Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

78 A 1/2018 - 30Rozsudek KSOS ze dne 31.05.2018

Prejudikatura

10 As 216/2015 - 34


přidejte vlastní popisek

78 A 1/2018 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Jany Záviské v právní věci

žalobce: V. Ž., státní příslušnost Ukrajina,
t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty,
zastoupeného Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., sídlem 190 00
Praha, Kovářská 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR,
sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 5.1.2018 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného s tvrzením, že zrušením rozhodnutí o jeho zajištění podle zákona o pobytu cizinců došlo k zániku důvodu pro zajištění podle ust. § 46a odst. 12 písm. a) zákona o azylu

Shodu s prvopisem potvrzuje

2
78 A 1/2018

a jeho zajištění musí být bez zbytečného odkladu bez rozhodnutí ukončeno. Proto dne 2.1.2018 vyzval žalovaného k bezodkladnému ukončení zajištění. Jeho zajištění v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty nicméně ke dni podání žaloby nadále trvá a nebylo v souladu se zákonem ukončeno. Vzhledem k tomu, že správní orgán nepřistoupil k jeho propuštění ze zařízení a on nemá jinou možnost obrany proti uvedenému zásahu, spočívajícímu v omezení osobní svobody, domáhá se určení, že jednání žalovaného, spočívající v neukončení jeho zajištění v zařízení pro zajištění cizinců nejpozději dne 2.1.2018 se považuje za nezákonný zásah. 2. Žalobce dále uvedl, že dne 24.10.2017 byl zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců na základě správního rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy č. j. KRPA-388133-19/ČJ-2017-000022 podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 12.12.2017 č. j. 1 A 133/2017-17 zrušil uvedené rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy č. j. KRPA-388133-19/ČJ-2017-000022. 30.10.2017 podal v zařízení pro zajištění cizinců také žádost o mezinárodní ochranu. 1.11.2017 mu bylo doručeno rozhodnutí žalovaného ze dne 31.10.2017 č. j. OAM-162/LE-LE05-LE26-PS-2017, kterým byl podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji zamítl. Žalobce vyslovil názor, že i když je v současné době zajištěn na základě jiného rozhodnutí jiného správního orgánu, než je rozhodnutí, které bylo rozsudkem městského soudu zrušeno, je nepochybné, že k vydání tohoto rozhodnutí o navazujícím zajištění by nikdy nedošlo, nebýt nezákonného rozhodnutí o původním zajištění. Zrušením rozhodnutí o původním zajištění za účelem správního vyhoštění se od okamžiku zrušujícího rozhodnutí soudu na něho hledí, jakoby nebyl podle zákona o pobytu cizinců zajištěn. Odpadnutím této podmínky zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu proto podle jeho názoru došlo k zániku trvání důvodu, aktuální probíhajícího, navazujícího zajištění a toto zajištění musí proto být bezodkladně bez rozhodnutí správním orgánem ve smyslu § 46a odst. 12 písm. a) zákona o azylu ukončeno. Nebýt zrušeného nezákonného rozhodnutí správního orgánu, v zařízení pro zajištění cizinců by se vůbec nenacházel a nemohlo by proto dojít k naplnění důvodu pro zajištění podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě nejprve konstatoval, že žalobce 30.10.2017 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Takto učinil v době svého zajištění v Zařízení pro zajištění cizinců v Balkové. Žádost je vedena pod č. j. OAM-162/LE-LE05-LE27-2017. 30.10.2017 byl žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Dne 31.10.2017 bylo vydáno rozhodnutí o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu č. j. OAM-162/LE-LE05-LE026-PS-2017 a doba zajištění byla stanovena do 17.2.2018. Proti uvedenému rozhodnutí o zajištění podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji rozhodnutím č. j. 17 A 149/2017-20 ze dne 15.12.2017 zamítl. Rozsudek Krajského soudu v Plzni žalobce napadl kasační stížností. U Nejvyššího správního soudu byla věc vedena pod sp. zn. 1 Azs 18/2018. Dle žalovaného v žalobcem popsaných okolnostech nelze spatřovat nezákonný zásah či pokyn ve smyslu § 82 a násl. s.ř.s. Současně poznamenal, že žalobce byl 17.2.2018 přemístěn do pobytového střediska v Havířově. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, pokud ji neodmítne dle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. 4. Krajský soud posoudil namítaný nezákonný zásah na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodl přitom bez jednání za podmínek daných § 51 odst. 1 s.ř.s. 5. Podle ust. § 82 zákona č. 152/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen

Shodu s prvopisem potvrzuje

3
78 A 1/2018

přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 6. Soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že rozhodnutím Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 24.10.2017 č. j. KRPA-388133-19/ČJ-2017-000022 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.12.2017 č. j. 1 A 133/2017-17 uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. 7. Dne 30.10.2017 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. 31.10.2017 žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-162/LE-LE05-LE26-PS-2017 rozhodl ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Dle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 17.2.2018. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15.12.2017 č. j. 17 A 149/2017-48 byla zamítnuta žaloba žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaného ze dne 31.10.2017. Kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.12.2017 č. j. 17 A 149/2017-48 Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 1 Azs 18/2018-54 ze dne 3.5.2018 odmítl. 8. V posuzované věci je nutno vyjít z toho, že žalobce byl zajištěn postupně vydanými správními rozhodnutími, a to na základě dvou různých právních důvodů. Nejprve byl podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů zajištěn za účelem správního vyhoštění. Po podání žádosti o mezinárodní ochranu byl „přezajištěn“ dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Instituty omezení osobní svobody podle zákona o pobytu cizinců a zákona o azylu spadají pod různé právní režimy a sledují jiný účel. Zajištění dle § 124 zákona o pobytu cizinců vychází ze skutečnosti, že jeho účelem je zajištění cizince za účelem realizace správního vyhoštění. Poté, co žalobce následně podal žádost o mezinárodní ochranu, žalovaný dovodil, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, proto mu uložil povinnost setrvat v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Řízení o mezinárodní ochraně na řízení o správním vyhoštění nenavazuje. K omezení osobní svobody žalobce tak došlo v režimu zákona o azylu, zatímco zajištění v režimu zákona o pobytu cizinců bylo v souladu s § 127 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců ukončeno. Nebyl-li žalobce ze zajištění propuštěn, bylo tomu proto, že trvaly důvody jeho zajištění v režimu § 46a zákona o azylu. Jelikož v projednávané věci nedošlo ze strany žalovaného k namítanému nezákonnému zásahu, krajský soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji v souladu s ust. § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl. 9. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Shodu s prvopisem potvrzuje

4
78 A 1/2018

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 31.05.2018

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru