Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Az 49/2019 - 32Rozsudek KSOS ze dne 07.01.2020

Prejudikatura

1 Azs 349/2016 - 48

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Azs 41/2020

přidejte vlastní popisek

63 Az 49/2019 – 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: B. T.

státní příslušnost Ukrajina
t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51
Vyšní Lhoty

zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem sídlem 702 00 Ostrava,
Purkyňova 6

proti žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2019 č. j. OAM-472/LE-VL17-VL18-PS-2019, o zajištění

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) rozhodnuto o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 25. 2. 2020. Žalobce namítal, že se žalovaný nijak nevypořádal se zásahem rozhodnutí do jeho soukromého života. Poukázal na to, že ačkoliv žalovanému bylo velmi dobře známo, že žije na území České republiky u svého bratra – přinejmenším to uvedl v rámci podání vysvětlení před vydáním rozhodnutí o zajištění – na území České republiky má i sestru, žalovaný v napadeném rozhodnutí se s touto skutečností vůbec nevypořádal. Při rozhodování o omezení osobní svobody cizince je třeba zvažovat obecný korektiv zásahů do osobního a rodinného života cizince, uplatní se tedy analogicky ust. § 174a zákona o pobytu cizinců. V daných souvislostech žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 20/2015-45. Namítal, že žalovaný se soustředil výlučně na údajnou účelovost jeho žádosti o mezinárodní ochranu, ačkoliv byl s ohledem na výše uvedené skutečnosti informován o tom, že jeho zajištění bezesporu povede k zásahu do soukromého života. Žalovaný tak zatížil své rozhodnutí zásadní vadou nepřezkoumatelnosti, pro kterou napadené rozhodnutí nemůže obstát.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Popsal důvody, pro které rozhodl o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Vyslovil přesvědčení, že míru zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života nebyl za popsaných okolností povinen zkoumat a povinnost posoudit přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele rozhodně nelze vztahovat na všechna rozhodnutí. Zdůraznil, že zajištění cizince ve smyslu zákona o azylu je speciálním institutem, ke kterému lze přistoupit pouze při naplnění jedné z taxativně uvedených podmínek předmětného zákona. Zákonná podmínka v případě žalobce bezesporu naplněna byla, a proto byl v souladu se zákonem o azylu zajištěn. Poukázal také na to, že správní orgán je povinen zvolit při svém postupu takové řešení, které je v souladu s veřejným zájmem – tím je bezpochyby zájem na dodržování zákonů České republiky, jakož i jiných právních předpisů a současně zamezení jejich oprávnění. Chování žalobce, který pobýval na území členských států EU neoprávněně s cestovním dokladem na jinou identitu, je odhlédnutí od zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce zcela namístě a v souladu s veřejným zájmem. Žalovaný rovněž připomenul, že právo na ochranu rodinného a soukromého života nemůže být absolutní a může být omezeno v souladu s článkem 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud je to nezbytné v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Nelze si také nevšimnout, že žalobce po celou dobu neuvedl žádné významné důvody vztahující se k jeho rodinné situaci, které by měl správní orgán vzít v úvahu, když na území České republiky nemá hlášenou stálou adresu, žije u bratra, který zde má trvalý pobyt a také zde má sestru, která má dlouhodobý pobyt, s tou se však vídá jen občas. Žalovaný poukázal také na to, že žalobce uvedl, že jeho případné vystěhování nebude nepřiměřeným zásahem do jeho rodinného či soukromého života, bude to pro něj jen ekonomický problém. Na území České republiky se živí příležitostnou prací na stavbách. Také sdělil, že mu v případě návratu na Ukrajinu nic nebrání. Doma, kde žije, je bezpečno, nic mu tam nehrozí a ozbrojený konflikt se ho nijak nedotýká. Rozhodnutí o zajištění je též v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů.

3. O žalobě soud v souladu s § 46a odst. 8 věty čtvrté zákona o azylu rozhodl bez jednání, neboť žádný z účastníků řízení nenavrhl nařízení jednání, a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne 6. 11. 2019 č. j. KRPE-86523-28/ČJ-2019-170022-SV byl žalobce zajištěn podle § 124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů, a to za účelem realizace správního vyhoštění z důvodů, že žalobce nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění a mohl by mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a zároveň je evidován v systému smluvních států. V odůvodnění se konstatuje, že důvodem zajištění byla skutečnost, že žalobce byl 5. 11. 2019 kontrolován hlídkou OPKPE Pardubice v ubytovacím zařízení na adrese Pardubice, Jana Palacha 1001. Po spatření hlídky se žalobce dal na útěk k nejvyššímu patru budovy a následně se před hlídkou ukryl na střeše budovy. Svou totožnost se snažil před hlídkou tajit a tvrdil, že doklad totožnosti má u kamaráda a ke své osobě uváděl smyšlené údaje. Nakonec ke kontrole předložil svůj cestovní doklad. Lustrací pak bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné vízum, které by jej opravňovalo k pobytu na území ČR. Rovněž je evidován v systému smluvních států jako osoba, které nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie a rovněž je veden v evidenci nežádoucích osob na území ČR od 12. 9. 2017 do 19. 7. 2020. Dne 6. 11. 2019 byl s žalobcem sepsán protokol. Žalobce kromě jiného uvedl, že je rozvedený, na Ukrajině žijí jeho tři děti, které finančně podporuje. Do České republiky přicestoval za prací na polské vízum. Zůstal zde i poté, co mu dne 10. 5. 2017 skončila platnost víza. V srpnu 2017 mu bylo uděleno správní vyhoštění a začaly mu tak reálně hrozit důsledky jeho neoprávněného pobytu. Svou situaci vyřešil tak, že požádal o udělení mezinárodní ochrany. Jeho žádosti nebylo vyhověno. Nadále pobýval na území České republiky bez platného povolení k pobytu. Nemá zde hlášenou stálou adresu. Žije u bratra, který zde má trvalý pobyt a žije zde i jeho sestra, která má rovněž na území České republiky dlouhodobý pobyt. Žalobce dále uvedl, že jeho případné vyhoštění nebude nepřiměřeným zásahem do jeho rodinného či soukromého života. Bude to pro něj jen ekonomický problém. Na území České republiky se živí příležitostnou prací na stavbách. V návratu na Ukrajinu mu nic nebrání. Ve Lvovské oblasti, kde žije, je bezpečno. Nic mu tam nehrozí. Ozbrojený konflikt se ho nijak nedotýká. Jiné důvody, pro které nemůže vycestovat zpět na Ukrajinu, žalobce nesdělil. S ohledem na výše uvedené pak v označeném rozhodnutí bylo konstatováno, že žalobce pobýval na území České republiky neoprávněně, bez jakéhokoliv oprávnění k pobytu. Z tohoto důvodu byl dne 6. 11. 2019 zajištěn a následně umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty za účelem realizace vyhoštění. Správní orgán konstatoval, že z dosavadního jednání žalobce bylo zřejmé, že žalobce neplní své zákonem uložené povinnosti a existuje reálné nebezpečí, že své povinnosti nadále nebude respektovat a bude opětovně mařit nebo ztěžovat výkon správního vyhoštění.

6. Dne 7. 11. 2019 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty. 7. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 8. 11. 2019 č. j. OAM-472/LE-VL17-VL18-PS-2019 rozhodl, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 25. 2. 2020.

8. Pokud žalobce namítá, že v průběhu správního řízení uvedl, že na území České republiky žije u svého bratra a že na území České republiky má i sestru a že se žalovaný v napadeném rozhodnutí s těmito skutečnostmi vůbec nijak nevypořádal, pak krajský soud tento názor nesdílí. Především je nutno uvést, že žalobce v průběhu správního řízení sdělil toliko prostou informaci, že „na území České republiky nemá hlášenou stálou adresu, žije u bratra, který zde má trvalý pobyt a také zde má sestru, která zde má rovněž dlouhodobý pobyt, s tou se však jen občas vídá. Do České republiky přijel za prací. V případě práce bydlí různě na ubytovnách.“ Za tohoto stavu, kdy žalobce nic konkrétního o tom, že by jeho zajištěním bylo zasaženo do jeho rodinného a soukromého života, netvrdil, nebyl žalovaný povinen se zabývat výše uvedenými tvrzenými žalobce o tom, že na území České republiky na základě trvalého pobytu žije jeho bratr a sestra. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce neprokázal žádné rodinné, soukromé či sociální vazby založené na území České republiky. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný své rozhodnutí opřel o individualizované skutkové okolnosti obsažené ve spise a ve svém rozhodnutí vycházel z dostatečných úvah. Krajský soud zastává názor, že z důvodů, pro které žalovaný shledal naplnění podmínek stanovených ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, jak jsou popsány v napadeném rozhodnutí a závěry o neúčinnosti uplatnění zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, přičemž v podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, má soud ve shodě s žalovaným za to, že za daných okolností, a za situace, kdy žalobce neprokázal rodinné vazby založené na území ČR, nebyl žalovaný za daných okolností povinen podrobně se vyjadřovat k možnému zásahu do rodinného života žalobce při rozhodování o jeho zajištění.

9. Krajský soud po provedeném řízení žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zamítl. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

11. O odměně ustanoveného zástupce žalobce bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 07.01.2020

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru