Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

78 Ad 7/2016 - 34Rozsudek KSOS ze dne 30.11.2016

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 306/2016

přidejte vlastní popisek

78Ad 7/2016-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Jany Záviské a JUDr. Petra Indráčka v právní

věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem

Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení,

se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3.5.2016

o příplatek ke starobnímu důchodu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 3.5.2016 se zrušuje a věc se vrací

žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

23.741,- Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr.

Lubomíra Müllera, advokáta se sídlem Praha 5, Symfonická 9.

Odůvodnění:

[1] Žalobce nesouhlasí s výší přiznaného příplatku ke starobnímu důchodu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích v důsledku nesprávného zaokrouhlování při výpočtu příplatku.

[2] U zdejšího soudu byla v zákonné lhůtě podána žaloba právním zástupcem žalobce proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalované z důvodu nesouhlasu s vypočtenou výší příplatku ke starobnímu důchodu. Žalobci byl za službu ve vojenském táboře nucených prací v období od 28. 10.1953 do 22. 12. 1955 v délce 25,80 měsíce přiznán příplatek měsíčně podle zákona č. 87/1991 Sb. ve výši 387,- Kč. Žalobce konkretizoval žalobní body následovně:

a) období od 1. 12. 1955 do 22. 12. 1955 je hodnoceno jako zlomek 22/31, tj. 0,70 měsíce, ačkoliv by to mělo být 0,71 měsíce. Celková doba nucené služby tedy trvala 25,81 měsíce a příplatek by měl činit 388,- Kč. Rozdíl je dán způsobem zaokrouhlování na dvě desetinná místa, když nelze souhlasit s postupem žalované, že při zaokrouhlení čísla 0,7096 na dvě desetinná místa je to 0,70 a nikoliv 0,71, viz případ S. L., kde bylo období 22/31 zaokrouhleno na 0,71;

b) neurčení konkrétního dne, od kterého se počítá valorizace, neboť datum má být v rozhodnutí konkrétně uvedeno a není správné, aby žalovaná jeho uvedení odmítala s odkazem na to, co říká každý jednotlivý právní předpis, kterým jsou zvyšovány důchody.

Navrhl zrušit rozhodnutí žalované z 3. 5. 2016 č.j. 330 127 438/315-RSO a vrátit žalované k dalšímu řízení a uložit jí povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobce do 30 dnů od právní moci rozsudku. Současně vyslovil, že navrhuje, aby soud rozhodl bez nařízení ústního jednání.

[3] Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 9. 9. 2016 popřela oprávněnost žaloby, zdůraznila, že přijala metodiku výpočtu denin ke stanovení výše příplatku důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci v návaznosti na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to tak, že se z celkové doby trvání rozhodné skutečnosti vyčlení celé běžné měsíce (např. doba od 15.5.1952 do 14.5.1954), zbývající jednotlivé dny se stanoví jako zlomky, v jejichž čitateli je počet dnů věznění/služby ve vojenských táborech nucených prací v daném kalendářním měsíci a ve jmenovateli počet dní tohoto kalendářního měsíce (např. 23/30). Tento zlomek se převede na desetinné číslo, a to tak, že výpočet se v případě obou příplatků, kde měsíční sazba činí částku v řádu desítek korun, provede na dvě platná desetinná místě (23/30 = 0,76666666…, tj. 0,76), a v případě JPČ, kde měsíční sazba činí částku v řádu tisíců korun, na 4 platná desetinná místa (tj. 0,76666). Následně se sečtou jednotlivé dílčí doby, výsledek se vynásobí měsíční sazbou (která činí u příplatku za službu ve vojenských táborech nucených prací 15 Kč, v případě nezákonného věznění 15/20 v závislosti na kategorii prací, u jednorázové peněžní částky 1 000 Kč) a výsledná částka se zaokrouhlí na celé koruny nahoru. K otázce uvedení přesného data, od kterého se valorizace počítá, uvedla s odkazem na právní ustanovení § 37 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění (dále jen zdp), že se vyplácené důchody zvyšují v závislosti nárůstu indexu spotřebitelských cen a na růstu mez od splátky důchodu, aniž by byla stanovena povinnost žalované uvádět konkrétní datum. Valorizační zvýšení důchodu se dotýká těch pojištěnců, kteří poživateli dávek důchodového pojištění již jsou, a

kterým jsou tedy tyto dávky vypláceny dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách = splátkách, určených žalovanou s tím, že přihlédne i k požadavku pojištěnce na konkrétní datum splatnosti (§ 116 zákona č. 582/1991 Sb.). Zcela logicky proto zákonný předpis, kterým se valorizace přiznává, výplatní termíny důchodu kalendářního měsíce shrnul pod označení „splátka důchodu“. Námitka právního zástupce žalobce je irelevantní. Zde žalovaná vyjadřuje svůj podiv nad tím, co vedlo právního zástupce žalobce erudovaného v otázce důchodového pojištění k tomu, že svou námitkou vztahující se k tak jednoznačnému ustanovení, jakým ustanovení § 67 zdp bezesporu je, zatížil nejen žalovanou, nýbrž i soudy. A konečně žalovaná nesouhlasila s účtovanými náklady zástupce žalobce s odkazem na ustanovení § 98 zdp, podle něhož příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a podle § 24 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., přiznaný po 31. prosinci 1995, se slučuje s procentní výměrou důchodu, ke kterému náleží, a tvoří s důchodem nadále jeden celek. Zánikem nároku na důchod, s nímž byl příplatek k důchodu sloužen, avšak není dotčen nárok na tento příplatek podle zákona o soudní rehabilitaci a zákona o mimosoudních rehabilitacích. V návaznosti na citované stěžejní zákonné ustanovení žalovaná poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 26.8.2009, čj. 3Ads 33/2009-67, který se zabýval obdobnou záležitostí. Žalovaná tímto vyjadřuje nesouhlas vyčíslením nákladů řízení, neboť rozhodnutí, proti němuž je vedeno soudní řízení, je rozhodnutím ve věcech důchodového pojištění, a nárok žalobce, jehož se domáhá, je nárokem fyzické osoby v oblasti důchodového pojištění. Uvedenou záležitost je tedy nutno podřadit pod § 9 odst. 2 vyhlášky č. 117/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

[4] V replice ze dne 26. 9. 2016 žalobce vyslovil nesouhlas s vyjádřením žalovaného k otázce zaokrouhlování, když není pravdou, že žalovaná zaokrouhluje až konečnou výši dávky, neboť žalovaná zaokrouhluje i průběžně, což dle žalobce ani jinak nejde, neboť převod 22/31 do desetinné soustavy nějaký druh zaokrouhlení nezbytně vyžaduje. Zdůraznil, že žaloba byla založena hlavně na tom, že žalovaná zachází s jednotlivými občany nerovně s odkazem na případ S. L. Nastíněný postup žalované, že provedla kontrolou 82 spisů a našla 10 dalších obdobných případů, pak povede k negativní úpravě výše důchodů.

[5] Žalovaná dne 22. 9. 2016 vyslovila nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Vzhledem k nesouhlasu žalované rozhodnout bez jednání, soud nemohl postupovat dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. a nařídil ústní jednání.

[6] Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 11. 3. 2016. S odkazem na odpovídající právní ustanovení uvedla, že v řízení o žádosti ze dne 27. 11. 2015 vycházela ze skutečnosti, že příplatek k důchodu podle ust. § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. náleží účastníku řízení za dobu služby ve vojenských táborech nucených prací od 28. 10. 1953 do 22. 12. 1955; součástí spisové dokumentace je rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 10. 2014, jímž byl účastníku řízení přiznán jednorázový příspěvek za dobu zařazení ve vojenském táboře nucených prací v době od 28. 10. 1953 do 31. 12. 1954 a za dobu zařazení do technického praporu v době od 1. 1. 1955 do 22. 12. 1955. Pro výpočet výše příplatku činila služba 25 měsíců v době od 28. 10. 1953 do 27. 11. 1955, 0,10 měsíce za období od 28. 11. 1955 do 30. 11. 1955 a 0,70 měsíce za dobu od 1. 12.

1955 do 22. 12. 1955; celkem tedy služba trvala 25,80 měsíce. Výpočet tzv. denin u necelých měsíců služby ve vojenských táborech nucených prací, se u příplatku k důchodu podle ust. § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. provádí s přesností na dvě platná desetinná místa, a to od r. 2007, kdy žalovaná přistoupila na základě judikatury k jejich stanovování. Tento postup, tzn. výpočet denin v agendě příplatku k důchodu podle ust. § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. aproboval Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 7 Ads 182/2015-46 ze dne 10.12.2015.

[7] V souzené věci není sporný rozsah služby ve vojenských táborech nucených prací v období od 28. 10. 1953 do 22. 12. 1955, spornou je otázka výpočtu příplatku ke starobnímu důchodu za uvedené období dle ust. § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, viz žalobní bod a).

[8] Podle ust. § 24 odst. 4 věty prvé zákona o mimosoudních rehabilitacích se za účelem zmírnění křivd způsobených osobám uvedeným v § 18 odst. 1 k důchodu poskytuje příplatek 15 Kč za každý měsíc této služby.

[9] Soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že v minulosti nebyl zcela jednotný výklad právního ustanovení citovaný v odst. 7 tohoto rozsudku, což bylo do určité míry ovlivněného i dřívější praxí žalované. Nicméně dřívější rozpory a pochybnosti při stanovení výše odškodnění v případech, kdy pojištěnci vykonávali službu u pomocných technických táborů odstranil Nejvyšší správní soud, který v rozsudku čj. 7 Ads 182/2015 ze dne 10. prosince 2015 vyslovil, že: „S účinností od 1. 1. 1993 byl zákon o mimosoudních rehabilitacích novelizován zákonem č. 267/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů mimo jiné tak, že v ust. § 24 odst. 4 věta prvá explicitně stanovil, že oprávněným osobám náleží za službu ve VTNP příplatek k důchodu za každý „měsíc této služby“. Z důvodové zprávy k zákonu č. 267/1992 Sb. přitom není zřejmé, jak má být pojem měsíc vykládán. Zákonodárce tak zřejmě nepovažoval pojem měsíc za sporný, z čehož lze dovodit, že tento pojem má být vykládán jako běžný měsíc. Pokud by zákonodárce zamýšlel poskytnout příplatek k důchodu oprávněným osobám za každých „30 dnů“ služby, pak by takový úmysl vyjádřil v právním předpisu. Tento závěr je ostatně podpořen tím, že v ust. § 2 nařízení vlády č. 622/2004 Sb. je explicitně stanoveno, že příplatek ke starobnímu nebo plnému invalidnímu důchodu podle tohoto nařízení se stanoví ve výši 50 Kč za každý započatý měsíc výkonu trestu odnětí svobody, jeho části nebo výkonu vazby, přičemž celková doba vazby se sčítá a měsícem se rozumí 30 dnů. Z uvedeného je zřejmé, že v případě citovaného nařízení byl vyjádřen úmysl, aby se měsícem rozumělo 30 dnů. Takový úmysl však zákonodárce v zákoně o mimosoudních rehabilitacích nevyjádřil. Pokud tedy zákonodárce v zákoně o mimosoudních rehabilitacích nestanovil, že měsícem se rozumí doba 30 dnů, pak je nutné tento pojem vykládat jako běžný měsíc tak, jak v kasační stížnosti uvedla stěžovatelka.“ Nejvyšší správní soud se však v uvedeném rozsudku dále již nezabýval konkrétním výpočtem výše příspěvku.

[10] Pokud žalobce vykonal službu ve vojenských táborech nucených prací od 28. 10. 1953 do 22. 12. 1955, pak je nejprve nutné z tohoto období vyčlenit počet celých běžných měsíců služby, tj. v souzené věci od 28. 10. 1953 do 27. 11. 1955, což činí 25 měsíců a zbývající počet 25 dnů (od 28. 11. do 22. 12. 1955) odpovídá hodnotě za tři dny v listopadu 1955 0,10 (3:30) a za 22 dnů v prosinci 1955 činí 0,70967… (22:31).

[11] K žalobnímu bodu a) ohledně zaokrouhlování. Žalobce se domáhá při výpočtu denin, konkrétně za 22 dní v prosinci 1955 výsledek zlomku 22/31 zaokrouhlovat na dvě desetinná místa. To znamená, že je-li výsledkem zlomku 22/31 číslo 0,709677…., pak zaokrouhlením na dvě desetinná místa je výsledek 0,71, nikoliv jak uvádí žalovaná 0,70. Žalované nelze vytknout pochybení při zaokrouhlování, neboť žalovaná při daném výpočtu počítá na dvě platná desetinná čísla, a tudíž nemá potřebu zaokrouhlovat.

[12] V dané věci tak rozhodující byla otázka, zda postup žalované je správný, jestliže ve své metodice, jak uvádí, přijala názor, že se počítá na dvě platná desetinná čísla. Soud pro názor žalované hledal oporu v existující právní úpravě. Zákon o mimosoudní rehabilitaci neobsahuje postup výpočtu příplatku k důchodu, pouze v ust. § 24 odst. 4 věta prvá zákona č. 87/1991 Sb. ve znění zákona č. 267/1992 Sb. stanoví, že za účelem zmírnění křivd způsobených osobám uvedeným v § 18 odst. 1 se k důchodu poskytuje příplatek 15,- Kč za každý měsíc této služby. Vzhledem k tomu, že příspěvek se stává součástí důchodu, pak soud hledal oporu v předpisech o důchodovém pojištění. Žalobci příplatek byl přiznán ode dne 20. 2. 1992 za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb., zákona o sociálním zabezpečení. Ani zákon o sociálním zabezpečení neobsahoval žádné ustanovení, jež by podrobně upravovalo postup při výpočtu důchodu, ať již zaokrouhlováním či počítáním na dvě platná desetinná čísla. Současná platná právní úprava, zákon č. 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění, naopak již tuto otázku částečně řeší, a to za a) zaokrouhlováním na celé koruny nahoru při výpočtu výpočtového základu (§ 15 odst. 4), tak i za b) stanovení výše bez zaokrouhlování, a to s přesností na čtyři platná desetinná místa při stanovení koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1), dále za c) při stanovení růstu reálných mezd pro zvyšování důchodů, se zaokrouhlením s přesností na jedno platné desetinné místo (§ 67 odst. 6). Z uvedeného je zřejmé, že ač v zákoně o důchodovém pojištění již je přesněji stanoven způsob výpočtů, není jednotný, neboť v některých případech se zaokrouhluje a v jiných se počítá s přesností na platná desetinná místa, ať již na čtyři nebo na jedno. Bezesporu zaokrouhlování je méně přesný a svým způsobem zmanipulovaný výpočet, nicméně zaokrouhlování je zcela běžný postup při matematických úkonech. Při posuzování důvodnosti žalobcovy námitky soud vycházel z ustálené judikatury Ústavního soudu, který opakovaně zdůraznil, že při snaze zmírnit následky křivd způsobené totalitním režimem se má tam, kde to je možné, v rozhodování o rehabilitacích osob pronásledovaných tímto režimem uplatňovat princip favoris rehabilitationis, podobně jako se při rozhodování ve věcech restitucí uplatňuje princip favoris restitutionis, tedy povinnost výkladu zákona ve prospěch osob restituujících [viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 10/13 ze dne 29. 5. 2013 (177/2013 Sb.)]. Obsahem principu favoris rehabilitationis sice nemůže být odškodnění všech křivd, spáchaných v minulosti, avšak má jím být jednak poctivá snaha hledat v pochybnostech řešení ve prospěch rehabilitace a nikoli v její neprospěch; a jednak vědomí toho, že demokratický režim by neměl ke křivdě vytvořené předchozím totalitním režimem přidávat křivdu další [viz nález sp. zn. I. ÚS 819/15 ze dne 15. 4. 2015]. S ohledem na uvedené soud přisvědčil tomuto žalobnímu bodu, neboť úvaha žalované nemá oporu v zákonné úpravě a je v rozporu s vysloveným názorem Ústavního soudu, jak výše uvedeno. Soud tak přisvědčil žalobci, že zlomek 22/31 je vyjádřen hodnotou 0,71. Výpočet příplatku tak činí za 25 měsíců 375,- Kč (25 x 15,-) plus 0,10 (3/30) plus 0,71 (22/31), celkem 25,81 měsíce.

[13] Soud nepřisvědčil však druhému žalobnímu bodu ohledně neurčení konkrétního dne, od kterého se počítá valorizace. Soud nejdříve předestírá, že napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno námitce proti rozhodnutí ze dne 11. 3. 2016, jímž bylo žalobci podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 68 zákona o důchodovém pojištění a § 95 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., zákona o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 přiznán od 1. 2. 1993 příplatek k důchodu podle § 24 odst.4 zákona č. 87/1991 Sb., z důvodu služby ve vojenském táboře nucených prací v době od 28. 10. 1953 do 22. 12. 1955, tj. za dobu 25,80 měsíců (ve výroku nesprávně uvedeno 28,80) v částce 387,- Kč. Výrokem dvě bylo rozhodnuto, že podle § 58a zákona č. 100/1988 Sb. a § 98 zákona o důchodovém pojištění se příplatek slučuje s důchodem, ke kterému náleží, a tvoří s ním nadále jeden celek. Výrokem třetím, pak bylo vysloveno, že podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. se příplatek vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem nepřevyšuje nejvyšší výměru podle předpisů účinných před 1. 1. 1996. Do výše důchodu se nezapočítává pevná částka ani státní vyrovnávací příspěvek náležející podle předpisů účinných před 1.1.1996. V další části výroku je rozhodnuto o zvýšení starobního důchodu dle jednotlivých valorizačních předpisů počínaje zákonem ČNR č. 547/1992 Sb. od března 1993 až včetně vyhl. MPSV č. 244/2015 Sb. od ledna 2016. Zvyšování důchodu na základě valorizačních opatření bylo vždy příslušným právním předpisem upraveno tak, že zvýšení náleží od „splátky důchodu splatné po s uvedením konkrétního měsíce“ např. dle zákona ČNR č. 547/1992 Sb. od splátky důchodu splatné po 28. únoru 1993. Soud neshledal pochybení žalované, jestliže ve výroku třetím pak konkretizoval jednotlivé valorizační úpravy s označením měsíce a roku, od které každé konkrétní zvýšení náleží. Výrok je v tomto smyslu naprosto srozumitelný a nevzbuzuje žádnou pochybnost.

[14] Vzhledem k výše uvedenému soud přisvědčil důvodnosti žaloby v rozsahu prvního žalobního bodu, a proto napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 s.řs.). Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že při výpočtu výše příplatku ke starobnímu důchodu podle zákona o mimosoudní rehabilitaci, bude-li pracovat se zlomkem, nebude při výpočtu počítat na dvě platná desetinná čísla, nýbrž bude zaokrouhlovat podle obecných zásad.

[15] Vzhledem k úspěšnosti žalobce, soud mu přiznal náhradu nákladů řízení, která mu vznikla v souvislosti s právním zastoupením (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.). Advokát účtoval: 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, sepsání žaloby, sepsání repliky dne 26. 9. 2016 a účast u jednání soudu. Odměna za tyto úkony byla soudem přiznána v částce12. 400,- Kč (4 x 3.100,- Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) cit. vyhlášky), dále 4 krát paušální částka 300,- Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem 13.600,- Kč. Advokát dále účtoval cestovní výlohy při použití osobního automobilu Škoda Superb RZ X, k jednání procesního soudu z Prahy do Ostravy a zpět při ujetých 780 km, kombinované spotřebě 5,1 l/100 km, při paušální náhradě 3,80 Kč/km a ceně paliva – motorová nafta ve výši 29,50 Kč/l, představuje náhrada jízdného dle vyhl. č. 385/2015 Sb., ve spojení s § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., částku 4.137,50Kč. Zástupci žalobce byla přiznána náhrada za ztrátu času v rozsahu 18 půlhodin po 100,-Kč, tj. 1.800,-Kč podle ust.§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Rovněž bylo přiznáno stravné dle § 3 písm. a) vyhl. č.

385/2015 Sb. ve výši 83,-Kč. Celková částka 19.620.50Kč (13.600,-Kč+6.020,50Kč) byla navýšena o 21% DPH, tj. o částku 4.120,30Kč na celkovou částku 23.741,-Kč. [16] Soud nepřisvědčil názoru žalované, že při určení výše odměny advokáta v dané věci má být použito ust. § 9 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o oblast sociálního zabezpečení. Soud tento názor nesdílí, neboť příplatek k důchodu podle zákona o mimosoudní rehabilitaci stojí mimo oblast sociálního zabezpečení i mimo oblast důchodového pojištění. Základ nároku na předmětnou dávku je dán zákonem o mimosoudní rehabilitaci, nikoliv zákonem upravující oblast sociálního zabezpečení či důchodového pojištění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem,

pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava dne 30. listopadu 2016

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru