Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 5/2016 - 45Rozsudek KSOS ze dne 18.08.2016

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Azs 204/2016

přidejte vlastní popisek

61Az 5/2016-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem

v právní věci žalobce: M. J. T., státní příslušnost Libanonská republika, t.č. O., T.

1745/67c, zastoupeného Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Ostrava-

Moravská Ostrava, Stodolní 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem

Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

17.2.2016 č. j. OAM-900/ZA-ZA02-K03-2015, ve věci udělení mezinárodní

ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17.2.2016 č. j. OAM-900/ZA-ZA02-K03-2015 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že žalobce jako důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl snahu na území České republiky uzavřít sňatek s občankou ČR a vyhnout se špatné ekonomické a bezpečností situaci v jeho vlasti.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal nezákonnost tohoto rozhodnutí spočívající v porušení ust. § 2, § 3, § 4 odst. 1, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád. Zároveň namítal, že splňuje zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu stanovené v § 12 zákona o azylu a že v jeho případě jsou minimálně naplněny zákonné podmínky pro udělení humanitárního azylu ve smyslu ust. § 14 téhož zákona. Stejně tak má za to, že minimálně splňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Uvedená tvrzení v žalobě pak rozvedl tak, že v Libanonské republice již několik let probíhá náboženská válka, v důsledku čehož je bezpečnostní situace v zemi špatná, stejně tak i z důvodu válek probíhajících v okolních zemích v Sýrii a Palestině. Není pravdou, že by zemi svého původu opustil z důvodů tvrzených žalovaným, tj. pro finanční důvody, neboť příčinou jeho odchodu byla právě zmíněna bezpečnostní situace. Je pravdou, že v České republice má známost s občankou ČR, se kterou hodlá založit rodinu a chtějí žít spolu trvale. Původně chtěli žít v Libanonu, avšak v důsledku obav z bezpečnostní situace v této zemi, kdy jsou lidé unášeni, krutým způsobem týráni či zabiti, což se týká zejména cizinců, se dohodli s přítelkyní žít zde v ČR. Podle názoru žalobce žalovaný vycházel z informací o zemi jeho původu, avšak z použitých zpráv přitom jednoznačně vyplývá, že bezpečnostní situace v Libanonu je velmi špatná z důvodu války v okolních státech, jakož i z dlouhotrvající války, kterou vede Hizballáh. Použité zprávy popisují nedodržování lidských práv v zemi původu žalobce, avšak žalovaný je použil zcela nedostatečně nebo jen ve prospěch svého zamýšleného záměru zamítnout žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany. Podle žalobce žalovaný neuvedl v dostatečné míře, proč neshledal důvody pro udělení azylu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaný se dostatečným

způsobem nevypořádal s definicí bezpečné země původu ani s definicí pronásledování ve smyslu ust. § 2 odst. 8 zákona o azylu a učinil tak své rozhodnutí nepřezkoumatelným.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne 29.3.2016 popíral oprávněnost všech námitek uváděných žalobcem, se kterými nesouhlasil, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil citovaná ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Žalovaný odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany a výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí, včetně použitých informací o zemi původu žalobce, z nichž je zřejmé, že v průběhu správního řízení postupoval v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle ust. § 12 zákona o azylu ani pro přiznání humanitárního azylu podle § 14 citovaného zákona. Žalovaný posoudil informace o zemi původu a výpověď žalobce a nedošel k závěru, že v jeho případě byl shledán důvod pro použití ust. § 14 zákona o azylu, což také v rozhodnutí řádně odůvodnil. Řádně se též vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem, co se týče doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a a § 14b, kdy neshledal, že v případě žalobce byly dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení. Žalovaný dodal, že žalobce označil jako důvod opuštění vlasti snahu uzavřít sňatek s českou přítelkyní, poukazoval na špatnou ekonomickou situaci v zemi původu a obavy z nedobré bezpečnostní situace. V Libanonu však žalobce neměl žádné problémy se státními orgány ani soukromými osobami. V době, kdy žalobce opouštěl vlast, jeho osobě nic nehrozilo a chtěl pouze navštívit svou přítelkyni, kterou do té doby osobně nepoznal. Jelikož žalobce neuvedl žádné konkrétní důvody a pouze poukázal obecně na bezpečnostní situaci v zemi původu, není tato skutečnost důvodem k udělení humanitárního azylu. Stejně tak jako jeho snaha o uzavření manželství s občankou České republiky. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 17.2.2016 č.j. OAM-900/ZA-ZA02-K03-2015, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce při pohovoru k žádosti dne 20.10.2015 odpověděl na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany to, že má tady družku, chtějí se vzít a mít rodinu. Chtěl by si tady najít práci a naučit se česky. Není možné, aby žili v Libanonu. Libanon opustil dne 12.10.2015, kdy odjel za přítelkyní. V Libanonu mu slečna V. řekla o své sestře M., která si s ním začala psát. Tři měsíce byli spolu v kontaktu, volali si a začali se o sebe vážně zajímat. Popsal jí svou situaci v Libanonu a požádal ji, zda by za ním nemohla do Libanonu přijet. Ona odmítla a měla strach, protože tam unesli pět Čechů a není tam stabilita. Požádala jej, aby za ní přijel on. Žalobce kontaktoval člověka v Turecku, který mu zprostředkoval rakouské vízum a z Rakouska do ČR pokračoval taxíkem. Do vlastnoručně psaného prohlášení o důvodech žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu v České republice kvůli uzavření sňatku s M. U. a také kvůli tomu, aby žil v bezpečném státě, daleko od ekonomických problémů a války v Libanonu. Mezi ním a M. je velká láska, chce, aby žili jako manželé a naučit se český jazyk, aby zde mohl pracovat a mít rodinu. V jeho státě je mnoho sociálních a ekonomických problémů, nepatří do žádné politické skupiny a kromě Boha nemá žádnou ochranu. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 5.11.2015 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce při tomto pohovoru opakoval výše uvedené důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany a k tomu dodal, že v Libanonu již rok a půl není prezident a od okamžiku, kdy se narodil, zná jen války. Není tam bezpečno, není tam zdravotní pojištění ani sociální dávky. Nepatří do žádných stran, organizací a skupin a nemá žádnou finanční pomoc. V rámci pohovoru blíže popsal, jak poznal svoji přítelkyni a znovu opakoval, že důvodem jeho vycestování bylo přání žít s ní. Součástí správního spisu jsou také zprávy o zemi původu žalobce, a to informace Infobanky ČTK – Země světa Libanon, informace Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 25.6.2015 – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2014, informace OAMP MV ČR nazvaná Hizballáh (strana Aláhova), překlad vybraných částí zprávy International Crisis Group ze dne 20.7.2015 „Kontraproduktivní libanonská strategie pro přežití“, informace Human Rights Watch ze dne 29.1.2015 a Výroční zpráva Amnesty International 2014/2015 ze dne 25.2.2015.

Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď to pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny rozumí manžel nebo partner azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h) nebo svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážná ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V daném případě žalobce v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byla snaha o legalizaci pobytu v České republice, záměr uzavřít sňatek s občankou České republiky a zároveň se vyhnout ekonomické a bezpečnostní situaci v Libanonské republice. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného vytýkal žalobce jednak shora uvedená porušení správního řádu a to, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany stanovené v § 12 zákona o azylu, resp. minimálně splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 téhož zákona či udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Tato tvrzení pak žalobce stavěl na tom, že v Libanonu trvá několik let občanská válka, náboženské konflikty, v důsledku čehož se obává bezpečnostní situace. Z použitých zpráv o zemi původu žalobce je nesporné, že politická a bezpečnostní situace v Libanonu je napjatá v důsledku třenic a potyček mezi zastánci sunnitského a šíitského směru Islámu působením teroristické organizace Hizballáh a zároveň i v důsledku obrovského náporu uprchlíků ze Sýrie. Nelze však pominout, že z výpovědí žalobcem učiněných v průběhu správního řízení vyplynulo, že stěžejním důvodem opuštění Libanonu a zároveň i důvodem uváděným v žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo přání uzavřít sňatek se svou českou přítelkyní, naučit se českému jazyku, pracovat zde a založit si rodinu. Žalobce toliko opakovaně poukázal na nedobrou ekonomickou i politickou situaci v zemi původu a v podstatě důvod pronásledování, probíhající války a nedodržování lidských práv byl stěžejním a jediným důvodem uvedeným v žalobě. Žalobce se však nijak ani nezmínil o konkrétních problémech, které by měl v Libanonu ze strany státních orgánů či nestátních organizací, resp. ze strany soukromých osob. Nebylo tedy prokázáno, že by obecně známa špatná ekonomická či bezpečnostní situace v zemi původu byla zásadním důvodem, který by bylo možno podřadit pod pronásledování ve smyslu ust. § 12 zákona o azylu či udělení humanitárního azylu podle § 14 téhož zákona. Stejně tak není možno dovodit reálné nebezpečí pro žalobce v případě jeho návratu, které by představovalo vážnou újmu, tak jak ji definuje odst. 2 § 14a zákona o azylu, která by mohla být považována za důvod pro udělení doplňkové ochrany. Krajský soud závěrem dodává, že považuje jako nedůvodnou i námitku, že si žalovaný neopatřil dostatek informací o zemi původu žalobce, resp. že by tyto použité zprávy měly záměr zamítnutí žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce v tomto směru poukázal jen obecně na zprávy norské zpravodajské agentury Fórum 18, nicméně blíže neuvedl, o které konkrétní zprávy jde, jaké skutečnosti nad rámec prokázané situace v zemi původu žalobce by měly přinést a už vůbec žádné zprávy v průběhu tohoto řízení k důkazu nedoložil. Krajský soud je naopak toho názoru, že použité zprávy dostatečně popisují obecně neuspokojivou situaci v Libanonu, která však, jak výše uvedeno, sama o sobě nemůže zakládat důvodnost žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný se práva náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava dne 18. srpna 2016

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru