Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

64 Az 90/2008 - 39Rozsudek KSOS ze dne 02.09.2011

Prejudikatura

2 Azs 27/2003


přidejte vlastní popisek

64Az 90/2008-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou

v právní věci žalobce: N. B, státní příslušnost Mongolsko, t. č. PoS Havířov, Na

Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem

Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.2008 číslo

OAM-794/VL-07-12-2008, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.2008 číslo OAM-794/VL-07-12-2008. Tímto rozhodnutím zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu). Po provedeném dokazování dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že žalobce jako důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl existenční obavy, když nemohl ve své vlasti získat žádné zaměstnání a musel živit rodinu. Proto odjel do České republiky za prací, pracovní povolení si nestačil prodloužit, a proto podal žádost udělení mezinárodní ochrany.

Pokračování -2- 64Az 90/2008

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu v rozsahu výroku o zamítnutí její žádosti jako zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Žalobce měl za to, že žalovaný v řízení porušil ust. § 2, odst. 1 a 4 , § 3, §

50 odst. 2 a 3, § 52, § 68 odst. 3 správního řádu č. 500/2004 Sb. Dále namítal, že nebyly dodrženy zásady ust. § 12 a § 14 písm. a) zákona o azylu. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 3. 2009 uvedl, že při hodnocení podání vycházel především z vlastních sdělení žalobce poskytnutých v celém průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že žádá o mezinárodní ochranu kvůli důvodům, které nejsou podřaditelné pod žádné ustanovení zákona o mezinárodní ochraně. Žalovaný popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil. Žalovaný uvedl, že žalobce ve své výpovědi neuváděl v průběhu správního řízení žádné konkrétní okolnosti, vztahující se k jeho případu, které by nasvědčovaly pronásledování jeho osoby dle ustanovení § 12 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 8 zákona o azylu či hrozbě vážné újmy dle ustanovení § 14a zákona o azylu, a proto byla jeho žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Ke stejnému závěru dospěl správní orgán při posouzení ustanovení § 14a zákona o azylu. Na základě výše uvedeného neměl ani žalovaný povinnost obstarávat další podklady a hodnotit situaci v zemí původu žalobce. Co se týče snahy žalobce o legalizaci pobytu v ČR, žalovaný konstatoval, že pohnutky žalobce nejsou v žádném případě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu či pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný se vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nedomníval, že by při svém postupu porušil uvedená ustanovení zákona o azylu či správního řádu a nedomníval se tedy, že by v této souvislosti bylo napadené rozhodnutí nezákonné, nebo že by žalobce byl nějakým způsobem krácen na svých právech. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno rozhodnutí správního orgánu, kterým byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta, a proto žalovaný navrhl soudu zamítnout žalobu v plném rozsahu.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného, jakož i připojeným správním spisem žalovaného. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního), tedy k datu 21. 11. 2008 .

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce jako důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že měl ve své vlasti problémy uživit rodinu, neboť zde panuje obrovská nezaměstnanost. Vyřídil si proto pracovní vízum do České republiky. Chtěl by v České republice žít a pracovat. Při pohovoru dne 19. 11. 2008 vedeného rovněž za účasti tlumočnice z jazyka mongolského, žalobce dodal, že o azyl pořádal na základě doporučení advokáta z Brna po vypršeni platnosti víza a uváděl dále, že může doložit smlouvy z firmy, pro kterou pracoval.

Pokračování -3- 64Az 90/2008

V návaznosti na tato zjištění vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná zamítnuta podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, když v průběhu správního řízení žalobce neuváděl žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu.

V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že je cizinec pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle § 2 odst. 8 citovaného zákona se za pronásledování pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu podle zákona o azylu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel, neuvádí skutečnost Pokračování -4- 64Az 90/2008

svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k citovanému ustanovení zákona o azylu dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Bylo prokázáno, a to jak podanou žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany, tak i obsahem protokolu o pohovoru k této žádosti, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu zejména proto, že chce zůstat žít a pracovat v České republice. Z hlediska takto uplatněných důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany se krajský soud zcela ztotožňuje s právním názorem a závěrem žalovaného, že tento důvod nelze podřadit pod některou z forem mezinárodní ochrany v ust. § 12 a § 14a zákona o azylu. Podle citovaného ustanovení jak výše uvedeno se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě posledního trvalého bydliště. Žádný z těchto důvodů však žalobce v průběhu správního řízení netvrdil ani neprokazoval.

Za pronásledování se jak výše uvedeno považuje i jednání soukromých osob, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu. Státní orgány v zemi původu žalobce jsou ochotny poskytovat ochranu proti nezákonnému jednání a není důvodu o tom pochybovat. Žalobce uváděl, že se na žádné orgány neobrátil neboť žádné problémy tohoto druhu neměl .

Za této situace krajský soud shrnuje a souhlasí s tvrzením žalovaného, že žalobce neprokázal, že ve vlasti byl pronásledován z azylově relevantních důvodů.

Pokud jde o udělení doplňkové ochrany, soud neshledal, že by podmínky pro udělení doplňkové ochrany v případě žalobce byly splněny, neboť v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebylo zjištěno, že by v případě jeho vrácení do Mongolska byly důvodné obavy z toho, že by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, jak stanoví odst. 2 ustanovení § 14a, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jsou občanem.

Pokud jde o snahu žalobce o legalizaci pobytu v ČR, tento problém řeší zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR v platném znění, jehož právní instituty mohl žalobce využít, přičemž tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany podle zákona o azylu.

Pokračování -5- 64Az 90/2008

Pokud jde o námitky žalobce ohledně pochybení žalovaného ve správním řízení soud uvádí, že , jak bylo zjištěno z pohovoru žalobce, měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí, příp. navrhnout doplnění. Žalobci také bylo umožněno doložit důkazní materiály potvrzující jeho výpověď, avšak žádné další doklady žalobce nepředložil . Pohovor byl veden za účasti tlumočnice a z jazyka mongolského. Rozhodnutí žalovaného má náležitosti rozhodnutí stanovené § 68 správního řádu a žalovaný se v něm vypořádal se všemi jejími tvrzeními. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.

Podle názoru soudu měl žalovaný dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Z hlediska výkladu ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) v souvislosti s ustanovením § 12 zákona o azylu se soud plně ztotožňuje s názorem vysloveným správním orgánem v napadeném rozhodnutí, že žalobce neuvedl ve správním řízení žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu a žalobce ani netvrdil, že mu v Mongolsku hrozí pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů. Správní orgán se také zabýval doplňkovou ochranou a dospěl k závěru, že u žalobce nejsou důvodné obavy, že pokud bude vrácen do Mongolska, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy.

Žalobce neuváděl v průběhu správního řízení žádné okolnosti, které by nasvědčovaly pronásledování její osoby dle ustanovení § 12 ve vztahu k ust. § 2 odst. 8 zákona o azylu či hrozbě vážné újmy dle ust. § 14a zákona o azylu. Ve správním řízení byly dány důvody k aplikaci § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobců jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodoval v souladu s ust. § 51 soudního řádu správního bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 4 s.ř.s. když žalobce je osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. ch) zák. č. 549/1991 Sb. Dále je tento výrok odůvodněn ustanovením § 36 odst. 2 s. ř. s., podle něhož náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě dvou týdnů po doručení

Pokračování -6- 64Az 90/2008

rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 2. září 2011

JUDr. Miroslava Ježoviczová,v.r.

Samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru