Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 3/2018 - 53Rozsudek KSOS ze dne 14.06.2018

Prejudikatura

33 Az 8/2012 - 48

4 Azs 395/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Azs 255/2018

přidejte vlastní popisek

61 Az 3/2018 - 53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobců: a) A.A.,

státní příslušnost Ázerbájdžánská republika t.č. pobytem Pobytové a integrační středisko Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá

b) A. A., a jejich nezletilé děti V. A.,a

Z. A.,, všichni státní příslušnost Ázerbájdžánská republika, všichni t.č. pobytem Pobytové a integrační středisko Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá,

zastoupeni Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Český Těšín, Masarykovy sady 76/18,

proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.1.2018 č.j. OAM-569/ZA-ZA11-ZA17-2017 a o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.1.2018, č.j. OAM-568/ZA-ZA11-ZA17-2017, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Odměna advokátky Mgr. Beaty Kaczynské se určuje částkou 38 200 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 25.1.2018 č.j. OAM-569/ZA-ZA11-ZA17-2017 žalované Ministerstvo vnitra ČR neudělilo žalobci A. A. mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Dalším rozhodnutím ze dne 25.1.2018, č.j. OAM-568/ZA-ZA11-ZA17-2017 žalovaný podle týchž zákonných ustanovení neudělil mezinárodní ochranu žalobkyni A. A. a jejím nezletilým dětem V. A. a Z. A. V průběhu správního řízení vzal žalovaný za objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany prvního žalobce byly rodinné rozepře a důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany druhé žalobkyně a jejich nezletilých dětí byl konflikt v rámci rodinného soužití s matkou jejího muže, tedy s matkou prvního žalobce. Tento důvod však nebylo možno podřadit pod důvody taxativně vymezené v ust. § 12 písm. a), b) zákona o azylu, a jelikož žalovaný neshledal ani důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobcům podle ust. § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl tak, že se jim mezinárodní ochrana neuděluje.

2. Žalobci proti uvedeným rozhodnutím podali včasné žaloby, ve kterých žalovanému vytýkali porušení ust. § 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), podle něhož nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů se zásadou zákonnosti, zákazu zneužití dobré víry a materiální rovnosti. Žalobci jsou přesvědčeni, že v jejich případě byly naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany a to minimálně ve formě doplňkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu. Mají obavy z návratu do Ázerbájdžánu, neboť se obávají postihu, který jim hrozí z důvodu, že byli žadateli o mezinárodní ochranu. Nemohou se vrátit do Ázerbájdžánu, neboť jim tam hrozí vážná újma ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, k čemuž druhá žalobkyně dodala, že má také strach z možné pomsty ze strany tchýně – matky prvního žalobce. Napadená rozhodnutí žalovaného považují žalobci za nedostatečně odůvodněná a nepřezkoumatelná.

3. Usnesením ze dne 15.3.2018 krajský soud obě věci žalobců spojil ke společnému projednání a rozhodnutí a na jejich žádost jim ustanovil zástupkyni z řad advokátů Mgr. Beatu Kaczynskou. Tato právní zástupkyně žalobců podáním ze dne 3.5.2018 doplnila žaloby žalobců tak, že rovněž poukázala na údajné porušení ust. § 3 správního řádu žalovaným a opakovala, že žalobci mají obavy ze svého návratu do Ázerbájdžánu, přičemž v případě druhé žalobkyně tyto obavy pramení zejména z chování její tchýně, kterému musela čelit během společného soužití. V tomto směru byla vystavena útrapám psychického rázu, které naplňují definici ponižujícího zacházení ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobci mají také obavy, že budou postihováni, coby neúspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu v zahraničí. V této souvislosti odkázali na zprávu „Ázerbájdžán – informace OAMP, bezpečnostní a politická situace v zemi“ ze dne 28.8.2017, dle které je úroveň dodržování politických práv a občanských svobod v zemi původu žalobce nedostatečná.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žalob žalobců jako nedůvodných.

5. Krajský soud provedl důkaz napadenými rozhodnutími žalovaného ze dne 25.1.2018 č.j. OAM-569/ZA-ZA11-ZA17-2017, ze dne 25.1.2018, č.j. OAM-568/ZA-ZA11-ZA17-2017 a připojenými správními spisy žalovaného týchž čísel jednacích a poté dospěl k závěru, že žaloby žalobců nejsou důvodné. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.).

6. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu ve věci žalobce A. A. vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že tento žalobce v rámci poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl jako důvody této žádosti, že se oženil proti vůli rodičů a vznikla tak rodinná rozepře. Rodina mu chtěla vybrat vlastní partnerku. Jde o to, že jeho žena je šíita a on je sunnita. Oba mají také zdravotní problémy a chce, aby o tom mluvila druhá žalobkyně. Když se to všechno nahromadilo, rozhodli se odjet do Německa, tak jak si to naplánovali. Dne 18.7.2017 byl s žalobcem proveden pohovor k důvodům jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil, že v zemi původu pracoval jako učitel, dělal kurzy na počítači, byl něco jako IT technik. Má ekonomické vzdělání. V důsledku poranění hlavy neabsolvoval vojenskou službu a měl přiznaný invalidní důchod druhé třídy. Vycestoval ze země bez problémů a rovněž obdržel i české vízum. Měl rozepři v rodině, o které dlouho nevěděl, jelikož pracoval a nebyl příliš doma. Opuštění vlasti plánoval, jelikož chtěl mít klid v rodině, kde byly chladné vztahy a špatná komunikace. Oženil se proti vůli svých rodičů a po svatbě žil s manželkou na adrese stejné společně se svými rodiči. Ve vlasti mu také vadilo, že tam měl práci, která mu neumožňovala kariérní růst. Součástí správního spisu tohoto žalobce jsou i zprávy o zemi jeho původu žalobce, a to:

- údaje o zemi – Ázerbájdžánu vydané Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) v roce 2016, - zpráva Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických ze dne 3.3.2017 o dodržování lidských práv v roce 2016 v Ázerbájdžánu,

- výroční zpráva Amnesty International 2016/2017 týkající se Ázerbájdžánu ze dne 22.2.2017.

7. Z obsahu správního spisu druhé žalobkyně A. A. a jejich nezletilých dětí krajský soud zjistil, že v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu uvedla to, že se s manželem vzali přes postoj jeho matky. Žalobkyně je šíita, manžel je sunnita. Jeho matka pro něj měla vyhlédnutou jinou nevěstu a neměla ji proto ráda. Měla s ní osobní problémy; nikdy se nesmířila, že se vzali. Po sňatku začali bydlet v domácnosti s manželovými rodiči v bytě 2+1, v němž byly tři rodiny. S nikým jiným, kromě matky manžela neměla problémy. Tchýně na ni byla zasedlá a psychicky ji týrala hlavně, když manžel nebyl doma. Nutila ji přejít na jejich víru, tahala ji za vlasy, když se modlila a dělala nepříjemnosti. Vnášela negativní vlivy mezi ní a manžela, pomlouvala a vymýšlela si. Tchýně měla na rodinu velký vliv a nikdo se proti ní nepostavil. Celý rok měla zakázáno se stýkat se svou matkou osobně. Když se jí narodilo dítě, nejraději by to dítě sebrala a vychovávala sama. Nešlo to vydržet, a proto se rozhodli vycestovat a požádat o azyl v Německu. Dne 20.7.2017 byl s touto žalobkyní proveden pohovor, v jehož rámci uvedla, že z vlasti vycestovala na české turistické vízum v šestém měsíci těhotenství a její druhé dítě se pak narodilo už v Německu. Při pohovoru žalobkyně dále rozvedla chování tchýně, která zasahovala do jejich manželského soužití a oběma bránila žít v plnohodnotném manželském vztahu. Dodala, že měla v Ázerbájdžánu také problémy si najít práci, což je tam velmi těžké i přes dosažené vysokoškolské vzdělání. V případě návratu zpět do vlasti si je jistá tím, že nebude mít s mužem společnou domácnost a jejich manželství bude směřovat k rozvodu. Obává se také pomsty tchýně za její cestu do Evropy a za to, že jí sebrala jejího syna. Součástí tohoto správního spisu jsou rovněž zprávy o Ázerbájdžánu zcela shodné jako zprávy založené ve správním spise prvního žalobce.

8. Podle ust. § 12 zákona o azylu, se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociálních skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

9. Podle ust. § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů.

10. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu, se udělí doplňková ochrana cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

11. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

12. Krajský soud především zdůrazňuje, že přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů tak, jak byly uvedeny v žalobách žalobců ze dne 27.2.2018 a podáním jejich právní zástupkyně ze dne 14.5.2018. Žaloby nenapadaly rozhodnutí žalovaného v té části, jimž jim nebyl udělen azyl z důvodu uvedených v ust. § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Nutno poznamenat, že takové důvody žádosti žadatelů o mezinárodní ochranu v průběhu řízení uplatněny nebyly a žalobci se sami o těchto důvodech ani nezmínili. Podstatným žalobním bodem totiž bylo neudělení doplňkové mezinárodní ochrany ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení § 14a zákona o azylu. Žalobci byli přesvědčeni, že v jejich případech jsou naplněny podmínky právě pro udělení této formy mezinárodní ochrany, neboť se bojí postihu, který jim hrozí z důvodu, že žádali o mezinárodní ochranu. Žalobkyně b) k tomu dodala, že se bojí možné pomsty ze strany tchýně – matky jejího manžela a to nejen o sebe, ale také své děti. V těchto důvodech žalobci spatřovali naplnění pojmu hrozby vážné újmy ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. S touto žalobní námitkou krajský soud nemůže zásadně souhlasit. Hrozba nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu jako důvod pro udělení doplňkové ochrany nejenže musí být v konkrétním případě být skutečná, reálná, ale také musí jít o mimořádně vysoký stupeň nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Žádná taková skutečnost v průběhu správního řízení ani tohoto soudního přezkumného řízení u žadatelů zjištěna nebyla. Žalobci opakovaně poukázali na svoje rodinné problémy vyplývající ze společného soužití s rodiči a zejména matkou prvního žalobce, tedy tchýní druhé žalobkyně. Dle názoru krajského soudu tyto rodinné problémy nelze v žádném případě podřadit nejen pod ust. §12, které taxativně vymezuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany, ale nenaplňuje ani pojem oné vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tedy důvod pro udělení doplňkové ochrany. Nelze také pominout, že v řízení vyšlo najevo, že tento rodinný problém se žalobci nesnažili v zemi původu nijak řešit formou samostatného bydlení z finančních důvodů. Oprávněnost této žalobní námitky upřesnila jejich právní zástupkyně v průběhu řízení podáním ze dne 14.5.2018 s odkazem na zprávu Ázerbájdžán, Informace OAMP, o bezpečnostní a politické situaci v zemi ze dne 28.8.2017 a dodala, že si žalovaný neopatřil dostatečné podklady a nezjistil v tomto směru skutkový stav. Závěry žalovaného jsou proto nepřezkoumatelné. Ani s touto žalobní námitkou nemůže krajský soud souhlasit. Citovaná zpráva mimo jiné odkazuje na Organizaci Freedom House, která ve zprávě nazvané Svoboda ve světě 2017 hodnotila Ázerbájdžán nepříznivě v oblasti politických práv a dodržování občanských svobod. Nicméně v poukazované zprávě – Informace OAMP ze dne 28.8.2017 se také uvádí, že zákon zajišťuje svobodu pohybu uvnitř země, zahraniční cestování, emigraci, repatriaci a že ázerbájdžánská vláda obecně respektovala tato práva a svobody. Ázerbájdžánské úřady obecně kooperovaly s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a dalšími humanitárními organizacemi při poskytování ochrany a pomoci vnitřně přesídleným osobám, uprchlíkům nebo osobám bez státní příslušnosti, byť podle informací nevládních organizací si státní úřady počínaly netransparentně a neefektivně a současně ázerbájdžánský systém poskytování mezinárodní ochrany nedosahuje mezinárodní standarty. Z citované zprávy ovšem nelze dovodit důvodnost obavy žalobců z případného pronásledování v důsledku toho, že byli neúspěšnými žadateli o udělení mezinárodní ochrany.

13. Podle žalobců porušil žalovaný ust. § 3 správního řádu. Ani tato námitka není dle názoru krajského soudu důvodná, neboť z obsahu obou správních spisů žalobců vyplynulo, že si žalovaný opatřil dostatek skutkových zjištění pro svá rozhodnutí, především ze žádostí žalobců o udělení mezinárodní ochrany a podrobnými pohovory provedenými právě k důvodům těchto žádostí a také shromáždil aktuální a dostupné informace ohledně země původu žalobců. Na tato skutková zjištění žalovaný učinil přiléhavé právní závěry a svá rozhodnutí dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

14. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žaloby žalobců jako nedůvodné zamítl. .

15. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci v řízení úspěch neměli a žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).

16. České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které ze zákona hradí stát (ust. § 36 odst. 2 s.ř.s.).

17. Ustanovené právní zástupkyní žalobců byla přiznána odměna za jejich zastupování v rozsahu 3 úkonů právních služeb po 9 920 Kč, 3 režijních paušálů po 300 Kč, 400 Kč náhrady za ztrátu času a 510 Kč náhrady za jízdné osobním automobilem z Českého Těšína do Ostravy a zpět ve výši 510 Kč, to je celkem 31 570 Kč podle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 12 odst. 3, 4, § 13 odst. 3 a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 463/2017 Sb. s připočtením DPH činí celková odměna za zastupování žalobců 38 200 Kč

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů jeho od doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 14. června 2018

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru