Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 21/2009 - 31Rozsudek KSOS ze dne 17.03.2011

Prejudikatura

5 Azs 27/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Azs 19/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

61Az 21/2009-31


e.č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní

věci žalobce: B. B. , proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7,

Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.7.2009, č.j.

OAM-462/VL-18-08-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 31.7.2009 č.j. OAM-462/VL-18-08-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci ve smyslu ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost, že se rozhodl společně s přítelkyní vycestovat z Mongolska za Pokračování 2 - - 61Az 21/2009

prací. Za tím účelem si vyřídil pracovní vízum. Dne 1.7.2008 se pak účastnil nepokojů proti výsledkům parlamentních voleb. V průběhu nepokojů byl ničen majetek, tohoto se však osobně nedopouštěl, ale pouze hlasitě vyjadřoval svůj názor. Přesto byl policejními orgány zadržen a umístěn do vazby. Z vazby byl propuštěn na kauci dne 21.7.2008, musel se však dennodenně hlásit na policejním oddělení. Byl obviněn z ničení cizího majetku a podpálení vládní budovy. Vyšetřovatele požádal, aby mu poskytli dvoutýdenní lhůtu k předložení důkazů, že neorganizoval žádné akce. Musel rovněž přislíbit, že neopustí Mongolsko. Toto však nedodržel a dne 12.8.2009 vycestoval do České republiky, kde řádně pracoval na základě pracovního víza, které mu však vypršelo dne 31.3.2009. Poté požádal o udělení azylu v Rakousku, jeho žádost však byla zamítnuta a byl vrácen na území ČR. Dále uvedl, že v Mongolsku nebyl členem žádné politické strany či organizace, pouze byl přívržencem Demokratické strany a tuto také podporoval ve volbách. Žádostí o udělení mezinárodní ochrany se snažil pouze vyhnout jednání policejních orgánů v Mongolsku a možnému odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody a dále chtěl legalizovat svůj pobyt na území ČR, aby zde mohl i nadále žít.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal porušení ust. § 2 odst. 1 a odst. 4, § 3, § 50 odst. 3 a odst. 4, § 68 odst. 3 a § 69 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, žalovaným tím, že nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a neodpovídá okolnostem případu, nevyšel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nevedl azylové řízení tak, aby posílil žalobcovu důvěru ve správnost jeho rozhodování, napadené rozhodnutí nepovažuje žalobce za přesvědčivé, správní orgán nezjistil všechny okolnosti pro ochranu veřejného zájmu a nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, žalovaný se v rozhodnutí nevypořádal se všemi provedenými důkazy a v rozhodnutí není uvedeno datum jeho vyhotovení. Dále žalobce namítal nesprávnou kvalifikaci skutkového stavu tím, že nepodřadil tuto faktickou skutkovou podstatu pod pronásledování dle ust. § 12 zákona o azylu, popř. alespoň § 14a zákona o azylu. Rovněž žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné z důvodu uvedení nedostatku důvodů, když si žalovaný nedostatečně zjistil informace o zemi původu. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby bylo uvedené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě doručenému krajskému soudu dne 9.9.2009 popírá oprávněnost všech námitek. S těmito nesouhlasí, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil citovaná ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Žalovaný odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jako správního orgánu, který postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu všech žalobcových práv garantovaných mu právním řádem České republiky. Žalovaný při posuzování žádosti vyšel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, za jehož účelem byl veden pohovor, při kterém byly žalobci kladeny otázky směřující ke zjištění možných azylově relevantních skutečností. S protokolem byl žalobce seznámen a k tomuto nevyjádřil žádnou

Pokračování 3 - - 61Az 21/2009

žádost o jeho doplnění či změnu. V rozhodnutí následně žalovaný zohlednil všechny důvody, které mu žalobce sdělil. Výpověď žalobce rovněž porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu. Žalovaný plně odkazuje na závěry vydaného rozhodnutí a zdůrazňuje, že posoudil subjektivní složku obav žalobce z pronásledování ve smyslu ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu. Žalobce sám vypověděl, že byl zadržen policejními orgány z důvodu prošetření výtržnictví. Žalovaný rovněž posoudil, zda žalobce splňuje podmínky pro přiznání azylu za účelem sloučení rodiny podle ust. § 13 zákona o azylu a pro přiznání humanitárního azylu podle § 14 téhož zákona. Naplnění podmínek z těchto důvodů však žalovaný neshledal. Stejně tak má žalovaný zato, že nebyly splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a a § 14b, s touto skutečností se v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž vypořádal. Ohledně data vydání rozhodnutí, žalovaný uvádí, že se jedná pouze o chybu v psaní, když ze stejnopisu rozhodnutí, které nese podpis ředitele odboru azylové a migrační politiky je zřejmé, že datum vydání je 31.7.2009. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 31.7.2009 č.j. OAM-462/VL-18-08-2009, připojeného spisového materiálu žalovaného téhož čísla jednacího a následně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce ve své žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22.7.2009 uvedl jako důvod opuštění své vlasti původně úmysl vycestovat za prací do ČR, vyřídil si tedy potřebné papíry, ale posléze se dostal do potíží, byl vzat do vazby, a to pro organizování nepokojů dne 1.7.2008. Následně u pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 28.7.2009 žalobce sdělil k důvodům opuštění Mongolska v srpnu 2008 to, že se s přítelkyní rozhodl odcestovat do zahraničí za prací. Dostali vízum, ale dne 1.7.2008 se účastnil nepokojů proti vládě. Byl ničen majetek. Za toto byl policisty zadržen a umístěn ve vyšetřovací vazbě. Popřel, že by se sám něčeho dopustil. Dne 21.7.2008 byl díky přítelkyni propuštěn a dne 4.8.2008 absolvoval výslech na policii, při kterém mu bylo sděleno, že se nepokojů nejen účastnil, ale rovněž je organizoval. Vyhrožovali mu, že může být potrestán odnětím svobody na osm let až na doživotí. Požádal tedy vyšetřovatele o poskytnutí dvou týdnů k opatření důkazů, že nebyl organizátorem nepokojů. Měl se hlásit každý den na policii. Dne 12.8.2008 však odjel z Mongolska. Hlavním důvodem jeho odjezdu bylo, že chtěl odcestovat s družkou za prací do zahraničí a dále pak, že by mohl být potrestán za věci, které nespáchal. Kromě incidentu po nepokojích proti vládě vyloučil žalobce jakékoliv problémy se státními orgány v Mongolsku. V případě návratu se obává, že by byl opět vzat do vazby.

Pokračování 4 - - 61Az 21/2009

Podle ust. § 12 zákona o azylu se cizinci azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 13 odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí

a) manžel nebo partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11.

Podle ust. § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odstavce 2 se za vážnou újmu podle cit. zákona považuje

a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je Pokračování 5 - - 61Az 21/2009

udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

V daném případě žalobce v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byla obava z vyšetřování výtržnictví, kterého se dle vyšetřovatele v Mongolsku měl dopustit při nepokojích dne 1.7.2008, a s tím související možnost uvěznění v zemi původu, když navíc by mohlo žalobci přitížit, že opustil svou zemi přes zákaz vycestování ze země. Navíc by žalobce rád legalizoval svůj pobyt v ČR, když mu vypršelo pracovní vízum a on by zde rád společně s přítelkyní zůstal a pracoval zde. Z hlediska takto uplatněných důvodů žádosti o udělení azylu, se krajský soud ztotožňuje s právním názorem žalovaného, že tyto důvody nelze podřadit pod důvody taxativně vymezené ust. § 12 a § 13 zákona o azylu. Se zřetelem ke zprávám podávajícím informace k zemi původu žalobce, a které jsou rovněž součástí správního spisu, nebylo v řízení prokázáno nebezpečí vážné újmy hrozící žalobci v případě návratu do vlasti. Za vážnou újmu ve smyslu shora citovaného ust. § 14a se považují skutečnosti uvedené v druhém odstavci tohoto ustanovení a mezi ně rozhodně nelze zahrnout žalobcovu obavu z pokračování vyšetřování a uvěznění pro protiprávní čin, z kterého byl, byť dle žalobcových slov neprávem, obviněn. Žalobce sice v jednom případě uvedl, že vyšetřovatel byl na něj zlý, toto své tvrzení však dále jinak nerozváděl a neuváděl žádné konkrétní příklady, z kterého by bylo patrné jakékoliv jeho mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, aby byla naplněna podmínka vážné újmy. Tento problém taktéž není možno hodnotit jako důvod pro udělení mezinárodního azylu ve smyslu shora citovaného ustanovení § 14 zákona o azylu. V případě, kdy se žalobce cítil neprávem obviněn policií z protiprávního jednání, měl možnost obrátit se na občanské soudy a administrativní instituce, popř. na Administrativní soud. Žalobce této možnosti nevyužil pouze z důvodu, že by mu vypršelo pracovní vízum a neměl by peníze na nové. Rovněž z toho důvodu přes zákaz vycestování ze země, tuto opustil a odjel do České republiky. V tomto směru není také důvodná žalobní námitka, že nepoužití citovaného ustanovení o humanitárním azylu není žalovaným řádné odůvodněno, neboť tento závěr žalovaný učinil v rámci celkového hodnocení žalobcem uplatněných důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Pokud jde o snahu žalobce legalizovat svůj pobyt na území ČR, tento problém řeší zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu území cizinců na území ČR v platném znění, jehož právní instituty mohl žalobce využít, přičemž tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany podle zákona o azylu.

Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora cit. ust. § 12 zákona o azylu mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný také nepochybil v tom, že neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti. Zároveň soud považuje za nedůvodnou žalobní námitku týkající se porušení ust. § 2odst. 1, § 2odst. 4, § 3 správního řádu, neboť z obsahu správního spisu vyplynulo, že si žalovaný opatřil dostatek pokladů a informací pro své rozhodnutí, a to nejen ze samotné žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, ale především z podrobně provedeného pohovoru zaměřeného právě na důvody této žádosti, jakož i z informací Pokračování -6- 61Az 21/2009

o zemi původu žalobce a také soud neshledal pochybení v procesním postupu žalovaného v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Rovněž námitku porušení ust. § 50 odst. 3 a 4 správního řádu soud vyhodnotil jako neopodstatněnou, když ze správního spisu, zejména ze žádosti žalobce o udělení azylu a podkladů o zemi původu žalobce je patrné, že správní orgán postupoval v souladu s uvedenými ustanoveními, opatřil si dostatek podkladů o zemi původu a s přihlédnutím k celkové situaci v zemi původu žádost vyhodnotil v souladu se zákonem a veřejným zájmem. Stejně tak má soud zato, že se žalovaný vypořádal dostatečně a srozumitelně se všemi důkazy provedenými v řízení. Námitku chybějícího data lze skutečně považovat za chybu v psaní, když ze stejnopisu rozhodnutí podepsaném ředitelem odboru azylové a migrační politiky je datum patrné a navíc není ani nijak v rozporu s daty doručení a nabytí právní moci.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodl v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které podle ust. § 36 odst. 2 s.ř.s. hradí stát .

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 17. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Indráček, v.r.Jana Valošková samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru