Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 13/2011 - 34Rozsudek KSPA ze dne 18.10.2011

Prejudikatura

7 Afs 216/2006 - 63


přidejte vlastní popisek

52A 13/2011-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Pavla Peláka a Mgr. Moniky Chaloupkové v právní věci žalobce: CESA, a.s., Pardubice, se sídlem Jiřího Potůčka 250, 530 09 Pardubice, zastoupeného: JUDr. Martin Týle, advokát, Škroupova 561, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, Štrossova 44, 530 03 Pardubice, za účasti: Cesa sat, a. s., se sídlem Křenová 409, 602 00 Brno 2, za kterou jedná insolvenční správkyně JUDr. Eliška Chobotová, Cihlářská 19, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.2.2011, č.j. MmP 8013/2011.

takto:

I. Rozhodnutí Úřadu městského obvodu Pardubice VII. ze dne 1.12.2010, sp. zn. SÚ 3009/2010/Pro a rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 15.2.2011, č.j. MmP 8013/2011, s e pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce JUDr. Martina Týle, advokáta se sídlem AK v Pardubicích, Škroupova 561, náklady řízení ve výši 6800,-- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 15.2.2001, č.j. MmP 8013/2011, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno

rozhodnutí Úřadu městského obvodu Pardubice VII. (dále i „stavební úřad“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 1.12.2010, sp. zn. SÚ 3009/2010/Pro, jímž byla podle § 118 a § 115 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“), povolena změna stavby „novostavba provozního objektu CESA sat Pardubice – Trnová, Jiřího Potůčka“ na pozemku st. p. 620 v katastrálním území Trnová, přičemž tímto rozhodnutím byla prodloužena lhůta k dokončení stavby do 31.12.2012. Žalobu odůvodnil žalobce žalobními námitkami, které jsou obsaženy v části II. a III. a IV. žaloby, přičemž tyto žalobní body, obsahující uvedené námitky, pro přehlednost uvádí krajský soud v následujícím pořadí:

1. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí, nemá oporu v právních předpisech ani ve spise, a dále procesním postupem byl žalobce zkrácen na svých právech a správní orgán vůbec nevzal „v potaz“ námitky žalobce jím uplatněné v prvoinstančním řízení.

2. Výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně neobsahuje odkaz na příslušné ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo postupováno ve výrocích II. a III. rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tuto námitku uplatnil žalobce již v odvolání, přičemž žalovaný k ní pouze konstatoval, že stavební úřad výroky předmětného rozhodnutí pouze nedostatečně zpřehlednil a že tato chyba není chybou, která by měla za následek věcnou nesprávnost či nezákonnost výsledného rozhodnutí. Takové posouzení odvolací námitky odporuje ust. § 68 odst. 2 správního řádu, přičemž správní řád nezakládá žádnou výjimku pro to, aby některý z výroků neobsahoval uvedení právního ustanovení, podle něhož bylo rozhodováno. Podle názoru žalobce se tak jedná o nicotný právní akt.

3. Žalobce vyslovil nesouhlas se závěrem žalovaného o tom, že „pokud stavebník podá žádost o prodloužení lhůty k dokončení stavby a svou žádost řádně zdůvodní, má stavebník právní nárok na prodloužení lhůty.“ Podle názoru žalobce pouhým řádným odůvodněním žádosti nevzniká právní nárok na prodloužení lhůty k dokončení stavby. Navíc uvedená žádost nebyla řádně zdůvodněna. Jediným důvodem pro prodlužování stavby podle uvedené žádosti mělo být to, že stavebník nemá dostatek finančních prostředků a že v současné době je předmětná stavba předmětem zpeněžení majetku dlužníka v konkurzním řízení a že se stavbou již sám stavebník nemůže nakládat a po prodeji stavby v dražbě je předpoklad, že nový vlastník stavbu dokončí. Stavebník uvedené skutečnosti pouze tvrdil a nepřinesl jakýkoliv důkaz o těchto tvrzeních, tj. nedoložil, že nemá dostatek finančních prostředků na dokončení stavby a nedoložil ani to, že předmětná stavba je zpeněžována v konkurzním řízení. Rovněž stavebník nedoložil důkazy o tom, že po prodeji stavby v dražbě je předpoklad dokončení stavby novým vlastníkem. Správní orgán tak pouze převzal tvrzení žadatele o změnu stavby a neshromáždil žádné podklady, na jejichž základě by bylo možné prvoinstanční rozhodnutí vydat.

4. V tomto žalobním bodu žalobce upozornil na skutečnost, že již ve svých námitkách (námitka č. 2), jakož i v podaném odvolání, upozornil na to, že původní podnikatelský záměr, jemuž odpovídá i tato jednoúčelovost užívání stavby, se již nikdy nikomu nepodaří realizovat. Pokud kdokoliv v budoucnu bude hodlat stavbu dokončit, tak musí před jejím dokončením dojít ke složitému procesu změny účelu stavby, s tím je však spojeno i to, že vlastník pozemku st. č. 620 pod stavbou, kterým je žalobce, v minulosti se stavbou souhlasil, avšak jeho souhlas se dotýkal toliko souhlasu pro daný účel stavby. Souhlas žalobce nebyl vydáván s jakoukoliv stavbou na předmětném pozemku, ani s jakýmkoliv způsobem užití stavby.

5. V tomto žalobním bodu rovněž žalobce poukázal na skutečnost, že se odvolací orgán nevypořádal náležitě s jeho námitkou týkající se nedostatku souhlasu žalobce s prováděnou stavbou, když sice tento byl vydán na počátku řízení, kterým stavba byla povolena, avšak tento souhlas již v současné době dán není. Svůj nesouhlas s umístěním stavby vyslovil žalobce vůči stavebníkovi opakovaně, a to ještě předtím než bylo rozhodnuto o úpadku stavebníka. Žalovaný měl k těmto námitkám přihlédnout, přičemž v rámci řízení u stavebního úřadu nebylo prováděno žádné dokazování k této námitce a nebyly „provedeny“ žádné podklady.

6. Podle názoru žalovaného má být sice rozhodnutí vydáno v souladu s veřejným zájmem, avšak to žalovaný nerespektoval. Sám žalovaný připouští, že stavební úřad má povinnost v rámci dozoru nad plněním povinností stavebníka prověřit řádné zabezpečení stavby proti vstupu nepovolaných osob, jakož i havarijní stav stavby „spojovacího krčku“. K této námitce, kterou rovněž uplatnil žalobce v průběhu správního řízení, v němž bylo žalované rozhodnutí vydáno, neprovedl stavební úřad žádné šetření. Tím se připravil o možnost posoudit, zda stavebník plní své povinnosti uložené právním předpisem či stavebním povolením. Žalovaný na jedné straně tedy konstatuje, že námitkami se musí zabývat a žalobcem uváděné skutečnosti prošetřit, avšak z nerespektování takového postupu nedovozuje žádné dopady do rozhodnutí stavebního úřadu. Pokud by stavební úřad měl postupovat způsobem, jak uvádí žalovaný, pak by musel zjistit, že stavebník porušuje své povinnosti, když stavba není zabezpečena a zároveň stavba působí škody i na stavbě žalobce a hrozí další škody na majetku jiných osob, tedy i žalobce. Takový stav je nepochybně v rozporu s veřejným zájmem. Změna stavby spočívající v prodloužení lhůty byla povolena, aniž by řádně byla změna stavby projednána v rozsahu, v jakém se tato změna dotýká práv a právem chráněných zájmů účastníků stavebního řízení. Oba správní orgány nepostupovaly dle ust. § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, když nedošlo k žádnému zjištění všech důležitých okolností pro ochranu veřejného zájmu.

7. V tomto žalobním bodu, který zahrnuje námitky žalobce uvedené v části III. B, písm. e), f), g) žaloby (č.l. 3), žalobce zopakoval některé námitky, které uplatnil v předchozích žalobních bodech. Námitku o nezjištění všech okolností důležitých pro ochranu veřejného zájmu uplatnil v podstatě již v

8.

předchozím žalobním bodu (ad 6)), námitku o nedostatečném shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí uplatnil v žalobním bodu ad 3) a tvrzení o poškozování stavby ve vlastnictví žalobce a hrozbě možných škod na jeho majetku a životě jiných osob odlišných od žalobce uvedl žalobce již v žalobním bodu ad 6).

Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí.

Osoba zúčastněná na řízení se k žalobě nevyjádřila, pouze sdělila, že dne 13.5.2011 došlo k převodu vlastnických práv k nemovitosti, která je předmětem napadeného rozhodnutí, tzn. rozestavěné budovy postavené na pozemku st. p. č. 620 k. ú. Trnová, v obci Pardubice, a to na základě příklepu k dražbě, když vlastníkem se stal: JM VIVAT s. r. o., IČ 29255821, se sídlem

Brno, Příkop 838/6, PSČ 602 00.

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

V projednávané věci napadl žalobce rozhodnutí vydané stavebním úřadem podle § 118 a § 115 stavebního zákona, kdy ten rozhodl o povolení změny stavby před jejím dokončením, přičemž tato změna spočívala v prodloužení lhůty k dokončení výše označené stavby. Soud úvodem konstatuje, že rozhodnutím o prodloužení lhůty k dokončení stavby se v podstatě mění podmínka pro provedení stavby stanovená stavebním povolením a jedná se tak o změnu stavby před jejím dokončením. Proto v daném případě stavební úřad správně aplikoval postup, kdy rozhodl o změně stavby před jejím dokončením. Předmětem správního řízení, v němž bylo žalované rozhodnutí vydáno, je rozhodnutí o prodloužení lhůty k dokončení stavby, přičemž tento předmět řízení vymezuje stavebník nebo jeho právní nástupce svou žádostí a v řízení zahájeném na základě této žádosti se postupuje podle ustanovení stavebního zákona týkajícího se rozhodování o změně stavby před jejím dokončením (§ 118 stavebního zákona, a dále srov. rozsudek NSS ze dne 26.11.2009., č.j. 1As 89/2009-73).

Z § 118 odst. 1 stavebního zákona vyplývá, že se jedná o řízení návrhové, když jak soud již výše uvedl, pro zahájení řízení je třeba odůvodněné žádosti stavebníka nebo jeho právního nástupce. V tomto správním řízení tak platí dispoziční zásada, kterou lze vymezit jako právo disponovat žádostí, když tato zásada neumožňuje přiznat více než navrhovatel (tj. stavebník nebo jeho právní nástupce) požaduje, ale stavební úřad může stanovit i kratší lhůtu k dokončení stavby než požadoval navrhovatel, tj. stavebník nebo jeho právní nástupce. Obecným znakem dispoziční zásady je možnost rozhodujícího orgánu přiznat méně, než je žádostí požadováno, je-li to z povahy věci možné, odůvodněné obsahem žádosti a přípustné z hlediska aplikovatelných norem (srov. rozsudek NSS ze dne 26.11.2009, č.j. 1As 89/2009-73). Je samozřejmé, že pokud má být tato dispoziční zásada aplikována, musí být žádost o prodloužení lhůty k dokončení stavby nejenom stavebníkem v žádosti konkrétně určena, ale musí být v žádosti uveden i její důvod. Stavební úřad v řízení o této žádosti nemůže vycházet z názoru, že pokud je žádost o prodloužení lhůty k dokončení stavby podána, tak že má stavebník automaticky právo na prodloužení této lhůty. Krajský soud se zcela ztotožňuje s námitkou žalobce obsaženou v žalobním bodu ad 3), ve které žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného obsaženým v žalovaném rozhodnutí o tom, že by pouhým řádným odůvodněním žádosti vznikl právní nárok na prodloužení lhůty k dokončení stavby. Krajský soud tedy naopak se neztotožnil s tvrzením žalovaného obsaženým na str. 5 žalovaného rozhodnutí (tj.odst.3 poslední věta) o tom, že „pokud stavebník podá žádost o prodloužení lhůty k dokončení stavby a svou žádost řádně zdůvodní, má stavebník na prodloužení lhůty k dokončení stavby právní nárok“. Takový závěr podle názoru krajského soudu nemá oporu v platných právních předpisech. Podle ust. § 118 odst.1 stavebního zákona stavební úřad může na odůvodněnou žádost stavebníka nebo jeho právního nástupce povolit změnu stavby před jejím dokončením. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí popis změn a jejich porovnání se stavebním povolením a s projektovou dokumentací ověřenou stavebním úřadem, popř. autorizovaným inspektorem ve zkráceném stavebním řízení. K žádosti se připojí projektová dokumentace změn stavby nebo kopie ověřené projektové dokumentace s vyznačením navrhovaných změn. Podle ust. § 118 odst. 2 stavebního zákona žádost o změnu stavby před dokončením stavební úřad projedná s účastníky řízení a s dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se změna dotýká práv účastníků stavebního řízení, případně územního řízení, jakož i zájmů chráněných zvláštními předpisy a rozhodne o ní. Na řízení a povolení se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním, případně územním řízení. Změnu stavby lze projednat a povolit též ve zkráceném stavebním, případně územním řízení.

Podle ust. § 68 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle ust. § 68 odst. 4 odst. 4 správního řádu odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže správní orgán prvního stupně všem účastníkům vyhoví v plném rozsahu.

Rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením, jehož předmětem je rozhodnutí o návrhu na prodloužení lhůty k dokončení stavby, musí být, ostatně jako každé jiné rozhodnutí správního orgánu, řádně odůvodněno, přičemž i v tomto rozhodnutí musí být uvedeny nejen podklady pro vydání rozhodnutí, ale i úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Výjimkou by byl jen případ, když by stavební úřad vyhověl všem účastníkům správního řízení, pak by jeho rozhodnutí nemuselo obsahovat odůvodnění (srov. výše cit. ust. § 68 odst. 4 s.ř.s.). Tomu tak v projednávané věci nebylo, když účastníkem správního řízení, v němž bylo žalované rozhodnutí vydáno, byl nejen stavebník (osoba zúčastněná na řízení), ale i žalobce, který podal námitky v tomto správním řízení stavebnímu úřadu, a nebylo tak možné aplikovat výše cit. ust. § 68 odst. 4 správního řádu. V dané věci proto nestačilo, jak v dané věci učinil stavební úřad, aby se správní orgán pouze vypořádal s námitkami účastníků řízení, tj. žalobce. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně v podstatě neobsahuje řádné odůvodnění zahrnující úvahy o tom, proč bylo žádosti o prodloužení lhůty k dokončení stavby vyhověno.

Jak vyplývá ze správního spisu, dne 8.10.2010 podal stavebník (osoba zúčastněná na řízení) žádost o změnu stavby před jejím dokončením, na kterou bylo vydáno dne 2.7.1997 stavební povolení, přičemž v podmínce stavebního povolení č. 4 bylo stanoveno dokončení celé stavby do 31.5.1998. Stavebník uvedl důvody žádosti o prodloužení lhůty k dokončení stavby v dopisu ze dne 4.10.2010 adresovaném stavebnímu úřadu. Stavební úřad však nejenže tyto důvody žádosti vůbec ve svém rozhodnutí neuvedl, avšak ani neuvedl důvod, proč, tj. z jakých konkrétních důvodů této žádosti vyhověl a rozhodl o prodloužení lhůty k dokončení stavby. Krajskému soudu nepřísluší nahrazovat činnost stavebního úřadu a napravovat uvedený nedostatek tím, že by dodatečně za stavební úřad důvod jeho rozhodnutí uvedl ve svém rozsudku. Naopak krajský soud musel konstatovat, že již rozhodnutí správního orgánu I. stupně trpí vadou zahrnující nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, když v tomto rozhodnutí chybí úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí, tj. výše zmíněné žádosti, a rovněž chybí úvahy, kterými se správní orgán řídil při výkladu právních předpisů, tedy úvahy týkající se posouzení uvedené změny stavby z hlediska předpisu stavebního práva (protože se na toto řízení přiměřeně vztahuje ust. o stavebním řízení, což stanoví § 118 odst. 2 stavebního zákona, je nutné, aby stavební úřad v tomto řízení přiměřeně aplikoval ustanovení týkající se vydání stavebního povolení, tj. např. zda budou dodrženy další podmínky pro provedení stavby či pro její užívání, zda bude zabezpečena ochrana veřejných zájmů, dodržení obecných požadavků na výstavbu atd. – srov. ust. § 111, § 115 stavebního zákona). Na druhé straně je nutné konstatovat, že rozhodnutím o této změně stavby spočívající v prodloužení lhůty k jejímu dokončení nenabyl stavebník veřejnoprávní oprávnění ke stavbě (to vzniklo na základě stavebního povolení), a pokud by nebylo rozhodnuto o prodloužení termínu dokončení stavby, tak by toto právo stavebníkovi nezaniklo. Právě proto je možné pouze přiměřeně aplikovat ust. o stavebním řízení, avšak zároveň na druhé straně nelze postupovat tak, že by stavební úřad automaticky rozhodl kladně o žádosti stavebníka či jeho právního nástupce o prodloužení lhůty s odůvodněním, že na toto rozhodnutí, respektive na vyhovění žádosti má tento stavebník či jeho právní nástupce právní nárok. I v tomto správním řízení týkajícím se změny stavby před jejím dokončením zahrnujícím rozhodnutí o žádosti na prodloužení lhůty k dokončení stavby je nutné, aby stavební úřad posoudil a vyhodnotil v odůvodnění rozhodnutí, zda povolovaná změna je v souladu s požadavky na ochranu veřejného zájmu zajišťovaného stavebním úřadem.

Uvedenou vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.) neodstranil ani žalovaný v žalovaném rozhodnutí, když žalovaný v tomto rozhodnutí neuvedl důvody pro vydání rozhodnutí o prodloužení lhůty k dokončení stavby. Za tento důvod nelze považovat jeho tvrzení o tom, že má stavebník na prodloužení lhůty k dokončení stavby právní nárok. Navíc, i kdyby žalovaný napravil toto pochybení a odůvodnil za stavební úřad jeho rozhodnutí, tak by takovým postupem byla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení, přičemž v důsledku porušení této zásady by byla odňata účastníkům správního řízení možnost brojit proti takto odůvodněnému rozhodnutí řádným odvoláním. Jiným slovy, pokud rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neobsahovalo důvody rozhodnutí, či bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nemůže odvolací orgán suplovat činnost správního orgánu I. stupně a v podstatě za něj rozhodnutí odůvodnit.

Z výše uvedených důvodů musel krajský soud pro nepřezkoumatelnost obě rozhodnutí správních orgánů zrušit (§ 76 odst. 1 písm. a) , § 78 odst. 1 s. ř. s.). Obecně platí, že pokud soud ruší napadené správní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, nemusí se žalobcovými námitkami věcně zabývat (srov. rozsudek NSS ze dne 9.6.2004, sp. zn. 5A 157/2002, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 359/2004). Tento závěr byl však korigován NSS v rozsudku ze dne 19.2.2008, č.j. 7Afs 212/2006-74, publikovaném ve Sbírce NSS pod č. 1056. Podle tohoto rozsudku důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího orgánu posuzujícího více oddělitelných skutkových nebo právních otázek může být dán i toliko ve vztahu k některým z nich. Ostatní oddělitelné skutkové nebo právní otázky krajský soud přezkoumá vždy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci. Soud se proto musel vyjádřit i k dalším námitkám, obsažených ve výše zmíněných žalobních bodech, což učinil následujícím způsobem:

Ad 1) V tomto žalobním bodu je zcela obecné tvrzení žalobce o krácení na právech, přičemž žalobní námitka v tomto žalobním bodu je soudem neprojednatelná. Obecné tvrzení o tom, že „skutkový stav, který vzal správní orgán za základ, nemá oporu v právních přepisech ani ve spisech a dále procesním postupem byl žalobce zkrácen na svých právech a správní orgán vůbec nevzal v potaz námitky žalobce jím uplatněné v prvoinstančím řízení“ není způsobilým žalobním bodem, aby se soud takovým obecným tvrzením zabýval a sám za žalobce vyhledával konkrétní skutkové a právní důvody, které by svědčily o rozporu žalovaného rozhodnutí s právními předpisy. Žalobce je totiž povinen uvést konkrétní právní argumentaci tak, aby bylo zřejmé, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky za nezákonné nebo nicotné, přičemž žalobní námitky musí být ve vztahu k projednávané věci a ve vztahu k žalobci individualizované, tj. nikoliv v obecné rovině (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27.10.2004, č.j. 4Azs 149/2004-52).

Ad 2) Je pravdou, jak tvrdí žalobce, že ve výrocích II. a III. rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebyl obsažen odkaz na příslušné ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo postupováno. To však v daném případě nemohlo mít vliv na zákonnost žalovaného rozhodnutí (rozhodnutí správního orgánu I. stupně a rozhodnutí žalovaného spolu tvoří jeden celek). Ve výroku II. byla stanovena lhůta k dokončení celé stavby do 31.12.2012 a ve výroku III. bylo obsaženo ustanovení o zamítnutí námitek žalobce. Ve výroku I. pak bylo obsaženo rozhodnutí o povolení změny stavby, přičemž byly citovány § 118 a § 115 stavebního zákona. V dané věci je zcela zřejmé, že výroky II. a III. se týkají rozhodnutí o změně stavby zahrnující změnu podmínky pro provedení stavby, tj. prodloužení lhůty k dokončení celé stavby do 31.12.2012. Je proto zcela jasné, že v daném případě byl aplikován stavební zákon a že se jednalo o řízení vedené podle výše uvedených ustanovení stavebního zákona. Z celkového obsahu rozhodnutí stavebního úřadu a v podstatě i z výroku je zřejmé, že výroky II. a III. se tohoto řízení týkají a nemůže dojít k záměně s jiným správním řízením. Navíc, ne každá vada může mít vliv na zákonnost žalovaného rozhodnutí.

Pro zrušení napadeného rozhodnutí soudem z důvodu vad řízení (§ 78 odst. 1 s.ř.s.) musí být splněn základní zákonný předpoklad stanovený v ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. spočívající v tom, že napadeným rozhodnutím byla porušena práva žalobce tak, že byl žalobce zkrácen na svých právech. O takové porušení práv žalobce mající ve svém důsledku krácení na právech ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. by se např. jednalo tehdy, kdyby se mohlo odrazit ve skutečném porušení konkrétních procesních práv například tím, že by se žalobcem v průběhu správního řízení nebylo vůbec jednáno jako s účastníkem správního řízení, ač s ním tak jednáno být mělo, případně tím, že by žalobci postavení účastníka řízení sice přiznáno bylo, avšak byla by mu v

průběhu takového řízení upřena jeho jednotlivá konkrétní subjektivní práva determinující jeho aktivní participaci na řízení (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2006 č.j. 5 As 53/2004-96, www.nssoud.cz). V případě jiných procesních pochybení vzniklých při rozhodovací činnosti správních orgánů se pak musí jednat o takovou vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. O vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a mohla by tak krátit žalobce na jeho právech se ale nejedná, pokud lze dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2009, č.j. 8 Afs 46/2009-46, dostupný rovněž na výše zmíněných www.stránkách).

V dané věci by uvedení právního předpisu ve výrocích II. a III. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nemělo za následek změnu způsobu rozhodnutí stavebního úřadu a tyto výroky by byly zcela stejné i v případě, kdyby k uvedené vadě řízení vůbec nedošlo. Navíc soudu z podání žalobce není zřejmé, na jakých konkrétních právech byl žalobce zkrácen tak, že takové krácení jeho práv mělo vliv na zákonnost žalovaného rozhodnutí, když uvedená vada mu nebránila věcně napadnout toto rozhodnutí odvoláním a ani mu nebránila polemizovat s názorem stavebního úřadu v části týkající se námitek jím uplatněných v průběhu správního řízení. Tento žalobní bod proto soud hodnotí jako nedůvodný.

Ad 3) S tímto žalobním bodem se v podstatě soud již vypořádal v úvodu odůvodnění tohoto rozhodnutí, když uvedl svůj názor o tom, že rozhodnutí o prodloužení termínu dokončení stavby nemůže být odůvodněno pouze tím, že stavebník má nárok na prodloužení lhůty. Navíc tento názor byl uveden až v rozhodnutí odvolacího orgánu, přičemž rozhodnutí správního orgánu I. stupně žádný důvod včetně právně relevantních úvah týkajících se důvodu prodloužení termínu dokončení stavby neobsahovalo a bylo tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.). Polemika žalobce o obsahu žádosti stavebníka, ve které žalobce zpochybňuje v ní uvedený důvod pro žádost o prodloužení stavby, není na místě, když v dané věci soud nepřezkoumává žádost stavebníka, ale obsah žalovaného rozhodnutí. Je na stavebním úřadu, aby důvod žádosti o prodloužení termínu pro dokončení stavby uvedený stavebníkem v jeho žádosti zhodnotil a své úvahy týkající se tohoto uvedl ve svém rozhodnutí. Pouze až vlastní úvahy stavebního úřadu může žalobce napadnout, a to nikoliv žalobou, ale řádným odvoláním, a pokud nebude souhlasit s názorem odvolacího orgánu, který je povinen se odvoláním zabývat, tak až poté může své úvahy případně rozvinout v žalobě proti rozhodnutí žalovaného. Námitka žalobce o tom, že správní orgán neprovedl žádné dokazování, rovněž je předčasná, protože pokud napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nelze žalovanému vytýkat, že neprovedl žádné dokazování. Navíc ne vždy je povinen správní orgán dokazování provádět, když závisí na okolnostech projednávané věci. To znamená, že i v případě, kdy stavební úřad rozhoduje o prodloužení termínu dokončení stavby, musí nejprve zhodnotit důvod pro prodloužení tohoto termínu uvedený v žádosti stavebníka, a pokud tento důvod sám o sobě obstojí bez potřeby dokazování, postačuje pro zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu v něm uvést pouze vlastní úvahy stavebního úřadu týkající se zhodnocení tohoto důvodu, aniž by bylo nutné provádět dokazování. Samozřejmě, jako v každém rozhodnutí správního orgánu, musí stavební úřad i v tomto rozhodnutí uvést nejen úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí a při výkladu právních předpisů, ale i podklady pro vydání rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Tento žalobní bod je v části týkající se námitek proti názoru žalovaného o tom, že stavebník měl právní nárok na prodloužení lhůty, důvodný, ve zbývající části je nedůvodný.

Ad 4) Tvrzení žalobce o tom, že stavba je výrazně jednoúčelového charakteru, kdy je zřejmé, že původní podnikatelský záměr, jemuž odpovídá i tato jednoúčelovost užívání, se již nikdy nikomu nepodaří realizovat, je předčasné a není předmětem rozhodnutí stavebního úřadu o prodloužení termínu k dokončení stavby. Tuto námitku uplatnil žalobce již v průběhu správního řízení před stavebním úřadem a v podstatě i v odvolání. Stavební úřad ji zamítl s tím, že stavebník nepožádal o změnu užívání stavby, nebyla předložena ani dokumentace nového způsobu užívání, když bylo pouze požádáno o prodloužení lhůty k dokončení stavby. Žalovaný k této námitce uplatněné v odvolání uvedl, že předmětem stavby bylo prodloužení lhůty k dokončení stavby a žadatel nebyl povinen dokládat stavebnímu úřadu projektovou dokumentaci změn stavby s vyznačením navrhovaných změn. S tímto odůvodněním se soud ztotožňuje, když navíc dodává, že otázka skutečného využití stavby je předmětem kolaudačního řízení a nelze předjímat, jakým způsobem bude stavebník stavbu využívat, až ji dokončí. V tomto směru se jedná z pohledu žalobce o pouhou spekulaci. Tento žalobní bod shledal proto soud jako nedůvodný.

Ad 5) Rovněž tuto námitku žalobce uvedl v řízení před stavebním úřadem a následně v odvolání. Žalobce si zřejmě neuvědomil, že souhlas vlastníka pozemku, na němž má být stavba provedena, se k rozhodnutí stavebního úřadu, kterým se pouze prodlužuje termín dokončení stavby, nevztahuje, když tato otázka byla předmětem územního a stavebního řízení. Pokud si žalobce myslí, že tento souhlas dán nebyl, je to důvod pro obnovu těchto správních řízení (§ 100 správního řádu). Krajský soud se proto ztotožňuje s tím, jak se odvolací orgán s touto námitkou vypořádal, když na str. 5 (pátý odstavec) a na str. 6 (druhý odstavec) se s touto námitkou žalovaný skutečně vypořádal. Žalovaný správně uvedl, že „k žádosti o změnu stavby před dokončením nevyplývá ze stavebního zákona stavebníkovi povinnost předložit na stavební úřad souhlas vlastníka pozemku, na kterém je stavba umístěna, a to pokud se jedná o změnu stavby před dokončením, spočívající v prodloužení lhůty k dokončení stavby. Právo stavět předmětnou stavbu na předmětném pozemku stavebníku vzniklo vydaným stavebním povolením ze dne 2.7.1997, a to nabytím právní moci dne 7.7.1997“. Rovněž správně odvolací orgán na str. 6 uvedl, že odvolacímu orgánu a ani stavebnímu úřadu nyní při projednávání změny stavby před dokončením, spočívající v prodloužení lhůty k dokončení stavby, nepřísluší zjišťovat, zda trvá oprávnění stavebníka na předmětném pozemku stavět, a to z hlediska občanskoprávního. Toto oprávnění doloženo bylo, jak vyplývá z této části odůvodnění rozhodnutí žalovaného, a pokud by došlo po vydání stavebního povolení k tomu, že by vlastník pozemku, na kterém je stavba prováděna, změnil svůj názor, nebo že by nový vlastník nesouhlasil s touto stavbou, je nutno vycházet z presumpce správnosti správních aktů a je nutno respektovat dobrou víru stavebníka týkající se jím nabytého práva stavby na základě stavebního povolení již vydaného a právně závazného (§ 2 odst. 3 správního řádu). Tento žalobní bod shledal proto soud jako nedůvodný.

Ad 6) Námitky obsažené v tomto žalobním bodu, tj. námitky týkající se nedostatečného zabezpečení stavby a hrozby vzniku škod na majetku jiných osob, a i na majetku žalobce, dále námitku týkající se rozporu s veřejným zájmem a tvrzení o havarijním stavu stavby „spojovacího krčku“, uplatnil žalobce rovněž v námitkách před stavebním

úřadem a dále i v odvolání. Z rozhodnutí stavebního úřadu a z rozhodnutí žalovaného vyplývají následující závěry týkající se zhodnocení těchto námitek:

„Zabezpečení objektu a vstupu na pozemku je vždy v kompetenci vlastníka stavby, nebo vlastníka pozemku a nařízení neodkladného zabezpečení stavby nemůže být řešeno řízením změny stavby před dokončením. Řízení o odstranění části stavby (odstranění „spojovacího krčku“) je samostatným řízením dle ust. § 129 stavebního zákona (srov. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, str. č. 3). Stavebník je povinen provádět stavbu v souladu s ust. § 24e vyhlášky 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (požadavky na staveniště) a dle nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništi. Dozor nad plněním povinností stavebníka vyplývajících ze stavebního zákona a z právních předpisů vydaných k jeho provedení, provádí příslušný stavební úřad, a to v rámci kontrolních prohlídek dle § 133 stavebního zákona a dle společných zásad dle § 132 stavebního zákona. Tyto úkony provádí stavební úřad ve veřejném zájmu. K řešení případných náhrad škod není příslušný stavební úřad, když se jedná o občanskoprávní věc, kterou je třeba řešit občanskoprávní cestou u soudu. Havarijní stav stavby „spojovacího krčku“ je stavební úřad povinen prošetřit, a to dle § 132 a 133 stavebního zákona (srov. str. č. 6, odst. 3, 4 a 5 rozhodnutí žalovaného).“ A dále žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí (odst. 3) uvedl, že „pokud tedy odvolatel v podaném odvolání i v podaných námitkách uvádí, že staveniště není řádně zabezpečeno proti vstupu nepovolaných osob, je to podnět, kterým se stavební úřad musí zabývat.“

Výše uvedeným úvahám nemůže soud nic vytknout, když předmětem rozhodování stavebního úřadu o změně stavby spočívající v prodloužení lhůty k jejímu dokončení je rozhodnutí o žádosti o prodloužení této lhůty, nikoliv rozhodování týkající se stavebního dozoru a zabezpečení stavby.

Proto i tento žalobní bod nebyl shledán důvodným.

Ad 7) Další námitky žalobce uvedené v části III., B, písm. e), f) a g), byly v podstatě již obsaženy v předchozích žalobních bodech, s nimiž se soud již vypořádal , tj. ad 3), ad 6).

Jak již soud výše uvedl, rozhodnutí správního orgánu a rozhodnutí žalovaného musel soud zrušit pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, když tato rozhodnutí neobsahují úvahy správních orgánů týkající se zhodnocení důvodů žádosti o prodloužení termínu dokončení stavby, tj. neobsahují vlastní úvahy správních orgánů týkající se důvodů rozhodnutí o prodloužení termínu dokončení stavby. Proto musel soud žalovaná rozhodnutí zrušit pro tuto vadu řízení a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšný žalobce měl proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tato náhrada zahrnuje zaplacený soudní poplatek žalobce ve výši 2000,-- Kč, dále odměnu a náhradu paušálních výdajů za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby), tj. 2x2100,-- Kč a 2x300,-- Kč (§ 1, 3, 7, 9, 11 a 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s., a contrario).

V Pardubicích dne 18.10.2011
JUDr. Jan Dvořák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru