Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 4/2010 - 76Rozsudek KSOS ze dne 29.09.2011

Prejudikatura

3 Azs 22/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Azs 22/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

61Az 4/2010-76

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobců : a) Z. L., b) nezl. Z. L., , zastoupeného zákonným zástupcem – žalobcem a), oba státní příslušnost Gruzie, t.č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, oba právně zastoupeni Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Havířov-Město, Svornosti 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.1.2010 č.j. OAM-215/LE-BE02-ZA04-2009, o udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Odměna advokáta Mgr. Radima Struminského se určuje částkou 9.264,- Kč, která proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Pokračování
-2- 61Az 4/2010

Odůvodnění:

Žalobce a) žalobou podanou v zákonné lhůtě napadl v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného a domáhal se přezkoumání napadeného rozhodnutí, poté jeho zrušení a vrácení žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že správní orgán porušil ust. § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, § 3, § 50 odst. 2 a 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu stanovené v ust. § 12 zákona o azylu, v ust. § 14 téhož zákona a také zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a) citovaného zákona. Žalovaný také porušil čl. 3 Úmluvy proti krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení publikované pod č. 143/1988 Sb., neboť v případě návratu žalobce do země původu bude tomuto zacházení vystaven. V doplnění uvedené žaloby žalobce namítal, že žalovaný nesprávně a neoprávněně vyloučil soukromé osoby z množiny původců pronásledování či hrozby vážné újmy a odkázal na ust. § 2 odst. 8 zákona o azylu, čl. 6 Směrnice Rady 2004/83/ES, jakož i na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž mohou být soukromé osoby původci pronásledování i vážné újmy. Žalobce se domnívá, že splňuje podmínky pronásledování uvedené v ust. § 2 odst. 8 zákona o azylu. Závažné porušení lidských práv a opatření působící psychický nátlak spatřuje v zavraždění blízkých příbuzných, ve vyhrůžkách fyzickou likvidací a podpálení domu. Před tímto pronásledováním nejsou gruzínské státní orgány schopny či ochotny mu poskytnout ochranu. Dále se žalobce domnívá, že jemu i nezletilému měl žalovaný v mezích svého správního uvážení udělit humanitární azyl a odkázal v této souvislosti na lékařské zprávy týkající se jeho osoby i nezletilého.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že vycházel především z vlastních tvrzení žalobce učiněných v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost spočívající v problémech žalobce v Gruzii, kterou opustil v roce 1992 v důsledku abchazsko-gruzínského konfliktu. Následně žalobce žil jako uprchlík v Rusku a na Ukrajině a o udělení mezinárodní ochrany v České republice požádal po zadržení policií při pokusu o nelegální vstup na území Německa. Žádost žalobce žalovaný posoudil individuálně na základě jeho výpovědi s porovnáním s aktuálními informacemi o zemi původu, tak i konkrétní situací a možností faktické ochrany se zřetelem k případu žalobce. Na základě řádně zjištěného skutkového stavu nedospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce jsou naplněny podmínky ustanovení § 12, § 13 či § 14 zákona o azylu. Stejně tak se žalovaný domnívá, že se řádně vypořádal s odůvodněním svého závěru, že u žalobce nebyly naplněny podmínky ani pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany dle ust. § 14a) a § 14b) zákona o azylu. Žalovaný proto navrhoval, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného z 14.1.2010 č.j.OAM-215/LE-BE02-ZA04-2009, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona čís. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

Pokračování
-3- 61Az 4/2010

Z hlediska skutkových zjištění vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalovaný napadeným rozhodnutím žalobcům a) i b) neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14 , § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žadatel ani jeho dítě nesplňují podmínky pro udělení azylu podle § 12 nebo § 14, ani § 13 a stejně tak § 14a a § 14b zákona.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 6.8.2009 sepsané formou pohovoru odpověděl na otázku, z jakého důvodu opustil svou vlast to, že jej na podzim roku 1992 vojáci nutili bojovat se zbraní, což odmítl. Zajali ho, mučili a poté byl těžce zraněn a dopraven kamarády v bezvědomí do nemocnice v Rusku. Tam žil nelegálně od roku 1992 do roku 2007, kdy opět nelegálně odjel vlakem na Ukrajinu a v březnu 2009 autem do Maďarska. V červnu 2009 pak odjel nelegálně mikrobusem do České republiky. O udělení mezinárodní ochrany žádá ze strachu před ozbrojenými lidmi, kteří jej nutili bojovat a když odmítl, mučili jej a zabili mu rodiče. Byl těžce zraněn na hlavě a prodělal operace. Pronásledovali jej v Rusku i na Ukrajině, žalobce má strach o sebe i o rodinu. K uvedené žádosti je připojeno vlastnoručně psané prohlášení žalobce o důvodech, pro které žádá udělení azylu na území ČR ze dne 6.8.2009, v němž žalobce opakoval, že v roce 1992 za ním přišli lidé se zbraní v ruce, aby se postavil se zbraní na tu či opačnou stranu. Žalobce měl abchazskou národnost a matku Gruzínku, poté co odmítl, zavraždili mu rodiče. Vzali jej následně jako rukojmí, drželi jej 22 dnů v podzemí. Podařilo se mu uprchnout, po třech dnech se dostal domů a po návratu v dalších dnech zaslechl palbu, po které zjistil zavraždění rodičů. Následoval výbuch a poté co se žalobce probral byl léčen v Rusku v městě Rostov.

Poté prodělal operace. V roce 2002 se oženil s M. G., která je utečenka z Abcházie. V roce 2004 se jim narodil syn. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 25.8.2009 byl proveden pohovor s žalobcem k žádosti o udělení azylu na území České republiky. V rámci tohoto pohovoru žalobce líčil shora uvedené prožitky s ozbrojenci a dodal, že se domnívá, že byl zadržen proto, že pracoval v ochrance starosty Gali D. Š. Za jeho propuštění požadovali ozbrojenci i výkupné a s pomocí mučení se dožadovali informací, kde mají jeho rodiče uschovány peníze. Po léčení v Rusku pobýval v Rostově jako uprchlík a měl tzv. růžovou kartičku. Z Rostova pak odjel do Kyjeva, poté kdy mu uprchlík z Abcházie sdělil, že jej někdo hledá. Měl na Ukrajině spory s Abcházci, proto se i s rodinou rozhodl opustit zemi a do června 2009 pobýval v Maďarsku a poté odjel do ČR. Jeho úmyslem bylo cestovat dále do Německa, kde byl však zadržen. Žalobce se do Gruzie vrátit nechce, neboť je tam podle něj úplně jiná situace, než jak je prezentována navenek. Další jeho obavy spočívají v tom, že by mu mohlo být vytýkáno, že nebojoval proti Gruzíncům a v době konfliktu zemi původu opustil. Co se týče žalobcova nezletilého syna, k jeho osobě uvedl, že žádá o udělení mezinárodní ochrany ze stejných důvodů jako on.

Dále soud ze správního spisu žalovaného zjistil, že tento obsahuje Zprávu o dodržování lidských práv za rok 2008 zpracovanou MZ USA ze dne 25.2.2009, Informaci MV Velké Británie ze dne 15.10.2008 – Směrnice pro posuzování žádostí

Pokračování
-4- 61Az 4/2010

o azyl a základní politické a ekonomické údaje o Gruzii z databáze ČTK. Správní spis obsahuje také zprávu zdravotnického zařízení MV ČR, Oblastní zdravotnické zařízení Praha – ZZC Bělá p. B.-Jezová, ze které krajský soud zjistil, že žalobce netrpí žádným závažným akutním onemocnění, a že je schopen případného návratu do země původu. Z přílohy spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 61Az 3/2010 pak krajský soud zjistil, že obsahuje propouštěcí zprávu dětského oddělení Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s., dle které nezletilý žalobce Z. L.italizován pro akutní gastroenteritidu s dehydratací a byl propuštěn v celkově dobrém stavu na dietě.

V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobu bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Nebylo prokázáno, že žalobci a) i b) opustili zemi původu z důvodu, že by byli, či alespoň žalobce a) pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů. Z uvedeného i z obsahu správního spisu tedy vyplývá, že žalovaný nepochybil, když podle shora citovaného ust. § 12 zákona o azylu žalobci azyl neudělil. Naopak bylo prokázáno, že žalobce opustil zemi původu Gruzii v roce 1992 při útěku ze zajetí a následném poranění v důsledku výbuchu. Bylo tomu tedy v době, kdy probíhaly boje mezi abchazskými separatisty a gruzínskou armádou, kdy v důsledku těchto historických událostí špatná situace postihovala veškeré obyvatelstvo a z oblasti Abcházie značný počet obyvatel emigroval a kdy se jednalo o obyvatelé zejména gruzínské národnosti. Žalovaný v tomto směru přiléhavě odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6A 517/96 ze dne 25.5.1998, dle kterého se na případy opuštění země původu z důvodu válečného konfliktu vztahují jiné právní instituty než udělení mezinárodní ochrany. Jak vyplynulo z výpovědi žalobce, měl status uprchlíka nejdříve v Rusku a posléze i na Ukrajině, přičemž nebylo prokázáno, že by tyto země opustil z azylově relevantních důvodů. Žalobce v tomto směru tvrdil, že jej měli vyhledávat ozbrojenci i na území Ruska, což ovšem s ohledem na odstup času od válečného konfliktu v roce 1992 je velmi málo pravděpodobné, nehledě na to, že pro tento případ mohl vyhledat pomoc příslušných státních orgánů jak ruských, tak i ukrajinských.

Dle shora citovaného ustanovení § 14 zákona o azylu lze udělit azyl z tzv. humanitárních důvodů. Žalobce poukázal v průběhu správního řízení v tomto směru na svůj zdravotní stav, ovšem citované lékařské zprávy o zdravotním stavu jeho i nezletilého žalobce nesvědčí pro závěr, že by se jednalo o případ zvláštního zřetele hodný. Nebylo tedy zjištěno, že by v případě návratu žalobce i nezletilého byl ohrožen život či zdraví. Žalobní námitka týkající se porušení ust. § 14 zákona o azylu žalovaným je proto rovněž zcela nedůvodná.

Pokračování
-5- 61Az 4/2010

Jako nedůvodné hodnotí krajský soud i žalobcovo vytýkané porušení ust. § 14a zákona o azylu, když se žalobce domníval, že splňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany. Nebylo prokázáno, že by žalobci či jeho dítěti v případě návratu hrozila vážná újma dle odst. 2 ustanovení § 14a zákona o azylu, tedy nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti. Žalobce opustil Gruzii v důsledku bojů v Abcházii, což učinilo v době válečného konfliktu v této oblasti více než 200.000 etnických Gruzínců. Abchazsko-gruzínský konflikt byl ukončen v roce 1994 dne 14.5., kdy obě strany podepsaly dohodu o příměří a odpoutání sil. Jak vyplývá z použitých informací o zemi původu žalobce, které uvádí žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí, doposud většina bývalých uprchlíků čeká na politické řešení, které by jim umožnilo bezpečný návrat, přičemž gruzínská vláda v roce 2007 vypracovala akční plán strategie pro pomoc vnitřně vysídleným osobám. Je zapotřebí také podotknout, že žalobce se v průběhu správního řízení nezmínil o tom, že by měl v zemi původu problémy se státními orgány a z pohledu hodnocení vyplývajícího z informací o Gruzii nelze učinit závěr, že by žalobcům hrozila shora uvedená vážná újma. Závěrem krajský soud dodává, že za rozhodující je nutno posuzovat osobní situaci obou žalobců, jakož i vnitřní poměry země původu Gruzie v době vydání napadeného rozhodnutí žalovaného a nikoliv v době, kdy první žalobce opustil zemi původu v důsledku abchazsko-gruzínského konfliktu. Krajský soud proto neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz videozáznamem pořízeným v roce 1991 či 1992 novinářem, který zachycuje události jež se odehrávaly v době vypuknutí tohoto válečného konfliktu.

Soud rovněž neshledal důvodnými další námitky týkající se porušení procesních předpisů, které žalobce a) pojal jen obecně a blíže je nekonkretizoval. Dle názoru soudu žalovaný měl dostatečné podklady pro rozhodnutí a vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Své rozhodnutí přesvědčivě a úplně odůvodnil.

Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s, neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn § 36 odst. 2 s.ř.s. podle kterého náklady s přibráním tlumočníka platí stát.

Ustanovenému právnímu zástupci žalobců byla přiznána odměna za zastupování žalobců podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3, písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění ve výši 8.400,- Kč, snížena o 1.680,- Kč dle ustanovení § 12 odst. 4 téže vyhlášky s připočtením dvou režijních paušálů po 300,- Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky a náhrady za ztrátu času 200,- Kč dle ust. § 14 odst. 1, písm. a) a odst. 3 téže

Pokračování
-6- 61Az 4/2010

vyhl. činí celkem 7.520,- Kč. Další náhrady právního zástupce činí cestovné ve výši 200,- Kč (z toho 67,- Kč za spotřebu benzínu a 133,- Kč za opotřebení vozidla) dle vyhl. č. 377/2010 Sb. + DPH ve výši 20%, tedy celkem 9.264,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu právnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 29. září 2011

samosoudce

JUDr. Petr Indráček

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru