Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 3/2010 - 70Rozsudek KSOS ze dne 29.09.2011

Prejudikatura

3 Azs 22/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Azs 1/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

61Az 3/2010-70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně : M. G., nar. X, státní příslušnost Gruzie, t.č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, právně

zastoupena Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. Legii 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.1.2010 č.j. OAM-

216/LE-BE02-ZA04-2009, o udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Odměna advokáta Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem

Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. legii 5 se stanoví částkou 8.600,- Kč, která mu bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30-ti

dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Pokračování -2- 61Az 3/2010

Odůvodnění:

Žalobkyně žalobou podanou v zákonné lhůtě napadla v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného a domáhala se přezkoumání napadeného rozhodnutí, poté jeho zrušení a vrácení žalovanému k dalšímu řízení. Uvedla, že správní orgán porušil ust. § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, § 3, § 50 odst. 2 a 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu stanovené v ust. § 12 zákona o azylu, v ust. § 14 téhož zákona a také zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a) citovaného zákona. Žalovaný také porušil čl. 3 Úmluvy proti krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení publikované pod č. 143/1988 Sb., neboť v případě návratu žalobkyně do země původu bude tomuto zacházení vystavena. V doplnění uvedené žaloby ze dne 7.9.2010, učiněném jejím ustanoveným právním zástupcem žalobkyně uvedla, že do Gruzie se nemůže vrátit s ohledem na nejistou politickou situaci a častým ozbrojeným konfliktům. Gruzie je v neustálém konfliktu s Ruskou federaci a taktéž situace v jižní Osetii není zcela uklidněná. Žalobkyně má proto za to, že splňuje podmínky pro udělení tzv. doplňkové ochrany, neboť jí hrozí v důsledku těchto konfliktů ohrožení života. Její manžel byl z Gruzie nucen uprchnout i se synem proto, že mu hrozilo a hrozí mučení, nelidské zacházení či smrt. V roce 1991 dělal osobního strážce ministru vnitra Igoru Georgadzemu. Na počátku 90 let se stal ministrem vnitra Gruzie Shota Kviraia, který byl ve sporu s Igorem Georgadzem a boje o moc v Gruzii byly tak intenzivní, že Shota Kviraia ve městě Zugddii zastřelil pět lidí ze skupiny, ke které patřil její manžel. Během občanské války v Gruzii byl její manžel zajat a asi 23 dnů držen v podzemí teroristy, kde byl mučen, aby vyzradil některé informace a byla mu podávána narkotika v důsledku čehož byl nakažen hepatitidou. Po útěku ze zajetí a návratu domů mu zabili rodiče. Když se stal gruzínským prezidentem Ševarnadze, udělil amnestii trestancům a vytvořil z nich armádu. Ta však nebyla dostatečně kontrolována a terorizovala místní obyvatelstvo. Proti těmto bandám bývalých trestanců její manžel a další vytvořili dobrovolnou armádu, aby se mohli před jejich výpady bránit. Když mu byli zabiti rodiče, jeho bratranci zorganizovali odboj proti bojovým skupinám a zabili některé jejich členy. Vzhledem k tomu, že v Abcházii dodnes platí krevní msta, chtějí se proto členové těchto bojových skupin za činy bratranců pomstít na manželovi a její rodině. Ve vlastnoručně psaném prohlášení ze dne 9.3.2010 pak žalobkyně uvedla, že od roku 1992 poznala a viděla válku, hlad a co je to zima. Zůstala bez domova a bez rodičů i sourozenců. V době války ji také zabili bratra a její matka, která na vlastní oči viděla, jak ho mučili, na místě zemřela na infarkt. Žalobkyně nemá domov ani příbuzné a zde žije společně s manželem a nezletilým synem.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že vycházel především z vlastních tvrzení žalobkyně učiněných v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že důvodem její žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou obavy z návratu, má strach ze zabití, zažila hrůzy války a její maminka byla Gruzínka a otec Abcházec. Abcházii opustila v roce 1992 v době válečných

Pokračování -3- 61Az 3/2010

událostí v Abcházii, 15 let žila v Rusku a pak na Ukrajině a o udělení mezinárodní ochrany v ČR požádala poté, co byl při pokusu o nelegální vstup na území Německa zadržen její manžel. Žádost žalobkyně žalovaný posoudil individuálně na základě její výpovědi s porovnáním s aktuálními informacemi o zemi původu, tak i konkrétní situací a možností faktické ochrany se zřetelem k případu žalobkyně. Navrhovatelčinu obavu z návratu kvůli tzv. politickým důvodům jejího manžela v souvislosti s bývalým ministrem vnitra žalovaný nepovažuje ve vztahu k výpovědi jejího manžela za relevantní. Ostatně o těchto důvodech se žalobkyně v průběhu správního řízení ani nezmínila. Na základě řádně zjištěného skutkového stavu nedospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobkyně jsou naplněny podmínky ustanovení § 12, § 13 či § 14 zákona o azylu. Stejně tak se žalovaný domnívá, že se řádně vypořádal s odůvodněním svého závěru, že u žalobkyně nebyly naplněny podmínky ani pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany dle ust. § 14a) a § 14b) zákona o azylu. Žalovaný proto navrhoval, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 14.1.2010 č.j. OAM-216/LE-BE02-ZA04-2009, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona čís. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

Z hlediska skutkových zjištění vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalovaný napadeným rozhodnutím žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14 , § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 nebo § 14, ani § 13 a stejně tak § 14a a § 14b zákona.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 6.8.2009 sepsané formou pohovoru odpověděla na otázku, z jakého důvodu opustila svou vlast to, že v roce 1992 byla v Abcházii válka, kdy jí zavraždili bratra, matku a vyhodili do povětří jejich dům. Bála se o svůj život. O udělení mezinárodní ochrany žádá, protože v zemi původu Abcházii zažila hrůzy války, smrt bratra, kterého zavraždili a matky, která po jeho smrti dostala infarkt. Žalobkyně chce, aby její dítě a celá její rodina žila v klidu a míru. K uvedené žádosti je připojeno vlastnoručně psané prohlášení žalobkyně o důvodech, pro které žádá udělení azylu na území ČR ze dne 6.8.2009, v němž žalobkyně opakovala, že v Abcházii zažila smrt vlastního bratra, viděla tragédii vlastní matky, zažila hladovění a zimu. V roce 1992 na počátku války v Abcházii byl do povětří vyhoven její rodinný dům, zažila smrt rodinných příslušníků a kamarádů. Byli nuceni rodnou zemi opustit a vydat se náročnou cestou. Po příjezdu do Gruzie do města Zugdii se dostali dále do města Poti, kde byli naloženi na lodě a dostali se do Ruska do města Rostov.

Pokračování -4- 61Az 3/2010

V roce 2002 se seznámila s manželem Z. a narodil se jim syn. V Rusku žili do roku 2007 a poté jí manžel řekl, že musí odjet na Ukrajinu. Dostali se do Kyjeva, kde žili dva roky a následně ze stejných důvodů odjeli do Maďarska. Protože její maminka byla gruzínské národnosti a po otci má národnost abchazskou, v žádném případě se nemůže vrátit ani do Abcházie ani do Gruzie. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 25.8.2009 byl proveden pohovor s žalobkyní k žádosti o udělení azylu na území České republiky. V rámci tohoto pohovoru žalobkyně líčila shora uvedené prožitky v souvislosti s abchazsko-gruzínským konfliktem a útěkem do Ruska a posléze do Kyjeva. V rámci tohoto pohovoru žalobkyně uvedla, že co se týče obtíží jejího manžela, o těchto věcech s ním nemluvila. Z Ukrajiny odjeli do Maďarska, kam je za 5.000 USD zavezl nějaký člověk, který jim poradil, aby odjeli až do Německa. Nejdříve se o tento odjezd do Německa pokusil manžel, který ovšem byl při pokusu o překročení hranice zadržen. Na to se žalobkyně dostavila na policii a po manželově zadržení se rozhodla požádat o mezinárodní ochranu. Na otázku, zda do odchodu ze země původu před válkou měla nějaké problémy odpověděla, že nikoliv a pokud by válka nebyla, tak by dodnes žili v klidu a míru doma. Chtěla by zde přečkat nějakou dobu než se situace v její zemi uklidní.

Dále soud ze správního spisu žalovaného zjistil, že tento obsahuje Zprávu o dodržování lidských práv za rok 2008 zpracovanou MZ USA ze dne 25.2.2009, Informaci MV Velké Británie ze dne 15.10.2008 – Směrnice pro posuzování žádostí o azyl a základní politické a ekonomické údaje o Gruzii z databáze ČTK.

V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobu bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Nebylo prokázáno, že žalobkyně opustila zemi původu z důvodu pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů. Z uvedeného i z obsahu správního spisu tedy vyplývá, že žalovaný nepochybil, když podle shora citovaného ust. § 12 zákona o azylu žalobkyni azyl neudělil. Naopak bylo prokázáno, že žalobkyně opustila zemi původu Gruzii v roce 1992 v době probíhajících bojů mezi abchazskými separatisty a gruzínskou armádou, kdy v důsledku těchto historických událostí špatná situace postihovala veškeré obyvatelstvo a z oblasti Abcházie značný počet obyvatel emigroval a kdy se jednalo o obyvatelé zejména gruzínské národnosti. Žalovaný v tomto směru přiléhavě odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6A 517/96 ze dne 25.5.1998, dle kterého se na případy opuštění země původu z důvodu válečného konfliktu vztahují jiné právní instituty než udělení mezinárodní ochrany. Jak vyplynulo z výpovědi žalobkyně, po odchodu z Gruzie měla status uprchlíka nejdříve 15 v Rusku a posléze dva roky na Ukrajině a obě tyto země opustila na popud manžela, přičemž v rámci správního řízení se o důvodech Pokračování -5- 61Az 3/2010

tohoto rozhodnutí nezmínila. Ona sama žádné potíže neuvedla. Teprve v doplnění své žaloby uváděla problémy jejího manžela a poukázala na to, že pracoval jako osobní strážce ministra vnitra v roce 1991, z čehož by v případě návratu mohl mít problémy. V porovnání s tímto tvrzením jsou ovšem tyto údaje nevěrohodné ve vztahu k výpovědi jejího manžela učiněného v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany, kdy tvrdil, že v roce 1991 či 1992 pracoval v bezpečnostní agentuře, která hlídala bezpečnost starosty Gali. Také na otázku, proč tehdy byl unesen a proč by i po 15 letech měl být vyhledáván v Rusku, resp. na Ukrajině, odpověděl, že neví, že to bylo snad proto, že chtěli peníze. Ani její manžel tedy neuvedl žádné skutečnosti prokazující problémy se státními orgány, úřady, soudy, armádou, policií, resp. to, že by v Gruzii vyvíjel činnost k uplatnění práv a svobod nebo prosazování určitých politických názorů.

Žalobkyně dále v žalobě žalovanému vytýkala porušení § 14 zákona o azylu, podle kterého lze udělit tzv. humanitární azyl, pakliže u žadatele nebyl shledán důvod pro udělení azylu podle § 12 téhož zákona. V případě žalobkyně ovšem, jak vyplynulo z obsahu správního spisu a i z obou realizovaných pohovorů, žádný důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení azylu dle tohoto ustanovení zjištěn nebyl a žalobní námitka je v tomto směru nedůvodná.

Jako nedůvodné hodnotí krajský soud i žalobkyní vytýkané porušení ust. § 14a zákona o azylu, když se žalobkyně domnívala, že splňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyni v případě návratu hrozila vážná újma dle odst. 2 ustanovení § 14a zákona o azylu, tedy nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti. Žalobkyně opustila Gruzii v důsledku bojů v Abcházii, což učinilo v době válečného konfliktu v této oblasti více než 200.000 etnických Gruzínců. Abchazsko-gruzínský konflikt byl ukončen v roce 1994 dne 14.5., kdy obě strany podepsaly dohodu o příměří a odpoutání sil. Jak vyplývá z použitých informací o zemi původu žalobkyně, které uvádí žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí, doposud většina bývalých uprchlíků čeká na politické řešení, které by jim umožnilo bezpečný návrat, přičemž gruzínská vláda v roce 2007 vypracovala akční plán strategie pro pomoc vnitřně vysídleným osobám. Je zapotřebí také podotknout, že žalobkyně se v průběhu správního řízení nezmínila o tom, že by měla v zemi původu problémy se státními orgány a z pohledu hodnocení vyplývajícího z informací o Gruzii nelze učinit závěr, že by žalobkyni hrozila shora uvedená vážná újma. Závěrem krajský soud dodává, že za rozhodující je nutno posuzovat osobní situaci žalobkyně, jakož i vnitřní poměry země původu Gruzie v době vydání napadeného rozhodnutí žalovaného a nikoliv v době, kdy žalobkyně opustila zemi původu v důsledku abchazsko-gruzínského konfliktu.

Soud rovněž neshledal důvodnými další námitky týkající se porušení procesních předpisů, které žalobkyně pojala jen obecně a blíže je nekonkretizovala. Dle názoru soudu žalovaný měl dostatečné podklady pro rozhodnutí a vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Své rozhodnutí přesvědčivě a úplně odůvodnil.

Pokračování -6- 61Az 3/2010

Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s, neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn § 36 odst. 2 s.ř.s. podle kterého náklady s přibráním tlumočníka platí stát.

Ustanovenému právnímu zástupci žalobkyně byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení spočívající v odměně v rozsahu tří úkonů právní pomoci a tří režijních paušálů ve výši 7.200,- Kč (3x2.100+ 3x300,-) zvýšené o DPH ve výši 20%, tj. 1.400,- Kč, celkem tedy náleží právnímu zástupci 8.600,- Kč, a to v souladu s ust. § 7, § 9 odst. 3, písm. f), § 11 odst. 1, písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu právnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 29. září 2011

samosoudce

JUDr. Petr Indráček,v.r.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru