Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

64 Az 37/2009 - 33Rozsudek KSOS ze dne 08.04.2011

Prejudikatura

3 Azs 22/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Azs 21/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

64Az 37/2009-33


e.č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou

v právní věci žalobců : a) O. B., b) nezl. G. O., žalobce b) zastoupen žalobkyní a)

jako zákonnou zástupkyní, t.č. bytem PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000,

Kostelec nad Orlicí, proti žalovanému : Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7,

Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.6.2009 č.j.

OAM-402/VL-18-08-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále jen žalobkyně a/) jménem svým a jménem svého nezletilého dítěte (dále jen žalobce b/) domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.6.2009 č.j. OAM-402/VL-18-08-2009. Tímto rozhodnutím zamítl žalovaný žádost žalobců o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu). Po provedeném dokazování dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že žalobkyně a/ jako důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla obavu z jednání svého příbuzného, dále to, že ji bylo uloženo správní vyhoštění na dobu tří let a rovněž skutečnost, že měla dítě s příslušníkem české národnosti a snahu legalizovat svůj další pobyt v ČR. Dle Pokračování -2- 64Az 37/2009

žalovaného neuváděla žalobkyně žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu.

Žalobkyně a) proti uvedenému rozhodnutí podala včasnou žalobu v rozsahu výroku o zamítnutí její žádosti jako zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Žalobkyně měla za to, že žalovaný v řízení porušil ust. § 2, odst. 1, § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 52, § 68 odst. 3 správního řádu č. 500/2004 Sb. Dále namítala, že nebyly dodrženy zásady ust. § 12 písm. b) a § 14 písm. a) zákona o azylu. Rovněž zdůrazňovala, že žalovaný neprovedl důkazy potřebné ke zjištění stavu a porušil tak článek 8 odst. 2 písm. b) Směrnice Rady 2005/85/ES (dále jen „procedurální směrnice“), čl. 6 písm. c) Směrnice Rady 2004/83/ES (dále jen „kvalifikační směrnice) a čl. 3 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Žalovaný podle jejího názoru nevyšel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Zdůrazňovala, že žalovaný nesprávně vyloučil jednání soukromých osob vůči žalobkyni – považoval je tedy za jednání, které nemůže spadat pod pronásledování, což je v rozporu s právními normami. Rovněž vytýkala, že se žalovaný vůbec nezabýval skutečností, že patří do skupiny občanů Mongolska vystavených domácímu násilí. Žalovaný na daný skutkový stav nesprávně aplikoval § 16 odst. 1 písm. f), třebaže žalobkyně uvedla skutečnosti nasvědčující aplikaci ustanovení o doplňkové ochraně, správní orgán nezajistil žádné podklady ohledně okolností odůvodňujících použití § 14a, ani v tomto směru neprovedl žádné šetření, které by opodstatněnost jejích obav z vážné újmy podle § 14a odst. 2 potvrdilo či vyvrátilo. Žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 24.7.2009 uvedl, že při hodnocení podání vycházel především z vlastních sdělení žalobkyně a/ poskytnutých v celém průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že žádá o mezinárodní ochranu kvůli obavám z jejího otce, který měl negativní charakterové vlastnosti a ve snaze o legalizaci zdejšího pobytu. Žalovaný popřel oprávněnost námitek uvedených žalobkyní a/ a současně s nimi nesouhlasil. Žalovaný uvedl, že žalobkyně a/ ve své výpovědi neuváděla v průběhu správního řízení žádné konkrétní okolnosti, vztahující se k jejímu případu, které by nasvědčovaly pronásledování její osoby dle ustanovení § 12 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 8 zákona o azylu či hrozbě vážné újmy dle ustanovení § 14a zákona o azylu, a proto byla její žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. V žalobě se žalobkyně a/ dle žalovaného snaží vyhovět azylově relevantním důvodům dle citace zákona o azylu a kvalifikační směrnice, ovšem žalovaný uvedl, že žalobkyně a/ neprokázala svou výpovědí, že ve vlasti byla pronásledována z azylově relevantních důvodů. Potíže, které měla se svým otcem, nebyly takového charakteru, aby odůvodňovaly možnost udělení mezinárodní ochrany žalobcům. Žalovaný uzavřel, že z vyjádření žalobkyně a/ nevyplývá, že by se skutečně pomoci státních orgánů aktivně dovolávala, a že by jí státní orgány nebyly schopny či ochotny poskytnout adekvátní pomoc. Ke stejnému závěru dospěl správní orgán při posouzení ustanovení § 14a zákona o azylu. Žalobkyně a/ vylíčenými skutečnostmi neprokázala, že mongolské státní orgány nejsou schopny a ochotny jí poskytnout ochrnu proti tomuto jednání soukromých osob a neprokázala, že jí hrozí skutečné Pokračování 3 - - 64Az 37/2009

nebezpečí vážné újmy, a že nemůže nebo není ochotna z důvodu takého nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem. Na základě výše uvedeného neměl ani žalovaný povinnost obstarávat další podklady a hodnotit situaci v zemí původu žalobců. Co se týče snahy žalobců o legalizaci pobytu v ČR, žalovaný konstatoval, že pohnutky žalobců nejsou v žádném případě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu či pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný se vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nedomníval, že by při svém postupu porušil uvedená ustanovení zákona o azylu či správního řádu a nedomníval se tedy, že by v této souvislosti bylo napadené rozhodnutí nezákonné, nebo že by žalobci byli nějakým způsobem kráceni na svých právech. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno rozhodnutí správního orgánu, kterým byla žádost žalobců o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta, a proto žalovaný navrhl soudu zamítnout žalobu v plném rozsahu.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného, jakož i připojeným správním spisem žalovaného. Při řízení o žalobě žalobců přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně a/ jako důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla, že měla ve své vlasti rodinné problémy, když její otec ji nutil ke sňatku se starším mužem. Bil ji, zejména pod vlivem alkoholu, proto po dohodě s matkou odcestovala do České republiky, a to přes Moskvu. Měla vyřízeno zaměstnanecké vízum, které propadlo, a proto se již nemohla do Mongolska vrátit. Když jí byl udělen zákaz pobytu požádala o azyl. V České republice žila od 8.8.2007. Při pohovoru k žádosti dne 18.6.209 vedeného rovněž za účasti tlumočnice z jazyka mongolského, žalobkyně a/ dodala, že vízum měla platné do 31.3.2008, po prodloužení do 31.3.2009. V České republice se jí narodil syn (žalobce b/), jméno jeho otce, ale nezná, ví jen, že je ročník 1980 a jmenuje se Honza. Když jí bylo uděleno správní vyhoštění podala žádost o udělení mezinárodní ochrany.

Z rozhodnutí Služby cizinecké policie Plzeň ze dne 16.4.2009 bylo zjištěno, že žalobkyni a/ bylo uloženo správní vyhoštění se stanovenou dobou k vycestování z území České republiky do 15.5.2009.

Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 28Az 38/2010-43 ze dne 9.2.2011 bylo zjištěno, že tímto byla zamítnuta žaloba G. J., nar. X, otce nezletilého G. O. (žalobce b/).

V návaznosti na tato zjištění vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž byla žádost žalobkyně a) o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná zamítnuta podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, když v průběhu správního řízení žalobkyně a) neuváděla žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu.

Pokračování 4 - - 64Az 37/2009

V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že je cizinec pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle § 2 odst. 8 citovaného zákona se za pronásledování pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu podle zákona o azylu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel, neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k citovanému ustanovení zákona o azylu dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování 5 -- 64Az 37/2009

Bylo prokázáno, a to jak podanou žádostí žalobkyně a/ o udělení mezinárodní ochrany, tak i obsahem protokolu o pohovoru k této žádosti, že žalobkyně a/ požádala o mezinárodní ochranu zejména proto, že chce zůstat v ČR a také proto, že jí bylo uděleno správní vyhoštění. Navíc příběh žalobkyně a/ je nepravdivý, když ze shora uvedeného bylo zjištěno, že otec žalobce b/ je mongolský státní příslušník. Z hlediska takto uplatněných důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany se krajský soud zcela ztotožňuje s právním názorem a závěrem žalovaného, že tento důvod nelze podřadit pod některou z forem mezinárodní ochrany v ust. § 12 a § 14a zákona o azylu. Podle citovaného ustanovení jak výše uvedeno se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě posledního trvalého bydliště. Žádný z těchto důvodů však žalobkyně a/ v průběhu správního řízení netvrdila, ani neprokazovala.

Za pronásledování se jak výše uvedeno považuje i jednání soukromých osob, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu. Státní orgány v zemi původu žalobkyně a/ jsou ochotny poskytovat ochranu proti nezákonnému jednání a není důvodu o tom pochybovat. Žalobkyně a/ uváděla, že se na žádné orgány neobrátila. Se státními orgány, jak sama žalobkyně a/ uvedla, problémy neměla. Žalobkyně a/ měla problémy pouze se soukromými osobami-svým otcem, které řešila odjezdem z vlasti.

Zde soud shrnuje a souhlasí s tvrzením žalovaného, že se žalobkyně a/ svou žalobou snaží vyhovět azylově relevantním důvodům dle zákona o azylu a kvalifikační směrnice, ovšem neprokázala, že ve vlasti byla pronásledována z azylově relevantních důvodů.

Pokud jde o udělení doplňkové ochrany, soud neshledal, že podmínky pro udělení doplňkové ochrany v případě žalobců jsou splněny, neboť v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebylo zjištěno, že by v případě jejích vrácení do Mongolska byly důvodné obavy z toho, že by jim hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, jak stanoví odst. 2 ustanovení § 14a, a že nemohou nebo nejsou ochotni z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož jsou občany.

Pokud jde o snahu žalobkyně a/ o legalizaci pobytu v ČR, tento problém řeší zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR v platném znění, jehož právní instituty mohla žalobkyně a/ využít, přičemž tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany podle zákona o azylu.

Pokračování 6 - - 64Az 37/2009

Pokud jde o námitky žalobkyně a/ ohledně pochybení žalovaného ve správním řízení soud uvádí, že (jak bylo zjištěno z pohovoru) žalobkyně a/ měla možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí, příp. navrhnout doplnění. Žalobkyni a/ také bylo umožněno doložit důkazní materiály potvrzující její výpověď. Pohovor byl veden za účasti tlumočníka z jazyka mongolského. Rozhodnutí žalovaného má náležitosti rozhodnutí stanovené § 68 správního řádu a žalovaný se v něm vypořádal se všemi jejími tvrzeními. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.

Podle názoru soudu měl žalovaný dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Z hlediska výkladu ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) v souvislosti s ustanovením § 12 zákona o azylu se soud plně ztotožňuje s názorem vysloveným správním orgánem v napadeném rozhodnutí, že žalobkyně a/ neuvedla ve správním řízení žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu a žalobkyně a/ ani netvrdila, že jí v zemi původu hrozí pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů. Správní orgán se také zabýval doplňkovou ochranou a dospěl k závěru, že u žalobců nejsou důvodné obavy, že pokud budou vráceni do Mongolska, hrozilo by jim skutečné nebezpečí vážné újmy.

Žalobkyně a/ neuváděla v průběhu správního řízení žádné okolnosti, které by nasvědčovaly pronásledování její osoby dle ustanovení § 12 ve vztahu k ust. § 2 odst. 8 zákona o azylu či hrozbě vážné újmy dle ust. § 14a zákona o azylu. Ve správním řízení byly dány důvody k aplikaci § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobců jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodoval v souladu s ust. § 51 soudního řádu správního bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 8.dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Miroslava Ježoviczová,v.r. Jana Valošková
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru