Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 24/2009 - 36Rozsudek KSOS ze dne 10.03.2011

Prejudikatura

4 Azs 23/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Azs 17/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

61Az 24/2009-36


e.č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem

v právní věci žalobkyně: L. L., t.č. Pobytové středisko Havířov, Havířov-Dolní Suchá,

Na Kopci 5, zastoupena advokátem Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se

sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.8.2009, č.j. OAM-483/VL-18-08-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

Žaloba se zamítá . I.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 31.8.2009 č.j. OAM-483/VL-18-08-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci ve smyslu ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění

Pokračování 2 -- 61Az 24/2009

pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal

správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je ekonomická a politická situace. V Moldavské republice je nedostatek pracovních příležitostí a mzdu, kterou žalobkyně pobírala, když byla dočasně zaměstnána, byla velmi nízká, proto práci opustila. V dubnu 2009 se zde konaly volby, které vyhrály komunisté, proti čemuž se zvedla vlna odporu v podobě demonstrací. Proti těmto demonstracím zasahovala policie nepřiměřenými prostředky a zranili tak několik demonstrantů. Někteří z účastníků byli dokonce zabiti, včetně známého žalobkyně. Sama žalobkyně nebyla v Moldavsku členkou žádné politické strany a svá přesvědčení nijak neprojevovala. Žádostí o udělení mezinárodní ochrany se snaží vyhnout zejména ekonomickým problémům v zemi a dále se obává možného návratu, neboť v zemi panuje špatná politická situace. Rovněž žalobkyně uvedla přání legalizovat svůj pobyt v České republice.

Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala včasnou žalobu, ve které namítala porušení ust. § 2 odst. 1 a odst. 4, § 3, § 50 odst. 3 a odst. 2, § 52 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, žalovaným tím, že nepostupoval v souladu se zákony, ostatními právními předpisy a mezinárodními smlouvami, přijaté řešení neodpovídá okolnostem případu, žalovaný nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neopatřil si dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci a napadené rozhodnutí tak nelze považovat za přesvědčivé, neprovedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci a dále považuje žalobkyně odůvodnění napadeného rozhodnutí za nedostatečné co se týká uvedení úvah, kterými se žalovaný řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí a výkladu ustanovení zákona o azylu. Dále žalobkyně namítala porušení ust. § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu, když má za to, že zde nebyly naplněny zákonné důvody pro neudělení mezinárodní ochrany. Rovněž žalobkyně namítala porušení čl. 8 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 2005/85/ES a čl. 4 odst. 3 písm. a) a c) směrnice Rady/83/ES. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby bylo uvedené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě doručenému krajskému soudu dne 21.9.2009 popírá oprávněnost všech námitek. S těmito nesouhlasí, neboť neprokazují, že by porušil citovaná ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Žalovaný odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobkyně o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobkyně a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jako správního orgánu, který postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu všech práv garantovaných žalobkyní právním řádem České republiky. Žalovaný se případem žalobkyně zabýval individuálně a její výpovědi porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu, které popisují jak obecnou situaci v zemi, tak konkrétní situaci v návaznosti na případ jmenované. Žalovaný plně odkazuje na závěry vydaného rozhodnutí, ze kterých vyplývá, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí a jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních Pokračování 3 -- 61Az 24/2009

předpisů, a zdůrazňuje, že nedospěl k závěru, že by bylo možné žalobkyni udělit

mezinárodní ochranu ve smyslu ust. § 12, § 13, § 14 zákona o azylu. Žalovaný dodává, že ekonomické obtíže žalobkyně nebyly způsobeny žádnou azylově relevantní skutečností a co se týká politické situace, tak žalobkyně nevyjadřovala žádné politické názory, neobhajovala politická práva a svobody a nebyla ani členkou žádného politického sdružení či organizace. Neměla ani žádné problémy se státními orgány. Rovněž její přání žít legálně v České republice nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu. Žalovaný rovněž neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a a § 14b zákona o azylu. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

Krajský soud ve věci nařídil jednání na den 10.3.2011 a provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 31.8.2009 č.j. OAM-483/VL-18-08-2009, připojeným spisovým materiálem žalovaného téhož čísla jednacího, výpovědí žalobkyně a následně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného a výpovědi žalobkyně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně ve své žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 3.8.2009 uvedla jako důvod opuštění své vlasti finanční problémy, když si chtěla v České republice zajistit lepší budoucnost. Proto svou vlast dne 17.1.2009 opustila. V Moldavsku nadále žít nechce, neboť je tam špatná politická situace. V protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 18.8.2009 dále žalobkyně uvedla, že opustila svou vlast z důvodu, že v Moldavsku není práce, odjela z finančních a dále politických důvodů. V Moldavsku pracovala pouze za minimální výdělek, za který se nedalo žít. Lepší práci se jí nepodařilo najít. Ohledně špatné politické situace pak uvedla, že v dubnu 2009 proběhly v Moldavsku volby, které vyhrály komunisté, což vyvolalo demonstrace, na kterých policie nepřiměřeně fyzicky napadala její účastníky a došlo dokonce k zabití několika účastníků, včetně známého žalobkyně. Kvůli tomu má strach se vrátit do vlasti. V době nepokojů však byla již v České republice a situaci sledovala pouze v televizi. V zemi původu nebyla členkou žádné politické strany ani se nijak na politice aktivně neúčastnila. V České republice by chtěla zůstat a zajistit si zde dobrou budoucnost. Do 31.7.2009 měla platné vízum, ale toto nebylo prodlouženo, proto by chtěla svůj pobyt v České republice legalizovat.

Podle ust. § 12 zákona o azylu se cizinci azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých

Pokračování 4 -- 61Az 24/2009

politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez

státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 13 odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí

a) manžel nebo partner azylanta,

b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let,

c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo

d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11.

Podle ust. § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odstavce 2 se za vážnou újmu podle cit. zákona považuje

a) uložení nebo vykonání trestu smrti,

b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V daném případě žalobkyně v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděla stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byla snaha legalizovat pobyt v České republice, když žalobkyni vypršelo pracovní vízum a do své vlasti se nechce vrátit z ekonomických a finančních důvodů, když si Pokračování 5 -- 61Az 24/2009

tam nemůže najít dobře placenou práci, a dále z důvodů politických, když po volbách

v dubnu 2009 se dostali k moci komunisté, což vyvolalo řadu demonstrací, při kterých nepřiměřeným způsobem zasahovala policie a docházelo tak k fyzickému napadání účastníků, které skončilo v některých případech i smrtí. Z hlediska takto uplatněných důvodů žádosti o udělení azylu, se krajský soud ztotožňuje s právním názorem žalovaného, že tyto důvody nelze podřadit pod důvody taxativně vymezené ust. § 12 a § 13 zákona o azylu. Žalobkyně odcestovala ze země již před konanými volbami, které byly příčinou nepříznivé politické situace a demonstrací v zemi. Sama uvedla, že se aktivně za uplatňování politických práv neúčastnila. Její obavy z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině mládeže, která byla při nepokojích po volbách policií nepřiměřenými zásahy fyzicky napadána rovněž nelze považovat za důvodnou obavu z pronásledování, když sama žalobkyně se nemůže dovolávat příslušnosti k této skupině, která vyvíjela svou činnost v době, kdy žalobkyně již byla na základě pracovního víza v České republice. Skutečnost, že se těchto nepokojů aktivně účastnil její známý, který byl při těchto nepokojích dle slov žalobkyně zabit, nelze považovat za důvod, který by mohl být podřazen pod skutkovou podstatu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, když sama žalobkyně uvedla, že není členkou žádného politického hnutí a ani jinak se na uplatňování politických práv nepodílí a navíc v době nepokojů nebyla ani v zemi původu přítomna a celou situaci sledovala pouze v televizi.

Se zřetelem ke zprávám podávajícím informace k zemi původu žalobkyně, a které jsou rovněž součástí správního spisu, nebylo v řízení prokázáno nebezpečí vážné újmy hrozící žalobkyni v případě návratu do vlasti. Za vážnou újmu ve smyslu shora citovaného ust. § 14a se považují skutečnosti uvedené v druhém odstavci tohoto ustanovení a mezi ně rozhodně nelze zahrnout obavu žalobkyně ze špatné ekonomické a politické situace. Žalobkyně sama uvedla, že ve své vlasti neměla žádné problémy se státními ani jinými orgány. Tento problém taktéž není možno hodnotit jako důvod pro udělení mezinárodního azylu ve smyslu shora citovaného ustanovení § 14 zákona o azylu. Pokud jde o snahu žalobce legalizovat svůj pobyt na území ČR, tento problém řeší zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR v platném znění, jehož právní instituty mohl žalobce využít, přičemž tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany podle zákona o azylu.

Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora cit. ust. § 12 zákona o azylu mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný také nepochybil v tom, že neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti. Zároveň soud považuje za nedůvodnou žalobní námitku týkající se porušení ust. § 2 odst. 1, § 2 odst. 4, § 3 správního řádu, neboť z obsahu správního spisu vyplynulo, že si žalovaný opatřil dostatek pokladů a informací pro své rozhodnutí, a to nejen ze samotné žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, ale především z podrobně provedeného pohovoru zaměřeného právě na důvody této žádosti, jakož i z informací o zemi původu žalobce a také soud neshledal pochybení v procesním postupu

Pokračování 6 -- 61Az 24/2009

žalovaného v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Rovněž námitku porušení ust.

§ 50 odst. 3 a 2 správního řádu soud vyhodnotil jako neopodstatněnou, když ze správního spisu, zejména ze žádosti žalobce o udělení azylu a podkladů o zemi původu žalobce je patrné, že správní orgán postupoval v souladu s uvedenými ustanoveními, opatřil si dostatek podkladů o zemi původu a s přihlédnutím k celkové situaci v zemi původu žádost vyhodnotil v souladu se zákonem a veřejným zájmem. Stejně tak má soud zato, že žalovaný provedl v souladu s ust. § 52 správního řádu důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a v souladu s ust. § 68 odst. 3 se vypořádal dostatečně a srozumitelně se všemi důkazy provedenými v řízení. Rovněž soud neshledal porušenými uvedené články směrnice Rady 2005/85/ES a Rady/83/ES, když z obsahu spisového materiálu je patrné, že si žalovaný pořídil dostatek materiálu k posouzení situace a k žalobkyni přistupoval individuálním způsobem.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které podle ust. § 36 odst. 2 s.ř.s. hradí stát .

Poučení :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 10. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Indráček,v.r. Jana Valošková samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru