Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 19/2009 - 57Rozsudek KSOS ze dne 03.03.2011

Prejudikatura

5 Azs 28/2008 - 68

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Azs 9/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

61Az 19/2009-57


e. č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní

věci žalobce: M. P. O., t. č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá,

proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.7.2009 č.j. OAM-667/VL-07-ZA09-

2008, o udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 16.7.2009 č.j. OAM-667/VL-07-ZA09-2008 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na

jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Během tohoto správního řízení

Pokračování 2 - - 61Az 19/2009

bylo objasněno, že důvodem žádosti žalobce (a to opakované žádosti) je snaha získat v České republice povolení k pobytu. Žalobcovy důvody, které jej vedly k opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany se od původní žádosti nezměnily kromě toho, že uzavřel sňatek s občankou České republiky dne 22.12.2006 a narodila se mu dcera, rovněž občanka ČR dne 30.7.2007. Také zmíněné obavy z mladých povstalců působících v deltě Nigeru nelze považovat za relevantní ve smyslu zákona o azylu, neboť jejich jednání nenaplňuje znaky pronásledování ve smyslu § odst. 8 zákona o azylu. Žalovaný tedy neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12 zákona o azylu ani podle § 13 a § 14 téhož zákona. Stejně tak nedospěl k závěru, že u žalobce jsou dány podmínky pro udělení tzv. doplňkové ochrany podle § 14a citovaného zákona, když vycházel z informačních zdrojů o zemi původu žalobce a pokud se žalobce zmiňoval o obavách z možného ohrožení života ze strany členů radikálního křídla skupiny Ijaw Jouths, pak on sám neuvedl žádné své konkrétní potíže se členy radikální frakce a jeho obavy v této souvislosti vyjádřené jsou uvedeny velice obecně. Žalobce sám dodal, že neměl nikdy žádné potíže se státními orgány a v případě návratu do země původu mu jako neúspěšnému žadateli o azyl nic nehrozí.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, v níž uvedl, že se domnívá, že žalovaný porušil ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť žalobce splnil zákonné podmínky pro udělení azylu dle tohoto zákonného ustanovení a porušení § 14a zákona o azylu, neboť mu v případě návratu hrozí nebezpečí vážné újmy. Podle žalobce žalovaný vycházel z informací, které nedokládají situaci v Nigérii v plném rozsahu a v této souvislosti odkázal na zprávu Ministerstva vnitra Velké Británie z 5.12.2008, podle které v oblasti delty Nigeru stále probíhají boje a státní moc není natolik silná, aby mohla obyvatelstvo ochránit. Žalobce dále odkázal na svou rodinnou situaci, když se v České republice oženil s občankou ČR a vychovává zde dceru, která je taktéž občankou ČR. V případě nuceného vycestování, by tím došlo dle žalobce, k porušení mezinárodních závazků České republiky, konkrétně článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5.1.2010 uvedl, že při hodnocení podání vycházel především z vlastních tvrzení žalobce sdělených v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou obavy z možného nezákonného jednání členů radikální frakce skupiny Ijaw Jouths, která by ho mohla v případě návratu do Nigérie ohrozit. Dále si přeje v České republice žít s manželkou a dcerou. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na vydané

rozhodnutí žalovaného, který postupoval v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu. Žalovaný uvedl, že porovnal výpovědi žalobce s nashromážděnými informacemi o zemi původu, tyto s pečlivostí zvážil a v rozhodnutí je citoval. Žalobce měl možnost se před vydáním rozhodnutí s obsahem podkladů pro vydání rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim, čehož nevyužil, nechtěl být seznámen a k uvedeným podkladům neměl připomínky. Sám nedodal žádné listinné důkazy jako podklady pro vydání rozhodnutí, ani neupřesnil, jaké podklady nutné pro vydání rozhodnutí si měl žalovaný opatřit. Žalovaný se nedomníval, že by Pokračování 3 -- 61Az 19/2009

při svém postupu porušil některá z ustanovení zákona o azylu či správního řádu a nedomníval se tedy, že by v této souvislosti bylo napadené rozhodnutí nezákonné nebo, že by žalobce byl nějakým způsobem zkrácen na svých právech. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno rozhodnutí správního orgánu, kterým nebyla mezinárodní ochrana udělena, a proto navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta v plném rozsahu.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.10.2009 nebyl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, jelikož žalobce nereagoval na výzvu k prokázání osobních, majetkových a výdělkových poměrů.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 16.7.2009 č.j. OAM-667/VL-07-ZA09-2008 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s. ř. s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 16.9.2008 uvedl, že v červenci 2006 odjel kvůli boji, kdy usilovali o svou půdy a zemi v deltě Nigeru. Vláda se o ně nestará a nepodporuje je. Ozbrojená skupina mladých unesla bílé pracovníky z těžby ropy. Cizinci pak byli vojáky osvobozeni a žalobce únosci pak obviňovali, že prozradil, kde jsou rukojmí. Dva z nich zabili a žalobce měl proto obavy o svůj život. Na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany, odpověděl, že by zde chtěl zůstat - má zde manželku a dceru. Do vlastnoručně psaného prohlášení žalobce dne 16.9.2008 uvedl, že opustil vlast, aby si zachránil život kvůli problémům ve své zemi, zejména kvůli krizi v deltě Nigeru. Bojovali proti vládě za pokrok na jejich území, kdy mladí lidé ničili věci a zařízení a unášeli zahraniční pracovníky, což se většině z nich nelíbilo a způsobovalo to mezi nimi rozepře. Mezi mladými docházelo k zabíjení. Musel utéci, aby si zachránil život a nebyl zabit. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 14.10.2008 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území ČR. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil, že žalobce uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako výše uvedené, tj. že nechce opustit svoji manželku a dceru (v této souvislosti uvedl, že jeho manželka není matkou jeho dcery), dále že má obavy z členů frakce Ijawa Cisis nebo Ijawa Jouths.

Podle ust. § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle § 2 odst. 8 citovaného zákona se pro účely tohoto zákona za pronásledování považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována

Pokračování 4 - - 61Az 19/2009

nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle druhého odstavce citovaného ustanovení se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

V daném případě tedy v průběhu celého správního řízení žalobce opakovaně uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany - obavy z možného nezákonného jednání členů radikální frakce skupiny Ijawa Jouths, která by ho mohla po návratu do Nigérie ohrožovat. Dalším důvodem bylo jeho přání legalizovat svůj pobyt na území České republiky a možnost žít zde spolu s manželkou a dcerou.

Pokračování -5- 61Az 19/2009

Po provedeném dokazování krajský soud především neshledal jako důvodnou žalobcovu námitku, že žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, a že tak porušil ust. § 3 správního řádu. Žalobce v této souvislosti žalovanému vytýkal, že vycházel z informací o zemi jeho původu, které situaci v Nigérii nedokládají v plném rozsahu. Jak vyplývá z obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i z obsahu správního řádu žalovaného, žalovaný vycházel z řady informací shromážděných ohledně politické a ekonomické situace v Nigérii, jakož i zpráv o stavu dodržování lidských práv v této zemi. Kromě zpráv, které jsou uvedeny v odůvodněného napadeného rozhodnutí žalovaného, doložil v rámci tohoto soudního řízení žalovaný nejaktuálnější informaci MZV č.j. 98318/2010-LPTP ze dne 16.3.2010 pojednávající mimo jiné o situaci v deltě Nigeru. Snaha o udržení jednoty země a dosažení alespoň relativně harmonického soužití různých náboženských skupin proto představuje nejvyšší politickou prioritu a zásadním způsobem ovlivňuje jak vnitřní, tak i zahraniční politiku země. Po vyhlášení amnestie pro ozbrojence v Deltě Nigeru v červenci 2009 nastalo období relativního klidu. Neexistují přesná čísla, ale údajně amnestie využilo na 10 000 militantů. S vyhlášením amnestie přestaly v oblasti operovat vojenské jednotky, které se stáhly do kasáren. Dlouhodobé léčení prezidenta Yar´Aduy a jeho tříměsíční hospitalizace v Saúdské Arábii však zpozdilo programy restrukturalizace a rekvalifikace. To vyvolává nespokojenost se situací, řada militantů opouští svěrné tábory a hrozí návratem k násilné činnosti. Úřadující prezident považuje dosažení pokroku v deltě za jednu ze svých priorit. Těžba ropy v deltě Nigeru se vrátila na úroveň před započetím útoků na ropná zařízení, nicméně stále přetrvává problém ekologických škod (s odchodem armády se objevily stovky nelegálních rafinerií) a nutnost rozvojových programů pro místní obyvatelstvo. V poslední době byly opět zaznamenány útoky na ropná zařízení. Vzhledem k rozlehlosti Nigérie a k existenci obrovských aglomerací je přestěhování nejjednodušším způsobem řešení osobních problémů. Nigerijští žadatelé mají i možnost volného pobytu a usazování se v patnácti zemích Ekonomického společenství států západní Afriky. Neexistuje žádný zákonný postih ze strany oficiálních orgánů Nigérie. Postihu mohou čelit pouze ze strany zprostředkovatelů/pašeráků.

K námitkám žalobce soud uvádí:

- pokud jde o námitku žalobce, kdy tento tvrdí, že se žalovaný dopustil porušení zákona o azylu a nebyly naplněny zákonné důvody pro neudělení mezinárodní ochrany soud uvádí, že žalovaný neporušil ustanovení zákona o azylu, když žalobci neudělil mezinárodní ochranu, neboť v řízení nebylo zjištěno, že je žalobce pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. U žalobce rovněž nebylo prokázáno pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů v Nigérii. Pro posouzení žádosti si žalovaný opatřil informace ohledně situace v Nigérii a seznámil se zprávou MZV ze dne 16.3.2010 č.j. 983/2010-LPTP – Nigerie, Informací ZÚ Abuja –Nigérie ze dne 20.6.2008, Informací MZV č.j. 139980-2008-LPTP ze dne 31.12.2008, zprávou o dodržování lidských práv v Nigérii za rok 2007 ze dne 11.3.2008 a vycházel také z aktuální zprávy Infobanky ze dne 13.7.2009.

Pokračování 6 -- 61Az 19/2009

Vedle toho také nelze souhlasit s námitkou, že žalovaný neuvedl jaké konkrétní informace použil, jelikož je všechny dostatečně označil a jsou součástí správního spisu. Dále také nelze souhlasit s námitkou žalobce, kdy uvedl, že se žalovaný nesnažil objektivně zjistit situaci, která panuje v Nigérii, nepoužil dostatek aktuálních a relevantních zpráv, které by objektivně posuzovaly všechny rozhodné skutečnosti. K tomu je třeba konstatovat, že žalobce měl možnost se před vydáním rozhodnutí s obsahem podkladů pro vydání rozhodnutí seznámit, a to i s doplněnými podklady a vyjádřit se k nim, čehož však nevyužil. Sám nedodal žádné listinné důkazy jako podklady pro vydání rozhodnutí, ani neupřesnil, jaké podklady nutné pro vydání rozhodnutí si měl žalovaný opatřit. Zprávy a informace, o které opíral své námitky uvedl žalobce až v řízení před soudem v doplnění žaloby. Naopak zástupkyně žalovaného předložila u jednání soudu nejaktuálnější zprávu, jak byla výše citována, s níž byl žalobce seznámen;

- u žalobce rovněž nebylo zjištěno, že by splňoval podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 13 zákona o azylu. Také u něj nebyl zjištěn důvod zvláštního zřetele hodný pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu;

- k námitkám žalobce, pokud jde o udělení doplňkové ochrany soud neshledal, že podmínky pro udělení doplňkové ochrany v případě žalobce jsou splněny, neboť v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebylo zjištěno, že by v případě jeho vrácení do Nigérie byly důvodné obavy z toho, že by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, jak stanoví odst. 2 ustanovení § 14a, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je občanem. Skutečnost, že žalobce má v zemi původu obavy z radikální frakce, které popsal pouze velmi obecně, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, když jeho politický systém v zemi původu dává možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů. Státní orgány v zemi původu žalobce jsou ochotny poskytovat ochranu proti nezákonnému jednání a není důvodu o tom pochybovat. Z výpovědi žalobce vyplývá, že se o pomoc na kompetentní orgány vlasti či mezinárodní orgány a nevládní organizace vůbec neobrátil a ani nevyvinul žádné úsilí v tomto směru. Žalobce uváděl, že se na policii o pomoc neobrátil. Zde je třeba uvést, že neučiní-li žalobce kroky k využití dostupných prostředků na svou obranu, nelze učinit závěr, že by mu taková ochrana nebyla poskytnuta, případně že by mu byla poskytnuta, ale neúčinně. Je tedy třeba konstatovat, že problémy žalobce nelze podřadit pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany, neboť zde nelze spatřovat jakoukoliv souvislost s jednáním nigerijských státních orgánů;

- zde je nutno shrnout, že azyl je výjimečným institutem, kterým se poskytuje ochrana žadateli, avšak nejde o ochranu před jakýmikoliv negativními jevy v zemi původu žadatele, ale ochrana se poskytuje jen z důvodů uvedených v zákoně o azylu. Pro to, aby byl žadateli přiznán azyl, musí být splněny podmínky, a těmi je pronásledování z důvodů rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů a k pronásledování musí docházet ze strany státních orgánů, stran nebo organizací ovládajících stát nebo podstatnou část jeho území. V případě žalobce tomu však nebylo, neboť nebyla splněna podmínka původce pronásledování. Vedle tohoto i jednání soukromých osob je možno považovat za pronásledování, ale jen v případě, pokud stát, strany nebo organizace, Pokračování 7 -- 61Az 19/2009

včetně mezinárodních organizací kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit žalobci ochranu před takovým jednáním. Žalobce však v dané věci své problémy se soukromými osobami neoznámil a o pomoc stát či jiné organizace nepožádal a tím jim znemožnil, aby v dané věci zasáhli a napravili tento nepříznivý stav. Nebylo tedy prokázáno, že tyto soukromé osoby jednají se souhlasem státu, a tak nelze státu jejich jednání přičítat. Ze zpráv o zemi původu žalobce je zřejmé, že pokud by se žalobce na státní orgány obrátil o pomoc, mohl tuto pomoc očekávat, když zprávy hovoří o možnosti dovolávat se svých práv u soudu či policejních orgánů;

- soud také konstatuje, že špatná situace v oblasti dodržování lidských práv v Nigérii není sama o sobě důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany, nýbrž je vždy nutno zkoumat, na základě taxativního výběru podmínek, pravděpodobnost konkrétních možných zásahů do sféry základních lidských práv a svobod žalobce přihlížeje k důvodům, pro které zemi opustil, a pro které v ČR požádal o mezinárodní ochranu;

- co se týká námitky žalobce, kdy žalovanému vytýká vadný procesní postup, dospěl soud k závěru, že žalovaný při posuzování jeho žádosti postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na zachování všech jeho práv garantovaných mu právním řádem České republiky. Jak bylo zjištěno z pohovoru, žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.

Soud ze všech shora uvedených skutečností došel k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora cit. ustanovení § 12 zákona o azylu mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný také nepochybil v tom, že neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti.

Soud zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s., protože neshledal rozhodnutí žalovaného nezákonným ve smyslu porušení hmotného práva a z procesního hlediska žalovaný respektoval zákonem stanovená procesní ustanovení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 4 s.ř.s. když žalobce je osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. ch) zákona číslo

Pokračování 8 -- 61Az 19/2009

549/1991 Sb. a ustanovením § 35 odst. 8 s. ř. s., a také je odůvodněn ustanovením § 36 odst. 2 s. ř. s., podle kterého náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 3. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Indráček,v.r. Jana Valošková samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru