Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Az 47/2009 - 39Rozsudek KSOS ze dne 17.02.2011

Prejudikatura

4 Azs 23/2009 - 64


přidejte vlastní popisek

63Az 47/2009-39


e. č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce: C. H. D., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem

Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2009 č. j.

OAM-437/VL-18-HA08-2009, ve věci mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Návrh na přiznání odkladného účinku žaloby se zamítá.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2009 č. j. OAM-437/VL-18-HA08-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen MV ČR) rozhodlo, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně také žalovaný rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) citovaného zákona a o tom, že podání žaloby nemá v souladu s § 32 odst. 3 zákona o azylu odkladný účinek.

pokračování 2 -- 63Az 47/2009

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že žalovaný v řízení porušil § 3 a § 50 odst.2 a 3, § 68 odst.3 správního řádu, neboť nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistil všechny okolnosti, odůvodnění napadeného rozhodnutí jej nepřesvědčilo o jeho správnosti a žalovaný se v něm nevypořádal se všemi provedenými důkazy. Namítal, že správní orgán se dopustil nesprávné právní kvalifikace zahrnující pochybení při aplikaci § 10a písm. e) zákona o azylu. Byl přesvědčen, že skutkový stav věci neodůvodňoval použití předmětného ustanovení, a že správní orgán pochybil v aplikačním procesu tím, že nepřiřadil faktickou skutkovou podstatu zákonné skutkové podstatě pronásledování upravené v § 12 zákona o azylu. Dle jeho názoru rozhodnutí žalovaného je v rozporu s aplikovatelnou směrnici Rady č. 2004/83/ES, konkrétně čl.5. Správní orgán byl povinen rozhodnout, jestli v jeho případě není na místě použití imperativního pravidla non-refoulement. Zdůraznil, že Česká republika je vázána mimo jiné i Úmluvou o právním postavení uprchlíků, publikovanou pod č. 208/1993 Sb. Odkazoval na čl. 33 Úmluvy a dále na směrnici Rady č. 2004/83/ES. Namítal, že správní orgán se vůbec nezabýval rozhodnutím o udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného považoval za nezákonné. Uvedl, že se obává návratu do Peru z důvodů uvedených v jeho vyjádření. Pokud jde o konkrétní skutkové důvody, odkázal na svou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR, protokol o pohovoru, který byl s ním proveden a ostatní spisový materiál, který má k dispozici žalovaný. Odkazoval na zprávu MZ USA o lidských právech za rok 2008 a uvedl, že aktuální situace v jeho zemi odůvodňuje jeho obavu z pronásledování ze strany příslušníků státních bezpečnostních složek vlivem události, jíž byl svědkem. Současně navrhoval přiznání odkladného účinku žalobě. Uvedl, že má přítelkyni polské státní příslušnosti, se kterou očekává na konci září 2009 narození potomka. Za této situace by výkon napadeného rozhodnutí pro něj znamenal nenahraditelnou újmu.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10.11. 2009 k žalobě popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky. Uvedl, že postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na zachování všech práv žalobce poskytovaných mu právním řádem České republiky. Posoudil všechny informace uvedené žalobcem v průběhu stávajícího i předchozího řízení a nedospěl k závěru, že by tento uváděl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v některém z předchozích pravomocně ukončených řízeních ve věci mezinárodní ochrany. Odkázal plně na odůvodnění vydaného rozhodnutí a uvedl, že shledal naplnění podmínek stanovených v § 10a písm. e) zákona o azylu s tím, že dle jeho názoru námitkami obsaženými v podané žalobě (odkazy na situaci v zemi původu a přítelkyni v ČR) nebylo rozhodnutí zpochybněno.

Žalovaný také uvedl, že s ohledem na skutkový stav nechává rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě na zvážení soudu. Podle jeho názoru nebylo žalobou zpochybněno rozhodnutí správního orgánu, kterým byla žádost o udělení mezinárodní ochrany zastavena pro nepřípustnost, a proto navrhl zamítnout žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 9.8.2009 č. j. OAM-437/VL-18-HA08-2009 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že žalovaný dne 9.8.2009 rozhodl o žádosti žalobce o udělení azylu ze dne 8.7.2009 tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobci je nepřípustná a řízení podle § 25 písm. i) z.č. 325/1999 Sb. zastavil. Zároveň uvedl, že podání žaloby nemá odkladný účinek. Ve vlastnoručně psané žádosti ze dne 8.7.2009 i při pohovoru k žádosti dne 8.7.2009 a 20.7.2009 žalobce sdělil, že odjel z Peru, protože jeho život byl v nebezpečí. V Peru policie s armádou vraždí a odebírají půdu indiánům, aby mohli těžit ropu, která se nachází na území indiánů. V Peru by byl diskriminován rasově, protože je indián, má dlouhé vlasy a vypadá jako původní obyvatel. Nemá žádný kontakt s rodinou a přáteli, veškeré kontakty má v České republice. Žije tady 10 let. Před 7-8 lety utíkal před policií, protože zde byl nelegálně a bez zdravotní péče, chce žít klidně a v bezpečí. Chce vychovávat a vzdělávat svého syna a vidět ho alespoň 1x měsíčně. Chce se oženit s přítelkyní, která čeká jeho dítě. Vlast opustil v roce 1998. V roce 1996 byl svědkem, jak jeden policista zabil 2 nevinné lidi, vidělo to 5 kamarádů. Novináři chtěli, aby řekli, co se stalo. Pak dostali varování od armády, že nesmí nic řici. Jeden z kamarádů se ztratil. Kamarádi utekli do Amazonie. On chtěl hrát, proto utekl do Bolivie. Tam mu řekl kamarád, že ho hledají. Hudebníci, kteří hrají v České republice, mu poslali pozvánku. Tak mohl přijet do ČR. Odjel ze strachu o život. Do Peru se nechce vrátit. V zemi vládne korupce. Kapitán, kterého viděl, jak zabil lidi, má nyní větší moc.

Žalobce v ČR chce zůstat též z důvodu, že má přítelkyni. Pokud by se vrátil domů, měl by potíže s církví, byl by potrestán za to, že se svou přítelkyni není sezdán. Byl by společností zavržen, protože se provinil proti církví. Jeho přítelkyně P. J. žije v Polsku, má 16 let a pokud se s ní do 2 měsíců neožení, bude přítelkyni dítě odebráno. S přítelkyní se seznámil v Českém Těšíně. V Těšíně, v Polské republice, podali žádost k soudu, aby byl dívce povolen sňatek. Nesouhlasil s tím, aby jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany byla posuzována v Polsku (v zájmu sloučení žalobce a jeho partnerky) a uvedl, že se s partnerkou dohodli, že budou žít v Českém Těšíně. Je otcem syna G. A. A., nar. X, který má českou a rakouskou státní příslušnost. S matkou dítěte , která má trvalé bydliště v Rakousku, sňatek neuzavřel. Na syna platí výživné 50 Euro měsíčně. V ČR by chtěl zůstat i proto, že za dobu, co nebyl doma, ztratil veškeré kontakty s rodinou i přáteli.

Rozhodnutím Policie České republiky, oblastní ředitelství služby cizinecké policie, odbor specializovaných činnosti, oddělení pátrání Brno, ze dne 23.4.2009 č.j. SCPP-59-106/BR-OPK4-SV-2007 bylo žalobci uděleno správní vyhoštění z území České republiky na dobu tří let.

Ze spisového materiálu vyplynulo, že žalovaný o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodl rozhodnutím ze dne 8.8.2007 tak, že mezinárodní

pokračování 4 -- 63Az 47/2009

ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b z.č. 325/1999 Sb. neudělil. Vydání rozhodnutí předcházela žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany a protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území ČR ze dne 24.7.2007. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 7.8.2008 č.j. 56 Az 147/2007-64 tak, že žalobu žalobce zamítl. Žalobce podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně kasační stížnost. Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 2.4.2009 č.j. 9Azs 93/2008-97.

Krajský soud v Ostravě z předchozí žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a protokolu o pohovoru k této žádosti ze dne 24.7.2007 (nacházejí se ve správním spise) zjistil, že žalobce uvedl, že nebyl pronásledován pro jeho účast na mítincích, které organizovalo studentské hnutí. Byl členem FUA (Univerzitní federace studentů). Proti jeho osobě nebylo a není vedeno trestní stíhání. Byl spolu s kamarády svědkem vraždy dvou osob, které zabil kapitán armády. Následně dostali varování, že o tomto činu nesmí informovat novináře. Žalobce při pohovoru uvedl, že při demonstracích, po zadržení, byl stejně jako ostatní vždy bez výslechu propuštěn, aniž byla zjišťována jeho totožnost. Se svými problémy se s žádostí o pomoc na nikoho neobrátil. Chtěl se věnovat hudbě. Peru poprvé opustil v roce 1997, kdy odcestoval do Bolívie. Pak cestoval do ČR ve dnech 27.a 28.3.1998. V roce 1999 se vrátil do Peru. Pak znovu odcestoval (27.4.1999) do ČR. Žalobce po svém příjezdu do České republiky bydlel v Brně, koncertoval se svými přáteli. V roce 1999 měl přítelkyni, která porodila syna D.. Nežije s nimi. Má českou přítelkyni J. P.. K dotazu, co by se stalo v případě jeho návratu do vlasti žalobce sdělil, že by nemohl v Peru zůstat, musel by jet do jiné země, kde by se cítil v bezpečí.

Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

Podle § 10a písm. e) citovaného zákona je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.

V řízení bylo prokázáno, a to jak podanou původní žádostí žalobce o udělení azylu ze dne 23.7.2007, obsahem vlastnoručně psané žádosti a obsahem protokolu o pohovoru k této žádosti, tak i novou žádostí o udělení mezinárodní ochrany, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu zejména proto, že se nechce vrátit do vlasti, neboť se tam necítí svobodně. Důvodem k podání nové žádosti byla i legalizace pobytu na území ČR a v neposlední řadě i skutečnost, že měl známost s nezletilou dívkou polské národnosti, která s ním čekala dítě, bydlela na území Polské republiky a s touto chtěl uzavřít sňatek. Žalobce podal opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany. V nové žádosti neuvedl nové závažné skutečnosti ani zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Oproti původní žádosti, navíc v nové žádosti, žalobce uvedl, že jeho přítelkyně, polská občanka, která žije na území Polska, s ním čeká dítě a hodlají spolu žít v Českém Těšíně. Tento tvrzený důvod však soud nepovažuje za relevantní pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.

pokračování 5 -- 63Az 47/2009

Podává-li žadatel o mezinárodní ochranu opakovanou žádost, stanoví zákon č. 283/1991 Sb. o azylu, pro věcné posouzení žádosti podmínku tvrzení nových skutečností či zjištění. Je tedy povinností žadatele, aby takovéto nové skutečnosti či zjištění správnímu orgánu v nové žádosti uvedl. V opačném případě je nucen správní orgán na základě § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, posoudit žádost jako nepřípustnou. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil, když žádost posoudil jako nepřípustnou a řízení o žádosti zastavil.

Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenou zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9Azs 5/2009-65 ze dne 11.6.2009.

Podle názoru soudu měl žalovaný dostatečné podklady pro posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Z hlediska výkladu ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu se soud plně ztotožňuje s názorem vysloveným správním orgánem v napadeném rozhodnutí. Správní orgán posuzoval důvodnost žádosti o udělení mezinárodní ochrany na základě tvrzení žalobce a soud se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, že žalobce neuvedl ve správním řízení žádné nové relevantní skutečnosti, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání správního orgánu v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

Jak vyplývá z výše uvedeného, ve správním řízení tedy byly dány důvody k aplikaci § 10a písm. e) zákona o azylu.

Pokud jde o námitky žalobce, kdy žalovanému vytýká vadný procesní postup, došel soud k závěru, že žalovaný při posuzování žádosti žalobce postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na zachování všech jeho práv garantovaných mu právním řádem České republiky. Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.

Rozhodnutí žalovaného má náležitosti rozhodnutí stanovené § 68 správního řádu, protože si žalovaný opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, v dostatečném rozsahu zjistil skutečný stav věci, v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl podrobně, ze kterých skutečností vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů, podle kterých rozhodoval a bylo vydáno oprávněnou osobou.

pokračování 6 -- 63Az 47/2009

Pokud jde o návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě k tomu soud uvádí, že podle § 73 odst. 1 s. ř. s. nemá podání žaloby odkladný účinek, soud jej však může na návrh žalobce po vyjádření žalovaného přiznat. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Krajský soud po zvážení argumentů žalobce nedospěl k závěru, že by výkon napadeného rozhodnutí znamenal pro žalobce nenahraditelnou újmu.

Krajský soud vyšel i z úvahy, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Poskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter; soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nenahraditelné újmě.

Pro úplnost soud dodává, že žalovaný se zabýval podmínkami humanitárního azylu v předchozím rozhodnutí a rovněž se touto problematikou zabýval Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí ze dne 7.8.2008 č.j. 56Az 147/2007-64, i Nejvyšší správní soud v Brně v usnesení ze dne 2.4.2009 č.j. 9 Azs 93/2008-97. Krajský soud v Ostravě se podmínkami doplňkové ochrany dle ustanovení § 14a zákona o azylu nezabýval, neboť při přezkoumání rozhodnutí je vázán žalobními body (§ 71 odst.1 písm. d/) uvedenými v žalobě. Pokud se jedná o tvrzení žalobce, že hodlá v České republice žít se svou přítelkyni polské národnosti s bydlištěm v Polsku, soud uvádí, že žalobce má jistě právo na rodinný život, toto právo však může realizovat jiným způsobem, např. úpravou svého pobytu v České republice podle příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců, tj. podle zákona č. 326/1999 Sb.

Namítal-li žalobce, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu s aplikovatelnou směrnicí Rady č. 200/83/ES, konkrétně článkem 5, pak krajský soud tomuto jeho tvrzení nemohl přisvědčit. Stejně tak krajský soud nepovažoval v případě žalobce za případný odkaz na čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, a to s ohledem na zjištění výše uvedená.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalovaný nepochybil, když žádost žalobce posoudil jako nepřípustnou podle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil.

S ohledem na učiněná zjištění soud žalobu dle ustanovení § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) zamítl jako nedůvodnou. Za souhlasu účastníků řízení rozhodl soud ve smyslu § 51 odst.1 s. ř. s. o věci samé bez jednání.

pokračování 7 -- 63Az 47/2009

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

Poučení : Proti výroku I. a II. rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Proti výroku III. nejsou opravné prostředky přípustné.

V Ostravě dne 17. února 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru