Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Az 9/2010 - 20Rozsudek KSOS ze dne 28.04.2011

Prejudikatura

3 Azs 20/2003


přidejte vlastní popisek

63Az 9/2010-20

e.č.: X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce: S. K., t.č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní

Suchá, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou č. 3, Praha 7, v řízení

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.7.2010, č.j. OAM-232/ZA-06-ZA12-

2010, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba s e zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 14.7.2010, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f/ zák. č. 325/99 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu). Uvedl, že při projednání jeho žádosti o mezinárodní ochranu došlo k pochybení správního orgánu, když správní orgán mu nevycházel podle možnosti vstříc, nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, neuvedl v dostatečné míře důvody výroku svého rozhodnutí a podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení

pokračování 2 -- 63Az 9/2010

a při výkladu právních předpisů, dále správní orgán neuvedl informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Vytýkal porušení ust. § 4 odst. 1, § 50 odst. 4, § 68 odst. 3 zák.č. 500/2004 Sb. Dovozoval, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v § 12 písm. b/ zákona o azylu. Žádal o ustanovení advokáta.

V písemném vyjádření k žalobě ze dne 14.7.2010 žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že pohovor ze dne 30.6.2010 byl veden se souhlasem dotyčného v jazyce francouzském za přítomnosti kvalifikované tlumočnice. Žadatel potvrdil správnost údajů uvedených v žádosti a popsal svůj život v zemi původu. V r. 2004 poznal na dovolené v Tunisku svou současnou manželku, která je Češka. Až do jeho příjezdu do ČR v r. 2009 navazovali kontakt pouze za pomocí telefonu a internetu. O vízum do ČR žádal 4x neúspěšně. Následně si vyřídil vízum řecké, na které přicestoval v květnu 2009 do ČR za účelem sňatku se svou přítelkyní. Dne 20.6.2009 se oženil a žil společně s dětmi manželky v Kostelci. O mezinárodní ochranu požádal, jelikož zde chce zůstat s manželkou. Správní orgán konstatoval, že z výpovědi žalobce nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování, příp. se pronásledování z důvodů pro azylové řízení významných opodstatněně obávat. Citoval ust. § 12 písm. a, b, § 16 odst. 1 písm. f/, § 14a zákona o azylu. Uvedl, že z výpovědi žadatele je zřejmé, že hlavním motivem jeho žádosti je snaha žít v ČR s manželkou a legalizovat si pobyt poté, co mu cizinecká policie neprodloužila vízum. Správní orgán zdůraznil, že právní nástroj mezinárodní ochrany lze aplikovat pouze ve smyslu zákonem stanovených podmínek a nelze jej zneužívat za účelem legalizace pobytu na území ČR. Odkázal na rozsudek NSS v Brně č.j. 7Azs 187/2004 ze dne 24.2.2005.

Správní orgán sdělil, že jmenovaný v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že by mu v zemi původu hrozilo nebezpečí vážné újmy z některého z důvodů uvedených v § 14a zákona o azylu. Dotyčný neměl ve vlasti problémy a tudíž není předpoklad, že by se po návratu stal terčem jejich povinností. Na základě obecně známých informací a provedeného řízení nedospěl správní orgán k závěru, že by žadateli v Alžíru hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu některého z důvodů uvedených v § 14a zákona o azylu.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 14.7.2010, č.j. OAM-232/ZA-06-ZA12-2010 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Usnesením ze dne 28.2.2011 č.j. 63Az 9/2010-16, které nabylo právní moci 18.3.2011, soud žalobci zástupce z řad advokátů neustanovil.

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

pokračování 3 -- 63Az 9/2010

Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany sepsané odborem azylové a migrační politiky, pracoviště Zastávka u Brna dne 22.6.2010 a v žádosti o udělení mezinárodní ochrany psanou vlastní rukou z téhož dne, jakož i při pohovoru dne 30.6.2010 uvedl, že důvodem jeho příchodu do přijímacího střediska Zastávky bylo to, že jeho vízum propadlo a jeho spis, týkající se jeho sňatku, je v projednávání cizinecké policie. Vlast opustil 23.5.2009, měl řecké vízum. Rozhodl se odjet do Česka za ženou, kterou poznal v Tunisku. Byl pozván na cizineckou policii v Praze ve věci jeho sňatku. Měla se dostavit i jeho žena, která však z důvodu onemocnění dětí nemohla přijít. Chtěl požádat o prodloužení víza, což by trvalo týden a vízum by mu propadlo. Žádal o pobyt na sloučení rodiny, žádal o vízum na základě svého sňatku s občankou ČR. Myslel si, že azylové řízení mu zajistí další pobyt. Nemá žádné obavy z návratu do vlasti. Pokud žil ve vlasti od r. 2002 do r. 2007, pracoval jako recepční. Po skončení pracovní smlouvy byl bez práce, pomáhal stavět rodinný dům. Ve vlasti neměl problémy spojené s vírou či politickým přesvědčením. Jeho žena nechce, aby odjel do vlasti, obává se žít v Alžírsku. Jediným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu je legalizace pobytu na území ČR.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 14.7.2010 č.j. OAM-232/ZA-06-ZA12-2010 zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f/ zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů mimo jiné s odůvodněním, že v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany žadatel neuváděl žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany dle § 12 a 14a zákona o azylu. Rozhodnutí je opatřeno kulatým razítkem žalovaného a podpisem ředitele azylové a migrační politiky PhDr. Tomášem Haišmanem.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Výčet důvodů pro poskytnutí azylu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu je tedy taxativně vymezen a jiné, než tam uvedené důvody nezakládají důvod pro udělení azylu.

Za pronásledování se pro účely tohoto zákona považuje dle § 2 odst. 8 cit. zákona závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým pokračování 4 -- 63Az 9/2010

jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo j-eli osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle ustanovení § 14a odst.1 zákona o azylu, doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle odst. 2 za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 16 odst.1 písm. f) zákona o azylu, žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně bezdůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

Ze všech procesních úkonů učiněných žalobcem v tomto řízení o udělení azylu v České republice soud zjistil, že neopustil Alžír z důvodu, že by byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů ve státě, jehož občanství má. Ostatně žalobce nic takového netvrdil.

Žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Správní orgán při vydání rozhodnutí vycházel z vlastních tvrzení žalobce sdělených žalobcem v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud zjistil, stejně jako žalovaný v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, že žalobce žádal o udělení mezinárodní ochrany z důvodu, že chce žít v ČR spolu s manželkou. Tuto skutečnost však nelze podřadit pod výčet azylově relevantních důvodů dle § 12 zákona o azylu.

Potřeba další legalizace pobytu žalobce není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu ust. § 12 zákona č. 325/1995 Sb.

Snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití s manželkou, která má dvě děti, je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným

a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímám jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.

V řízení o udělení mezinárodní ochrany, které bylo vedeno žalovaným, stejně jako v řízení u Krajského soudu v Ostravě, nebylo ani zjištěno, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště, když žalobce neuvedl žádnou ze skutečností, kterou by bylo možno vážné újmě ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb. podřadit. Krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 5Azs 15/2007-79 ze dne 7.8.2007 i rozhodnutí ze dne 14.1.2009 č.j. 9 Azs 69/2008-79).

Žalovaný měl dostatečné podklady k tomu, aby zjistil beze zbytku úplně skutkový stav a aby mohl posoudit důvodnost či nedůvodnost žádosti žalobce. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaný se žádostí žalobce zabýval odpovědně a svědomitě a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z přílohy k pohovoru s žalobcem vyplývá, že žalobci byla dána možnost, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k protokolu o pohovoru, případně navrhl jeho doplnění. Žalovaný si opatřil potřebné doklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.

Namítal-li žalobce, že správní orgán mu nevycházel podle možností vstříc, jedná se o obecnou námitku. Žalobce neuvedl, v čem konkrétně mu žalovaný nevyšel vstříc. Soud považuje tuto námitku za nedůvodnou. Stejně tak se jeví nedůvodnou námitka, že správní orgán nepřihlédl pečlivě ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, když skutečnosti, které žalobce sdělil vzal žalovaný v úvahu a uvedl je v písemném odůvodnění svého rozhodnutí a stejně tak uvedl úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí. Namítal-li žalobce, že správní orgán v rozhodnutí neuvedl informace, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí, pak tato námitka je rovněž nedůvodná, neboť z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobce činil jakékoliv důkazní návrhy. Naopak. Dne 30.6.2010 žalobce sdělil, že nechce navrhnou doplnění informací, které měl k dispozici žalovaný.

Není úkolem žalovaného domýšlet za žalobce důvody, pro které by žalobci mohla být mezinárodní ochrana udělena. Naopak bylo povinností žalobce pravdivě vylíčit důvody, pro které se domáhá udělení mezinárodní ochrany dle z.č. 325/1999 Sb. v platném znění.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou, přičemž rozhodoval rozsudkem bez jednání dle ust. § 51 s. ř. s.

pokračování 6 -- 63Az 9/2010

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný a procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 28.4.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru