3, 4). K tomu lze snad jen dodat, že předmětem rozhodování soudu v tomto soudním řízení není potvrzení žalobcem tvrzené „skutečnosti“, když soud může výrokem žalované rozhodnutí pouze buď žalobu zamítnout, nebo žalované rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 4, 7 s.ř.s.).

Ad 6) S tvrzením žalobce o zkrácení na jeho právech (při jednání soudu dne 18. 4. 2011 žalobce uvedl, že se jedná o zkrácení na vlastnických právech) se soud vypořádal již v předchozí části odůvodnění tohoto rozsudku (viz výše zmíněný smysl a účel institutu opravy chyb a dále zejména argumentace soudu ad 4). Soud v tomto soudním řízení proto ani nemohl potvrzovat „skutečnost“, že v době mezi úmrtím majitele a ukončením dědického řízení, tedy v době platnosti obnoveného katastrálního operátu pro obec Havlovice, nebyly vlastnické vztahy k parc.č. 736/1 právně vyřešeny, a že proto nemohlo v této době dojít ani k žádných zásahům do majetku po zůstaviteli. Zápisy v katastru nemovitostí, jak soud již výše obsáhle uvedl, mají pouze evidenční charakter, a nelze jimi krátit vlastníka nemovitostí na jeho vlastnickém právu. Rovněž uvedené žalobní námitky uvedené v žalobních bodech ad 5, 6 shledal krajský soud za nedůvodné.

Žalobce u jednání soudu dne 18.4.2011 navrhl provedení těchto důkazů: kontrolním výpočtem výměry parcely č.736/1-díl „R“, dále geom.plány č.298-49/91 a 303-631/91, identifikací parcel ze dne 24.7.1992 za účelem prokázání svého vlastnického práva k výše uvedené neoznačené části zemského povrchu. Dále žalobce při uvedeném jednání soudu předložil písemný návrh na provedení důkazů v rozsahu 4 stran, v nichž pod nadpisy označenými jako důkazy číslo 1, 2 a 3 uvedl vlastní výpočet výměry „neoznačeného dílu původní pozemkové parcely č. 733/1“ podle geom.plánu č. 298-49/91 a uvedl své vlastní úvahy týkající se příčin vzniku chyb v tomto geom.plánu (viz „Důkaz č. 1“). Dále pod nadpisem „Důkaz č. 2“ a „Důkaz č. 3“uvedl další námitky, týkající se různých verzí zobrazení mapové slučky na části hranice vymezující rozsah nově vytvořené parcely č. 733/5 přičemž tvrdí, že platí „jenom a pouze“ geom. plán č.298-49/91 a že pokládá změnu hranice pozemkové parcely č. 733/5 a „nesmyslné vytvoření nové vnitřní hranice v této parcele provedené dle geom. plánu č. 303-631/91 za další potvrzení chyb v katastrálním operátu“.

Soud navržené důkazy neprovedl z následujících důvodů:

Provádět důkazy je možné v případě, když to vyžaduje skutkový stav věci a je to účelné. Žalobce požadoval provedení zmíněných důkazů za účelem prokázání existence jeho vlastnického práva (viz výše). Předmětem rozhodování žalovaného však nebylo a ani být nemohlo (viz již výše zmíněný účel institutu opravy chyb v kat.operátu) určení rozsahu vlastnického práva k uvedené „neoznačené části parcely“. Ta nebyla a není v katastru nemovitostí vedena pod konkrétním parcelním číslem a s otázkou správnosti geometrického určení těch parcel, které jsou skutečně na rozdíl od žalobcem zmíněné „neoznačené části zemského povrchu“ v katastru nemovitostí zapsané a vedené dle GP č. 462 se žalovaný v žalovaném rozhodnutí a potažmo soud v tomto rozsudku vypořádal, aniž by bylo třeba provádět navrhované důkazy. Žalobcem zmíněný díl “R“ vuvedeném GP obsažen není a žalobce nepředložil katastrálnímu úřadu a ani soudu listiny, které by svědčily nejen o jeho existenci, ale ani nepředložil listiny svědčící o jeho vlastnickém právu k této „neoznačené části zemského povrchu“, přičemž z žalobcem navržených důkazů ani není možné zjistit existenci žalobcem tvrzeného vlastnického práva. Výměra parcely č.736/1, zapsaná v katastru nemovitostí, kterou žalobce zpochybnil, byla nově na rozdíl od předchozího stavu stanovena, jak uvedl žalovaný v žalovaném rozhodnutí, ze souřadnic jednotlivých lomových bodů v přípustných odchylkách, a tím došlo po vyhlášení obnovení platnosti obnoveného katastrálního operátu ke změně výměry parc.č. 736/1 z údaje 8.334 m uvedeného v GP č. 462 na údaj 8.219 m. Výměry již byly vypočteny podle zobrazení v počítačovém prostředí a došlo tedy ke změně i výměry parc.č. 736/1, když způsob a právní podklad této změny popsal žalovaný ve svém rozhodnutí tak, že podle § 57 odst. 5 tehdy platné vyhlášky č. 190/1996 Sb., se v souboru popisných informací katastru při digitalizaci způsobem KM-D nezmění výměry parcel určených s kódem kvality 1 a 2 (tj. vypočtených číselným způsobem). Parcela č. 736/1 však byla určena s kódem kvality 0 (výpočet grafickým způsobem), a proto v důsledku obnovy katastrálního operátu v roce 2000, kdy v rámci této obnovy bylo v souladu s ust. § 13 odst.1 písm. c) vyhlášky 190/1996 Sb., přistoupeno k vyhotovení digitalizované mapy (KM-D) a výsledkem obnovy byla mapa v počítačové podobě, přičemž souřadnice lomových bodů byly určeny s tím, že při stanovení výměry pozemkových parcel v rámci zmíněné obnovy katastrálního operátu byla přípustná odchylka, která, jak uvedl žalovaný v žalovaném rozhodnutí, činila podle tehdy platného vzorce pro výpočet mezní odchylky dle přílohy 13.1, sloupec 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb. +/- 125 m² (viz další podrobná argumentace soudu pod bodem ad3), v němž se soud vypořádal i s námitkami žalobce proti tomuto stanovení výměry parcel). Uvedené návrhy na důkazy zmíněnými listinami (předchozí geom. plány, identifikace parcel z roku 1992) nemohly toto stanovení výměry zpochybnit, neboť obnova katastrálního operátu proběhla až po jejich vyhotovení, přičemž právě v rámci této obnovy došlo ke zpřesnění údajů v těchto listinách obsažených. Nelze se tedy vracet do historie a ignorovat výsledky provedené obnovy katastrálního operátu. Rovněž bylo nadbytečné provádět kontrolní výpočet parcel (zejména zmíněné p.č.736/1), když způsob jejího stanovení byl jasně v žalovaném rozhodnutí popsán a žalobci se nepodařilo jej vyvrátit (viz argumentace soudu ad 3). Zmíněný písemný návrh v rozsahu 4 stran předložený u jednání soudu neobsahoval návrhy na provedení důkazů, jak by se mohlo z označení jednotlivých nadpisů tohoto návrhu zdát, ale obsahoval další žalobcovy námitky proti žalovanému rozhodnutí. K těm však nemohl soud přihlédnout vzhledem ke koncentrační zásadě stanovené v § 71 odst. 2 s.ř.s. Navíc je nutné uvést, že tyto námitky (zahrnující i žalobcem uvedený výpočet výměry „neoznačeného dílu původní pozemkové parcely č. 733/1“) se vztahují ke geom. plánu č. 298-49/91, který byl vyhotoven v roce 1991, tedy v době před obnovou katastrálního operátu a před vyhotovením a provedením geom. plánu č.462. A z tohoto předcházejícího geom. plánu nelze činit závěry pro stávající evidenci údajů zapsaných v katastru nemovitostí, když rozhodující je geom.plán č. 462 a dále jsou podstatné závěry z obnovy katastrálního operátu realizované v roce 2000, jejíž výsledky byly promítnuty do katastru nemovitostí.

Krajský soud proto na základě výše uvedených skutečností musel žalobu zamítnout jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá a ust. § 60 odst. 1, podle něhož neúspěšný navrhovatel neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému toto právo podle obsahu spisu nevzniklo.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové,

pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání § 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s., a contrario).

V Pardubicích dne 18.4.2011

JUDr. Jan Dvořák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru