Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

52 A 10/2011 - 42Rozsudek KSPA ze dne 18.08.2011

Prejudikatura

7 Afs 216/2006 - 63


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 52A 10/2011 - 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Pavla Peláka v právní věci žalobce: F.B., proti žalované: Univerzita Pardubice, IČ: 00216275, se sídlem Studentská 95, 532 10 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí rektora Univerzity Pardubice ze dne 1. 2. 2011, č.j. ovv/0100/11,

takto:

I. Rozhodnutí rektora Univerzity Pardubice ze dne 1. 2. 2011, č.j. ovv/0100/11 a

rozhodnutí děkana Dopravní fakulty Jana Pernera o vyměření poplatku za studium

ze dne 15. 12. 2010, č.j. sodf/0551/10 se pro nepřezkoumatelnost zrušují

a věc sevrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

2.000 Kč za soudní poplatek, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím děkana Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice ze dne 15. 12. 2010, č.j. sodf/0551/10, byl žalobci vyměřen poplatek ve výši 15.000 Kč za studium, které je delší než standardní doba studia zvětšená o jeden rok, a to pro akademický rok 2009/2010. Poplatek byl vyměřen na základě ustanovení § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), když žalobce dle údajů zjištěných ze Sdružených informací matrik studentů (SIMS) a z informačního systému studijní agendy (IS STAG) překročil v akademickém roce 2009/2010 standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok. První překročení standardní doby studia žalobce zvětšené o jeden rok nastalo ke dni 12. 7. 2010.

Proti výše uvedenému rozhodnutí děkana dopravní fakulty podal žalobce dne 11. 1. 2011 včasnou žádost o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku za studium. Děkan věc ve smyslu § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách předal k rozhodnutí rektorovi Univerzity Pardubice. Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2011, č.j. ovv/0100/11 rektor rozhodnutí děkana dopravní fakulty potvrdil, když shledal, že děkan postupoval při vyměření poplatku spojeného se studiem bakalářského studijního programu v akademickém roce 2009/2010 správně a že rozhodnutí děkana bylo vydáno v souladu se zákonnými předpisy, vnitřními předpisy Univerzity Pardubice a vnitřními předpisy Dopravní fakulty Jana Pernera.

Proti uvedeným rozhodnutím podal žalobce včasnou žalobu, ve kterém namítal vady obou rozhodnutí. Nejprve žalobce zrekapituloval skutkový stav věci. Ve druhé části žaloby pak již uvedl konkrétní žalobní námitky. V první řadě žalobce namítá nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalobce upozornil na to, že základem odůvodnění by měly být vlastní důvody, proč správní orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Takové úvahy však v obou rozhodnutích absentují. Obě rozhodnutí se nevyjadřují k tomu, jaké konkrétní doby žalobcova studia se započítávají do celkové doby studia a proč je tato celková doba pokládána za delší, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok. Dle žalobce nestačí, aby žalovaná odkazovala pouze na informační systémy. Za nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pak lze dle žalobce považovat také skutečnost, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s námitkou žalobce, kterou neopřela o žádnou právní argumentaci.

Žalobce dále namítá nezákonnost rozhodnutí, která spočívá v tom, že žalovaná do rozhodného období pro vyměření poplatku za studium, které je delší než standardní doba studia zvětšená o jeden rok, započítává i dobu studia, které nebylo řádně dokončeno před 1. 7. 2001. Možnost zápočtu doby předchozího studia v bakalářských a magisterských studijních programech, které nebylo řádně ukončeno (nynější § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách), byla do zákona o vysokých školách zařazena až novelou provedenou zákonem č. 147/2001 Sb., kterým se mění zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), a to s účinností k 1. 7. 2001. Dle žalobce se tak žalovaná dopustila nepřípustné retroaktivity. Dle žalobce nemůže být doba jeho studia před 1. 7. 2001 započítávána do rozhodného období pro vyměření poplatku. Pokud by žalovaná takto postupovala a dobu žalobcova studia před 1. 7. 2001 do rozhodného období nezapočítala, musela by dojít k závěru, že doba rozhodná pro výpočet celkové doby studia zvětšená o jeden rok u žalobce ještě nenastala.

K žalobě se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 17. 6. 2011. Sdělila, že obě rozhodnutí považuje za věcně i formálně správná. Má za to, že v obou rozhodnutích jsou v odůvodnění uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a na základě jakých dokumentů a vnitřních předpisů Univerzity Pardubice správní orgán rozhodoval. Vnitřní předpisy univerzity, na jejichž základě bylo rozhodováno, jsou volně přístupné každému studentu na webových

stránkách, stejně tak mají studenti neomezenou možnost využívat výpočetní a informační techniku a zařízení Univerzity Pardubice, k čemuž slouží jednotný informační systémem studijní agendy („IS STAG“) s informacemi týkajícími se studia. Co se týče započtených dob studia, žalovaná uvedla, že zákon č. 147/2001 Sb. nestanovil žádná přechodová ustanovení, kterými by omezil použití novelizovaného § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách na stanovení poplatků za studium v akademických letech po účinnosti zákona č. 147/2001 Sb., tj. 1. července 2001. Dle názoru žalované se rozhodnutí o stanovení poplatku za překročení standardní doby studia o jeden rok vztahuje na akademický rok 2009/2010, tj. za účinnosti § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, který stanoví, že do doby studia se započtou též doby studia všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, který byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, přičemž období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítá jen jednou. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“) soud přezkoumává napadané výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadaného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezených v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadané správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jím odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14.2.2008, čj. 7Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2) a povinnost soudu zrušit napadané rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003, čj. 2Ads 33/2003-78). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovených v judikátu NSS ze dne 28. 7. 2009, čj. 8 Afs 51/2007-87).

Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod pro to, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. V této souvislosti pak musel soud dát za pravdu žalobci, že obě rozhodnutí žalované trpí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

Dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, přičemž období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítávají pouze jednou.

Dle § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách na rozhodování o právech a povinnostech studenta se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Rozhodnutí musí být vydáno do 30 dnů ode dne přijetí žádosti nebo oznámení předmětné skutečnosti.

Dle § 68 odst. 3 písm. f) zákona o vysokých školách rozhodnutí ve věcech vyměření poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3 a 4 musí být vyhotoveno písemně, musí obsahovat odůvodnění a poučení o možnosti podat žádost o přezkoumání a musí být studentovi doručeno do vlastních rukou.

Jak již několikrát judikoval Nejvyšší správní soud (např. rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2006, č.j. 2As 50/2004-64, publikovaný pod č. 907/2009 Sb. NSS, www.nssoud.cz), stanovení poplatku studentovi dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách za studium delší, než je standardní doba zvětšená o jeden rok, s vymezením výše tohoto poplatku, vzniku povinnosti hradit tento poplatek a termínu splatnosti, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., které je přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Aby takové rozhodnutí tedy mohl soud přezkoumat, musí jeho odůvodnění splňovat alespoň základní požadavky, tedy z něj musí být zcela jasné, aniž by se člověk musel pídit po dalších informacích, na základě jakých skutečností došla žalovaná k závěru, že žalobce překročil maximální dobu studia, kdy se tak stalo, o jakou dobu byla tato maximální doba studia překročena, z čeho žalovaná dovozuje výši stanoveného poplatku a dokdy má být vyměřený poplatek uhrazen. V tomto případě z rozhodnutí děkana Dopravní fakulty Jana Pernera zjistíme, že údaje byly zjištěny z Informačního systému studijní agendy (IS STAG) a ze Sdružených informací matrik studentů (SIMS). První překročení standardní doby studia žalobce nastalo ke dni 12. 7. 2010. Výše poplatku pak vyplývá z čl. 2 odst. 1 Směrnice Univerzity Pardubice č. 7/2009. Co zcela chybí, a jak je vidno, způsobuje to značné obtíže při přezkumu rozhodnutí, jsou údaje o tom, jaká (resp. které doby) studia žalovaná žalobci započítala do standardní doby studia zvětšené o jeden rok. Informace o historii žalobcových studií sice nalezneme ve správním spise (výpis ze Sdružených informací matrik studentů a výpočtová tabulka IS/STAG (stag2) – Pohledávky a závazky), pouhý odkaz na informace zde uvedené, ač k nim má student neomezený přístup a měl by sám mít dostatečné povědomí o historii svého studia, však nestačí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č.j. 9As 8/2007-93, ke zhlédnutí na www.nssoud.cz). Ze sdružených informací matrik studentů zjistíme, že žalobce absolvoval studium č. 1 a č. 2 (souběžné studijní programy fyzika a učitelství pro základní školy) na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem, do studia byl zapsán 18. 8. 2000, studium ukončil zanecháním studia ke dni 8. 10. 2001. Dále absolvoval studium č. 3 a 4 (souběžné studijní programy fyzika a učitelství pro základní školy) znovu na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem, do studia zapsán 16. 8. 2001, studium ukončil zanecháním studia ke dni

1. 10. 2003. A nakonec studium č. 5 na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice, zápis do studia dne 26. 8. 2009. První překročení standardní doby studia zvětšené o jeden rok dle žalované nastalo ke dni 12. 7. 2010. Součtem délek dob jednotlivých studií (souběžné studium č. 1 a 2, souběžné studium č. 3 a 4, studium č. 5), sice dojdeme k tomu, že žalobce k 12. 7. 2010 měl „odstudováno“ přesně 4 roky a 1 den, tento výpočet by však neměl student (ani soud v soudním řízení) dovozovat z informací, které by si musel opatřit jinde, ale, a to stejně tak i pro účely soudního přezkumu, by měly tyto informace být přímo zjistitelné ze žalovaného rozhodnutí. Rozepsat podrobně započítané doby studia je třeba o to víc v situaci, kdy zde jsou pochybnosti o tom, zda započítat studia, která žalobce absolvoval před účinností zákona č. 147/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2001. Pokud by totiž výše předestřený výpočet krajského soudu byl v souladu s postupem, jakým dobu studia vypočítala žalovaná (což však soud pouze nezávazně dovozuje), pak je tedy zřejmé, že žalovaná skutečně, jak namítal žalovaný, započetla do standardní doby studia zvětšené o jeden rok také studia č. 1 a 2 žalobce v období 18. 8. 2000 do 8. 10. 2001, tedy studia, která žalobce absolvoval částečně před rozhodným datem 1. 7. 2001, tedy ještě před účinností novely zákona o vysokých školách, která byla provedena zákonem č. 147/2001 Sb. I Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí (výše již zmíněný rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2007, č.j. 9As 8/2007-93) upozorňoval, že „v případě studentů, jejichž celková doba studia zasahuje před 1. 7. 2001, (…), je nutné se vypořádat s faktem, že možnost zápočtu doby předchozího studia v bakalářských a magisterských programech, které nebylo řádně dokončeno, byla do zákona o vysokých školách zařazena až novelou provedenou zákonem č. 147/2001 Sb., a to s účinností k 1. 7. 2001. Pouze na okraj k tomu Nejvyšší správní soud poukazuje na princip ochrany důvěry občanů v právo a sním související princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem, který spočívá v tom, že není možné posoudit lidské chování, právní skutečnosti či právní vztahy, jež se uskutečnily dříve, než právní norma nabyla účinnosti. Zákaz zpětné účinnosti právních norem vychází z principu, podle něhož každý musí mít možnost vědět, které jednání je zakázané, aby mohl být za porušení zákazu předvolán k odpovědnosti.“

Aby tedy soud shrnul výše uvedené úvahy, ze žalovaného rozhodnutí (z rozhodnutí děkana dopravní fakulty i z rozhodnutí rektora univerzity) není zřejmé, jakým způsobem žalovaná došla k závěru, že ke dni 12. 7. 2010 žalobce překročil standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok. Ze žalovaného rozhodnutí by mělo být seznatelné, která konkrétní studia byla žalobci započtena do celkové doby studia, neboť žalobce má poměrně složitou studijní historii, navíc část jeho studií spadá do doby před účinností zákona č. 147/2001 Sb., proto by z rozhodnutí mělo být i jasné, zda do celkové doby studia žalobce započítává i studia, která žalobce absolvoval před 1. 7. 2001, a proč tak činí případně proč tak nečiní. Z tohoto důvodu proto musel soud obě rozhodnutí žalované zrušit, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

Neboť z rozhodnutí není zcela jasné, zda žalovaná žalobci započetla i studia absolvovaná před 1. 7. 2001 (krajský soud toto pouze odhaduje na základě výše uvedeného výpočtu, nečiní o tom tedy žádný závazný závěr), nemohl se krajský soud meritorně zabývat námitkou žalobce týkající se nezákonnosti rozhodnutí (druhý žalobní bod žaloby). S uvedenou problematikou se však bude muset vypořádat žalovaná v novém rozhodnutí, což je plně v souladu se závěry

Nejvyššího správního soudu nastíněnými v jeho výše uvedeném rozhodnutí ze dne 25. 4. 2007 (viz citace kurzívou).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s., a contrario).

V Pardubicích dne 18.8.2011

JUDr. Jan Dvořák, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Marelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru