Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 4/2012 - 66Rozsudek KSOS ze dne 30.08.2012

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Azs 16/2012 (zastaveno)

přidejte vlastní popisek

61Az 4/2012-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem

v právní věci žalobce: S. K., státní příslušnost Ukrajina, t.č. PoS Havířov, Na Kopci

5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeného JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se

sídlem Ostrava-Mar. Hory, Prostorná 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se

sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

22.2.2012 č. j. OAM-126/VL-10-KO1-R2-2008, ve věci udělení mezinárodní

ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Odměna advokátky JUDr. Aleny Porostlé se určuje částkou 4.800,- Kč,

která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od právní

moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 22.2.2012 č. j. OAM-126/VL-10-KO1-R2-2008 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán

za objasněno, že žalobce jako důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl, že na Ukrajině měl, z důvodu svého zapojení do předvolební agitace při místních volbách starosty města Brovary a z důvodu autorství publikovaných kritických článků, potíže s policií. Na Ukrajině neměl kde bydlet a pociťoval i ekonomické potíže. O mezinárodní ochranu požádal z důvodu legalizace svého dalšího pobytu v České republice.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které v obecné a nekonkrétní podobě vytýkal žalovanému porušení čl. 4 odst. 3, písm. a) Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29.4.2004 (tzv. „Kvalifikační směrnice“), jelikož při posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebyly zohledněny všechny významné skutečnosti týkající se země původu, porušení čl. 4 odst. 3, písm. c) téže Směrnice, neboť žalovaný nezohlednil jeho konkrétní postavení a osobní situaci, čl. 7 odst. 2 Kvalifikační směrnice, neboť žalovaný nesprávně posoudil možnost požadovat ochranu od státních orgánů Ukrajiny, čl. 8 odst. 2 Směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1.12.2005 (tzv. „Procedurální směrnice“) tím, že si žalovaný neopatřil přesné a aktuální informace týkající se situace na Ukrajině, čl. 13 Procedurální směrnice, když osobní pohovory žalovaný neuskutečnil za podmínek umožňujících žalobci předložit v úplnosti jeho žádost, zejména kladením kapciózních otázek. Současně žalovaný podle žalobce porušil ust. § 68 odst. 3 správního řádu (zákon č. 500/2001 Sb.), neboť se nevypořádal s jeho návrhy. Žalobce nesouhlasí s neudělením mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Není pravdou, že jako jeden z důvodu opuštění Ukrajiny uváděl při pohovorech ekonomické problémy. Pracovníkem žalovaného mu byly pokládány sugestivní otázky, na základě kterých tento pracovník zřejmě vyvodil, že žalobce opustil vlast kvůli problémům s financemi, avšak opak je pravdou. Před volbami na jaře 2006 začal psát kritické články, které psal i během voleb i po nich. Články byly umísťovány prostřednictvím S. K. na internetových stránkách, které již v současné době byly promazány. Články se týkaly kritického popisu politického a ekonomického života ve městě. Psal i články o politické a ekonomické situaci v zemi, o tehdejších členech vlády, např. o bývalém ministru vnitra J. K., který údajně spáchal sebevraždu. Žalovaný se vůbec nezabýval žalobcem doloženými informacemi ohledně kriminálního jednání policie ve městě Brovary, nevypořádal se s jeho návrhem a jeho rozhodnutí je tak podle žalobce nepřezkoumatelné. Jestliže žalovaný vyjádřil své pochybnosti o žalobcově pravdomluvnosti a věrohodnosti výpovědí spočívajících v uváděných rozdílných informacích v jednotlivých stádiích správního řízení, k tomu žalobce oponuje, že si určitými skutečnostmi nebyl jist nebo je zapomněl nebo byly způsobeny stresovými situacemi. Žalobce se ohrazuje vůči názoru žalovaného, a to že občan Ukrajiny má v případě poškození státní mocí možnost podat stížnost proti postupu státních orgánů. V tomto směru se žalovaný vůbec nezabýval skutečnou možností obrátit se na Ukrajinské úřady. Žalobce má za to, že Ukrajina nedisponuje účinným a funkčním systémem právní ochrany. Závěrem žalobce uvedl, že by mu nebylo umožněno upravit si v zemi původu regulérní pobyt a v důsledku toho si vyřídit zdravotní pojištění a najít zaměstnání.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 23.3.2012 popíral oprávněnost všech námitek uváděných žalobcem, se kterými nesouhlasil, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil citovaná ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Žalovaný odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany a výpovědi žalobce, a na vydané rozhodnutí, včetně použitých informací o zemi původu žalobce, z nichž je zřejmé, že v průběhu správního řízení postupoval

v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle ust. § 12 zákona o azylu ani pro přiznání humanitárního azylu podle § 14 citovaného zákona. Žalovaný posoudil informace o zemi původu a výpověď žalobce a nedošel k závěru, že v jeho případě byl shledán důvod pro použití ust. § 14 zákona o azylu, což také v rozhodnutí řádně odůvodnil. Řádně se též vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem, co se týče doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a a § 14b, kdy neshledal, že v případě žalobce byly dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení. V odpovědích žalobce nebyl nijak omezován a s protokolem o pohovoru byl seznámen. Je třeba dodat, že stěžovatelem uváděné skutečnosti po porovnání s informacemi o zemi původu nesou znaky rozporuplnosti. Pokud žalobce žalovanému vytýká, že se nezabýval zkoumáním dalších internetových odkazů žalobcem uváděných, pak to bylo proto, že tyto informace mají dokládat práci policie v jeho městě Brovary koncem 90 let a počátkem roku 2000 a jde tedy o informace značně zastaralé a navíc i z jiného období než toho, kdy měl být žalobce na Ukrajině vystaven jím tvrzeným potížím. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 22.2.2012 č.j. OAM-126/VL-10-KO1-R2-2008, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce při pohovoru k žádosti dne 7.2.2008 odpověděl na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany to, že v České republice žije od června 2007, že mu bylo uděleno správní vyhoštění a že si tímto způsobem chce legalizovat další pobyt na území ČR. Na otázku, kdy a z jakého důvodu opustil vlast odpověděl, že dne 12.6.2007. Na Ukrajině měl ekonomické problémy a neměl tam kde bydlet. Několikrát byl bezdůvodně kontrolován policisty na ulici, bylo mu vyhrožováno, že mu podstrčí drogy, a že jej zatknou. Naposledy tak tomu bylo v únoru 2007. Protože se bál dalších represí ze strany policie, rozhodl se z Ukrajiny odjet. Do vlastnoručně psaného prohlášení o důvodech žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že podmínky na Ukrajině se mu jeví jako nepřijatelné. Důvodem je represe ze strany orgánů činných v trestním řízení a to, že nemá kde bydlet. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 10.2.2008 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce při tomto pohovoru

potvrdil opětovně, že Ukrajinu opustil 12.6.2007 a do ČR přicestoval na základě

turistického víza. Účastnil se volební kampaně při volbě starosty města Brovary na podzim roku 2006. Není členem žádné politické organizace a toliko podporoval kandidaturu S. K., který ve volbách prohrál. S kamarádem umístil na webových stránkách články kritizující články za neplnění slibů, také kritizovali policii za nezákonné postupy. Ve městě Brovary žít nemůže, nejsou tam dodržována žádná sociální práva, nemá kde bydlet a nemohl předložit doklad o bydlišti, když chtěl získat půdu. Ukrajinské zákonodárství je nesmyslné. Žalobce upřesnil, že v listopadu 2006 ho s kamarádem na ulici oslovila policie s tím, že pokud tak neučiní, že jim podstrčí drogy. Na přelomu února a března 2007 došlo k druhé události, kdy jim policisté vzali otisky prstů, vyfotili je pak je pustili domů. Žalobce se domnívá, že to souvisí s předvolební činností, kterou vykonával. Po druhé události již další problémy s policí neměl. Má obavy, že kdyby se vrátil a třeba publikoval nějaké články o dodržování lidských práv, mohli by zinscenovat nějaký trestný čin. Žalobce dodal, že si nikam nešel stěžovat, neboť nebylo kam. Rozhodnutím ze dne 12.2.2008 žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal žalobu a krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 2.2.2010 č.j. 61Az 14/2008-34 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaného soud zavázal, aby při posouzení zákonnosti aplikace ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu hodnotil kritéria pro splnění jedné z podmínek aplikace tohoto ustanovení, tj. zejména posoudil dobu, která uplynula od chvíle, kdy žalobce začal pobývat na území ČR nelegálně do udělení rozhodnutí o správním vyhoštění a věrohodnost žalobcova tvrzení o důvodech pro mezinárodní ochranu a relevantnost tvrzené hrozby vzhledem

k informacím o zemi původu. Jak vyplývá z dalšího obsahu správního spisu, poté, kdy byla i odmítnuta kasační stížnost žalovaného usnesením Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 30.9.2010 pro nepřijatelnost, žalovaný provedl s žalobcem doplňující pohovory ve dnech 2.9.2011, 14.12.2011 a 28.12.2011, a poté o žádosti žalobce rozhodl napadeným rozhodnutím. Součástí správního spisu jsou také zprávy o zemi původu žalobce, a to zprávu MZ USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2006, zprávu MZ USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2009 ze dne 11.3.2010, zpráva MZ USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2010 ze dne 8.4.2011, výroční zprávu MV-28207-1/OAM-2009, č.j. 111193/2009-LPTP ze dne 29.7.2009, č.j. 129871/2010-LPTP ze dne 19.1.2010, č.j. 121230/2011-LPTP ze dne 7.12.2011, informace OAMP – Volba starosty Brovary v roce 2006 ze dne 27.1.2012, materiály z Infobanky ČTK Země světa – Ukrajina a Výroční zpráva Human Rights Watch 2011 z ledna 2011.

Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď to pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny rozumí

manžel azylanta, svobodné dítě azylanta, mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let nebo zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 10.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

V daném případě žalobce v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byly problémy s ukrajinskou policií, které žalobce dával do souvislosti se svou angažovaností ve volbách starosty ve městě Brovary a dále publikování kritických článků prostřednictvím kandidáta v těchto volbách S. K. Žalobce se prokazatelně také zmiňoval (byť to v žalobě popírá) o svých ekonomických potížích a také o potřebě legalizace dalšího pobytu na území České republiky. Žalobce v žalobě vyslovil nesouhlas s neudělením mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13, §14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Co se týče rozporů v jeho jednotlivých výpovědích, na které žalované poukazuje v odůvodnění svého rozhodnutí, tyto rozpory skutečně jsou podle protokolu o výpovědích žalobce zjistitelné, ovšem není možno souhlasit s jeho námitkou, že se tak stalo v důsledku kladení kapciózních či sugestivních otázek. Jako nedůvodnou námitku hodnotí krajský soud to, že se neměl možnost obrátit o pomoc na příslušné státní orgány Ukrajiny v případě nezákonného postupu policie, který popisoval ve svých výpovědích. V této souvislosti např. informace MZV č.j. 129871/2010-LPTP ze dne 19.1.2010 uvádí, že i proti protiprávnímu postupu

policejních orgánů je možno podat stížnost a za tím účelem Ministerstvo vnitra Ukrajiny má dva speciální odbory zabývající se vyšetřováním trestné činnosti policistů. Na tyto odbory se občan Ukrajiny může obrátit, podat na neoprávněný postup policisty stížnost. Zpráva uvádí také to, že není vždy zcela lehké

zhodnotit do jaké míry a hloubky je vyšetřování prováděno. Nutno v této souvislosti poukázat na to, že žalobce se ani na tyto vyšetřovací orgány ani na jiné nevládní organizace o pomoc neobrátil s názorem, že to není možné a nutné. Z obsahu pohovorů s žalobcem vyplynulo, že své problémy s policií odvozuje z účasti

na předvolební kampani místních voleb starosty města Bovary, či publikování kritických článků. Z pohovorů dále vyplynulo, že žalobce žádným jiným způsobem před tím angažován nebyl, stejně tak nebyl příslušníkem žádné politické

strany. Pomineme-li to, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovuje pochybnosti o takto uváděné angažovanosti žalobce pro rozporuplnost

jeho výpovědí, pak ani tyto důvody nemohou být podřazeny pod ustanovení § 12

písm. a) zákona o azylu, neboť se nemohlo jednat o pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Stejně tak nebyl prokázán žádný z důvodů

uvedených pod písm. b) citovaného ustanovení, tedy odůvodněný strach žalobce z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Žalobcovo tvrzení, že žalovaný svým rozhodnutím porušil ust. § 12 zákona o azylu je proto nedůvodné. Zcela nedůvodný je jeho nesouhlas

s neudělením azylu podle § 13 zákona o azylu, neboť toto ustanovení umožňuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny, což u žalobce nepřichází vůbec v úvahu. Taktéž je nedůvodný jeho nesouhlas s neudělením azylu z humanitárních důvodů, který umožňuje ust. § 14 zákona o azylu, neboť v průběhu celého řízení nevyvstaly skutečnosti zřetele hodné pro udělení této formy mezinárodní ochrany. U žalobce konečně nepřichází ani v úvahu udělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu, neboť nebylo prokázáno, že mu hrozí nebezpečí vážné újmy, kterou vymezuje odst. 2 téhož ustanovení, tj. uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení, nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Žalobce v žalobě namítal, že v případě návratu by mu nebylo umožněno si upravit regulérní pobyt a v důsledku toho si zařídit trvalé bydliště, zaevidovat se a vyřídit si zdravotní pojištění a najít si zaměstnání. Na tuto námitku odpovídá informace MZV č.j. 106362/2009-LPTP ze dne 13.5.2009, ze které mimo jiné je zjistitelné, že ukrajinské občanství nezaniká z důvodu nepřítomnosti občana na Ukrajině, že občan se může přihlásit v novém bydlišti, a že neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti nehrozí žádné nebezpečí ze strany státních orgánů ani soukromých osob, stejně tak takové osoby nejsou vystaveny znevýhodňování či diskriminaci ze strany státních orgánů.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které podle § 36 odst. 2 s.ř.s. hradí stát.

Odměna právní zástupkyně žalobce byla přiznána v celkové výši 4.800,- Kč, což představuje náklady právního zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní pomoci á 2.100,- Kč a 2 režijní paušály á 300,- Kč v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 30. srpna 2012

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru