Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Az 4/2011 - 21Rozsudek KSOS ze dne 13.05.2011

Prejudikatura

60 Az 81/2005 - 34

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Azs 3/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

63Az 4/2011-21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobkyně: C. T., bytem t.č. Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5,

Havířov-Dolní Suchá, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Praha 7, Nad

Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.1.2011, č.j. OAM-382/ZA-

06-ZA09-2010, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu). Po provedeném dokazování dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že důvodem podání žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany byly ekonomické problémy a zdravotní důvody. Dle žalovaného nelze problémy žalobkyně podřadit pod důvody uvedené v § 12 písm. a) a b), § 13, § 14, § 14a, b zákona o azylu.

pokračování - 2 .- 63Az 4/2011

Žalobkyně v žalobě uvedla, že správní orgán v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany porušil § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3, § 68 odst. 3 správního řádu, když správní orgán nepostupoval v souladu se zákony, ostatními právními předpisy a mezinárodními smlouvami, v průběhu řízení nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci a neopatřil si pro vydání rozhodnutí odpovídající a dostatečné podklady a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Namítala, že správní orgán nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a že odůvodnění rozhodnutí je nedostatečné. Dovozovala, že žalovaný porušil § 12 písm. b/ a § 14a zákona o azylu, když nebyly naplněny zákonné důvody pro neudělení mezinárodní ochrany. Domnívala se, že uvedla okolnosti odůvodňující posouzení udělení azylu podle § 12 písm. b/ či doplňkové ochrany podle § 14a/ zákona o azylu. Dále se domnívala, že žalovaný porušil článek 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému nelidskému a ponižujícímu zacházení, publikované pod č. 143/88 Sb. s odůvodněním, že v případě svého návratu do země původu bude vystavena mučení a jinému krutému a ponižujícímu zacházení. Dále, že porušil čl. 4 odst. 4 Směrnice Rady 2004/83/ES, neboť žalovaný nevzal v potaz skutečnost, že již byla pronásledována nebo utrpěla vážnou újmu nebo byla vystavena přímým hrozbám pronásledování nebo způsobení vážné újmy a čl. 4 odst. 3 písm. a/ a c/ kvalifikační směrnice, protože nevzal ve správním řízení v potaz všechny významné skutečnosti týkající se země původu, vč. právních předpisů a způsobu jejich uplatňování a ani nezohlednil ve správním řízení konkrétní postavení a její osobní situaci.

Pokud jde o skutkové důvody, odkázala na svou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR, protokol o pohovoru, který byl s ní proveden a ostatní spisový materiál, který se vztahuje k její žádosti o udělení mezinárodní ochrany a který má k dispozici žalovaný. Domnívala se, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu dle ust. § 12 písm. b/ zákona o azylu. Uvedla, že splňuje obě podmínky, tj. existenci důvodných obav a azylově relevantní příčiny pronásledování. Vytýkala, že žalovaný se nezabýval subjektivní složkou pronásledování, odkázala na příručku k postupům pro určování právního postavení uprchlíků a vydaná doporučení UNHCR z oblasti mezinárodní ochrany. Uvedla, že při hodnocení opodstatněnosti jejich obav z pronásledování žalovaný nijak nezohlednil skutečnost, že již „byl vystaven pronásledování, mučení, bití a věznění“. Odkazovala na článek 4, odst. 4 kvalifikační směrnice. Dovozovala, že správní orgán nezjistil dostatečně skutkový stav věci, neposoudil objektivně její situaci a nepřihlédl ke všem skutečnostem relevantním pro udělení mezinárodní ochrany. Nezvážil všechny skutečnosti, které se vztahují k její osobě a vydal vadné rozhodnutí. Navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě ze dne 1.3.2011 popřel žalovaný oprávněnost námitek uvedených žalobkyní a současně s nimi nesouhlasil. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobkyně a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jako správního orgánu, který postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem, dbal na ochranu všech práv garantovaných žalobkyni právním řádem České republiky.

Žalovaný sdělil, že při hodnocení podání se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobkyně sdělila, zjistil skutečný stav věci a opatřil si úplné podklady pro vydání

rozhodnutí. Vyšel ze spolehlivě stavu skutečností, za jehož účelem byl veden pohovor. Kladenými otázkami vedl žadatelku k pravdivému a úplnému vysvětlení jejich důvodů odchodu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu. Dotazy, na které odpovídala v rámci pohovoru, jí byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny možné azylově relevantní skutečnosti. V odpovědích nebyla žalobkyně omezována. S protokolem o pohovoru byla seznámena, nevyjádřila žádná doplnění, nežádala změny a s obsahem protokolu o pohovoru souhlasila. Správnost přetlumočeného textu stvrdila svým podpisem. Žalovaný porovnal výpovědi žalobkyně s informacemi o zemi původu. Žalobkyně měla možnost se před vydáním rozhodnutí s obsahem podkladů pro vydání rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim. Žalovaný dodal, že v rozhodnutí uvedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Odkázal na závěry svého rozhodnutí a zopakoval, že se případem žalobkyně zabýval individuálně, posoudil subjektivní složku jejich obav na podkladě objektivních skutečností a nedošel k závěru, že by navrhovatelka byla pronásledována ve smyslu ust. § 12 písm. a/ a b/ zákona o azylu. Po posouzení její výpovědi a v porovnání s informacemi o zemi původu nedospěl k závěru, že by u navrhovatelky existovaly odůvodněné obavy z pronásledování či hrozby vážné újmy a rovněž nebylo zjištěno, že by byla podrobena pronásledování a mučení či jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení za podpory státu či ze strany státních institucí v zemi původu. Žalobkyně z Moldavska odešla kvůli ekonomickým potížím, které ve vlasti nedokázala řešit. To nelze důvodům pro udělení azylu podřadit. Zmínila se o potížích z náboženských důvodů, avšak tyto své výpovědi v průběhu správního řízení změnila, když jí bylo ze strany státních orgánů ČR dokázáno, že úmyslně poskytovala nepravdivé údaje ve snaze správní orgán zmást. Poté změnila i prohlášení o svém náboženském vyznání, šetřením správního orgánu bylo zjištěno, že legální pobyt žadatelky na základě uděleného víza, za účelem zaměstnání, byl již v r. 2009 ukončen. Z uvedeného usuzuje správní orgán na účelovost podání žádosti o mezinárodní ochranu, jejímž prostřednictvím si chtěla zlegalizovat svůj pobyt na území ČR. Snahu o legalizaci pobytu v ČR nelze podřadit pod azylově relevantní důvody.

Dále žalovaný uvedl, že posoudil, zda žalobkyně splňuje podmínky pro přiznání azylu za účelem sloučení rodiny podle ust. § 13 zákona o azylu a pro přiznání humanitárního azylu podle § 14 téhož zákona. Žadatelka ve svých výpovědích sdělila, že o mezinárodní ochranu žádá mimo jiné ze zdravotních důvodů. Zdravotní potíže, které zmínila ve svých výpovědích, jsou však běžné civilizační choroby, kterými trpí značné procento populace a které ani nevyžadují žádnou speciální léčbu. Žalobkyně výslovně prohlásila, že byla v Moldavsku léčena. Svůj zdravotní stav označila za daný a nezměnitelný, pouze je nutno užívat patřičné léky. Ty však podle svých prohlášení neužívala z ekonomických důvodů pravidelně, ani ve vlasti ani za pobytu v ČR. Z informace MZV č.j. 35652/2010-LPTP ze dne 28.4.2010 vyplývá, že úroveň lékařské péče v Moldavsku je nízká, lékařská péče je zajištěna osobám, které si platí pojistné, které však pokrývá pouze nezbytnou péči. Vše ostatní si pacienti hradí sami. Z uvedeného je zřejmé, že lékařská péče je pro žadatelku ve vlasti dostupná jako pro každého jiného občana Moldavska a v případě jí zmíněných zdravotních problémů může využít systém zdravotní péče ve vlasti. Na základě všech těchto aspektů správní orgán konstatoval, že nezjistil žádný důvod hodný zvláštního zřetele.

Žalovaný též uvedl, že posoudil návrat žalobkyně do vlasti ve smyslu non – refoulement dle § 14a/ zákona o azylu, žalobkyně vylíčenými skutečnostmi neprokázala, že jí hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemůže nebo není ochotna z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státní občankou. Navrhoval zamítnutí žaloby.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 21.1.2011, č.j. OAM-382/ZA-06-ZA09-2010 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně je státní příslušnicí Moldavské republiky, moldavské národnosti. Není ani nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani jiné organizace a nikdy proti ní nebyla ani v současnosti není vedeno trestní stíhání. Správní orgán požadoval po žalobkyni vysvětlení k jejím tvrzením z 2.11.2010 a k její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně 4.1.2001 sdělila, že se jmenuje C. T., nar. X a nikoliv S. T.. Se svým manželem S. A. A. je rozvedená a po rozvodu si nechala své rodné příjmení. Obávala se, že bude vyhoštěna z ČR do Moldávie, a proto v době příchodu do Zastávky uvedla jméno S.. Do ČR přicestovala poprvé 24.9.2007 na základě pracovního víza v cestovním dokladu, znějícím na jméno C. T.. Zhruba 7 měsíců pracovala v mlékárně Morava v Jihlavě. Po přestěhování do Prahy pracovala pouze příležitostně. V r. 2009 končila platnost jejího víza. Pokoušela se o prodloužení pobytu prostřednictvím své známé.Vízum jí nebylo uděleno. Od příjezdu v r. 2007 Českou republiku neopustila. Kromě ČR žádala o mezinárodní ochranu také ve Švýcarsku, a to v r. 2004 nebo 2005. Tam vystupovala pod jménem E. T., jednalo se o příjmení kamarádky. Neměla žádný doklad. V r. 2006 se vrátila do Moldavska poté, co jí azyl nebyl udělen.

Žalobkyně v průběhu pohovoru dne 10.1.2011 objasnila, že ve vlasti měla ekonomické potíže. Má dvě děti, které materiálně podporuje ve studiu. Proto odjela v r. 2007 do ČR. Koncem r. 2008 se vrátila do vlasti. Dne 3.1.2009 naposledy odjela z vlasti. Její povolení k pobytu v ČR bylo platné do 28.2.2009. Z důvodu prodloužení povolení k pobytu se obrátila na ukrajinského prostředníka. Cestovní doklad byl jí vrácen bez víza až v době, kdy skončila jeho platnost. Zůstala v ČR bez platného dokladu a nemohla si proto zajistit trvalé zaměstnání. Pracovala pouze příležitostně a peníze jí nestačily ani na zajištění základních potřeb. Poslední týden před příchodem do přijímacího střediska žila na ulici. V její vlasti je velice nízká životní úroveň. Žalobkyně též objasnila, že pokud uvedla 2.11.2010, že vyznává islám, pak ve skutečnosti vyznává pravoslavné křesťanství. Materiální problémy ve vlasti ovlivňovaly její psychický stav. Žádné jiné problémy neměla. V její vlasti nejsou žádné válečné konflikty, žádné národnostní ani politické problémy, jen velmi nízká životní úroveň. Není tam žádná práce a pokud je, pak málo placená. Žila klidný život, jen neměla finanční prostředky. V její vlasti jsou hlavní příjmy ze zemědělství, vše souvisí s počasím. Je-li špatné počasí, je velká neúroda a pak nejsou peníze.

Žalobkyně též objasnila, že podání žádosti o mezinárodní ochranu předcházelo to, že byla v bezvýchodné situaci. Byla nemocná-měla horečku, byla hladová, bez peněz, bez dokladů. Neměla kam jít, nikoho neměla. Po svém příjezdu do ČR nepožádala o mezinárodní ochranu, protože pro to neměla důvod, měla platné vízum. Ke svému zdravotnímu stavu uvedla, že ještě před příjezdem do ČR v roce 2007 jí lékař řekl, že trpí skoliózou, má vysoký tlak, měla bolesti zad. Ve vlasti se léčila, pokud měla na léčbu peníze. Po dobu pobytu v ČR se léčila pouze v době, kdy měla platné doklady.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 21.1.2011, č.j. OAM-382/ZA-06-ZA09-2010, které žalobkyně napadla žalobou ze dne 8.2.2011, žalobkyni nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu), když správní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Shledal, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a) a 14b) zákona o azylu.

Úroveň lékařské péče v Moldavsku je velmi nízká. Příležitostně jsou pořádány různé sbírkové dobročinné akce za účelem získání financí na operaci v zahraničí. Lékařská péče je zajištěna i osobám jiné státní příslušnosti za předpokladu, že tato osoba platí pojistné, které nicméně pokrývá pouze nezbytnou péči. ZÚ ČR v Kišiněvě nemá žádné informace o tom, že by ze strany státních orgánů docházelo k pronásledování osob z azylově relevantních důvodů. Existuje možnost obrátit se na ombudsmana, který by se měl podanými stížnostmi občanů zabývat. Moldavsko je demokratickou zemí, je možno vyjádřit nesouhlas s politickým režimem. V Moldavsku působí celá řada nevládních organizací, místních i zahraničních (včetně českých). Zabývají se projekty v oblastech rozvoje školství, zdravotnictví, občanské společnosti, pomoci sociálně slabším atd. Současná vláda se snaží proti porušování lidských práv aktivně zasahovat. S jejich dosavadními výsledky vyjádřila uspokojení i nedávná mise EU. V rámci země je možno se volně pohybovat. Nejsou žádná omezení. V současné době se v zahraničí zdržuje odhadem až milión občanů Moldavska, z nich většina nelegálně. Část z nich má zkušenosti se žádostmi o mezinárodní ochranu. Téměř v každé rodině mají blízkého či vzdálenějšího příbuzného, který je ze zahraničí podporuje.

Výčet důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu je taxativně vymezen, a jiné než tam uvedené důvody nezakládají důvod pro udělení azylu. Podle výše citovaného ustanovení se mezinárodní ochrana udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Za pronásledování se podle § 2 odst.8 zákona o azylu, pro účely tohoto zákona, považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle § 13 odst. 1 z.č. 325/1999 Sb. rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

Podle odst.2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11.

Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství před udělením azylu azylantovi . Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny partnerovi azylanta je trvání partnerství před udělením azylu azylantovi (odst.3).

Podle ust. § 14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle § 14a odst.1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle odst.2 téhož ustanovení za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti,

b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

Podle odst.2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let,

d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11.

Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany podle odst.třetího je trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny partnerovi osoby požívající doplňkové ochrany je trvání partnerství před udělením doplňkové ochrany cizinci.

Ze všech procesních úkonů, učiněných žalobkyní v tomto řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice (žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 2.11.2010, protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany z téhož dne, protokol o pohovoru z 8.11.2010 a 10.1.2011, záznamu o podání vysvětlení ze dne 4.1.2011) soud zjistil, že žalobkyně neopustila zemi původu z důvodu, že by byla pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů. Bylo zjištěno, že žalobkyně opustila zemi původu z ekonomických důvodů. Ze stejných důvodů požádala o udělení mezinárodní ochrany již dříve ve Švýcarsku. Pokud se žalobkyně vyjadřovala ke svému zdravotnímu stavu, pak žalobkyně uvedla, že ve vlasti brala léky, pokud měla peníze na léčbu. Pokud žalobkyně uvedla nepravdivé údaje, pak za toto jednání se omluvila pracovníkům OAMP.

Důvody pro udělení mezinárodní ochrany jsou v ustanovení § 12 zákona o azylu taxativně vymezeny. Jiné, než vymezené důvody nelze tomuto ustanovení podřadit. Žalobkyně neprokázala a ani netvrdila, že by byla pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod. Nebylo prokázáno a žalobkyně ani netvrdila, že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo na základě zastávání politických názorů ve státě, jehož občanství má. Pokud žalobkyně tvrdila dne 2.11.2010, že měla potíže z důvodu svého náboženství-muslimské víry, pak dne 10.1.2011 uvedla do protokolu, že vyznává pravoslavné náboženství.

Skutečnosti uváděné žalobkyní nebylo možno podřadit důvodům pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, a vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádný konkrétní důvod vedoucí k aplikaci § 14 citovaného zákona, nebylo možno použít ani toto ustanovení.

Pokud jde o udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu, to je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. § 12 cit. zákona. Je věcí správního uvážení rozhodujícího orgánu. Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žalobce subjektivní právo. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy z hlediska dodržení práv na spravedlivý proces. Na udělení mezinárodní ochrany z humanitárních důvodů není právní nárok. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.

Žalobkyně nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu, když se nejedná o manžela azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodiče azylanta mladšího 18 let ani o zletilou osobu odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu. Nejde ani o sloučení rodiny manžela azylanta, jehož manželství trvalo před udělením azylu azylantovi.

Žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu a nesplňuje ani podmínky doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 z.č. 325/1999 Sb., neboť nebylo zjištěno, že v jejím případě jsou důvodné obavy, že pokud by byla vrácena do státu, jehož je státní občanem, hrozilo by jí skutečné nebezpečí vážné újmy (uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu). V daném případě nebylo prokázáno, že by žalobkyni hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, ostatně žalobkyně ani nic takového netvrdila.

Žalobkyně nesplňuje podmínky doplňkové ochrany podle ust. § 14b z.č. 325/1999 Sb., když se nejedná o rodinného příslušníka osoby požívající doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny.

Ekonomické problémy nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 12 zákona o azylu.

Smyslem mezinárodní ochrany je poskytnout cizinci ochranu před takovými negativními jevy v zemi jeho původu, které lze podřadit některému z důvodů pro udělení azylu podle § 12 a násl. zákona o azylu, nebo některému z důvodu pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona (viz rozsudky NSS č.j. 6 Azs 12/2003-49 z 6.11.2009 a č.j. 9Azs 45/2009-94 z 18.3.2010).

Institut mezinárodní ochrany nelze chápat jako jeden z prostředků k legalizaci pobytu cizince na území České republiky a nelze jej využívat jako „náhradní řešení“ v případech, kdy cizinec nesplňuje podmínky pro získání trvalého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb. Snaha o legalizaci pobytu na území České republiky je sice důvodem pochopitelným, nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných, mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu ust. § 14 z.č. 325/1999 Sb.

Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného, když žalovaný při posuzování žádosti žalobkyně postupoval v souladu s příslušnými právními normami. Dbal na zachování všech práv žalobkyně garantovaných jí právním řádem České republiky. Jak bylo zjištěno z pohovoru s žalobkyní, žalobkyně měla možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Pokud žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaný nevzal v potaz skutečnost, že již byla pronásledována nebo utrpěla vážnou újmu nebo byla vystavena přímým hrozbám pronásledování nebo způsobení vážné újmy, pak tento údaj je v přímém rozporu s tvrzeními žalobkyně, jak je uvedla do protokolů o pohovoru. Lze se domnívat, že tato část žaloby byla převzata z jiné žaloby, týkající se jiného žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

Namítala-li žalobkyně porušení článku 3 Úmluvy proti mučení a jinému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, soud podotýká, že tato otázka je v žalobě zmíněna jen velmi obecně a bez uvedení jakýchkoliv podrobnějších skutečností a protože žalobkyně nic takového před správním orgánem netvrdila, lze se domnívat, že i tato část žaloby byla převzata z jiné žaloby, týkající se jiného žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

Soud ze všech shora uvedených skutečností došel k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobkyni podle shora cit. ustanovení § 12 zákona o azylu mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný také nepochybil v tom, že neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti.

K řešení otázek, týkajících se pobytu cizinců na území České republiky, slouží zákon o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb. a žalobkyně může k úpravě svého budoucího pobytu na území ČR využít instituty tohoto zákona, pokud splňuje nebo splní podmínky v tomto zákoně stanovené, kde tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany podle zákona o azylu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovaný náklady řízení nežádal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 13. května 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru