Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 Az 6/2011 - 33Rozsudek KSOS ze dne 17.02.2012

Prejudikatura

3 Azs 22/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Azs 16/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

62Az 6/2011-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce F.I., státní příslušnost Ukrajina, t.č. bytem Pobytové středisko Havířov,

Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Praha

7, Nad Štolou 3 k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2011, č.j. OAM-

323/VL-18-K02-2009, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce žalobou podanou v zákonné lhůtě napadl v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného, a to v rozsahu výroku o neudělení azylu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Domáhal se přezkoumání napadeného rozhodnutí a poté jeho zrušení a vrácení žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že správní orgán porušil:

1. § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jelikož mu žalovaný nevycházel vstříc,

2. § 50 odst. 4 správního řádu, jelikož při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí správní orgán nepřihlédl pečlivě ke všemu co vyšlo v řízení najevo,

včetně toho, co uvedli účastníci a tak nesprávně posoudil žádost o azyl, 3. § 68 odst. 3 správního, neboť neuvedl v dostatečné míře důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a dále, v rozhodnutí neuvedl informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

4. Dle jeho názoru, splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené zákonem o azylu.

[2] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, a především poukázal na to, že výtky proti rozhodnutí jsou v obecně právní rovině. Uvedl, že při hodnocení vycházel především z výpovědí žalobce ve správním řízení z nichž bylo zjištěno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou obavy z jednání neznámých lidí v možné souvislosti s jeho nesplaceným dluhem a dále z mentality lidí na Ukrajině a kvůli svému příjmení. Poukázal na skutečnost, že ve správním řízení bylo postupováno v souladu s příslušnými právními normami. Vyšel ze spolehlivě zjištěného stavu skutečností, za jehož účelem byl veden pohovor a jeho výpovědi porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu. Odkázal na závěry vydaného rozhodnutí, které byly dostatečně a srozumitelně odůvodněny a vyplývá z nich, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí a jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Žalobce měl obavy z jednání osob na Ukrajině v souvislosti s jeho dluhem, avšak případy kriminálních činů spáchaných vůči němu kompetentním orgánům své vlasti neoznámil a nežádal je o pomoc. Nelze se ztotožnit s jeho tvrzením, že je ve vlasti pronásledován z azylově relevantních důvodů, nelze dojít ani k závěru, že má existenci odůvodněných obav z pronásledování či hrozby vážné újmy. Žadatelovy obavy z mentality osob na Ukrajině a dávnému posměchu z mládí kvůli jeho příjmení není možno považovat za důvody k udělení azylu. Navrhl žalobu zamítnout.

[3] Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že u žalobce nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany a současně nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. Důvodem žádosti byla obava z jednání neznámých lidí v možné souvislosti s jeho nesplaceným dluhem a dále mentalita lidí na Ukrajině a jeho příjmení. Sám žadatel vypověděl, že na Ukrajině začal v roce 2005 podnikat, půjčil za tím účelem 15000 USD a nebyl je schopen věřiteli vrátit. Opravoval na zakázku domek, který po provedené opravě někdo poškodil, bylo mu také ukradeno nářadí. Z toho důvodu nedostal zaplaceno za provedenou práci. Byl přepaden a zbit a byl ohrožován nožem. Také mu bylo na diskotéce něco nasypáno do limonády, na což ho upozornil kamarád a vedle jeho domu byla zapálena pneumatika. Domnívá se, že toto všechno souviselo s nesplaceným dluhem. Dle žalovaného se jednalo o běžné kriminální delikty či přestupky spadající do kompetence policie, přičemž žalobce se nikdy na policii neobrátil. Jako další důvod uvedl, že se mu lidé smáli kvůli jeho příjmení a v mládí

ho nazývali Fricek. Dle jeho tvrzení kvůli tomu dostával ve škole špatné známky a pak špatnou práci. K tomuto důvodu správní orgán uvedl, že uvedený problém je velmi těžce ověřitelný už i vzhledem k dlouhé časové prodlevě a zejména vzhledem k velkým politickým změnám na Ukrajině a konečně lze příjmení změnit, pokud by si to žadatel přál. Další důvody jako založení rodiny a ukrajinská mentalita, protože se lidé vysmívají chudším spoluobčanům nejsou relevantní důvod z hlediska azylového zákona. Správní orgán nepřehlédl, že žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu až poté, co mu bylo vysloveno správní vyhoštění a tak se chtěl vyhnout odjezdu na Ukrajinu a legalizovat v ČR pobyt. Správní orgán dospěl k závěru, že žadatel v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti na základě, kterých by bylo možné učinit závěr, že v zemi své státní příslušnosti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu a nedospěl k názoru, že žadatel byl na Ukrajině pronásledován z důvodů taxativně uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Nebyly zjištěny ani důvody pro udělení azylu dle § 13 zákona o azylu z důvodu sloučení rodiny či podmínky humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu). Žalovaný při posouzení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu vycházel především z výpovědi a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině, konkrétně z Aktuálních informací z databanky ČTK o situaci na Ukrajině. Žadatel pak není rodinným příslušníkem osoby požívající doplňkovou ochranu, nesplňuje proto důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu. Při posuzování otázky, zda účastníku řízení hrozí v případě návratu na Ukrajinu nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, vycházel správní orgán z aktuálních informací na Ukrajině, ze kterých je zřejmé, že Ukrajina se nenachází v situaci mezinárodního či vnitřního konfliktu a v případě návratu nebude žadatel ohrožen ani z důvodu souvisejícího svévolného násilí.

[4] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona čís. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

[5] Z obsahu správního spisu žalovaného soud zjistil, že žalobce dne 2.4.2006 na české vízum přijel do ČR. Na Ukrajině v roce 2005 začal podnikat, půjčil si peníze, musel je vrátit dvojnásobek a nebyl schopen zaplatit dluh. Dostal zakázku ve městě, opravu domku, na konci doby mu někdo práci zničil a on nedostal zaplaceno. Pak mu někdo volal a vyhrožoval smrtí, také mu hodili kámen do oken, avšak na policii se neobrátil. Také se mu od mládí smáli kvůli jeho německému příjmení, dostával špatnou práci, stejné potíže měl i na vojně, ve škole dostával špatné známky. Všichni mu nadávali Fricku. Nelíbí se mu ukrajinská mentalita, když je člověk chudý, vysmívají se mu. V ČR našel klid. V roce 2004 jezdil do Polska za prací a nákupy. V jeho vlasti nezůstali žádní příbuzní, ke kterým má nějaké závazky. Ve vlastnoručně psaných důvodech pro udělení mezinárodní ochrany uvedl, že žádá azyl, neboť zde žije s přítelkyní, čekají dítě a chtějí založit rodinu. Chce zkusit si udělat překvalifikaci své školy a zde pracovat. Žalovaný provedl dne

19.5.2009 pohovor s žalobcem k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce

uvedl, že z Ukrajiny vycestoval asi v březnu 2006. Vycestoval kvůli vyhrožování, jeho život byl v nebezpečí, neboť jednou se vracel domu a byl napaden neznámými lidmi. Odcestoval také z důvodu diskriminace kvůli příjmení, neboť mu říkali Fricek. Půjčil si peníze, aby v rámci podnikání mohl opravit dům na zakázku, najal si pracovníky a půjčil si 15 tis. USD. Práci provedl, ale neznámí lidé jeho práci poničili, byla poničena fasáda, beton byl zničen naftou, nářadí ukradeno. Nedostal zaplaceno a nemohl tak půjčené peníze vrátit. Myslí si, že jeho napadení s tímto souviselo. V roce 2005 se vracel z oslav narozeni a najednou se na něj vrhli tři muži, u jednoho viděl nůž, mlátili ho a ohrožovali nožem. Zachránilo ho auto, které jelo kolem. I to dává do souvislosti s dluhem. Pak byla ještě jedna příhoda, na diskotéce, když jeho kamarád viděl, jak mu někdo do láhve s limonádou něco nasypal. V krátké době po diskotéce ráno vstal a ucítil zápach a vedle jeho domu ležela hořící pneumatika. Myslí si, že to byl pokus o zapálení jeho domu. Začal se bát, a proto si vyřídil vízum a jel do ČR. Na polici se nikdy neobrátil, poněvadž to by nemělo cenu. Doma mu říkali Fricek, a kvůli tomu dostával špatné známky ve škole a špatnou práci. Doklady pro výjezd do ČR začal vyřizovat v roce 2006, měl dívku, pohádal se s ní a pak odjel do ČR. O mezinárodní ochranu žádá, aby zde mohl legálně žít a založit rodinu. Na území ČR pobývá nelegálně od 16.4.2006. Vykonával různé zednické práce. Obdržel vyhoštění na dobu tří let. O azyl nepožádal dříve, protože nevěděl,kde je přijímací středisko, neměl čas, protože pořád cestoval a hledal práci a příležitostně pracoval a až když ho chytila policie, to musel řešit. Po návratu do vlasti se obává stejných problémů, které měl před odjezdem.

[6] Správní spis žalovaného dále obsahuje informace o Ukrajině z Infobanky z 10.12.2010, 30.5.2008 a Zprávu Ministerstva zahraničí Spojených států amerických z 25. února 2009 o dodržování lidských práva za rok 2008 na Ukrajině k otázce respektování občanských svobod.

[7] V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

[8] Ustanovení § 13 zákona o azylu upravuje azyl za účelem sloučení rodiny, kdy v prvé řadě je předpoklad, že žadatel je rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 zákona o azylu.

[9] Soud především zdůrazňuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním

kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2005,č. j. 5Azs 125/2005 - 46).

[10] Námitku žalobce, že správní orgán mu nevycházel podle možností vstříc, čímž porušil povinnosti dané ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. soud neshledal důvodnou. Toto ustanovení v podstatě vyjadřuje povinnost úředních osob chovat se vůči každé osobě zdvořile a vycházet jim vstříc. Z celého obsahu správního spisu nevyplývá ani náznakem, že by se vůči žalobci pracovníci správního orgánu nechovali vstřícně a žalobce také sám toto v průběhu správního řízení nenamítal. Žalobci byly kladeny otázky směřující ke zjištění důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, byly zjišťovány okolnosti, které byly důvodem pro vycestování z Ukrajiny. Žalobce konkrétně neuvedl jedinou námitku vůči jednání a chování pracovníků žalovaného, která by svědčila o nevstřícnosti vůči jeho osobě.

[11] Soud rovněž neshledal důvodnou námitku co do porušení ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu. Žalovaný vyšel ze všech informací, které mu žalobce o své osobě a důvodech odchodu z Ukrajiny sdělil. Všechny žalobcem uváděné obavy, a to obavy z věřitele kvůli nezaplacenému dluhu, jeho přepadení, zapálení pneumatiky vedle jeho domu, nasypání něčeho do limonády na diskotéce, v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl. S těmito skutečnostmi se také náležitě v odůvodnění vypořádal. Žalovaný tyto incidenty označil za běžné kriminální delikty či přestupky spadající do kompetence policie, kterou však žalobce nekontaktoval. Žalovaný se vypořádal i s žalobcovým odůvodněním, proč se na polici neobrátil, když tímto důvodem měl být nedostatek důkazů. Žalovaný přesvědčivě vyargumentoval, že takové tvrzení nemůže obstát, neboť u všech těchto incidentů byly důkazy, a to u poškozeného domu to byla poničená fasáda, beton, stopy po krádeži nářadí, u přepadení to byl řidič kolemjedoucího auta, který jej měl zachránil, na diskotéce to byl jeho kamarád, který ho na situaci upozornil, u hořící pneumatiky to byla sama pneumatika. Soud nesdílí názor žalobce, že v důsledku porušení tohoto ustanovení správního řádu byla nesprávně posouzena jeho žádost. Soud se ztotožnil zcela s názorem žalovaného, že uvedené delikty nelze podřadit důvodům uvedeným v § 12 písm. b) zákona o azylu. Jestliže všechny tyto útoky byly v souvislosti s dluhem, nevykazovaly žádnou souvislost s rasou, pohlavím, náboženstvím atd. Správní orgán také poukázal na skutečnost, že žadatel i po těchto incidentech nadále na Ukrajině zůstal a odjel až po hádce s přítelkyní.

[12] Soud nepřisvědčil ani námitce týkající se ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Především nutno konstatovat, že takto formulovaná žalobní námitka je zcela obecná a není z ní patrno, jakými námitkami a návrhy účastníka se žalovaný nevypořádal. Tak jak již uvedeno v odstavci § 12 tohoto rozsudku, žalovaný vyšel ze všech žalobcem uváděných skutečností a důvodů jeho odjezdu z Ukrajiny. Všechny tyto důvody správní orgán vyhodnotil v závislosti ustanovení § 12, § 13, § 14, §14a a § 14b zákona o azylu. Žalovaný také prováděl dokazování za účelem zjištění

stavu věci, o čemž svědčí zprávy z Infobanky o situaci na Ukrajině, ze kterých vycházel. Žalobce ve správním řízení byl s těmito zprávami seznámen, byl mu dán prostor k vyjádření se a nic k tomu nenamítal, tyto nezpochybnil a sám žádné nenavrhl. Rozhodnutí žalovaného je dostatečně a přesvědčivě odůvodněno.

[13] Soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce ohledně splnění podmínek pro udělení azylu.

[14] Pokud se týká podmínek pro udělení azylu dle ust. § 12 zákona o azylu, soud v prvé řadě odkazuje na odstavec 11 tohoto rozhodnutí. Dále nutno zdůraznit, že nebylo prokázáno, že žalobce opustil Ukrajinu z důvodu, že by byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů. Žalobce jak v žádosti o mezinárodní ochranu, tak i při pohovoru k této žádosti uvedl, ž důvodem byla obava z věřitele za nezaplacený dluh. Jako další důvod uvedl, že měl přezdívku Fricek, což souviselo s jeho německým příjmením a z toho důvodu byl špatně ve škole klasifikován, dostával horší práci. V případě, že by tak tomu bylo ve skutečnosti, je nutno zohlednit, že se tak dělo v minulosti, což žalobce dříve nijak neřešil a nemohl to tedy být bezprostřední důvod pro odchod z Ukrajiny a podání žádosti o mezinárodní ochranu. Kromě toho nutno žalovanému přisvědčit, že žalobci nic nebránilo tomu, aby si příjmení změnil, měl-li za to, že toto je jediným důvodem jeho nemožnosti si najít lepší práci. Stejně tak ani nesouhlas s ukrajinskou mentalitou, která se projevuje v posměchu vůči nemajetným lidem, nelze podřadit mezi důvody udělení azylu dle § 12 cit. zákona. V každé společnosti bez ohledu na ekonomickou úroveň státu, se najdou osoby, které se chovají nevhodně vůči osobám sociálně slabším. Stejně tak ani touha založení rodiny není relevantním důvodem uznávaným zákonem o azylu. Žalobcem uváděné důvody v žádném případě nelze podřadit pod důvody pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu.

[15] Pokud se týká ustanovení § 13 zákona o azylu, toto ustanovení slouží jako jedna z možností sloučení rodiny, a to v případě, že osoby nejsou, respektive nemusejí být uprchlíky ve smyslu ŽÚ 1951. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit rozdělení rodiny proto, že u jednoho rodinného příslušníka jsou dány důvody pro udělení azylu podle § 12 či § 14 zákona o azylu a u jiného nikoli. Žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu a ani není rodinným příslušníkem azylanta. Azyl podle tohoto ustanovení může být udělen pouze na základě rodinné vazby k jiné osobě, které byl udělen azyl.

[16] Důvody udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu jsou velmi individuální např. by se mohlo jednat o závažnou nemoc, stáří a podobně. Takové důvody u žalobce shledány nebyly a konečně ani on sám takové netvrdil. Soud tedy neshledal pochybení správního orgánu ani v otázce posouzení o udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu. Udělení humanitárního

azylu je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 cit. zákona. Je věcí správního uvážení

rozhodujícího orgánu. Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žalobce subjektivní právo. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy z hlediska dodržení práv na spravedlivý proces. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.

[17] Soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se splnění podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. (§ 14a odst. 1 zákona o azylu). Za vážnou újmu se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky (§ 14a odst. 2 zákona o azylu). Žalobce nesplňuje uvedené podmínky, neboť nebylo zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl vrácen na Ukrajinu, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy, jak je v tomto odstavci výše uvedeno. Žalobce opustil Ukrajinu, aniž by měl jakékoliv problémy se státními orgány. Pokud by žadatel měl po návratu potíže se soukromými osobami, má právo se obrátit na ukrajinské státní orgány o pomoc, což zatím neučinil.

[18] Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. a podle § 51 s.ř.s. rozhodl ve věci bez nařízení jednání se souhlasem účastníků řízení.

[19] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s, neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil a podle soudního spisu mu ani žádné náklady řízení nevznikly.

[20] Pro úplnost soud dodává, že v řízení vznikly státu náklady ve výši 200,- Kč spojené s přibráním tlumočníka. Poněvadž náklady spojené s přibráním tlumočníka

platí stát dle ustanovení § 36 odst. 2 s.ř.s., a nelze je uložit účastníku řízení, nebylo ve výroku o náhradě těchto nákladů rozhodováno.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 17.února 2012

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru