Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Az 42/2009 - 29Rozsudek KSOS ze dne 28.04.2011

Prejudikatura

3 Azs 20/2003


přidejte vlastní popisek

63Az 42/2009-29

e.č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce: L. H. T., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad

Štolou č. 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

29.7.2009, č.j. OAM-459/VL-18-08-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba s e zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 29.7.2009, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f/ zák. č. 325/99 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu). Uvedl, že správní orgán v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany porušil § 3 správního řádu, když nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, když nezjistil všechny rozhodné okolnosti a § 68 odst. 3 správního řádu. Uvedl, že odůvodnění napadeného rozhodnutí jej nepřesvědčilo o jeho správnosti a žalovaný se nevypořádal se všemi provedenými důkazy. Tvrdil, že

správní orgán se dopustil nesprávné právní kvalifikace, zahrnující pochybení při aplikaci § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu a že je přesvědčen o tom, že skutkový stav věci neodůvodňoval použití předmětného ustanovení. Namítal, že správní orgán nepřiřadil faktickou skutkovou podstatu zákonné skutkové podstatě pronásledování, upravené v ust. § 12 zákona o azylu. Dovozoval, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v § 12 zákona o azylu, resp. minimálně pro stažení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. Uvedl, že je přesvědčen o tom, že skutečnosti, které uvedl v průběhu správního řízení svědčí o pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu a že rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné nemá oporu ve skutkovém stavu věci.

Pod bodem IV. žaloby uvedl, že správní orgán je povinen rozhodnout o tom, jestli není v jeho případě na místě použití imperativního pravidla non-refoulement, odkazoval na čl. 10 Ústavy ČR a Úmluvu o právním postavení uprchlíků publikovanou pod č. 208/93 Sb. – článek 33. Namítal, že správní orgán se nezabýval rozhodnutím o udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, popř. uplatněním principu non-refoulement.

Z Vietnamu musel odejít, protože nemohl finančně zabezpečit rodinu. Mnoho dalších lidí ve Vietnamu strádá. Dověděl se o možnosti vycestovat za prací do zahraničí, a proto této možnosti využil, aby rodině zajistil potřebné finance. 14.12.2007 přicestoval do ČR a pět měsíců pracoval na základě pracovního povolení, které bylo platné do 31.8.2010. Pak byl propuštěn v důsledku snižování pracovníků. Nadále vykonával pouze příležitostné práce. V ČR má též přátelé mezi svými krajany. V případě návratu do Vietnamu by se jeho finanční situace ještě zhoršila, neboť aby získal finance k cestě do zahraničí, musel zastavit dům. Pokud jde o další skutkové důvody, odkázal na svou žádost o udělení azylu a protokol o pohovoru, který byl s ním proveden a ostatní spisový materiál, který se vztahuje k jeho žádosti o udělení azylu v ČR.

Pod bodem V. žaloby pak uvedl, že správní orgán nezjistil dostatečně skutkový stav věci, neposoudil objektivně jeho situaci a nepřihlédl ke všem skutečnostem relevantním pro udělení mezinárodní ochrany. Na základě chybného zhodnocení skutkového stavu věci vydal vadné rozhodnutí. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí.

V písemném vyjádření k žalobě ze dne 2.9.2009 žalovaný popřel oprávněnost obecných námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil s odůvodněním, že neprokazují, že by správní orgán v průběhu své činnosti porušil některé ustanovení správního řádu či zákona o azylu a následně vydal nezákonné rozhodnutí, které by bylo nutno případně zrušit. Odkázal na obsah správního spisu. Uvedl, že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, zjistil skutečný stav věci a opatřil si úplné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce nesdělil v průběhu správního řízení a ani v žalobě žádné konkrétní okolnosti vztahující se k jeho případu, které by nasvědčovaly pronásledování jeho osoby dle ust. § 12 či hrozbě vážné újmy dle ust. § 14a zákona o azylu a proto byla jeho žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná ve smyslu ust. § 16 odst. 1 písm. f/ zákona o azylu. Dodal, že ekonomické potíže jmenovaného ve Vietnamu nebyly způsobeny žádnou azylově pokračování 3 -- 63Az 42/2009

relevantní skutečností. Sám objasnil, že pracoval v zemědělství, měl základní vzdělání, o zvýšení kvalifikace se nepokusil a dále, že v zemi je málo pracovních příležitostí a mnoho obyvatel má potíže, z čehož plyne, že ekonomické potíže dotyčného se týkají ve větší či menší míře všech osob v jeho vlasti a dopad na uvedeného nelze považovat za pronásledování. Podotkl, že žalobce neměl ve vlasti problémy se státními orgány. Vycestoval z Vietnamu legálně za prací do ČR a nadále by zde chtěl žít a pracovat, ovšem nemá vízum. Co se týče snahy žalobce o legalizaci pobytu v ČR, pak ani takové pohnutky nejsou v žádném případě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu či pro udělení doplňkové ochrany. Právní úpravu pobytu cizinců na území ČR obsahuje zákon č. 326/99 Sb.

Žalovaný dodal, že posoudil jeho návrat do vlasti ve smyslu non-refoulement dle ust. § 14a zákona o azylu. Stěžovatel vylíčenými skutečnostmi neprokázal, že mu hrozí nebezpečí vážné újmy. Navrhoval zamítnutí žaloby.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 29.7.2009, č.j. OAM-459/VL-18-08-2009 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany sepsané odborem azylové a migrační politiky, pracoviště Vyšní Lhoty dne 21.7.2009 a v žádosti o udělení mezinárodní ochrany psanou vlastní rukou z téhož dne, žalobce uvedl, že důvodem jeho odjezdu z Vietnamu bylo to, že si chce vydělat a pomoci rodině. O udělení mezinárodní ochrany žádá, protože měl legální doklady na českém území, ale německá policie mu sebrala doklady. Má základní vzdělání, celý život pracoval jako zemědělec. Vlast opustil 14.12.2007 z ekonomických důvodů, když nemohl uživit rodinu. V období únor – červenec 2009 pobýval v Německu, byl však vrácen do ČR. Pokud by mu německá policie nevzala pas, tak by o azyl nežádal, protože v pase měl ještě platné vízum. V ČR by si chtěl najít práci. Nikdy proti němu nebylo a v současnosti ani není vedeno trestní stíhání. V souvislosti s jeho cestou do Evropy rodina musela zastavit dům, takže v případě návratu do vlasti by měl potíže.

Žalobce uvedl, že z Vietnamu odcestoval 14.12.2007. Od té doby ve Vietnamu nebyl. Nedokázal uživit rodinu, chtěl se vyhnout ekonomickým problémům, a proto v r. 2007 odjel z vlasti. Ve Vietnamu se nepokoušel zajistit si pracovní místo, protože neměl žádnou kvalifikaci. V zemi je málo pracovních příležitostí. Mnoho obyvatel má podobné problémy, je mnoho nezaměstnaných. Zaměstnání jsou pouze v zemědělství, ale výtěžek této práce nepostačuje k zabezpečení. Ve Vietnamu neměl problémy se soukromými osobami. Cestovní doklady a vízum do ČR mu zajistil zprostředkovatel, za což zaplatil 7500 USD. Problémy s vycestováním z Vietnamu neměl. Po příjezdu do ČR 5 měsíců pracoval v jedné továrně, pak byl propuštěn. Vykonával příležitostné práce do doby než odjel do Německa 9.2.2009. Chtěl tam najít nějakou práci. Cestovní doklad mu byl zadržen v Německu, když tam pokračování 4 -- 63Az 42/2009

žádal o azyl. Jeho žádost nebyla přijata, byl vrácen na území ČR 15.7.2009. O udělení mezinárodní ochrany žádá proto, aby si nějakým způsobem legalizoval pobyt v ČR, protože v Německu mu vzali doklady. V minulosti se státními orgány Vietnamu neměl žádné problémy. V ČR mu bylo uloženo správní vyhoštění. Žalobce nežádal doplnění protokolu.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 29.7.2009 č.j. OAM-459/VL-18-08-2009 byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f/ zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů mimo jiné s odůvodněním, že skutečnosti uváděné žadatelem, tj. snaha vyhnout se ekonomickým potížím ve Vietnamu a snaha o legalizaci pobytu na území ČR, nelze podřadit pod výčet azylově relevantních důvodu dle § 12 a 14a zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že jmenovaný v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že by mu v zemi původu hrozilo nebezpečí vážné újmy z některého z důvodů uvedených v § 14a zákona o azylu. Dotyčný potvrdil, že neměl nikdy ve Vietnamu žádné problémy se soukromými osobami ani státními orgány, zemi opustil legálně, na základě platných dokladů, tudíž není předpoklad, že by se i po návratu stal terčem jejich pozornosti. Rozhodnutí je opatřeno kulatým razítkem žalovaného a podpisem ředitele azylové a migrační politiky PhDr. Tomášem Haišmanem.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Výčet důvodů pro poskytnutí azylu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu je tedy taxativně vymezen a jiné, než tam uvedené důvody nezakládají důvod pro udělení azylu.

Za pronásledování se pro účely tohoto zákona považuje dle § 2 odst. 8 cit. zákona závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle ustanovení § 14a odst.1 zákona o azylu, doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle odst. 2 za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 16 odst.1 písm. f) zákona o azylu, žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně bezdůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

Ze všech procesních úkonů učiněných žalobcem v tomto řízení o udělení azylu v České republice soud zjistil, že neopustil Vietnamskou socialistickou republiku z důvodu, že by byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů ve státě, jehož občanství má.

Žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Správní orgán při vydání rozhodnutí vycházel z vlastních tvrzení žalobce sdělených žalobcem v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud zjistil, stejně jako žalovaný v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, že žalobce žádal o udělení mezinárodní ochrany z důvodu legalizace pobytu v ČR, když zde chce žít a pracovat. Důvodem odjezdu žalobce z Vietnamu byly ekonomické potíže, když neměl možnost zajistit dostatek financí na zabezpečení rodiny. Tyto skutečnosti však nelze podřadit pod výčet azylově relevantních důvodů dle § 12 zákona o azylu.

Správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení § 32 spr. ř. má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. V žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděné ekonomické důvody nedostatek finančních prostředků) a skutečnost, že žalobce v případě návratu do vlasti bude mít ekonomické potíže, nezakládají samy o sobě odůvodněný strach z pronásledování

pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.; tyto důvody nelze kvalifikovat ani jako politické přesvědčení, a to zejména tehdy, jestliže žadatel nebyl nikdy členem politické organizace a ani jinak se politicky neangažoval.

Azyl jako právní institut není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím, jakkoli surovým, hrubým a těžce postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv jsou natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování.

Potřeba další legalizace pobytu žalobce není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu ust. § 12 zákona č. 325/1995 Sb.

V řízení o udělení mezinárodní ochrany, které bylo vedeno žalovaným, nebylo zjištěno, a žalobce ani netvrdil, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště, když žalobce neuvedl žádnou ze skutečností, kterou by bylo možno vážné újmě ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb. podřadit.

Žalobce tedy neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že by mu ve Vietnamu hrozilo nebezpečí vážné újmy z některého z důvodů uvedených v § 14a zákona č. 325/1999 Sb.

Žalovaný měl dostatečné podklady k tomu, aby zjistil beze zbytku úplně skutkový stav a aby mohl posoudit důvodnost či nedůvodnost žádosti žalobce. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaný se žádostí žalobce zabýval odpovědně a svědomitě a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z přílohy k pohovoru s žalobcem vyplývá, že žalobci byla dána možnost, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k protokolu o pohovoru, případně navrhl jeho doplnění. Žalovaný si opatřil potřebné doklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Námitky žalobce nejsou důvodné. Není úkolem žalovaného domýšlet za žalobce důvody, pro které by žalobci mohla být mezinárodní ochrana udělena. Naopak bylo povinností žalobce pravdivě vylíčit důvody, pro které se domáhá udělení mezinárodní ochrany dle z.č. 325/1999 Sb. v platném znění.

Namítal-li žalobce, že správní orgán nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevypořádal se se všemi provedenými důkazy, pak tyto námitky považuje soud za nedůvodné. Jedná se o zcela nekonkrétní námitky, žalobce neuvedl v žalobě

s jakými konkrétně provedenými důkazy se žalovaný nevypořádal. Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobce činil jakékoliv důkazní návrhy. Dne 27.7.2009 žalobce sdělil, že byl seznámen s obsahem protokolu o pohovoru v jazyce vietnamském, souhlasí s ním a nežádá doplnění.

Vzhledem k tomu, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a 14a zákona o azylu, správní orgán správně žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou zamítl. Krajskému soudu pak nezbylo, než vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítnout, přičemž soud rozhodoval rozsudkem bez jednání dle ust. § 51 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný a procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 28.4.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru