Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

64 Az 6/2010 - 39Rozsudek KSOS ze dne 25.01.2011

Prejudikatura

2 Azs 66/2006

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Azs 14/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

64Az 6/2010-39

e. č. B000070

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce : M. K., proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem

Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.3.2010 č.j. OAM-65/ZA-06-VL-08-2009, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 29.3.2010 č.j. OAM-65/ZA-06-VL-08-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany jsou

Pokračování -2 - 64Az 6/2010

problémy v jeho vlasti, kdy v místě bydliště probíhaly spory mezi znepřátelenými rodinami. Spory se týkaly zejména vlastnictví půdy. Během správního řízení žalobce neprokázal žádný z důvodů, který by bylo možno podřadit pod důvody vymezené taxativně v ust. § 12 zákona o azylu a jelikož v případě žalobce nebyly shledány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 13, § 14 ani pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl žalovaný správní orgán tak, že se žalobci mezinárodní ochrana neuděluje.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podala včasnou žalobu, ve které vytýkal žalovanému porušení ustanovení § 12 zákona o azylu, neboť má za to, že splňuje podmínky pro udělení azylu, porušení ustanovení § 14a zákona o azylu, neboť se domnívá, že splňuje přinejmenším podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Dále žalovanému vytýkal porušení ustanovení § 2 a 3, § 50 odst. 2,3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce poukázal na to, že po návratu do Turecka by mu hrozila vážná újma, jelikož turecké státní orgány nejsou ochotny zajistit adekvátní ochranu před pronásledováním. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16.5.2010 odkázal na vlastní tvrzení žalobce sdělené v průběhu správního řízení z nichž bylo zjištěno, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha vyhnout se sporům znepřátelených rodin v místě jeho bydliště. Šlo o spor o vlastnictví půdy, přičemž žalobce žádné jiné problémy neuváděl ani neprokazoval. Žalovaný popřel oprávněnost námitek uváděných žalobcem a odkázal v této souvislosti na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení azylu, na použité informace o zemi jejího původu, jeho výpověď a na samotné vydané rozhodnutí. Žalovaný je toho názoru, že postupoval v souladu s příslušnými právními předpisy a procesně správným způsobem. Má také za to, že se řádně vypořádal ve svém rozhodnutí se skutečnostmi týkajícími se doplňkové ochrany ve smyslu § 14a a § 14b zákona o azylu. Navrhoval proto, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 29.3.2010 č.j. OAM-65/ZA-06-VL-08-2009 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s. ř. s. a ze skutkového

a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 7.12.2009 odpověděl na otázku, z jakých důvodů opustil Turecko a žádá o udělení azylu v ČR to, že se chtěl vyhnout sporům mezi svou rodinou a ostatními příbuznými. K problémům o vlastnictví půdy docházelo už v dávné minulosti. Nenávist rodin je velká a on sám byl v 17 letech napaden fyzicky. Z obsahu správního spisu žalovaného dále krajský soud zjistil, že dne 18.12.2009 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V rámci tohoto pohovoru žalobce opakoval stejné důvody jako shora uvedené, tj. zejména spory o pozemky, přičemž zdůrazňoval, že v podstatě jde o

Pokračování -3- 64Az 6/2010

„krevní mstu“ mezi soupeřícími rodinami. On sám byl napaden čtyřikrát, ale policií nic nehlásil, poněvadž se domníval, že by stejně nezasáhla, když nemohl uvést, kdo jej napadl. Do České republiky přiletěl, protože chtěl v Česku pracovat, vyřídil si i nějaké povolení na zaměstnání u konkrétní firmy, ale nepodařilo se mu nakonec práci sehnat. V rámci uvedeného pohovoru žalobce také uvedl, že neměl žádné další problémy a potíže se státními orgány země svého původu.

Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 10.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle odst. 2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odst. 1 rozumí a) manžel osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 10.

V daném případě žalobce v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byla snaha Pokračování -4 - 64Az 6/2010

vyhnout se dalším sporům o vlastnictví pozemku s příbuznými. Pokud jde o snahu žalobce o legalizaci pobytu v ČR, tento problém řeší zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR v platném znění, jehož právní instituty mohl žalobce využít, přičemž tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany podle zákona o azylu.

Co se týče námitky žalobce, že se žalovaný dopustil porušení § 12 zákona o azylu a nebyly naplněny zákonné důvody pro neudělení mezinárodní ochrany soud uvádí, že žalovaný neporušil § 12 zákona o azylu, když žalobci neudělil mezinárodní ochranu, neboť v řízení nebylo zjištěno, že je žalobce pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. U žalobce rovněž nebylo prokázáno pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žalobce v průběhu pohovoru žádný takový důvod neuvedl a své obavy dovozoval pouze z toho, že by mohl být opět fyzicky napaden příslušníky znepřátelené rodiny. U ústního jednání potom opět zdůrazňoval, že by chtěl v České republice žít také s ohledem na to, že zde má přítelkyni a dítě. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na informace o zemi původu, kterou žalovaný cituje v odůvodnění svého rozhodnutí, a která je rovněž součástí správního spisu, a to Informace Ministerstva zahraničních věcí Nizozemska ze srpna 2009 nazvaná „Obecná zpráva o Turecku. Z této informací plyne, že nejsou známy případy stíhání osob, které požádaly o politický azyl a následně se vrátily do Turecka. Také není znám žádný případ obvinění neúspěšného žadatele o mezinárodní ochranu po jeho návratu do Turecka. Jiné to může být, pokud pro konkrétní osobu existuje specifické podezření z účasti na (domnělých) teroristických aktivitách - o tento případ u žalobce nejde. Z uvedeného plyne, že v případě žalobce nebyly shledány ani důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a, resp. § 14b zákona o azylu.

K námitce žalobce ohledně porušení citovaných ustanovení správního řádu krajský soud uvádí, že z obsahu správního spisu žádná taková porušení nezjistil, naopak dle názoru soudu si žalovaný opatřil dostatek potřebných pokladů a zjištění pro své rozhodnutí, a to zejména samotnou žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany a podrobným pohovorem týkajícím se právě důvodů této jeho žádosti. Zjištěné skutečnosti žalovaný řádně vyhodnotil a aplikoval na ně příslušná právní ustanovení.

Soud ze všech shora uvedených skutečností došel k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora cit. ustanovení § 12 zákona o azylu mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný také nepochybil v tom, že neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto shora citovaných zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

Pokračování 5 -- 64Az 6/2010

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ust. § 60 odst. 4 s.ř.s. a ust. § 36 odst. 2 s.ř.s., podle kterého náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 25. ledna 2011

JUDr. Miroslava Ježoviczová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru