Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

62 Az 17/2009 - 32Rozsudek KSOS ze dne 14.06.2011

Prejudikatura

5 Azs 6/2010 - 107


přidejte vlastní popisek

62Az 17/2009-32


e. č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce: S. V., doručovací adresa PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov – Dolní

Suchá, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, k

žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.10.2009, č. j. OAM-550/VL-18-08-2009,

ve věci udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10.10.2009, č. j. OAM-550/VL-18-08-2009 se

zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobci byla zamítnuta žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle ust. § 16 odst. 1, písm. f) zákona o azylu.

[2] Žalobce svou žalobou podanou v zákonné lhůtě napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 10.10.2009, č. j. OAM-550/VL-18-08-2009 a domáhal se jeho přezkoumání a poté zrušení a vrácení k dalšímu řízení žalovanému. V žalobě uvedl, že žalovaný ve správním řízení porušil některá ustanovení správního řádu, konkrétně § 2 odst. 1 a § 3, neboť nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a nebyl zjištěn stav věci, dále § 50 odst. 3 a 2, neboť si neopatřil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, § 52 když neprovedl důkazy ke zjištění stavu věci, přičemž poukázal na to, že zákon o azylu ani azylové komunitárněprávní předpisy neukládají žadateli povinnost vyčerpat před odjezdem všechny dostupné prostředky právního řádu země původu a dále § 68 odst. 3, jelikož odůvodnění je nedostatečné co se týká uvedení úvah, kterými se řídil při hodnocení podkladů, dále porušil ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť žalobce uvedl okolnosti odůvodňující udělení azylu dle tohoto ustanovení. Dále odkázal na ust. článku 8 odst. 2 písm. b) Směrnice Rady 2005/85/ES, která ukládá povinnost si zajistit aktuální informace z různých zdrojů pro posouzení situace v zemi původu žadatele o azylu, přičemž žalovaný v odůvodnění rozhodnutí žádné zprávy necitoval ani na ně neodkazoval. Dle názoru žalobce žalovaný současně porušil i čl. 6 a 4 odst. 3 písm. a) a b) cit. Směrnice, neboť nesprávně vyloučil soukromé osoby z okruhu původců pronásledování a nezohlednil jeho osobní situaci pro posouzení nebezpečí pronásledování či hrozby vážné újmy. Ohledně posouzení hrozící vážné újmy si žalovaný neopatřil jedinou zprávu o stavu lidských práv a činnosti bezpečnostních složek v zemi původu. Má za to, že je pronásledován soukromými osobami, a to pro výkon svého zaměstnání na Ukrajině a jsou naplněny podmínky dle § 12 písm. b) zákona o azylu.

[3] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby a odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí žalovaného, ze kterých zřetelně vyplývá, že žalovaný při posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na zachování všech jejích práv poskytovaných jí právním řádem ČR. Žalovaný se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, zjistil skutečný stav věci a opatřil si úplné podklady pro vydání rozhodnutí. Potíže, které žalobce měl na Ukrajině, byly zapříčiněny jednáním soukromých osob, jejichž motivem byla výhradně snaha pomstít se navrhovateli za navýšení ceny jím privatizovaného majetku. Na jejich jednání si nestěžoval a neučinil žádné kroky, aby situaci řešil. Svým vyjádřením neprokázal, že mu státní orgány včetně mezinárodních či nevládních nebyl schopny či ochotny poskytnout adekvátní pomoc s potížemi soukromých osob. Stejně tak i při posouzení ustanovení § 14a zákona o azylu dospěl žalovaný k závěru, že žalobce neprokázal, že ukrajinské státní orgány nejsou schopny a ochotny mu poskytnout ochranu proti jednání soukromých osob a neprokázal, že mu hrozí skutečně nebezpečí vážné újmy ve smyslu nelidského či ponižujícího zacházení. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno jeho rozhodnutí, kterým byla žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná, a proto navrhl zamítnout žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu.

[4] Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci zamítl žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1, písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Po provedeném dokazování vzal žalovaný za nepochybně prokázáno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha se vyhnout dalšímu možnému jednání majitele firmy na Ukrajině, který mu vyčítal navýšení ceny při prodeji továrny a vyhrožoval mu ublížením na zdraví. Žalovaný u žalobce neshledal žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a 14a zákona o azylu, a proto žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.

[5] Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že žalovaný provedl dne 30. 9. 2009 pohovor s žalobcem k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 21.9.2009. Žalobce opustil zemi svého původu Ukrajinu v roce 1999 z důvodu problému v bývalém zaměstnání. Pracoval na pozici vedoucího privatizace státních podniků ve města Chmelnik. Město chtělo jednu firmu prodat bývalému řediteli podniku, přičemž mělo zájem na nižší ceně. Žalobce však ocenil firmu podle skutečnosti na základě inventarizace o cenění majetku. Dostal příkaz firmu uzavřít a po jednom roce bylo provedeno nové ocenění, kdy cena byla stanovena ještě vyšší a nový majitel musel doplatit cenový rozdíl státu. Žalobce v r. 1998 byl propuštěn ze zaměstnání, údajně pro nadbytečnost, avšak bylo to na nátlak primátora města. Svou situaci chtěl řešit nástupem do nového zaměstnání, na celnici, ale byl v tříměsíční zkušební době propuštěn. Na jeho dotaz mu vedení města Chmelnik sdělilo, že již nikdy nebude pracovat ve stáních službách a také nebude mít hmotnou odpovědnost. Chtěl se dohodnout s novým ředitelem firmy a jeho synem, ale nestalo se tak, a vzhledem k výhrůžkám od ředitele firmy a jeho syna, odjel do ČR, přičemž všude rozhlásil, že jede do Ruska. Funkci kontrolora vykonával od roku 2001, přičemž prováděl audity právnických osob a byl předseda komise pro oceňování majetku. I když mu bylo vyhrožováno ublížením na těle, nikde se neobrátil o pomoc. Při práci studoval vysokou školu.

[6] Dále soud z žádosti o azyl zjistil, že žalobce má vysokoškolské vzdělání, 7 let pracoval na finančním úřadu. V roce 1997 prováděl kontrolu v továrně, která kvůli jeho rozhodnutí byla zavřena, a proto mu vznikly potíže se starostou města. Vyhodili jej z práce, dostal 10ti letý zákaz pracovat ve všech podnicích, kdy měl právo podpisu. Do ČR přicestoval v roce 1999. Nemůže se vrátit na Ukrajinu, neměl by tam nikde práci, protože dříve vystupoval v televizi, měl poradnu v televizi i novinách, všichni jej tam znají a nikdo mu práci nedá.

[7] Dále, že v r. 2000 požádal o azyl, řízení však bylo zastaveno, celá jeho žádost byla pravomocně ukončena v roce 2004 a poté pobýval na území ČR nelegálně, za což mu bylo v r. 2005 uděleno správní vyhoštění, dne 27.6.2006 soudní vyhoštění na 5 let a dne 28.8.2009 bylo vydáno soudní vyhoštění na dobu 7 let.

[8] Podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a cit. zákona.

[9] V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobu bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

[10] Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

[11] Nejdříve soud konstatuje, že do ledna 2011 bylo judikaturou vykládáno ustanovení § 16 zákona o azylu tak, že správní orgán je zbaven povinnosti odůvodňovat v rozhodnutích vydaných podle § 16, a to jak dle odstavce 1 tak i 2, zákona o azylu, proč je žádost o udělení mezinárodní ochrany zjevně nedůvodná z hlediska všech forem mezinárodní ochrany. Judikatura byla v podstatě postavena na nevyvratitelné domněnce, že v případě uplatnění jakéhokoliv důvodu pro postup dle § 16 odst. 1 písm. až) až h) i odstavce 2 zákona o azylu žadatel nenaplňuje podmínky ani pro udělení mezinárodní ochrany podle § 13, § 14 a § 14b zákona o azylu. Dne 25.1.2011 však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení č.j. 5Azs 6/2010-107 změnil uvedené stanovisko a vyslovil, že žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany posuzuje správní orgán na základě skutečností, které žadatel uvede či které ve správním řízení jinak vyjdou najevo, a to z hlediska všech zákonných forem této ochrany, které se k těmto skutečnostem vztahují. Zamítnout žádost podle § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, může správní orgán jen tehdy, nepřichází-li v úvahu žádná z takovýchto forem mezinárodní ochrany; tento závěr musí v rozhodnutí odůvodnit.

[12] Žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil nesplnění podmínky dle § 12 a § 14a zákona o azylu v souladu se zněním ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu a v duchu ustálené judikatury. Vzhledem však ke změně judikatury (rozhodnutí

rozšířeného senátu NSS 5 Azs 6/2010-107 ze dne 25.1.2011), je nutno, aby správní orgán posoudil žádost ze všech úvah připadajících zákonných forem mezinárodní ochrany upravených zákonem o azylu. Žádost lze zamítnou ve zkráceném řízení podle § 16 zákona o azylu pouze tehdy, pokud je skutečně zjevně nedůvodná nejen z hlediska § 12 a § 14a a § 14b, ale i z hlediska § 13 a § 14 zákona o azylu, přičemž je nutno toto v rozhodnutí odůvodnit. Z důvodu, že žalobce odůvodnil pouze neplnění podmínek dle § 12 a § 14a zákona o azylu a ne i z hlediska § 13 a § 14 cit. zákona, je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

[13] Protože žalovaný neposoudil žádost z hlediska všech úvah připadajících zákonných forem mezinárodní ochrany, když neposoudil žádost i z hlediska § 13 a § 14 zákona o azylu a toto neodůvodnil, je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

[14] Vzhledem k uvedenému krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného dle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. bez jednání pro vady řízení pro nedostatek důvodů. Žalovaný v dalším řízení znovu o žádosti žalobce rozhodne, přičemž žádost posoudí dle z hlediska všech v úvahu připadajících zákonných forem mezinárodní ochrany včetně ust. § 13 a § 14 zákona o azylu a své rozhodnutí v tomto smyslu odůvodní.

[15] Krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení z důvodu, že úspěšný žalobce úhradu nákladů nepožadoval a také mu, jak vyplynulo ze spisu, žádné nevznikly. (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 14. června 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Jana Záviská,v.r. Jana Valošková
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru