Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

63 Az 11/2010 - 46Rozsudek KSOS ze dne 09.08.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Azs 18/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

63Az 11/2010-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce: I. B. P., státní příslušnost Konžská demokratická republika,

bytem t.č. Pobytové středisko Havířov, Na kopci 5, Havířov-Dolní Suchá,

zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava,

Masná 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě

proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.10.2010, č.j. OAM-399/LE-05-P08-2008, ve

věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Odměna advokáta JUDr. Radima Vicherka se přiznává v částce 5.760,-Kč a bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 8.10.2010, č.j. OAM-399/LE-05-P08-2008, které žalobce napadl žalobou ze dne 22.10.2010, žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb.,

o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu), když správní orgán na základě provedeného správního řízení shledal, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu dle citovaných ustanovení.

Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že vzhledem k tomu, že jmenovaný v průběhu řízení nepředložil žádné doklady osvědčující jeho totožnost ani státní příslušnost, přijal správní orgán rozhodující ve věci jako dostatečné ke zjištění totožnosti a státní příslušnosti jmenovaného jeho čestné prohlášení učiněné dne 29.7.2008. Jmenovaný přicestoval do České republiky s cestovním dokladem Konžské demokratické republiky na jméno L. S. K. P., nar. X. Kontrolou tohoto dokladu však cizinecká policie zjistila, že doklad obsahuje neoprávněně provedené změny, a to výměnu fotografie původního držitele cestovního pasu. Dalším šetřením bylo jednoznačně zjištěno, že pan L. S. K. P., nar. X a pan I. B. P., nar. X nejsou jedna a tatáž osoba. V pohovoru ze dne 29.7.2008 žadatel potvrdil, že se skutečně nejedná o jeho totožnost, která je uvedena v cestovním dokladu, se kterým přicestoval a objasnil, jakým způsobem tento cestovní doklad získal.

Žalovaný dále uvedl, že pohovor ze dne 10.9.2008 byl se jmenovaným veden v jazyce francouzském za přítomnosti tlumočníka jazyka francouzského. Žadatel sdělil, že se o něj ve vlasti starali rodiče. Jeho otec před delším časem odjel do Británie a žadatel tak žil jen se svou matkou. Koncem roku 2007 matka zemřela a žadatel se rozhodl, že bude hledat svého otce, o kterém zjistil, že žije v Londýně. Přítelkyně jeho matky mu zajistila potřebné doklady. Žadatel objasnil, že měl české vízum, aby se dostal do Evropy. Na Britské vízum by musel čekat dlouho a na to podle svého tvrzení neměl čas. Jeho matku zabili neznámí lidé, kteří utekli poté, co k jejich domu přišli lidé z vesnice. Obyvatelé se snažili zjistit, proč byla jeho matka zabita, ale nic nezjistili. Případ vyšetřovala i policie, ale žadatel neví, k čemu dospěla. Matka se účastnila nějakých schůzí, ale on s tím neměl nic společného. Podle žadatele matku zabila jiná skupina lidí než ti, kteří chodili na schůze. Jeho obava z těchto lidí byla jedním z důvodů odjezdu ze země. Druhým důvodem byla snaha najít otce. Správní orgán uvedl, že posuzoval žádost na pozadí informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování lidských práv na území Konžské demokratické republiky. Žadatel potvrdil, že není a nebyl členem žádné politické strany ani jiné organizace. Žadatel neuvedl žádné jiné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že byl ve své vlasti pronásledován kvůli uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a/ zákona o azylu. Správní orgán rovněž nedospěl k závěru, a ani žadatel neuvedl, že by měl ve své vlasti jakékoliv potíže z důvodů taxativně vymezených v § 12 písm. b/ zákona o azylu. Dle názoru správního orgánu nelze očekávat, že by po téměř třech letech od zabití jeho matky ozbrojenými zločinci tyto neznámé osoby pátraly po žadateli s úmyslem mu jakýmkoliv způsobem ublížit nebo dokonce závažným způsobem porušit jeho základní lidská práva. Správní orgán považoval žadatelovu obavu z návratu do vlasti za naprosto neopodstatněnou. Z tvrzení žadatele správní orgán vyvodil, že státní orgány neignorovaly ani nepodporovaly nebezpečí ze strany zločinců, kteří žadatelovu matku zabili, když zabití jeho matky se snažili vyřešit jak místní obyvatelé, tak policie. Správní orgán uvedl, že žadatel

nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu a ani podle § 14 zákona o azylu a s odkazem na shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Konžské demokratické republice dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. Neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by mu mohla hrozit vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu v případě návratu do Konžské demokratické republiky nehrozí žádné vážné nebezpečí. Státní orgány České republiky zásadně nesdělují státním orgánům domovského státu daného žadatele skutečnost, že ten v ČR žádal o mezinárodní ochranu. Správní orgán nedospěl k závěru, že jmenovanému v případě návratu do vlasti hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ve formě mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání z důvodu podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR. Jmenovanému podle názoru správního orgánu nehrozí vážné ohrožení života nebo jeho osobní integrity z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Z uvedených informací o zemi původu je zřejmé, že Konžská demokratická republika jako celek se nenachází v situaci mezinárodního ozbrojeného konfliktu. Správní orgán dále uvedl, že je si vědom skutečnosti, že ve východních provinciích Konžské demokratické republiky probíhá již několik let ozbrojený konflikt, který bezprostředně ohrožuje tamní civilní obyvatelstvo a konflikt se nepodařilo zastavit ani přesto, že na uvedeném území působí mezinárodní mírové síly pod vedením OSN. V případě žadatele nelze přijmout, že by se důsledky tohoto konfliktu mohly na něj vztahovat. Z výpovědi žadatele vyplynulo, že před odjezdem z vlasti žil ve městě K. v provincii B. C., která se rozkládá západně od Kinshasy, která je vzdálena od míst bojů ve východních provinciích asi tisíc pět set kilometrů vzdušnou čarou.

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že správní orgán mu při plnění úkolů vyplývajících z jeho působnosti nevycházel podle možností vstříc a při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Dále namítal, že správní orgán neuvedl v dostatečné míře důvody výroku svého rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil, při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů a neuvedl ani, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Domníval se, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v § 12 písm. b/ zákona o azylu a zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany stanovené v § 14 písm. b/ zákona o azylu. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí.

V písemném vyjádření k žalobě ze dne 12.1.2011 žalovaný uvedl, že při hodnocení podání vycházel především z vlastních tvrzení žalobce sdělených v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany je obava z neznámých ozbrojenců, kteří zabili jeho matku a dále snaha spojit se s otcem, který žije ve Velké Británii. Žalovaný popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil. Odkázal na obsah správního spisu. Uvedl, že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, zjistil skutečný stav věci a opatřil si úplné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobci se v řízení o udělení mezinárodní ochrany dostalo

možnosti plného vyjádření, jakož i příslušného poučení. Správní orgán dostal svým povinnostem a kladenými otázkami vedl žadatele k pravdivému a úplnému vysvětlení jeho důvodu odchodu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu. Dotazy byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny možné azylově relevantní skutečnosti. V odpovědích nebyl žadatel omezován. S protokolem o pohovoru byl seznámen, nevyjádřil žádná doplnění, nežádal změny a s obsahem protokolu o pohovoru souhlasil. Správnost přetlumočeného textu stvrdil svým podpisem. Žalovaný dále uvedl, že porovnal výpovědi žalobce s dostatečným množstvím aktuálních a reprezentativních informací o zemi původu. Tyto s pečlivostí zvážil a v rozhodnutí je citoval. Žalobce měl možnost se před vydáním rozhodnutí s obsahem podkladů pro vydání rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim. Dne 10.9.2008 uvedl, že jej podklady nezajímají, při seznámení dne 7.10.2010 se s podklady pro vydání rozhodnutí chtěl seznámit a dodal, že na hranici Konga a Ugandy umírají lidé, avšak další připomínky neměl a nenavrhl doplnění dokazování.

Žalovaný dále dodal, že v rozhodnutí uvedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Odkázal na závěry vydaného rozhodnutí. Opakoval, že se případem žalobce zabýval individuálně, posoudil subjektivní složku jeho obav na podkladě objektivních skutečností a nedošel k závěru, že by žadatel byl pronásledován ve smyslu ust. § 12 písm. a/ a b/ zákona o azylu. Uvedl též, že nebylo prokázáno, že by žalobce byl pronásledován z azylově relevantních důvodů či že by mohl pociťovat odůvodněné obavy z pronásledování ze strany státních institucí či ze strany soukromých osob, před kterými ho stát není schopen ochránit. Žalovaný odkázal na rozsudek NSS v Brně č.j. 3 Azs 119/2004 ze dne 13.1.2005. Dále žalovaný uvedl, že posoudil, zda žalobce splňuje podmínky pro přiznání azylu za účelem sloučení rodiny podle ust. § 13 zákona o azylu a pro přiznání humanitárního azylu podle § 14 téhož zákona a na základě posouzení případu žalobce azyl podle § 13 a 14 zákona o azylu neudělil. Rovněž posoudil žalobcův návrat do vlasti ve smyslu non-refoulement dle ust. § 14a zákona o azylu. Odkázal na odůvodnění rozhodnutí a uvedl, že žalobci nehrozí dle jeho názoru v případě návratu vážná újma a proto nelze dojít k závěru o naplnění podmínek k udělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a a 14b zákona o azylu. Navrhoval zamítnutí žaloby.

V průběhu ústního jednání dne 9.8.2011 žalobce uvedl, že bydlel v menším městě, v rodinném domku. Matka se účastnila politického hnutí MRC, to jej nezajímalo. Nikdy nebyl členem žádné politické strany ani politického hnutí, neangažoval se ani mimo politické strany. Když jeho matka byla zavražděna, nebyl u toho, dověděl se, že byla zavražděna. Při zajištění víza a cesty mu pomáhala přítelkyně jeho matky. Chtěl jet do Anglie a najít tam otce. V České republice se zdržuje 3 roky, v současné době žije se svou přítelkyní A. K. Je otcem dítěte, které se jeho přítelkyni narodilo X. Tvrdil, že Česká republika mu neumožní díky zamítavému rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany, aby se postaral o svou rodinu.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 8.10.2010, č.j. OAM-399/LE-05-P08-2008, a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský

soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Z obsahu správního spisu, zejména ze žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany a protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, sepsané odborem azylové a migrační politiky, pracoviště Praha-Ruzyně ze dne 29. 7. 2008, protokolu o podání vysvětlení sepsaného Policii České republiky dne 28.7.2008, protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany sepsaného Odborem azylové a migrační politiky MV ČR pracoviště Vyšní Lhoty dne 10.9.2008, rozhodnutí MV ČR ze dne 29.7.2008 a ze dne 5.8.2008 téhož evidenčního čísla krajský soud zjistil, že dne 22.7.2008 byla na ICP letiště Praha Ruzyně z Odd. Dublinského střediska MV ČR OAMP Praha pod č.j. OAM-451/DS-PR-2008 faxem přijata žádost o provedení transferu cizince z území Belgického království na území ČR. P. L. S. K., nar. X podal na území Belgického království žádost o udělení mezinárodní ochrany. Důvodem odpovědnosti za posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla skutečnost, že Česká republika udělila panu P. L. S. K. jednorázové vízum k pobytu na území ČR. Dne 28.7.2008 byl cizinec na mezinárodní letiště Praha Ruzyně transferován linkou z Bruselu. Policistům při pobytové kontrole předložil cestovní doklad, jehož kontrolou bylo zjištěno, že doklad obsahuje neoprávněně provedené změny, a to výměnu fotografie původního držitele cestovního pasu. Dalším šetřením bylo z jištěno, že vízum, které by pana P. I. B. opravňovalo ke vstupu nebo pobytu na území ČR, nebo platné oprávnění k pobytu, mu nikdy uděleno nebylo. Žalobce sdělil, že jeho pravé jméno je P. I. B.. Má státní příslušnost Konžské demokratické republiky a národnost Equaterur. Trvale bydlí na adrese: Konžská demokratická republika, město V. B. Congo, ul. K. č.9. Jeho otec se jmenuje B. I. R. a matka C. N.. Do České republiky poprvé přicestoval dne 1.3.2008 na základě cestovního dokladu, který si opatřil od přítele své matky, dal mu své fotografie a přítel matky mu předal cestovní pas. Cestovní doklad si opatřil, protože měl v Kongu problémy a chtěl jet za svým otcem do Anglie. Je mu známo, že cestovní doklad byl pozměněn. Dostal kontakt na Čecha, který mu měl zprostředkovat dále cestu do Evropy. Dne 19.4.2008 nastoupil v Praze dle dohody do nákladního automobilu (zavazadlový prostor), kde se nacházeli uprchlíci, které neznal. Za zprostředkování zaplatil 700 Euro. Vystoupili až v Bruselu. Snažil se opět získat nějaký kontakt, aby mohl dále do Anglie za otcem. Protože se mu to nepodařilo, požádal o azyl, byl vrácen do ČR.

Rozhodnutím MC ČR ze dne 29.7.2008 e.č. L007878 byl žalobci povolen vstup na území České republiky ve smyslu § 73 odst.4 z.č. 325/1999 Sb. a rozhodnutím ze dne 5.8.2008 e.č. L007878 bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce setrvat v přijímacím středisku až do vycestování, maximálně však do 25.11.2008.

Žalobce je zapsán v knize narození matričního úřadu Magistrátu města Havířova ve svazku 23, ročník 2011 na str. 38, poř.č. 291 jako otec nezl. J. I. B., nar. X.

Do protokolu sepsaného 29.7.2008 žalobce uvedl, že přítelkyně jeho matky mu obstarala pas, na který přiletěl do Evropy. Dal jí své fotky a ona mu pak dala pas s českým vízem. Odletěl z Kinshasy do Bruselu a po přestupu dál do Prahy. Odešel z letiště a až do 19.4.2008 byl v Praze. Nikoho neznal. Až do Prahy s ním letěla přítelkyně matky, která všechno zařídila. V Praze jej předala jednomu černochovi, který ho dostal do Belgie. Jeli kamionem. V Belgii jej nechali samotného. Jsou tam komunity Konžanů, kteří mu poradili a pomohli. Pak se pokusil odjet do Británie za otcem, ale zadržela ho policie. Proto požádal o azyl. Byl vrácen do ČR Česká republika není pro něj cílovým státem, chtěl se dostat za otcem do Anglie. Bojí se

vrátit do vlasti, neboť tam nikoho a nic nemá. Neví, co by tam dělal. O azyl žádá, protože se bál. Už se necítí v bezpečí. Žádá o azyl, aby o něj bylo postaráno.

Žalobce dne 10.9.2008 objasnil, že ukončil střední školu, nikde nepracoval, starali se o něj rodiče. Otec je v Londýně, matka si našla přítele. Bydlel u matky. Koncem r. 2007 matka zemřela, zůstal sám. Matka nezemřela přirozenou smrtí. Neúčastnila se společenského života a proto ji neměli rádi. Matku zabili ozbrojení lidé. On se schoval u souseda. Když přišli lidé z vesnice, ozbrojenci utekli. Vyšetřování vesničanů a policie k ničemu nevedlo. Rozhodl se hledat otce. Chtěl se dostat do Evropy. Příteli matky řekl, že potřebuje odjet a požádal ho, aby mu vše zajistil. Přítel matky vyřídil všechny doklady, koupil mu letenku. Vlast opustil, protože nevěděl co dělat. Neměl matku. Do Evropy se vypravil hledat otce. Nevěděl, že má vízum jen na 4 dny. Dále objasnil, že s matkou po odchodu otce žila přítelkyně, nikoliv přítel. Se státními orgány ve vlasti ani se soukromými osobami neměl žádné problémy. Pokud by si chtěl nechat vystavit pas na vlastní jméno, trvalo by to dlouho a on neměl čas. Téhož dne žalobce sdělil, že se nechce seznámit s podklady, kterými disponuje žalovaný. Uvedl, že jej nezajímají.

Konžská demokratická republika je oficiálně centralizovanou republikou, v níž žije přibližně 60 mil. obyvatel. Prezident a poslanci Dolní sněmovny parlamentu jsou voleni přímo, členové Horní sněmovny jsou vybíráni provinčními zastupitelstvy. Ve všech oblastech země zůstal stav lidských práv špatný, neobjevily se žádné zprávy, že by vláda nebo její pracovníci spáchali zabití z politických důvodů. Zákon zakazuje svévolné zatýkání a věznění. Ozbrojené skupiny působící ve východní části země, mimo kontrolu vlády, běžně svévolně zasahovaly do soukromého a rodinného života civilistů a porušovaly nedotknutelnost obydlí a listovní tajemství civilistů. Vnitřní konflikt pokračoval ve venkovských částech na východě země, která je bohatá na nerosty, zejména v provincii Severní Kivu a v menší míře v provincii Jižní Kivu a v okrese Ituri. Vláda během sledovaného roku zvýšila přítomnost svých oddílů v provincii Severní Kivu. Vláda neomezovala přístup na internet ani nesledovala elektronickou poštu. Ústava zaručuje právo na svobodu pokojného shromažďování, avšak vláda toto právo v některých případech omezovala. Zákon zaručuje svobodu pohybu po území státu, cestování do zahraničí, emigraci a repatriaci, avšak vláda někdy tato práva omezovala. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) odhadoval k 31.12., že ve východní části země je soustředěno přibližně 1,3 mil. vnitřně vysídlených osob, z nichž se 8 tisíc nacházelo v provincii Severní Kivu. Široká škála domácích i mezinárodních organizací zabývajících se lidskými právy prováděla šetření a uveřejňovala své poznatky o případech týkajících se lidských práv. Ministerstvo pro lidská práva spolupracovalo ve sledovaném roce s nevládními

organizacemi a MONUC, reagovalo na žádost jeho informace. Mezi hlavní domácí organizace, které se zabývají lidskými právy a mají sídlo v Kinshase patří ASADHO, VSV, Výbor pozorovatelů lidských práv (CODHO), JED a Křesťanská síť organizací pro lidská práva a občanskou výchovu. Mezi přední organizace působící v oblastech mimo Kinshasu patřily organizace Dědicové spravedlnosti ve městě Bukavu, Skupina Lotos ve městě Kishangani a organizace Justice Plus ve městě Bunia v okrese Ituri. Vláda celkově spolupracovala s mezinárodními nevládními organizacemi, které uveřejňovaly zprávy o záležitostech týkajících se lidských práv a humanitární činnosti a dovolovala jejich vyšetřovatelům vstupovat do oblasti konfliktu (zpráva o dodržování lidských práv za rok 2007 Ministerstva zahraničí USA ze dne 11.3.2008, týkající se Konžské demokratické republiky).

Dle zprávy MZV USA z 11.3.2010, týkající se dodržování lidských práv za rok 2009 v Konžské demokratické republice, Konžská demokratická republika je formálně centralizovanou republikou s přibližně 68 mil. obyvatel. Vnitřní konflikt ve východních provinciích Severní a Jižní Kivu do značné míry vyvolaný nezákonnou exploatací přírodních zdrojů, jakož i samostatný konflikt ve správních oblastech Horní Uele a Dolní Uele provincie Oriental na severovýchodě země měly v průběhu roku mimořádně záporný vliv na bezpečnost a lidská práva. Vládní kontrola nad mnoha oblastmi, zejména v provinciích Severní a Jižní Kivu byla na konci roku i nadále slabá. Civilní úřady zpravidla nevykonávaly účinnou kontrolu nad bezpečnostními silami. V červenci prezident Kabila oznámil, že vláda po intenzivní kritice dárcovských zemí a mezinárodních skupin na obranu lidských práv přijala vůči porušování lidských práv bezpečnostními silami politiku „nulová tolerance“. V zemi byly více než 2 mil. vnitřně vysídlených osob, z toho 881 tisíc v Severním Kivu, 700 tisíc v Jižním Kivu a 444 tisíc v provincii Oriental. Zákon umožňuje udělení statutu uprchlíka nebo azylanta v souladu s Úmluvou OSN o právním postavení uprchlíků z r. 1951 a jejím Protokolem z r. 1967.

Dle Informace MZV č.j. 115267/2007-LP z 11.5.2007, týkající se Konžské demokratické republiky, bezpečnostní situace v severních a východních oblastech Konžské demokratické republiky byla ke dni 11.5.2007 špatná. Existuje velmi málo konžských občanů, kteří by se ze zahraničí vraceli dobrovolně. Začíná docházet k nucené repatriaci neúspěšných azylantů z některých zemí EU. Ponávratová diskriminace od státu za pouhou neúspěšnou emigraci není pravděpodobná, což nevylučuje případné stíhání za opravdové či domnělé kriminální činy. Navrátilci nic nebrání zabydlet se kdekoliv, protože žádné zákonné omezení svobody pohybu pro občany Konžské demokratické republiky uvnitř této země neexistuje.

Dle Českého červeného kříže, úřadu ČČK – pátrací služba z 3.10.2008, bylo zahájeno pátrání po Ikundaka Bonkoto Pompon, nar. 9.12.1986, Kongo s doplňující informací, že otec chce synovi sdělit důležitou rodinnou zprávu. Dle přítelkyně hledaného (v Kongu) hledaný odjel v květnu nebo červnu do České republiky.

Dle zprávy MZV ČR ze dne 14.2.2007 žadatele o vízum na soukromou cestu v Konžské demokratické republice nemůže na českém velvyslanectví nikdo zastoupit. S každým vízovým žadatelem je rovněž proveden pohovor. K žádosti o vízum jsou nutné doklady – platný pas, pozvání ověřené cizineckou policií nebo dokument

potvrzující předplacený rekreační pobyt, potvrzení o zaplacení vízového poplatku banky, příp. žadatel musí dodat další doklady. Před podáním žádosti musí žadatel složit správní poplatek za české vízum bance. Vyzvednout vízum na soukromou cestu si může pouze žadatel sám. Totožnost žadatele se ověřuje podle předloženého cestovního dokladu. Fotografie k cestovnímu dokladu musí odpovídat současné podobě žadatele.

Dle zprávy o historickém vývoji v Kongu od r. 2001 ze dne 20.4.2009, 30.6.2003 byla jmenovaná 36 členná vláda a tím oficiálně skončila občanská válka v zemi, která si od 2.8.1998 vyžádala 3,9 milionů mrtvých, přičemž ve válce bylo zapojeno 8 afrických států a 25 ozbrojených skupin. Dne 30.7.2006 proběhly prezidentské parlamentní volby. 28.8.2008 na východě země vypukl ozbrojený konflikt (porušeno příměří uzavřené v lednu 2008) proti vládním vojákům začaly zejména v provincii Severní Kivu bojovat tuthsijští povstalci bývalého vládního generála Laurenta Nkundy, kteří utvořili Národní kongres na obranu lidu (CNDP) údajně hnutí za národní osvobození. 29.10. vyhlásili povstalci příměří. Dne 23.1.2009 byl generál Nkunda zadržen spojenými rwandsko-konžskými jednotkami na rwandském území.

Dle Informace MZV č.j. 112856/2010-LPTP z 7.9.2010 v Konžské demokratické republice probíhala všeobecná příprava na volby, které by se měly uskutečnit v období od r. 2011 – 2012. Bezpečnostní situace v hlavním městě Kinshashe představuje zvýšené riziko a celkově se doporučuje dbát zvýšené opatrnosti. V současné době nejsou informace o vyloženě negativním postiji státních orgánů vůči osobám vracejícím se zpět do své vlasti.

Výčet důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu je taxativně vymezen, a jiné než tam uvedené důvody nezakládají důvod pro udělení azylu. Podle výše citovaného ustanovení se mezinárodní ochrana udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Za pronásledování se podle § 2 odst.8 zákona o azylu, pro účely tohoto zákona, považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého

posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle § 13 odst. 1 z.č. 325/1999 Sb. rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

Podle odst.2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11.

Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství před udělením azylu azylantovi. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny partnerovi azylanta je trvání partnerství před udělením azylu azylantovi (odst.3).

Podle ust. § 14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle § 14a odst.1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle odst.2 téhož ustanovení za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

Podle odst.2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let,

d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11.

Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany podle odstavce třetího je trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny partnerovi osoby požívající doplňkové ochrany je trvání partnerství před udělením doplňkové ochrany cizinci.

Na základě skutečností zjištěných ze správního spisu žalobce dospěl soud k závěru, že žalobce neopustil zemi původu z důvodu, že by byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů. Bylo zjištěno, že žalobce opustil zemi původu dobrovolně, bez nátlaku, bez násilí, když mu zemřela matka a chtěl jet za otcem do Anglie. Nemá kam jít a nechce se vrátit. Nikdy proti němu nebylo vedeno trestní stíhání ani v současné době stíhání proti němu není vedeno. Členem žádné politické strany ani jiné organizace nikdy nebyl. V současné době má známost a je otcem dítěte, které se jeho přítelkyni narodilo.

Důvody pro udělení mezinárodní ochrany jsou v ustanovení § 12 zákona o azylu taxativně vymezeny. Jiné, než vymezené důvody nelze tomuto ustanovení podřadit. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že by byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod. Nebylo prokázáno a žalobce ani netvrdil, že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo na základě zastávání politických názorů ve státě, jehož občanství má.

Žalobce neuváděl, že by měl ve vlasti potíže jakéhokoliv rázu, vyjma toho, že neměl matku, neměl se o něj kdo starat. Skutečnost, že žalobce byl ve složité životní situaci, byl ve stresu a nyní chce žít v prostředí, které by bylo vlídné a důstojné, je z lidského hlediska nanejvýš pochopitelná, ale není zákonným důvodem pro vyhovění žádosti žadatele o udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu.

Obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými obavami na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. To, že žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR byla podána žalobcem nikoliv bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co požádal o azyl na území Belgického království a odtud byl proveden transfer do ČR, svědčí o její účelovosti.

Skutečnosti uváděné žalobcem nebylo možno podřadit důvodům pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu. Případné vycestování jmenovaného nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR.

Žalobce nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu, když se nejedná o manžela azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodiče azylanta mladšího 18 let ani o zletilou osobu odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu. Nejde ani o sloučení rodiny manžela azylanta, jehož manželství trvalo před udělením azylu azylantovi.

Pokud jde o udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu, to je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. § 12 cit. zákona. Je věcí správního uvážení rozhodujícího orgánu. Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žalobce subjektivní právo. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy z hlediska dodržení práv na spravedlivý proces. Na udělení mezinárodní ochrany z humanitárních důvodů není právní nárok. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.

Žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu a nesplňuje ani podmínky doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 z.č. 325/1999 Sb., neboť nebylo zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do státu, jehož je státní občanem, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy (uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu). Ostatně žalobce ani nic takového před správním orgánem netvrdil. Žalobce ve své vlasti neměl potíže se státními orgány ani se soukromými osobami. Žalobce uvedl , že měl problém poté, co zemřela jeho matka a on chtěl jet za otcem do Anglie. Případ zabití jeho matky, jak uvedl žalobce, řešili jak místní obyvatelé, tak policie. Lze tedy dovodit, že státní orgány neignorovaly a nepodporovaly nebezpečí ze strany zločinců, kteří matku žalobce zabili. Dle názoru soudu nelze očekávat, že by tito neznámí zločinci pátrali po žalobci (po více jak 3 letech), aby mu ublížili, když před odchodem žalobce ze země původů se tito o jeho osobu nezajímali. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobci hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy.

Žalobce nesplňuje podmínky doplňkové ochrany podle ust. § 14b z.č. 325/1999 Sb., když se nejedná o rodinného příslušníka osoby požívající doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny.

Smyslem mezinárodní ochrany je poskytnout cizinci ochranu před takovými negativními jevy v zemi jeho původu, které lze podřadit některému z důvodů pro udělení azylu podle § 12 a násl. zákona o azylu, nebo některému z důvodu pro

udělení doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona (viz rozsudky NSS č.j. 6 Azs 12/2003-49 z 6.11.2009 a č.j. 9Azs 45/2009-94 z 18.3.2010).

Institut mezinárodní ochrany nelze chápat jako jeden z prostředků k legalizaci pobytu cizince na území České republiky a nelze jej využívat jako „náhradní řešení“ v případech, kdy cizinec nesplňuje podmínky pro získání trvalého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb. Snaha o legalizaci pobytu na území České republiky je sice důvodem pochopitelným, nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných, mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu ust. § 14 z.č. 325/1999 Sb.

Snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití s ženou, která je matkou dítěte, jehož je otcem, je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímám jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.

Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného, když žalovaný při posuzování žádosti žalobce postupoval v souladu s příslušnými právními normami a dbal na zachování všech práv žalobce garantovaných mu právním řádem České republiky. Jak bylo zjištěno z pohovoru s žalobcem, žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Pokud žalobce v žalobě namítal, že žalovaný mu nevycházel podle možností vstříc, pak v průběhu ústního jednání dne 9.8.2011 žalobce nebyl schopen objasnit v čem konkrétně mu žalobce nevyšel vstříc. Taktéž nebyl schopen objasnit k jakým podkladům pro vydání rozhodnutí nepřihlédl správní orgán. Jeho tvrzení, že správní orgán neuvedl v dostatečné míře důvody výroku svého rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil, je v rozporu s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Namítal-li žalobce, že se správní orgán nevypořádal s návrhy a námitkami účastníků, nutno uvést, že žalobce žádné návrhy na důkazy neměl. Žalobce opustil dle svého tvrzení zemi původu dobrovolně. Z České republiky odcestoval do Belgie, kde požádal o udělení mezinárodní ochrany. Odtud byl vrácen do ČR a teprve poté požádal o udělení mezinárodní ochrany v ČR.

Soud ze všech shora uvedených skutečností došel k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora citovaného ustanovení § 12 zákona o azylu mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný také nepochybil v tom, že neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti.

K řešení otázek, týkajících se pobytu cizinců na území České republiky, slouží zákon o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb. a žalobce může k úpravě svého budoucího pobytu na území ČR využít instituty tohoto zákona, pokud splňuje nebo splní

podmínky v tomto zákoně stanovené, kde tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Žalobce si ke své ochraně nemůže „vybrat“ zákon č. 325/1999 Sb., o azylu , který je specifickou normou sloužící jako štít lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni či byli ohroženi vážnou újmou, nikoliv univerzálním nástrojem k legalizaci pobytu. Žalobce nijak neprokázal, že by se na něj tento zákon vztahoval.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný. Žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

Usnesením ze dne 27.4.2011 č. j. 63Az 11/2010-30 krajský soud žalobci k jeho žádosti ustanovil pro řízení zástupce z řad advokátů, a to advokáta JUDr. Radima Vicherka. Odměna zástupci žalobce za řízení o žalobě byla stanovena za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 4.200,- Kč, 2x náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky po 300,- Kč, tj. 600,- Kč, tj. celkem 4.800,- Kč (převzetí-studium spisu dne 8.8.2011, účast u ústního jednání dne 9.8.2011, převzetí usnesení o ustanovení advokáta nelze za převzetí věci považovat). Protože advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) podle § 35 odst.8 s.ř.s. se zvyšuje odměna o částku odpovídající DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. o 20%, což činí 960,- Kč, celkem činí odměna 5.760,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ustanovením § 36 odst. 2 s. ř. s., podle kterého náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 9. srpna 2011

JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru