Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Az 25/2009 - 26Rozsudek KSOS ze dne 05.01.2011

Prejudikatura

9 Azs 5/2009 - 65

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Azs 2/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

63Az 25/2009-26


e. č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce: D. A., bytem PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé Armády 1000,

zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Žitná ul. 45,

proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Praha 7, Nad

Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2008 č. j. OAM-523/VL-

07-HA08-2008, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 28. 3. 2008 č. j. OAM-523/VL-07-HA08-2008 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen MV ČR) rozhodlo, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně také žalovaný rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) citovaného zákona a o tom, že podání žaloby nemá v souladu s § 32 odst. 3 zákona o azylu odkladný účinek.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že žalovaný neposoudil žalobcova tvrzení o poměrech a vojenských postizích

v Senegálské republice, čímž porušil ustanovení správního řádu, zejména § 3 odst.4, když rozhodnutí správního orgánu nevycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Správní orgán nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, zejména k datu nového rozhodování. Dále namítal, že správní rozhodnutí sice obsahuje razítko Ministerstva vnitra, ale již postrádá podpis oprávněné osoby, tj. ředitele azylové a migrační politiky PhDr. Tomáše Haišmana, čímž mělo dojít k porušení § 46 správního řádu. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. 5. 2009 popřel oprávněnost námitek uvedených v žalobě a současně s nimi nesouhlasil. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky. Uvedl, že je zřejmé, že žalovaný postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na zachování všech práv žalobce poskytovaných mu právním řádem České republiky. Posoudil všechny informace uvedené žadatelem v průběhu stávajícího a předchozího řízení a nedospěl k závěru, že by tento uváděl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Plně odkázal na odůvodnění vydaného rozhodnutí. K další námitce žalobce uvedl, že písemné vyhotovení rozhodnutí, které žalobce obdržel, je totožné s písemným vyhotovením rozhodnutí založeným ve správním spise a má náležitosti, které zákon stanoví pro písemné vyhotovení rozhodnutí. Písemné vyhotovení rozhodnutí, které je založeno ve správním spise, bylo podepsáno ředitelem OAMP MV ČR. Tím, že oprávněná osoba podepsala alespoň jedno vyhotovení napadeného rozhodnutí, nevznikají pochybnosti o tom, jaký je obsah projevu vůle správního orgánu a žalobce nebyl žádným způsobem krácen na svých právech. Navrhl zamítnout žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2008 č.j. OAM-523/VL-07-HA08-2008 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že žalovaný dne 16.8.2005 opustil vlast, když ve městě C. docházelo k ozbrojeným střetům mezi rebely a vojskem. V Senegalu neměl stálou práci, měl příležitostná zaměstnání. Cestoval letecky do Prahy, pak v r. 2005 jel do Německa, odtud jej vrátili po půl roce do ČR. Oženil se a chtěl by zde zůstat. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podává na doporučení advokáta. V případě návratu do vlasti se obává smrti, když tam nemá bydliště ani rodinu. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany uváděl shodné jako v předchozím řízení. V Senegalu osobně neměl potíže se státní moci, ale byl členem ozbrojené skupiny, která potíže měla. Podnikali ozbrojené výpady,

pokračování 3 -- 63Az 25/2009

kterých se účastnil. Za svou účast v hnutí dostávali pouze jídlo. Členem hnutí byl asi do roku 2004. V ČR by si chtěl legalizovat pobyt.

Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

Podle § 10a písm. e) citovaného zákona je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.

V řízení bylo prokázáno obsahem vlastnoručně psané žádosti a obsahem protokolů o pohovoru k této žádosti, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu zejména proto, že by chtěl v ČR zůstat. Podal žádost o trvalý pobyt a zároveň požádal o azyl. Žalobce podal opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany a neuvedl v ní nové skutečnosti, ani zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání.

Podává-li žadatel o mezinárodní ochranu opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které nejsou uvedeny nové skutečnosti, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany, je správní orgán povinen dle § 10a písm. e) z.č. 325/1999 Sb. posoudit žádost jako nepřípustnou.

Soud dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil, když žádost posoudil jako nepřípustnou a řízení o žádosti zastavil, když žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění. Bylo povinností žadatele, aby takovéto nové skutečnosti či zjištění správnímu orgánu v nové žádosti uvedl. Žalobce setrval na důvodech, uvedených v předchozí žádosti a neuvedl a ani netvrdil žádné jiné skutečnosti, které lze ve výsledku považovat za nové skutečnosti, a které by odůvodňovaly žádost žalobce meritorně projednat. Obavy žalobce z návratu do vlasti z důvodu, že tam nemá bydlení ani rodinu, jsou v žádosti ze dne 14. 7. 2008 vyjádřeny pouze obecně bez konkrétního uvedení aktuální hrozby. Dle vyjádření žalobce on sám byl do roku 2004 členem hnutí M.F.D.C. a za účast v hnutí dostával pouze jídlo. Žalobce při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl dne 18.11.2008, že důvody ze kterých žádá o udělení mezinárodní ochrany, jsou stejné jako v předchozích žádosti. Chce si legalizovat pobyt v ČR.

Žalovaný se s důvody žalobce pro udělení mezinárodní ochrany podrobně zabýval při správním řízení o prvé žádosti žadatele o poskytnutí mezinárodní ochrany a neshledal naplnění žádného ze zákonných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.

Podle názoru soudu měl žalovaný dostatečné podklady pro posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Z hlediska výkladu ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu se soud plně ztotožňuje s názorem

vysloveným správním orgánem v napadeném rozhodnutí. Správní orgán posuzoval důvodnost žádosti žalobce na základě tvrzení žalobce a soud se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, že žalobce neuvedl ve správním řízení žádné nové relevantní skutečnosti. Pokud jde o námitky žalobce, kdy žalovanému vytýká vadný procesní postup, soud došel k závěru, že žalovaný při posuzování žádosti žalobce postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem dbal na zachování všech jeho práv garantovaných mu právním řádem České republiky. Rozhodnutí žalovaného má náležitosti stanovené § 68 správního řádu. Žalovaný v dostatečném rozsahu zjistil skutečný stav věci, v odůvodnění rozhodnutí uvedl ze kterých skutečností vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů, podle kterých rozhodoval. Ve správním spise se nachází originál napadeného rozhodnutí opatřený kulatým razítkem, uvedením jména, příjmení a funkce a podpisem ředitele odboru.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalovaný nepochybil, když žádost žalobce posoudil jako nepřípustnou podle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný a procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 5. ledna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru