Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

64 Az 23/2009 - 16Rozsudek KSOS ze dne 21.10.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Azs 1/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

64Az 23/2009-16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou

v právní věci žalobce: CH. U., státní příslušnost Ruská federace, proti žalovanému

Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného ze dne 30.3.2009 číslo OAM-177/VL-18-08-2009, ve věci udělení

mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal v zákonné lhůtě podanou žalobu přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.3.2009 číslo OAM-177/VL-18-08-2009. Tímto rozhodnutím zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu). Po provedeném dokazování dospěl žalovaný k závěru, že žalobce neuvedl žádnou skutečnost, která by zakládala možnost udělit mu mezinárodní ochranu. Žalovaný rovněž ve svém rozhodnutí uvedl, že tvrzení žalobce, že by si chtěl legalizovat pobyt v České republice, protože zde chce žít se svou přítelkyní, s níž očekával narození dítěte, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.

Pokračování -2- 64Az 23/2009

V podané žalobě žalobce zejména zdůrazňoval, že správní orgán nezkoumal schopnost a ochotu ukrajinských státních orgánů poskytnout mu ochranu před pronásledováním či vážnou újmou. Má obavy, že bude stíhán bezpečnostními složkami Ruska, protože odmítl bojovat za Rusko proti muslimům z Čečenska. Rovněž zdůrazňoval, že žalovaný porušil ustanovení § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Navrhoval proto, aby krajský soud rozhodnutí správního orgánu zrušil.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 21.4.2009 popřel oprávněnost žaloby a odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany a výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí, z nichž je zřejmé, že žalovaný při hodnocení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a sdělení poskytnutých v průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na dodržení všech práv garantovaných mu právním řádem ČR. V této souvislosti je zřejmé, že skutečnosti uváděné žalobcem nevykazují azylově relevantní důvody. Podle žalovaného nebylo žalobou zpochybněno rozhodnutí správního orgánu, kterým byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta, a proto žalovaný navrhl soudu zamítnout žalobu v plném rozsahu.

Krajský soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního - dále jen s. ř. s.), tedy ke dni 30.3.2009.

Ze žádosti žalobce ze dne 16.3.2009 a z protokolu o pohovoru ze dne 29.3.2009, vedeného za účasti tlumočnice z jazyka ruského, bylo zjištěno, že žalobce má islámské náboženské vyznání, vojenskou službu nenastoupil, protože jeho otec rozhodl, že odjedou z Ruska, aby nemusel vykonávat vojenskou službu. V minulosti rovněž žádal o azyl a uváděl jinou totožnost, protože se obával, že by mohl být v zahraničí nalezen ruskými orgány. V České republice má přítelkyni, se kterou očekával narození dítěte. Jeho rodiče v minulosti také žádali o udělení mezinárodní ochrany, avšak vrátili se zpět do Ruska.

Z obsahu rozhodnutí Policie ČR ze dne 28.3.2009 bylo zjištěno, že žalobci bylo uděleno správní vyhoštění na dobu jednoho roku, poněvadž dne 10.3.2009 byl kontrolován policisty a bylo zjištěno, že nemá na území České republiky povolený

pobyt.

V návaznosti na tato zjištění vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná zamítnuta podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, když v průběhu správního řízení žalobce neuváděl žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu.

V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že je cizinec pronásledován za uplatňování Pokračování -3- 64Az 23/2009

politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle § 2 odst. 8 citovaného zákona se za pronásledování pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu podle zákona o azylu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel, neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

Bylo prokázáno, a to jak podanou žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany i obsahem protokolu o pohovoru k této žádosti, jakož i v průběhu soudního řízení, že žalobce do doby, než požádal o mezinárodní ochranu se již zdržoval v České republice nelegálně. Žalobce žádal o udělení mezinárodní ochrany opakovaně, přičemž uváděl jiné důvody než ve svých původních žádostech. O udělení mezinárodní ochrany požádal bezprostředně po té, kdy byl kontrolován

Pokračování -4- 64Az 23/2009

Policií České republiky (dne 10.3.2009), takže mu bylo zřejmé, že dojde k jeho správnímu vyhoštění, což se také stalo dne 28.3.2009. Také jeho další tvrzení o tom, že chce žít společně s přítelkyní, s níž očekával narození dítěte, nemůže být pokládáno za azylově relevantní důvod. K další námitce žalobce, že by byl v Rusku potrestán za nenastoupení vojenské služby, je nutno uvést, že v případě žalobce by bylo postupováno dle platných zákonů Ruské federace a nehrozí mu tedy žádné nebezpečí, které by bylo možno podřadit pod zákonná ustanovení § 14a zákona o azylu.

Za pronásledování se jak výše uvedeno považuje i jednání soukromých osob, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu. Státní orgány v zemi původu žalobce jsou ochotny poskytovat ochranu proti nezákonnému jednání a není důvodu o tom pochybovat.

Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k citovanému ustanovení zákona o azylu dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z hlediska uplatněných důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany se krajský soud zcela ztotožňuje s právním názorem a závěrem žalovaného, že tento důvod nelze podřadit pod některou z forem mezinárodní ochrany. Dle citovaných ustanovení jak výše uvedeno se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě posledního trvalého bydliště.

Jak bylo zjištěno, žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, případně navrhnout jejich doplnění. Pohovor byl veden za účasti tlumočnice z jazyka ruského. Žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, jaké skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na jejichž základě rozhodoval. Žalovaný tedy nepochybil a postupoval správně, když zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Nebylo tedy také zjištěno, že by žalovaný správní orgán porušil kterékoliv ustanovení správního řádu, jak to žalobce bez jakýchkoliv podložených důkazů ve své žalobě namítal.

S ohledem na učiněná zjištění soud žalobu dle ustanovení § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) zamítl jako nedůvodnou. Rozhodl přitom bez nařízení jednání dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Pokračování -5- 64Az 23/2009

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně,

ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 21. října 2011

JUDr. Miroslava Ježoviczová

Samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru