Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Az 11/2011 - 56Rozsudek KSOS ze dne 28.02.2012

Prejudikatura

4 Azs 23/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Azs 9/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

63Az 11/2011-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce: K. S., státní příslušnost Gruzie, bytem t.č. Pobytové středisko

Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeného JUDr. Wieslavem Firlou,

AK se sídlem Havířov, U Stromovky 11, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR,

Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.6.2011 č.j.

OAM-389/VL-18-PA03-2009, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Wieslawa Firly, AK se sídlem v Havířově-město, U Stromovky 11 se přiznává v částce 10.876,- Kč a bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává .

Odůvodnění:

I.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 27.6.2011, č.j. OAM-389/VL-18-PA03-2009, které žalobce napadl žalobou ze dne 18.7.2011, žalobci nebyla udělena mezinárodní

ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu), když správní orgán na základě provedeného správního řízení shledal, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu dle citovaných ustanovení.

Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že jmenovaný podal svou žádost o udělení mezinárodní ochrany ve snaze zlegalizovat si na území České republiky pobyt, aby se tak vyhnul uloženému správnímu vyhoštění. Tímto krokem by se chtěl také vyhnout ekonomickým problémům v Gruzii, jelikož si tam nebyl schopen zajistit trvalé zaměstnání a dostatek financí ke svému spokojenému životu. Nemá v úmyslu se vrátit do Gruzie, kde se obává celkově nepříznivé situace v zemi a problémů s rodinou v důsledku jeho současného vyznání víry Svědků Jehovových. Žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Nebyl členem žádné politické strany ani podobného seskupení a v tomto směru žádnou činnost ve své vlasti nevyvíjel. Zmínil sice, že od r. 1987 byl členem uskupení „Kulatý stůl“, ale v r. 2000 se s tímto spolkem rozešel. Správní orgán nedospěl k závěru, že by jmenovaný mohl v Gruzii pociťovat odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Jmenovaný za důvod opuštění vlasti označil snahu zajistit si v zahraničí zaměstnání a vylepšit tak svou ekonomickou situaci. Nespokojenost s jeho situací pramenila z celkově špatné ekonomické situace v Gruzii a z jeho rodinných problémů, které spočívaly v manželčině nemoci a jeho holdování alkoholu a kouření. Správní orgán uvedl, že se též zabýval žadatelovou zmínkou o možných obavách z jednání členů své rodiny v souvislosti s jeho vztahem ke Svědkům Jehovovým. Žadatel byl před odchodem vyznavačem většinové gruzínské pravoslavné církve a neměl v tomto směru žádné problémy.

Správní orgán nedospěl k závěru, že žadatel je pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu. Dospěl k závěru, že žadatel neopustil svou vlast pro některý z důvodů taxativně uvedených v § 12 písm. b/ zákona o azylu. Uvedl, že žadatel se netajil tím, že podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany souviselo především se snahou legalizovat si svůj pobyt na území ČR. Správní orgán odkázal na rozsudek NSS v Brně č.j. 7Azs 187/2004 z 24.2.2005.

Správní orgán též dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky udělení azylu dle § 13 zákona o azylu ani dle § 14, 14a a 14b zákona o azylu. Při posouzení žadatelových výpovědí nedospěl správní orgán k závěru, že by mu byl v Gruzii uložen trest smrti či mu vykonání tohoto trestu hrozí. V Gruzii byl trest smrti zrušen již v r. 1997. Na základě obsahu informací, které si žalovaný opatřil pro toto řízení, dospěl žalovaný k závěru, že není důvod se domnívat, že by byl po návratu do své vlasti vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Na území Gruzie neprobíhá žádný mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt, žadateli nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného

násilí zapříčiněného takovým konfliktem. Vycestování jmenovaného není v rozporu s mezinárodními závazky ČR.

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že správní orgán porušil § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, když nepostupoval v souladu se zákony, ostatními právními předpisy a mezinárodními smlouvami. Dále uvedl, že správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a neopatřil si pro vydání rozhodnutí odpovídající a dostatečné podklady a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nezjistil ani všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Namítal též, že odůvodnění rozhodnutí je nedostatečné. Uvedl, že správní orgán v předchozím řízení porušil ust. § 12, § 14, § 14a zákona o azylu. Domníval se, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu a zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Namítal též, že žalovaný porušil čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení, publikované pod č. 143/88 Sb., přičemž uvedl, že v případě jeho návratu do země původu po skončení doplňkové ochrany bude vystaven mučení a jinému krutému a ponižujícímu zacházení.

Pokud se jedná o skutkové důvody, odkázal na svou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR, protokol o pohovoru, který byl s ním proveden a ostatní spisový materiál, který se vztahuje k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Poukazoval na to, že existence důvodných obav z pronásledování má složku objektivní a subjektivní a uvedl, že žalovaný se subjektivní složkou vůbec nezabýval. Domníval se, že tím, že přistoupil na víru Svědků Jehovových, stal se tzv. uprchlíkem sur place a měla by mu být udělena mezinárodní ochrana ve formě azylu či doplňkové ochrany. Uvedl, že po jeho konvertování na tuto víru o této skutečnosti hovořil telefonicky s jeho manželkou, která se proti změně jeho víry jasně ohradila. Nabyl dojmu, že v případě jeho návratu by hádka mohla vyústit v napadení jeho osoby manželkou až vraždou, neboť manželka je psychicky labilní.

V písemném vyjádření k žalobě ze dne 3.8.2011 žalovaný uvedl, že při hodnocení podání vycházel především z vlastních tvrzení žalobce sdělených v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany je snaha zlegalizovat si na území České republiky pobyt, aby se tak vyhnul uloženému správnímu vyhoštění. Tímto krokem by se chtěl také vyhnout ekonomickým problémům v Gruzii. Žalovaný popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a vydané rozhodnutí žalovaného.

Žalovaný dále uvedl, že se řádně případem žalobce zabýval, posoudil jeho případ individuálně a jeho výpovědi porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu. Nedospěl k závěru, že by bylo možno udělit žalobci mezinárodní ochranu ve smyslu ust. § 12, 13, 14 zákona o azylu. Žalobce neměl před svým odchodem z vlasti kromě ekonomických potíží, žádné jiné obavy

z jednání místních orgánů, se kterými navíc ani žádné problémy neměl. Jeho problémy v souvislosti s náboženstvím spojoval se svou rodinou a neprojevil žádnou obavu z jednání státních orgánů ani v případě návratu do země původu v tomto směru. Poukázal na to, že v zemi původu žalobce i přes četné problémy v oblasti dodržování lidských práv, existuje možnost domáhat se ochrany v případě potíží se soukromými osobami, a to konkrétně manželkou. Nelze dovodit, že by státní orgány vlasti žalobce v případě potíží nebyly schopny mu zajistit odpovídající ochranu. Navrhoval zamítnutí žaloby.

V průběhu ústního jednání dne 28.2.2012 žalobce uvedl mimo jiné, že nezná žádná fakta o tom, že by byl v případě návratu do vlasti pronásledován. Víru Svědků Jehovových jeho národ moc nezná. V Gruzii žije více národností, je tam více náboženství, přičemž náboženství se vzájemně tolerují. Skrýval, že přešel na jinou víru. Když se to rodina dověděla, začala ho nenávidět. Je těžké odhadnout, jak by spoluobčané reagovali na to, že je členem Svědků Jehovových. V případě návratu do vlasti nemá zaměstnání, musel by se vrátit k rodině, tj. manželce a dětem. Nechce se vrátit i z toho důvodu, že manželka je po několika operacích a pokud by neměl příjem, rodina by se o něj musela postarat. Dalším důvodem proč se nechce vracet je to, že při rodinných sešlostech, kdy se sejde 300-500 lidí se požívá alkohol a není mu známo, co se v takovém případě může stát, když on sám alkohol nepožívá.

II.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 27.6.2011, č.j. OAM-389/VL-18-PA03-2009 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Krajský soud tak zjistil, že :

- V žádosti o udělení mezinárodní ochrany, sepsané Odborem azylové a migrační politiky, ze dne 8.6.2009 žalobce uvedl, že 26.4.2009 měl rodinné potíže, a proto opustil vlast. Děti studují, manželka je nemocná, má rakovinu prsu. Podstoupila dvě operace. Neměl práci. Odjel na Ukrajinu, aby tam hledal práci, ale tam práce není. Proto se rozhodl odjet do ČR. Jel vlakem z Gruzie na Ukrajinu, tam se zdržel do začátku června a poté osobním autem jel do ČR. O udělení mezinárodní ochrany žádá proto, že nemá kam jít, nemá žádné prostředky. V ČR by chtěl pracovat. V žádosti z téhož dne, psanou vlastní rukou, žalobce uvedl, že žádá o azyl v České republice, protože jeho manželka je invalida 2. stupně. V době svého pobytu na Ukrajině změnil náboženství. Kvůli tomu se nemůže vrátit do Gruzie.

- V protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území ČR ze dne 11.6.2009 sepsané odborem azylové a migrační politiky MV ČR, přijímací středisko Vyšní Lhoty žalobce uvedl, že Gruzii opustil 27.4.2009. Po roce 1987 se nepokoušel najít zaměstnání, protože to nemělo smysl. Všeobecná ekonomická

situace v Gruzii je špatná. Bezprostřední příčinou jeho odchodu z Gruzie byla ekonomická krize, nezaměstnanost a rodinné problémy s manželkou. Pronásledován nikým nebyl. Byl pravoslavného náboženského vyznání, nyní Svědek Jehovův. Odjel z Gruzie. Jeho cílem byla Ukrajina, kde chtěl najít práci. Na Ukrajině bydlel v soukromém hotelu. Na Ukrajině je ale krize, takže práci nemohl získat. V době jeho pobytu na Ukrajině potkal lidi, kteří mu vysvětlili, že život, který vedl ve vlasti, je špatný. Pil a pral se. Proto změnil náboženství. Informoval o tom rodinu, která to nepřijala. Získal kontakt na řidiče a z Ukrajiny do ČR přicestoval nelegálně. Neměl vízum. V případě návratu do vlasti s e obává nepříjemností, které mohou nastat ze strany rodiny kvůli tomu, že změnil náboženství. Se státními orgány ve vlasti, policií, soudy či jinými institucemi neměl žádné problémy.

- V protokolu o doplňujícím pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území ČR, ze dne 23.6.2011, který byl sepsán v pobytovém středisku Havířov, žalobce uvedl, že ve vlasti bydlel ve městě Tbilisi s manželkou a dvěmi dětmi. Je gruzínské národnosti, pořád pravoslavného náboženského vyznání. Na území ČR vstoupil nelegálně. Přes známé našel nějakého člověka, který jel do ČR a ten jej tady dovezl. Byl pod vlivem alkoholu, proto si cestu nepamatuje. Na Ukrajině nebyla práce jakou chtěl, proto odjel do ČR. Neměl dostatek informací, aby si zašel na ambasádu a požádal o vízum. Pokud by takovou možnost měl, asi by si vybral jiný stát. Před lety měl v Gruzii dobrou práci, byl vysoce postavený, ale skončil s tím, protože tam byla neklidná situace a nebyla možnost zajistit si jinou práci. V Gruzii nemohl získat práci, manželka je živila. O rozvodu nepřemýšlel. Poslední zaměstnání měl v r. 1986 nebo 1987 jako ředitel bytového družstva. Žalobce tvrdil, že neřekl, že je pravoslavně věřící, řekl, že je křesťan. Stal se nekuřákem, nepije alkohol, takže může říci, že je Svědek Jehovův. Kvůli tomu má problémy s rodinou, kterou informoval o tom, že je Jehovista. Má obavy z návratu do Gruzie, protože by mohl mít problémy s rodinou. Byl pokřtěn jako Jehovista, velký rozdíl mezi křesťanskými náboženstvími a Jehovisty nevidí. Nemá na cestu zpátky, nemůže v Gruzii najít jakoukoliv práci, která by uspokojila jeho elementární potřeby. Chtěl by zde získat práci, založit rodinu a prožít sladký život. Neví, jak by se vyvíjel jeho život v případě návratu do vlasti. Poukazoval na to, že trpí vysokým krevním tlakem a má problémy s ledvinami. Často potřebuje lékařskou péči. V Gruzii necítil žádné problémy.

- Rozhodnutím Policie ČR, oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ostrava, ICP Mosty u Jablunkova, skupina cizinecké policie Vyšní Lhoty, ze dne 10.6.2009 č.j. CPOV-7456-11/č.j.-2009-0764PV-SV žalobci bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 6-ti měsíců.

Ve správním spise se nachází Zpráva MZV USA z 8. dubna 2011, týkající se dodržování lidských práv v Gruzii za rok 2010, Výroční zpráva Human Rights Watch 2011, týkající se Gruzie, Zpráva komise evropských společenství, Brusel ze dne 23.4.2009, týkající se pokroku v Gruzii, Informace ZÚ Tbilisi č.j. 1051/2009 z 21.6.2009, Informace MZV č.j. 96078/2010-LPTP ze dne 25.2.2010 a č.j. 102779/2007-LP z 25.1.2007, Zpráva MV č.j. OAM-2040/2001 ze dne 5.12.2001, Informace MZV č.j. 138797/2004-LP ze dne 9.11.2004. Z těchto informací krajský soud zjistil, že v Gruzii stále existuje prostor pro posílení úřadů veřejného obhájce

práv-ombudsmana. V Gruzii je obecná lékařská péče dostupná, pokud má pacient dostatek vlastních finančních prostředků nebo pokud je pojištěn. V posledním období političtí představitelé státu stále aktivněji se obracejí na gruzínské občany v zahraničí, vyzývají k návratu do Gruzie. ZÚČR v Tbilisi nedisponuje žádnými informacemi o tom, že by gruzínské orgány jakýmkoliv způsobem stíhali neúspěšné žadatele o azyl. Telefonické výhrůžky a nejen telefonické výhrůžky jsou v Gruzii časté. Původci mohou být různí, od osob, se kterými došlo ke střetu zájmu až po silové struktury. Od dubna 1998 byl v Tbilisi registrován a podle platného práva nemůže být registrován jako právnická osoba práva soukromého. Svědci Jehovovi se odvolali k Nejvyššímu soudu Gruzie, který 22.2.2001 potvrdil zrušení registrace, mimo jiné s odůvodněním, že rozhodnutí soudu neomezilo práva odpůrce přijímat a šířit jejich ideji a informace. Do začátku roku 2004 docházelo k projevům agresivní netolerance vůči Svědkům Jehovovým ze strany jednotlivých občanů nebo skupin občanů. Stát individuální práva příslušníků menšinových církví chránil nedostatečně. Po změně režimu stát důsledněji chrání individuální práva.

V průběhu ústního jednání před Krajským soudem dne 28.2.2012 žalobce předložil 3 rukou psané písemnosti a jejich překlad. Písemnosti byly bez uvedení data, není uveden adresát. V jedné listině mimo jiné je uvedena věta: „Od té doby, co Tě vnímám, mluvíš jenom o Jehovově víře, což ve mně vyvolalo nenávist, odpor a negativní vztah vůči Tobě“. V dalším dopise je mimo jiné tento text: “Pamatuješ si jaká láska nás spojovala v dětství. …..Říkala jsem Ti to dřív a opakuji to i nyní, já tě za otce nepovažuji, neboť tvoje jehovistická víra stála důvodem velkého neštěstí v naší rodině…..“. Ve třetí listině je uveden mimo jiné tento text: “Tvoje Jehovova víra ve mně vyvolala vztek, nenávist, odpor a ještě spoustu negativních pocitů. Ty ses zřekl naší stoleté víry a stal ses Jehovistou…….Neopovažuj se vracet k nám zpátky, je to úplně jedno, nepřijmeme Tě“.

III.

Výčet důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu je taxativně vymezen, a jiné než tam uvedené důvody nezakládají důvod pro udělení azylu. Podle výše citovaného ustanovení se mezinárodní ochrana udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Za pronásledování se podle § 2 odst.8 zákona o azylu považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

Podle odst.9 původcem pronásledování nebo vážné újmy (§ 14a) se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se

rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

Podle odst. 10 za pronásledování nebo vážnou újmu se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu.

Podle § 13 odst. 1 z.č. 325/1999 Sb. rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

Podle odst.2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let,

d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 13, nebo e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

Podle odstavce třetího citovaného ustanovení předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství před udělením azylu azylantovi. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny partnerovi azylanta je trvání partnerství před udělením azylu azylantovi.

Podle ust. § 14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle § 14a odst.1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle odst.2 téhož ustanovení za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

Podle odst.2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let,

d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 13, nebo e) svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let.

Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany podle odstavce třetího je trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny partnerovi osoby požívající doplňkové ochrany je trvání partnerství před udělením doplňkové ochrany cizinci.

IV.

Na základě skutečností zjištěných ze správního spisu žalobce, i z výpovědi žalobce, dospěl soud k závěru, že žalobce neopustil zemi původu z důvodu, že by byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů. Žalobce opustil zemi původu dobrovolně, bez nátlaku, bez násilí. Naposledy byl zaměstnán v bytovém družstvu. Tuto práci opustil. Od té doby nebyl zaměstnán. Vlast opustil, když si chtěl vylepšit ekonomickou situaci. Nejprve se zdržoval na Ukrajině. V době jeho pobytu na Ukrajině potkal lidi, kteří mu vysvětlili, že život, který vedl ve vlasti, je špatný. Pil a pral se. Proto změnil náboženství. Na Ukrajině však nenašel vhodné zaměstnání a proto vycestoval do ČR. Získal kontakt na řidiče a z Ukrajiny do ČR přicestoval nelegálně. Neměl vízum. Nemá na cestu zpátky, nemůže v Gruzii najít jakoukoliv práci, která by uspokojila jeho elementární potřeby. V případě návratu do vlasti se obává nepříjemností, protože by mohl mít problémy s rodinou. Informoval rodinu o tom, že změnil náboženství. Byl pokřtěn jako Jehovista. Žalobce tvrdil, že velký rozdíl mezi křesťanskými náboženstvími a Jehovisty nevidí. Rodina to nepřijala. Se státními orgány ve vlasti, policií, soudy či jinými institucemi neměl žádné problémy.

V.

Důvody pro udělení mezinárodní ochrany jsou v ustanovení § 12 zákona o azylu taxativně vymezeny. Jiné, než vymezené důvody, nelze tomuto ustanovení podřadit. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že by byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod. Nebylo prokázáno a žalobce ani netvrdil, že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo na základě zastávání politických názorů ve státě, jehož občanství má. Žalobce neuváděl, že by měl ve vlasti jiné potíže než ekonomického rázu. Obecné tvrzení stěžovatele, že by mohl mít problémy s rodinou z důvodu změny náboženství za situace, kdy k této změně došlo až po jeho odchodu z vlasti a za situace, kdy žalobce tvrdil, že velký rozdíl mezi křesťanskými náboženstvími a Jehovisty nevidí, se jeví účelové.

Tvrzení stěžovatele, že by mohl mít problémy s rodinou z důvodu změny náboženství, nelze bez dalšího kvalifikovat jako tvrzení, které je azylově relevantní. Ze zpráv o zemi původu nevyplývá, že by tvrzené obavy žalobce, pokud se jedná o celou společnost, byly důvodné. Svaz Svědků Jehovových existuje v Gruzii jako náboženské sdružení. Pokud žalobce předložil k důkazu tři listiny, z nichž v jedné je uveden text: „jehovistická víra se stála důvodem velkého neštěstí v rodině“, v další text: “Od té doby, co Tě vnímám, mluvíš jenom o Jehovova víře, což ve mně vyvolalo nenávist, odpor a negativní vztah vůči Tobě“, pak text uvedený v předložených listinách dle názoru soudu nemůže odpovídat skutečné situaci v rodině, když žalobce opustil Gruzii 27.4.2009 (tedy v době kdy vyznával křesťanství) a odcestoval na Ukrajinu, kde se teprve měl seznámit se svědky Jehovovými. Z Ukrajiny přicestoval do ČR. Skutečnost, že se považuje za „Jehovistu“ tedy nemohla mít žádný podstatný vliv na chod rodiny v jeho vlasti, jak je naznačováno v předložených listinách.

Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před možným vyhrožováním ze strany soukromých osob a má ekonomické problémy, není bez dalšího i důvodem pro udělení azylu dle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů (§ 14 téhož zákona). Případné vycestování jmenovaného nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR.

Žalobce nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu, když se nejedná o manžela azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodiče azylanta mladšího 18 let ani o zletilou osobu odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu. Nejde ani o sloučení rodiny manžela azylanta, jehož manželství trvalo před udělením azylu azylantovi.

Pokud jde o udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu, to je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. § 12 cit. zákona. Je věcí správního uvážení rozhodujícího orgánu. Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žalobce subjektivní právo. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním

postupem, tedy z hlediska dodržení práv na spravedlivý proces. Na udělení mezinárodní ochrany z humanitárních důvodů není právní nárok. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry. Žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu a nesplňuje ani podmínky doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 z.č. 325/1999 Sb., neboť nebylo zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do státu, jehož je státní občanem, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy (uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu). Ostatně žalobce ani nic takového před správním orgánem netvrdil. Žalobce ve své vlasti neměl potíže se státními orgány ani se soukromými osobami. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobci hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy.

Žalobce nesplňuje podmínky doplňkové ochrany podle ust. § 14b z.č. 325/1999 Sb., když se nejedná o rodinného příslušníka osoby požívající doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny.

Smyslem mezinárodní ochrany je poskytnout cizinci ochranu před takovými negativními jevy v zemi jeho původu, které lze podřadit některému z důvodů pro udělení azylu podle § 12 a násl. zákona o azylu, nebo některému z důvodu pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona (viz rozsudky NSS č.j. 6 Azs 12/2003-49 z 6.11.2009 a č.j. 9Azs 45/2009-94 z 18.3.2010).

Institut mezinárodní ochrany nelze chápat jako jeden z prostředků k legalizaci pobytu cizince na území České republiky a nelze jej využívat jako „náhradní řešení“ v případech, kdy cizinec nesplňuje podmínky pro získání trvalého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb. Snaha o legalizaci pobytu na území České republiky je sice důvodem pochopitelným, nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných, mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu ust. § 14 z.č. 325/1999 Sb.

Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného, když žalovaný při posuzování žádosti žalobce postupoval v souladu s příslušnými právními normami a dbal na zachování všech práv žalobce garantovaných mu právním řádem České republiky. Jak bylo zjištěno z pohovoru s žalobcem, žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Žalobní body uvedené žalobcem pod bodem II. žaloby jsou zcela nekonkrétní.

Soud ze všech shora uvedených skutečností došel k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora citovaného ustanovení § 12 zákona o azylu mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný také nepochybil v tom, že neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti.

K řešení otázek, týkajících se pobytu cizinců na území České republiky slouží zákon o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb. a žalobce může k úpravě svého budoucího pobytu na území ČR využít instituty tohoto zákona, pokud splňuje nebo splní podmínky v tomto zákoně stanovené, kde tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Žalobce si ke své ochraně nemůže „vybrat“ zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, který je specifickou normou sloužící jako štít lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni či byli ohroženi vážnou újmou, nikoliv univerzálním nástrojem k legalizaci pobytu. Žalobce nijak neprokázal, že by se na něj tento zákon vztahoval.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný. Žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

Usnesením ze dne 6.1.2012 č. j. 63Az 11/2011-31 krajský soud žalobci k jeho žádosti ustanovil pro řízení zástupce z řad advokátů, a to advokáta JUDr. Wieslava Firlu. Odměna zástupci žalobce za řízení o žalobě byla stanovena za tři úkony právní služby po 2.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 6.300,- Kč, 3x náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky po 300,- Kč, tj. 900,- Kč, tj. celkem 7.200,- Kč.

Rovněž byla přiznána náhrada cestovních výdajů dle vyhl.č. 429/2011 Sb. při použití osobního automobilu Peugeot RZ 7T45114, při průměrné spotřebě benzínu automobilového 95, 6.56 litrů na 100 km, cesta Havířov-Ostrava a zpět dne 18.1.2012 a 28.2.2012, jedna cesta 34 km, tj. 136 km, a při ceně benzínu automobilového 95 – dle § 4a) 34,90 Kč, tj. 311,- Kč a náhrada za užití os. automobilu při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) téže vyhl. 3,70 Kč, při ujeté vzdálenosti 136km, tj. 503,- Kč. Dále byla přiznána náhrada za překlad doložených listin, dle připojené faktury ve výši 1.050,- Kč, vše 9.064,- Kč.

Protože advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) podle § 35 odst.8 s.ř.s. se zvyšuje odměna o částku odpovídající DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. o 20%, což činí z částky 9.064,- Kč, 1.812,- Kč. Celkem činí odměna 10.876,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ustanovením § 36 odst. 2 s. ř. s., podle kterého náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 28. února 2012

JUDr. Bohuslava Drahošová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru